1. Tato směrnice se vztahuje na přepravu nebezpečných věcí po silnici uvnitř členských států nebo mezi nimi. Nevztahuje se na přepravu nebezpečných věcí vozidly, která patří ozbrojeným silám nebo za která ozbrojené síly odpovídají.

2. Touto směrnicí však není dotčeno právo členských států stanovit při dodržení práva Společenství požadavky, které se týkají:

Oblast působnosti vnitrostátních předpisů obsahujících tyto požadavky se nesmí rozšiřovat.

Uvedené předpisy pozbývají účinnosti, jestliže jsou právními předpisy Společenství závazně stanovena odpovídající opatření.

Do 31. prosince 1998 podá Komise Radě zprávu, ve které zhodnotí bezpečnostní hlediska upravená tímto ustanovením společně s vhodným návrhem na prodloužení jeho platnosti, nebo na jeho zrušení.

Pro účely této směrnice se:

• „ADR“ rozumí Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, uzavřená v Ženevě dne 30. září 1957, ve znění pozdějších předpisů,

• „vozidlem“ rozumí každé motorové vozidlo určené k silniční přepravě, kompletní nebo nekompletní, minimálně čtyřkolové, s maximální konstrukční rychlostí větší než 25 km/h, a jeho návěsy, s výjimkou vozidel jezdících po kolejích a zemědělských a lesnických traktorů a s výjimkou všech mobilních strojních zařízení,

• „nebezpečnými věcmi“ rozumějí látky a předměty, jejichž silniční přepravu přílohy A a B zakazují nebo povolují pouze za určitých podmínek,

• „přepravou“ rozumí každá činnost silniční přepravy zcela nebo částečně prováděná vozidly na veřejných silnicích na území členského státu, včetně nakládky a vykládky, na niž se vztahují přílohy A a B, aniž jsou dotčeny právní předpisy členských států ohledně odpovědnosti za tyto činnosti.

  Takto definovaná přeprava nezahrnuje přepravu prováděnou výlučně v rámci uzavřeného prostoru.

1. Aniž je dotčen článek 6, nesmějí být nebezpečné věci, jejichž přepravu zakazují přílohy A a B, přepravovány po silnici.

2. Není-li v této směrnici uvedeno jinak, je přeprava nebezpečných věcí uvedených v příloze A povolena, pokud jsou splněny podmínky uvedené v přílohách A a B, zejména pokud jde o:

1. Aniž jsou dotčeny ostatní předpisy Společenství, zejména v oblasti přístupu na trh, zachovává si každý členský stát právo upravit nebo zakázat přepravu určitých nebezpečných věcí na svém území, a to výlučně z jiných než bezpečnostních důvodů, např. z důvodu národní bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí.

2. Předpisy, které přijme členský stát pro provoz mezinárodní přepravy na svém území a které jsou povoleny podle zvláštního ustanovení uvedeného v bodě 2 přílohy C, musí mít místně omezenou oblast působnosti, vztahovat se na vnitrostátní i na mezinárodní přepravu a nesmějí vést k žádné diskriminaci.

3.

4. Jestliže členský stát dojde k závěru, že používané předpisy jsou nedostatečné pro omezení nebezpečí spojeného s přepravou v případě nehody nebo mimořádné události a že je naléhavě nezbytné učinit další opatření, oznámí zamýšlená opatření Komisi ještě v jejich v přípravné etapě. Komise postupem podle článku 9 rozhodne, zda provedení těchto opatření schválí, a určí dobu jejich trvání.

5. Členské státy mohou zachovat vnitrostátní předpisy platné k 31. prosinci 1996, které se týkají

• přepravy látek podtřídy 1.1,

• přepravy jedovatých, nestálých nebo hořlavých plynů třídy 2,

• přepravy látek s obsahem dioxinů nebo furanů nebo

• přepravy v cisternách nebo cisternových kontejnerech množství většího než 3000 litrů kapalin tříd a podtříd 3, 4.2, 4.3, 5.1, 6.1 nebo 8, které nejsou uvedeny pod písmeny b) nebo c) těchto tříd či podtříd.

Tyto předpisy se mohou vztahovat pouze na

• zákaz přepravy po silnici, pokud lze využít železniční nebo vnitrozemské vodní přepravy,

• požadavek na používání určité vhodné trasy,

• další předpisy o balení látek s obsahem dioxinů nebo furanů.

Oblast působnosti těchto předpisů nelze rozšiřovat ani je nelze činit přísnějšími. Členské státy sdělí tyto předpisy Komisi, která o nich informuje ostatní členské státy.

1. Členský stát může na svém území povolit silniční přepravu nebezpečných věcí klasifikovaných, balených a označených v souladu s mezinárodními požadavky pro námořní nebo leteckou přepravu, kdykoli přeprava zahrnuje cestu po moři nebo vzduchem.

2. Ustanovení příloh A a B o použití jazyků při označování a v požadovaných podkladech se nevztahuje na přepravu omezenou na území jednoho členského státu. Pro přepravu na svém území mohou členské státy povolit použití jiných jazyků než jazyků uvedených v přílohách.

3. Na svém území může členský stát povolit použití vozidel vyrobených před 1. lednem 1997, která nevyhovují této směrnici, ale byla vyrobena v souladu s vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996, pokud jsou tato vozidla udržována v požadovaném bezpečnostním stavu.

Cisterny a vozidla vyrobené od 1. ledna 1997, které nevyhovují příloze B, ale byly vyrobeny v souladu s požadavky této směrnice platnými ke dni jejich výroby, mohou být nadále používány pro vnitrostátní přepravu až do doby určené postupem podle článku 9.

4. Každý členský stát může zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosince 1996 týkající se konstrukce, užití a podmínek přepravy nových tlakových sudů a nosičů tlakových lahví ve smyslu zvláštních ustanovení uvedených v odstavci 4 přílohy C a nových kontejnerů, které nejsou v souladu s přílohami A a B, dokud odkazy na normy pro konstrukci a užití kontejnerů, tlakových sudů a nosičů tlakových lahví nebudou do příloh A a B zahrnuty se stejnou závazností jako ustanovení této směrnice, v každém případě však nejdéle do 30. června 2003. Tlakové sudy, nosiče tlakových lahví a kontejnery vyrobené před 1. červencem 2003 a ostatní nádržky vyrobené před 1. červencem 2001 a udržované na požadované úrovni bezpečnosti smějí být nadále užívány za původních podmínek.

Tyto lhůty se prodlužují pro nádrže a cisterny, pro které neexistují podrobné technické požadavky nebo pro které nebyly do příloh A a B doplněny dostatečné odkazy na odpovídající evropské normy.

Nádrže a cisterny uvedené v druhém pododstavci a nejzazší lhůta pro začátek uplatňování této směrnice ohledně těchto nádrží a cisteren budou stanoveny postupem podle článku 9.

5. Členský stát může zachovat jiné vnitrostátní předpisy, než které jsou uvedeny v přílohách A a B, týkající se referenční teploty pro přepravu zkapalněných plynů nebo směsí zkapalněných plynů na jeho území, dokud nebudou předpisy týkající se referenční teploty pro různá podnebná pásma začleněny do evropských norem a odkazy na ně uvedeny v přílohách A a B.

6. Členský stát může pro přepravu na svém území povolit používání obalů vyrobených před 1. lednem 1997, které však nemají osvědčení podle ADR, pokud je na těchto obalech uvedeno datum výroby, mohou vyhovět zkouškám stanoveným vnitrostátními právními předpisy platnými k 31. prosinci 1996 a jsou udržovány v odpovídajícím bezpečnostním stavu (včetně případných zkoušek a prohlídek); kovové mezilehlé kontejnery na hromadné zboží a kovové sudy o obsahu více než 50 litrů smějí být používány až do 15 let od data výroby; ostatní kovové obaly a veškeré plastové obaly smějí být používány až do pěti let od data výroby, ale nejpozději do 31. prosince 1998, s výjimkou plastového obalu, jehož objem nepřekračuje dvacet litrů; v tom případě může být výše uvedená lhůta prodloužena nejdéle do 30. června 2001.

7. Členský stát může do 31. prosince 1998 povolit na svém území přepravu určitých nebezpečných věcí zabalených před 1. lednem 1997, pokud jsou tyto věci klasifikovány, zabaleny a označeny v souladu s požadavky stanovenými vnitrostátními právními předpisy platnými před 1. lednem 1997.

8. Členský stát může pro vnitrostátní přepravu, při níž jsou používána vozidla registrovaná na jeho území, zachovat vnitrostátní právní předpisy platné ke dni 31. prosince 1996 pro uvádění nouzového kódu namísto identifikačního čísla nebezpečnosti uvedeného v příloze B.

9. Členský stát může přijmout méně přísná ustanovení, než jsou ustanovení uvedená v přílohách A a B této směrnice, pro přepravu malých množství určitých nebezpečných věcí s výjimkou látek se střední nebo vysokou radioaktivitou, jestliže to Komisi oznámí předem a nejpozději do 31. prosince 2002 nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění příloh A a B této směrnice.

Pro místní přepravu omezenou na své území mohou členské státy přijmout předpisy odchylující se od ustanovení příloh, jestliže to Komisi oznámí předem a nejpozději do 31. prosince 2002 nebo do dvou let po nejzazší lhůtě pro uplatňování pozměněného znění příloh A a B této směrnice.

Při uplatňování odchylek stanovených v prvním a druhém pododstavci musí být vyloučena jakákoli diskriminace.

Bez ohledu na výše uvedené mohou členské státy, jestliže to Komisi předem oznámí, přijmout předpisy obdobné předpisům přijatým ostatními členskými státy na základě tohoto odstavce.

Komise přezkoumá, zda podmínky stanovené v tomto odstavci byly splněny, a postupem podle článku 9 rozhodne, zda dotyčné členské státy mohou dané odchylky přijmout.

10. Nesníží-li se tím úroveň bezpečnosti, může členský stát povolit dočasné odchylky od přílohy A a B, aby mohl na svém území provádět zkoušky nezbytné k přizpůsobení uvedených příloh technickému a průmyslovému pokroku. Komise o tom musí být informována a uvědomí o tom ostatní členské státy.

Dočasné odchylky schválené příslušnými orgány členských států na základě zvláštních ustanovení podle bodu 5 přílohy C musí mít formu vícestranných dohod předložených všem příslušným orgánům členských států orgánem, který se pro danou dohodu ujal iniciativy. Komise o tom musí být informována.

Odchylky uvedené v prvním a druhém pododstavci se uplatní bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místa usazení odesílatele, přepravce nebo příjemce; odchylky mohou trvat až pět let a tuto dobu nelze prodloužit.

11. 11. Členský stát může na svém území vydat povolení pro provozování výjimečné přepravy nebezpečných věcí, která je buď zakázána přílohami A a B, nebo je prováděna za odlišných podmínek, než jsou stanoveny v přílohách A a B, jestliže je tato výjimečná přeprava jasně definována a časově omezena.

12. Aniž je dotčen odstavec 2, mohou do 31. prosince 1998 členské státy uplatňovat stávající dohody s jinými členskými státy, které byly uzavřeny v souladu s ADR, bez diskriminace na základě státní příslušnosti nebo místu usazení odesílatele, přepravce nebo příjemce. Jakékoli další odchylky, které jsou povoleny podle zvláštních ustanovení uvedených v bodě 5 přílohy C, musí vyhovovat odstavci 10.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro přepravu nebezpečných věcí.

2. Odkazuje-li se na tento článek, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 1. ledna 1997. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

1. Směrnice 89/684/EHS se zrušuje s účinkem od 1. ledna 1997.

2. Dočasná osvědčení vydaná členskými státy na základě čl. 4 odst. 2 pouze pro vnitrostátní přepravu zůstávají v platnosti do 31. prosince 1996. Osvědčení vydaná na základě čl. 4 odst. 4 této směrnice mohou být používána až do konce jejich platnosti, nejpozději však do 1. července 1997 pro nebezpečné věci přepravované v cisternách nebo pro výbušniny a do 1. ledna 2000 pro ostatní nebezpečné věci.