1. Účelem tohoto rozhodnutí je vytvoření hlavních směrů, které budou zahrnovat cíle, priority a hlavní rysy navrhovaných opatření v oblasti transevropské dopravní sítě; tyto hlavní směry stanoví projekty společného zájmu, jejichž provádění by mělo přispět k rozvoji sítě ve Společenství.

2. Hlavní směry uvedené v odstavci 1 představují obecný referenční rámec, kterým by měly být podpořeny členské státy, případně Společenství, při provádění projektů společného zájmu zaměřených na soudržnost, vzájemné propojení a interoperabilitu transevropské dopravní sítě a na přístup k této síti. Tyto projekty tvoří společný cíl, jehož dosažení závisí na jejich stupni zralosti a dostupnosti finančních zdrojů, aniž je dotčen finanční závazek členského státu nebo Společenství. Tyto hlavní směry jsou rovněž zaměřeny na usnadnění zapojení soukromého sektoru.

3. Základní požadavky ohledně

• interoperability transevropské dopravní sítě a

• telematiky dopravy a přidružených služeb

budou vymezeny v souladu se Smlouvou odděleně od tohoto rozhodnutí.

1. Transevropská dopravní síť se vytvoří postupně do roku 2020 integrací sítě pozemní, námořní a letecké dopravy v rámci Společenství v souladu s načrtnutými plány vyznačenými na mapách v příloze I nebo se specifikacemi obsaženými v příloze II.

2. Síť musí

1. Transevropská síť zahrnuje dopravní infrastrukturu, systémy řízení dopravy a lokalizační a navigační systémy.

2. Dopravní infrastruktura zahrnuje sítě silniční, železniční a vnitrozemské vodní dopravy, námořní dálnice, námořní a vnitrozemské přístavy, letiště a ostatní spojovací místa mezi jednotlivými dopravními sítěmi.

3. Systémy řízení dopravy a lokalizační a navigační systémy zahrnují technické, informační a telekomunikační systémy nezbytné k zajištění harmonického provozu sítě a efektivního řízení dopravy.

Opatření Společenství zahrnují v hlavních rysech

Priority

Přednost při opatřeních mají se zřetelem k cílům uvedeným v článku 2 a základním rysům opatření uvedených v článku 4:

1. V souladu s pravidly Smlouvy, zejména pokud jde o hospodářskou soutěž, se jako projekt společného zájmu posuzuje jakýkoli projekt, který

• sleduje cíle stanovené v článku 2,

• se týká sítě uvedené v článku 3,

• odpovídá jedné nebo více prioritám stanoveným v článku 5,

• je na základě sociálně-ekonomického rozboru nákladů a zisku potenciálně ekonomicky životaschopný.

2. Projekty se musí vztahovat k některé součásti sítě popsané v článcích 9 až 17, a zejména:

• se musí týkat tras stanovených na mapách v příloze I nebo

• musí odpovídat specifikacím nebo kritériím v příloze II.

3. Členské státy přijmou všechna opatření, která považují za nezbytná, v rámci zásad stanovených v čl. 1 odst. 2.

1. Při rozvoji a uskutečňování projektů musí členské státy zohlednit ochranu životního prostředí tím, že provádějí podle směrniceRady 85/337/EHS u zamýšlených projektů společného zájmu posouzení vlivů na životní prostředí a uplatňují směrnice Rady 79/409/EHS ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků(Úř. věst. L 103, 25.4.1979, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná nařízením (ES) č. 807/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 36).) a 92/43/EHS.

Od 21. července 2004 provádějí členské státy posouzení vlivů na životní prostředí u plánů a programů vedoucích k těmto projektům, zejména pokud se týkají nových tras nebo rozvoje jiné důležité uzlové infrastruktury, podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí(Úř. věst. L 197, 21.7.2001, s. 30.). Členské státy přihlížejí k výsledkům tohoto hodnocení vlivů na životní prostředí při přípravě těchto plánů a programů v souladu s článkem 8 uvedené směrnice.

2. Do 21. července 2004 Komise po dohodě s členskými státy vyvine vhodné metody provádění strategického posuzování vlivů na životní prostředí, mimo jiné v zájmu zajištění vhodné koordinace, předcházení duplicitě prací a zjednodušení a zrychlení plánovacích procesů u přeshraničních projektů a koridorů.

K výsledkům této práce a posouzení vlivů projektů transevropských sítí na životní prostředí, které provedou členské státy podle směrnice 2001/42/ES, přihlédne Komise ve své zprávě o hlavních směrech a v případných návrzích právních předpisů pro revizi hlavních směrů podle čl. 18 odst. 3 tohoto rozhodnutí.

1. Transevropská silniční síť zahrnuje dálnice a silnice vysoké kvality, ať stávající, nové nebo které se mají upravit, jež

• hrají důležitou roli v přepravách na dlouhé vzdálenosti,

• míjejí hlavní sídelní útvary na trasách stanovených na síti,

• zajišťují propojení s jinými obory dopravy nebo

• spojují uzavřené a okrajové regiony s centrálními regiony Společenství.

2. Síť zaručuje uživatelům vysokou, jednotnou a nepřetržitou úroveň služeb, pohodlí a bezpečnosti.

3. Síť zahrnuje rovněž infrastrukturu pro řízení dopravy, uživatelské informace, řešení nehod a mimořádných situací a výběr elektronického mýta, přičemž je tato síť založena na aktivní spolupráci mezi systémy řízení dopravy na evropské, státní a regionální úrovni a poskytovateli informačních služeb o cestách a dopravě, poskytovateli služeb s přidanou hodnotou, která zajistí nutnou doplňkovost s aplikacemi, jejichž využití je umožněno v rámci programu transevropských telekomunikačních sítí.

1. Železniční síť zahrnuje vysokorychlostní železniční síť a konvenční železniční síť.

2. Vysokorychlostní železniční síť, bez ohledu na to, zda využívá stávající nebo novou technologii, zahrnuje:

Tato síť zahrnuje tratě uvedené v příloze I. Základní požadavky a technické specifikace pro interoperabilitu platné pro vysokorychlostní železniční tratě používající stávající technologii jsou definovány v souladu se směrnicí Rady 96/48/ES ze dne 23. července 1996 o interoperabilitě systému transevropské vysokorychlostní železniční dopravy(Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 6. Směrnice naposledy pozměněná nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1882/2003 (Úř. věst. L 284, 31.10.2003, s. 1).). Členské státy předem vyrozumí Komisi o otevření každé vysokorychlostní tratě a o technických charakteristikách tratě.

3. Konvenční železniční síť zahrnuje tratě pro konvenční osobní a nákladní železniční dopravu, včetně železničních úseků transevropské sítě kombinované dopravy uvedené v článku 14, přístupová spojení s námořními a vnitrozemskými přístavy společného zájmu a nákladními terminály, které jsou otevřeny pro všechny provozovatele. Základní požadavky a technické specifikace pro interoperabilitu platné pro konvenční železniční tratě jsou definovány v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/16/ES ze dne 19. března 2001 o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního systému(Úř. věst. L 110, 20.4.2001, s. 1.).

4. Železniční síť zahrnuje infrastrukturu a zařízení umožňující integraci železničních a silničních a v případě potřeby námořních služeb a služeb letecké dopravy. V tomto ohledu se zvláštní pozornost věnuje propojení regionálních letišť se sítí.

5. Železniční síť plní nejméně jednu z těchto funkcí:

6. Díky své provázanosti a postupnému uplatňování interoperability, zejména prostřednictvím technické harmonizace a harmonizovaného řídícího a kontrolního systému ERTMS, jež jsou doporučeny pro evropskou železniční síť, nabízí železniční síť uživatelům vysokou úroveň kvality a bezpečnosti. Proto Komise po konzultaci s členskými státy stanoví plán využití, který je koordinován s vnitrostátními plány.

1. Transevropská síť vnitrozemských vodních cest zahrnuje řeky, kanály a různé odbočky a vzájemná spojení. Poskytuje zejména možnost vzájemného propojení mezi průmyslovými regiony a velkými aglomeracemi a jejich spojení s přístavy.

2. Vnitrozemské vodní cesty, které jsou součástí sítě, musí odpovídat minimálním technickým požadavkům pro třídu IV vodních cest, tj. umožňovat proplouvání plavidel nebo tlačení souprav dlouhých 80 až 85 m a širokých 9,5 m. Jestliže je vnitrozemská vodní cesta modernizována, nově stavěna nebo zapojována do sítě, měly by technické specifikace odpovídat alespoň třídě IV, umožňovat pozdější dosažení třídy Va/Vb a umožňovat průjezd plavidel pro kombinovanou dopravu. Třída Va umožňuje průjezd tlačného soulodí dlouhého 110 m a širokého 11,40 m a třída Vb umožňuje průjezd tlačného soulodí dlouhého 172 až 185 m a širokého 11,40 m.

3. Vnitrozemské přístavy jsou součástí sítě, zejména jako body propojení mezi vodními cestami uvedenými v odstavci 2 a v článku 14 a jinými druhy dopravy.

3a. Síť zahrnuje vnitrozemské přístavy:

3b. Vnitrozemské přístavy této sítě vybavené překládkovým zařízením pro intermodální dopravu nebo s ročním objemem nákladní přepravy nejméně 500000 tun jsou uvedeny v příloze I.

4. Síť rovněž zahrnuje infrastrukturu řízení provozu. Ta obsahuje zejména zavedení interoperabilního inteligentního přepravního a dopravního systému označovaného jako „Říční informační služby“, který má optimalizovat stávající kapacitu a bezpečnost sítě vnitrozemských vodních cest a zlepšit interoperabilitu s jinými druhy dopravy.

1. Námořní přístavy umožňují rozvoj námořní dopravy a tvoří výchozí bod pro námořní spojení na ostrovy a body propojení mezi námořní dopravou a jinými druhy dopravy. Poskytují zařízení a služby dopravcům. Jejich infrastruktura nabízí široký rozsah služeb pro přepravu cestujících a zboží, včetně přepravy trajekty a dopravy na krátké a dlouhé vzdálenosti, včetně pobřežní lodní dopravy uvnitř Společenství a mezi Společenstvím a třetími zeměmi.

2. Námořní přístavy zahrnuté do sítě odpovídají jedné z kategorií A, B nebo C, definovaných takto:

Námořní přístavy kategorie A jsou na základě nejaktuálnějších údajů o přístavech uvedeny na informativních mapách podle schématu v oddílu 5 přílohy I.

3. Kromě kritérií stanovených v článku 7 musí projekty námořních přístavů společného zájmu vztahující se k námořním přístavům zahrnutým do sítě transevropských námořních přístavů splňovat kritéria a specifikace uvedené v příloze II.

1. Transevropská síť námořních dálnic má soustředit toky nákladní dopravy na námořní logistické trasy tak, aby se zlepšily stávající námořní spoje nebo vytvořily nové, životaschopné, pravidelné a časté námořní spoje pro přepravu zboží mezi členskými státy, a tím se snížilo přetížení pozemních komunikací nebo se zlepšila dostupnost okrajových a ostrovních regionů a států. Námořní dálnice by neměly vylučovat kombinovanou dopravu osob a zboží za předpokladu, že nákladní doprava bude převažovat.

2. Transevropská síť námořních dálnic se skládá ze zařízení a infrastruktury pro nejméně dva přístavy dvou různých členských států. Zařízení a infrastruktura zahrnují nejméně v jednom členském státě prvky, jako je zařízení přístavu, elektronické logistické systémy řízení, bezpečnost, ochranu, správní a celní řízení a infrastrukturu pro přímý přístup z moře a ze země, včetně způsobů pro zajištění celoroční splavnosti, zejména pomocí dostupných vlečných zařízení a zabezpečení zimního přístupu ledoborci.

3. Součástí transevropské sítě námořních dálnic jsou vodní cesty nebo kanály určené v příloze I, které spojují dvě evropské námořní dálnice nebo dva jejich úseky a značně přispívají ke zkrácení námořních tras, zvyšují efektivnost a snižují čas přepravy.

4. Projekty společného zájmu transevropské sítě námořních dálnic navrhují nejméně dva členské státy a jsou přizpůsobeny skutečným potřebám. Navrhované projekty obecně zahrnují státní i soukromý sektor v souladu s postupy, které, dříve než lze pomoc poskytnutou ze státních rozpočtů v případě potřeby doplnit o pomoc ze strany Společenství, stanoví zadávací řízení v jedné z těchto podob:

5. Projekty společného zájmu v transevropské síti námořních dálnic

• se zaměřují na zařízení a infrastrukturu, které tvoří síť námořních dálnic,

• aniž jsou dotčeny články 87 a 88 Smlouvy, mohou zahrnovat podporu začínajícímu podniku, pokud je v důsledku zadávacího řízení podle odstavce 4 státní podpora nutná pro finanční životaschopnost projektu. Podpora začínajícímu podniku je omezena na dva roky a poskytuje se pouze na podporu řádně odůvodněných kapitálových nákladů. Podpora nesmí přesáhnout nejnižší odhadovanou částku nutnou k zahájení daných spojení. Podpora nesmí vést k narušení hospodářské soutěže na relevantních trzích v rozporu se společným zájmem,

• mohou rovněž zahrnovat činnosti, které mají širší přínosy a nesouvisejí s konkrétními přístavy, například zřízení využitelných zařízení pro rozbíjení ledu a tažení lodí nebo informačních systémů včetně systémů řízení dopravy a systémů elektronických hlášení.

6. Komise do tří let předloží výboru uvedenému v článku 18 počáteční seznam konkrétních projektů společného zájmu, čímž upřesní koncepci námořních dálnic. Tento seznam bude rovněž předán Evropskému parlamentu.

7. Projekty společného zájmu transevropské sítě námořních dálnic se předkládají Komisi ke schválení.

1. Transevropská síť letišť zahrne letiště na území Společenství, která jsou otevřena komerční letecké přepravě a jsou v souladu s kritérii stanovenými v příloze II. Tato letiště budou klasifikována odlišně podle rozsahu a typu přepravy, která se na nich provádí, a podle jejich funkce v rámci sítě. Umožňují rozvoj leteckých spojů a vzájemné propojení letecké dopravy a jiných oborů dopravy.

2. Mezinárodní body sítě a body sítě Společenství tvoří jádro transevropské sítě letišť. Spojení mezi Společenstvím a ostatními zeměmi světa se uskutečňuje převážně prostřednictvím mezinárodních bodů sítě. Body sítě Společenství zajišťují v zásadě spojení uvnitř Společenství, přičemž přeprava mimo Společenství dosud představuje menší část jejich činnosti. Regionální body sítě a body přístupu usnadňují přístup k jádru sítě nebo přispívají k dopravnímu otevření ostrovních nebo okrajových regionů.

3. Mezinárodní body sítě a body sítě Společenství se případně postupně napojí na vysokorychlostní trati železniční sítě. Síť zahrnuje infrastruktury a zařízení, které umožňují integraci leteckých, železničních a případně i námořních dopravních služeb.

Transevropská síť kombinované dopravy zahrnuje

• železniční tratě a vnitrozemské vodní cesty vhodné pro kombinovanou dopravu a námořní cesty, které v kombinaci s nejkratší možnou počáteční anebo konečnou silniční dopravou umožňují přepravu zboží na dlouhé vzdálenosti,

• intermodální terminály vybavené zařízením umožňujícím překládku mezi železničními tratěmi, vnitrozemskými vodními cestami, námořními cestami a silnicemi,

• po nezbytnou dobu vhodný vozidlový park, pokud to dosud nepřizpůsobené charakteristiky infrastruktury vyžadují.

Transevropská řídicí a informační síť námořní dopravy zahrnuje

• systémy řízení pobřežní plavby a přístavů,

• lokalizační systémy plavidel,

• oznamovací systémy pro plavidla přepravující nebezpečné věci nebo znečisťující látky,

• komunikační systémy pro tísňové situace a bezpečnost na moři,

aby byla zaručena maximální bezpečnost a efektivnost námořní plavby a ochrana životního prostředí v plavebních zónách členských států Společenství.

1. Pro usnadnění koordinovaného provádění určitých projektů, zejména přeshraničních projektů nebo úseků přeshraničních projektů zahrnutých mezi projekty, které jsou prohlášeny za projekty evropského zájmu podle článku 19a, může Komise po dohodě se zúčastněnými členskými státy a po konzultaci s Evropským parlamentem jmenovat evropského koordinátora. Evropský koordinátor jedná jménem a v zastoupení Komise. Činnost evropského koordinátora se obvykle týká jediného projektu, zejména v případě přeshraničního projektu, ale v případě nutnosti může být rozšířena a může se vztahovat na celou významnou osu. Evropský koordinátor vypracuje společně se zúčastněnými členskými státy pracovní plán své činnosti.

2. Evropský koordinátor je vybírán zejména na základě svých zkušeností s evropskými institucemi a znalostí, které se týkají financování a sociálně-ekonomického a environmentálního hodnocení významných projektů.

3. Rozhodnutí Komise o jmenování evropského koordinátora určí způsob, kterým má plnit úkoly podle odstavce 5.

4. Zúčastněné členské státy spolupracují s evropským koordinátorem a poskytují mu informace nutné k plnění úkolů podle odstavce 5.

5. Evropský koordinátor

6. Aniž jsou dotčeny platné postupy stanovené v právních předpisech Společenství a vnitrostátních právních předpisech, může Komise požadovat stanovisko evropského koordinátora při posuzování žádostí o financování Společenství u projektů nebo skupin projektů, za které evropský koordinátor odpovídá.

1. Členské státy poskytují Komisi stručný přehled celostátních plánů a programů, které sestavují pro rozvoj transevropské dopravní sítě, zejména pokud jde o projekty prohlášené za projekty evropského zájmu uvedené v článku 19a. Po přijetí celostátních plánů a programů je členské státy zašlou Komisi pro informaci.

2. Při Komisi se zřizuje Výbor pro transevropskou dopravní síť (dále jen „výbor“); skládá se ze zástupců členských států a předsedá mu zástupce Komise. V tomto výboru se uskutečňuje výměna informací o plánech a programech oznámených členskými státy a může být přezkoumána každá otázka vztahující se k rozvoji transevropské dopravní sítě.

3. Komise předloží každé dva roky Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů zprávu o provádění hlavních směrů popsaných v tomto rozhodnutí. Při sestavování této zprávy je Komisi nápomocen výbor zřízený odstavcem 2. Ke zprávě budou případně přiloženy legislativní návrhy na revizi hlavních směrů; tyto legislativní návrhy mohou případně zahrnovat změny seznamu prioritních projektů v příloze III nebo dodatky k tomuto seznamu projektů, které jsou v souladu s čl. 19 odst. 1. Revize se zaměří zejména na projekty, které přispívají k územní soudržnosti Evropské unie v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. e).

1. Prioritní projekty jsou projekty společného zájmu podle článku 7, u kterých šetření potvrdí, že:

2. Prioritní projekty, u nichž mají práce začít do roku 2010, jejich úseky a data sjednaná pro dokončení prací uvedená v odst. 1 písm. g) jsou uvedeny v příloze III.

3. Do roku 2010 Komise vypracuje zprávu o pokroku a případně navrhne změny seznamu prioritních projektů určených v příloze III v souladu s odstavcem 1.

1. Prioritní projekty určené v příloze III jsou prohlášeny za projekty evropského zájmu. Toto prohlášení se provádí výhradně v souladu s postupem stanoveným ve Smlouvě a v právních aktech na ní založených.

2. Aniž je dotčen právní základ daného finančního nástroje Společenství:

3. Při odhadu svých finančních potřeb přiřadí Komise náležitou prioritu projektům prohlášeným za projekty evropského zájmu.

4. V případě značného zpoždění oproti konečnému termínu roku 2010 při zahájení prací na jednom z projektů prohlášených za projekty evropského zájmu požádá Komise zúčastněné členské státy, aby zpoždění do tří měsíců zdůvodnily. Na základě dané odpovědi konzultuje Komise všechny zúčastněné členské státy v zájmu řešení problému, který způsobil zpoždění.

Komise může, po konzultaci s výborem zřízeným čl. 18 odst. 2 a v rámci svého aktivního sledování provádění projektu, který byl prohlášen za projekt evropského zájmu a s řádným ohledem na zásadu proporcionality, rozhodnout o přijetí vhodných opatření. Do doby přijetí těchto opatření mají zúčastněné členské státy příležitost, aby se k nim vyjádřily.

Evropský parlament je o každém přijatém opatření neprodleně informován.

Při přijímání těchto opatření bere Komise náležitě v úvahu podíl odpovědnosti každého zúčastněného členského státu za zpoždění a zdrží se opatření, která by ovlivnila provádění projektu v členských státech, které nejsou za zpoždění odpovědné.

5. Pokud není projekt prohlášený za projekt evropského zájmu z větší části dokončen v přiměřené lhůtě po očekávaném datu dokončení uvedeném v příloze III a za zpoždění odpovídají všechny zúčastněné členské státy, Komise jej přezkoumá postupem podle odstavce 4 s cílem změnit jeho zařazení jako projektu, který byl prohlášen za projekt evropského zájmu, s využitím přezkumného postupu uvedeného v čl. 18 odst. 3. Komise vždy přezkoumá projekt po uplynutí lhůty 15 let poté, co byl prohlášen za projekt evropského zájmu ve smyslu tohoto rozhodnutí.

6. Pět let po dokončení projektu prohlášeného za projekt evropského zájmu nebo jednoho z jeho úseků provedou zúčastněné členské státy posouzení jeho sociálně-ekonomických vlivů a jeho vlivů na životní prostředí, včetně jeho dopadu na obchod a volný pohyb osob a zboží mezi členskými státy, na územní soudržnost a udržitelný rozvoj. O výsledcích tohoto hodnocení informují členské státy Komisi.

7. Pokud projekt prohlášený za projekt evropského zájmu zahrnuje přeshraniční úsek, který je z technického a finančního hlediska nedělitelný, koordinují zúčastněné členské státy své postupy při posuzování sociálně-ekonomických vlivů projektu a vynaloží veškeré úsilí na provedení mezinárodního zhodnocení před vydáním stavebního povolení a ve stávajícím rámci.

8. Ostatní úseky projektů evropského zájmu budou členské státy v jednotlivých případech koordinovat na dvoustranném nebo mnohostranném základě.

9. Koordinované akce nebo mezinárodní posuzování podle odstavce 7 se použijí, aniž jsou dotčeny povinnosti vyplývající z právních předpisů Společenství o ochraně životního prostředí, zejména předpisů týkajících se posuzování vlivů na životní prostředí. Zúčastněné členské státy informují Komisi o zahájení a výsledku takových koordinovaných akcí nebo mezinárodního posuzování. Komise zahrne tyto informace do zprávy uvedené v čl. 18 odst. 3.

1. Každých pět let po vstupu tohoto rozhodnutí v platnost a poprvé před 1. červencem 1999 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu, ve které uvede, zda by se měly hlavní směry s ohledem na ekonomický a technický rozvoj v dopravě, zejména železniční, upravit.

Komisi je při vypracování této zprávy nápomocen výbor uvedený v článku 18.

2. V návaznosti na zprávu uvedenou v odstavci 1 předloží Komise v případě potřeby vhodné návrhy.