Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 130s odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 9, 14.1.1998, s. 6.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 214, 10.7.1998, s. 1.),
v souladu s postupem podle článku 189c Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 13. května 1998 (Úř. věst. C 167 ze dne 1.6.1998, s. 103), Společný postoj Rady ze dne 24. září 1998 (Úř. věst. C 360 ze dne 23.11.1998, s. 99) a Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 13. ledna 1999 (Úř. věst. L 104 ze dne 14.4.1999, s. 44).),
Článek 1
Cíle
Cíli této směrnice je:
stanovení mezních hodnot a případně výstražných prahových hodnot pro koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší s ohledem na zamezení nebo snížení škodlivého působení na lidské zdraví a životní prostředí jako celek,
posouzení koncentrací oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší na základě jednotných metod a kritérií,
získání vhodných informací o koncentracích oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší a zajištění, aby tyto byly zpřístupněny veřejnosti,
udržení kvality ovzduší tam, kde je dobrá, a zlepšení kvality ovzduší v ostatních případech s ohledem na zatížení oxidem siřičitým, oxidem dusičitým a oxidy dusíku, částicemi a olovem.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1. „vnějším ovzduším“ ovzduší ve vnější troposféře s výjimkou ovzduší na pracovištích;
2. „znečišťující látkou“ každá látka člověkem přímo nebo nepřímo emitovaná do vnějšího ovzduší, která má pravděpodobně škodlivé účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí jako celek;
3. „úrovní“ koncentrace znečišťující látky ve vnějším ovzduší nebo její depozice na zemský povrch v dané době;
4. „posuzováním“ všechny metody měření, výpočtu, předpovědi nebo odborného odhadu úrovně znečišťujících látek ve vnějším ovzduší;
5. „mezní hodnotou“ hodnota stanovená na základě vědeckých poznatků s cílem vyvarování se, prevence nebo snížení škodlivých účinků na lidské zdraví nebo životní prostředí jako celek, které je třeba dosáhnout v daném časovém rozmezí a která poté nesmí být překročena;
6. „výstražnou prahovou hodnotou“ hodnota, při jejímž překročení při krátkodobé expozici existuje nebezpečí pro lidské zdraví a při které členské státy neprodleně učiní opatření podle směrnice 96/62/ES;
7. „mezí tolerance“ procento mezní hodnoty, o které tato hodnota smí být překročena za podmínek stanovených směrnicí 96/62/ES;
8. „zónou“ členskými státy vymezená část jejich území;
9. „aglomerací“ území s více než 250000 obyvateli nebo, pokud na tomto území bydlí 250000 nebo méně obyvatel, s hustotou obyvatel na čtvereční kilometr, která podle pojetí členských států opravňuje k posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší;
10. „oxidy dusíku“ součet oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v ppb jako oxid dusičitý v μg/m3;
11. „PM10“ částice, které projdou selektivním vstupním filtrem s odlučovací účinností 50 % pro aerodynamický průměr 10 μm;
12. „PM 2,5“ částice, které projdou selektivním vstupním filtrem s odlučovací účinností 50 % pro aerodynamický průměr 2,5 μm;
13. „horním prahem posuzování“ hodnota podle přílohy V, pod nímž lze podle čl. 6 odst. 3 směrnice 96/62/ES použít kombinaci měření a modelování k posouzení kvality vnějšího ovzduší;
14. „dolním prahem posuzování“ hodnota podle přílohy V, pod nímž podle čl. 6 odst. 4 směrnice 96/62/ES stačí k posouzení kvality ovzduší použít jen modelování nebo technik objektivního odhadu;
15. „přírodní událostí“ výbuchy sopky, zemětřesení, geotermální činnost, požár krajiny, bouře nebo atmosférická resuspenze zvíření nebo atmosférický přenos přirozených částic ze suchých území;
16. „stacionární měřením“ měření prováděná podle čl. 6 odst. 5 směrnice 96/62/ES.
Článek 3
Oxid siřičitý
1. Členské státy učiní nezbytná opatření k zajištění toho, aby koncentrace oxidu siřičitého ve vnějším ovzduší posuzované podle článku 7 nepřekračovaly mezní hodnoty přílohy I oddílu I ode dne v ní uvedeného.
Meze tolerance stanovené v příloze I oddílu I se uplatní podle článku 8 směrnice 96/62/ES.
2. Výstražná prahová hodnota pro koncentrace oxidu siřičitého ve vnějším ovzduší je stanovena v příloze I oddílu II.
3. Pro pomoc Komisi při přípravě zprávy podle článku 10 členské státy zaznamenávají, je-li to možné, až do 31. prosince 2003 údaje o koncentraci oxidu siřičitého jako desetiminutové průměrné hodnoty z vlastních měřicích stanicích, které zvolily jako reprezentativní pro kvalitu ovzduší v obydlených oblastech ležících v blízkosti zdrojů emisí a na nichž se měří hodinové koncentrace. Zároveň s údaji o hodinových koncentracích podle čl. 11 odst. 1 směrnice 96/62/ES uvědomí členské státy Komisi o počtu desetiminutových koncentrací, na vybraných měřicích stanicích, které překročily 500 μg/m3, o počtu dnů v kalendářním roce, kdy se tak stalo, v kolika z těchto dní hodinové koncentrace oxidu siřičitého překročily 350 μg/m3 a jaká maximální desetiminutová koncentrace byla naměřena.
4. Členské státy mohou vymezit zóny nebo aglomerace, v nichž jsou překročeny mezní hodnoty oxidu siřičitého podle přílohy I oddílu I, na základě koncentrací oxidu siřičitého ve vnějším ovzduší z přirozených zdrojů. Členské státy předají Komisi seznam těchto území a aglomerací společně s údaji o tamních koncentracích a zdrojích oxidu siřičitého. Když členské státy uvědomují podle čl. 11 odst. 1 směrnice 96/62/ES Komisi, poskytnou nezbytné odůvodnění, aby prokázaly, že jakékoli překročení pochází z přirozených zdrojů.
V těchto zónách nebo aglomeracích jsou členské státy povinny provádět akční plány podle čl. 8 odst. 3 směrnice 96/62/ES, pouze pokud jsou mezní hodnoty uvedené v příloze I oddílu I překročeny vlivem antropogenních emisí.
Článek 4
Oxid dusičitý a oxidy dusíku
1. Členské státy učiní nezbytná opatření k zajištění toho, aby koncentrace oxidu dusičitého a popřípadě oxidů dusíku ve vnějším ovzduší posuzované podle článku 7 nepřekračovaly mezní hodnoty přílohy II oddílu I ode dne v ní uvedeného.
Meze tolerance stanovené v příloze II oddílu I se uplatní podle článku 8 směrnice 96/62/ES.
2. Výstražná prahová hodnota pro koncentrace oxidu dusičitého ve vnějším ovzduší je stanovena v příloze II oddílu II.
Článek 5
Částice
1. Členské státy učiní nezbytná opatření k zajištění toho, aby koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší posuzované podle článku 7 nepřekračovaly mezní hodnoty přílohy III oddílu I ode dne v ní uvedeného.
Meze tolerance stanovené v příloze III oddílu I se uplatní podle článku 8 směrnice 96/62/ES.
2. Členské státy zajistí zřízení a provoz měřicích stanic k poskytnutí údajů o koncentraci PM2,5. Počet a polohy stanic pro měření koncentrace PM2,5 stanoví členský stát tak, aby koncentrace PM2,5 byla v rámci členského státu měřena reprezentativně. Pokud je to možné, sloučí se místa odběru vzorků s místy odběru vzorků pro koncentrace PM10.
Do devíti měsíců po konci každého roku předají členské státy Komisi aritmetický průměr, median, 98. percentil a maximální koncentraci, které byly v dotyčném roce vypočteny na základě hodnot koncentrace PM2,5 naměřených za 24 hodin. 98. percentil se vypočte postupem stanoveným v příloze I oddílu 4 rozhodnutí 97/101/ES Rady ze dne 27. ledna 1997 o zavedení výměny informací a údajů ze sítí a jednotlivých stanic měřících znečištění ovzduší v členských státech(Úř. věst. L 35, 5.2.1997, s. 14.).
3. Akční plány pro PM10 připravené podle článku 8 směrnice 96/62/ES a všeobecné strategie snižování koncentrace PM10 se zaměří také na snižování koncentrace PM2,5.
4. Překračují-li koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší mezní hodnoty PM10 stanovené v příloze III oddílu I v důsledku přírodních událostí vedoucích ke koncentracím, které výrazně převyšují běžné pozaďové koncentrace z přirozených zdrojů, uvědomí členské státy Komisi podle čl. 11 odst. 1 směrnice 96/62/ES a uvedou nezbytné odůvodnění, aby prokázaly, že tato překročení mají původ v přírodních událostech. V těchto případech jsou členské státy povinny provádět akční plány podle čl. 8 odst. 3 směrnice 96/62/ES, pouze pokud překročení mezních hodnot stanovených v příloze III oddílu I má jiné příčiny než přírodní události.
5. Členské státy mohou vymezit zóny nebo aglomerace, v nichž koncentrace PM10 ve vnějším ovzduší v důsledku zvíření částic po posypu silnic pískem v zimě překročí mezní hodnoty PM10 uvedené v příloze III oddílu I. Členské státy předají Komisi seznam těchto území a aglomerací společně s údaji o tamních koncentracích a zdrojích PM10. Když členské státy uvědomují podle čl. 11 odst. 1 směrnice 96/62/ES Komisi, poskytnou nezbytné odůvodnění, aby prokázaly, že k jakýmkoli překročením dochází v důsledku resuspenze částic a že byla učiněna přiměřená opatření ke snížení jejich koncentrace.
V těchto zónách nebo aglomeracích jsou členské státy povinny provádět akční plány podle čl. 8 odst. 3 směrnice 96/62/ES, pouze pokud jsou mezní hodnoty uvedené v příloze III oddílu I překročeny na základě hodnot PM10, které mají jiné příčiny než sypání silnic pískem v zimě.
Článek 6
Olovo
Článek 7
Posuzování koncentrací
1. Dolní a horní prahy posuzování jsou pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo, pro účely článku 6 směrnice 96/62/ES, stanoveny v příloze V oddílu I.
Klasifikace každé zóny nebo aglomerace podle článku 6 směrnice 96/62/ES se přezkoumá nejpozději každých pět let postupy stanovenými podle přílohy V oddílu II. Při výrazných změnách činností významných pro koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého nebo případně oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší se koncentrace přezkoumává dříve.
2. V příloze VI jsou stanovena kritéria pro stanovení míst odběru vzorků pro měření oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší. V příloze VII je stanoven minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření koncentrace každé příslušné znečišťující látky, která je třeba zřídit v každé zóně nebo aglomeraci, ve které se vyžaduje stacionární měření, pokud se údaje o koncentracích v zóně nebo aglomeraci získávají výhradně měřením.
3. V zónách a aglomeracích, v nichž se údaje stacionárních měřicích stanic doplňují údaji z jiných zdrojů, jako jsou emisní inventury, orientační měření nebo modely kvality ovzduší, musí počet stacionárních měřicích stanic a prostorové rozlišení jiných technik dostačovat pro zjišťování koncentrací látek znečišťujících ovzduší v souladu s přílohou VI oddíl I a přílohou VIII oddíl I.
4. Pro zóny a aglomerace, pro něž se nepožadují žádná měření, lze užít modelování nebo techniky objektivního odhadu.
5. Referenční metody pro rozbor oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, jakož i odběr vzorků a rozbor olova jsou stanoveny v příloze IX oddílu I až III.
Referenční metoda pro odběr vzorků a měření koncentrace PM10 je stanovena v příloze IX oddílu IV.
Předběžná referenční metoda pro odběr vzorků a měření koncentrace PM2,5 je stanovena v příloze IX oddílu V.
Referenční techniky pro modelování kvality ovzduší jsou stanoveny v příloze IX oddílu VI.
6. Datem, do kterého členské státy Komisi podle čl. 11 odst. 1 písm. d) směrnice 96/62/ES sdělí, jaké metody byly použity pro předběžné posouzení kvality ovzduší, je 18 měsíců od vstupu této směrnice v platnost.
7. Jakékoli změny nezbytné pro přizpůsobení tohoto článku a příloh V až IX vědeckému a technickému pokroku se přijmou postupem podle článku 12 směrnice 96/62/ES.
Článek 8
Informování veřejnosti
1. Členské státy zajistí, aby veřejnosti a příslušným organizacím, jako jsou organizace na ochranu životního prostředí, spotřebitelské svazy, zájmová zastoupení ohrožených skupin obyvatel, a jiným příslušným místům zabývajícím se ochranou zdraví, byly například prostřednictvím rozhlasu, tisku, oznamovacích tabulí nebo počítačovými sítěmi systematicky poskytovány aktuální údaje o koncentracích oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, částic a olova ve vnějším ovzduší.
Údaje o koncentracích oxidu siřičitého, oxidu dusičitého, částic a olova ve vnějším ovzduší se aktualizují minimálně denně a hodinové hodnoty pro oxid siřičitý a oxid dusičitý se aktualizují, je-li to možné, každou hodinu. Údaje o koncentracích olova ve vnějším ovzduší se aktualizují každé tři měsíce.
V rámci těchto údajů se poskytují přinejmenším všechna překročení koncentrací mezních hodnot a výstražných prahových hodnot v obdobích stanovených podle příloh I až IV. Dále je třeba zajistit stručné posouzení mezních hodnot a výstražných prahových hodnot a náležitě informovat o účincích zvýšených koncentrací na zdraví.
2. Jsou-li veřejnosti zpřístupněny plány nebo programy podle čl. 8 odst. 3 směrnice 96/62/ES, včetně plánů nebo programů podle čl. 3 odst. 4, čl. 5 odst. 4 a čl. 5 odst. 5 této směrnice využívané veřejností, zpřístupňuje je členský stát i organizacím uvedeným v odstavci 1.
3. Při překročení výstražné prahové hodnoty podle přílohy I oddílu II a přílohy II oddílu II musí podrobné údaje, které se oznámí veřejnosti podle článku 10 směrnice 96/62/ES, obsahovat alespoň údaje uvedené v příloze I oddílu III a příloze II oddílu III.
4. Údaje poskytované veřejnosti a příslušným organizacím podle odstavců 1 a 3 musí být jasné, srozumitelné a přístupné.
Článek 9
Zrušení a přechodná ustanovení
1. Zrušuje se směrnice Rady 80/779/EHS ze dne 15. července 1980 o mezních a směrných hodnotách kvality ovzduší pro oxid siřičitý a suspendované částice(Úř. věst. L 229, 30.8.1980, s. 30.) se s účinkem od 19. července 2001, s výjimkou článku 1, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 9, čl. 15 a čl. 16 jakož i příloh I, IIIb a IV, které se zrušují s účinkem od 1. ledna 2005.
2. Zrušuje se směrnice Rady 82/884/EHS ze dne 3. prosince 1982 o mezních hodnotách pro olovo v ovzduší(Úř. věst. L 378, 31.12.1982, s. 15.) s účinkem od 19. července 2001, s výjimkou článku 1, čl. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 7, čl. 12 a čl. 13, které se zrušují s účinkem od 1. ledna 2005.
3. Zrušuje se směrnice Rady 85/203/EHS ze dne 7. března 1985 o normách kvality ovzduší pro oxid dusičitý(Úř. věst. L 87, 27.3.1985, s. 1.) s účinkem od 19. července 2001, s výjimkou článku 1 odst. 1 první odrážka, čl. 1 odst. 2, čl. 2 první odrážka, čl. 3 odst. 1, články 5, 9, 15, 16 a příloha I, které se zrušují s účinkem od 1. ledna 2010.
4. K dosažení souladu s touto směrnicí používají členské státy od 19. července 2001 měřicí stanice a ostatní metody posuzování kvality ovzduší k posouzení koncentrace oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a olova ve vnějším ovzduší a získaly tak údaje za účelem prokázání dodržování mezních hodnot stanovených ve směrnici 80/779/EHS, směrnici 82/884/EHS a směrnici 85/203/EHS, dokud nepřestanou platit mezní hodnoty stanovené touto směrnicí.
5. Od 19. července 2001 mohou členské státy používat měřicí stanice a ostatní metody posuzování kvality ovzduší, které jsou v souladu s touto směrnicí, týkající se koncentrací PM10 k posouzení suspendovaných částic pro účely prokázání souladu s mezními hodnotami pro celkové suspendované částice stanovenými v příloze IV směrnice 80/779/EHS; pro účely prokázání tohoto souladu se shromážděné údaje vynásobí faktorem 1,2.
6. Do devíti měsíců po konci každého roku uvědomí členské státy Komisi postupem podle článku 11 směrnice 96/62/ES o všech překročeních mezních hodnot stanovených ve směrnicích 80/779/EHS, 82/884/EHS a 85/203/EHS a současně jí předá naměřené hodnoty, důvody všech případů překročení a opatření k zamezení opětných překročení, a to dokud nepřestanou platit mezní hodnoty stanovené touto směrnicí.
7. V zónách, ve kterých členský stát považuje za nezbytné omezit předvídatelný nárůst znečištění oxidem siřičitým, oxidy dusíku nebo suspendovanými částicemi nebo mu předejít, může nadále používat směrné hodnoty pro ochranu ekosystémů stanovených v příloze II směrnice 80/779/ES a příloze II směrnice 85/203/EHS.
Článek 10
Zpráva a přezkoumání
Článek 11
Sankce
Článek 12
Provádění
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 19. července 2001. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti této směrnice.
Článek 13
Vstup v platnost
Článek 14
Určení
PŘÍLOHA I MEZNÍ HODNOTY A ZVLÁŠTNÍ VÝSTRAŽNÉ PRAHOVÉ HODNOTY PRO OXID SIŘIČITÝ
I. Mezní hodnoty pro oxid siřičitý
Mezní hodnoty se udávají v μg/m3 Objem se vztahuje na normální stav při teplotě 293 oK a tlak 101,3 kPa.
| Průměrované období | Mezní hodnota | Mez tolerance | Datum, ke kterému je nutno mezní hodnoty dosáhnout | |
|---|---|---|---|---|
| 1 hodina | 350 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 24x v kalendářním roce | 150 μg/m3 (43 %) při vstupu této směrnice v platnost, lineární redukce 1. ledna 2001 a každých 12 měsíců poté o stejné roční procento až na 0 % 1. ledna 2005 | 1. ledna 2005 | |
| 24 hodin | 125 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 3x v kalendářním roce | žádná | 1. ledna 2005 | |
| kalendářní rok a zima (1. října až 31. března) | 20 μg/m3 | žádná | 19. července 2001 |
500 μg/m3, měřeno tři po sobě následující hodiny na místech, která jsou reprezentativní pro kvalitu ovzduší v oblasti minimálně 100 km2 nebo v celé zóně nebo aglomeraci podle toho, která plocha je menší.
Údaje, které je třeba zpřístupnit veřejnosti, by měly obsahovat přinejmenším tyto body:
datum, hodinu a místo překročení a důvody těchto překročení, pokud jsou známy,
předpovědi:
změny koncentrace (zlepšení, stabilizace nebo zhoršení) a důvody těchto změn,
postižená zeměpisná oblast,
trvání překročení,
skupiny obyvatel potenciálně citlivých na překročení,
opatření, která mají postižené citlivé skupiny obyvatel preventivně učinit.
I. Mezní hodnoty pro oxid siřičitý
1. hodinová mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví
2. jednodenní mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví
3. mezní hodnota pro ochranu ekosystémů
II. Výstražné prahové hodnoty pro oxid siřičitý
III. Minimální údaje, které je třeba zpřístupnit veřejnosti při překročení výstražné prahové hodnoty pro oxid siřičitý
PŘÍLOHA II MEZNÍ HODNOTY PRO OXID DUSIČITÝ (NO2) A OXIDY DUSÍKU (NOX) A VÝSTRAŽNÉ PRAHOVÉ HODNOTY PRO OXID DUSIČITÝ
I. Mezní hodnoty pro oxid dusičitý a oxidy dusíku
Mezní hodnoty se udávají v μg/m3. Objem se vztahuje na normální stav při teplotě 293 oK a tlak 101,3 kPa.
| Průměrované období | Mezní hodnota | Mez tolerance | Datum, ke kterému je nutno mezní hodnoty dosáhnout | |
|---|---|---|---|---|
| 1 hodina | 200 μg/m3 NO2 nesmí být překročeno častěji než 18x v kalendářním roce | 50 % při vstupu této směrnice v platnost, lineární redukce 1. ledna 2001 a každých 12 měsíců poté o stejné roční procento až na 0 % 1. ledna 2010 | 1. ledna 2010 | |
| kalendářní rok | 40 μg/m3 NO2 | 50 % při vstupu této směrnice v platnost, lineární redukce 1. ledna 2001 a každých 12 měsíců poté o stejné roční procento až na 0 % 1. ledna 2010 | 1. ledna 2010 | |
| kalendářní rok | 30 μg/m3 NO2 | žádná | 19. července 2001 |
400 μg/m3, měřeno tři po sobě následující hodiny na místech, která jsou reprezentativní pro kvalitu ovzduší v oblasti minimálně 100 km2 nebo v celé zóně nebo aglomeraci podle toho, která plocha je menší.
Údaje, které je třeba zpřístupnit veřejnosti, by měly obsahovat přinejmenším tyto body:
datum, hodinu a místo překročení a důvody těchto překročení, pokud jsou známy,
předpovědi:
změny koncentrace (zlepšení, stabilizace nebo zhoršení) a důvody těchto změn,
postižená zeměpisná oblast,
trvání překročení,
skupiny osob potenciálně citlivých na překročení,
opatření, která mají postižené citlivé skupiny osob preventivně učinit.
I. Mezní hodnoty pro oxid dusičitý a oxidy dusíku
1. hodinová mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví
2. roční mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví
3. roční mezní hodnota pro ochranu vegetace
II. Výstražná prahová hodnota pro oxid dusičitý
III. Minimální údaje, které je třeba zpřístupnit veřejnosti při překročení výstražné prahové hodnoty pro oxid dusičitý
PŘÍLOHA III
MEZNÍ HODNOTY PRO ČÁSTICE (PM10)
| Průměrované období | Mezní hodnota | Mez tolerance | Datum, ke kterému je nutno mezní hodnoty dosáhnout |
|---|
1. STUPEŇ
2. roční mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví
PŘÍLOHA IV
MEZNÍ HODNOTY PRO OLOVO
| Průměrované období | Mezní hodnota | Mez tolerance | Datum, ke kterému je nutno mezní hodnoty dosáhnout | |
|---|---|---|---|---|
| roční mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví | kalendářní rok | 0,5 μg/m3 | 100 % při vstupu této směrnice v platnost, redukce 1. ledna 2001 a každých 12 měsíců poté o stejné roční procento až na 0 % 1. ledna 2005 nebo 1. ledna 2010 v bezprostřední blízkosti určitých bodových zdrojů, které musí být Komisi oznámeny. | 1. ledna 2005 nebo 1. ledna 2010 v bezprostřední blízkosti určitých průmyslových zdrojů na stanovištích, která byla po desítky let zatěžována průmyslovou činností. Tyto zdroje je třeba Komisi oznámit do 19. července 2001. V těchto případech mezní hodnota od 1. ledna 2005 činí 1,0 μg/m3. |
PŘÍLOHA V STANOVENÍ POŽADAVKŮ PRO POSUZOVÁNÍ KONCENTRACE OXIDU SIŘIČITÉHO, OXIDU DUSIČITÉHO (NO2) A OXIDŮ DUSÍKU (NOX), ČÁSTIC (PM10) A OLOVA VE VNĚJŠÍM OVZDUŠÍ V RÁMCI ZÓNY NEBO AGLOMERACE
I. Horní a dolní práh posuzování
Uplatní se následující horní a dolní prahy posuzování:
Překročení horního a dolního prahu posuzování se zjišťuje na základě koncentrace během předcházejících pěti let, pokud jsou k dispozici příslušné údaje. Práh posuzování se považuje za překročený, došlo-li k jeho překročení alespoň ve třech samostatných letech z těchto pěti předchozích let.
Nejsou-li k dispozici údaje za celých pět předchozích let, mohou členské státy výsledky krátkodobých měřicích kampaní v tom ročním období a na těch místech, která jsou pravděpodobně typická pro nejvyšší hodnoty znečišťujících látek, spojit s údaji z emisních inventur a modelování.za účelem zjištění překročení horního a dolního prahu posuzování.
I. Horní a dolní práh posuzování
a) OXID SIŘIČITÝ
| Ochrana zdraví | Ochrana ekosystémů | |
|---|---|---|
| horní práh posuzování | 60 % 24-hodinové mezní hodnoty (75 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než třikrát v kalendářním roce) | 60 % zimní mezní hodnoty (12 μg/m3) |
| dolní práh posuzování | 40 % 24-hodinové mezní hodnoty (50 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než třikrát v kalendářním roce) | 40 % zimní mezní hodnoty (8 μg/m3) |
b) OXID DUSIČITÝ A OXIDY DUSÍKU
Hodinová mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví (NO2) | Roční mezní hodnota pro ochranu lidského zdraví (NO2) | Roční mezní hodnota pro ochranu vegetace (NO2) | |
|---|---|---|---|
| horní práh posuzování | 70 % mezní hodnoty (140 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 18x v kalendářním roce) | 80 % mezní hodnoty (32 μg/m3) | 80 % mezní hodnoty (24 μg/m3) |
| dolní práh posuzování | 50 % mezní hodnoty (100 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 18x v kalendářním roce) | 65 % mezní hodnoty (26 μg/m3) | 65 % mezní hodnoty (19,5 μg/m3) |
c) ČÁSTICE
Horní a dolní prahy posuzování PM10 se zakládají na směrných mezních hodnotách pro 1. leden 2010.
| 24-hodinová průměrná hodnota | Roční průměrná hodnota | |
|---|---|---|
| horní práh posuzování | 60 % mezní hodnoty (30 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 7x v kalendářním roce) | 70 % mezní hodnoty (14 μg/m3) |
| dolní práh posuzování | 40 % mezní hodnoty (20 μg/m3 nesmí být překročeno častěji než 7x v kalendářním roce) | 50 % zimní mezní hodnoty (10 μg/m3) |
d) OLOVO
| Roční průměrná hodnota | |
|---|---|
| horní práh posuzování | 70 % mezní hodnoty (0,35 μg/m3) |
| dolní práh posuzování | 50 % zimní mezní hodnoty (0,25 μg/m3) |
II. Zjišťování překračování horního a dolního prahu posuzování
PŘÍLOHA VI UMÍSTĚNÍ MÍST ODBĚRU VZORKŮ PRO MĚŘENÍ OXIDU SIŘIČITÉHO, OXIDU DUSIČITÉHO A OXIDŮ DUSÍKU, ČÁSTIC A OLOVA VE VNĚJŠÍM OVZDUŠÍ
I. Kritéria pro umístění měření v makroměřítku
Následující kritéria se uplatní v případě stacionárních měření.
Místa odběru vzorků, na nichž se provádí měření k ochraně lidského zdraví, by měla být umístěna tak, aby:
- i) poskytla údaje o zónách a aglomeracích, v nichž se vyskytuje nejvyšší koncentrace, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době dotyčných mezních hodnot;
Místa odběru vzorků by obecně měla být umístěna tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. Jako doporučení platí, že místo odběru vzorků by mělo být položeno tak, aby bylo reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně 200 m2 při odběru vzorků pro dopravu a několik čtverečních kilometrů při odběrech vzorků pro městské prostředí.
Místa odběru vzorků by měla být pokud možno reprezentativní i pro podobná stanoviště, která neleží v jejich bezprostřední blízkosti.
Je třeba brát ohled na to, že pokud je to třeba pro ochranu lidského zdraví, měla by místa odběru vzorků být umístěna na ostrovech.
Místa odběru vzorků, na nichž se provádí měření k ochraně ekosystémů nebo ochraně vegetace, by měla být položena tak, aby byla vzdálena více než 20 km od aglomerací nebo 5 km od jiných zastavěných oblastí, průmyslových zařízení nebo silnic. Jako obecná zásada platí, že místo odběru vzorků by mělo být položeno tak, aby bylo reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně 1000 km2. Členské státy mohou se zohledněním zeměpisných podmínek zajistit, aby místo odběru vzorků bylo umístěno v malé vzdálenosti nebo bylo reprezentativní pro kvalitu ovzduší v menším okolí.
Je třeba brát ohled na to, že je třeba posuzovat kvalitu ovzduší na ostrovech.
Pokud je to prakticky možné, měl by se brát ohled na tyto obecné zásady:
proud vzduchu kolem vstupního otvoru odběrové sondy nesmí být omezen a v blízkosti odběrového měření nesmí být žádné překážky ovlivňující proud vzduchu (měřicí sonda musí být zpravidla vzdálena několik metrů od budov, balkonů, stromů a jiných překážek a minimálně 0,5 m od nejbližší budovy v případě měřicích bodů reprezentujících kvalitu ovzduší v v linii obytné zástavby),
obecně by vstupní otvor odběrové sondy měl být umístěn ve výšce mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí. Za určitých okolností může být zapotřebí vyšší poloha vstupu měření (až 8 m). Výše položený vstup měření může být rovněž vhodný, je-li měřicí stanice reprezentativní pro velké území,
vstupní otvor odběrové sondy nesmí být umístěn v těsné blízkosti zdrojů, aby bylo zamezeno přímému vlivu emisí nesmísených s okolním vzduchem,
výstupní otvor odběrové sondy musí být umístěn tak, aby bylo znemožněn opětný vstup vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru odběrového zařízení,
odběrová zařízení orientovaná na dopravu by měla:
se zřetelem na všechny znečišťující látky být vzdálena nejméně 25 m od velkých křižovatek a nejméně 4 m od středu nejbližšího dopravního pruhu,
pro měření oxidu dusičitého být vzdáleny nanejvýš 5 m od okraje vozovky,
pro měření částic a olova být umístěny tak, aby měření byla reprezentativní pro kvalitu ovzduší v blízkosti linie obytné zástavby.
Podle okolností je třeba brát ohled rovněž na následující faktory:
spolupůsobící zdroje,
zabezpečení proti vnějším zásahům,
přístupnost,
elektrické napájení a telekomunikační vedení,
viditelnost měřicího místa ve vztahu k okolí,
bezpečnost veřejnosti a provozního personálu,
vhodnost sloučení měřicích stanic pro různé znečišťující látky,
požadavky územního plánu.
Postupy pro výběr míst je třeba ve fázi klasifikace úplně zdokumentovat, např. fotografiemi okolí v hlavních světových stranách a detailní mapou. Měřící místa by měla být pravidelně kontrolována a opakovaně dokumentována, aby byla zajištěna průběžná platnost výběrových kritérií.
I. Kritéria pro umístění měření v makroměřítku
a) Ochrana lidského zdraví
ii) poskytla údaje o koncentracích v jiných zónách a aglomeracích, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.
b) Ochrana ekosystémů a ochrana vegetace
III. Dokumentace a přezkoumání výběru míst
PŘÍLOHA VII KRITÉRIA PRO STANOVENÍ MINIMÁLNÍHO POČTU MÍST ODBĚRU VZORKŮ PRO STACIONÁRNÍ MĚŘENÍ KONCENTRACÍ OXIDU SIŘIČITÉHO (SO2), OXIDU DUSIČITÉHO (NO2) OXIDŮ DUSÍKU (NOX), ČÁSTIC A OLOVA VE VNĚJŠÍM OVZDUŠÍ
I. Minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření k posuzování dodržování mezních hodnot pro ochranu lidského zdraví a výstražných prahových hodnot v zónách a aglomeracích, v nichž stacionární měření představuje jediný zdroj informací
Obyvatelstvo aglomerace nebo zóny (v tisících) | Pokud koncentrace překračuje horní práh posuzování | Pokud maximální koncentrace leží mezi horním a dolním prahem posuzování | Pro SO2 a NO2 v aglomeracích, v nichž maximální koncentrace leží pod dolním prahem posuzování |
|---|---|---|---|
| 0 — 250 | 1 | 1 | nepoužitelné |
| 250-499 | 2 | 1 | 1 |
| 500-749 | 2 | 1 | 1 |
| 750-999 | 3 | 1 | 1 |
| 1000 — 1499 | 4 | 2 | 1 |
| 1500 — 1999 | 5 | 2 | 1 |
| 2000 — 2749 | 6 | 3 | 2 |
| 2750 — 3749 | 7 | 3 | 2 |
| 3750 — 4749 | 8 | 4 | 2 |
| 4750 — 5999 | 9 | 4 | 2 |
| >6000 | 10 | 5 | 3 |
| Pro NO2 a částice: včetně nejméně jedné stanice pro měření zdrojů městského prostředí a jedné měřicí stanice pro dopravu |
K posuzování znečištění ovzduší v bezprostřední blízkosti bodových zdrojů by se počet míst odběru vzorků pro stacionární měření měl vypočítat s ohledem na emisní hustotu, pravděpodobný rozptyl látek znečišťujících ovzduší a potenciální expozici obyvatelstva zvýšeným koncentracím.
| Pokud maximální koncentrace překračuje horní práh posuzování | Pokud maximální koncentrace leží mezi horním a dolním prahem posuzování |
|---|---|
| 1 stanice na 20000 km2 | 1 stanice na 40000 km2 |
V případě ostrovních zón by se počet míst odběru vzorků měl vypočítat s ohledem na pravděpodobný rozptyl látek znečišťujících ovzduší a potenciální expozici ekosystémů nebo vegetace.
I. Minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření k posuzování dodržování mezních hodnot pro ochranu lidského zdraví a výstražných prahových hodnot v zónách a aglomeracích, v nichž stacionární měření představuje jediný zdroj informací
a) Rozptýlené zdroje
b) Bodové zdroje
II. Minimální počet míst odběru vzorků pro stacionární měření k posouzení dodržování mezních hodnot pro ochranu ekosystémů nebo vegetace v jiných zónách než aglomeracích
PŘÍLOHA VIII CÍLE JAKOSTI ÚDAJŮ A SESTAVENÍ VÝSLEDKŮ POSOUZENÍ KVALITY OVZDUŠÍ
I. Cíle jakosti údajů
Následující cíle jakosti údajů definované s ohledem na požadovanou přesnost metod posuzování, minimální časové pokrytí a získávání naměřených hodnot slouží jako vodítko pro programy zajišťování jakosti.
| oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku | částice a olovo |
|---|
Přesnost měření je definována v „Příručce k vyjádření nejistoty měření“ (ISO 1993) nebo v ISO 5725-1 „Přesnost (správnost a preciznost) měřicích metod a výsledků měření“ (1994). Procentní údaje v tabulce platí pro jednotlivá měření, průměrovaná za příslušné období ve vztahu k mezní hodnotě pro 95 % konfidenční interval (systematická odchylka + dvojnásobek standardní odchylky). Přesnost nepřetržitých měření by měla být interpretována tak, aby platila v oblasti náležité mezní hodnoty.
Přesnost modelování a objektivních odhadů je definována jako nejvyšší odchylka naměřených a vypočtených hodnot koncentrací pro dané období ve vztahu k mezní hodnotě, aniž se zohlední časový sled případů.
Požadavky minimálního množství údajů a minimálního trvání nezahrnují ztrátu údajů v důsledku pravidelné kalibrace nebo obvyklé údržby měřicích přístrojů.
Členské státy však mohou provést namátková měření místo nepřetržitého měření částic a olova mohou, pokud mohou Komisi prokázat, že přesnost a 95 % interval spolehlivosti činí ve vztahu k nepřetržitým měřením kolem 10 %. Namátková měření je nutno rozložit rovnoměrně během celého roku.
Pro zóny nebo aglomerace, v nichž se místo měření užívá jiných zdrojů údajů jako doplňujících informací nebo jako jediného prostředku k posuzování kvality ovzduší, jej třeba shromáždit tyto údaje:
popis činnosti použité k posouzení,
použité specifické metody s odkazy na popisy metody,
zdroje údajů a informací,
popis výsledků včetně přesnosti; obzvláště rozsah každé oblasti nebo popřípadě délka silnic v zóně nebo aglomeraci, v nichž koncentrace znečišťujících látek překračují mezní hodnoty plus případné meze tolerance, a všechny zeměpisné oblasti, v nichž koncentrace překračuje horní a dolní práh posuzování,
u mezních hodnot na ochranu lidského zdraví údaje o obyvatelstvu, které je potenciálně vystaveno koncentraci nad mezní hodnotou.
Tam, kde je to možné, by členské státy měly sestavit mapy rozložení koncentrací každé zóny a každé aglomerace.
U oxidu siřičitého a oxidů dusíku se objem vztahuje na normování při teplotě 293oK a tlaku 101,3 kPa.
I. Cíle jakosti údajů
II. Výsledky posouzení kvality ovzduší
III. Normalizace
PŘÍLOHA IX REFERENČNÍ METODY POSUZOVÁNÍ KONCENTRACÍ OXIDU SIŘIČITÉHO, OXIDU DUSIČITÉHO A OXIDŮ DUSÍKU, ČÁSTIC (PM10 A PM2,5) A OLOVA
I. Referenční metoda pro rozbor oxidu siřičitého
ISO/FDIS 10498 (návrh normy) Vnější ovzduší — stanovení oxidu siřičitého — ultrafialová fluorescenční metoda.
Členské státy mohou použít jinou metodu, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že jí lze docílit rovnocenných výsledků jako výše uvedenou metodou.
ISO 7996: 1985 Vnější ovzduší — stanovení hmotnostní koncentrace oxidů dusíku — chemiluminiscenční metoda.
Členské státy mohou použít jinou metodu, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že jí lze docílit rovnocenných výsledků jako výše uvedenou metodou.
Metoda stanovená v příloze směrnice 82/884/EHS Rady se použije jako referenční metoda pro odběr vzorků olova do okamžiku, ke kterému musí být dosaženo mezní hodnoty podle přílohy IV této směrnice, jestliže podle kapitoly IV této přílohy je jako referenční metoda stanovena metoda PM10.
Členské státy mohou použít jinou metodu, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že jí lze docílit rovnocenných výsledků jako výše uvedenou metodou.
ISO 9855: 1993 Vnější ovzduší — stanovení podílu olova vázaného na částice v polétavém prachu odběrem vzorku filtrem — metoda atomové absorpční spektrometrie.
Členské státy mohou použít jinou metodu, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že jí lze docílit rovnocenných výsledků jako výše uvedenou metodou.
Jako referenční metody se použije metody popsané v normě: EN 12341 „Kvalita ovzduší — polní zkouška k prokázání rovnocennosti metod odběru vzorků pro frakci částic PM10“. Princip měření spočívá v odloučení frakce částic PM10 z ovzduší na filtru a v gravimetrickém stanovení hmoty.
Členské státy mohou použít i jiné metody, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že se jí dociluje rovnocenných výsledků jako výše uvedenou metodou nebo jinou metodu, jestliže dotyčný členský stát může prokázat, že metoda vykazuje pevný vztah k referenční metodě. V těchto případech se musí výsledky docílené touto metodou zkorigovat vhodným faktorem, aby se docílilo rovnocenných výsledků jako při použití referenční metody.
Členské státy musí informovat Komisi, o metodě požité k odběru vzorků a měření koncentrace PM10. Komise musí co nejdříve provést porovnání metod odběru vzorků a měření pro koncentraci PM10 pro získání informací pro revizi této směrnice podle článku 10.
Komise v dohodě s výborem, na nějž se odvolává článek 12 směrnice 96/62/ES do 19. července 2001, vypracuje pokyny pro vhodnou předběžnou referenční metodu odběru vzorků a měření koncentrace PM2,5.
Členské státy mohou použít jinou metodu, kterou považují za vhodnou.
Každý členský stát musí uvědomit Komisi o použité metodě odběru vzorků a měření koncentrace PM2,5. Komise musí co nejdříve provést porovnání metod odběru vzorků a měření pro koncentraci PM2,5 pro získání údajů k revizi této směrnice podle článku 10.
V současné době ještě nelze udat žádné referenční techniky modelování. Změny za účelem přizpůsobení tohoto bodu vědeckému a technickému pokroku se přijímají postupem podle čl. 12 odst. 2 směrnice 96/62/ES.
I. Referenční metoda pro rozbor oxidu siřičitého
II. Referenční metoda pro rozbor oxidu dusičitého a oxidů dusíku
III. A Referenční metoda pro odběr vzorků olova
III. B Referenční metoda pro rozbor olova
IV. Referenční metoda pro odběr vzorků a měření koncentrace PM10
V. Předběžná referenční metoda pro odběr vzorků a měření koncentrace PM2,5
VI. Referenční techniky modelování