Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (Čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise(Úř. věst. C 343, 13.11.1997, s. 11 a Úř. věst. C 171, 18.6.1999, s. 4.),
s ohledem na stanovisko Hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 157, 25.5.1998, s. 6.),
v souladu s postupem podle článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 16. července 1998 (Úř. věst. C 292, 21.9.1998, s. 123), potvrzené dne 27. října 1999, společný postoj Rady ze dne 21. května 1999 (Úř. věst. C 232, 13.8.1999, s. 8) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 1999 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku). Rozhodnutí Rady ze dne 2. května 2000 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 16. května 2000.), na základě společného textu schváleného dohodovacím výborem dne 7. dubna 2000,
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Oblast působnosti
1. Účelem této směrnice je vytvořit zvláštní opatření použitelná pro poškozené, již mají nárok na náhradu za škody nebo zranění v důsledku nehody v jiném členském státě než ve členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, jež byly způsobeny provozem vozidel pojištěných a majících obvyklé stanoviště v členském státě.
Aniž jsou dotčeny právní předpisy třetích zemí o občanskoprávní odpovědnosti a mezinárodního práva soukromého, vztahuje se tato směrnice rovněž na poškozené s bydlištěm nebo sídlem v členském státě a mající nárok na odškodnění za každou škodu na věci nebo na zdraví v souvislosti s nehodou ve třetích zemích, jejichž národní kanceláře pojistitelů, jak jsou vymezeny v čl. 1 odst. 3 směrnice 72/166/EHS, se připojily k systému zelených karet, jsou-li tyto dopravní nehody způsobeny provozem vozidel, která jsou pojištěna a mají obvyklé stanoviště v členském státě.
2. Články 4 a 6 se použijí pouze v případě nehod způsobených provozem vozidla
a) pojištěného u provozovny v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného a
b) s obvyklým stanovištěm v jiném členském státě než ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.
3. Článek 7 se použije také na nehody způsobené vozidly pocházejícími ze třetích zemí, na které se vztahují články 6 a 7 směrnice 72/166/EHS.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se:
a) „pojišťovnou“ rozumí podnik, který získal úřední povolení v souladu s článkem 6 nebo čl. 23 odst. 2 směrnice 73/239/EHS;
b) „provozovnou“ rozumí ústředí, agentura nebo pobočka pojišťovny, jak je vymezena v čl. 2 písm. c) směrnice 88/357/EHS;
c) „vozidlem“ rozumí vozidlo, jak je vymezeno v čl. 1 odst. 1 směrnice 72/166/EHS;
d) „poškozeným“ rozumí poškozený, jak je vymezen v čl. 1 odst. 2 směrnice 72/166/EHS;
e) „členským státem, ve kterém má vozidlo obvyklé stanoviště“ rozumí území, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, jak je vymezeno v čl. 1 odst. 4 směrnice 72/166/EHS.
Článek 3
Přímý nárok
Článek 4
Škodní zástupci
1. Všechny členské státy přijmou veškerá opatření, aby všechny pojišťovny pojišťující rizika zařazená do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS kromě odpovědnosti dopravce jmenovaly škodního zástupce v každém jiném členském státě, než kde získaly úřední povolení. Úkolem škodního zástupce je projednání a vyřízení nároků vzniklých z nehody v případech uvedených v článku 1. Škodní zástupce musí mít bydliště nebo být usazen v členském státě, v němž je jmenován.
2. Výběr škodního zástupce škod je věcí uvážení pojišťovny. Členské státy nesmějí tuto volbu omezit.
3. Škodní zástupce může jednat za jednu nebo i více pojišťoven.
4. Škodní zástupce shromažďuje v souvislosti s takovými nároky veškeré informace nutné k jejich vyřízení a přijímá opatření nutná k jednání o likvidaci škod. Požadavek jmenování škodního zástupce nevylučuje právo poškozeného nebo jeho pojišťovny zahájit řízení přímo proti osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně.
5. Škodní zástupci jsou vybaveni dostatečnými pravomocemi k zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným v případech uvedených v článku 1 a v plném rozsahu tyto nároky uspokojit. Musí být schopni zkoumat případ v úředním jazyce nebo jazycích členského státu bydliště nebo sídla poškozeného.
6. Členské státy zavádí povinnost, podpořenou příslušnými účinnými a systémovými finančními nebo obdobnými správními postihy, s cílem zajistit, aby do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o odškodnění buď přímo pojišťovně osoby, která nehodu způsobila, nebo jejímu škodnímu zástupci,
Členské státy přijmou opatření, aby tam, kde není nabídka učiněna do tří měsíců, byla částka odškodnění poškozenému, nabídnutá pojišťovnou nebo stanovená soudem, zatížena úrokem.
a) pojišťovna osoby, která nehodu způsobila, nebo její škodní zástupce učinil odůvodněnou nabídku odškodnění v případech, kdy není odpovědnost popírána a škody byly vyčísleny, nebo
b) pojišťovna, které byl nárok na odškodnění adresován, nebo škodní zástupce poskytl odůvodněnou odpověď k bodům žádosti o plnění v případech, kdy je odpovědnost popírána nebo nebyla jasně stanovena nebo škoda nebyla plně vyčíslena.
7. Komise uvědomí do 20. ledna 2006 Evropský parlament a Radu o provedení odst. 4 prvního pododstavce, o účinnosti tohoto opatření a o rovnocennosti vnitrostátních ustanovení o postizích, a případně podá návrhy.
8. Jmenování škodního zástupce samo o sobě nepředstavuje otevření pobočky ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 92/49/EHS a škodní zástupce není považován za provozovnu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 88/357/EHS ani
za provozovnu ve smyslu Bruselské úmluvy ze dne 27. září 1968 o příslušnosti a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech(Úř. věst. C 27, 26.1.1998, s. 1 (konsolidované znění).) – ve vztahu k Dánsku,
za provozovnu ve smyslu nařízení (ES) č. 44/2001 – ve vztahu k ostatním členským státům.
Článek 5
Informační střediska
1. S cílem zajistit, aby poškozený měl možnost žádat o odškodnění, každý členský stát zřídí nebo schválí informační středisko, jehož úkolem je:
Informace podle písm. a) bodů 1, 2 a 3 musí být uchovávány po dobu sedmi let od ukončení registrace vozidla nebo ukončení pojistné smlouvy.
a) vedení registru obsahujícího tyto informace:
- 1. státní poznávací značky motorových vozidel s obvyklým stanovištěm na území daného státu;
- 2.
- i) čísla pojistných smluv, které kryjí provoz těchto vozidel pro případ rizik zařazených do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS jiných než odpovědnosti dopravce a tam, kde platnost této pojistné smlouvy vypršela, rovněž datum ukončení platnosti pojištění;
- ii) číslo zelené karty nebo potvrzení o hraničním pojištění, jestliže se na vozidlo některý z těchto dokumentů vztahuje v případě, že vozidlo využívá výjimku uvedenou v čl. 4 písm. b) směrnice 72/166/EHS;
- 3. pojišťovny pojišťující provoz vozidel pro rizika zařazená do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS kromě odpovědnosti dopravce a škodní zástupci jmenovaní takovými pojišťovnami v souladu s článkem 4, jejichž jména se oznámí informačním střediskům v souladu s odstavcem 2 tohoto článku;
- 4. seznam vozidel, na která se v každém státě vztahuje výjimka z požadavku pojištění občanskoprávní odpovědnosti v souladu s čl. 4 písm. a) a b) směrnice 72/166/EHS;
- 5. ohledně vozidel uvedených v bodě 4:
- i) název instituce nebo orgánu určeného v souladu s čl. 4 písm. a) druhým pododstavcem směrnice 72/166/EHS pro odškodnění poškozeného v případech, kdy není použitelný postup uvedený v čl. 2 odst. 2 první odrážce směrnice 72/166/EHS, jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 písm. a) směrnice 72/166/EHS,
- ii) název orgánu pojišťujícího vozidlo v členském státě, kde má vozidlo obvyklé stanoviště, jestliže pro něj platí výjimka uvedená v čl. 4 písm b) směrnice 72/166/EHS;
b) nebo koordinace shromažďování a poskytování těchto informací;
c) a pomoc oprávněným osobám při zjišťování informací uvedených v písm. a) bodech 1, 2, 3, 4 a 5.
2. Pojišťovny uvedené v odst. 1 písm. a) bodu 3) oznámí informačním střediskům všech členských států jméno a adresu škodního zástupce, kterého jmenovaly v souladu s článkem 4 v každém členském státě.
3. Členské státy zajistí, aby poškozený měl po dobu sedmi let po nehodě nárok získat neprodleně od informačního střediska členského státu, v němž má bydliště nebo sídlo, členského státu, kde má vozidlo obvyklé stanoviště, nebo členského státu, kde došlo k nehodě, tyto údaje:
Informační střediska navzájem spolupracují.
a) jméno a adresu pojišťovny,
b) číslo pojistné smlouvy a
c) jméno a adresu škodního zástupce pojišťovny ve státě bydliště nebo sídla poškozeného.
4. Informační středisko poskytuje poškozenému údaje o jméně a adrese majitele nebo obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, jestliže má poškozený oprávněný zájem na získání těchto údajů. Pro účely tohoto předpisu se informační střediska obrací zejména na:
Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 písm. a) směrnice 72/166/EHS, informační středisko oznámí poškozenému název orgánu nebo úřadu určeného v souladu s čl. 4 písm. a) druhým pododstavcem této směrnice pro odškodnění poškozeného v případech, kdy nelze použít postup podle čl. 2 odst. 2 první odrážky této směrnice.
Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka uvedená v čl. 4 písm. b) směrnice 72/166/EHS, informační středisko oznámí poškozenému jméno orgánu kryjícího vozidlo v zemi, kde má obvyklé stanoviště.
a) pojišťovnu nebo
b) orgán pro registraci vozidel.
5. Zpracování osobních údajů vyplývajících z předchozího odstavce musí být prováděno v souladu s vnitrostátními předpisy přijatými podle směrnice 95/46/ES.
Článek 6
Orgány pro odškodnění
1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán pro odškodnění pověřený poskytováním odškodnění poškozeným v případech uvedených v článku 1.
Poškození mohou předložit požadavek orgánu pro odškodnění ve členských zemích svého bydliště nebo sídla,
Poškození však nesmějí podat žádost orgánu pro odškodnění, jestliže zahájili soudní řízení přímo proti pojišťovně.
Orgán pro odškodnění podnikne kroky do dvou měsíců ode dne, kdy mu poškozený podá žádost o odškodnění, ale ukončí své kroky, jestliže pojišťovna nebo škodní zástupce následně předloží odůvodněnou odpověď na žádost.
Orgán pro odškodnění okamžitě uvědomí:
- a) pojišťovnu, u které je pojištěno vozidlo, jehož provoz způsobil nehodu, nebo škodního zástupce;
- b) orgán pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která uzavřela pojistnou smlouvu;
že obdržel od poškozeného žádost o odškodnění a že odpoví na tuto žádost do dvou měsíců od jejího předložení.
Tímto ustanovením zůstává nedotčeno právo členských států považovat odškodnění tímto orgánem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo činit kroky k likvidaci škody mezi tímto orgánem a osobou či osobami, které způsobily nehodu, a jinou pojišťovnou nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmějí dovolit tomuto orgánu vázat výplatu odškodnění na jakékoli jiné podmínky, než které jsou stanoveny v této směrnici, zejména na podmínku, aby poškozený musel jakkoli prokázat, že osoba, která odpovídá za škodu, není schopna nebo odmítá zaplatit náhradu škody.
a) jestliže do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o odškodnění pojišťovně, u které je motorové vozidlo, které způsobilo nehodu, pojištěno, nebo jejímu škodnímu zástupci, pojišťovna nebo její škodní zástupce neposkytnou odůvodněnou odpověď na body obsažené v této žádosti a
b) jestliže pojišťovna nejmenovala škodního zástupce ve státě bydliště nebo sídla poškozeného v souladu s čl. 4 odst. 1. V tom případě nesmějí poškození podat žádost orgánu pro odškodnění, jestliže již podaly tuto žádost přímo pojišťovně, která pojistila vozidlo, jehož provoz způsobil nehodu, a jestliže obdrželi odůvodněnou odpověď do tří měsíců od podání žádosti.
c) je-li známa, osobu, která nehodu způsobila,
2. Orgán pro odškodnění, který odškodnil poškozeného v členském státě jeho bydliště nebo sídla, je oprávněn požadovat náhradu vyplacené částky od orgánu pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která vystavila pojistku.
Posledně jmenovaný orgán pak převezme práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně, pokud orgán pro odškodnění členského státu bydliště nebo sídla poškozeného poskytl odškodnění za utrpěnou škodu na věci nebo na zdraví. Každý členský stát je povinen uznat toto převzetí práv, jak je upraveno jakýmkoli jiným členským státem.
3. Tento článek je použitelný:
Komise uvědomí Evropský parlament a Radu o provedení tohoto článku a jeho uplatňování do 20. července 2005 a podle potřeby podá návrhy.
a) od uzavření dohody mezi orgány pro odškodnění zřízenými nebo schválenými členskými státy ohledně jejich funkcí, povinností a postupů náhrady;
b) ode dne stanoveného Komisí poté, co se Komise v úzké spolupráci s členskými státy ujistí o tom, že tato dohoda byla uzavřena.
Článek 6a
Centrální orgán
Článek 7
Jestliže není možné vozidlo zjistit nebo jestliže do dvou měsíců od nehody není možné zjistit pojišťovnu, může poškozený požádat o odškodnění u orgánu pro odškodnění členského státu, kde má bydliště nebo sídlo. Odškodnění se poskytuje v souladu s článkem 1 směrnice 84/5/EHS. Tehdy orgán pro odškodnění uplatní nárok za podmínek stanovených v čl. 6 odst. 2 této směrnice:
a) v případě, že nelze zjistit pojišťovnu: vůči garančnímu fondu podle čl. 1 odst. 4 směrnice 84/5/EHS v členském státě, kde má vozidlo obvyklé stanoviště;
b) v případě nezjištěného vozidla: vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém došlo k nehodě;
c) v případě vozidla třetí země: vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo k nehodě.
Článek 8
Směrnice 73/239/EHS se mění takto:
a) v čl. 8 odst. 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:
- „f) oznámil jméno a adresu škodního zástupce jmenovaného v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kryta, patří do odvětví 10 bodu A přílohy, s vyloučením odpovědnosti dopravce“
;
b) v čl. 23 odst. 2 se doplňuje nové písmeno, které zní:
- „h) oznámí jméno a adresu škodního zástupce jmenovaného v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kryta, patří do odvětví 10 bodu A přílohy, s vyloučením odpovědnosti dopravce.“
Článek 9
Směrnice 88/357/EHS se mění takto:
V čl. 12a odst. 4 se doplňuje nový pododstavec, který zní:
„Jestliže pojišťovna nejmenovala zástupce, mohou členské státy dát souhlas se jmenováním škodního zástupce jmenovaného v souladu s článkem 4 směrnice 2000/26/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS (Úř. věst. L 181, 20.7.2000, s. 65).“), který je zmocněn vykonávat funkce zástupce jmenovaného v souladu s tímto odstavcem.
Článek 10
Provedení ve vnitrostátním právu
1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději 20. července 2002. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Použijí tato ustanovení ode dne 20. ledna 2003.
2. Přijímají-li členské státy tato opatření, musí v nich být učiněn odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
3. Aniž je dotčen odstavec 1, zřídí nebo schválí členské státy orgán pro odškodnění v souladu s čl. 6 odst. 1 do dne 20. ledna 2002. Jestliže orgány pro odškodnění neuzavřou dohodu v souladu s čl. 6 odst. 3 do dne 20. července 2002, navrhne Komise opatření, která zajistí, že články 6 a 7 budou použitelné ode dne 20. ledna 2003.
4. Členské státy mohou v souladu se Smlouvou zachovat nebo uvést v účinnost předpisy, které jsou výhodnější pro poškozeného než předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.
5. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.