SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I SPRÁVNÍ USTANOVENÍ PRO ES SCHVÁLENÍ TYPU

1. ŽÁDOST O ES SCHVÁLENÍ TYPU VOZIDLA

Žádost o ES schválení typu vozidla pro systém topení podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS podává výrobce.

Vzor informačního dokumentu je uveden v dodatku 1.

Technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se předloží:

vozidlo představující typ, který má být schválen.

Jestliže jsou splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3 směrnice 70/156/EHS.

Vzor ES schválení typu je uveden v dodatku 2.

Pro každý typ schváleného vozidla se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo schválení typu pro jiný typ vozidla.

Žádost o ES schválení typu konstrukční části pro spalovací topení podle čl. 3 odst. 4 směrnice 70/156/EHS podává výrobce.

Vzor informačního dokument je uveden v dodatku 3.

Technické zkušebně provádějící schvalovací zkoušky se předloží:

spalovací topení představující typ, který má být schválen.

Jsou-li splněny odpovídající požadavky, udělí se ES schválení typu podle čl. 4 odst. 3 a popřípadě podle čl. 4 odst. 4 směrnice 70/156/EHS.

Vzor ES schválení typu je uveden v dodatku 4.

Pro každý typ schváleného spalovacího topení se přidělí číslo schválení typu podle přílohy VII směrnice 70/156/EHS. Tentýž členský stát nesmí přidělit stejné číslo schválení typu pro jiný typ vozidla.

Každé spalovací topení odpovídající typu schválenému podle této směrnice se označí značkou ES schválení typu podle dodatku 5.

V případě úprav typu vozidla nebo typu spalovacího topení podle této směrnice se použije článek 5 směrnice 70/156/EHS.

Opatření k zajištění shodnosti výroby jsou obecně přijímána v souladu s článkem 10 směrnice 70/156/EHS.

Značku ES schválení typu konstrukční části tvoří:

obdélník, ve kterém je vepsáno malé písmeno „e“ a rozlišující číslo nebo písmena členského státu, který udělil ES schválení typu konstrukční části:

„základní část čísla schválení typu“ umístěná v blízkosti obdélníka, která je součástí čísla schválení typu, jak je uvedeno v části 4 přílohy VIIsměrnice 70/156/EHS. Tomuto číslu je předřazeno dvojčíslí udávající pořadové číslo přiřazené poslední závažné technické změně směrnice 2001/56/ES ke dni vydání ES schválení typu. V této směrnici je toto dvojčíslí 00.

Značka ES schválení typu musí být snadno čitelná a nesmazatelná.

Uvedená značka udává, že spalovací topení bylo schváleno v Německu (e1) pod číslem schválení typu 2439. První dvě číslice (00) udávají, že konstrukční část byla schválena jako typ podle této směrnice.

PŘÍLOHA II OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A POŽADAVKY

1. OBLAST PŮSOBNOSTI

Tato směrnice se vztahuje na všechna vozidla kategorií M, N a O mající systém vytápění.

Pro účely této směrnice:

„systémem vytápění“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení sloužící ke zvýšení teploty vnitřního prostoru vozidla, včetně jakékoliv nákladového prostoru;

„spalovacím topením“ se rozumí zařízení, které využívá tekuté nebo plynné palivo a ne odpadní teplo z motoru;

„typem vozidla z hlediska systému vytápění“ se rozumí vozidla, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

• princip/principy činnosti systému vytápění,

• typ spalovacího topení, je-li na vozidle.

„typem spalovacího topení“ se rozumí zařízení, která se neliší v takových zásadních hlediscích, jako jsou:

• druh paliva (např. kapalné nebo plynné),

• médium pro přenos tepla (např. vzduch nebo voda),

• umístění ve vozidle (např. prostor pro cestující nebo nákladový prostor).

„systémem vytápění odpadním teplem“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení využívající odpadní teplo z motoru, kterým je poháněno vozidlo, sloužící ke zvýšení teploty vnitřního prostoru vozidla a jako médium pro přenos tepla může sloužit voda, olej nebo vzduch;

„vnitřním prostorem“ se rozumí vnitřek vozidla, který je určen pro osoby ve vozidle nebo náklad;

„spalovacím topením pro prostor pro cestující“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení sloužící ke zvýšení teploty prostoru pro cestující;

„spalovacím topením pro nákladový prostor“ se rozumí jakýkoliv typ zařízení sloužící ke zvýšení teploty prostoru pro náklad;

„prostorem pro cestující“ se rozumí vnitřní část vozidla, která je určena pro řidiče a všechny cestující;

„plynné palivo“ zahrnuje paliva, která jsou v plynném stavu za běžné teploty a tlaku (288,2 K a 101,33 Pa), jako je zkapalněný ropný plyn (LPG) a stlačený zemní plyn (CNG);

„přehřátím“ se rozumí stav, který nastane, jestliže je přívod vytápěcího vzduchu do spalovacího topení zcela zablokovaný.

Prostor pro cestující všech vozidel kategorií M a N musí být vybaven systémem vytápění.

Obecné požadavky na systém vytápění jsou tyto:

• vytápěcí vzduch vstupující do prostoru pro cestující nesmí být znečištěn více než vzduch na vstupu do vozidla,

• řidič ani cestující nesmějí mít možnost přijít během jízdy do styku s částmi vozidla nebo horkým vzduchem, které by mohly způsobit popáleniny,

• emise výfukových plynů spalovacího topení musí být v přijatelných mezích.

Zkušební postupy pro ověřování všech těchto požadavků jsou stanoveny v přílohách IV, V a VI.

Následující tabulka udává, které přílohy se použijí pro jednotlivé typy systémů vytápění v rámci každé kategorie vozidel:

Ostatní požadavky na spalovací topení a na jejich montáž ve vozidlech jsou stanoveny v příloze VII.

Vozidla, která splňují požadavky přílohy III, jsou osvobozena od těchto zkoušek.

Nová příloha VIII „Bezpečnostní požadavky pro spalovací topení na LPG“ bude doplněna do této směrnice podle článku 5.

Spalovací topení umístěná vně prostoru pro cestující, používající jako médium pro přenos tepla vodu, se pokládají za vyhovující přílohám IV a V.

PŘÍLOHA III POŽADAVKY NA SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ ODPADNÍM TEPLEM POUŽÍVAJÍCÍ JAKO MÉDIUM PRO PŘENOS TEPLA VZDUCH

Požadavky bodu 3.2 přílohy II jsou z hlediska systémů vytápění, které zahrnují výměníky tepla, přes jejichž primární okruh procházejí výfukové plyny nebo znečištěný vzduch, pokládány za splněné, jestliže jsou splněny následující podmínky:

stěny primárního okruhu výměníku musí být při tlaku do 2 bar včetně nepropustné;

stěny primárního okruhu nesmějí obsahovat rozebíratelné spoje;

jestliže jsou stěny výměníku tepla vyrobeny z nelegované oceli, musí mít v místech, kde dochází k přenosu tepla, tloušťku nejméně 2 mm;

při použití jiných materiálů (včetně kompozitních nebo vrstvených) musí být tloušťka stěny zvolena tak, aby byla zajištěna stejná životnost výměníku tepla jako v případě podle bodu 4;

jestliže stěna výměníku, kde dochází k přenosu tepla, je smaltovaná, musí mít stěna, na níž byl smalt nanesen, tloušťku alespoň 1 mm. Povlak musí být trvanlivý a nepropustný, nesmí být porézní;

trubka vedoucí výfukové plyny musí obsahovat alespoň 30 mm dlouhý úsek pro indikaci koroze, umístěný bezprostředně za výměníkem tepla. Musí zůstat nekrytý a být snadno přístupný;

stěna tohoto úseku nesmí mít větší tloušťku než trubky pro výfukové plyny umístěné uvnitř výměníku tepla a vlastnosti tohoto úseku, pokud se týká jeho materiálů a povrchu, musí být srovnatelné s vlastnostmi uvedených trubek;

jestliže výměník tepla tvoří souvislý celek s tlumičem výfuku vozidla, považuje se vnější stěna tlumiče za úsek podle bodu 5.1, kde dojde k případné korozi.

U systémů vytápění, které využívají pro účely vytápění chladicí vzduch motoru, se podmínky bodu 3.2 považují za splněné, jsou-li splněny tyto požadavky bez použití výměníku tepla:

• chladicí vzduch, který se využívá pro vytápění, smí přijít do styku pouze s takovými plochami motoru, které nemají žádné snímatelné části, a

• spoje mezi stěnami tohoto okruhu chladicího vzduchu a plochami, které slouží k vedení tepla, jsou plynotěsné a odolné proti oleji.

Tyto podmínky se považují za splněné, jestliže například:

plášť kolem každé zapalovací svíčky odvádí plyn, který uniká případnými netěsnostmi, mimo okruh vytápěcího vzduchu;

spoj mezi hlavou válců a výfukovým potrubím se nachází vně okruhu vytápěcího vzduchu;

mezi hlavou válců a válci je dvojité utěsnění a případné úniky z prvního spoje jsou odváděny mimo okruh vytápěcího vzduchu nebo

utěsnění mezi hlavou válců a válci je zajištěno, i když matice hlavy válců jsou utaženy za studena jednou třetinou jmenovitého momentu síly předepsaného výrobcem, nebo

oblast, kde je hlava válců spojena s válci, se nachází vně okruhu vytápěcího vzduchu.

PŘÍLOHA IV POSTUP ZKOUŠKY PŘI URČOVÁNÍ KVALITY VZDUCHU

V případě celého vozidla musí být provedeny následující zkoušky:

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s), všechna okna se uzavřou a u spalovacího topení se vypne motor vozidla. Nicméně, jestliže se topení při běhu na plný výkon vypíná automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

Podíl CO v okolním vzduchu se měří odběrem vzorků:

Hodnoty se zjišťují v reprezentativním časovém úseku 10 minut.

Hodnoty z místa (b) mohou být maximálně o 20 ppm CO vyšší než hodnoty z místa (a).

U spalovacích topení zkoušených jako konstrukční část se provede po vykonání zkoušek podle přílohy V, VI a bodu 1.3 přílohy VII následující zkouška:

primární okruh výměníku tepla se podrobí zkoušce na těsnost, aby se zajistilo, že znečištěný vzduch nemůže vniknout do vytápěcího vzduchu určeného pro prostor cestujících;

tyto požadavky se považují za splněné, jestliže při tlaku 0,5 hPa udaném manometrem je únik netěsností z výměníku tepla ≤ 30 dm³/h.

PŘÍLOHA V POSTUP ZKOUŠKY PŘI URČOVÁNÍ TEPLOTY

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s), všechna okna se uzavřou. Nicméně, jestliže se topení při běhu na plný výkon vypíná automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím. Jestliže je vytápěcí vzduch odebírán vně vozidla, provádí se zkouška při teplotě okolí nejméně 15 °C.

Povrchová teplota kterékoliv části systému vytápění, se kterou by řidič vozidla mohl přijít při běžné jízdě do styku, se měří dotykovým teploměrem. U nekrytých kovových materiálů nesmí teplota žádné části překročit 70 °C a u ostatních materiálů 80 °C.

U části nebo částí systému vytápění umístěných za sedadlem řidiče, a v případě přehřátí, nesmí teplota překročit 110 °C.

U vozidel kategorií M₁ a N₁ nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by sedící cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, s výjimkou výstupní mřížky, teplotu vyšší než 110 °C.

U vozidel kategorií M₂ a M₃ nesmí mít žádná část systému vytápění, se kterou by cestující mohli při běžné jízdě přijít do styku, teplotu vyšší než 70 °C u nekrytých kovových materiálů a 80 °C u ostatních materiálů.

Teplota vytápěcího vzduchu vstupujícího do prostoru pro cestující, měřená ve středu výtokového otvoru, nesmí překročit 150 °C.

PŘÍLOHA VI POSTUP ZKOUŠKY PŘI URČOVÁNÍ EMISÍ VÝFUKOVÝCH PLYNŮ

Topení se uvede do činnosti na dobu jedné hodiny s maximálním výkonem při bezvětří (rychlost proudění vzduchu ≤ 2 m/s) a teplotě okolí (20 ± 10) °C. Nicméně, jestliže se topení při běhu na plný výkon vypíná automaticky dříve než za jednu hodinu, může být měření provedeno před jeho vypnutím.

Suché a neředěné emise výfukových plynů, měřené vhodným přístrojem, nesmějí překročit hodnoty dané následující tabulkou:

Zkouška se opakuje za podmínek odpovídajících rychlosti 100 km/h. Za těchto podmínek nesmí hodnota CO překročit 0,2 % obj. Jestliže se zkouška provádí na topení jakožto konstrukční části, potom se zkouška na typu vozidla, na kterém je topení instalováno, nemusí opakovat.

PŘÍLOHA VII POŽADAVKY NA SPALOVACÍ TOPENÍ A NA JEJICH MONTÁŽ

1. OBECNÁ USTANOVENÍ

S každým topením musí být dodáván návod na obsluhu a údržbu, pro topení určená k dodatečné montáži navíc ještě pokyny pro jejich instalaci.

Pro případ havárie musí být k regulaci každého spalovacího topení instalováno bezpečnostní zařízení (buď jako součást spalovacího topení, nebo jako součást vozidla). Musí být konstruováno tak, aby v případě, že při spuštění plamen nenaskočí nebo při chodu zhasne, nepřekročil čas pro zapálení a sepnutí dodávky paliva čtyři minuty v případě topení na kapalné nebo na plynné palivo, jednu minutu v případě termoelektrického řízení plamene a 10 sekund v případě automatické regulace.

Spalovací komora a výměník tepla u topení používajícího jako médium pro přenos tepla vodu musí být schopné odolat tlaku dvakrát vyššímu, než je běžný pracovní tlak, nebo tlaku 2 bar (na manometru), podle toho, který je vyšší.

Topení musí mít od výrobce štítek s jeho jménem, číslem modelu a typu, spolu s výstupním výkonem v kilowattech. Musí být rovněž uveden druh paliva, a popřípadě pracovní napětí a tlak plynu.

Je-li namontován ventilátor spalovacího vzduchu, musí mít při vypnutí doběh, a to i v případě přehřátí nebo přerušení dodávky paliva.

Ostatní opatření, která mají zabránit poškození vlivem explozivního hoření a koroze výfuku, mohou být použita v případě, že výrobce přesvědčí schvalovací orgán o jejich rovnocenném účinku.

Všechny technické požadavky, na které má vliv napětí, musí být splněny při rozsahu napětí ± 16 % jmenovité hodnoty. Jestliže však zařízení má ochranu proti podpětí nebo přepětí, požadavky musí být splněny při jmenovitém napětí a v bezprostřední blízkosti míst rozpojení.

Když je spalovací topení zapnuté nebo vypnuté, musí o tom informovat jasně viditelná kontrolka umístěná v zorném poli obsluhy.

S výhradou odstavce 2.1.2, musí být spalovací topení montována podle požadavků této přílohy.

Vozidla kategorie O, která mají topení na tekuté palivo, se považují za vozidla splňující požadavky této přílohy.

Části karoserie a ostatní konstrukční části v blízkosti topení musí být chráněny proti nadměrnému teplu a možnosti znečištění palivem nebo olejem.

Spalovací topení nesmí být zdrojem nebezpečí požáru ani v případě přehřátí. Tyto požadavky se považují za splněné, jestliže montáž zajišťuje dostatečnou vzdálenost od všech dílů a vhodné větrání, při užití materiálů odolných proti ohni nebo tepelných clon.

U vozidel třídy M₂ a M₃ nemusí být topení umístěno v prostoru pro cestující. Může však být použita montáž účinně izolovaného krytu, který rovněž vyhovuje podmínkám odstavce 2.2.2.

Je-li ve vozidle namontováno topení, musí být opatřeno štítkem podle odstavce 1.4 nebo jeho duplikátem umístěným tak, aby byl snadno čitelný.

Při umístění topení musí být učiněna všechna dostupná opatření, aby se zabránilo nebezpečí zranění osob a poškození jejich majetku.

Otvor pro plnění paliva nesmí být umístěn v prostoru pro cestující a musí být opatřen účinným krytem, aby se zabránilo rozlití paliva.

U topení na kapalná paliva, u nichž je místo plnění paliva odděleno od místa plnění paliva pro vozidlo, musí být řádně označen druh paliva a plnicí hrdlo.

Na plnicím hrdle musí být upozornění, že topení musí být během plnění vypnuto. Navíc musí být odpovídající pokyny uvedeny v návodu k obsluze dodaném výrobcem.

Výfukový otvor musí být umístěn tak, aby se zabránilo vstupu emisí do vozidla ventilátorem, vstupními otvory vytápěcího vzduchu nebo otevřenými okny.

Vzduch pro spalovací komoru topení nesmí být odebírán z prostoru pro cestující ve vozidle.

Vstup vzduchu musí být umístěn nebo chráněn tak, aby nedocházelo k jeho blokování nečistotami nebo zavazadly.

Vytápěcí vzduch musí být čerstvý nebo recirkulovaný a musí být odebírán z čistého prostoru, aby nemohlo docházet k jeho znečišťování výfukovými plyny emitovanými jednak motorem vozidla a jednak spalovacím topením nebo jakýmkoliv dalším zdrojem ve vozidle.

Přívod vzduchu musí být chráněn mřížkou nebo jinými vhodnými prostředky.

Všechna vedení horkého vzduchu vozidlem musí být umístěna nebo chráněna tak, aby nemohlo dojít k poranění nebo k poškození v případě, že by došlo k dotyku s nimi.

Otvor výstupu vzduchu musí být umístěn nebo chráněn tak, aby nemohlo dojít k jeho blokování nečistotami nebo zavazadly.

Systém vytápění musí být vypnut automaticky a dodávka paliva musí být zastavena během pěti sekund, jestliže motor vozidla přestane pracovat. Je-li však již aktivováno manuální zařízení, systém vytápění může zůstat v provozu.

PŘÍLOHA VIII BEZPEČNOSTNÍ POŽADAVKY NA SPALOVACÍ TOPENÍ NA LPG A NA SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ NA LPG

1. SYSTÉMY VYTÁPĚNÍ NA LPG PRO MOTOROVÁ VOZIDLA PRO UŽITÍ NA SILNICI

PŘÍLOHA IX

DOPLŇKOVÁ USTANOVENÍ PRO URČITÁ VOZIDLA DEFINOVANÁ VE SMĚRNICI 94/55/ES(Úř. věst. L 319, 21.12.1994, s. 7.)

Tato příloha platí pro vozidla, na něž se vztahují specifické požadavky ohledně spalovacích topení a jejich montáže stanovené ve směrnici 94/55/ES.

Pro účely této přílohy platí definice označení vozidla EX/II, EX/III, AT, FL a OX stanovené v kapitole 9.1 přílohy B směrnice 94/55/ES.

Spalovací topení a jejich odvody plynů musejí být zkonstruovány, umístěny a chráněny nebo kryty tak, aby se zabránilo veškerým nepřijatelným nebezpečím přehřátí nebo požáru nákladu. Předpokládá se, že je tento požadavek splněn, pokud nádrž a systém na odvádění plynů zařízení jsou v souladu s ustanoveními bodů 3.1.1.1 a 3.1.1.2. Soulad s těmito ustanoveními se ověří na dokončeném vozidle.

Všechny nádrže zásobující zařízení splňují tyto požadavky:

Výfukový systém i výfukové potrubí musí být umístěny nebo chráněny tak, aby se zamezilo jakémukoli nebezpečí pro náklad vyplývajícímu z přehřátí nebo požáru. Části výfukového systému, které se nacházejí přímo pod palivovou nádrží (na naftu) musejí být ve vzdálenosti nejméně 100 mm nebo musejí být chráněny tepelným krytem.

Spalovací topení se musí spouštět ručně. Programovací zařízení jsou zakázána.

Spalovací topení používající jako palivo plyn nejsou povolena.

Vypnutí spalovacích topení musí být zajištěno nejméně následujícími způsoby:

• a) úmyslné ruční vypnutí z kabiny řidiče;
• b) zastavení motoru vozidla; v takovémto případě může řidič topné zařízení znovu spustit ručně;

Po vypnutí spalovacích topení je jejich zbytkový chod možný. Pokud jde o metody stanovené v bodu 3.3.1 písm. b) a c), po nejdéle 40 sekundách zbytkového chodu musí být vhodným způsobem odpojena dodávka vzduchu do spalování. Mohou být použita pouze topná zařízení, pro která bylo prokázáno, že výměník tepla v průběhu svého obvyklého používání vydrží cyklus omezeného zbytkového chodu o délce 40 sekund.