1. Tato směrnice se vztahuje na instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění. Tam, kde v souladu s vnitrostátními právními předpisy nejsou instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění právnickou osobou, uplatňují členské státy tuto směrnici buď na uvedené instituce, nebo, s výhradou odstavce 2, na povolené subjekty odpovědné za jejich řízení a jednající jejich jménem.

2. Tato směrnice se nevztahuje na

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Každý členský stát pro každou uvedenou instituci usazenou na jeho území zajistí, aby

2. V souladu se zásadou subsidiarity a po náležitém přihlédnutí k rozsahu dávek nabízených režimy sociálního zabezpečení mohou členské státy stanovit, že účastníkům budou nabízeny krytí rizik dlouhověkosti a invalidity, poskytování dávek pozůstalým vyživovaným osobám a záruka vrácení příspěvků jako dodatečné dávky, pokud s tím souhlasí zaměstnavatelé a zaměstnanci nebo jejich zástupci.

3. Členský stát může stanovit, že podmínky pro provoz instituce usazené na jeho území podléhají dalším požadavkům, aby bylo zajištěno, že zájmy účastníků a příjemců jsou náležitě ochráněny.

4. Členský stát může povolit institucím usazeným na jejich území nebo od nich vyžadovat, aby svěřily řízení těchto institucí zcela nebo zčásti jiným subjektům jednajícím jménem těchto institucí.

5. V případě přeshraniční činnosti uvedené v článku 20 podléhají podmínky provozování instituce předchozímu povolení příslušnými orgány domovského členského státu. Při udělení tohoto povolení členské státy okamžitě informují Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).

1. Podle povahy vytvořeného penzijního plánu každý členský stát zajistí, aby každá instituce usazená na jeho území poskytovala alespoň informace stanovené v tomto článku.

2. Účastníci a příjemci nebo podle potřeby jejich zástupci obdrží

3. Prohlášení o zásadách investiční politiky uvedené v článku 12 se na žádost sdělí účastníkům a příjemcům nebo případně jejich zástupcům.

4. Každý účastník také na vlastní žádost obdrží podrobné a podstatné informace

5. Každý příjemce obdrží při odchodu do starobního důchodu, nebo když se jiné dávky stanou splatnými, potřebné informace o dávkách, které jsou splatné, a odpovídajících možnostech jejich vyplácení.

1. Každý členský stát zajistí, aby měly příslušné orgány vůči každé instituci usazené na jeho území nutné pravomoci a prostředky

2. Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) může vypracovat návrhy prováděcích technických norem pro formy a formáty dokumentů uvedených v odst. 1 písm. c) bodech i) až vi).

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

1. Příslušné orgány požadují od každé instituce usazené na jejich území, aby měla řádné správní a účetní postupy a odpovídající vnitřní kontrolní mechanismy.

2. Příslušné orgány mohou vůči kterékoli instituci usazené na jejich území i vůči osobám ji provozujícím přijímat veškerá opatření, včetně případných opatření správní a finanční povahy, a to jak, která jsou vhodná a nezbytná k zabránění nebo odstranění jakýchkoli nesrovnalostí, poškozujících zájmy účastníků nebo příjemců.

Příslušné orgány mohou také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy instituce, zejména když instituce

3. Aby byly ochráněny zájmy účastníků a příjemců, mohou příslušné orgány převést pravomoci svěřené osobám provozujícím instituci usazenou na jejich území v souladu s právními předpisy domovského členského státu zčásti nebo zcela na pro tyto účely vhodného zmocněnce.

4. Příslušné orgány mohou zakázat nebo omezit činnosti instituce usazené na jejich území, zejména pokud

Každé rozhodnutí zakázat činnost instituce musí obsahovat přesné odůvodnění a být oznámeno dané instituci. Musí být také oznámeno Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).

5. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí přijímaná vůči institucím podle právních a správních předpisů přijatých v souladu s touto směrnicí bylo možné předložit soudu.

1. Domovský členský stát zajistí, aby instituce provozující zaměstnanecké penzijní pojištění neustále vytvářely pro všechny své penzijní plány přiměřené technické rezervy odpovídající finančním závazkům vyplývajícím z jejich portfolia stávajících důchodových smluv.

2. Domovský členský stát zajistí, aby instituce provozující zaměstnanecké penzijní pojištění, které poskytují krytí biometrických rizik nebo zaručují buď výnos investic, nebo danou výši dávek, vytvořily dostatečné technické rezervy pro všechny tyto plány.

3. Výpočet technických rezerv se provádí každý rok. Domovský členský stát však může povolit, aby byl výpočet prováděn jednou za tři roky, pokud instituce poskytne účastníkům nebo příslušným orgánům osvědčení nebo zprávu o úpravách v jednotlivých letech v tomto tříletém období. Osvědčení nebo zpráva odráží upravený vývoj technických rezerv a změny krytých rizik.

4. Výpočet technických rezerv provádí a potvrzuje pojistný matematik nebo případně jiný odborník v této oblasti, například auditor, podle vnitrostátních právních předpisů na základě pojistně matematických metod uznávaných příslušnými orgány domovského členského státu a podle těchto zásad:

5. Domovské členské státy mohou podmínit výpočet technických rezerv dalšími a podrobnějšími požadavky s cílem zajistit odpovídající ochranu účastníků a příjemců.

6. Za účelem další harmonizace pravidel výpočtu technických rezerv, která může být odůvodněná zejména u úrokových sazeb a dalších předpokladů ovlivňujících úroveň technických rezerv, vydá Komise po poradě s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) každé dva roky nebo na žádost členského státu zprávu o situaci ohledně vývoje přeshraničních činností.

Komise navrhne veškerá nezbytná opatření k zabránění možných narušení způsobených různými úrovněmi úrokových sazeb a k ochraně příjemců a účastníků každého penzijního plánu.

1. Domovský členský stát od každé instituce vyžaduje, aby měla neustále dostatečná a vhodná aktiva ke krytí technických rezerv pro všechny provozované penzijní plány.

2. Domovský členský stát může instituci povolit, aby po časově omezenou dobu neměla dostatečná aktiva ke krytí technických rezerv. V tomto případě příslušné orgány od instituce vyžadují, aby přijala konkrétní a proveditelný plán obnovy k zajištění opětovného splnění požadavků odstavce 1. Uvedený plán podléhá těmto podmínkám:

3. V případě přeshraniční činnosti uvedené v článku 20 musí být technické rezervy pro všechny provozované penzijní plány plně finančně pokryty. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, zasáhnou příslušné orgány domovského členského státu v souladu s článkem 14. Aby bylo možno tomuto požadavku vyhovět, může domovský členský stát vyžadovat oddělené vykazování aktiv a pasiv.

1. Domovský členský stát zajistí, aby instituce provozující penzijní plány v případech, ve kterých instituce samotné a ne přispívající podnik poskytují záruku na pasiva ke krytí biometrických rizik nebo zaručují určitý výnos investic nebo výši dávek, měly trvale k dispozici dodatečná aktiva převyšující technické rezervy, která mají sloužit jako vyrovnávací rezerva. Výše těchto aktiv má odrážet typ rizik a stav aktiv pro všechny provozované penzijní plány. Tato aktiva nesmějí být zatížena žádnými předvídatelnými závazky a slouží jako rezerva k odstraňování odchylek mezi očekávanými a skutečnými výdaji a zisky.

2. Pro účely výpočtu minimální částky dodatečných aktiv se použijí pravidla stanovená v článcích 17a až 17d.

3. Odstavec 1 však nebrání členským státům požadovat na institucích usazených na jejich území, aby měly regulatorní kapitál, nebo stanovovat podrobnější pravidla, pokud jsou odůvodněna obezřetností.

1. Každý členský stát požaduje po institucích uvedených v čl. 17 odst. 1, které se nacházejí na jeho území, aby vždy měly dostatečnou disponibilní míru solventnosti pro veškerou svou činnost odpovídající alespoň požadavkům této směrnice.

2. Disponibilní míra solventnosti se skládá z aktiv instituce očištěných od všech předvídatelných závazků po odečtení položek nehmotného majetku, a to včetně:

Disponibilní míra solventnosti se snižuje o částku vlastních akcií přímo držených institucí.

3. Členské státy mohou stanovit, že disponibilní míra solventnosti může zahrnovat také:

4. Na žádost instituce, doplněnou podpůrnými doklady a adresovanou příslušnému orgánu domovského členského státu, a se souhlasem tohoto příslušného orgánu, může disponibilní míra solventnosti obsahovat také:

Hodnota uvedená v písmenu a) nesmí převýšit 3,5 % součtu rozdílů mezi pojistnými částkami životních pojištění a zaměstnaneckého penzijního pojištění a matematickými rezervami pro všechna pojištění, pro které je metoda zillmerizace možná. Rozdíl se sníží o částku všech neodepsaných pořizovacích nákladů zahrnutých do aktiv;

5. Komise může přijmout prováděcí opatření k odstavcům 2, 3 a 4, které zohlední vývoj, jenž vyžaduje technické úpravy položek přicházející v úvahu pro dostupnou míru solventnosti.

Tato opatření, jež mají za účel změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, se přijímají regulativním postupem s kontrolou podle článku 21b.

1. S výhradou článku 17c se požadovaná míra solventnosti určuje v souladu s odstavci 2 až 6 podle rozsahu pojistných rizik.

2. Požadovaná míra solventnosti se rovná součtu těchto položek:

3. U doplňkových pojištění uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. a) bodě iii) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)(Úř. věst. L 335, 17.12.2009, s. 1.) se požadovaná míra solventnosti rovná požadované míře solventnosti pro instituce podle článku 17d.

4. U operací umořování kapitálu uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. b) bodě ii) směrnice 2009/138/ES se požadovaná míra solventnosti rovná 4 % matematických rezerv vypočtených v souladu s odst. 2 písm. a).

5. U operací uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. b) bodě i) směrnice 2009/138/ES se požadovaná míra solventnosti rovná 1 % jejich aktiv.

6. U pojištění podle čl. 2 odst. 3 písm. a) bodů i) a ii) směrnice 2009/138/ES spojeného s investičními fondy a u operací uvedených v čl. 2 odst. 3 písm. d) bodech iii), iv) a v) směrnice 2009/138/ES se požadovaná míra solventnosti rovná součtu těchto položek:

1. Členské státy mohou stanovit, že třetina požadované míry solventnosti, jak je stanovena v článku 17b, je tvořena garančním fondem. Tento fond se skládá z položek uvedených v čl. 17a odst. 2 a 3 a se souhlasem příslušného orgánu domovského členského státu rovněž v čl. 17a odst. 4 písm. b).

2. Garanční fond nesmí být nižší než 3 miliony EUR. Každý členský stát může stanovit snížení minimální výše garančního fondu o 25 % v případě vzájemných pojišťoven a společností na bázi vzájemnosti.

1. Požadovaná míra solventnosti se stanoví buď na základě celoroční výše pojistného nebo příspěvků, nebo na základě průměrné výše pojistných plnění za poslední tři účetní období.

2. Výše požadované míry solventnosti se rovná vyššímu z dvou výsledků uvedených v odstavcích 3 a 4.

3. Základ pojistného se vypočte s použitím vyšší částky z hrubého předepsaného pojistného nebo příspěvků, jak je vypočteno níže, a hrubého přijatého pojistného nebo příspěvků.

Sečtou se splatné pojistné nebo příspěvky (včetně poplatků souvisejících s pojistným nebo příspěvky) v přímém pojištění v předchozím účetním období.

K tomuto součtu se připočte celková částka přijatého zajistného v předchozím účetním období.

Od tohoto součtu se pak odečte celková částka pojistného nebo příspěvků stornovaných v předchozím účetním období a celková částka daní a poplatků spojených s pojistným nebo s příspěvky zahrnutými do výše uvedeného součtu.

Takto vypočítaná částka se rozdělí na dvě části, z nichž první činí až 50 miliónů EUR a druhá tvoří zbytek; 18 % první části a 16 % druhé části se sečtou.

Takto získaný součet se vynásobí poměrem existujícím za předchozí tři účetní období mezi částkou pojistných plnění, kterou ponese instituce, po odečtení úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění. Tento poměr nesmí být v žádném případě nižší než 50 %.

4. Základ pojistného plnění se vypočte takto:

Sečtou se částky vyplacených pojistných plnění z přímého pojištění (bez odečtení pojistných plnění uhrazených zajistiteli a retrocesionáři) za období uvedená v odstavci 1.

K tomuto součtu se připočte částka pojistných plnění z převzatého zajištění nebo z retrocesí za stejné období a částka rezerv na nevyplacená pojistná plnění vytvořená na konci předchozího účetního období jak pro přímé pojištění, tak pro převzaté zajištění.

Od tohoto součtu se odečte částka příjmů z regresů během období uvedených v odstavci 1.

Od zbývající částky se odečte částka rezerv na nevyřízené pojistné události vytvořená na počátku druhého účetního období předcházejícího poslednímu účetně uzavřenému účetnímu období jak z přímého pojištění, tak z převzatého zajištění.

Jedna třetina takto získané částky se rozdělí na dvě části, první do výše 35 milionů EUR a druhá tvoří zbytek; 26 % první části a 23 % druhé části se sečtou.

Takto získaný součet se vynásobí poměrem existujícím za předchozí tři účetní období mezi částkou pojistných plnění, kterou ponese instituce, po odečtení úhrad za zajištění, a celkovou výší pojistných plnění. Tento poměr nesmí být nižší než 50 %.

5. Je-li požadovaná míra solventnosti vypočítaná podle odstavců 2, 3 a 4 nižší než požadovaná míra solventnosti v předchozím roce, požadovaná míra solventnosti se rovná alespoň požadované míře solventnosti v předchozím roce vynásobené poměrem částky technických rezerv na nevyřízené pojistné události na konci předchozího účetního období a částky technických rezerv na nevyřízené pojistné události na počátku předchozího účetního období. V těchto výpočtech se technické rezervy vypočítají bez zohlednění zajištění, poměr však nesmí být vyšší než 1.

1. Členské státy vyžadují od institucí usazených na svém území, aby investovaly v souladu se zásadou obezřetnosti, a zejména v souladu s těmito pravidly:

Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat požadavky uvedené v písmenech e) a f) na investice do státích dluhopisů.

1a. Členské státy s přihlédnutím k povaze, rozsahu a složitosti činností institucí, nad kterými je vykonáván dohled, zajistí, aby příslušné orgány sledovaly přiměřenost postupů úvěrového hodnocení institucí, hodnotily používání odkazů na ratingy vydávané ratingovými agenturami, jak jsou definovány v čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ze dne 16. září 2009 o ratingových agenturách(Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 1.), v jejich investičních politikách a tam, kde je to vhodné, podporovaly zmírňování dopadu těchto odkazů s cílem omezit výhradní a mechanické spoléhání se na tyto ratingy.

2. Domovský členský stát zakáže institucím půjčovat si nebo působit jako ručitel třetích osob. Členské státy mohou povolit institucím půjčovat si pouze z důvodů likvidity a dočasně.

3. Členské státy nežádají instituce usazené na jejich území, aby investovaly do konkrétních kategorií aktiv.

4. Aniž je dotčen článek 12, členské státy nepodmiňují investiční rozhodnutí instituce usazené na jejich území nebo investičního správce této instituce jakýmkoli druhem předchozího schválení nebo požadavky systematického oznamování.

5. V souladu s odstavci 1 až 4 mohou členské státy pro instituce usazené na jejich území stanovit podrobnější pravidla, včetně množstevních omezení, pokud jsou odůvodněna obezřetností, aby odrážela celou škálu penzijních plánů provozovaných těmito institucemi.

Zejména mohou členské státy uplatňovat ustanovení o investicích obdobná ustanovením směrnice 2002/83/ES.

Členské státy však nebrání institucím v

6. Odstavec 5 se nedotýká práva členských států vyžadovat pro instituce usazené na jejich území uplatňování přísnějších pravidel pro investování také individuálně, pokud jsou odůvodněny obezřetností, zejména s ohledem na závazky, které tyto instituce přijaly.

7. V případě přeshraniční činnosti uvedené v článku 20 mohou příslušné orgány každého hostitelského členského státu vyžadovat, aby se pravidla stanovená ve druhém pododstavci uplatňovala na instituci v domovském členském státě. V tomto případě se tato pravidla uplatňují pouze na tu část aktiv instituce, která odpovídá činnostem prováděným v dotyčném hostitelském členském státě. Uplatňují se však pouze tehdy, když se stejná nebo přísnější pravidla uplatňují také na instituce usazené v hostitelském členském státě.

Pravidla zmíněná v prvním pododstavci jsou tato:

Aby se vyhovělo těmto požadavkům, může domovský členský stát vyžadovat, aby účty aktiv byly vedeno odděleně.

1. Členské státy nesmí bránit institucím jmenovat pro účely správy investičního portfolia investiční správce usazené v jiném členské státě, kteří mají náležité povolení k této činnosti v souladu se směrnicemi 85/611/EHS, 93/22/EHS, 2000/12/ES a 2002/83/ES a 2011/61/EU; totéž platí pro instituce uvedené v čl. 2 odst. 1 této směrnice.

2. Členské státy nebrání institucím jmenovat k úschově jejich aktiv uschovatele se sídlem v jiném členské státě a mající náležité povolení k této činnosti v souladu se směrnicí 93/22/EHS nebo směrnicí 2000/12/ES, anebo uznaného jako depozitáře pro účely směrnice 85/611/EHS.

Tento odstavec nebrání domovskému členskému státu stanovit, že jmenování depozitáře nebo uschovatele je povinné.

3. Každý členský stát přijme nezbytná opatření, aby podle svých vnitrostátních právních předpisů umožnil zakázat v souladu s článkem 14 volné nakládání s aktivy drženými depozitářem nebo uschovatelem usazeným na jeho území na žádost domovského členského státu instituce.

1. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní sociální a pracovně právní předpisy o organizaci penzijních plánů, včetně ustanovení o povinné účasti a výsledků dohod o kolektivním vyjednávání, dovolí členské státy podnikům usazeným na jejich územích finančně přispívat institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění povoleným v jiných členských státech. Dovolí také institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění povoleným na svých územích přijímat finanční příspěvky od podniků usazených na územích jiných členských států.

2. Instituce, která chce být financována podnikem usazeným na území jiného členského státu, podléhá předchozímu povolení vydanému příslušnými orgány svého domovského členského státu, jak je uvedeno v čl. 9 odst. 5. Instituce oznámí úmysl přijmout příspěvky od přispívajícího podniku usazeného na území jiného členského státu příslušným orgánům domovského členského státu, ve kterém jí bylo uděleno povolení k činnosti.

3. Členské státy vyžadují od institucí usazených na jejich územích, které zamýšlejí být financovány podnikem usazeným na území jiného členského státu, aby v oznámení podle odstavce 2 poskytly tyto informace:

4. Je-li příslušnému orgánu domovského členského státu podáno oznámení podle odstavce 2 a pokud tento orgán nemá žádný důvod k pochybnostem o tom, že správní struktura, finanční situace instituce, dobrá pověst a odborná kvalifikace a praxe vedoucích pracovníků jsou slučitelné s činnostmi navrhovanými v hostitelském členském státě, sdělí do tří měsíců po obdržení všech informací podle článku 3 tyto informace příslušným orgánům hostitelského členského státu a následně informuje dotyčnou instituci.

5. Než instituce začne provozovat penzijní plán pro přispívající podnik v jiném členském státě, informují příslušné orgány hostitelského členského státu do dvou měsíců po obdržení informací uvedených v odstavci 3 příslušné orgány domovského členského státu o případných sociálních a pracovně právních předpisech vztahujících se k důchodům ze zaměstnaneckého penzijního pojištění, podle nichž musí být penzijní plán financovaný přispívajícím podnikem v hostitelském členském státě provozován, a o všech předpisech, které mají být uplatňovány v souladu s čl. 18 odst. 7 a s odstavcem 7 tohoto článku. Příslušné orgány domovského členského státu sdělí tuto informaci instituci.

6. Po obdržení sdělení uvedeného v odstavci 5, nebo pokud příslušné orgány domovského členského státu nezašlou žádné sdělení do uplynutí lhůty stanovené v odstavci 5, může instituce začít provozovat penzijní plán financovaný přispívajícím podnikem v hostitelském členském státě v souladu se sociálními a pracovně právními předpisy hostitelského členského státu vztahujícími se k důchodům ze zaměstnaneckého penzijního pojištění a v souladu s předpisy, které mají být uplatňovány v souladu s čl. 18 odst. 7 a s odstavcem 7 tohoto článku.

7. Instituce financovaná podnikem usazeným v jiném členském státě podléhá zejména vůči odpovídajícím účastníkům také veškerým požadavkům na informace stanoveným příslušnými orgány hostitelského členského státu pro instituce usazené v tomto členském státě v souladu s článkem 11.

8. Příslušné orgány hostitelského členského státu informují příslušné orgány domovského členského státu o každé významné změně sociálních a pracovně právních předpisů hostitelského členského státu týkajících se zaměstnaneckého penzijního pojištění, které mohou ovlivnit vlastnosti penzijního plánu do té míry, že se to týká provozování penzijního plánu financovaného podnikem v hostitelském členském státě, a o veškerých změnách pravidel, která se používají v souladu s čl. 18 odst. 7 a s odstavcem 7 tohoto článku.

9. Příslušné orgány hostitelského členského státu průběžně dohlížejí na soulad činností institucí se sociálními a pracovně právními předpisy hostitelského členského státu týkajícími se plánů zaměstnaneckého penzijního pojištění uvedeným v odstavci 5 a s požadavky na informace uvedenými v odstavci 7. Pokud by tento dohled zjistil nedostatky, informují o tom příslušné orgány hostitelského členského státu okamžitě příslušné orgány domovského členského státu. Příslušné orgány domovského členského státu ve spolupráci s příslušnými orgány hostitelského členského státu přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že instituce odstraní zjištěná porušení sociálních a pracovně právních předpisů hostitelského členského státu.

10. Pokud přes opatření přijatá příslušnými orgány domovského členského státu nebo kvůli neexistenci vhodných opatření v domovském členském státě instituce pokračuje v porušování použitelných sociálních a pracovně právních předpisů hostitelského členského státu týkajících se plánů zaměstnaneckého penzijního pojištění, mohou příslušné orgány hostitelského členského státu poté, jakmile informují příslušné orgány domovského členského státu, přijmout vhodná opatření, aby zabránily dalším nedostatkům nebo aby přistoupily k jejich potrestání, a pokud se to ukáže být nezbytné, zakázaly instituci působit v hostitelském členské státě pro přispívající podnik.

11. Členské státy podají zprávu Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) o svých vnitrostátních předpisech týkajících se obezřetnostních požadavků v oblasti plánů zaměstnaneckého penzijního pojištění, na něž se nevztahuje odkaz v odstavci 1 na vnitrostátní sociální a pracovněprávní předpisy.

Členské státy aktualizují tyto informace pravidelně a nejméně jednou za dva roky a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zpřístupní tyto informace na svých internetových stránkách.

Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto odstavce vypracuje Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) návrhy prováděcích technických norem pro postupy, formáty a šablony, jež mají být používány příslušnými orgány při předávání a aktualizaci příslušných informací pro Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění). Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) uvedené návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 1. ledna 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcích technické normy uvedené ve třetím pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

1. Členské státy vhodným způsobem zajistí jednotné uplatňování této směrnice pravidelnými výměnami a informací a zkušeností s cílem rozvíjet v této oblasti osvědčené postupy a užší spolupráci, aby se předcházelo narušování hospodářské soutěže a vytvářely podmínky potřebné pro hladké přeshraniční účastenství.

2. Komise a příslušné orgány členských států navzájem úzce spolupracují, aby se usnadnil dohled nad všemi činnostmi institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění.

2a. Příslušné orgány pro účely této směrnice spolupracují s Evropským orgánem dohledu (Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) v souladu s nařízením (EU) č. 1094/2010.

Příslušné orgány neprodleně poskytnou Evropskému orgánu dohledu (Evropskému orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl tento orgán plnit své povinnosti podle této směrnice a podle nařízení (EU) č. 1094/2010, v souladu s článkem 35 uvedeného nařízení.

3. Každý členský stát informuje Komisi a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) o hlavních problémech, které se vyskytnou při uplatňování této směrnice.

Komise, Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) a příslušné orgány členských států prošetří tyto problémy co nejdříve, aby nalezly vhodné řešení.

4. Čtyři roky po vstupu této směrnice v platnost vydá Komise zprávu o

5. Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou požádat příslušné orgány domovského členského státu, aby rozhodly o odděleném účetním vykazování aktiv a pasiv instituce, jak je stanoveno v čl. 16 odst. 3 a čl. 18 odst. 7.

1. Částka v eurech stanovená v čl. 17c odst. 2 se každoročně přezkoumává počínaje dnem 31. října 2012, aby se vzaly v úvahu změny v harmonizovaném indexu spotřebitelských cen zahrnujícím všechny členské státy, který zveřejňuje Eurostat.

Tato částka se automaticky upravuje zvýšením základní částky v eurech o procentní změnu uvedeného indexu během období mezi 31. prosincem 2009 a dnem přezkumu a zaokrouhluje se směrem nahoru na celé statisíce eur.

Pokud je změna od poslední úpravy menší než 5 %, úprava se neprovede.

2. Komise informuje Evropský parlament a Radu každoročně o přezkumu a upravené částce uvedené v odstavci 1.

1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, zřízený rozhodnutím Komise 2004/9/ES(Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 34.).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se čl. 5a odst. 1 až 4 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 23. září 2005. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.

Tato opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

3. Členské státy mohou až do 23. září 2010 odložit uplatňování čl. 17 odst. 1 a 2 na instituce usazené na jejich území, které v den uvedený v odstavci 1 tohoto článku nemají minimální úroveň regulatorního kapitálu požadovanou podle čl. 17 odst. 1 a 2. Instituce, které zamýšlejí provozovat penzijní plány přeshraničně ve smyslu článku 20, však smějí tyto penzijní plány provozovat až poté, co dosáhnou souladu s touto směrnicí.

4. Členské státy mohou až do 23. září 2010 odložit uplatňování čl. 18 odst. 1 písm. f) na instituce usazené na jejich území. Instituce, které zamýšlejí provozovat penzijní plány přeshraničně ve smyslu článku 20, však smějí tyto penzijní plány provozovat až poté, co dosáhnou souladu s touto směrnicí.