1. Toto nařízení stanoví podmínky, za kterých správní orgány členských států příslušné pro provádění právních předpisů o spotřebních daních spolupracují mezi sebou navzájem a s Komisí za účelem zajištění dodržování těchto předpisů.

Za tímto účelem stanoví toto nařízení pravidla a postupy, které umožní příslušným orgánům členských států spolupráci a výměnu veškerých informací, které jim mohou pomoci správně vyměřit spotřební daně.

Toto nařízení rovněž stanoví pravidla a postupy pro výměnu některých druhů informací elektronickými prostředky, zejména pokud jde o obchod s výrobky podléhajícími spotřební dani uvnitř Společenství.

2. Tímto nařízením není v členských státech dotčeno uplatnění pravidel vzájemné pomoci v trestních věcech. Není jím dotčeno ani plnění jakýchkoli povinností týkajících se vzájemné pomoci, které vyplývají z jiných právních aktů, včetně dvoustranných či mnohostranných dohod.

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Každý členský stát sdělí ostatním členským státům a Komisi příslušný orgán, který určil jako orgán, jehož jménem se toto nařízení použije, a to buď přímo, nebo na základě pověření.

2. Každý členský stát určí jediný ústřední kontaktní orgán, na nějž se přenese hlavní odpovědnost za kontakty s ostatními členskými státy v oblasti správní spolupráce. Uvědomí o tom Komisi a příslušné orgány ostatních členských států.

3. Ústřední kontaktní orgán ponese hlavní odpovědnost za výměnu informací o pohybech zboží podléhajícího spotřební dani, a zejména ponese hlavní odpovědnost za:

4. Příslušný orgán každého členského státu může dále ustanovit kontaktní útvary jiné než ústřední kontaktní orgán za účelem přímé výměny informací v souladu s tímto nařízením. Příslušné orgány zajistí, aby seznam těchto útvarů byl průběžně aktualizován a zpřístupněn ústředním kontaktním orgánům ostatních dotčených členských států.

5. Kromě toho může příslušný orgán každého členského státu za podmínek, které sám stanoví, jmenovat příslušné úředníky, kteří mohou uskutečňovat přímou výměnu informací na základě tohoto nařízení. Pokud tak učiní, může rozsah takového pověření omezit. Ústřední kontaktní orgán odpovídá za průběžnou aktualizaci seznamu těchto úředníků a za jeho zpřístupnění ústředním kontaktním orgánům ostatních dotčených členských států.

6. Úředníci uskutečňující výměnu informací podle článků 11 a 13 se v každém případě považují pro tento účel za příslušné úředníky v souladu s podmínkami, které stanoví příslušné orgány.

7. Pokud kontaktní útvary nebo příslušní úředníci odešlou nebo obdrží žádosti o pomoc či odpovědi na takové žádosti o pomoc, informují ústřední kontaktní orgán svého členského státu, a to za podmínek stanovených ústředním kontaktním orgánem.

8. Pokud kontaktní útvar nebo příslušný úředník obdrží žádost o pomoc vyžadující zásah mimo jeho územní či funkční působnost, předá takovou žádost neprodleně ústřednímu kontaktnímu orgánu svého členského státu a informuje o tom dožadující orgán. V takovém případě začíná lhůta stanovená v článku 8 dnem následujícím po dni předání žádosti o pomoc ústřednímu kontaktnímu orgánu.

1. Povinnost poskytnout pomoc stanovená tímto nařízením se nevztahuje na poskytování informací nebo dokumentů získaných správními orgány uvedenými v článku 1 na základě povolení či žádosti soudního orgánu.

2. Pokud však má příslušný orgán v souladu s vnitrostátními právními předpisy pravomoc sdělit informace uvedené v prvním odstavci, mohou být tyto informace sděleny v rámci správní spolupráce podle tohoto nařízení. Takové sdělení ovšem nejprve povolí soudní orgán, pokud je takové povolení nutné podle vnitrostátních právních předpisů.

1. Na žádost dožadujícího orgánu sdělí dožádaný orgán informace uvedené v článku 1 včetně informací týkajících se konkrétního případu či konkrétních případů.

2. Pro účely sdělení informací podle odstavce 1 zajistí dožádaný orgán provedení jakýchkoli správních šetření nezbytných pro získání těchto informací.

3. Žádost podle odstavce 1 může obsahovat odůvodněnou žádost o zvláštní správní šetření. Jestliže členský stát rozhodne, že žádné správní šetření není nutné, sdělí okamžitě dožadujícímu orgánu důvody svého rozhodnutí.

4. Za účelem získání požadovaných informací nebo provedení požadovaného správního šetření postupují dožádaný orgán nebo správní orgán, na který se dožádaný orgán obrátí, jako kdyby jednaly samy za sebe nebo na žádost jiného úřadu svého členského státu.

1. Na žádost dožadujícího orgánu sdělí dožádaný orgán veškeré příslušné informace, které má k dispozici ve formě zpráv, výkazů a jakýchkoli jiných dokumentů nebo ověřených opisů či výpisů z nich, jakož i výsledky správních šetření.

2. Prvopisy dokumentů se poskytnou pouze tehdy, není-li to v rozporu s platnými právními předpisy členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo.

1. Na základě dohody mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými dožádaným orgánem mohou být úředníci zmocnění dožadujícím orgánem přítomni za účelem výměny informací podle článku 1 v prostorách, kde správní orgány členského státu, v němž má dožádaný orgán sídlo, plní své úkoly. Pokud jsou požadované informace obsaženy v dokumentech, k nimž mají úředníci dožádaného orgánu přístup, budou úředníkům dožadujícího orgánu poskytnuty kopie dokumentů obsahujících požadované informace.

2. Na základě dohody mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a v souladu s podmínkami stanovenými dožádaným orgánem mohou být úředníci ustanovení dožadujícím orgánem přítomni při správních šetřeních za účelem výměny informací podle článku 1. Správní šetření provádějí výhradně úředníci dožádaného orgánu. Úředníci dožadujícího orgánu neuplatňují kontrolní pravomoci svěřené úředníkům dožádaného orgánu. Mohou však mít přes svého zprostředkovatele a výhradně pro účely prováděného správního šetření přístup do týchž prostor a k týmž dokumentům jako úředníci dožádaného orgánu.

3. Úředníci dožadujícího orgánu, kteří jsou přítomni v jiném členském státě v souladu s odstavci 1 a 2, jsou vždy schopni předložit písemné zmocnění, v němž je uvedena jejich totožnost a jejich úřední způsobilost.

1. Členský stát sám označí osoby, které hodlá navrhnout pro souběžnou kontrolu. Příslušný orgán tohoto členského státu uvědomí o případech navržených pro souběžnou kontrolu příslušné orgány ostatních dotčených členských států. Svou volbu zdůvodní v rámci možností tím, že poskytne informace, které ho přiměly k jeho rozhodnutí. Stanoví lhůtu, během níž by měly být tyto kontroly provedeny.

2. Dotčené členské státy se poté rozhodnou, zda se souběžných kontrol chtějí zúčastnit. Po přijetí návrhu na souběžnou kontrolu potvrdí příslušný orgán členského státu svému protějšku svůj souhlas nebo mu sdělí své odůvodněné odmítnutí.

3. Každý příslušný orgán jmenuje zástupce, který odpovídá za dohled nad kontrolami a za jejich koordinaci.

4. Po souběžné kontrole příslušné orgány neprodleně informují kontaktní úřady pro spotřební daně ostatních členských států o podvodných praktikách zjištěných během této souběžné kontroly, pokud se tato informace považuje za zvlášť významnou pro ostatní členské státy. Příslušné orgány mohou také informovat Komisi.

Aniž je dotčena kapitola IV, předá příslušný orgán každého členského státu informace podle článku 1 prostřednictvím občasné automatické či pravidelné automatické výměny příslušnému orgánu jiného dotčeného členského státu, pokud:

Postupem podle čl. 34 odst. 2 se určí:

1. Příslušný orgán každého členského státu provozuje elektronickou databázi s těmito rejstříky:

2. Rejstřík obsahuje tyto informace zpřístupněné ostatním členským státům:

3. Každý národní rejstřík bude zpřístupněn, a to pouze pro účely spotřební daně, příslušným orgánům ostatních členských států.

4. Ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní útvar každého členského státu zajistí, aby osobám účastnícím se na pohybu výrobků podléhajících spotřební dani v rámci Společenství bylo dovoleno získat potvrzení informací uchovávaných podle tohoto článku.

5. Podrobné informace uvedené v odstavci 2, podrobné podmínky pro zavádění a aktualizaci rejstříků, harmonizované normy pro zapisování identifikačních čísel a sběr informací potřebných k identifikaci osob a prostor uvedených v odstavci 2 a podmínky pro zpřístupnění rejstříků všem členským státům podle odstavce 3 se stanoví postupem podle čl. 34 odst. 2.

6. Pokud lze identifikovat hospodářský subjekt pouze identifikačním číslem pro účely DPH, použije se pro tento účel článek 27 nařízení (ES) č. 1798/2003.

1. Členské státy zavedou elektronický systém včasného varování, kterým může ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní útvar členského státu, z něhož jsou výrobky podléhající spotřební dani odesílány, zaslat informaci nebo varovnou zprávu kontaktnímu orgánu členského státu určení, a to jakmile uvedený kontaktní orgán nebo kontaktní útvar získá informaci obsaženou v PSD a nejpozději v okamžiku odeslání výrobků. V rámci této výměny informací se před odesláním zprávy a, je-li to nezbytné, po jejím obdržení provede analýza rizik na základě informací obsažených v PSD.

2. Vyměňované informace a příslušné podmínky se určí postupem podle čl. 34 odst. 2.

1. Během pohybu výrobků podléhajících spotřební dani anebo po něm může ústřední kontaktní orgán členského státu požádat v souladu s článkem 5 o informace ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní útvar jiného členského státu. Za účelem této výměny informací se před odesláním zprávy a, je-li to nezbytné, po jejím obdržení provede analýza rizik na základě informací obsažených v PSD nebo ZPSD.

2. Výměna informací podle odstavce 1 se provádí na základě standardního osvědčení o ověření daných pohybů. Forma a obsah tohoto osvědčení a pravidla pro výměnu informací se stanoví postupem podle čl. 34 odst. 2.

3. Příslušné orgány členského státu, ve kterém je usazen odesílatel výrobků podléhajících spotřební dani, mohou poskytnout pomoc s použitím osvědčení uvedeného v odstavci 2, pokud tento odesílatel neobdrží třetí vyhotovení PSD nebo ZPSD a pokud takový odesílatel vyčerpá veškeré jemu dostupné prostředky pro získání důkazu o tom, že zboží bylo odbaveno za účelem pohybu. Poskytnutí této pomoci v žádném smyslu neosvobozuje odesílatele od jeho daňových povinností.

Příslušné orgány členského státu určení vyvinou veškeré úsilí, aby vyhověly jakékoli žádosti příslušných orgánů členského státu odesílatele při poskytování této pomoci.

1. Pokud se sledování pohybu a výrobků podléhajících spotřební dani a dohled nad ním provádí prostřednictvím elektronického systému, příslušný orgán každého členského státu uchovává a zpracovává informace v tomto systému.

Informace se uchovávají po dobu nejméně tří let po skončení kalendářního roku, ve kterém byl pohyb zahájen, aby mohly být použity pro postupy podle tohoto nařízení.

2. Členské státy zajistí, aby se informace uložené v systému průběžně aktualizovaly a aby byly úplné a přesné.

1. Členské státy a Komise prověří a vyhodnotí fungování úpravy správní spolupráce obsažené v tomto nařízení. Pro použití tohoto článku Komise shromáždí zkušenosti členských států, aby se zlepšilo fungování této úpravy. Za tímto účelem nebudou informace poskytované členskými státy obsahovat údaje o jednotlivcích, ani osobní údaje.

2. Členské státy sdělí Komisi veškeré dostupné informace týkající se toho, jak používají toto nařízení, včetně jakýchkoli statistických údajů potřebných pro vyhodnocení jeho provádění. Příslušné statistické údaje se určí postupem podle čl. 34 odst. 2 a sdělují se, pokud jsou k dispozici a pokud jejich sdělení nepředstavuje nepřiměřenou administrativní zátěž.

3. Členské státy sdělí Komisi veškeré dostupné informace o metodách či praktikách použitých nebo u kterých je podezření, že byly použity, pro obcházení právních předpisů o spotřební dani a jež odhalily nedostatky nebo mezery ve fungování opatření pro správní spolupráci stanovených tímto nařízením, pokud jsou tyto informace považovány za zvlášť významné pro ostatní členské státy.

4. Pro vyhodnocení účinnosti tohoto systému správní spolupráce v boji proti daňovým únikům a daňovým podvodům mohou členské státy sdělit Komisi jakékoli další dostupné informace podle článku 1.

5. Komise předá ostatním dotčeným členským státům informace podle odstavců 2, 3 a 4.

1. Pokud příslušný orgán členského státu obdrží informace od třetí země, může je předat dále příslušným orgánům těch členských států, které by mohly mít o tyto informace zájem, v každém případě však všem členským státům, které o tyto informace požádají, pokud to platná ujednání o pomoci uzavřená s konkrétní třetí zemí povolují. Takové informace mohou rovněž být předány Komisi, kdykoli je to v zájmu Společenství.

2. Pokud se dotčená třetí země zavázala poskytnout pomoc nezbytnou ke shromáždění důkazů o protiprávní povaze operací, které se jeví být v rozporu s právními předpisy týkajícími se spotřební daně, mohou být informace získané podle tohoto nařízení třetí zemi sděleny, a to se souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a v souladu s jejich vnitrostátními předpisy o předávání osobních údajů třetím zemím.

1. Dožádaný orgán jednoho členském státu poskytne dožadujícímu orgánu jiného členského státu informace uvedené v článku 1 za předpokladu, že:

2. Pokud vzájemná pomoc obnáší zvláštní obtíže vedoucí k nadměrným nákladům, mohou se dožadující a dožádané orgány v daných případech dohodnout na zvláštních podmínkách úhrady těchto nákladů.

3. Toto nařízení neukládá povinnost provést šetření či poskytnout informace, pokud právní předpisy či správní praxe neopravňují příslušné orgány členského státu, který má informace poskytnout, k provedení takového šetření nebo k shromažďování či používání takových údajů pro vlastní účely členského státu.

4. Příslušný orgán členského státu může odmítnout informace předat, pokud dožadující členský stát nemůže z právních důvodů poskytnout podobné informace.

5. Poskytnutí informací může být odmítnuto, pokud by vedlo k prozrazení obchodního, průmyslového či profesního tajemství či obchodního postupu nebo pokud by poskytnutí daných informací odporovalo veřejnému pořádku.

6. Dožádaný orgán sdělí dožadujícímu orgánu důvody odmítnutí žádosti o pomoc. Komisi se rovněž jednou ročně sdělují kategorie důvodů takovýchto odmítnutí pro statistické účely.

7. Postupem podle čl. 34 odst. 2 může být pro žádost o pomoc stanovena minimální přípustná částka.

1. Informace sdělené podle tohoto nařízení podléhají služebnímu tajemství a požívají stejné ochrany jako obdobné informace podle práva členského státu, který je obdržel, a odpovídajících předpisů platných pro orgány Společenství.

Tyto informace lze použít pro účely stanovení vyměřovacího základu, výběr nebo správní kontrolu spotřebních daní, sledování pohybů výrobků podléhajícího spotřební dani, analýzu rizika a pro šetření.

Lze je použít v soudních nebo správních řízeních, která mohou vést k uložení sankcí za porušení daňových předpisů, aniž jsou dotčena obecná pravidla a právní předpisy upravující práva žalované strany a svědků v takových řízeních.

Lze je dále použít k stanovení dalších daní, cel a poplatků, na něž se vztahuje článek 2 směrnice Rady 76/308/EHS.

Osoby řádně zmocněné Bezpečnostním akreditačním úřadem Komise mohou mít přístup k těmto informacím pouze tehdy, je-li to nezbytné pro péči o sítě CCN/CSI a pro jejich údržbu a rozvoj.

2. Odchylně od odstavce 1 povolí příslušný orgán členského státu, který poskytuje informace, jejich použití pro jiné účely v členském státě dožadujícího orgánu, jestliže právní předpisy členského státu dožádaného orgánu umožňují použití informací pro obdobné účely.

3. Má-li dožadující orgán zato, že by informace, které získal od dožádaného orgánu, mohly být užitečné pro příslušný orgán třetího členského státu, může je tomuto orgánu předat. Dožádanému orgánu potvrdí, že tak učinil. Dožádaný orgán může sdělení informací třetímu členskému státu podmínit svým předchozím souhlasem.

4. Členské státy omezí rozsah povinností a práv uvedených v článku 10, čl. 11 odst. 1 a článcích 12 a 21 směrnice 95/46/ES, je-li to nezbytné pro ochranu zájmů stanovených v čl. 13 písm. e) uvedené směrnice.

1. Pro účely používání tohoto nařízení učiní členské státy všechna nezbytná opatření, aby:

2. Komise neprodleně sdělí příslušnému orgánu každého členského státu všechny informace, které obdrží a které je schopna poskytnout.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro spotřební daně zřízený čl. 24 odst. 1 směrnice 92/12/ES.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Každých pět let ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost, a zejména na základě informací poskytnutých členskými státy, předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o používání tohoto nařízení.

2. Členské státy sdělí Komisi znění vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti tohoto nařízení.