1. Tato směrnice se vztahuje na každého státního příslušníka členského státu, který chce vykonávat regulované povolání včetně svobodných povolání, v jiném státě, než ve kterém získal svou odbornou kvalifikaci, buď jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo jako zaměstnanec.

2. Každý členský stát může na svém území podle svých předpisů povolit státním příslušníkům členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, která nebyla získána v tomto členském státě, vykonávat regulované povolání ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a). V případě povolání uvedených v hlavě III kapitole III musí toto první uznání respektovat minimální požadavky na odbornou přípravu stanovené v této kapitole.

3. Pokud je pro dané regulované povolání stanovena v samostatném právním nástroji Společenství jiná zvláštní úprava, která přímo souvisí s uznáváním odborných kvalifikací, neuplatňují se odpovídající ustanovení této směrnice.

1. Pro účely této směrnice se rozumí:

2. Povolání vykonávané členy sdružení nebo organizace uvedené v příloze I se považuje za regulované povolání. Účelem sdružení nebo sdružení uvedených v prvním pododstavci je zejména podporovat a zachovávat vysokou úroveň v dotyčném oboru. Za tímto účelem jsou uznány členským státem ve zvláštní formě a svým členům vydávají doklady o dosažené kvalifikaci, zajišťují, aby jejich členové dodržovali pravidla pro výkon povolání, která stanoví, a udělují jim právo užívat titul nebo jeho zkratku nebo výhody z postavení odpovídajícího této dosažené kvalifikaci. Pokud členský stát uzná sdružení nebo organizaci podle prvního odstavce, uvědomí o tom Komisi, která zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie .

3. Doklad o dosažené kvalifikaci vydaný třetí zemí se považuje za doklad o dosažené kvalifikaci, pokud má držitel tříletou odbornou praxi v dotyčném povolání na území členského státu, který v souladu s čl. 2 odst. 2 doklad o dosažené kvalifikaci uznal, a která byla osvědčena tímto členským státem.

1. Uznání odborné kvalifikace hostitelským členským státem umožňuje, aby oprávněná osoba měla v tomto členském státě přístup ke stejnému povolání, pro které získala kvalifikaci v domovském členském státě, a vykonávala je v hostitelském členském státě za stejných podmínek jako jeho státní příslušníci.

2. Pro účely této směrnice se povolání, které chce žadatel vykonávat v hostitelském členském státě, považuje za stejné, jako je povolání, pro které získal kvalifikaci v domovském členském státě, pokud jsou činnosti, které zahrnuje, srovnatelné.

1. Aniž jsou dotčeny zvláštní právní předpisy Společenství a články 6 a 7 této směrnice, neomezí členské státy z žádného důvodu vztahujícího se k odborné kvalifikaci poskytování služeb v jiném členském státě:

2. Tato hlava se použije pouze tehdy, pokud se poskytovatel služby přestěhuje na území hostitelského členského státu, aby zde dočasně a příležitostně vykonával povolání uvedené v odstavci 1. Povaha dočasného a příležitostného poskytování služeb se posuzuje případ od případu, zejména s ohledem na dobu trvání, četnost, pravidelnost a nepřetržitost.

3. Pokud se poskytovatel služeb přestěhuje, podléhá etickým pravidlům profesní, zákonné nebo správní povahy, která jsou přímo spojena s odbornou kvalifikací, například definice povolání, užívání titulů a vážné zanedbání povinné péče při výkonu povolání, které přímo a konkrétně souvisí s ochranou a bezpečností spotřebitele, jakož i disciplinárním předpisům, které se v hostitelském členském státě vztahují na odborníky, kteří zde vykonávají stejné povolání.

1. Členské státy mohou požadovat, aby v případě, že se poskytovatel služeb poprvé přestěhuje z jednoho členského státu do druhého za účelem poskytování služeb, předem uvědomil příslušný orgán v hostitelském členském státě v písemném ohlášení, které zahrne rovněž údaje o pojistném krytí nebo jiných prostředcích osobní nebo kolektivní ochrany s ohledem na odpovědnost při výkonu povolání. Toto ohlášení se jednou ročně obnovuje, pokud poskytovatel služeb chce v daném roce dočasně nebo příležitostně poskytovat služby v tomto členském státě. Poskytovatel služeb může doručit ohlášení jakoukoli formou.

2. Pro první poskytnutí služby nebo v případě věcné změny oproti situaci doložené doklady mohou členské státy požadovat, aby k ohlášení byly připojeny tyto doklady:

3. Služba se poskytuje pod profesním označením členského státu usazení, existuje-li v tomto státě pro dotyčnou odbornou činnost takové označení. Toto označení je uvedeno v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu usazení tak, aby se předešlo záměně s profesním označením hostitelského členského státu. Pokud v členském státě usazení neexistuje takové profesní označení, uvede poskytovatel služeb svou dosaženou kvalifikaci v úředním jazyce nebo jednom z úředních jazyků tohoto státu. Výjimečně je v případech uvedených v hlavě III kapitole III služba poskytována pod profesním označením hostitelského členského státu.

4. V případě prvního poskytnutí služeb u regulovaných povolání, která mají důsledky pro veřejné zdraví nebo bezpečnost a která nevyužívají automatického uznávání podle hlavy III kapitoly III, může příslušný orgán hostitelského členského státu zkontrolovat odbornou kvalifikaci poskytovatele služeb před tímto prvním poskytnutím. Tato předběžná kontrola je možná pouze tehdy, je-li jejím účelem předejít vážnému poškození zdraví nebo bezpečnosti příjemce služby kvůli nedostatečné odborné kvalifikaci poskytovatele služeb a pokud nepřesahuje to, co je za tímto účelem nezbytné. Příslušný orgán se snaží uvědomit poskytovatele služby o svém rozhodnutí nekontrolovat jeho kvalifikaci nebo o výsledku této kontroly ve lhůtě nanejvýš jednoho měsíce po obdržení ohlášení a průvodních dokladů. Existují-li obtíže, které by mohly vést k prodlení, uvědomí příslušný orgán poskytovatele služeb ve lhůtě jednoho měsíce o důvodech prodlení a o časovém rámci pro rozhodnutí, které musí být vydáno do dvou měsíců po přijetí kompletních dokladů. Pokud existuje podstatný rozdíl mezi odbornou kvalifikací poskytovatele služeb a odbornou přípravou, která je vyžadována v tomto členském státě, a to v takovém rozsahu, že by tento rozdíl mohl poškodit veřejné zdraví nebo bezpečnost, poskytne hostitelský členský stát poskytovateli služby možnost, aby prokázal, zejména pomocí zkoušky způsobilosti, že nabyl chybějící znalosti nebo schopnosti. V každém případě musí být možné poskytovat služby ve lhůtě jednoho měsíce po vydání rozhodnutí podle předchozího pododstavce. Službu je možné poskytovat, pokud příslušný orgán nereaguje ve lhůtách stanovených v předchozích pododstavcích. V případech, kdy kvalifikace byla ověřena podle tohoto odstavce, poskytuje se služba pod profesním označením hostitelského členského státu.

1. Příslušné orgány hostitelského členského státu mohou pro každé poskytnutí služeb požádat příslušné orgány členského státu usazení, aby jim poskytly informace o usazení poskytovatele služeb v souladu s právními předpisy, jeho bezúhonnosti a o tom, že neexistují žádné disciplinární nebo trestněprávní sankce profesní povahy. Příslušné orgány členského státu usazení poskytnou tyto informace v souladu s článkem 56.

2. Příslušné orgány zajistí výměnu všech informací, které jsou nezbytné pro správné vyřízení stížnosti příjemce služby na poskytovatele služeb. Příjemci jsou o výsledku stížnosti informováni.

1. Pokud je v hostitelském členském státě přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon podmíněn držením zvláštní odborné kvalifikace, povolí příslušné orgány tohoto členského státu přístup k tomuto povolání a jeho výkon za stejných podmínek, jaké se vztahují na jeho vlastní státní příslušníky, žadatelům, které jsou držiteli osvědčení způsobilosti nebo dokladu o dosažené kvalifikaci, který jiný členský stát požaduje k získání přístupu k tomuto povolání a jeho výkonu na svém území. Osvědčení způsobilosti nebo doklad o dosažené kvalifikaci splňuje tyto podmínky:

2. Přístup k povolání a jeho výkon podle odstavce 1 se přizná rovněž žadatelům, kteří vykonávali dotyčné povolání uvedené v tomto odstavci na plnou pracovní dobu po dobu dvou let během předchozích deseti let v jiném členském státě, ve kterém toto povolání není regulováno, za předpokladu, že jsou držiteli jednoho nebo více osvědčení způsobilosti nebo dokladů o dosažené kvalifikaci. Osvědčení způsobilosti a doklady o dosažené kvalifikaci splňují tyto podmínky: Dvouletou odbornou praxi podle prvního pododstavce však nelze vyžadovat, pokud doklad o dosažené kvalifikaci, jehož je žadatel držitelem, potvrzuje regulované vzdělávání a odbornou přípravu ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. e) na úrovních kvalifikace podle čl. 11 písm. b), c), d) nebo e). Regulované vzdělávání a odborná příprava uvedená v příloze III se považuje za regulované vzdělávání a odbornou přípravu na úrovni popsané v čl. 11 písm. c). Postupem podle čl. 58 odst. 2 lze změnit seznam uvedený v příloze III, aby se zohlednilo regulované vzdělávání a odborná příprava, která zajišťuje srovnatelnou odbornou úroveň a která připravuje uchazeče o vzdělání na srovnatelnou úroveň odpovědností a funkcí.

3. Odchylně od odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) může hostitelský členský stát umožnit přístup k regulovanému povolání a jeho výkon, pokud je přístup k tomuto povolání na jeho území podmíněn získáním kvalifikace, která potvrzuje úspěšné ukončení vysokoškolského nebo univerzitního vzdělání v délce čtyři roky, a je-li žadatel držitelem kvalifikace uvedené v čl. 11 písm. c).

1. Bez ohledu na článek 13 může hostitelský stát také požadovat, aby žadatel absolvoval adaptační období nepřesahující tři roky nebo složil zkoušku způsobilosti, pokud:

2. Pokud hostitelský členský stát využije možnosti podle odstavce 1, musí poskytnout žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti. Pokud se členský stát s ohledem na dané povolání domnívá, že je nutné odchýlit se od požadavku stanoveného v předchozím pododstavci, který poskytuje žadateli právo zvolit si mezi adaptačním obdobím a zkouškou způsobilosti, uvědomí o tom předem ostatní členské státy a Komisi a dostatečně tuto odchylku odůvodní. Pokud se Komise po obdržení všech nezbytných informací domnívá, že odchylka uvedená v druhém pododstavci není přiměřená nebo neodpovídá právu Společenství, požádá ve lhůtě tří měsíců dotčený členský stát, aby od plánovaného opatření upustil. Neodpoví-li Komise ve výše uvedené lhůtě, lze odchylku použít.

3. Odchylně od zásady práva žadatele na volbu podle odstavce 2 může pro povolání, jejichž výkon vyžaduje přesnou znalost vnitrostátního práva a v nichž poskytování právních rad nebo právní pomoci týkající se vnitrostátního práva je základním a nezbytným předpokladem dotyčné odborné činnosti, hostitelský členský stát stanovit buď adaptační období, nebo zkoušku způsobilosti. To platí rovněž pro případy stanovené v čl. 10 písm. b) a c), v čl. 10 písm. d) týkajícím se lékařů a zubních lékařů, v čl. 10 písm. písm. f), pokud migrující osoba usiluje o uznání v jiném členském státě, ve kterém jsou dotyčné odborné činnosti vykonávány zdravotními sestrami a ošetřovateli odpovědnými za všeobecnou péči nebo specializovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci pro určitou odbornost, který bylo nutno získat po odborné přípravě k získání označení uvedených v příloze V bodu 5.2.2 a v čl. 10 písm. g). V případech podle čl. 10 odst. a) může hostitelský členský stát požadovat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti, chce-li migrující osoba vykonávat odborné činnosti v nezávislém postavení nebo v postavení ředitele podniku, které vyžadují znalost a uplatňování zvláštních platných vnitrostátních předpisů, za předpokladu, že znalost a uplatňování těchto předpisů vyžadují příslušné orgány hostitelského členského státu od vlastních státních příslušníků pro přístup k těmto činnostem.

4. Pro účely uplatňování odst. 1 písm. b) a c) se " podstatně se lišícím obsahem " rozumí záležitosti, jejichž znalost je nezbytným předpokladem pro výkon povolání a u kterých odborná příprava migrující osoby vykazuje významné rozdíly oproti odborné přípravě vyžadované hostitelským členským státem, pokud jde o délku nebo obsah.

5. Odstavec 1 se uplatňuje při řádném zohlednění zásady proporcionality. Zejména pokud hostitelský členský stát zamýšlí vyžadovat od žadatele absolvování adaptačního období nebo složení zkoušky způsobilosti, musí nejprve zjistit, zda znalosti, které žadatel nabyl během odborné praxe v členském státě nebo v třetí zemi, mohou zcela nebo částečně vyrovnat podstatné rozdíly uvedené v odstavci 4.

1. Pro účely tohoto článku se výrazem " společné platformy " rozumí soubor kritérií pro odborné kvalifikace, která jsou s to vyrovnat podstatné rozdíly, které byly zjištěny u požadavků na odbornou přípravu u daného povolání v různých členských státech. Podstatné rozdíly se stanoví srovnáním délky a obsahu odborné přípravy v nejméně dvou třetinách členských států, včetně všech členských států, které toto povolání regulují. Rozdíly v obsahu odborné přípravy mohou vyplývat z podstatných rozdílů v rozsahu odborných činností.

2. Společné platformy podle odstavce 1 mohou Komisi předložit členské státy nebo profesní sdružení nebo organizace, které jsou reprezentativní na vnitrostátní i evropské úrovni. Pokud Komise po konzultaci členských států zastává názor, že návrh společné platformy usnadní vzájemné uznávání odborných kvalifikací, může navrhnout opatření k jejich přijetí postupem podle čl. 58 odst. 2.

3. Pokud odborná kvalifikace žadatele splňuje kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2, hostitelský členský stát upustí od uplatňování vyrovnávacích opatření podle článku 14.

4. Odstavce 1 až 3 se nedotýkají pravomoci členských států určit odborné kvalifikace požadované pro výkon povolání na jejich území, stejně jako obsah a organizaci jejich systémů vzdělávání a odborné přípravy.

5. Má-li členský stát za to, že kritéria stanovená v opatření přijatém podle odstavce 2 již nenabízejí dostatečné záruky s ohledem na odborné kvalifikace, uvědomí o tom Komisi, která případně předloží návrh opatření postupem podle čl. 58 odst. 2.

6. Do 20. října 2010 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování tohoto článku a případně navrhne jeho změny.

1. Pro činnosti uvedené na seznamu I přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

2. V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

3. Ustanovení odst. 1 písm. e) se nepoužije pro činnosti skupiny ex 855 (kadeřnictví) podle klasifikace ISIC.

1. Pro činnosti uvedené na seznamu II přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

2. V případech podle písmen a) a d) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

1. Pro činnosti uvedené na seznamu III přílohy IV musí být dotyčná činnost předem vykonávána:

2. V případech podle písmen a) a c) nesmí být činnost ke dni podání žádosti dotyčnou osobou u příslušného orgánu podle článku 56 ukončena před více než deseti lety.

1. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci zajišťující přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, farmaceuta a architekta uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1, které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu uvedené v článcích 24, 25, 31, 34, 35, 38, 44 a 46, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává. Takové doklady o dosažené kvalifikaci musí být vydány příslušnými orgány členských států a případně doplněny osvědčeními uvedenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.6.2 a 5.7.1. První a druhý pododstavec se nedotýkají nabytých práv podle článků 23, 27, 33, 37, 39 a 49.

2. Každý členský stát uznává pro výkon činností všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států ostatními členskými státy v souladu s minimálními požadavky na odbornou přípravu podle článku 28. Předchozí pododstavec se nedotýká nabytých práv podle článku 30.

3. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2, které jsou vydávány státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a které splňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40 a kritéria podle článku 41, a za účelem přístupu k odborným činnostem a jejich výkonu přiznává těmto dokladům na svém území stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává. Toto ustanovení se nedotýká nabytých práv podle článků 23 a 43.

4. Členské státy nejsou povinny uznat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.6.2 pro zřizování nových lékáren otevřených pro veřejnost. Za účelem tohoto odstavce se za nové lékárny považují rovněž lékárny, které jsou otevřeny po dobu kratší než tři roky.

5. Doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze V bodu 5.7.1, které podléhají automatickému uznávání podle odstavce 1, prokazují ukončení studia, které bylo zahájeno nejdříve v referenčním akademickém roce uvedeném v této příloze.

6. Každý členský stát podmíní přístup k odborné činnosti lékařů, zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, zubních lékařů, veterinárních lékařů, porodních asistentek a farmaceutů a jejich výkon získáním dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, který potvrzuje, že dotyčná osoba získala během své odborné přípravy znalosti a dovednosti uvedené v čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3. Znalosti a dovednosti podle čl. 24 odst. 3, čl. 31 odst. 6, čl. 34 odst. 3, čl. 38 odst. 3, čl. 40 odst. 3 a čl. 44 odst. 3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

7. Členské státy sdělí Komisi znění právních a správních předpisů, které přijmou s ohledem na vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci v oblasti, na niž se vztahuje tato kapitola. U dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v oddíle 8 je toto oznámení určeno navíc i ostatním členským státům. Komise zveřejní tuto informaci v Úředním věstníku Evropské unie s uvedením označení přijatých členskými státy pro doklady o dosažené kvalifikaci a případně subjektu, který tyto doklady vydává, průvodních osvědčení a příslušných profesních označení uvedených v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2, 5.6.2 a 5.7.1.

1. Aniž jsou dotčena specifická nabytá práva dotyčných profesí, v případech, kdy doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, jichž jsou státní příslušníci členských států držiteli, nevyhovují všem požadavkům na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, uzná každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy, dokládají-li úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před referenčními dny stanovenými v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, a které doplňuje potvrzení osvědčující, že tito státní příslušníci skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

2. Stejná ustanovení se použijí na doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta, získané na území bývalé Německé demokratické republiky, které nesplňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 31, 34, 35, 38, 40 a 44, pokud takovýto doklad potvrzuje úspěšné ukončení odborné přípravy zahájené před: Doklad o dosažené kvalifikaci podle prvního pododstavce opravňuje držitele vykonávat odborné činnosti na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady o dosažené kvalifikaci vydané příslušnými německými orgány a uvedené v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

3. Aniž je dotčen čl. 37 odst. 1, každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Československu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Českou republiku a Slovensko před 1. lednem 1993 , pokud orgány některého z těchto dvou států potvrdí, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci mají na jejich území stejnou platnost jako doklady o dosaženém vzdělání, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou, odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností. Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

4. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou příslušníci členských států a které byly vydány v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena: pokud orgány některého z těchto tří výše uvedených členských států osvědčí, že tyto doklady mají na jejich území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosaženém vzdělání uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto odborných činností. Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení. Pokud jde o doklady o dosažené kvalifikaci veterinárního lékaře vydané v bývalém Sovětském svazu nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Estonsko před 20. srpnem 1991 , musí být osvědčení uvedené v předchozím pododstavci doplněno potvrzením vydaným estonskými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání potvrzení.

5. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci, které umožňují přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta a architekta, jejichž držiteli jsou státní příslušníci členských států a které byly vydány v bývalé Jugoslávii nebo jejichž odborná příprava byla zahájena pro Slovinsko před 25. červnem 1991 , pokud orgány výše uvedeného členského státu osvědčí, že tyto doklady mají na jeho území stejnou platnost jako doklady, které vydávají, a co se týče architektů, jako doklady o dosažené kvalifikaci uvedené pro tyto členské státy v příloze VI bodu 6.1, pokud jde o přístup k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a odborného lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, odborného zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky, farmaceuta s ohledem na činnosti podle čl. 45 odst. 2 a architekta s ohledem na činnosti podle článku 48, jakož i výkon těchto činností. Toto osvědčení musí být doplněno potvrzením vydaným stejnými orgány osvědčujícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly dotyčné činnosti na jejich území po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání potvrzení.

6. Státním příslušníkům členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci lékaře, zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, zubního lékaře, veterinárního lékaře, porodní asistentky a farmaceuta neodpovídají označením uvedeným pro tento členský stát v příloze V bodech 5.1.1, 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2, uznává každý členský stát jako dostatečný důkaz doklady o dosažené kvalifikaci, které byly vydány těmito členskými státy a které jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými orgány nebo subjekty. Osvědčení uvedené v prvním pododstavci potvrzuje, že tyto doklady o dosažené kvalifikaci dokládají úspěšné ukončení odborné přípravy v souladu s články 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40 a 44 a jsou členským státem, který je vydává, považovány za rovnocenné kvalifikacím, jejichž označení je uvedeno v příloze V bodech 5.1.1., 5.1.2, 5.1.3, 5.1.4, 5.2.2, 5.3.2, 5.3.3, 5.4.2, 5.5.2 a 5.6.2.

1. Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách.

2. Celková doba základní lékařské odborné přípravy zahrnuje nejméně šest let studia nebo hodin teoretické a praktické výuky na vysoké škole nebo pod dohledem vysoké školy. Pro osoby, které zahájily studium před 1. lednem 1972 , může odborná příprava uvedená v prvním pododstavci zahrnovat šestiměsíční praktickou výuku na vysokoškolské úrovni vykonanou pod dohledem příslušných orgánů v rámci řádné odborné přípravy.

3. Základní lékařská odborná příprava zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

1. Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeném v článku 24, v jehož průběhu získal uchazeč o odborné vzdělání náležité základní lékařské znalosti.

2. Specializovaná lékařská odborná příprava zahrnuje teoretickou a praktickou výuku na vysoké škole nebo ve fakultní nemocnici nebo případně v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty. Členské státy zajistí, aby minimální délka oborů specializované odborné přípravy uvedených v příloze V bodu 5.1.3 nebyla kratší než délka stanovená v uvedeném bodu. Odborná příprava se uskutečňuje pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast lékaře — uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení.

3. Odborná příprava probíhá jako řádné studium ve specifických zařízeních schválených příslušnými orgány. Zahrnuje účast na veškerých lékařských činnostech v oboru, ve kterém příprava probíhá, včetně pohotovostní služby, a to tak, že uchazeč o odborné vzdělání věnuje veškerou svou odbornou činnost praktické a teoretické výuce během celého pracovního týdne a během celého roku v souladu s postupy stanovenými příslušnými orgány. V souladu s tím jsou tato místa přiměřeně odměňována.

4. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci v odborném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci v oblasti základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5. Minimální délky odborné přípravy uvedené v příloze V bodu 5.1.3 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku.

1. Hostitelský stát může požadovat od odborných lékařů, jejichž rozvolněná specializovaná odborná příprava se řídila právními a správními předpisy platnými ke dni 20. června 1975 a kteří zahájili specializovanou odbornou přípravu nejpozději 31. prosince 1983 , doplnění jejich dokladů o dosažené kvalifikace potvrzením osvědčujícím, že skutečně a v souladu se zákonem vykonávali dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let během pěti let předcházejících vydání potvrzení.

2. Každý členský stát uznává doklady o kvalifikaci odborných lékařů vydané ve Španělsku lékařům, kteří dokončili specializovanou odbornou přípravu před 1. lednem 1995 , i když tato odborná příprava nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 25, pokud je tato kvalifikace doplněna potvrzením vydaným příslušnými španělskými orgány a osvědčujícím, že dotyčná osoba složila zvláštní zkoušku způsobilosti v rámci výjimečných opatření týkajících se uznávání stanovených v královském dekretu 1497/99, za účelem zjištění, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s úrovní lékařů, kteří jsou držiteli dokladu o kvalifikaci odborného lékaře uvedeného pro Španělsko v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3.

3. Každý členský stát, který zrušil právní a správní předpisy týkající se vydávání dokladů o dosažené kvalifikaci odborného lékaře uvedené v příloze V bodech 5.1.2 a 5.1.3 a který přijal opatření týkající se nabytých práv ve prospěch vlastních státních příslušníků, přiznává státním příslušníkům ostatních členských států právo využívat tato opatření, pokud jejich doklady o dosažené kvalifikaci byly vydány přede dnem, od kterého hostitelský členský stát přestal vydávat takové doklady o dosažené kvalifikaci v dotyčných oblastech. Dny, od kterých dotyčné členské státy zrušily tyto předpisy, jsou uvedeny v příloze V bodu 5.1.3.

1. Přijetí na zvláštní odbornou přípravu ve všeobecném lékařství je podmíněno dokončením a potvrzením šestiletého studia v rámci programu odborné přípravy uvedeného v článku 24.

2. Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství, která vede k vydání dokladu o dosažené kvalifikaci vydanému před 1. lednem 2006 , představuje nejméně dvouleté řádné studium. V případě dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných po tomto dni představuje nejméně tříleté řádné studium. Pokud program odborné přípravy uvedený v článku 24 zahrnuje praktickou výuku zajištěnou schválenou nemocnicí s vhodným vybavením a odděleními všeobecného lékařství nebo v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči, lze dobu této praktické výuky v délce maximálně jednoho roku zahrnout do doby stanovené v prvním pododstavci pro potvrzení o odborné přípravě vydaná po 1. lednu 2006 . Možnosti stanovené v druhém pododstavci mohou využít pouze členské státy, ve kterých zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství trvala k 1. lednu 2001 dva roky.

3. Zvláštní odborná příprava ve všeobecném lékařství představuje řádné studium vykonávané pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Má spíše praktickou než teoretickou povahu. Praktická výuka je zajištěna jednak nejméně po dobu šesti měsíců ve schválené nemocnici s vhodným vybavením a odděleními, a jednak nejméně po dobu šesti měsíců v rámci schválené všeobecné lékařské praxe nebo ve schváleném zdravotním středisku, ve kterém lékaři poskytují primární lékařskou péči. Praktická výuka probíhá ve spolupráci s dalšími zdravotnickými zařízeními nebo strukturami, které se zabývají všeobecným lékařstvím. Aniž jsou tím však dotčeny minimální délky výuky stanovené v druhém pododstavci, může být praktická výuka v dalších zdravotnických zařízeních nebo strukturách zabývajících se všeobecným lékařstvím poskytována nejvýše po dobu šesti měsíců. Výuka vyžaduje osobní účast uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech osob, s nimiž pracuje.

4. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci ve všeobecném lékařství získáním dokladu o dosažené kvalifikaci na základě základní lékařské odborné přípravy uvedeného v příloze V bodu 5.1.1.

5. Členské státy mohou vydat doklady o dosažené kvalifikaci uvedené v příloze V bodu 5.1.4 lékaři, který nesplnil odbornou přípravu uvedenou v tomto článku, ale který absolvoval jinou další odbornou přípravu doloženou dokladem o dosažené kvalifikaci vydaným příslušnými orgány členského státu. Členské státy však mohou vydat takovýto doklad o dosažené kvalifikaci, pouze dokládá-li znalosti na úrovni kvalitativně rovnocenné úrovni znalostí dosažených odbornou přípravou stanovenou v tomto článku. Členské státy určí mimo jiné rozsah další odborné přípravy, kterou uchazeč splnil, a rozsah jeho odborné praxe, které mohou nahradit odbornou přípravu stanovenou v tomto článku. Členské státy však mohou vydat doklad o dosažené kvalifikaci uvedený v příloze V bodu 5.1.4, pouze získal-li uchazeč nejméně šestiměsíční zkušenost ve všeobecném lékařství v rámci všeobecné lékařské praxe nebo ve středisku, v němž lékaři poskytují primární lékařskou péči, podle odstavce 3.

1. Každý členský stát určí nabytá práva. Za nabyté právo musí nicméně považovat právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci svého vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4 všech lékařů, kteří mají toto právo k referenčnímu dni uvedenému ve zmíněném bodu na základě ustanovení použitelných pro povolání lékaře a týkajících se přístupu k odborným činnostem lékaře se základní odbornou přípravou a kteří jsou s využitím článků 21 nebo 23 k tomuto dni usazeni na území daného státu. Příslušné orgány každého členského státu na požádání vydají lékařům, kterým náleží nabytá práva podle prvního pododstavce, osvědčení potvrzující právo vykonávat činnosti všeobecného lékaře v rámci vnitrostátního systému sociálního zabezpečení bez dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.1.4.

2. Každý členský stát uznává osvědčení uvedená v odst. 1 druhém pododstavci vydávaná státním příslušníkům členských států jinými členskými státy a přiznává jim na svém území stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci, které sám vydává a které umožňují výkon činností všeobecného lékaře v rámci jeho vnitrostátního systému sociálního zabezpečení.

1. Přijetí na odbornou přípravu zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči je podmíněno ukončením všeobecného školního vzdělání v trvání deseti let potvrzeného diplomem, osvědčením nebo jiným dokladem vydaným příslušnými orgány nebo subjekty členského státu nebo osvědčením o složení přijímací zkoušky na rovnocenné úrovni do školy pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů.

2. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči představuje řádné studium a zahrnuje přinejmenším předměty studijního programu uvedeného v příloze V bodu 5.2.1. Obsah uvedený v příloze V bodu 5.2.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zahrnuje nejméně tři roky studia nebo hodin teoretického a klinického výcviku, přičemž délka teoretického výcviku představuje alespoň jednu třetinu a délka klinického výcviku alespoň jednu polovinu minimální délky odborné přípravy. Členské státy mohou poskytnout částečnou výjimku osobám, které absolvovaly část výuky formou jiného výcviku, který má alespoň rovnocennou úroveň. Členské státy zajišťují, aby instituce pro vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů odpovídaly za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu.

4. Teoretická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které uchazeč o odborné vzdělání získává odborné znalosti, pochopení a dovednosti nezbytné pro organizování, poskytování a vyhodnocování celkové zdravotní péče. Výuka je zajištěna učiteli ošetřovatelství a jinými kvalifikovanými osobami ve školách ošetřovatelství nebo jiných vzdělávacích zařízeních vybraných vzdělávacím ústavem.

5. Klinická výuka je součástí vzdělávání zdravotních sester a ošetřovatelů, ve které se uchazeč o odborné vzdělání učí jako součást týmu a v přímém kontaktu se zdravými nebo nemocnými jednotlivci nebo skupinou organizovat, poskytovat a vyhodnocovat požadovanou komplexní ošetřovatelskou péči na základě znalostí a dovedností, které získal. Uchazeč o vzdělání se učí nejen jak pracovat v týmu, ale také jak tým vést a organizovat celkovou zdravotní péči, včetně zdravotnické výchovy pro jednotlivce a malé skupiny v rámci zdravotnického zařízení nebo ve skupině. Tato výuka se uskutečňuje v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních a ve skupině pod odpovědností učitelů ošetřovatelství ve spolupráci s jinými kvalifikovanými zdravotními sestrami a ošetřovateli a s jejich pomocí. Na výuce se může podílet i jiný kvalifikovaný personál. Uchazeči o odborné vzdělání se podílejí na činnostech dotyčného oddělení, pokud tyto činnosti přispívají k jejich odborné přípravě tak, že jim umožňují získat informace o úkolech ošetřovatelské péče.

6. Odborná příprava zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

1. Vztahují-li se všeobecné předpisy o nabytých právech na zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědné za všeobecnou péči, musí činnosti podle článku 23 zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizování a provádění ošetřovatelské péče poskytované pacientovi.

2. V případě polských dokladů o kvalifikaci zdravotních sester a ošetřovatelů odpovědných za všeobecnou péči, uplatňují se pouze tato ustanovení o nabytých právech. V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. lednem 2004 a kteří nesplňují minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, uznávají členské státy jako dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti zdravotní sestry a ošetřovatele odpovědných za všeobecnou péči v Polsku po níže uvedenou dobu: Uvedené činnosti musí zahrnovat plnou odpovědnost za plánování, organizaci a výkon ošetřovatelské péče o pacienta.

3. Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v Polsku zdravotním sestrám a ošetřovatelům, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 31, doložené diplomem " bakalář " , které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup podle článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou se zdravotními sestrami a ošetřovateli, kteří jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.2.2.

1. Přijetí na základní lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2. Celková doba základní lékařské odborné přípravy v oboru zubního lékařství zahrnuje nejméně pět let řádné teoretické a praktické výuky předmětů vyjmenovaných v příloze V bodu 5.3.1 na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy. Obsah uvedený v příloze V bodu 5.3.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3. Základní lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti: Toto vzdělání musí poskytnout dovednosti nezbytné pro veškeré činnosti prevence, diagnostiky a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání.

1. Přijetí na specializovanou lékařskou odbornou přípravu v oboru zubního lékařství zahrnuje řádné ukončení a potvrzení pětiletého teoretického a praktického studia v rámci vzdělávání podle článku 34 nebo získání dokladů podle článků 23 a 37.

2. Specializovaná lékařská odborná příprava v oboru zubního lékařství zahrnuje teoretickou a praktickou výuku ve vysokoškolském středisku, v léčebném výukovém nebo výzkumném středisku nebo popřípadě v zařízení zdravotní péče schváleném k tomuto účelu příslušnými orgány nebo subjekty. Jedná se o řádné denní studium po dobu alespoň tří let pod kontrolou příslušných orgánů nebo subjektů. Zahrnuje osobní účast zubního lékaře uchazeče o odborné vzdělání na činnosti a povinnostech dotyčných zařízení. Minimální délku odborné přípravy uvedenou v druhém pododstavci lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit ji vědeckému a technickému pokroku.

3. Členské státy podmíní vydání dokladu o dosažené kvalifikaci odborného zubního lékaře získáním dokladu o základní lékařské odborné přípravě uvedeného v příloze V bodu 5.3.2.

1. Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi zubních lékařů rozumějí činnosti uvedené v odstavci 3 a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2.

2. Povolání zubního lékaře je založeno na odborné přípravě v oboru zubního lékařství podle článku 34 a představuje zvláštní povolání, které se liší od povolání lékaře a odborného lékaře. Výkon činností zubního lékaře vyžaduje získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.3.2. Držitelé těchto dokladů o dosažené kvalifikaci se považují za rovné osobám, na něž se uplatňuje článek 23 nebo 37.

3. Členské státy zajistí, aby zubní lékaři měli právo na přístup k činnostem prevence, diagnózy a léčby anomálií a nemocí zubů, úst, čelistí a souvisejících tkání a k výkonu těchto činností v souladu s předpisy a pravidly profesní etiky k referenčním dnům uvedeným v příloze V bodu 5.3.2.

1. Za účelem výkonu odborných činností zubních lékařů pod označeními uvedenými v příloze V bodu 5.3.2 uznává každý členský stát doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii, Španělsku, Rakousku, České republice a na Slovensku osobám, jejichž lékařská odborná příprava byla zahájena před referenčními dny uvedenými pro dotčený členský stát ve zmíněné příloze, doplněné osvědčením vydaným příslušnými orgány členského státu. Toto osvědčení musí prokázat splnění dvou podmínek: Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od tříletého výkonu činností podle druhého pododstavce písm. a). V případě České republiky a Slovenska se uznávají doklady o dosažené kvalifikaci vydané v bývalém Československu stejně jako české a slovenské doklady o dosažené kvalifikaci a za stejných podmínek uvedených v předchozích pododstavcích.

2. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci lékaře vydané v Itálii osobám, které zahájily vysokoškolskou lékařskou odbornou přípravu po 28. lednu 1980 a nejpozději 31. prosince 1984 , doplněné osvědčením vydaným příslušnými italskými orgány. Toto osvědčení musí prokázat splnění tří podmínek: Osoby, které úspěšně ukončily nejméně tříleté studium osvědčené příslušnými orgány dotyčného členského státu jako rovnocenné odborné přípravě podle článku 34, jsou osvobozeny od složení zkoušky způsobilosti uvedené v druhém pododstavci písm. a). Osoby, které zahájily univerzitní studium v oboru lékařství po 31. prosinci 1984 , se považují za rovné výše uvedeným osobám za předpokladu, že zmíněné tříleté studium bylo zahájeno před 31. prosincem 1994 .

1. Celková doba odborné přípravy v oboru veterinárního lékařství celkem zahrnuje nejméně pět let řádné denní teoretické a praktické výuky předmětů, které jsou vyjmenovány v příloze V bodu 5.4.1, na vysoké škole, ve vyšším vzdělávacím zařízení s uznanou vysokoškolskou úrovní nebo pod dohledem vysoké školy. Obsah uvedený v příloze V bodu 5.4.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

2. Přijetí na tuto odbornou přípravu předpokládá získání diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

3. Odborná příprava veterinárního lékaře zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

1. Odborná příprava porodních asistentek zahrnuje celkem nejméně: Členské státy zajišťují, aby zařízení pověřená vzděláváním porodních asistentek odpovídala za koordinaci teorie a praxe během celého studijního programu. Obsah uvedený v příloze V bodu 5.5.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit jej vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

2. Přístup k odborné přípravě pro porodní asistentky je vázán na splnění jedné z těchto podmínek:

3. Odborná příprava porodních asistentek zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

1. Doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uvedené v příloze V bodu 5.5.2 jsou automaticky uznávány podle článku 21, pokud splňují jedno z těchto kritérií:

2. Osvědčení uvedené v odstavci 1 vydávají příslušné orgány domovského členského státu. Toto osvědčení potvrzuje, že držitel po získání dokladu o dosažené kvalifikaci porodní asistentky uspokojivě vykonával činnosti porodní asistentky po odpovídající dobu v nemocnici nebo zařízení zdravotní péče schváleném za tímto účelem.

1. Tento oddíl se vztahuje na činnosti porodních asistentek stanovené každým členským státem, aniž je dotčen odstavec 2, a vykonávané pod profesními označeními uvedenými v příloze V bodu 5.5.2.

2. Členské státy zajistí, aby porodní asistentky měly přístup alespoň k těmto činnostem a jejich výkonu:

1. Každý členský stát v případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky splňují všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, avšak podle článku 41 nejsou uznány, nejsou-li doplněny osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, uznává za dostatečný důkaz doklad o dosažené kvalifikaci vydaný těmito členskými státy před referenčními dny uvedenými v příloze V bodu 5.5.2 doplněný potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci vykonávali skutečně a v souladu se zákonem dotyčné činnosti po dobu nejméně dvou po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto potvrzení.

2. Podmínky odstavce 1 se použijí pro státní příslušníky členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky potvrzují ukončení odborné přípravy na území bývalé Německé demokratické republiky splňující všechny minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, kdy však doklad o dosažené kvalifikaci podle článku 41 nelze uznat, není-li doplněn osvědčením o odborné praxi podle čl. 41 odst. 2, v případě, že osvědčuje studium zahájené před 3. říjnem 1990 .

3. V případě polských dokladů o dosažené kvalifikaci porodní asistentky se uplatňují pouze tato ustanovení o nabytých právech. V případě státních příslušníků členských států, jejichž doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky byly vydány nebo jejichž odborná příprava byla zahájena v Polsku před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, členské státy uznávají následující doklad o dosažené kvalifikaci porodní asistentky, je-li doplněn potvrzením osvědčujícím, že tito státní příslušníci členských států vykonávali skutečně a v souladu se zákonem činnosti porodní asistentky po níže uvedenou dobu:

4. Členské státy uznávají doklady o dosažené kvalifikaci porodní asistentky vydané v Polsku porodním asistentkám, jejichž odborná příprava skončila před 1. květnem 2004 a nesplňuje minimální požadavky na odbornou přípravu podle článku 40, doložené diplomem " bakalář " , které byly získány na základě speciálního programu pro kariérní postup uvedeného v článku 11 zákona ze dne 20. dubna 2004 o změně zákona o povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky a některých jiných právních předpisů (Úřední věstník Polské republiky ze dne 30. dubna 2004 č. 92, pol. 885) a nařízení ministra zdravotnictví ze dne 11. května 2004 o podmínkách vzdělávání zdravotních sester, ošetřovatelů a porodních asistentek, kteří jsou držiteli dokladu o ukončeném středoškolském vzdělání (maturita — matura) a absolvovali střední zdravotnickou školu a další zdravotní odbornou přípravu pro povolání zdravotní sestry, ošetřovatele a porodní asistentky (Úřední věstník Polské republiky ze dne 13. května 2004 č. 110, pol. 1170), za účelem ověření, zda dotyčná osoba má úroveň znalostí a dovedností srovnatelnou s porodními asistentkami, které jsou držiteli kvalifikací uvedených pro Polsko v příloze V bodu 5.5.2.

1. Přijetí na odbornou přípravu farmaceuta je podmíněno získáním diplomu nebo osvědčení, které opravňuje k dotyčnému studiu na vysokých školách a vyšších vzdělávacích zařízeních s uznanou vysokoškolskou úrovní v členském státě.

2. Doklad o dosažené kvalifikaci farmaceuta musí potvrzovat absolvování odborné přípravy v trvání nejméně pěti let zahrnující: Studium zahrnuje alespoň program uvedený v příloze V bodu 5.6.1. Obsahy uvedené v příloze V bodu 5.6.1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

3. Odborná příprava farmaceutů zaručí, že dotyčná osoba získala tyto znalosti a dovednosti:

1. Pro účely této směrnice se činnostmi farmaceuta rozumí činnosti, které v jednom nebo více členských státech podléhají požadavku na odbornou kvalifikaci vztahujícího se na přístup k těmto činnostem a na jejich výkon a které mohou vykonávat držitelé dokladů o dosažené kvalifikaci uvedených v příloze V bodu 5.6.2.

2. Členské státy zajistí, aby držitelé dokladů o dokladu o vysokoškolském nebo rovnocenném vzdělání ve farmacii vyhovujícího podmínkám stanoveným v článku 44 měli právo na přístup alespoň k těmto činnostem a na výkon těchto činností, s výhradou případného uložení povinnosti doplnit si odborné zkušenosti:

3. Je-li v členském státě přístup k některé z činností farmaceuta a jejich výkon podmíněn vedle získání dokladu o dosažené kvalifikaci uvedeného v příloze V bodu 5.6.2 i požadavkem na doplňkovou odbornou praxi, uznává dotyčný členský stát jako dostatečný důkaz potvrzení vydané příslušnými orgány domovského členského státu osvědčující, že zúčastněná osoba vykonávala dotyčné činnosti po stejnou dobu v domovském členském státě.

4. Uznávání podle odstavce 3 se však nevztahuje na získání odborných zkušeností po dobu dvou let požadované v Lucemburském velkovévodství jako podmínka pro udělení státní koncese na provoz veřejné lékárny.

5. Pokud v některém členském státě existoval k 16. září 1985 mechanismus výběrového řízení na základě testů za účelem vybrat osoby z držitelů dokladů uvedených v odstavci 2, které mají být jmenovány držiteli nových lékáren, jež mají být zřízeny v rámci vnitrostátního geografického distribučního systému, může takový členský stát odchylně od odstavce 1 zachovat tento mechanismus výběrového řízení a může uložit státním příslušníkům členských států držícím doklady o dosažené kvalifikaci farmaceuta uvedené v příloze V bodu 5.6.2 nebo kteří využívají článek 23, aby se takového výběrového řízení účastnili.

1. Celková délka odborné přípravy architekta zahrnuje nejméně buď čtyři roky řádného studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, nebo nejméně šest let studia na vysoké škole nebo ve srovnatelné vzdělávací instituci, z toho nejméně tři roky ve formě řádného studia. Odborná příprava musí být zakončena úspěšným složením zkoušky vedoucí k získání titulu. Tato odborná příprava je zajištěna studiem na vysokoškolské úrovni, které se v rozhodující míře týká architektury a které musí zajistit vyváženost teoretických a praktických stránek přípravy v architektuře a zaručit získání těchto znalostí a dovedností:

2. Znalosti a dovednosti uvedené v odstavci 1 lze změnit postupem podle čl. 58 odst. 2 s cílem přizpůsobit je vědeckému a technickému pokroku. Tato aktualizace nesmí vyžadovat u žádného členského státu změnu stávajících legislativních zásad týkajících se struktury povolání, co se týče odborné přípravy a podmínek pro přístup fyzických osob.

1. Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava na " Fachhochschulen " ve Spolkové republice Německo v délce tří let ve formě, která existovala k 5. srpnu 1985 , pokud odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a umožňuje přístup k činnostem uvedeným v článku 48 v dotyčném členském státu s profesním označením architekt, za předpokladu, že tato příprava byla doplněna čtyřletou dobou odborné praxe ve Spolkové republice Německo doložené osvědčením vydaným profesní organizací, na jejímž seznamu je architekt, který chce využít této směrnice, zapsán. Profesní organizace musí předem prokázat, že práce provedené dotyčným architektem v oboru architektury představují přesvědčivý důkaz praktického uplatnění všech znalostí a dovedností podle čl. 46 odst. 1. Osvědčení se vydává stejným postupem, jenž se používá pro zápis na seznam architektů.

2. Odchylně od článku 46 se za vyhovující článku 21 uznává rovněž odborná příprava v rámci programů zvyšování odbornosti nebo v rámci rozvolněného vysokoškolského studia, která odpovídá požadavkům stanoveným v článku 46 a kterou zakončila úspěšně složenou zkouškou z architektury osoba, která již sedm nebo více let pracuje v oboru architektury pod dohledem architekta nebo architektonického ateliéru. Tato zkouška musí být na úrovni zkoušky vedoucí k získání titulu a musí být rovnocenná závěrečné zkoušce podle čl. 46 odst. 1 prvního pododstavce.

1. Pro účely této směrnice se odbornými činnostmi v oboru architektury rozumí činnosti obvykle vykonávané pod profesním označením " architekt " .

2. Za osoby, které splňují požadavky stanovené pro výkon odborných činností v oboru architektury pod profesním označením " architekt " , se považují státní příslušníci členského státu oprávnění používat toto profesní označení v souladu se zákonem, který poskytuje příslušnému orgánu členského státu možnost udělit toto profesní označení státním příslušníkům členských států, kteří obzvláště vynikli svými úspěchy v oboru architektury. Výkon činností v oboru architektury je dotyčným osobám potvrzen v osvědčení, které vydává jejich domovský členský stát.

1. Každý členský stát uznává doklady o dosažené kvalifikaci architekta uvedené v příloze VI bodu 6.1, které byly vydány ostatními členskými státy a dosvědčují studium, jež bylo zahájeno nejpozději v referenčním akademickém roce uvedeném ve zmíněné příloze, a přiznává těmto dokladům o dosažené kvalifikaci, i když nesplňují minimální požadavky podle článku 46, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon, stejné účinky jako dokladům o dosažené kvalifikaci v oboru architektury, které sám vydává. Za těchto okolností se uznávají osvědčení vydávaná příslušnými orgány Spolkové republiky Německo dokládající rovnocennost dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných počínaje 8. květnem 1945 příslušnými orgány Německé demokratické republiky s doklady uvedenými ve zmíněné příloze.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, každý členský stát uznává následující doklady o dosažené kvalifikaci a přiznává jim na svém území, pokud se jedná o přístup k odborným činnostem architekta a jejich výkon pod profesním označením architekt, stejné účinky, jaké mají doklady o dosažené kvalifikaci, které sám vydává: osvědčení vydávaná státním příslušníkům členských států členskými státy, ve kterých platí pravidla upravující přístup k činnostem architekta a jejich výkon, a to k těmto referenčním dnům: Osvědčení uvedená v odstavci 1 prokazují, že jejich držitel získal oprávnění používat profesní označení architekt před příslušným dnem a že skutečně vykonával dotyčné činnosti po dobu nejméně tří po sobě následujících let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání tohoto osvědčení podle uvedených pravidel.

1. Pokud příslušné orgány hostitelského členského státu rozhodnou o žádosti o povolení vykonávat dotyčné regulované povolání podle této hlavy, mohou vyžadovat doklady a osvědčení uvedená v příloze VII. Doklady uvedené v příloze VII bodu 1 písm. d), e) a f) nesmějí být ke dni předložení starší tří měsíců. Členské státy, subjekty a jiné právnické osoby zajistí důvěrnost obdržených informací.

2. V případě důvodných pochybností může hostitelský členský stát požadovat od příslušných orgánů členského státu potvrzení o pravosti osvědčení a dokladů o dosažené kvalifikaci vydaných v tomto jiném členském státě a případně potvrzení o tom, že oprávněná osoba splňuje pro povolání uvedená v kapitole III této hlavy minimální požadavky na odbornou přípravu podle článků 24, 25, 28, 31, 34, 35, 38, 40, 44 a 46.

3. V případě důvodných pochybností, pokud byl doklad o dosažené kvalifikaci podle čl. 3 odst. 1 písm. c) vydán příslušným orgánem členského státu a zahrnuje odbornou přípravu, která byla zcela nebo částečně absolvována v zařízení zřízeném v souladu se zákonem na území jiného členského státu, je hostitelský členský stát oprávněn ověřit u příslušného orgánu členského státu, ve kterém byl doklad vydán:

4. Pokud hostitelský členský stát požaduje od státních příslušníků tohoto členského státu pro přístup k regulovanému povolání nebo jeho výkon, aby učinili místopřísežné nebo čestné prohlášení, a toto místopřísežné nebo čestné prohlášení nemohou učinit státní příslušníci jiných členských států, zajistí hostitelský členský stát, aby byla dotyčné osobě nabídnuta jeho rovnocenná a vhodná formulace.

1. Příslušný orgán hostitelského členského státu potvrdí přijetí žádosti ve lhůtě jednoho měsíce a případně žadatele informuje o chybějících dokladech.

2. Vyřizování žádosti o povolení vykonávat regulované povolání musí být ukončeno co nejdříve a výsledek musí být sdělen spolu s odůvodněným rozhodnutím příslušného orgánu hostitelského členského státu nejpozději do tří měsíců po předložení všech dokladů žadatele. V případech patřících do kapitol I a II této hlavy lze však tuto lhůtu prodloužit o jeden měsíc.

3. Proti tomuto rozhodnutí nebo proti tomu, že nebylo vydáno ve stanovené lhůtě, musí být přípustný opravný prostředek podle vnitrostátních právních předpisů.

1. Pokud je v hostitelském členském státě regulováno užívání profesního označení činností dotyčného povolání, používají státní příslušníci členských států, kteří jsou oprávnění vykonávat regulované povolání na základě hlavy III, profesní označení hostitelského státu odpovídající uvedenému povolání v tomto členském státě a příslušné zkratky.

2. Pokud je v hostitelském členském státě povolání regulováno sdružením nebo organizací ve smyslu čl. 3 odst. 2, jsou státní příslušníci členských států oprávněni užívat profesní označení nebo jeho zkratku udělované organizací nebo sdružením, pouze prokáží-li členství v této organizaci nebo sdružení. Pokud sdružení nebo organizace podmiňují členství určitými kvalifikačními požadavky, mohou je použít na státní příslušníky ostatních členských států, kteří jsou držiteli dokladu o dosažené kvalifikaci, pouze v souladu s touto směrnicí.

1. Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu úzce spolupracují a poskytují si vzájemnou pomoc s cílem usnadnit uplatňování této směrnice. Zajistí důvěrnost údajů, které si vymění.

2. Příslušné orgány hostitelského a domovského členského státu si vyměňují informace o disciplinárních a trestněprávních sankcích nebo jiných závažných zvláštních okolnostech, které by mohly mít důsledky na výkon činností podle této směrnice, přitom je nutno dodržovat ustanovení o ochraně osobních údajů obsažená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů [Pozn: Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31 . Směrnice ve znění nařízení (ES) č. 1882/2003.] a 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) [Pozn: Úř. věst. L 201, 31.7.2002, s. 37 .] . Domovský členský stát prozkoumá správnost okolností a jeho orgány rozhodnou o povaze a rozsahu šetření, která je nutno provést, a uvědomí hostitelský členský stát o závěrech, které z dostupných údajů vyvodil.

3. Každý členský stát určí do 20. října 2007 orgány a subjekty pověřené vydávat nebo přijímat doklady o dosažené kvalifikaci a jiné doklady nebo informace a orgány a subjekty pověřené přijímat žádosti a vydávat rozhodnutí podle této směrnice a neprodleně o tom uvědomí ostatní členské státy a Komisi.

4. Každý členský stát jmenuje koordinátora pro činnosti orgánů uvedených v odstavci 1 a uvědomí o tom ostatní členské státy a Komisi. Úkolem koordinátora je: Ke splnění úkolu uvedeného v písmenu b) mohou koordinátoři využít kontaktních míst uvedených v článku 57.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro uznávání odborných kvalifikací (dále jen " výbor " ), složený ze zástupců členských států, kterému předsedá zástupce Komise.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí. Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Od 20. října 2007 překládají členské státy každé dva roky Komisi zprávu o uplatňování tohoto systému. Kromě obecných poznámek je ve zprávě uveden statistický přehled vydaných rozhodnutí a popis hlavních problémů, které vyplývají z uplatňování této směrnice.

2. Od 20. října 2007 vypracuje Komise každých pět let zprávu o provádění této směrnice.