V Bruselu dne 6. června 2005.

Za Komisi

Markos Kyprianou

člen Komise

PŘÍLOHA I

METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ FUSARIOVÝCH TOXINŮ V URČITÝCH POTRAVINÁCH

Vzorky určené pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v potravinách musí být odebírány metodami stanovenými v této příloze. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů stanovených v příloze I k nařízení (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě množství zjištěných v laboratorních vzorcích.

Pro účely této přílohy platí následující definice:

Odběr vzorků provádí pracovník oprávněný členským státem podle jeho předpisů.

Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně. Velké šarže se podle bodu 4.3. musí rozdělit na části šarže, které se vzorkují samostatně.

Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah fusariového toxinu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.

Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části šarže. Odchylka od uvedeného postupu musí být zaznamenána v protokolu.

Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.

Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v obchodním sporu nebo pro referenční (rozhodčí) zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud tento postup není v rozporu s předpisy členských států.

Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.

Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí se podle předpisů členského státu.

O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol, který umožní jednoznačnou identifikaci šarže, v němž musí být uvedeny datum a místo odběru vzorků a všechny další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.

Potraviny mohou mít při uvádění na trh formu volně ložených potravin, potravin v kontejnerech nebo v jednotlivých baleních, jako například v sáčcích, pytlích nebo jednotlivých maloobchodních baleních. Odběr vzorků může být proveden u všech forem, v nichž je výrobek uváděn na trh.

Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení bodů 4.3., 4.4. a 4.5., může být níže uvedený vzorec použit jako vodítko pro vzorkování šarží, které mají při uvádění na trh formu jednotlivých balení, jako například sáčků, pytlů nebo jednotlivých maloobchodních balení.

• hmotnost: v kg

• rozsah výběru: každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být odebrán dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo).

Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů, pokud není v této příloze stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení.

Tabulka 1 Rozdělení šarží na části šarže v závislosti na produktu a hmotnosti šarže

• Pokud lze část šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena na části šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotnosti částí šarží, může hmotnost části šarže překročit uvedenou hmotnost nejvýše o 20 %.

• Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.

• Počet dílčích vzorků: 100. Hmotnost souhrnného vzorku = 10 kg.

• Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodu z důvodu hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže, například kvůli formě obalu či způsobu přepravy, může být použita alternativní metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je v úplnosti popsána a dokumentována.

U šarží obilovin a výrobků z obilovin do 50 tun musí být v závislosti na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg. U velmi malých šarží (≤ 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích vzorků, avšak souhrnný vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také v tomto případě mít hmotnost nejméně 1 kg.

Čísla uvedená v tabulce 2 mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků, které mají být odebrány.

Tabulka 2 Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin a výrobků z obilovin

• Na potraviny určené pro kojence a malé děti se použije postup odběru vzorků uvedený u obilovin a výrobků z obilovin v bodě 4.5. To znamená, že počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, závisí na hmotnosti šarže, přičemž v souladu s tabulkou 2 v bodě 4.5. se odebere minimálně 10 a maximálně 100 dílčích vzorků. U velmi malých šarží (≤ 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích vzorků, avšak souhrnný vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také v tomto případě mít hmotnost nejméně 1 kg.

• Hmotnost dílčího vzorku musí být asi 100 gramů. U šarží ve formě maloobchodního balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního balení a u velmi malých šarží (≤ 0,5 tuny) musejí mít dílčí vzorky takovou hmotnost, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek o hmotnosti nejméně 1 kg.

• Hmotnost souhrnného vzorku = 1–10 kg; vzorek musí být dostatečně promísen.

Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se musí provádět pokud možno podle ustanovení o odběru vzorků uvedených v bodech 4.4. a 4.5. Pokud to není možné, lze použít jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.

• přijetí, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje maximálnímu limitu se zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost,

• odmítnutí, jestliže souhrnný vzorek překračuje bez jakýchkoli pochyb maximální limit se zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost.

PŘÍLOHA II

PŘÍPRAVA VZORKŮ A KRITÉRIA PRO METODY ANALÝZY POUŽITÉ PŘI ÚŘEDNÍ KONTROLE DODRŽOVÁNÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ FUSARIOVÝCH TOXINŮ V URČITÝCH POTRAVINÁCH

Vzhledem k tomu, že rozložení fusariových toxinů je velmi nestejnoměrné, musí být vzorky připraveny, a zejména homogenizovány, mimořádně pečlivě.

Veškerý materiál obdržený laboratoří musí být použit k přípravě zkušebního materiálu.

Každý laboratorní vzorek se musí jemně rozemlít a důkladně promísit postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné homogenizace.

Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny výrobku v části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně umožňuje přesné stanovení obsahu sušiny.

Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného materiálu, pokud tento postup není v rozporu s předpisy členských států o odběru vzorků.

Níže je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít:

Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost a reprodukovatelnost.

Metody analýzy použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu s ustanoveními odstavců 1 a 2 přílohy směrnice 85/591/EHS.

Nevyžadují-li právní předpisy Společenství zvláštní metody pro stanovení množství fusariových toxinů v potravinách, mohou laboratoře zvolit jakoukoliv metodu za předpokladu, že splňuje následující kritéria:

Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, neboť přesnost je uvedena pro uvažované koncentrace.

Přesnost se vyjádří hodnotou vypočtenou z Horwitzovy rovnice:

• RSD_R = 2^(1-0,5logC)

kde:

• RSD_R je relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti ;

• C je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 = 1000 mg/kg).

Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukazuje, že u většiny rutinních metod analýzy nezávisí na analytu a matrici, nýbrž pouze na koncentraci.

Pokud existuje omezený počet plně validovaných metod analýzy, může být k hodnocení přijatelnosti metod analýzy alternativně použit přístup založený na vhodnosti pro daný účel, v jehož rámci se vymezí jediný parametr, totiž funkce vhodnosti. Funkce vhodnosti je funkce nejistoty, která stanoví nejvyšší hodnotu nejistoty, jež je považována za vhodnou pro daný účel.

Vzhledem k omezenému počtu metod analýzy, které by byly plně validovány mezilaboratorní zkouškou, zejména pro stanovení T-2 a HT-2 toxinu, může být přístup založený na funkci nejistoty, jenž stanoví nejvyšší přijatelnou nejistotu, použit také k posouzení vhodnosti (vhodnosti pro daný účel) metody analýzy, kterou má laboratoř použít. Laboratoř může používat metodu, která poskytuje výsledky s maximální standardní nejistotou. Maximální standardní nejistotu lze vypočítat pomocí následující rovnice:

kde:

• Uf je maximální standardní nejistota (μg/kg);

• LOD je mez detekce metody (μg/kg);

• α je konstantní číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě C. Hodnoty, které mají být použity, jsou uvedeny v tabulce 3;

• C je příslušná koncentrace (μg/kg).

Jestliže metoda analýzy poskytuje výsledky s nejistotou měření menší než maximální standardní nejistota, považuje se metoda za vhodnou do stejné míry jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v bodě 4.3.1.

Tabulka 3 Číselné hodnoty, které mají být v závislosti na příslušné koncentraci použity pro α jako konstantu v rovnici uvedené v tomto bodě

Jako výsledek analýzy se musí uvést výsledek korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžnost. Musí být uveden druh údaje a hodnota výtěžnosti. Pro kontrolu dodržení limitů se použije výsledek analýzy korigovaný na výtěžnost (viz příloha I bod 5).

Výsledek analýzy musí být uveden ve tvaru x +/– U, kde x je výsledek analýzy a U je rozšířená nejistota měření.

U je rozšířená nejistota měření při použití faktoru pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.

Laboratoře musí splňovat podmínky směrnice Rady 93/99/EHS.