Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Veškerý vývoz zboží uvedeného v příloze II je zakázán bez ohledu na jeho původ.

V příloze II je uvedeno zboží, které nemá žádné jiné praktické využití než k výkonu trestu smrti, mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.

Poskytovateli technické pomoci je zakázáno poskytovat jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi úplatnou či bezúplatnou technickou pomoc související se zbožím uvedeným v příloze II.

2. Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit vývoz zboží uvedeného v příloze II a poskytnutí související technické pomoci, pokud se prokáže, že se toto zboží ve třetí zemi, do které má být vyvezeno, použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu jeho historického významu.

1. Veškerý dovoz zboží uvedeného v příloze II je zakázán, bez ohledu na jeho původ.

Osobám, subjektům nebo orgánům na území Unie je zakázáno přijímat úplatnou i bezúplatnou technickou pomoc související se zbožím uvedeným v příloze II poskytovanou ze třetí země jakoukoliv osobou, subjektem nebo orgánem.

2. Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit dovoz zboží uvedeného v příloze II a poskytnutí související technické pomoci, pokud se prokáže, že se toto zboží v členském státě určení použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu jeho historického významu.

1. Veškerý tranzit zboží uvedeného v příloze II je zakázán.

2. Odchylně od odstavce 1 může příslušný orgán povolit tranzit zboží uvedeného v příloze II, pokud se prokáže, že se toto zboží v zemi určení použije výhradně pro účely veřejného vystavení v muzeu z důvodu svého historického významu.

1. Aniž by tím byly dotčeny platné předpisy Unie, včetně zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, mohou členské státy přijmout nebo zachovat vnitrostátní opatření omezující přepravu, finanční služby, pojištění nebo zajištění či všeobecnou reklamu či propagaci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze II.

2. Členské státy oznamují veškerá opatření přijatá podle odstavce 1 Komisi. Stávající opatření oznámí do 17. února 2017. Nová opatření, změny a zrušení se oznamují před svým vstupem v platnost.

1. Pro jakýkoli vývoz zboží uvedeného v příloze III, bez ohledu na jeho původ, se vyžaduje povolení. Povolení se však nevyžaduje pro zboží, které se přes celní území Unie pouze přepravuje, totiž zboží, jemuž nebylo přiděleno jiné celně schválené určení nebo použití než režim vnějšího tranzitu podle článku 226 nařízení (EU) č. 952/2013 včetně skladování jiného zboží než zboží Unie ve svobodném pásmu.

Příloha III obsahuje pouze toto zboží, které by mohlo být použito za účelem mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání:

Příloha III neobsahuje:

• a) palné zbraně kontrolované podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 258/2012 ze dne 14. března 2012, kterým se provádí článek 10 protokolu Organizace spojených národů proti nedovolené výrobě střelných zbraní a jejich součástí, dílů a střeliva a obchodování s nimi, který doplňuje Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (protokol OSN o střelných zbraních), a stanoví vývozní povolení, opatření pro dovoz a tranzit palných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva (Úř. věst. L 94, 30.3.2012, s. 1).);
• b) zboží dvojího užití kontrolované podle nařízení Rady (ES) č. 428/2009(Nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. května 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití (Úř. věst. L 134, 29.5.2009, s. 1).) a

2. Odstavec 1 se nevztahuje na vývoz do těch oblastí členských států, které jsou uvedeny v příloze IV a současně nejsou součástí celního území Společenství, za předpokladu, že zboží používá donucovací orgán jak v zemi nebo na území určení, tak i na metropolitním území členského státu, k němuž dotyčné území náleží. Celní nebo jiné příslušné orgány mají právo prověřovat, zda je tato podmínka splněna, a mohou rozhodnout, že se vývoz neuskuteční, dokud není prověřování ukončeno.

3. Odstavec 1 se nevztahuje na vývoz do třetích zemí za předpokladu, že zboží používají vojenští nebo civilní pracovníci členského státu, kteří se účastní operace EU nebo OSN, jejímž cílem je udržení míru nebo řešení krize v dotyčné třetí zemi, nebo operace založené na dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti obrany. Celní a jiné příslušné orgány mají právo prověřovat, zda je tato podmínka splněna. Vývoz se neuskuteční, dokud není prověřování ukončeno.

1. Rozhodnutí o žádostech o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze III přijímají příslušné orgány, přičemž berou v úvahu všechny důležité okolnosti, zejména to, zda nebyla v předchozích třech letech v jiném členském státě zamítnuta žádost o povolení v podstatě stejného vývozu, jakož i zřetel na zamýšlené konečné použití zboží a riziko zneužití.

2. Příslušný orgán neudělí povolení, pokud jsou oprávněné důvody se domnívat, že by zboží uvedené v příloze III mohlo být použito k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, včetně soudem nařízených tělesných trestů, vykonávanému donucovacím orgánem nebo kteroukoli fyzickou nebo právnickou osobou ve třetí zemi.

Příslušný orgán přihlíží k:

• dostupným rozsudkům mezinárodních soudů,

• zjištění příslušných orgánů OSN, Rady Evropy a Evropské unie a zprávy Evropského výboru Rady Evropy pro zabránění mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání a zvláštního zpravodaje OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání.

Je možné zohlednit i další důležité informace, včetně dostupných vnitrostátních rozsudků, zpráv nebo jiných informací připravených organizacemi občanské společnosti a informací o omezeních vývozu zboží uvedeného v přílohách II a III uplatňovaných zemí určení.

3. Na ověření zamýšleného konečného použití zboží a rizika zneužití se vztahují tato pravidla:

4. Při posuzování žádosti o souhrnné povolení bere příslušný orgán kromě kritérií uvedených v odstavci 1 v úvahu i to, zda vývozce uplatňuje přiměřené a vhodné prostředky a postupy pro dosažení souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení a s podmínkami povolení.

1. Bez ohledu na články 5 a 6 může členský stát přijmout nebo zachovat zákaz vývozu a dovozu okovů, spojených řetězů a přenosných zařízení pro aplikaci elektrických šoků.

2. Členský stát může uložit povinnost povolení k vývozu pout, která mají v uzamčeném stavu celkovou velikost včetně řetězu, měřeno od vnějšího okraje jednoho pouta k vnějšímu okraji pouta druhého, větší než 240 mm. Daný členský stát na taková pouta uplatňuje kapitoly III a IV.

3. Členské státy oznamují veškerá opatření přijatá podle odstavců 1 a 2 Komisi. Stávající opatření oznámí do 30. července 2006. Následná opatření se oznamují před svým vstupem v platnost.

1. Povolení je vyžadováno vždy, pokud poskytovatel technické pomoci nebo zprostředkovatel úplatně či bezúplatně poskytuje jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi některou z těchto služeb:

2. Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III se použije článek 6 obdobně.

Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III se zohlední kritéria uvedená v článku 6 pro posouzení toho, zda by:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na poskytování technické pomoci, pokud

4. Bez ohledu na článek 1 se může členský stát rozhodnout zachovat zákaz poskytování zprostředkovatelských služeb týkajících se okovů, spojených řetězů a přenosných zařízení pro aplikaci elektrických šoků. Pokud se některý členský stát rozhodne tento zákaz zachovat, oznámí Komisi přijatá opatření do 17. února 2017 a informuje Komisi v případě, že jsou tato opatření změněna nebo zrušena.

1. Pro vývoz zboží uvedeného v příloze IIIa se, bez ohledu na jeho původ, vyžaduje povolení. Povolení se však nevyžaduje pro zboží, které se přes celní území Unie pouze přepravuje, totiž zboží, jemuž nebylo přiděleno jiné celně schválené určení nebo použití než režim vnějšího tranzitu podle článku 226 nařízení (EU) č. 952/2013, včetně skladování zboží jiného než zboží Unie ve svobodném pásmu.

Příloha IIIa obsahuje pouze zboží, které je možno použít k výkonu trestu smrti a které bylo schváleno nebo skutečně použito k výkonu trestu smrti jednou nebo několika třetími zeměmi, jež trest smrti nezrušily. Příloha IIIa neobsahuje:

2. Pokud vývoz léčivých přípravků vyžaduje vývozní povolení podle tohoto nařízení a tento vývoz vyžaduje rovněž povolení podle mezinárodních úmluv o kontrole omamných a psychotropních látek, jako je Úmluva o psychotropních látkách z roku 1971, mohou členské státy pro splnění povinností, které jim toto nařízení a příslušná úmluva ukládá, použít jednotný postup.

1. Rozhodnutí o žádostech o vývozní povolení pro zboží uvedené v příloze IIIa přijímají příslušné orgány, přičemž berou v úvahu všechny důležité okolnosti, zejména to, zda nebyla v předchozích třech letech v jiném členském státě zamítnuta žádost o povolení v podstatě stejného vývozu, jakož i zřetel na zamýšlené konečné použití zboží a riziko zneužití.

2. Příslušný orgán neudělí povolení, pokud existují oprávněné důvody domnívat se, že zboží uvedené v příloze IIIa by mohlo být použito k výkonu trestu smrti ve třetí zemi.

3. Na ověření zamýšleného konečného použití zboží a rizika zneužití se vztahují tato pravidla:

4. Při posuzování žádosti o souhrnné povolení bere příslušný orgán kromě kritérií uvedených v odstavci 1 v úvahu i to, zda vývozce uplatňuje přiměřené a vhodné prostředky a postupy pro dosažení souladu s ustanoveními a cíli tohoto nařízení a s podmínkami povolení.

1. Povolení je vyžadováno vždy, pokud poskytovatel technické pomoci nebo zprostředkovatel úplatně či bezúplatně poskytuje jakékoli osobě, subjektu nebo orgánu v třetí zemi některou z těchto služeb:

2. Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IIIa se použije článek 7c obdobně.

Při rozhodování o žádostech o povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze IIIa se zohlední kritéria uvedená v článku 7c pro posouzení toho, zda by:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na poskytování technické pomoci, pokud

1. Tímto nařízením se zavádí všeobecné vývozní povolení Unie pro určitý vývoz uvedený v příloze IIIb.

Příslušný orgán členského státu, v němž má bydliště nebo je usazen vývozce, může vývozci používání tohoto povolení zakázat, pokud existuje důvodné podezření, že vývozce není schopen dodržet podmínky tohoto povolení nebo ustanovení právních předpisů upravujících kontrolu vývozu.

Příslušné orgány členských států si předávají informace o všech vývozcích, kterým bylo odepřeno právo používat všeobecné vývozní povolení Unie, ledaže dojdou k závěru, že se určitý vývozce nepokusí o vývoz zboží uvedeného v příloze IIIa prostřednictvím jiného členského státu. Pro tento účel se použije bezpečný a zašifrovaný systém výměny informací.

2. Povolení k vývozu jiného zboží, než je zboží uvedené v odstavci 1, pro které se vyžaduje povolení podle tohoto nařízení, uděluje příslušný orgán členského státu, v němž má bydliště nebo je usazen vývozce, uvedený v příloze I. Tato povolení mohou být individuální nebo všeobecná, jestliže se týkají zboží uvedeného v příloze III nebo IIIa. Povolení pro zboží uvedené v příloze II mohou být jen individuální.

3. Povolení k tranzitu zboží uvedeného v příloze II uděluje příslušný orgán členského státu, v němž mají bydliště nebo jsou usazené fyzická nebo právnická osoba, subjekt nebo orgán převážející zboží v rámci celního území Unie, jak je uvedeno v příloze I. Pokud daná osoba, subjekt nebo orgán nemají bydliště či nejsou usazené v členském státě, uděluje povolení příslušný orgán členského státu, v němž dochází ke vstupu zboží na celní území Unie. Takové povolení je jen individuální.

4. Povolení k dovozu, pro který se podle tohoto nařízení vyžaduje povolení, uděluje příslušný orgán členského státu, v němž sídlí muzeum, jak je uvedeno v příloze I. Povolení pro zboží uvedené v příloze II mohou být jen individuální.

5. Povolení k poskytování technické pomoci vztahující se ke zboží uvedenému v příloze II uděluje:

6. Povolení k poskytování technické pomoci v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IIIa uděluje příslušný orgán členského státu, ve kterém má poskytovatel technické pomoci bydliště nebo je v něm usazen, uvedený v příloze I, nebo pokud není takový členský stát, příslušný orgán členského státu, jehož je poskytovatel technické pomoci státním příslušníkem nebo podle jehož právních předpisů byl registrován nebo zřízen.

7. Povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb v souvislosti se zbožím uvedeným v příloze III nebo v příloze IIIa uděluje příslušný orgán členského státu, ve kterém má zprostředkovatel bydliště nebo je v něm usazen, uvedený v příloze I, nebo pokud není takový členský stát, příslušný orgán členského státu, jehož je zprostředkovatel státním příslušníkem nebo podle jehož právních předpisů byl registrován nebo zřízen. Toto povolení je udělováno pro určité množství konkrétního zboží pohybujícího se mezi dvěma nebo více třetími zeměmi. Jasně musí být uvedeno umístění zboží ve třetí zemi původu, konečný uživatel a přesné umístění tohoto uživatele.

8. Žadatelé poskytnou příslušnému orgánu všechny významné informace, které jsou nezbytné pro jejich žádosti o individuální nebo všeobecné povolení k vývozu nebo poskytování zprostředkovatelských služeb, o povolení k poskytování technické pomoci, o individuální dovozní povolení nebo o individuální tranzitní povolení.

Pokud jde o vývoz, příslušné orgány musí obdržet úplné informace zejména o konečném uživateli, zemi určení a konečném použití zboží.

Pokud jde o zprostředkovatelské služby, příslušné orgány musí obdržet zejména podrobné informace o umístění zboží ve třetí zemi původu, jasný popis zboží a jeho množství, informace o třetích stranách zapojených do transakce, o třetí zemi určení, konečném uživateli v této zemi a jeho přesném umístění.

Udělení povolení může být případně podmíněno prohlášením o konečném použití.

9. Odchylně od odstavce 8, pokud výrobce nebo zástupce výrobce má vyvézt nebo prodat a přepravit zboží uvedené v příloze III bodech 3.2 nebo 3.3 nebo příloze IIIa oddílu 1 k distributorovi ve třetí zemi, musí výrobce poskytnout informace o dohodách a opatřeních přijatých proto, aby se zabránilo použití zboží uvedeného v příloze III bodech 3.2 nebo 3.3 k mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání nebo aby se zabránilo použití zboží uvedeného v příloze IIIa oddíle 1 k výkonu trestu smrti, informace o zemi určení a, jsou-li k dispozici, informace o konečném použití a konečných uživatelích daného zboží.

10. Na žádost vnitrostátního mechanismu pro předcházení mučení vytvořeného na základě Opčního protokolu z roku 1984 k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání mohou příslušné orgány rozhodnout, že danému vnitrostátnímu mechanismu pro předcházení mučení poskytnou informace, které od žadatele obdržely o zemi určení, příjemci, konečném použití a konečných uživatelích, případně distributorovi a dohodách a opatřeních uvedených v odstavci 9. Příslušné orgány předtím, než poskytnou příslušné informace, vyslechnou žadatele a mohou stanovit omezení ohledně možného využívání těchto informací. Příslušné orgány přijímají svá rozhodnutí v souladu s vnitrostátními právními předpisy a praxí.

11. Členské státy vyřídí žádosti o individuální nebo všeobecné povolení ve lhůtě stanovené podle vnitrostátních právních předpisů nebo praxe.

1. Vývozní, dovozní a tranzitní povolení se vystavují na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze V. Povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb se vystavuje na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze VI. Povolení k poskytování technické pomoci se vystavuje na tiskopise, který se shoduje se vzorem uvedeným v příloze VII. Tato povolení jsou platná v celé Unii. Doba platnosti povolení činí od tří do dvanácti měsíců s možností prodloužení až o dvanáct měsíců. Doba platnosti souhrnného povolení činí od jednoho roku do tří let s možností prodloužení až o dva roky.

2. Vývozní povolení udělované v souladu s článkem 6 nebo článkem 7c zahrnuje rovněž povolení pro vývozce poskytnout technickou pomoc konečným uživatelům, pokud se tato pomoc jeví nezbytnou pro instalaci, provoz, údržbu nebo opravu zboží, jehož vývoz je povolen.

3. Povolení lze vystavit elektronicky. Konkrétní postupy budou stanoveny na vnitrostátní úrovni. Členské státy, které této možnosti využijí, o tom uvědomí Komisi.

4. Vývozní, dovozní a tranzitní povolení, povolení k poskytování technické pomoci či zprostředkovatelských služeb podléhají veškerým požadavkům a podmínkám, které příslušný orgán považuje za přiměřené.

5. Příslušné orgány, které jednají v souladu s tímto nařízením, mohou udělení povolení odmítnout a mohou zrušit, pozastavit, změnit nebo odvolat povolení, které již bylo uděleno.

1. Při plnění celních formalit je vývozce nebo dovozce povinen předložit řádně vyplněný tiskopis uvedený v příloze V jako důkaz, že pro daný vývoz nebo dovoz získal nutné povolení. Není-li tiskopis vyplněn v úředním jazyce členského státu, ve kterém jsou celní formality plněny, může být po vývozci nebo dovozci požadováno, aby zajistil překlad do tohoto úředního jazyka.

2. Je-li na zboží uvedené v přílohách II, III nebo IIIa učiněno celní prohlášení a potvrdí-li se, že pro zamýšlený vývoz nebo dovoz nebylo vydáno povolení podle tohoto nařízení, zadrží celní orgány deklarované zboží a upozorní vývozce či dovozce na možnost požádat o povolení podle tohoto nařízení. Jestliže žádost o povolení není podána do šesti měsíců po zadržení zboží nebo jestliže příslušný orgán tuto žádost zamítne, celní orgány se zadrženým zbožím naloží v souladu s platným vnitrostátním právem.

1. Přijmou-li příslušné orgány členského státu uvedené v příloze I rozhodnutí, kterým zamítnou žádost o povolení podle tohoto nařízení, nebo zruší-li povolení, které udělily, oznámí to daný členský stát ostatním členským státům a Komisi. Toto oznámení se provádí ve lhůtě 30 pracovních dnů ode dne rozhodnutí nebo zrušení.

2. Příslušný orgán konzultuje, pokud je to nezbytné a vhodné prostřednictvím diplomatických kanálů, orgán nebo orgány, které během předchozích tří let zamítly žádost o vývozní nebo tranzitní povolení, povolení k poskytování technické pomoci osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi nebo povolení k poskytování zprostředkovatelských služeb na základě tohoto nařízení, obdrží-li žádost ohledně dovozu, tranzitu, poskytování technické pomoci osobě, subjektu nebo orgánu ve třetí zemi nebo poskytování zprostředkovatelských služeb týkající se téže transakce, která byla uvedena v dotyčné dřívější žádosti, a domnívá-li se, že by povolení přesto mělo být uděleno.

3. Pokud se po konzultacích uvedených v odstavci 2 příslušný orgán rozhodne povolení udělit, příslušný členský stát uvědomí o svém rozhodnutí okamžitě ostatní členské státy a Komisi a vysvětlí důvody svého rozhodnutí a případně předloží všechny podpůrné informace.

4. Je-li odmítnutí udělit povolení založeno na vnitrostátním zákazu v souladu s čl. 7 odst. 1 nebo čl. 7a odst. 4, nepovažuje se za rozhodnutí zamítající žádost ve smyslu odstavce 1 tohoto článku.

5. Veškerá oznámení požadovaná podle tohoto článku se podávají prostřednictvím bezpečného a zašifrovaného systému výměny informací.

1. Každý členský stát může podat Komisi řádně odůvodněnou žádost o zařazení zboží určeného nebo uváděného na trh pro účely vymáhání práva na seznam v přílohách II, III nebo IIIa. Tato žádost musí obsahovat informace o

Při podávání své žádosti Komisi ji žádající členský stát rovněž předá ostatním členským státům.

2. Komise může ve lhůtě tří měsíců od obdržení žádosti požádat žádající členský stát o poskytnutí doplňujících informací, domnívá-li se, že žádost neobsahuje jeden či více významných bodů nebo že jsou potřeba další informace o jednom nebo více významných bodech. Sdělí body, k nimž je třeba poskytnout doplňující informace. Komise postoupí své dotazy ostatním členským státům. Ostatní členské státy mohou Komisi rovněž poskytnout další informace pro posouzení žádosti.

3. Domnívá-li se, že není třeba požadovat doplňující informace, nebo případně po obdržení požadovaných doplňujících informací, Komise do dvaceti týdnů od obdržení žádosti, nebo případně od obdržení doplňujících informací, zahájí postup pro přijetí požadované změny nebo uvědomí žádající členské státy o důvodech, proč tak neučiní.

1. Aniž je dotčen článek 11, informují se Komise a členské státy na požádání navzájem o opatřeních přijatých na základě tohoto nařízení a poskytují si navzájem veškeré důležité informace, které mají v souvislosti s tímto nařízením k dispozici, zejména informace o udělených a odmítnutých povoleních.

2. Důležité informace o udělených a odmítnutých povoleních zahrnují přinejmenším typ rozhodnutí, důvody pro rozhodnutí nebo jejich shrnutí, jména příjemců, a nejsou-li totožná, také jména konečných uživatelů a název dotyčného zboží.

3. Členské státy vypracují každý rok, pokud možno ve spolupráci s Komisí, veřejnou zprávu o činnosti, která obsahuje informace o počtu obdržených žádostí, o zboží a zemích, kterých se tyto žádosti týkaly, a o rozhodnutích, která v případě těchto žádostí přijaly. Tato zpráva neobsahuje informace, jejichž vyzrazení členský stát považuje za neslučitelné se svými základními bezpečnostními zájmy.

3a. Komise vypracuje výroční zprávu sestavenou z výročních zpráv o činnosti uvedených v odstavci 3. Tato výroční zpráva se zpřístupní veřejnosti.

4. S výjimkou poskytování informací uvedených v odstavci 2 orgánům ostatních členských států a Komisi se tento článek nedotýká platných vnitrostátních pravidel týkajících se utajení a profesního tajemství.

5. Odmítnutí udělit povolení, pokud je založeno na vnitrostátním zákazu v souladu s čl. 7 odst. 1, není odmítnutím povolení ve smyslu odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku.

1. Komisi je nápomocen Výbor pro společná pravidla pro vývoz výrobků, zřízený čl. 4 odst. 1 nařízení (EHS) č. 2603/69(Úř. věst. L 324, 27.12.1969, s. 25. Nařízení naposledy pozměněné nařízením (EHS) č. 3918/91 (Úř. věst. L 372, 31.12.1991, s. 31).).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je dva měsíce.

3. Výbor přijme svůj jednací řád.

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 12 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 16. prosince 2016. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 12 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v Interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.).

5. Přijetí právního aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 12 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1. Akty v přenesené pravomoci přijaté podle tohoto článku vstupují v platnost bezodkladně a jsou použitelné, pokud proti nim není vyslovena námitka v souladu s odstavcem 2. V oznámení právního aktu v přenesené pravomoci Evropskému parlamentu a Radě se uvedou důvody použití postupu pro naléhavé případy.

2. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky postupem uvedeným v čl. 15a odst. 6. V takovém případě zruší Komise tento akt neprodleně poté, co jí Evropský parlament nebo Rada oznámí rozhodnutí o vyslovení námitek.

1. Zřizuje se koordinační skupina proti mučení, které předsedá zástupce Komise. Každý členský stát jmenuje do této skupiny jednoho zástupce.

2. Skupina posuzuje veškeré otázky týkající se uplatňování tohoto nařízení, a to i pokud jde mimo jiné, o výměnu informací o správních postupech a jakékoli otázky, které může vznést předseda nebo zástupce některého členského státu.

3. Považuje-li to koordinační skupina proti mučení za nutné, vede konzultace s vývozci, zprostředkovateli, poskytovateli technické pomoci a ostatními zúčastněnými stranami, jichž se toto nařízení týká.

4. Komise každoročně předkládá Evropskému parlamentu písemnou výroční zprávu o činnosti, šetřeních a konzultacích koordinační skupiny proti mučení.

Tato výroční zpráva musí být vypracovávána s náležitým ohledem na nutnost nenarušovat obchodní zájmy fyzických či právnických osob. Jednání ve skupině jsou důvěrná.

1. Do 31. července 2020 a poté každých pět let Komise přezkoumá provádění tohoto nařízení a předloží Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu o jeho provádění a posouzení jeho dopadu, která může obsahovat návrhy na jeho změnu. Při přezkumu se posuzuje potřeba zahrnout do oblasti působnosti nařízení činnost občanů Unie v zahraničí. Členské státy poskytnou Komisi veškeré příslušné informace nutné k vypracování této zprávy.

2. Zvláštní oddíly zprávy se týkají:

1. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá nezbytná opatření pro zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2. Členské státy oznámí tato pravidla Komisi do 29. srpna 2006 a neprodleně jí oznámí veškeré jejich následné změny.

1. Toto nařízení bude mít tutéž územní oblast působnosti jako Smlouvy, s výjimkou čl. 3 odst. 1 prvního pododstavce, čl. 4 odst. 1 prvního pododstavce, článků 4a, 5, 6a, 7, 7b a 7d, čl. 8 odst. 1 až 4 a článku 10, které se vztahují na:

• celní území Unie,

• španělská území Ceutu a Melillu,

• německé území Helgoland.

2. Pro účely tohoto nařízení se Ceuta, Helgoland a Melilla považují za součást celního území Společenství.