Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/54/ES ze dne 5. července 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (přepracované znění)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 141 odst. 3 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 157, 28.6.2005, s. 83.),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 6. července 2005 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku), společný postoj Rady ze dne 10. března 2006 (Úř. věst. C 126 E, 30.5.2006, s. 33) a postoj Evropského parlamentu ze dne 1. června 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).),
vzhledem k těmto důvodům:
PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Účel
Účelem této směrnice je zajistit zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání.
Obsahuje proto ustanovení k provádění zásady rovného zacházení, pokud jde o:
Rovněž obsahuje ustanovení k zajištění účinnějšího provádění této zásady prostřednictvím zavedení příslušných postupů.
a) přístup k zaměstnání, včetně postupu v zaměstnání, a k odbornému vzdělávání;
b) pracovní podmínky, včetně odměny;
c) systémy sociálního zabezpečení pracovníků.
Článek 2
Definice
1. Pro účely této směrnice se:
a) „přímou diskriminací“ rozumí, pokud se s jednou osobou zachází méně příznivě z důvodu jejího pohlaví, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci;
b) „nepřímou diskriminací“ rozumí, pokud by v důsledku zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo zvyklosti byly znevýhodněny osoby jednoho pohlaví v porovnání s osobami druhého pohlaví, ledaže takové ustanovení, kritérium nebo zvyklost jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné;
c) „obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s pohlavím osoby, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;
d) „sexuálním obtěžováním“ rozumí, pokud dojde k jakékoli formě nežádoucího chování sexuální povahy, vyjádřeného verbální, neverbální nebo fyzickou formou, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé atmosféry;
e) „odměnou“ rozumí obvyklá základní či minimální mzda nebo plat a veškeré ostatní odměny, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním;
f) „systémy sociálního zabezpečení pracovníků“ rozumějí systémy, na které se nevztahuje směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení(Úř. věst. L 6, 10.1.1979, s. 24.) a jejichž účelem je poskytnout pracovníkům, jak zaměstnancům, tak osobám samostatně výdělečně činným, v rámci podniku nebo skupiny podniků, v oblasti hospodářské činnosti, z oboru jednoho povolání nebo skupiny povolání, dávky určené jako doplněk k dávkám poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení nebo jako jejich náhrada, nezávisle na tom, zda je členství v těchto systémech povinné nebo dobrovolné.
2. Pro účely této směrnice diskriminace zahrnuje:
a) obtěžování a sexuální obtěžování, jakož i jakékoli méně příznivé zacházení vycházející z odmítnutí takového chování dotyčnou osobou nebo podvolení se mu;
b) navádění k diskriminaci osob na základě pohlaví;
c) jakékoliv méně příznivé zacházení se ženou v souvislosti s těhotenstvím nebo mateřskou dovolenou ve smyslu směrnice 92/85/EHS.
Článek 3
Pozitivní kroky
HLAVA II
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1
Stejná odměna
Článek 4
Zákaz diskriminace
V případě stejné práce nebo práce, které je přiznána stejná hodnota, se odstraní přímá a nepřímá diskriminace na základě pohlaví, pokud jde o všechna hlediska a podmínky odměňování.
Zejména pokud se pro stanovení odměny používá systém klasifikace prací, je založen na stejných kritériích pro muže i pro ženy a je sestaven tak, aby vyloučil diskriminaci na základě pohlaví.
KAPITOLA 2
Rovné zacházení v systémech sociálního zabezpečení pracovníků
Článek 5
Zákaz diskriminace
Aniž je dotčen článek 4, nesmí v systémech sociálního zabezpečení pracovníků docházet k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, zejména pokud jde o:
a) oblast působnosti těchto systémů a podmínky přístupu k nim;
b) povinnost přispívat a výpočet výše příspěvků;
c) výpočet dávek, včetně dodatkových dávek s ohledem na manžela nebo manželku nebo vyživované osoby, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.
Článek 6
Osobní působnost
Článek 7
Věcná působnost
1. Tato kapitola se vztahuje na:
a) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které zajišťují ochranu pro případ:
- i) nemoci,
- ii) invalidity,
- iii) stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu,
- iv) pracovních úrazů a nemocí z povolání,
- v) nezaměstnanosti;
b) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, které poskytují další sociální dávky, v hotovosti nebo v naturáliích, a zejména pozůstalostní a rodinné dávky, pokud tyto dávky představují plnění vyplácené zaměstnavatelem pracovníkovi z důvodu jeho zaměstnání.
2. Tato kapitola se rovněž vztahuje na důchodové systémy pro zvláštní kategorii pracovníků, jako je kategorie státních zaměstnanců, pokud dávky, které mají být v rámci systému vypláceny, jsou vypláceny na základě zaměstnaneckého poměru s veřejným zaměstnavatelem. Skutečnost, že takový systém je součástí všeobecného zákonného systému, není v tomto ohledu podstatná.
Článek 8
Vyloučení z věcné působnosti
1. Tato kapitola se nevztahuje na:
a) individuální smlouvy pro samostatně výdělečně činné osoby;
b) systémy pro samostatně výdělečně činné osoby, které mají pouze jednoho člena;
c) pojistné smlouvy, kde zaměstnavatel není smluvní stranou, v případě pracovníků;
d) dobrovolná ustanovení systémů sociálního zabezpečení pracovníků, která jsou účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila:
- i) buď doplňkové dávky,
- ii) nebo výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky pro samostatně výdělečně činné osoby, nebo výběr z několika dávek;
e) systémy sociálního zabezpečení pracovníků, pokud jsou dávky financovány z příspěvků placených pracovníky na základě dobrovolnosti.
2. Tato kapitola nebrání zaměstnavateli přiznat osobám, které dovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle systému sociálního zabezpečení pracovníků, ale které zatím nedovršily důchodový věk pro účely přiznání důchodu podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk důchodu, jehož cílem je dorovnat nebo přiblížit celkovou výši dávky vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve stejné situaci osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem stanovený důchodový věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto doplňku dovrší zákonem stanovený důchodový věk.
Článek 9
Příklady diskriminace
1. Ustanovení, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ustanovení založená přímo nebo nepřímo na pohlaví pro:
a) určení osob, které se mohou účastnit systému sociálního zabezpečení pracovníků;
b) stanovení povinné nebo dobrovolné povahy účasti v systému sociálního zabezpečení pracovníků;
c) stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu trvání zaměstnání nebo členství v systému vyžadované pro získání dávek;
d) stanovení různých pravidel, s výjimkou písmen h) a j), pro vrácení příspěvků, pokud se pracovník odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující mu odložené právo na dlouhodobé dávky;
e) stanovení různých podmínek pro poskytování dávek nebo omezení těchto dávek na pracovníky některého pohlaví;
f) stanovení rozdílných důchodových věků;
g) pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a jsou vypláceny zaměstnavatelem, během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů;
h) stanovení rozdílných úrovní dávek, s výjimkou nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám, které se liší podle pohlaví v případě příspěvkově definovaných systémů; v případě dávkově definovaných systémů financovaných shromažďováním kapitálu mohou být určité prvky nerovné, pokud nerovnost částek vyplývá z účinků použití pojistně matematických zásad, které se v době zavádění systému financování liší podle pohlaví;
i) stanovení rozdílných úrovní příspěvků pracovníků;
j) stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů, s výjimkou:
- i) v případě příspěvkově definovaných systémů, je-li cílem vyrovnat částku konečných dávek nebo ji sblížit pro obě pohlaví,
- ii) v případě dávkově definovaných systémů financovaných shromažďováním kapitálu, pokud jsou příspěvky zaměstnavatele určeny k zajištění finančního základu nezbytného pro krytí nákladů na určené dávky;
k) stanovení rozdílných norem nebo norem použitelných pouze na pracovníky určitého pohlaví, s výjimkou opatření stanovených v písmenech h) a j), pokud jde o zaručení nebo zachování nároku na odložené dávky, když se pracovník odhlašuje ze systému.
2. Pokud je poskytování dávek v rozsahu této kapitoly ponecháno úvaze řídících orgánů systému, přihlížejí tyto orgány k zásadě rovného zacházení.
Článek 10
Provedení s ohledem na osoby samostatně výdělečně činné
1. Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby ustanovení systémů sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby odporující zásadě rovného zacházení byla změněna nejpozději s účinkem od 1. ledna 1993 nebo pro členské státy, které přistoupily po tomto dni, ode dne, kdy se směrnice 86/378/EHS stala použitelnou na jejich území.
2. Tato kapitola nevylučuje, aby práva a povinnosti vztahující se k období členství v systému sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby před změnou tohoto systému podléhaly nadále ustanovením systému platným v daném období.
Článek 11
Možnost odkladu pro osoby samostatně výdělečně činné
Pokud jde o systémy sociálního zabezpečení pro samostatně výdělečně činné osoby, mohou členské státy odložit povinné uplatňování zásady rovného zacházení pro:
a) stanovení důchodového věku pro účely přiznání starobního důchodu a možné důsledky pro jiné dávky:
- i) buď do dne, kdy bude dosaženo této rovnosti v zákonných systémech,
- ii) nebo nejpozději do doby, kdy bude tato rovnost vyžadována směrnicí;
b) pozůstalostní důchody, dokud právo Společenství nezavede v tomto ohledu zásadu rovného zacházení v zákonných systémech sociálního zabezpečení;
c) použití čl. 9 odst. 1 písm. i) v souvislosti s používáním pojistně matematických zásad do 1. ledna 1999 nebo pro členské státy, které přistoupily po tomto dni, do dne, kdy se směrnice 86/378/EHS stala použitelnou na jejich území.
Článek 12
Zpětný účinek
1. Všechna opatření provádějící tuto kapitolu, pokud jde o pracovníky, se vztahují na všechny dávky ze systémů sociálního zabezpečení pracovníků odvozené od doby zaměstnání po dni 17. května 1990 a mají zpětnou působnost od tohoto dne, aniž tím jsou dotčeni pracovníci nebo ti, kteří uplatňují nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocenný nárok podle vnitrostátních právních předpisů. V takovém případě se tato prováděcí opatření použijí zpětně ode dne 8. dubna 1976 a vztahují se na všechny dávky odvozené od doby zaměstnání po tomto dni. Pro členské státy, které přistoupily ke Společenství po dni 8. dubna 1976 a přede dnem 17. května 1990, se tento den nahrazuje dnem, od kterého začal být článek 141 Smlouvy použitelný na jejich území.
2. Druhá věta odstavce 1 nebrání dovolat se vnitrostátních předpisů týkajících se lhůt pro podání žaloby podle vnitrostátního práva proti pracovníkům nebo těm, kteří uplatňují nárok za ně, kteří podali žalobu nebo uplatnili rovnocenný nárok podle vnitrostátních právních předpisů před 17. květnem 1990 za předpokladu, že tyto předpisy nejsou méně příznivé pro tento druh žaloby než pro podobné žaloby vnitrostátní povahy a že v praxi neznemožňují výkon práv udělených právem Společenství.
3. Pro členské státy, které přistoupily po dni 17. května 1990 a které byly dne 1. ledna 1994 smluvními stranami Smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, se den 17. května 1990 v první větě odstavce 1 nahrazuje dnem 1. ledna 1994.
4. Pro ostatní členské státy, které přistoupily po 17. květnu 1990, se den 17. květen 1990 v odstavcích 1 a 2 nahrazuje dnem, od kterého začal být článek 141 Smlouvy použitelný na jejich území.
Článek 13
Pružný důchodový věk
KAPITOLA 3
Rovné zacházení, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky
Článek 14
Zákaz diskriminace
1. Ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejnoprávních subjektů, nesmí docházet k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, pokud jde o:
a) podmínky přístupu k zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo k povolání, včetně kritérií výběru a podmínek náboru bez ohledu na obor činnosti, a na všech stupních hierarchie pracovních funkcí včetně postupu v zaměstnání;
b) přístup ke všem typům a úrovním poradenství pro volbu povolání, odborného vzdělávání, dalšího odborného vzdělávání a rekvalifikace, včetně pracovní praxe;
c) podmínky zaměstnání a pracovní podmínky, včetně podmínek propouštění, jakož i odměňování podle článku 141 Smlouvy;
d) členství a činnost v organizaci zaměstnanců nebo zaměstnavatelů nebo v jakékoli organizaci, jejíž členové vykonávají určité povolání, včetně výhod poskytovaných těmito organizacemi.
2. Členské státy mohou stanovit, pokud jde o přístup k zaměstnání, včetně vzdělávání k němu vedoucímu, že rozdíl v zacházení na základě vlastností souvisejících s pohlavím nepředstavuje diskriminaci, pokud z povahy této profesní činnosti nebo z podmínek jejího výkonu vyplývá, že tyto vlastnosti představují podstatný a určující profesní požadavek, je-li jeho cíl legitimní a požadavek přiměřený.
Článek 15
Návrat z mateřské dovolené
Článek 16
Otcovská dovolená a dovolená v případě osvojení
HLAVA III
HORIZONTÁLNÍ USTANOVENÍ
KAPITOLA 1
Opravné prostředky a prosazování
Oddíl 1
Opravné prostředky
Článek 17
Ochrana práv
1. Členské státy zajistí, aby po případném odvolání k jiným příslušným orgánům, a považují-li to za vhodné, včetně dohodovacích řízení, byla soudní řízení směřující k vymáhání plnění povinností podle této směrnice dostupná všem osobám, které se cítí poškozeny nedodržováním zásady rovného zacházení, i když vztahy, ve kterých mělo dojít k diskriminaci, již skončily.
2. Členské státy zajistí, aby sdružení, organizace nebo jiné právnické osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými jejich vnitrostátními právními předpisy oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, mohly se souhlasem žalobce jeho jménem nebo na jeho podporu jednat v jakémkoli soudním nebo správním řízení určeném pro vymáhání plnění povinností podle této směrnice.
3. Odstavci 1 a 2 nejsou dotčeny vnitrostátní předpisy týkající se lhůt pro podávání žalob v případě zásady rovnosti zacházení.
Článek 18
Náhrada nebo vyrovnání
Oddíl 2
Důkazní břemeno
Článek 19
Důkazní břemeno
1. Členské státy přijmou v souladu se svými vnitrostátními soudními systémy nezbytná opatření pro zajištění toho, aby v případě, kdy se určitá osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo žalovanému prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
2. Odstavec 1 nebrání členským státům přijmout pravidla o dokazování, která jsou pro žalobce příznivější.
3. Členské státy nemusí uplatňovat odstavec 1 na řízení, v nichž zjišťování skutkové podstaty přísluší soudu nebo příslušnému orgánu.
4. Odstavce 1, 2 a 3 se rovněž vztahují na:
a) situace, na něž se vztahuje článek 141 Smlouvy, a pokud jde o diskriminaci na základě pohlaví, směrnice 92/85/EHS a 96/34/ES;
b) jakékoli občanské nebo správní řízení týkající se veřejného nebo soukromého sektoru, které poskytuje prostředky k nápravě podle vnitrostátních právních předpisů ve vztahu k opatřením uvedeným v písmenu a), s výjimkou mimosoudních řízení dobrovolné povahy nebo stanovených vnitrostátními právními předpisy.
5. Tento článek se nevztahuje na trestní řízení, pokud členské státy nestanoví jinak.
KAPITOLA 2
Podpora rovného zacházení – dialog
Článek 20
Subjekty v oblasti rovného zacházení
1. Členské státy určí jeden nebo více subjektů pověřených podporou, rozborem, sledováním a prosazováním rovného zacházení se všemi osobami bez diskriminace na základě pohlaví a přijmou nezbytná opatření. Tyto subjekty mohou být součástí orgánů odpovědných za ochranu lidských práv nebo ochranu práv osob na vnitrostátní úrovni.
2. Členské státy zajistí, aby pravomoci těchto subjektů zahrnovaly:
a) aniž je dotčeno právo obětí a sdružení, organizací nebo jiných právnických osob uvedených v čl. 17 odst. 2, poskytování nezávislé pomoci obětem diskriminace při podávání stížností na diskriminaci;
b) provádění nezávislých studií týkajících se diskriminace;
c) zveřejňování nezávislých zpráv a vydávání doporučení k jakékoli otázce související s touto diskriminací;
d) na příslušné úrovni výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty, například s budoucím Evropským institutem pro rovnost žen a mužů.
Článek 21
Sociální dialog
1. Členské státy přijmou v souladu s vnitrostátními tradicemi a zvyklostmi vhodná opatření na podporu sociálního dialogu mezi sociálními partnery s cílem posilovat rovné zacházení, včetně například sledováním praxe na pracovištích, v přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání, jakož i sledováním kolektivních smluv, pracovních řádů, výzkumem nebo výměnou zkušeností a osvědčených postupů.
2. Je-li to v souladu s vnitrostátními tradicemi a zvyklostmi, povzbuzují členské státy sociální partnery, aniž je dotčena jejich samostatnost, aby podporovali rovnost mezi muži a ženami a pružné pracovní režimy s cílem usnadnit sladění pracovního a soukromého života a aby na vhodné úrovni uzavírali dohody, které stanoví pravidla proti diskriminaci v oblastech uvedených v článku 1 spadajících do oblasti působnosti kolektivního vyjednávání. Tyto dohody dodržují ustanovení této směrnice a vnitrostátních prováděcích předpisů.
3. Členské státy v souladu s právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo vnitrostátními zvyklostmi povzbuzují zaměstnavatele, aby organizovaně a systematicky podporovali rovné zacházení s muži a ženami na pracovišti a v přístupu k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání.
4. Za tímto účelem jsou zaměstnavatelé povzbuzováni k pravidelnému poskytování přiměřených informací o rovném zacházení s muži a ženami v podniku zaměstnancům nebo jejich zástupcům.
Takové informace mohou zahrnovat přehled o poměru počtu mužů a žen na různých úrovních organizace, jejich odměnách a rozdílech v nich a možná opatření pro zlepšení situace ve spolupráci se zástupci zaměstnanců.
Článek 22
Dialog s nevládními organizacemi
KAPITOLA 3
Obecná horizontální ustanovení
Článek 23
Soulad
Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby:
a) byly zrušeny všechny právní a správní předpisy, které odporují zásadě rovného zacházení;
b) byla nebo mohla být prohlášena za neplatná od samého počátku nebo aby byla změněna ustanovení individuálních nebo kolektivních smluv nebo dohod, vnitřních řádů podniků a statutů svobodných povolání a organizací zaměstnanců a zaměstnavatelů nebo jakýchkoliv jiných ujednání, která odporují zásadě rovného zacházení;
c) systémy sociálního zabezpečení pracovníků obsahující taková ustanovení nemohly být schváleny ani rozšířeny správními opatřeními.
Článek 24
Pronásledování
Článek 25
Sankce
Článek 26
Předcházení diskriminaci
Článek 27
Minimální požadavky
1. Členské státy mohou zavést nebo zachovat ustanovení, která poskytují vyšší ochranu zásady rovného zacházení než ustanovení této směrnice.
2. Provedení této směrnice není za žádných okolností dostatečným důvodem pro snížení úrovně ochrany pracovníků v oblastech, na které se tato směrnice vztahuje, aniž je tím dotčeno právo členských států reagovat na změny situace přijetím právních a správních předpisů lišících se od těch, které jsou platné v době, kdy byla tato směrnice oznámena, za předpokladu, že jsou dodržována ustanovení této směrnice.
Článek 28
Vztah k předpisům Společenství a k vnitrostátním předpisům
1. Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství a mateřství.
2. Touto směrnicí nejsou dotčeny směrnice 96/34/ES a směrnice 92/85/EHS.
Článek 29
Uplatňování hlediska rovnosti mužů a žen
Článek 30
Šíření informací
HLAVA IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 31
Zprávy
1. Do 15. února 2011 sdělí členské státy Komisi veškeré informace nezbytné k tomu, aby vypracovala zprávu pro Evropský parlament a Radu o uplatňování této směrnice.
2. Aniž je dotčen odstavec 1, sdělí členské státy Komisi každé čtyři roky znění veškerých opatření přijatých podle čl. 141 odst. 4 Smlouvy, jakož i zprávy o těchto opatřeních a jejich provádění. Na základě těchto informací Komise přijme a zveřejní každé čtyři roky zprávu zahrnující srovnávací hodnocení opatření s ohledem na prohlášení č. 28 připojené k závěrečnému aktu Amsterodamské smlouvy.
3. Členské státy přezkoumávají pracovní činnosti uvedené v čl. 14 odst. 2, aby z hlediska společenského vývoje rozhodly, zda je opodstatněné zachovávat dotyčné výjimky. O výsledcích přezkumu pravidelně, avšak nejméně jednou za 8 let, informují Komisi.
Článek 32
Přezkum
Článek 33
Provedení
Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 15. srpna 2008 nebo zajistí, aby do uvedeného dne sociální partneři zavedli nezbytná ustanovení dohodou. Členské státy mohou prodloužit lhůtu pro dosažení souladu s touto směrnicí o jeden rok, pokud je to nezbytné v zájmu zohlednění zvláštních obtíží. Členské státy přijmou všechna nezbytná opatření, která jim umožní zaručit výsledky požadované touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi znění těchto předpisů.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musejí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musejí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy na směrnice zrušené touto směrnicí, uvedené ve stávajících právních a správních předpisech, se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.
Povinnost provést tuto směrnici do vnitrostátního práva se omezí na ustanovení, která představují oproti předchozím směrnicím podstatnou změnu. Povinnost provést ustanovení, která nejsou podstatným způsobem změněna, vyplývá z předchozích směrnic.
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 34
Zrušovací ustanovení
1. Směrnice 75/117/EHS, 76/207/EHS, 86/378/EHS a 97/80/ES se zrušují s účinkem od 15. srpna 2009, aniž jsou dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic uvedených v části B přílohy I do vnitrostátního práva a jejich použitelnosti.
2. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na tuto směrnici v souladu se srovnávací tabulkou v příloze II.
Článek 35
Vstup v platnost
Článek 36
Určení
PŘÍLOHA I
ČÁST A Zrušené směrnice s následnými změnami
| Směrnice Rady 75/117/EHS | Úř. věst. L 45, 19.2.1975, s. 19 |
| Směrnice Rady 76/207/EHS | Úř. věst. L 39, 14.2.1976, s. 40 |
| Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/ES | Úř. věst. L 269, 5.10.2002, s. 15 |
| Směrnice Rady 86/378/EHS | Úř. věst. L 225, 12.8.1986, s. 40 |
| Směrnice Rady 96/97/ES | Úř. věst. L 46, 17.2.1997, s. 20 |
| Směrnice Rady 97/80/ES | Úř. věst. L 14, 20.1.1998, s. 6 |
| Směrnice Rady 98/52/ES | Úř. věst. L 205, 22.7.1998, s. 66 |
| Směrnice | Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva | Den použitelnosti |
|---|---|---|
| Směrnice 75/117/EHS | 19. 2. 1976 | |
| Směrnice 76/207/EHS | 14. 8. 1978 | |
| Směrnice 86/378/EHS | 1. 1. 1993 | |
| Směrnice 96/97/ES | 1. 7. 1997 | 17. 5. 1990 v souvislosti s pracovníky, s výjimkou pracovníků nebo osob uplatňujících nárok za ně, kteří před tímto dnem zahájili soudní řízení nebo uplatnili rovnocenný nárok podle vnitrostátních právních předpisů. Článek 8 směrnice 86/378/EHS – nejpozději 1. 1. 1993. Čl. 6 odst. 1 písm. i) první odrážka směrnice 86/378/EHS – nejpozději 1. 1. 1999. |
| Směrnice 97/80/ES | 1. 1. 2001 | Pokud jde o Spojené království Velké Británie a Severního Irska, 22. 7. 2001. |
| Směrnice 98/52/ES | 22. 7. 2001 | |
| Směrnice 2002/73/ES | 5. 10. 2005 |
PŘÍLOHA II Srovnávací tabulka
| Směrnice 75/117/EHS | Směrnice 76/207/EHS | Směrnice 86/378/EHS | Směrnice 97/80/ES | Tato směrnice |
|---|---|---|---|---|
| — | čl. 1 odst. 1 | článek 1 | článek 1 | článek 1 |
| — | čl. 1 odst. 2 | — | — | — |
| — | čl. 2 odst. 2 první odrážka | — | — | čl. 2 odst. 1 písm. a) |
| — | čl. 2 odst. 2 druhá odrážka | — | čl. 2 odst. 2 | čl. 2 odst. 1 písm. b) |
| — | čl. 2 odst. 2 třetí a čtvrtá odrážka | — | — | čl. 2 odst. 1 písm. c) a d) |
| — | — | — | — | čl. 2 odst. 1 písm. e) |
| — | — | čl. 2 odst. 1 | — | čl. 2 odst. 1 písm. f) |
| — | čl. 2 odst. 3, 4 a 7 třetí pododstavec | — | — | čl. 2 odst. 2 |
| — | čl. 2 odst. 8 | — | — | článek 3 |
| článek 1 | — | — | — | článek 4 |
| — | — | čl. 5 odst. 1 | — | článek 5 |
| — | — | článek 3 | — | článek 6 |
| — | — | článek 4 | — | čl. 7 odst. 1 |
| — | — | — | — | čl. 7 odst. 2 |
| — | — | čl. 2 odst. 2 | — | čl. 8 odst. 1 |
| — | — | čl. 2 odst. 3 | — | čl. 8 odst. 2 |
| — | — | článek 6 | — | článek 9 |
| — | — | článek 8 | — | článek 10 |
| — | — | článek 9 | — | článek 11 |
| — | — | (článek 2 směrnice 96/97/ES) | — | článek 12 |
| — | — | článek 9a | — | článek 13 |
| — | čl. 2 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 | — | čl. 2 odst. 1 | čl. 14 odst. 1 |
| — | čl. 2 odst. 6 | — | — | čl. 14 odst. 2 |
| — | čl. 2 odst. 7 druhý pododstavec | — | — | článek 15 |
| — | čl. 2 odst. 7 čtvrtý pododstavec, druhá a třetí věta | — | — | článek 16 |
| článek 2 | čl. 6 odst. 1 | článek 10 | — | čl. 17 odst. 1 |
| — | čl. 6 odst. 3 | — | — | čl. 17 odst. 2 |
| — | čl. 6 odst. 4 | — | — | čl. 17 odst. 3 |
| — | čl. 6 odst. 2 | — | — | článek 18 |
| — | — | — | články 3 a 4 | článek 19 |
| — | článek 8a | — | — | článek 20 |
| — | článek 8b | — | — | článek 21 |
| — | článek 8c | — | — | článek 22 |
| články 3 a 6 | čl. 3 odst. 2 písm. a) | — | — | čl. 23 písm. a) |
| článek 4 | čl. 3 odst. 2 písm. b) | čl. 7 písm. a) | — | čl. 23 písm. b) |
| — | — | čl. 7 písm. b) | — | čl. 23 písm. c) |
| článek 5 | článek 7 | článek 11 | — | článek 24 |
| článek 6 | — | — | — | — |
| — | článek 8d | — | — | článek 25 |
| — | čl. 2 odst. 5 | — | — | článek 26 |
| — | čl. 8e odst. 1 | — | čl. 4 odst. 2 | čl. 27 odst. 1 |
| — | čl. 8e odst. 2 | — | článek 6 | čl. 27 odst. 2 |
| — | čl. 2 odst. 7 první pododstavec | čl. 5 odst. 2 | — | čl. 28 odst. 1 |
| — | čl. 2 odst. 7 čtvrtý pododstavec první věta | — | — | čl. 28 odst. 2 |
| — | čl. 1 odst. 1a | — | — | článek 29 |
| článek 7 | článek 8 | — | článek 5 | článek 30 |
| článek 9 | článek 10 | čl. 12 odst. 2 | článek 7 čtvrtý pododstavec | čl. 31 odst. 1 a 2 |
| — | čl. 9 odst. 2 | — | — | čl. 31 odst. 3 |
| — | — | — | — | článek 32 |
| článek 8 | čl. 9 odst. 1 první pododstavec a čl. 9 odst. 2 a 3 | čl. 12 odst. 1 | článek 7 první, druhý a třetí pododstavec | článek 33 |
| — | čl. 9 odst. 1 druhý pododstavec | — | — | — |
| — | — | — | — | článek 34 |
| — | — | — | — | článek 35 |
| — | — | — | — | článek 36 |
| — | — | Příloha | — | — |