Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Unie
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 175 odst. 1 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 117, 30.4.2004, s. 52.),
po konzultaci s Výborem regionů,
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy s ohledem na společný návrh schválený dohodovacím výborem dne 22. června 2006(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 31. března 2004 (Úř. věst. C 103 E, 29.4.2004, s. 612), společný postoj Rady ze dne 18. července 2005 (Úř. věst. C 264 E, 25.10.2005, s. 18) a postoj Evropského parlamentu ze dne 18. ledna 2006 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2006 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 18. července 2006.),
vzhledem k těmto důvodům:
HLAVA I OBECNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Cíl
1. Cílem tohoto nařízení je přispět k provádění závazků vyplývajících z Úmluvy EHK OSN o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“) stanovením pravidel pro použití ustanovení úmluvy na orgány a subjekty Unie, a to zejména:
a) zaručením práva přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí, které orgány nebo subjekty Unie obdrží nebo vytvoří a které mají v držení, a stanovením základních podmínek a praktických opatření pro jeho výkon;
b) zajištěním toho, že informace o životním prostředí jsou postupně zpřístupňovány veřejnosti a veřejně šířeny s cílem zajistit co nejširší systematickou dostupnost a šíření. Za tímto účelem se podporuje zejména používání dostupné počítačové telekomunikační nebo elektronické technologie;
c) umožněním účasti veřejnosti na plánech a programech týkajících se životního prostředí;
d) zaručením přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na úrovni Unie za podmínek stanovených tímto nařízením.
2. Při uplatňování ustanovení tohoto nařízení se orgány a subjekty Unie snaží napomáhat veřejnosti a poskytovat jí poradenství ohledně přístupu k informacím, účasti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí.
Článek 2
Definice
1. Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
a) „žadatelem“ každá fyzická nebo právnická osoba požadující informace o životním prostředí;
b) „veřejností“ jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a sdružení, organizace nebo skupiny těchto osob;
c) „orgánem nebo subjektem Unie“ každý veřejný orgán, instituce, úřad nebo agentura zřízená SFEU nebo na jejím základě s výjimkou případů, kdy jedná v soudní nebo zákonodárné funkci. Ustanovení hlavy II se však vztahují na orgány nebo subjekty Unie, které jednají v zákonodárné funkci;
d) „informacemi o životním prostředí“ informace v písemné, obrazové, zvukové, elektronické nebo jiné formě o:
- i) stavu složek životního prostředí, jako jsou ovzduší a atmosféra, voda, půda, území, krajina a přírodní stanoviště zahrnující mokřady, pobřežní a mořské oblasti, biologická rozmanitost a její součásti, včetně geneticky modifikovaných organismů, a o vzájemném působení těchto složek,
- ii) faktorech, jako jsou látky, energie, hluk, záření nebo odpad, včetně radioaktivního odpadu, emise, vypouštění a jiné úniky do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky životního prostředí uvedené v bodě i),
- iii) opatřeních (včetně správních opatření), jako jsou politiky, právní předpisy, plány, programy, dohody o životním prostředí, a o činnostech, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit složky a faktory uvedené v bodech i) a ii), jakož i o opatřeních nebo činnostech určených k ochraně těchto složek,
- iv) zprávách o provádění právních předpisů o životním prostředí,
- v) analýzách nákladů a přínosů a jiných ekonomických analýzách a předpokladech použitých v rámci opatření a činností uvedených v bodě iii),
- vi) stavu lidského zdraví a bezpečnosti, včetně případné kontaminace potravinového řetězce, podmínkách lidského života, kulturních lokalitách a stavebních objektech, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí uvedených v bodu i) nebo prostřednictvím těchto složek kterýmkoli aspektem uvedeným v bodech ii) a iii);
e) „plány a programy týkajícími se životního prostředí“ plány a programy, které:
- i) podléhají přípravě a případně přijetí orgánem nebo subjektem Unie,
- ii) jsou vyžadovány na základě právních nebo správních předpisů a
- iii) přispívají k dosažení nebo mohou mít významný účinek na dosažení cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí stanovených například v Šestém akčním programu Unie pro životní prostředí nebo v následných obecných akčních programech pro životní prostředí.
Obecné akční programy pro životní prostředí se rovněž považují za plány a programy týkající se životního prostředí.
Tato definice nezahrnuje finanční nebo rozpočtové plány a programy, zejména ty, které stanoví způsoby financování konkrétních projektů nebo činností nebo které souvisejí s návrhy ročních rozpočtů, interní programy práce orgánu nebo subjektu Unie nebo nouzové plány a programy určené výlučně k civilní ochraně;
f) „právem životního prostředí“ právní předpisy Unie, které bez ohledu na svůj právní základ přispívají ke sledování cílů politiky Unie v oblasti životního prostředí uvedených ve SFEU: udržování, ochraně a zlepšování kvality životního prostředí, ochraně lidského zdraví, obezřetnému a racionálnímu využívání přírodních zdrojů a podpoře opatření na mezinárodní úrovni, čelících regionálním a celosvětovým problémům životního prostředí;
g) „správním aktem“ jakýkoli nelegislativní akt přijatý orgánem nebo subjektem Unie, který má právní a vnější účinky a obsahuje ustanovení, která mohou být v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f);
h) „správní nečinností“ jakékoliv nepřijetí nelegislativního aktu, který má právní a vnější účinky, orgánem nebo subjektem Unie, pokud toto opomenutí může být v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f);
2. Správní akty a nečinnosti nezahrnují přijatá opatření nebo nečinnost orgánu nebo subjektu Unie ve funkci orgánu správního přezkumu, například podle:
a) článků 81, 82, 86 a 87 SFEU (pravidla hospodářské soutěže);
b) článků 226 a 228 SFEU (řízení pro nesplnění povinnosti);
c) článku 195 SFEU (šetření prováděná veřejným ochráncem práv);
d) článku 280 SFEU (šetření prováděná OLAFem).
HLAVA II PŘÍSTUP K INFORMACÍM O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
Článek 3
Použití nařízení (ES) č. 1049/2001
Nařízení (ES) č. 1049/2001 se použije na každou žádost žadatele o přístup k informacím o životním prostředí, které mají v držení orgány a subjekty Unie, bez diskriminace na základě státní příslušnosti, národnosti nebo bydliště a v případě právnické osoby bez diskriminace na základě místa, kde má své sídlo nebo skutečné ústředí svých činností.
Pro účely tohoto nařízení se výrazem „orgán“ v nařízení (ES) č. 1049/2001 rozumí „orgán nebo subjekt Unie“.
Článek 4
Shromažďování a šíření informací o životním prostředí
1. Orgány a subjekty Unie zpracovávají informace o životním prostředí, které jsou významné pro jejich činnosti a které mají v držení, za účelem jejich aktivního a systematického veřejného šíření, zejména prostřednictvím počítačové telekomunikační nebo elektronické technologie v souladu s čl. 11 odst. 1 a 2 a článkem 12 nařízení (ES) č. 1049/2001. Postupně zpřístupňují tyto informace o životním prostředí v elektronických databázích, ke kterým má veřejnost snadný přístup přes veřejné telekomunikační sítě. Za tímto účelem umístí informace o životním prostředí, které mají v držení, do databází a vybaví tyto databáze vyhledávacími nástroji a jinými formami programového vybavení určeného pro pomoc veřejnosti při hledání požadovaných informací.
Informace zpřístupněné prostřednictvím počítačové telekomunikační nebo elektronické technologie nemusí zahrnovat informace shromážděné před vstupem tohoto nařízení v platnost, pokud již nejsou k dispozici v elektronické formě. Orgány a subjekty Unie co možná nejpřesněji uvedou, kde se nachází informace shromážděné před vstupem tohoto nařízení v platnost, které nejsou k dispozici v elektronické formě.
Orgány a subjekty Unie vynaloží veškeré přiměřené úsilí, aby informace o životním prostředí ve svém držení udržovaly ve formách nebo formátech, které jsou snadno reprodukovatelné a přístupné prostředky počítačové telekomunikace nebo jinými elektronickými prostředky.
2. Informace o životním prostředí určené ke zpřístupnění a šíření se v případě potřeby aktualizují. Kromě dokumentů uvedených v čl. 12 odst. 2 a 3 a v čl. 13 odst. 1 a 2 nařízení (ES) č. 1049/2001 zahrnují databáze nebo rejstříky tyto dokumenty:
a) texty mezinárodních smluv, úmluv a dohod, právních předpisů Unie týkajících se životního prostředí nebo s ním souvisejících a politik, plánů a programů týkajících se životního prostředí;
b) zprávy o pokroku při provádění bodů uvedených v písmeni a), pokud je orgány nebo subjekty Unie vypracovaly nebo je mají v držení v elektronické podobě;
c) kroky podniknuté v řízení pro porušení právních předpisů Unie od vydání odůvodněného stanoviska podle čl. 226 odst. 1 SFEU;
d) zprávy o stavu životního prostředí podle odstavce 4;
e) údaje nebo souhrny údajů odvozené z monitorování činností, které ovlivňují nebo mohou ovlivnit životní prostředí;
f) povolení s významným dopadem na životní prostředí a dohody o životním prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup;
g) studie o hodnocení vlivu na životní prostředí a posouzení rizik týkajících se složek životního prostředí nebo odkaz na místo, kde je možné takové informace vyžádat nebo kde k nim lze získat přístup.
3. Ve vhodných případech mohou orgány a subjekty Unie splnit požadavky odstavců 1 a 2 vytvořením odkazů na internetové stránky, kde lze dané informace nalézt.
4. Komise zajistí, aby v pravidelných intervalech nepřesahujících čtyři roky byla zveřejňována a šířena zpráva o stavu životního prostředí, včetně informací o kvalitě životního prostředí a jeho zatížení.
Článek 5
Kvalita informací o životním prostředí
1. Orgány a subjekty Unie zajistí v rámci svých možností, aby jimi nebo jejich jménem sestavované informace byly aktuální, přesné a srovnatelné.
2. Orgány a subjekty Unie informují na žádost žadatele o místech, kde lze získat informace o postupech měření, jsou-li k dispozici, včetně metod analýzy, výběru a předběžného zpracování výběrových souborů, které se používají pro sestavování informací. Případně mohou žadatele též odkázat na použitý standardní postup.
Článek 6
Uplatňování výjimek, pokud jde o žádosti o přístup k informacím o životním prostředí
1. Pokud jde o čl. 4 odst. 2 první a třetí odrážku nařízení (ES) č. 1049/2001, s výjimkou šetření, zejména týkajících se možného porušení práva Unie, má se za to, že převažující veřejný zájem na zpřístupnění existuje v případě, kdy se požadované informace týkají emisí do životního prostředí. Pokud jde o ostatní výjimky stanovené v článku 4 nařízení (ES) č. 1049/2001, vykládají se důvody pro odmítnutí restriktivně s přihlédnutím k veřejnému zájmu, jemuž zpřístupnění slouží, a ke skutečnosti, zda se požadované informace týkají emisí do životního prostředí.
2. Kromě výjimek stanovených v článku 4 nařízení (ES) č. 1049/2001 mohou orgány a subjekty Unie odepřít přístup k informacím o životním prostředí v případě, kdy by zpřístupnění těchto informací nepříznivě ovlivnilo ochranu životního prostředí, jehož se informace týkají, jako jsou například místa rozmnožování vzácných druhů.
Článek 7
Žádost o přístup k informacím o životním prostředí, které orgán nebo subjekt Unie nemá v držení
Článek 8
Spolupráce
V případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví, života nebo životního prostředí, ať je způsobeno lidskou činností nebo přírodními příčinami, orgány a subjekty Unie na žádost orgánů veřejné správy ve smyslu směrnice 2003/4/ES s těmito orgány spolupracují a poskytují jim pomoc, aby tyto orgány veřejné správy mohly k veřejnosti, jež by mohla být postižena, okamžitě a neprodleně šířit veškeré informace o životním prostředí, které by jí mohly umožnit přijmout opatření k zabránění nebo zmírnění újmy plynoucí z daného ohrožení, pokud jsou tyto informace v držení orgánů a subjektů Unie nebo těchto orgánů veřejné správy nebo jsou drženy jejich jménem.
První pododstavec se použije, aniž jsou dotčeny jakékoliv zvláštní povinnosti stanovené právními předpisy Unie, zejména rozhodnutím č. 2119/98/ES a rozhodnutím č. 1786/2002/ES.
HLAVA III ÚČAST VEŘEJNOSTI NA PLÁNECH A PROGRAMECH TÝKAJÍCÍCH SE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
Článek 9
1. Orgány a subjekty Unie prostřednictvím vhodných praktických nebo jiných opatření zajišťují včasné a účinné příležitosti pro účast veřejnosti na přípravě, úpravě nebo přezkumu plánů a programů týkajících se životního prostředí, a to když jsou možnosti volby ještě otevřeny. Zejména jestliže Komise připravuje návrh takového plánu nebo programu, který předkládá jiným orgánům nebo subjektům Unie k rozhodnutí, zajistí v této přípravné fázi účast veřejnosti.
2. Orgány a subjekty Unie určí veřejnost, která je dotčena nebo by mohla být dotčena plánem nebo programem uvedeným v odstavci 1 či která by mohla mít na takovém plánu nebo programu zájem, s přihlédnutím k cílům tohoto nařízení.
3. Orgány a subjekty Unie zajistí, aby veřejnost uvedená v odstavci 2 byla formou veřejného oznámení nebo jinými vhodnými prostředky, jako například elektronickými prostředky, jsou-li k dispozici, informována o:
a) návrhu znění, je-li k dispozici;
b) informacích o životním prostředí nebo hodnocení dopadů na životní prostředí, které jsou významné pro připravovaný plán nebo program, jsou-li k dispozici, a
c) praktických opatřeních pro účast, včetně:
- i) správního subjektu, od kterého lze získat příslušné informace,
- ii) správního subjektu, kterému je možno předat připomínky, stanoviska nebo dotazy, a
- iii) přiměřených časových rámců umožňujících dostatečný čas pro informování veřejnosti a její přípravu a účinnou účast na rozhodovacím procesu týkajícím se životního prostředí.
4. Pro obdržení připomínek se stanoví lhůta v délce nejméně osmi týdnů. Pokud se pořádají zasedání nebo slyšení, oznámí se tato skutečnost alespoň čtyři týdny předem. V naléhavých případech, nebo pokud již veřejnost měla možnost vyslovit své připomínky k dotyčnému plánu nebo programu, je možné lhůty zkrátit.
5. Orgány a subjekty Unie při rozhodování o plánu nebo programu týkajícího se životního prostředí berou náležitý ohled na výsledky účasti veřejnosti. Orgány a subjekty Unie informují veřejnost o takovém plánu nebo programu, včetně jeho znění, a o důvodech a faktorech, na nichž je rozhodnutí založeno, včetně informací o účasti veřejnosti.
HLAVA IV VNITŘNÍ PŘEZKUM A PŘÍSTUP K PRÁVNÍ OCHRANĚ
Článek 10
Žádost o vnitřní přezkum správních aktů
1. Každá nevládní organizace nebo jiné osoby z řad veřejnosti splňující kritéria podle článku 11 jsou oprávněny požádat o vnitřní přezkum orgán nebo subjekt Unie, který přijal správní akt nebo který, jedná-li se o případ údajné nečinnosti, takový akt přijmout měl, a to z toho důvodu, že tento akt nebo nečinnost je v rozporu s právem životního prostředí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. f).
Tato žádost se podává písemně a ve lhůtě nepřesahující osm týdnů ode dne, kdy byl správní akt přijat, oznámen nebo zveřejněn, podle toho, co nastane později, nebo jedná-li se o případ údajné správní nečinnosti, osm týdnů ode dne, kdy byl daný správní akt požadován. V žádosti se uvedou důvody pro přezkum.
2. Orgán nebo subjekt Unie uvedený v odstavci 1 každou takovou žádost posoudí, ledaže je daná žádost zjevně neopodstatněná či nepodložená. V případě, že orgán nebo subjekt Unie obdrží více žádostí o přezkum téhož správního aktu nebo případu správní nečinnosti, může tento orgán nebo subjekt žádosti spojit a projednat je jako jednu žádost. Své odůvodnění uvede orgán nebo subjekt Unie v písemné odpovědi, kterou odešle co nejdříve, avšak nejpozději do šestnácti týdnů poté, co uplyne lhůta osmi týdnů stanovená v odst. 1 druhém pododstavci.
3. Není-li orgán nebo subjekt Unie i přes náležitou pečlivost schopen jednat v souladu s odstavcem 2, informuje nevládní organizaci, která žádost podala, co nejdříve a nejpozději ve lhůtě uvedené v daném odstavci o důvodech bránících mu v jednání a o době, kdy zamýšlí splnit svou povinnost jednat.
V každém případě jedná orgán nebo subjekt Unie do 22 týdnů od uplynutí osmitýdenní lhůty stanovené v odst. 1 druhém pododstavci.
Článek 11
Kritéria oprávněnosti na úrovni Unie
1. Nevládní organizace je oprávněna podat žádost o vnitřní přezkum podle článku 10 za předpokladu, že:
a) se jedná o nezávislou neziskovou právnickou osobu podle vnitrostátního práva nebo zvyklostí členského státu;
b) jejím základním proklamovaným cílem je podpora ochrany životního prostředí v rámci práva životního prostředí;
c) existuje po dobu delší než dva roky a aktivně sleduje své cíle podle písmene b);
d) předmět, ve vztahu k němuž je žádost o vnitřní přezkum podávána, spadá do jejích cílů a činností.
1a. Žádost o vnitřní přezkum mohou podat i jiné osoby z řad veřejnosti, a to za těchto podmínek:
a) prokáží, že jejich práva byla v důsledku údajného rozporu s právními předpisy Unie v oblasti životního prostředí porušena a že jsou tímto porušením práv ve srovnání s širokou veřejností přímo dotčeny; nebo
b) prokáží, že existuje dostatečný veřejný zájem a že žádost podporuje alespoň 4000 osob z řad veřejnosti, které mají bydliště nebo jsou usazeny alespoň v pěti členských státech, přičemž v každém z těchto členských států se nachází alespoň 250 osob z řad veřejnosti.
V případech uvedených v prvním pododstavci je veřejnost zastoupena nevládní organizací, která splňuje kritéria uvedená v odstavci 1, nebo právníkem oprávněným působit jako právní zástupce před soudem členského státu. Tato nevládní organizace nebo právník spolupracují s dotčeným orgánem nebo subjektem Unie s cílem zajistit, aby byly v případě potřeby splněny kvantitativní podmínky uvedené v prvním pododstavci písm. b), a na požádání poskytnou další důkazy.
2. Komise přijme opatření nezbytná pro zajištění transparentního a důsledného uplatňování kritérií a podmínek uvedených v odstavci 1 a v odst. 1a druhém pododstavci.
Článek 11a
Zveřejňování žádostí a konečných rozhodnutí a on-line systémy pro přijímání žádostí
1. Orgány a subjekty Unie zveřejní veškeré žádosti o vnitřní přezkum co nejdříve po jejich obdržení, jakož i veškerá konečná rozhodnutí o těchto žádostech co nejdříve po jejich přijetí.
2. Orgány a subjekty Unie mohou zavést on-line systémy pro přijímání žádostí o vnitřní přezkum a mohou požadovat, aby všechny žádosti o vnitřní přezkum byly podávány prostřednictvím jejich on-line systémů.
Článek 12
Řízení před Soudním dvorem
1. Nevládní organizace, která podala žádost o vnitřní přezkum podle článku 10, může podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními SFEU.
2. Nesplní-li orgán nebo subjekt Unie svou povinnost jednat podle čl. 10 odst. 2 nebo 3, mohou nevládní organizace nebo jiné osoby z řad veřejnosti, které podaly žádost o vnitřní přezkum podle článku 10, podat žalobu k Soudnímu dvoru v souladu s příslušnými ustanoveními SFEU.
HLAVA V ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 13
Prováděcí opatření
Článek 14
Vstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost třetím dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se od 28. června 2007.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.