1. Název se nahrazuje tímto:

„Směrnice Evropského parlamentu a Rady 89/552/EHS ze dne 3. října 1989 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách)“.

2. Článek 1 se nahrazuje tímto:

Pro účely této směrnice se rozumí:

• a) ‚audiovizuální mediální službou‘

  • služba ve smyslu článků 49 a 50 Smlouvy, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních služeb a jejímž hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací ve smyslu čl. 2 písm. a) směrnice 2002/21/ES. Touto audiovizuální mediální službou je buď televizní vysílání definované v písmenu e) tohoto článku, nebo audiovizuální mediální služba na vyžádání definovaná v písmenu g) tohoto článku,

    nebo

  • audiovizuální obchodní sdělení;

• b) ‚pořadem‘ pohyblivá obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která představuje jednotlivou položku v rámci programové skladby nebo katalogu sestavených poskytovatelem mediálních služeb a jejíž podoba a obsah jsou srovnatelné s podobou a obsahem televizního vysílání. Pořady jsou např. celovečerní filmy, sportovní události, situační komedie, dokumentární pořady, pořady pro děti nebo původní tvorba;
• c) ‚redakční odpovědností‘ provádění účinné kontroly výběru pořadů i jejich chronologické uspořádání v programové skladbě u televizního vysílání nebo v katalogu u audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání. Redakční odpovědnost nemusí zahrnovat právní odpovědnost za poskytovaný obsah nebo poskytované služby podle vnitrostátního práva;
• d) ‚poskytovatelem mediálních služeb‘ fyzická nebo právnická osoba, která má redakční odpovědnost za výběr audiovizuálního obsahu v audiovizuální mediální službě a určuje způsob organizace této služby;
• e) ‚televizním vysíláním‘ (tj. lineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb pro simultánní sledování pořadů na základě programové skladby;
• f) ‚subjektem televizního vysílání‘ poskytovatel mediální služby televizního vysílání;
• g) ‚audiovizuální mediální službou na vyžádání‘ (tj. nelineární audiovizuální mediální službou) audiovizuální mediální služba poskytovaná poskytovatelem mediálních služeb za účelem sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních služeb;
• h) ‚audiovizuálním obchodním sdělením‘ obrazová sekvence se zvukem nebo bez něj, která je určena k přímé či nepřímé propagaci zboží, služeb či obrazu na veřejnosti fyzické či právnické osoby vykonávající hospodářskou činnost. Tato obrazová sekvence doprovází pořad nebo je do něj zahrnuta za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo pro účely vlastní propagace. Audiovizuální obchodní sdělení mají mimo jiné podobu televizní reklamy, sponzorství, teleshoppingu a umístění produktu;
• i) ‚televizní reklamou‘ jakákoli forma oznámení veřejného nebo soukromého podniku nebo fyzické osoby v televizním vysílání za úplatu nebo obdobnou protihodnotu nebo televizní vysílání pro vlastní propagaci v rámci jeho obchodní, průmyslové, řemeslné činnosti nebo činnosti svobodného povolání, s cílem propagovat dodání zboží nebo poskytnutí služeb za úplatu, včetně nemovitého majetku, práv a povinností;
• j) ‚skrytým audiovizuálním obchodním sdělením‘ slovní nebo obrazová prezentace zboží, služeb, jména, ochranné známky nebo činnosti výrobce zboží nebo poskytovatele služeb v pořadech, jestliže poskytovatel mediálních služeb úmyslně uvede takovou prezentaci s reklamním cílem a mohl by tak uvést veřejnost v omyl o povaze této prezentace. Prezentace se považuje za úmyslnou zejména tehdy, je-li prováděna za úplatu nebo obdobnou protihodnotu;
• k) ‚sponzorstvím‘ jakýkoli příspěvek poskytnutý veřejným nebo soukromým podnikem nebo fyzickou osobou, které se nezabývají poskytováním audiovizuálních mediálních služeb ani tvorbou audiovizuálních děl, na financování audiovizuálních mediálních služeb nebo pořadů s cílem propagovat své jméno, ochrannou známku, obraz na veřejnosti, činnosti nebo produkty;
• l) ‚teleshoppingem‘ televizní vysílání přímých nabídek pro veřejnost na poskytnutí zboží nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a povinností, za úplatu;
• m) ‚umístěním produktu‘ jakákoli podoba audiovizuálního obchodního sdělení, jež je tvořeno začleněním produktu, služby nebo odpovídající ochranné známky či zmínky o nich do pořadu za úplatu nebo obdobnou protihodnotu;
• n)
  • i) ‚Evropskými díly‘ se rozumějí:

    • díla pocházející z členských států,

    • díla pocházející ze třetích evropských států, které jsou stranou Evropské úmluvy o přeshraniční televizi Rady Evropy, a díla, která splňují podmínky bodu ii),

    • díla vytvořená v koprodukci v rámci dohod týkajících se audiovizuálního odvětví, které byly uzavřeny mezi Společenstvím a třetími zeměmi, a splňující podmínky stanovené v každé takové dohodě.

    • Použití druhé a třetí odrážky předpokládá, že se na díla pocházející z členských států nevztahují v dotyčné třetí zemi diskriminační opatření.

  • ii) Díla uvedená v první a druhé odrážce bodu i) jsou díla převážně vytvořená ve spolupráci autorů a pracovníků s bydlištěm v jednom nebo více státech uvedených v první a druhé odrážce bodu i), pokud splňují jednu z těchto tří podmínek:

    • jsou vytvořena jedním nebo více výrobci usazenými v jednom nebo více z těchto států nebo

    • na výrobu těchto děl dohlíží nebo ji fakticky kontroluje jeden nebo více výrobců usazených v jednom nebo více těchto státech nebo

    • příspěvek koproducentů těchto států na celkové koprodukční náklady je většinový a koprodukce není kontrolována jedním nebo více výrobci usazenými mimo tyto státy.

  • iii) Díla, která nejsou evropskými díly ve smyslu bodu i), ale která byla vyrobena na základě dvoustranných koprodukčních dohod uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi, se považují za evropská díla, pokud koproducenti ze Společenství mají většinový podíl na celkových výrobních nákladech a výroba není kontrolována jedním nebo více výrobci usazenými mimo území členských států.“

3. Článek 2 se nahrazuje tímto:

Každý členský stát zajistí, aby veškeré audiovizuální mediální služby šířené poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jeho pravomoci byly v souladu s právními pravidly vztahujícími se na audiovizuální mediální služby určené veřejnosti v dotyčném členském státě.

Pro účely této směrnice spadají do pravomoci členského státu poskytovatelé mediálních služeb,

• a) kteří jsou v tomto členském státě usazeni v souladu s odstavcem 3, nebo
• b) na které se vztahuje odstavec 4.

Pro účely této směrnice se poskytovatel mediálních služeb považuje za usazeného v členském státě v těchto případech:

• a) poskytovatel mediálních služeb má v tomto členském státě skutečné sídlo a redakční rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána v tomto členském státě;
• b) má-li poskytovatel mediálních služeb skutečné sídlo v jednom členském státě, avšak redakční rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána v jiném členském státě, považuje se za usazeného v členském státě, v němž působí podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb. Působí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v obou těchto členských státech, považuje se poskytovatel mediálních služeb za usazeného v členském státě, v němž má skutečné sídlo. Nepůsobí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v žádném z těchto členských států, považuje se poskytovatel mediálních služeb za usazeného v členském státě, ve kterém jako v prvním zahájil činnost v souladu s právem tohoto členského státu, za podmínky, že s tímto členským státem udržuje stálé a skutečné hospodářské spojení;
• c) má-li poskytovatel mediálních služeb skutečné sídlo v členském státě, avšak rozhodnutí o audiovizuální mediální službě jsou přijímána ve třetí zemi nebo naopak, považuje se ze usazeného v dotyčném členském státě, působí-li podstatná část pracovníků zajišťujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb v tomto členském státě.

Poskytovatelé mediálních služeb, na které se odstavec 3 nevztahuje, se považují za poskytovatele, kteří spadají do pravomoci členského státu, v těchto případech:

• a) používají zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici umístěné v tomto členském státě;
• b) ačkoli nepoužívají zařízení pro přenos vzestupného signálu k družici umístěné v tomto členské státě, využívají družicové kapacity tohoto členského státu.

Není-li možné podle odstavců 3 a 4 určit členský stát, který má pravomoc, má pravomoc ten členský stát, v němž je poskytovatel mediálních služeb usazen ve smyslu článků 43 až 48 Smlouvy.

Tato směrnice se nevztahuje na audiovizuální mediální služby, které jsou určeny výlučně pro příjem ve třetích zemích a které nejsou přijímány přímo ani nepřímo veřejností v jednom nebo více členských státech prostřednictvím standardního vybavení u spotřebitele.“

4. Článek 2a se mění takto:

• a) Odstavec 1 se nahrazuje tímto:

  Členské státy zajistí svobodu příjmu a nebrání dalšímu přenosu audiovizuálních mediálních služeb z jiných členských států na svém území z důvodů, které spadají do oblastí upravených touto směrnicí.“;

• b) v odstavci 2 se návětí a písmeno a) nahrazuje tímto:

  Pokud jde o televizní vysílání, mohou se členské státy prozatímně odchýlit od odstavce 1 za těchto podmínek:

  • a) televizní vysílání z jiného členského státu zřejmým, závažným a hrubým způsobem porušuje čl. 22 odst. 1 nebo 2 nebo článek 3b;“;
• c) doplňují se nové odstavce, které znějí:

  Pokud jde o audiovizuální mediální služby na vyžádání, mohou členské státy pro určitou službu přijmout opatření odchylující se od odstavce 1, jsou-li splněny tyto podmínky:

  • a) opatření jsou
    • i) nezbytná z jednoho z těchto důvodů:

      • veřejný pořádek, zejména předcházení trestným činům, jejich vyšetřování, odhalování a stíhání, včetně ochrany nezletilých osob a boje proti podněcování k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti a proti útokům na lidskou důstojnost zaměřeným na jednotlivé osoby,

      • ochrana veřejného zdraví,

      • veřejná bezpečnost, včetně zajištění národní bezpečnosti a obrany,

      • ochrana spotřebitele, včetně investorů,

    • ii) přijatá vůči audiovizuální mediální službě na vyžádání, která poškozuje cíle uvedené v bodě i) nebo která představuje závažné a podstatné riziko poškození těchto cílů,
    • iii) přiměřená ve vztahu k těmto cílům;
  • b) členský stát před přijetím těchto opatření, a aniž je dotčeno soudní řízení včetně předběžného řízení a úkonů provedených v rámci vyšetřování trestné činnosti

    • požádal členský stát, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, o přijetí opatření a tento stát tato opatření nepřijal, nebo tato opatření byla nedostatečná,

    • oznámil Komisi a členskému státu, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, svůj úmysl přijmout tato opatření.

  Členské státy se mohou v naléhavých případech odchýlit od podmínek uvedených v odst. 4 písm. b). V takovém případě musí být opatření co nejdříve oznámena Komisi a členskému státu, do jehož pravomoci spadá poskytovatel služby, s uvedením důvodů, na základě kterých se členský stát domnívá, že se jedná o naléhavý případ.

  Aniž je dotčena možnost členského státu zavádět opatření uvedená v odstavcích 4 a 5, Komise co nejdříve přezkoumá slučitelnost oznámených opatření s právem Společenství. Dospěje-li Komise k závěru, že opatření není slučitelné s právem Společenství, vyzve dotyčný členský stát, aby od přijetí plánovaných opatření upustil nebo aby uvedená opatření neprodleně ukončil.“

5. Článek 3 se nahrazuje tímto:

Členské státy mohou uplatňovat vůči poskytovatelům mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, v oblastech koordinovaných touto směrnicí podrobnější nebo přísnější pravidla za předpokladu, že tato pravidla jsou v souladu s právem Společenství.

V případech, kdy členský stát

• a) využil možnost přijetí podrobnějších nebo přísnějších pravidel obecného veřejného zájmu podle odstavce 1 a
• b) má za to, že subjekt televizního vysílání spadající do pravomoci jiného členského státu poskytuje televizní vysílání, které je zcela nebo převážně směrováno na jeho území,

může kontaktovat příslušný členský stát, který má pravomoc, za účelem dosažení vzájemně uspokojivého řešení veškerých vzniklých problémů. Po obdržení odůvodněné žádosti prvního členského státu požádá členský stát, který má pravomoc, subjekt televizního vysílání, aby dodržoval příslušná pravidla obecného veřejného zájmu. Členský stát, který má pravomoc, sdělí prvnímu členskému státu do dvou měsíců výsledky, kterých v návaznosti na tuto žádost dosáhl. Kterýkoli z těchto členských států může vyzvat kontaktní výbor zřízený podle článku 23a, aby daný případ posoudil.

Pokud má první členský stát za to,

• a) že výsledky dosažené uplatněním odstavce 2 nejsou uspokojivé a
• b) že se dotyčný subjekt televizního vysílání usadil v jiném členském státě, který má pravomoc, aby obešel přísnější pravidla v oblastech koordinovaných touto směrnicí, jež by se na něj vztahovala, pokud by byl usazen v prvním členském státě,

může vůči tomuto subjektu televizního vysílání přijmout přiměřená opatření.

Tato opatření musí být objektivně nezbytná, uplatňovaná nediskriminačním způsobem a přiměřená ve vztahu k cílům, které sledují.

Členský stát může přijmout opatření podle odstavce 3, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

• a) členský stát oznámil Komisi a členskému státu, v němž je usazen subjekt televizního vysílání, svůj úmyslu přijmout taková opatření, přičemž uvedl důvody, na jejichž základě situaci posoudil, a
• b) Komise rozhodla, že opatření jsou slučitelná s právem Společenství, a zejména, že posouzení ze strany členského státu, jenž tato opatření podle odstavců 2 a 3 přijal, jsou řádně odůvodněna.

Komise rozhodne do tří měsíců od oznámení podle odst. 4 písm. a), zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství. Pokud Komise rozhodne, že jsou opatření neslučitelná s právem Společenství, dotyčný členský stát od přijetí plánovaných opatření upustí.

Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých právních předpisů, aby poskytovatelé mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, tuto směrnici účinně dodržovali.

Členské státy podporují režimy společné regulace nebo samoregulace na vnitrostátní úrovni v oblastech koordinovaných touto směrnicí v rozsahu, v jakém to dovolují jejich právní řády. Tyto režimy musí být široce přijímány hlavními zúčastněnými subjekty v dotyčných členských státech a musí zaručovat účinné prosazování.

Nestanoví-li tato směrnice jinak, použije se směrnice 2000/31/ES. V případě rozporu mezi ustanoveními směrnice 2000/31/ES a ustanoveními této směrnice mají přednost ustanovení této směrnice, nestanoví-li tato směrnice jinak.“

6. Článek 3a se zrušuje.

7. Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIA USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ NA VŠECHNY AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé audiovizuálních mediálních služeb spadající do jejich pravomoci umožnili příjemcům služby snadný, přímý a trvalý přístup alespoň k těmto informacím:

• a) název poskytovatele mediálních služeb;
• b) adresa, na níž je poskytovatel mediálních služeb usazen;
• c) údaje, které umožňují rychlé, přímé a účinné navázání kontaktu s poskytovatelem mediálních služeb, včetně adresy jeho elektronické pošty nebo internetových stránek;
• d) případné příslušné regulační orgány a orgány dohledu.

Členské státy vhodnými prostředky zajistí, aby audiovizuální mediální služby poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci neobsahovaly podněcování k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženského vyznání nebo národnosti.

Členské státy vyzvou poskytovatele mediálních služeb spadající do jejich pravomoci, aby zajistili postupné zpřístupnění svých služeb osobám se zrakovým nebo sluchovým postižením.

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé mediálních služeb spadající do jejich pravomoci nevysílali kinematografická díla mimo doby sjednané s nositeli práv.

Členské státy zajistí, aby audiovizuální obchodní sdělení poskytovaná poskytovateli mediálních služeb, kteří spadají do jejich pravomoci, splňovala tyto požadavky:

• a) audiovizuální obchodní sdělení jsou snadno rozpoznatelná. Skrytá audiovizuální obchodní sdělení se zakazují;
• b) audiovizuální obchodní sdělení nesmějí používat podprahové techniky;
• c) audiovizuální obchodní sdělení nesmějí:
  • i) narušovat lidskou důstojnost,
  • ii) obsahovat nebo podporovat diskriminaci z důvodu pohlaví, rasy či etnického původu, národnosti, náboženského vyznání či přesvědčení, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace,
  • iii) podporovat chování ohrožující zdraví nebo bezpečnosti,
  • iv) podporovat chování hrubě ohrožující ochranu životního prostředí;
• d) všechny formy audiovizuálních obchodních sdělení týkajících se cigaret a jiných tabákových výrobků se zakazují;
• e) audiovizuální obchodní sdělení týkající se alkoholických nápojů nesmějí být zaměřena výslovně na nezletilé osoby a nesmějí podporovat nestřídmou konzumaci těchto nápojů;
• f) audiovizuální obchodní sdělení týkající se léčivých přípravků a léčebných postupů, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis, se zakazuje;
• g) audiovizuální obchodní sdělení nesmějí tělesně nebo mravně ohrožovat nezletilé osoby. Nesmějí proto přímo nabádat nezletilé osoby ke koupi nebo pronájmu produktu nebo služby a využívat k tomu jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti, přímo nabádat nezletilé osoby, aby přesvědčovaly své rodiče nebo třetí osoby ke koupi propagovaného zboží nebo služby, využívat zvláštní důvěru, kterou mají nezletilé osoby k rodičům, svým učitelům nebo jiným osobám, ani bezdůvodně zobrazovat nezletilé osoby v nebezpečných situacích.

Členské státy a Komise vybízejí poskytovatele mediálních služeb k tomu, aby vytvořili kodexy chování, pokud jde o nevhodná audiovizuální obchodní sdělení, provázející pořady pro děti nebo do nich začleněná, týkající se potravin a nápojů obsahujících živiny a látky s výživovým nebo fyziologickým účinkem, zejména látky jako jsou tuky, transmastné kyseliny, sůl/sodík a cukry, jejichž nadměrný příjem v celkové stravě se nedoporučuje.

Audiovizuální mediální služby nebo pořady, které jsou sponzorovány, musí splňovat tyto požadavky:

• a) jejich obsah a v případě televizního vysílání i doba jejich zařazení nejsou v žádném případě ovlivněny tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb;
• b) nenabádají přímo k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace;
• c) diváci jsou jasně informováni o existenci dohody o sponzorství. Sponzorované pořady musí být zřetelně označeny jako sponzorované pořady jménem, logem nebo jinou značkou sponzora, například odkazem na jeho produkt (produkty) nebo službu (služby) či na jejich charakteristický znak, a to vhodným způsobem na začátku pořadů a v jejich průběhu nebo na jejich konci.

Audiovizuální mediální služby nebo pořady nesmějí být sponzorovány podniky, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret a jiných tabákových výrobků.

Při sponzorování audiovizuálních mediálních služeb nebo pořadů podniky, mezi jejichž předmět činnosti patří výroba nebo prodej léčivých přípravků a léčebných postupů, lze propagovat název nebo obraz podniku na veřejnosti, avšak nelze propagovat určité léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis.

Zpravodajské a publicistické pořady nesmí být sponzorovány. Členské státy mohou zakázat, aby se sponzorské logo objevovalo během pořadů pro děti, dokumentárních pořadů a náboženských pořadů.

Umístění produktu se zakazuje.

Odchylně od odstavce 1 je umístění produktu přípustné, nerozhodne-li členský stát jinak,

• v kinematografických dílech, filmech a seriálech vytvořených pro audiovizuální mediální služby, sportovních pořadech a zábavných pořadech, nebo

• v případech, kdy se neprovádí žádná platba, ale pouze se bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, jako např. rekvizity nebo ceny, s cílem zařadit je do pořadu.

Výjimka stanovená v první odrážce se nevztahuje na pořady pro děti.

Pořady, které obsahují umístění produktu, musí splňovat alespoň tyto požadavky:

• a) jejich obsah a v případě televizního vysílání i doba jejich zařazení nejsou v žádném případě ovlivněny tak, aby tím byla dotčena odpovědnost a redakční nezávislost poskytovatele mediálních služeb;
• b) nenabádají přímo k nákupu nebo pronájmu zboží nebo služeb, zejména zvláštním zmiňováním tohoto zboží nebo služeb za účelem jejich propagace;
• c) nepatřičně nezdůrazňují dotyčný produkt a
• d) diváci jsou jasně informováni o existenci umístění produktu. Pořady obsahující umístění produktu jsou na začátku a na konci pořadu a při pokračování pořadu po reklamní přestávce vhodně označeny, aby divák nemohl být žádným způsobem uveden v omyl.

Výjimečně mohou členské státy od požadavků uvedených výše v písmenu d) upustit, pokud příslušný pořad nevyrobil ani jeho výrobu nezadal sám poskytovatel mediálních služeb nebo společnost přidružená k poskytovateli mediálních služeb.

Pořady nesmějí v žádném případě obsahovat umístění produktu, pokud jde o

• tabákové výrobky nebo cigarety, nebo umístění produktu podniků, jejichž hlavním předmětem činnosti je výroba nebo prodej cigaret a jiných tabákových výrobků, nebo

• určité léčivé přípravky nebo léčebné postupy, které jsou v členském státě, do jehož pravomoci spadá poskytovatel mediálních služeb, dostupné pouze na lékařský předpis.

Odstavce 1, 2 a 3 se vztahují pouze na pořady vyrobené po 19. prosinci 2009.“

8. Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIB USTANOVENÍ, KTERÁ SE VZTAHUJÍ POUZE NA AUDIOVIZUÁLNÍ MEDIÁLNÍ SLUŽBY NA VYŽÁDÁNÍ

Členské státy přijmou vhodná opatření, která zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci, které by mohly vážně narušit tělesný, duševní nebo morální vývoj nezletilých osob, byly dostupné pouze tak, aby nezletilé osoby neměly běžně možnost tyto audiovizuální mediální služby na vyžádání vidět nebo slyšet.

Členské státy zajistí, aby audiovizuální mediální služby na vyžádání poskytované poskytovateli mediálních služeb spadajícími do jejich pravomoci podporovaly v případech, kdy je to možné, a vhodnými prostředky tvorbu evropských děl a přístup k nim. Tato podpora by se mohla týkat mimo jiné finančního příspěvku těchto služeb na tvorbu evropských děl a nabývání práv k těmto dílům nebo podílu či zdůraznění evropských děl v katalozích pořadů v rámci audiovizuální mediální služby na vyžádání.

Nejpozději dne 19. prosince 2011, a poté každé čtyři roky podávají členské státy Komisi zprávu o provádění odstavce 1.

Komise na základě informací poskytnutých členskými státy a na základě nezávislé studie podává Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování odstavce 1, přičemž zohlední vývoj trhu a technický rozvoj a cíl kulturní rozmanitosti.“

9. Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA IIC USTANOVENÍ O VÝHRADNÍCH PRÁVECH A KRÁTKÝCH ZPRAVODAJSKÝCH PŘÍSPĚVCÍCH V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ

Každý členský stát může v souladu s právem Společenství přijmout opatření, která zajistí, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jeho pravomoci, nevysílaly na základě výhradních práv události, jimž členský stát přikládá zásadní společenský význam, způsobem, který zbavuje významnou část veřejnosti tohoto členského státu možnosti sledovat tyto události v přímém přenosu nebo ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání. V této souvislosti dotyčný členský stát vypracuje seznam vnitrostátních a jiných událostí, jimž přikládá zásadní společenský význam. Tento seznam vypracuje jasným a transparentním způsobem v přiměřené lhůtě. Přitom dotyčný členský stát rovněž určí, zda tyto události mají být celé nebo zčásti přenášeny v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, zda mají být celé nebo zčásti přenášeny ze záznamu.

Členské státy neprodleně oznámí Komisi všechna opatření, která podle odstavce l přijaly nebo zamýšlejí přijmout. Ve lhůtě tří měsíců po oznámení Komise ověří, zda jsou opatření slučitelná s právem Společenství, a sdělí je ostatním členským státům. Vyžádá si stanovisko výboru zřízeného podle článku 23a. Přijatá opatření neprodleně zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně jednou ročně zveřejní souhrnný seznam opatření přijatých členskými státy.

Členské státy zajistí vhodnými prostředky v rámci svých vnitrostátních předpisů, aby subjekty televizního vysílání, které spadají do jejich pravomoci, vykonávaly výhradní práva, která nabudou po vyhlášení této směrnice, tak aby významná část veřejnosti v jiném členském státě nebyla zbavena možnosti sledovat události, které tento jiný členský stát určil v souladu s odstavci 1 a 2, celé nebo zčásti v přímém přenosu nebo, je-li to nezbytné nebo vhodné z objektivních důvodů veřejného zájmu, celé nebo zčásti ze záznamu ve volně dostupném televizním vysílání, jak tento jiný členský stát určil podle odstavce 1.

Členské státy zajistí, aby měly všechny subjekty televizního vysílání usazené ve Společenství pro účely krátkých zpravodajských příspěvků přístup k událostem vysoce zajímavým pro veřejnost, které vysílá subjekt televizního vysílání spadající do jejich pravomoci na základě výhradních práv, a to za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek.

Pokud výhradní práva k události vysoce zajímavé pro veřejnost získá jiný subjekt televizního vysílání usazený v témže členském státě jako subjekt televizního vysílání usilující o přístup, musí být přístup vyžadován od tohoto subjektu televizního vysílání.

Členské státy zajistí, aby byl tento přístup zaručen tím, že umožní subjektům televizního vysílání volný výběr krátkých výňatků ze signálu vysílajícího subjektu, přičemž alespoň označí jejich zdroj, pokud to není z praktických důvodů nemožné.

Místo postupu podle odstavce 3 mohou členské státy zavést rovnocenný systém, který zajistí přístup za spravedlivých, přiměřených a nediskriminujících podmínek jiným způsobem.

Krátké výňatky se použijí pouze pro obecné zpravodajské pořady, přičemž v rámci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání mohou být použity, pouze pokud je stejný pořad nabízen ze záznamu stejným poskytovatelem mediálních služeb.

Aniž jsou dotčeny odstavce 1 až 5, zajistí členské státy v souladu se svým právem a právními postupy, aby byly vymezeny způsoby a podmínky pořizování těchto krátkých výňatků, zejména veškerá úprava náhrad, maximální délka krátkých výňatků a časová omezení jejich vysílání. Je-li stanovena náhrada, nesmí být vyšší než dodatečné náklady vzniklé přímo při poskytování přístupu.“

10. V čl. 4 odst. 1 se zrušují slova „ve smyslu článku 6“.

11. Články 6 a 7 se zrušují.

12. Název kapitoly IV se nahrazuje tímto:

„TELEVIZNÍ REKLAMA A TELESHOPPING“

13. Článek 10 se nahrazuje tímto:

Televizní reklama a teleshopping musí být snadno rozeznatelné a odlišitelné od redakčního obsahu. Aniž je dotčeno použití nových reklamních technik, musí být televizní reklama a teleshopping zřetelně odlišeny od ostatních částí pořadu obrazovými nebo zvukovými nebo prostorovými prostředky.

Samostatné reklamní šoty a šoty teleshoppingu, kromě šotů v přenosech sportovních událostí, se vysílají pouze výjimečně.“

14. Článek 11 se nahrazuje tímto:

Členské státy zajistí, aby v případech, kdy se televizní reklama nebo teleshopping zařazuje v průběhu pořadů, nebyla narušena celistvost pořadů, s přihlédnutím k přirozeným přestávkám v pořadu, době jeho trvání a jeho povaze, ani práva nositelů práv.

Vysílání filmů vytvořených pro televizi (s výjimkou seriálů, cyklů a dokumentů), kinematografických děl a zpravodajských pořadů může být přerušeno televizní reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut. Vysílání pořadů pro děti může být přerušeno reklamou nebo teleshoppingem jednou během každého plánovaného časového úseku o délce nejméně třicet minut, pokud plánovaná délka pořadu přesahuje třicet minut. Reklama a teleshopping nesmějí být zařazovány během bohoslužeb.“

15. Články 12 a 13 se zrušují.

16. V článku 14 se zrušuje první odstavec.

17. Články 16 a 17 se zrušují.

18. Článek 18 se nahrazuje tímto:

Podíl televizních reklamních šotů a šotů teleshoppingu nesmí v průběhu jedné hodiny překročit 20 %.

Odstavec 1 se nepoužije na oznámení subjektu televizního vysílání týkající se jeho vlastních pořadů a doprovodných produktů, které jsou od těchto pořadů přímo odvozeny, na oznámení o sponzorování a umístění produktu.“

19. Článek 18a se nahrazuje tímto:

Souvislé teleshoppingové pořady musí být zřetelně označeny obrazovými a zvukovými prostředky a trvají bez přerušení nejméně patnáct minut.“

20. Článek 19 se nahrazuje tímto:

Ustanovení této směrnice se obdobně použijí na televizní kanály určené výhradně pro reklamu a teleshopping a na televizní programy určené výhradně pro vlastní propagaci. Kapitola III, článek 11 a článek 18 se na tyto programy nepoužijí.“

21. Článek 19a se zrušuje.

22. Článek 20 se nahrazuje tímto:

Aniž je dotčen článek 3, mohou členské státy s náležitým ohledem na právo Společenství stanovit pro televizní vysílání určené výhradně pro jejich vnitrostátní území, které nemůže přijímat veřejnost přímo nebo nepřímo v jednom nebo více jiných členských státech, jiné podmínky než podmínky uvedené v čl. 11 odst. 2 a v článku 18.“

23. Název kapitoly V se nahrazuje tímto:

„OCHRANA NEZLETILÝCH OSOB V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ“

24. Články 22a a 22b se zrušují.

25. Název kapitoly VI se nahrazuje tímto:

„PRÁVO NA ODPOVĚĎ V TELEVIZNÍM VYSÍLÁNÍ“

26. V čl. 23a odst. 2 se písmeno e) nahrazuje tímto:

• „e) napomáhat výměně informací mezi členskými státy a Komisí o situaci a vývoji právní úpravy v oblasti audiovizuálních mediálních služeb, s ohledem na audiovizuální politiku Společenství, a o příslušném vývoji v technické oblasti;“.

27. Vkládá se nová kapitola, která zní:

„KAPITOLA VIB SPOLUPRÁCE MEZI REGULAČNÍMI ORGÁNY ČLENSKÝCH STÁTŮ

Členské státy přijmou vhodná opatření k zajištění toho, aby poskytovaly Komisi a sobě navzájem informace nezbytné pro uplatňování této směrnice, zejména jejích článků 2, 2a a 3, především prostřednictvím svých příslušných nezávislých regulačních orgánů.“

28. Články 25 a 25a se zrušují.

29. Článek 26 se nahrazuje tímto:

Do 19. prosince 2011 a poté každé tři roky podá Komise Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování této směrnice a popřípadě podá nové návrhy na její přizpůsobení vývoji v odvětví audiovizuálních mediálních služeb, zejména s ohledem na nejnovější technický rozvoj, konkurenceschopnost tohoto odvětví a úroveň mediální gramotnosti ve všech členských státech.

Tato zpráva rovněž posoudí otázku televizní reklamy provázející pořady pro děti nebo do nich začleněné, a zejména otázku, zda kvantitativní i kvalitativní pravidla obsažená v této směrnici zajistila požadovanou úroveň ochrany.“