Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Postupem podle přílohy III určí každý členský stát potenciální EKI, které splňují průřezová a odvětvová kritéria a zároveň odpovídají definicím podle čl. 2 písm. a) a b).

Komise může členským státům na jejich žádost pomoci při určování potenciálních EKI.

Komise může daný členský stát upozornit na existenci potenciální kritické infrastruktury, o které lze usoudit, že splňuje požadavky pro označení za EKI.

Všechny členské státy a Komise pokračují v průběžném určování potenciálních EKI.

2. Průřezová kritéria uvedená v odstavci 1 zahrnují

Prahové hodnoty průřezových kritérií se vymezí na základě závažnosti dopadů narušení nebo zničení konkrétní infrastruktury. Přesné vymezení prahových hodnot použitelných pro průřezová kritéria stanoví v každém jednotlivém případě členské státy, jichž se konkrétní kritická infrastruktura týká. Každý členský stát každoročně informuje Komisi o počtu infrastruktur podle odvětví, u kterých byla vedena jednání o vymezení prahových hodnot průřezových kritérií.

Odvětvová kritéria zohledňují vlastnosti jednotlivých odvětví s EKI.

Komise vypracuje ve spolupráci s členskými státy pokyny pro uplatňování průřezových a odvětvových kritérií a přibližné prahové hodnoty pro účely určování EKI. Kritéria podléhají utajení. Použití těchto pokynů není pro členské státy povinné.

3. Provádění této směrnice se vztahuje na odvětví energetiky a dopravy. Pododvětví jsou určena v příloze I.

Bude-li to považováno za vhodné, lze ve spojení s přezkumem této směrnice podle článku 11 určit další odvětví pro účely provádění této směrnice. Prioritou bude odvětví informačních a komunikačních technologií.

1. Každý členský stát informuje ostatní členské státy, pro které může mít potenciální EKI závažný dopad, o jejím určení a důvodech pro její označení za potenciální EKI.

2. Každý členský stát, na jehož území se potenciální EKI nachází, se zapojí do dvoustranných nebo vícestranných jednání s ostatními členskými státy, pro které může mít potenciální EKI závažný dopad. Komise se těchto jednání může účastnit, avšak nemá přístup k podrobným informacím, které by umožnily jednoznačné určení konkrétní infrastruktury.

Pokud má některý členský stát důvod se domnívat, že pro něj může mít závažný dopad potenciální EKI, a nebyl jako takový určen členským státem, na jehož území se potenciální EKI nachází, může informovat Komisi o svém přání zapojit se do dvoustranných nebo vícestranných jednání o této otázce. Komise bezodkladně sdělí toto přání členskému státu, na jehož území se potenciální EKI nachází, a vyvine úsilí k usnadnění dohody mezi oběma stranami.

3. Členský stát, na jehož území se potenciální EKI nachází, ji označí za EKI po dohodě s členskými státy, pro něž může mít tato infrastruktura závažný dopad.

Vyžaduje se souhlas členského státu, na jehož území se infrastruktura, jež má být označena za EKI, nachází.

4. Členský stát, na jehož území se označená EKI nachází, každoročně informuje Komisi o počtu označených EKI podle odvětví a o počtu členských států, které jsou závislé na jednotlivých označených EKI. Konkrétní určení EKI budou znát pouze členské státy, pro něž může mít závažný dopad.

5. Členské státy, na jejichž území se EKI nachází, informují vlastníka/provozovatele infrastruktury o jejím označení za EKI. Informace týkající se označení infrastruktury za EKI podléhají odpovídajícímu stupni utajení.

6. Postup určování a označování EKI podle článku 3 a tohoto článku se dokončí do 12. ledna 2011 a pravidelně se provádí jeho přezkum.

1. V rámci postupu vypracování plánu bezpečnosti provozovatele se určí prostředky kritické infrastruktury dané EKI a bezpečnostní řešení, která existují či jsou zaváděna na jejich ochranu. Minimální obsah postupu vypracování plánu bezpečnosti provozovatele EKI je stanoven v příloze II.

2. Každý členský stát posoudí, zda je pro každou označenou EKI nacházející se na jeho území vypracován plán bezpečnosti provozovatele nebo zda jsou zavedena rovnocenná opatření týkající se záležitostí uvedených v příloze II. Zjistí-li členský stát, že takový plán nebo rovnocenná opatření existují a jsou pravidelně aktualizovány, nejsou zapotřebí žádná další prováděcí opatření.

3. Zjistí-li členský stát, že nebyl vypracován plán bezpečnosti provozovatele ani zavedena rovnocenná opatření, zajistí jakýmikoli prostředky, jež uzná za vhodné, aby byl vypracován takový plán nebo rovnocenná opatření týkající se záležitostí uvedených v příloze II.

Každý členský stát zajistí, aby byly vypracovány plány bezpečnosti provozovatele nebo zavedena rovnocenná opatření a aby byl pravidelně do jednoho roku po označení kritické infrastruktury za EKI prováděn jejich přezkum. Toto období může být za výjimečných okolností prodlouženo po dohodě s příslušným orgánem členského státu a po oznámení Komisi.

4. Existují-li již ve vztahu k dané EKI ujednání o dozoru či dohledu, nejsou tímto článkem dotčena a příslušný orgán členského státu uvedený v tomto článku vykonává dozor v rámci stávajících ujednání.

5. Soulad s opatřeními, včetně opatření Společenství, podle nichž je v daném odvětví vyžadován plán obdobný nebo rovnocenný plánu bezpečnosti provozovatele a dohled nad takovým plánem ze strany příslušného orgánu nebo která odkazují na potřebu jeho vypracování, se považuje za splnění všech příslušných požadavků členských států uvedených v tomto článku nebo podle tohoto článku přijatých. Pokyny pro používání uvedené v čl. 3 odst. 2 obsahují orientační seznam těchto opatření.

1. Styčný bezpečnostní úředník je kontaktním místem pro záležitosti související s bezpečností mezi vlastníky/provozovateli EKI a příslušným orgánem členského státu.

2. Každý členský stát posoudí, zda má každá označená EKI nacházející se na jeho území styčného bezpečnostního úředníka či rovnocennou osobu. Zjistí-li členský stát, že styčný bezpečnostní úředník nebo rovnocenná osoba existuje, nejsou zapotřebí žádná další prováděcí opatření.

3. Zjistí-li členský stát, že v souvislosti s označenou EKI neexistuje styčný bezpečnostní úředník ani rovnocenná osoba, zajistí jakýmikoli prostředky, jež uzná za vhodné, aby tento styčný bezpečnostní úředník nebo rovnocenná osoba byli jmenováni.

4. Všechny členské státy zavedou vhodné komunikační mechanismy mezi příslušným orgánem členského státu a styčným bezpečnostním úředníkem nebo rovnocennou osobou za účelem výměny příslušných informací týkajících se rizik a hrozeb zjištěných v souvislosti s určitou EKI. Tímto komunikačním mechanismem nejsou dotčeny požadavky jednotlivých členských států týkající se přístupu k citlivým a utajovaným informacím.

5. Soulad s opatřeními, včetně opatření Společenství, podle nichž je v daném odvětví vyžadován styčný bezpečnostní úředník nebo rovnocenná osoba nebo která odkazují na potřebu jmenování styčného bezpečnostního úředníka či rovnocenné osoby, se považuje za splnění všech požadavků členských států uvedených v tomto článku nebo podle tohoto článku přijatých. Pokyny pro používání uvedené v čl. 3 odst. 2 obsahují orientační seznam těchto opatření.

1. Každý členský stát provede posouzení hrozeb v souvislosti s pododvětvími s EKI do jednoho roku od označení dané kritické infrastruktury na svém území za EKI v rámci těchto pododvětví.

2. Každý členský stát předloží Komisi jednou za dva roky souhrnnou zprávu se všeobecnými údaji o typech zranitelnosti, hrozeb a rizik zjištěných v jednotlivých odvětvích s EKI, v nichž byla některá EKI označena podle článku 4 a nachází se na jeho území.

Komise může ve spolupráci s členskými státy vypracovat společný vzor pro tyto zprávy.

Každá zpráva je utajena na odpovídající úrovni považované za nezbytnou členským státem, v němž byla vypracována.

3. Na základě zpráv uvedených v odstavci 2 posoudí Komise a členské státy podle jednotlivých odvětví, zda by pro EKI měla být zvážena další ochranná opatření na úrovni Společenství. Tento proces se provede společně s přezkumem této směrnice podle článku 11.

4. Komise může ve spolupráci s členskými státy vypracovat společné metodické pokyny pro provádění analýz rizik týkající se EKI. Použití těchto pokynů není pro členské státy povinné.

1. Každá osoba, která přijde do styku s utajovanými informacemi podle této směrnice při zastupování členského státu nebo Komise, musí mít bezpečnostní prověrku odpovídající úrovně.

Členské státy, Komise a příslušné orgány dozoru zajistí, aby citlivé informace týkající se ochrany EKI předložené členským státům nebo Komisi nebyly využity k jiným účelům než k ochraně kritických infrastruktur.

2. Tento článek se použije rovněž na jiné než písemné informace vyměněné během zasedání, na nichž jsou projednávány citlivé otázky.

1. Každý členský stát stanoví kontaktní místo pro záležitosti ochrany EKI (dále jen „kontaktní místo OEKI“).

2. Kontaktní místo OEKI koordinuje záležitosti ochrany EKI v rámci členského státu, s ostatními členskými státy a s Komisí. Stanovení kontaktního místa OEKI nevylučuje účast jiných orgánů v členském státě na záležitostech ochrany EKI.