Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/20/ES ze dne 23. dubna 2009 o pojištění majitelů lodí pro námořní nároky (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 80 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 318, 23.12.2006, s. 195.),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů(Úř. věst. C 229, 22.9.2006, s. 38.),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 29. března 2007 (Úř. věst. C 27 E, 31.1.2008, s. 166), společný postoj Rady ze dne 9. prosince 2008 (Úř. věst C 330 E, 30.12.2008, s. 7) a postoj Evropského parlamentu ze dne 11. března 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).),
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Předmět
Článek 2
Oblast působnosti
1. Tato směrnice se vztahuje na lodě o hrubé prostornosti 300 GT a více.
2. Tato směrnice se nevztahuje na válečná plavidla, na pomocná válečná plavidla či jiná plavidla, která patří státu nebo jím jsou provozována a používána pro nekomerční veřejnou službu.
3. Touto směrnicí nejsou dotčeny režimy zavedené v nástrojích platných v příslušných členských státech a uvedených v příloze.
Článek 3
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
a) „majitelem lodi“ registrovaná osoba vlastnící námořní plavidlo, či jakákoliv jiná osoba, jako například nájemce v nájmu typu „bareboat charter“, jež za provoz plavidla odpovídá;
b) „pojištěním“ pojištění se spoluúčastí či bez ní, které zahrnuje např. pojištění škody obdobné tomu, jaké v současnosti poskytují členové Mezinárodní skupiny klubů P&I, a další účinné formy pojištění (včetně doloženého samopojištění) a finančního zajištění nabízejících podobné podmínky krytí;
c) „úmluvou z roku 1996“ konsolidované znění Úmluvy o omezení odpovědnosti pro námořní nároky z roku 1976 přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO) ve znění protokolu z roku 1996;
Článek 4
Pojištění pro námořní nároky
1. Každý členský stát požaduje, aby majitelé lodí plujících pod jeho vlajkou měli pojištění, které se vztahuje na tyto lodě.
2. Každý členský stát požaduje, aby majitelé lodí plujících pod vlajkou jiného než jejich vlastního státu měli uzavřeno pojištění v okamžiku, kdy tyto lodi vplouvají do přístavu pod jurisdikcí tohoto členského státu. To nebrání členským státům, aby v souladu s mezinárodním právem požadovaly dodržování této povinnosti, pokud tyto lodě plují v jejich teritoriálních vodách.
3. Pojištění uvedené v odstavcích 1 a 2 musí pokrývat námořní nároky podléhající omezení podle úmluvy z roku 1996. Výše pojištění pro každou loď v případě pojistné události se rovná příslušné maximální částce pro omezení odpovědnosti, jak stanoví úmluva z roku 1996.
Článek 5
Inspekce, dodržování směrnice, vyhoštění z přístavu a odmítnutí vstupu do přístavu
1. Každý členský stát zajistí, aby v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES bylo při každé inspekci lodi v přístavu pod jeho jurisdikcí ověřeno, že se na palubě lodi nachází doklad podle článku 6.
2. Pokud se doklad podle článku 6 na palubě lodi nenachází, a aniž jsou dotčena ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES, jež umožňují zadržení lodí, pokud jde o otázky bezpečnosti, příslušné orgány vydají pro tuto loď příkaz k vyhoštění, který bude oznámen Komisi, ostatním členským státům a příslušnému státu vlajky. V důsledku vydání tohoto příkazu k vyhoštění odmítne každý členský stát této lodi vstup do svých přístavů, dokud majitel lodi nepředloží doklad uvedený v článku 6.
Článek 6
Doklad o pojištění
1. Existence pojištění uvedeného v článku 5 musí být potvrzena jedním nebo několika doklady vydanými jeho poskytovatelem, které jsou uchovávány na palubě lodi.
2. Doklady vydané poskytovatelem pojištění musí obsahovat tyto údaje:
a) název plavidla, číslo IMO a přístav registrace;
b) jméno majitele lodi a hlavní místo obchodní činnosti;
c) typ a doba trvání pojištění;
d) název a hlavní místo obchodní činnosti poskytovatele pojištění a případně místo obchodní činnosti, v níž bylo pojištění uzavřeno.
3. Nejsou-li doklady sepsány v angličtině, francouzštině nebo španělštině, musí být doplněny o překlad do jednoho z těchto jazyků.
Článek 7
Sankce
Článek 8
Zprávy
Článek 9
Provedení
1. Členské státy do 1. ledna 2012 uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 10
Vstup v platnost
Článek 11
Určení
Ve Štrasburku dne 23. dubna 2009.
Za Evropský parlament
předseda
H.-G. Pöttering
Za Radu
předseda
P. Nečas
PŘÍLOHA
Mezinárodní úmluva o občanskoprávní odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropou z roku 1992.
Mezinárodní úmluva o odpovědnosti a náhradě za škodu v souvislosti s přepravou nebezpečných a škodlivých látek po moři z roku 1996 (úmluva HNS).
Mezinárodní úmluva o odpovědnosti za škody způsobené znečištěním ropnými palivy z roku 2001 (úmluva „o ropných palivech“).
Nairobská mezinárodní úmluva o odstraňování vraků lodí z roku 2007 (úmluva „o odstraňování vraků“).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 392/2009 ze dne 23. dubna 2009.