Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 63 odst. 3 písm. b) této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 204, 9.8.2008, s. 70.),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů(Úř. věst. C 257, 9.10.2008, s. 20.),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 19. února 2009 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 25. května 2009.),
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Předmět a oblast působnosti
Článek 2
Definice
Pro zvláštní účely této směrnice se rozumí:
a) „státním příslušníkem třetí země“ každá osoba, která není občanem Unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy a která není osobou požívající práva Společenství na volný pohyb ve smyslu čl. 2 bodu 5 Schengenského hraničního kodexu;
b) „neoprávněně pobývajícím státním příslušníkem třetí země“ státní příslušník třetí země pobývající na území členského státu, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky pro pobyt v tomto členském státě;
c) „zaměstnáním“ či „zaměstnáváním“ výkon činností zahrnujících jakoukoli formu práce upravenou vnitrostátními právními předpisy nebo zavedenou praxí pro zaměstnavatele nebo podle jeho pokynů či pod jeho dohledem;
d) „neoprávněným zaměstnáním“ nebo „neoprávněným zaměstnáváním“ zaměstnání neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země;
e) „zaměstnavatelem“ jakákoli fyzická osoba nebo jakýkoli právní subjekt, včetně agentur práce, pro které nebo podle jejichž pokynů či pod jejichž dohledem je zaměstnání vykonáváno;
f) „subdodavatelem“ jakákoli fyzická osoba nebo jakýkoli právní subjekt, jíž bylo svěřeno provedení části nebo všech povinností vyplývajících ze smlouvy;
g) „právnickou osobou“ jakýkoli právní subjekt, jemuž takový status náleží podle platného vnitrostátního práva, kromě států nebo veřejných subjektů při výkonu státní moci a veřejných mezinárodních organizací;
h) „agenturou práce“ fyzická nebo právnická osoba, která v souladu s vnitrostátními právními předpisy uzavírá pracovní smlouvy nebo je v pracovním vztahu se svými zaměstnanci, aby je mohla přidělit uživatelům, u nichž tito zaměstnanci po přechodnou dobu pod jejich dohledem a podle jejich pokynů pracují;
i) „obzvláště vykořisťujícími pracovními podmínkami“ pracovní podmínky, včetně podmínek vyplývajících z diskriminace na základě pohlaví nebo jiné diskriminace, které jsou ve výrazném nepoměru k podmínkám oprávněně zaměstnaných pracovníků a které například ohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků a které jsou v rozporu s lidskou důstojností;
j) „odměnou neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země“ mzda nebo plat a veškeré ostatní náhrady, jež zaměstnavatel přímo nebo nepřímo, v hotovosti nebo v naturáliích vyplácí pracovníkovi v souvislosti s jeho zaměstnáním a jež jsou rovnocenné těm, které by požívali srovnatelní pracovníci v oprávněném pracovním vztahu.
Článek 3
Zákaz neoprávněného zaměstnávání
1. Členské státy zakazují zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
2. Porušení tohoto zákazu podléhá sankcím a opatřením stanoveným v této směrnici.
3. Členský stát může rozhodnout, že zákaz uvedený v odstavci 1 neuplatní na neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí, jejichž vyhoštění bylo odloženo a kteří smějí pracovat v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
Článek 4
Povinnosti zaměstnavatele
1. Členské státy stanoví zaměstnavatelům tyto povinnosti:
a) vyžadovat po státních příslušnících třetích zemí, aby byli před přijetím do zaměstnání držiteli platného povolení k pobytu nebo jiného obdobného povolení a předložili je zaměstnavateli;
b) uchovat alespoň po dobu trvání zaměstnání kopii povolení k pobytu nebo jiného obdobného povolení nebo záznam o nich pro potřeby případné kontroly příslušnými orgány členských států;
c) oznamovat příslušným orgánům určeným členskými státy začátek zaměstnání státních příslušníků třetích zemí ve lhůtě stanovené každým členským státem.
2. Členské státy mohou stanovit zjednodušený postup oznamování podle odst. 1 písm. c), pokud jsou zaměstnavatelé fyzickými osobami a zaměstnání slouží k jejich soukromým účelům.
Členské státy mohou upustit od požadavku na oznamování podle odst. 1 písm. c), pokud zaměstnanec získal postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty(Úř. věst. L 16, 23.1.2004, s. 44.).
3. Členské státy zajistí, že zaměstnavatelé, kteří splnili své povinnosti stanovené v odstavci 1, nenesou odpovědnost za porušení zákazu uvedeného v článku 3, ledaže zaměstnavatelé věděli, že doklad předložený jako platné povolení k pobytu nebo jiné obdobné povolení je padělek.
Článek 5
Finanční sankce
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že porušení zákazu uvedeného v článku 3 podléhá účinným, přiměřeným a odrazujícím sankcím vůči zaměstnavateli.
2. Sankce uplatňované při porušení zákazu uvedeného v článku 3 zahrnují:
a) finanční sankce, které se zvyšují s ohledem na počet neoprávněně zaměstnaných státních příslušníků třetích zemí, a
b) zaplacení výdajů souvisejících s navrácením neoprávněně zaměstnaných státních příslušníků třetích zemí v případech, kdy proběhne postup navrácení. Členské státy mohou místo toho rozhodnout o promítnutí přinejmenším průměrných nákladů souvisejících s návratem do finančních sankcí podle písmene a).
3. Členské státy mohou stanovit nižší finanční sankce, pokud je zaměstnavatel fyzickou osobou, která zaměstnává neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země ke svým soukromým účelům, a pokud nebyly zjištěny obzvláště vykořisťující pracovní podmínky.
Článek 6
Doplatky zaměstnavatelů
1. V případě každého porušení zákazu uvedeného v článku 3 členské státy zajistí, aby zaměstnavatel byl povinen zaplatit:
a) veškeré dlužné odměny neoprávněně zaměstnanému státnímu příslušníkovi třetí země. Neprokáže-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec jinak, má se za to, že dohodnutá výše odměny odpovídala minimálně mzdě stanovené platnými právními předpisy o minimální mzdě, kolektivními smlouvami nebo zavedenou praxí v příslušných profesních odvětvích, přičemž se případně zohlední kogentní vnitrostátní předpisy týkající se mezd;
b) částku rovnající se veškerým daním a příspěvkům na sociální zabezpečení, které by zaměstnavatel zaplatil v případě oprávněného zaměstnání státního příslušníka třetí země, včetně penále za prodlení a odpovídajících správních pokut;
c) případně veškeré náklady spojené se zasláním doplatků do země, do níž se státní příslušník třetí země navrátil nebo byl navrácen.
2. S cílem zajistit dostupnost účinných postupů k uplatnění odst. 1 písm. a) a c) a s náležitým ohledem na článek 13 zavedou členské státy mechanismus, který zajistí, aby neoprávněně zaměstnaní státní příslušníci třetích zemí:
Neoprávněně zaměstnaní státní příslušníci třetích zemí jsou před výkonem jakéhokoli rozhodnutí o navrácení systematicky a objektivně informováni o svých právech podle tohoto odstavce a podle článku 13.
a) mohli vznést nárok vůči svému zaměstnavateli, s výhradou promlčecí lhůty vymezené podle vnitrostátních právních předpisů, a mohli se případně dožadovat výkonu rozhodnutí vůči zaměstnavateli, pokud jde o jakoukoli dlužnou odměnu, a to i v případech dobrovolného i nedobrovolného navrácení, nebo
b) mohli vyzvat příslušné orgány členského státu, stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy, k zahájení postupů k vymáhání dlužné odměny, aniž by byli v této věci nuceni vznést nárok.
3. Pro použití odst. 1 písm. a) a b) členské státy stanoví domněnku trvání pracovního vztahu v délce alespoň tři měsíců, ledaže, kromě jiných, zaměstnavatel nebo zaměstnanec mohou prokázat jinak.
4. Členské státy zajistí zavedení nezbytných mechanismů k tomu, aby neoprávněně zaměstnaní státní příslušníci třetích zemí mohli obdržet veškeré doplatky odměny podle v odst. 1 písm. a), které byly získány jako součást nároků uvedených v odstavci 2, a to i v případech dobrovolného nebo nedobrovolného navrácení.
5. Pokud jde o případy, kdy byla udělena časově omezená povolení k pobytu podle čl. 13 odst. 4, vymezí členské státy ve vnitrostátních právních předpisech podmínky, za nichž lze dobu platnosti těchto povolení prodloužit, dokud státní příslušník třetí země neobdrží veškeré získané doplatky své odměny podle odstavce 1 tohoto článku.
Článek 7
Další opatření
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že se vůči zaměstnavatelům mohou rovněž případně použít tato opatření:
a) vyloučení z nároku na některé nebo všechny veřejné výhody, podpory nebo dotace na období až pěti let, a to včetně finančních prostředků EU spravovaných členskými státy;
b) vyloučení z účasti na veřejných zakázkách ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby(Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 114.) na období až pěti let;
c) navrácení některých nebo všech veřejných výhod, podpor nebo dotací, včetně finančních prostředků EU spravovaných členskými státy, které byly zaměstnavateli poskytnuty v období až 12 měsíců před zjištěním neoprávněného zaměstnání;
d) dočasné nebo trvalé uzavření provozoven, jichž bylo využito k porušení zákazu, nebo dočasné či trvalé odejmutí povolení k provozování dotyčné obchodní činnosti, pokud to lze odůvodnit závažností porušení.
2. Členské státy mohou rozhodnout, že nepoužijí odstavec 1 v případech, kdy jsou zaměstnavatelé fyzickými osobami a zaměstnání slouží k jejich soukromým účelům.
Článek 8
Subdodávky
1. Pokud je zaměstnavatel subdodavatelem a aniž jsou dotčena ustanovení vnitrostátních právních předpisů v oblasti regresních práv nebo vnitrostátních právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení, členské státy zajistí, aby dodavatel, jehož je zaměstnavatel přímým subdodavatelem, mohl nést vedle zaměstnavatele nebo namísto něho odpovědnost za úhradu:
a) veškerých finančních sankcí uložených podle článku 5 a
b) veškerých doplatků podle čl. 6 odst. 1 písm. a) a c) a čl. 6 odst. 2 a 3.
2. Pokud je zaměstnavatel subdodavatelem, členské státy zajistí, aby hlavní dodavatel a jakýkoli zprostředkující subdodavatel mohli v případě, že věděli o tom, že zaměstnávající subdodavatel zaměstnává neoprávněně pobývající státní příslušníky třetích zemí, nést odpovědnost za úhradu plateb uvedených v odstavci 1 vedle zaměstnávajícího subdodavatele nebo dodavatele, jehož je zaměstnavatel přímým subdodavatelem, nebo namísto nich.
3. Dodavatel, který splnil náležitě povinnosti vymezené vnitrostátními právními předpisy, nenese odpovědnost podle odstavců 1 a 2.
4. Členské státy mohou stanovit přísnější pravidla odpovědnosti v rámci svých vnitrostátních právních předpisů.
Článek 9
Trestný čin
1. Členské státy zajistí, aby porušení zákazu uvedeného v článku 3 představovalo trestný čin, pokud bylo spácháno úmyslně, a to za každé z těchto okolností vymezených vnitrostátními právními předpisy:
a) k porušení dochází i nadále nebo je soustavně opakováno;
b) porušení se týká současného zaměstnávání velkého počtu neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí;
c) k porušení dochází za obzvláště vykořisťujících pracovních podmínek;
d) porušení se dopustí zaměstnavatel, který, i když nebyl obviněn z trestného činu podle rámcového rozhodnutí 2002/629/SVV ani nebyl za takový čin odsouzen, využívá práce nebo služeb neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, o kterém je mu známo, že je obětí obchodování s lidmi;
e) porušení se týká neoprávněného zaměstnání nezletilé osoby.
2. Členské státy zajistí, aby návod a pomoc k úmyslnému jednání uvedenému v článku 1 bylo možné trestat jako trestný čin.
Článek 10
Tresty
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že fyzické osoby, které spáchají trestný čin uvedený v článku 9, je možné postihnout účinnými, přiměřenými a odrazujícími tresty.
2. Nezakazují-li to obecné právní zásady, mohou být tresty stanovené v tomto článku uplatňovány podle vnitrostátních právních předpisů, aniž jsou dotčeny další sankce nebo opatření netrestní povahy a mohou být spojeny se zveřejněním soudního rozhodnutí týkajícího se příslušného případu.
Článek 11
Odpovědnost právnických osob
1. Členské státy zajistí, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestný čin uvedený v článku 9, kterého se v jejich prospěch dopustí jakákoli osoba, jež v právnické osobě působí ve vedoucím postavení, jednající samostatně nebo jako člen orgánu této právnické osoby na základě:
a) oprávnění zastupovat tuto právnickou osobu;
b) pravomoci činit rozhodnutí jménem této právnické osoby nebo
c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci této právnické osoby.
2. Členské státy rovněž zajistí, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými v případě, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly ze strany osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestného činu uvedeného v článku 9 ve prospěch právnické osoby osobou jí podřízenou.
3. Odpovědnost právnických osob podle odstavců 1 a 2 nevylučuje vedení trestního řízení proti fyzickým osobám, které jsou pachateli, návodci či pomocníky u trestného činu uvedeného v článku 9.
Článek 12
Sankce ukládané právnickým osobám
Článek 13
Usnadnění podávání stížností
1. Členské státy zajistí, aby byly zavedeny účinné mechanismy, pomocí nichž mohou neoprávněně zaměstnaní státní příslušníci třetích zemí podávat stížnosti na své zaměstnavatele, a to přímo nebo prostřednictvím třetích osob určených členskými státy, jako jsou např. odborové organizace nebo jiná sdružení nebo příslušný orgán členského státu, stanoví-li tak vnitrostátní právní předpisy.
2. Členské státy zajistí, aby třetí osoby, které mají v souladu s kritérii stanovenými v jejich vnitrostátních právních předpisech oprávněný zájem na zajištění dodržování této směrnice, se mohly se souhlasem neoprávněně zaměstnaného státního příslušníka třetí země jeho jménem nebo na jeho podporu účastnit v jakémkoli správním nebo občanskoprávním řízení za účelem provádění této směrnice.
3. Pomoc státním příslušníkům třetích zemí při podávání stížností není považována za napomáhání k nepovolenému pobytu podle směrnice Rady 2002/90/ES ze dne 28. listopadu 2002, kterou se definuje napomáhání k nepovolenému vstupu, přechodu a pobytu(Úř. věst. L 328, 5.12.2002, s. 17.).
4. V případě trestných činů, na které se vztahuje čl. 9 odst. 1 písm. c) nebo e), stanoví členské státy ve vnitrostátních právních předpisech podmínky, za nichž mohou udělit dotyčným státním příslušníkům třetích zemí v jednotlivých případech časově omezené povolení k pobytu vázané na délku příslušných vnitrostátních řízení, a to způsobem srovnatelným s tím, který se uplatňuje na státní příslušníky třetích zemí, na které se vztahuje směrnice 2004/81/ES.
Článek 14
Kontroly
1. Členské státy zajistí, aby na jejich území byly prováděny účinné a odpovídající kontroly zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Tyto kontroly vycházejí v první řadě z posouzení rizik, jež vypracují příslušné orgány členských států.
2. S cílem zvýšit účinnost kontrol určují členské státy na základě posouzení rizik pravidelně odvětví činnosti, ve kterých se soustřeďuje zaměstnávání neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí.
Pro každé z těchto odvětví podají členské státy do 1. července každého roku Komisi zprávu o kontrolách provedených v předchozím roce a o jejich výsledcích, a to jak pokud jde o absolutní hodnoty, tak i o procentní podíl zaměstnavatelů z každého odvětví.
Článek 15
Příznivější ustanovení
Článek 16
Podávání zpráv
1. Komise do 20. července 2014 a poté každé tři roky předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, která případně obsahuje návrhy na změnu článků 6, 7, 8, 13 a 14. Komise ve své zprávě zejména prozkoumá, jak členské státy provádějí čl. 6 odst. 2 a 5.
2. Členské státy předají Komisi veškeré informace potřebné pro vypracování zprávy uvedené v odstavci 1. Tyto informace zahrnují údaje o počtu a výsledcích kontrol provedených podle čl. 14 odst. 1, opatřeních uplatněných podle článku 13 a pokud možno o opatřeních uplatněných podle článků 6 a 7.
Článek 17
Provedení
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 20. července 2011. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.