Pro účely této směrnice se rozumí:

Články 4, 6, 7 a 8 se použijí na vozidla, která mají obvyklé stanoviště na území členského státu:

Každý členský stát je povinen přijmout veškerá vhodná opatření, aby pojistná smlouva kryla také:

1. Členské státy upustí od vykonávání kontrol pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, jakož i vozidel, která mají obvyklé stanoviště na území třetí země a vstupují na jejich území z území jiného členského státu.

Mohou však takové kontroly pojištění provádět, jsou-li tyto kontroly nediskriminační, nezbytné a přiměřené pro dosažení sledovaného cíle a:

2. Na základě právních předpisů členského státu, kterým kontrolor podléhá, mohou být v nezbytných případech zpracovávány osobní údaje za účelem boje proti řízení motorových vozidel bez uzavřeného pojištění odpovědnosti za škodu v jiných členských státech než ve členském státě, na jehož území mají obvyklé stanoviště. Tento právní předpis musí být v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 1).) a musí rovněž stanovit vhodná opatření k zajištění práv subjektů údajů, jejich svobod a oprávněných zájmů.

Tato opatření členského státu zejména stanoví přesný účel, pro který mají být údaje zpracovávány, odkazují na příslušný právní základ, jsou v souladu s příslušnými bezpečnostními požadavky a respektují zásady nezbytnosti, proporcionality a omezení účelu a stanoví přiměřenou dobu uchovávání údajů. Osobní údaje zpracovávané podle tohoto článku výlučně pro účely provedení kontroly pojištění se uchovávají pouze po dobu, která je pro tento účel nezbytná, a jakmile je toho dosaženo, jsou zcela vymazány. Pokud je při kontrole pojištění zjištěno, že vozidlo je kryto povinným pojištěním podle článku 3, osoba provádějící kontrolu okamžitě tyto údaje vymaže. Pokud při kontrole pojištění nelze stanovit, zda je vozidlo kryto povinným pojištěním podle článku 3, jsou údaje uchovávány pouze po omezenou dobu, která nepřesáhne počet dní nezbytných k určení, zda pojistné krytí existuje.

1. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o určité fyzické nebo právnické osoby, veřejnoprávní i soukromoprávní; dotyčný stát sestaví seznam takových osob a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.

Členský stát uplatňující tuto výjimku přijme vhodná opatření, aby zabezpečil, že bude vyplacena náhrada za jakoukoli věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobenou na jeho území a na území jiných členských států vozidly, která takovým osobám patří.

Zejména určí v zemi, kde vznikne věcná škoda nebo škoda na zdraví, orgán nebo subjekt pověřený náhradou škody, za podmínek stanovených právními předpisy tohoto státu, poškozeným v případech, kdy nelze použít čl. 2 písm. a).

Předá Komisi seznam osob, které jsou osvobozeny od povinného pojištění, a orgánů nebo subjektů pověřených náhradou škody.

Komise tento seznam zveřejní.

2. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o určité typy vozidel nebo určitá vozidla, která mají zvláštní poznávací značku; dotyčný stát sestaví seznam takových typů nebo takových vozidel a oznámí jej ostatním členským státům a Komisi.

V tom případě členské státy zajistí, aby s vozidly uvedenými v prvním pododstavci bylo zacházeno stejným způsobem jako s vozidly, pro které nebyla splněna pojistná povinnost podle článku 3.

Garanční fond členského státu, v němž došlo k nehodě, tak může uplatnit svůj nárok vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště.

Od 11. června 2010 členské státy podávají Komisi zprávu o provádění a praktickém uplatňování tohoto odstavce.

Komise tyto zprávy přezkoumá a pokud tak uzná za vhodné, podá návrhy na nahrazení nebo zrušení této výjimky.

3. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o vozidla, jež jsou dočasně nebo trvale stažena z provozu a jejichž provoz je zakázán, za předpokladu, že byl zaveden formální správní postup nebo jiné ověřitelné opatření v souladu s vnitrostátním právem.

V tom případě členské státy zajistí, aby s vozidly uvedenými v prvním pododstavci bylo zacházeno stejným způsobem jako s vozidly, pro která nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti podle článku 3.

Garanční fond členského státu, v němž došlo k nehodě, tak může uplatnit svůj nárok vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště.

4. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o vozidla provozovaná výlučně v oblastech s omezeným přístupem v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy.

Členský stát, který tak učiní, zajistí, aby s vozidly uvedenými v prvním pododstavci bylo zacházeno stejným způsobem jako s vozidly, u nichž nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti podle článku 3.

Garanční fond členského státu, v němž došlo k nehodě, tak může uplatnit svůj nárok vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště.

5. Členský stát se může odchýlit od článku 3, pokud jde o vozidla, jejichž provoz není povolen na veřejných komunikacích v souladu s jeho vnitrostátními právními předpisy.

V tom případě členské státy zajistí, aby s vozidly uvedenými v prvním pododstavci bylo zacházeno stejným způsobem jako s vozidly, pro které nebyla splněna povinnost pojištění odpovědnosti podle článku 3.

Garanční fond členského státu, v němž došlo k nehodě, tak může uplatnit svůj nárok vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém má vozidlo své obvyklé stanoviště.

6. Pokud se členský stát odchýlí podle odstavce 5 tohoto článku od článku 3, jde-li o vozidla, jejichž provoz není povolen na veřejných komunikacích, může se rovněž odchýlit od článku 10, pokud jde o náhradu škody způsobené těmito vozidly v oblastech, které nejsou přístupné veřejnosti v důsledku zákonného nebo fyzického omezení přístupu do těchto oblastí vymezených jeho vnitrostátními právními předpisy.

7. Pokud jde o odstavce 3 až 6, členské státy oznámí Komisi použití odchylky a zvláštní ujednání týkající se jejího provádění. Komise seznam těchto odchylek zveřejní.

Každý členský stát zabezpečí, aby způsobí-li na jeho území nehodu vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území jiného členského státu, národní kancelář pojistitelů, aniž by tím byl dotčen závazek uvedený v čl. 2 písm. a), získala informace:

1. Každé vozidlo, které má obvyklé stanoviště na území třetí země, musí být před vstupem na území, na něž se vztahuje Smlouva, opatřeno buď platnou zelenou kartou, nebo potvrzením o hraničním pojištění, které prokazují, že vozidlo je pojištěno v souladu s článkem 7.

S vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve třetí zemi, se však zachází jako s vozidly, která mají obvyklé stanoviště ve Společenství, jestliže se jednotlivé národní kanceláře pojistitelů všech členských států, každá podle vlastních vnitrostátních právních předpisů o povinném pojištění, zaručí, že vypořádají nároky související s nehodami, ke kterým dojde na jejich území a jsou způsobeny těmito vozidly.

2. Komise poté, co v úzké spolupráci s členskými státy zjistí, že závazky zmíněné v odst. 1 druhém pododstavci byly přijaty, stanoví od kterého data a pro které typy vozidel členské státy nebudou nadále vyžadovat předložení dokladů uvedených v odst. 1 prvním pododstavci.

1. Aniž jsou dotčeny případné vyšší záruky, které mohou členské státy případně stanovit, vyžaduje každý členský stát, aby minimální částky, pro něž platí povinné pojištění uvedené v článku 3, činily:

2. Každých pět let od 22. prosince 2021 Komise přezkoumá částky uvedené v odstavci 1 v souladu s harmonizovaným indexem spotřebitelských cen (dále jen „HISC“) stanoveným podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/792(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/792 ze dne 11. května 2016 o harmonizovaných indexech spotřebitelských cen a indexu cen bytových nemovitostí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2494/95 (Úř. věst. L 135, 24.5.2016, s. 11).).

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 28b, pokud jde o úpravu těchto částek podle HISC, a to do šesti měsíců po skončení každého pětiletého období.

V členských státech, které nepřijaly euro, se tyto částky přepočtou na jejich národní měnu za použití směnného kurzu platného ke dni výpočtu nových minimálních částek, který bude zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán, jehož úkolem je poskytovat náhradu škody minimálně do výše povinného pojištění v případě věcných škod nebo škod na zdraví způsobených nezjištěným vozidlem nebo vozidlem, u něhož nebyla splněna pojistná povinnost stanovená v článku 3.

Prvním pododstavcem není dotčeno právo členského státu považovat náhradu škody tímto orgánem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo stanovit, jak se mají řešit nároky mezi tímto orgánem a osobou nebo osobami, které za nehodu nesou odpovědnost, a jinými pojistiteli nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají povinnost nahradit škodu poškozenému v téže nehodě. Členské státy však nesmí tomuto orgánu dovolit, aby podmínil poskytnutí náhrady škody tím, že by poškozený musel jakkoli prokazovat, že osoba, která je za škodu odpovědná, není schopna nebo odmítá zaplatit.

2. Poškozený může v každém případě uplatnit svůj nárok přímo vůči orgánu, který je na základě informací, jež mu poškozený na jeho žádost poskytl, povinen dát zdůvodněnou odpověď, pokud jde o poskytnutí jakékoli náhrady škody.

Členské státy však mohou výplatu náhrady škody uvedeným orgánem vyloučit u osob, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, nastoupily dobrovolně, jestliže tento orgán může prokázat, že věděly, že vozidlo není pojištěné.

3. Členské státy mohou výplatu náhrady škody tímto orgánem omezit nebo vyloučit v případě věcné škody způsobené nezjištěným vozidlem.

Pokud však orgán poskytl náhradu za závažnou škodu na zdraví jakémukoli poškozenému v důsledku stejné nehody, při které byla způsobena věcná škoda nezjištěným vozidlem, členský stát nesmí vyloučit poskytnutí náhrady věcné škody na základě toho, že totožnost vozidla nebyla zjištěna. Nicméně členské státy mohou stanovit spoluúčast poškozeného, který utrpěl věcnou škodu, do výše 500 EUR.

Podmínky pro to, aby škody na zdraví byly pokládány za závažné, se určí v souladu s právními nebo správními předpisy členského státu, kde k nehodě došlo. V tomto ohledu mohou členské státy vzít mimo jiné v úvahu, zda úraz vyžadoval nemocniční ošetření.

4. Každý členský stát uplatňuje své právní a správní předpisy pro poskytnutí náhrady škody orgánem, aniž tím je dotčena jiná praxe, která je pro poškozeného příznivější.

1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán, jehož úkolem je poskytovat náhradu škody poškozeným, kteří mají bydliště na jeho území, minimálně do výše povinného pojištění, za věcné škody nebo škody na zdraví způsobené vozidlem pojištěným pojišťovnou, pokud:

2. Každý členský stát přijme vhodná opatření k zajištění toho, aby měl orgán uvedený v odstavci 1 k dispozici dostatečné finanční prostředky na poskytnutí náhrady poškozeným v souladu s pravidly stanovenými v odstavci 10, jsou-li platby náhrady splatné v situacích uvedených v odst. 1 písm. a) a b). Součástí těchto opatření mohou být požadavky na finanční příspěvky za předpokladu, že jsou uloženy pouze pojišťovnám, které byly schváleny členským státem, který tyto požadavky uložil.

3. Aniž je dotčena jakákoli povinnost podle článku 280 směrnice 2009/138/ES, každý členský stát zajistí, aby v případě, že příslušný soud nebo jakýkoli jiný příslušný orgán vydají příkaz nebo přijmou rozhodnutí zahájit řízení podle odst. 1 písm. a) nebo b) ve vztahu k pojišťovně, jejímž domovským členským státem je tento členský stát, se tento příkaz nebo rozhodnutí zveřejnily. Orgán uvedený v odstavci 1 usazený v domovském členském státě pojišťovny zajistí, aby všechny orgány uvedené v odstavci 1 ve všech členských státech byly o tomto příkazu nebo rozhodnutí neprodleně informovány.

4. Poškozený může podat žádost o náhradu škody přímo orgánu uvedenému v odstavci 1.

5. Po obdržení žádosti orgán uvedený v odstavci 1 informuje obdobný orgán v domovském členském státě pojišťovny a pojišťovnu, vůči které je vedeno konkurzní řízení nebo která se nachází v likvidačním řízení, nebo jejího správce či likvidátora ve smyslu čl. 268 odst. 1 písm. e) a f) směrnice 2009/138/ES o tom, že obdržel od poškozeného žádost o náhradu škody.

6. Pojišťovna, vůči které je vedeno konkurzní řízení, nebo která se nachází v likvidačním řízení, nebo její správce či likvidátor informují orgán uvedený v odstavci 1, pokud poskytují náhradu škody nebo popírají odpovědnost ve vztahu k žádosti o náhradu škody, kterou rovněž obdržel orgán uvedený v odstavci 1.

7. Členské státy zajistí, aby orgán uvedený v odstavci 1 poskytl poškozenému mimo jiné na základě informací, které mu na jeho žádost poškozený poskytl, odůvodněnou nabídku náhrady škody nebo odůvodněnou odpověď podle druhého pododstavce tohoto odstavce v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal dotčenému orgánu svou žádost o náhradu škody.

Pro účely prvního pododstavce dotčený orgán:

8. Je-li náhrada škody splatná v souladu s odst. 7 druhým pododstavcem písm. a), orgán uvedený v odstavci 1 poskytne poškozenému náhradu bez zbytečného prodlení a v každém případě do tří měsíců ode dne, kdy poškozený přijal odůvodněnou nabídku náhrady škody uvedenou v odst. 7 druhém pododstavci písm. a).

Pokud byla škoda vyčíslena pouze částečně, použijí se požadavky týkající se poskytnutí náhrady škody stanovené v prvním pododstavci na tuto částečně vyčíslenou škodu, a to od okamžiku přijetí odpovídající odůvodněné nabídky náhrady škody.

9. Členské státy zajistí, aby orgán uvedený v odstavci 1 disponoval veškerými pravomocemi a kompetencemi nezbytnými k tomu, aby mohl včas spolupracovat s jinými takovými orgány v jiných členských státech, s orgány zřízenými nebo schválenými podle článku 25a ve všech členských státech a s dalšími zúčastněnými stranami, včetně pojišťovny, vůči které je vedeno konkurzní řízení, nebo která se nachází v likvidačním řízení, jejího správce či likvidátora a příslušných vnitrostátních orgánů členských států, a to ve všech fázích postupů uvedených v tomto článku. Tato spolupráce zahrnuje podávání žádostí o informace, jejich přijímání a poskytování, případně včetně informací o konkrétních žádostech o náhradu škody.

10. Jestliže je domovský členský stát pojišťovny uvedené v odstavci 1 odlišný od členského státu, v němž má poškozený bydliště, je orgán uvedený v odstavci 1 v členském státě, ve kterém má poškozený bydliště, který poskytl poškozenému náhradu v souladu s odstavcem 8, oprávněn požadovat plnou úhradu částky poskytnuté jakožto náhrada škody od orgánu uvedeného v odstavci 1 v domovském členském státě pojišťovny.

Orgán uvedený v odstavci 1 v domovském členském státě pojišťovny provede platbu orgánu uvedenému v odstavci 1 v členském státě, v němž má poškozený bydliště, který poskytl poškozenému náhradu v souladu s odstavcem 8, a to v přiměřené lhůtě nepřesahující šest měsíců, pokud se tyto orgány písemně nedohodnou jinak, poté, co obdržel žádost o náhradu škody.

Na orgán, který poskytl náhradu podle prvního pododstavce, přecházejí práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně s výjimkou práv poškozeného vůči pojistníkovi nebo jiné pojištěné osobě, která nehodu způsobila v rozsahu, v němž by odpovědnost pojistníka nebo pojištěné osoby byla kryta insolventní pojišťovnou v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Každý členský stát je povinen uznat tento přechod práv, jak je upraven jakýmkoli jiným členským státem.

11. Odstavci 1 až 10 není dotčeno právo členských států:

12. Členské státy orgánu uvedenému v odstavci 1 nepovolí, aby podmínil poskytnutí náhrady škody jinými požadavky, než které jsou stanoveny v této směrnici. Členské státy zejména orgánu uvedenému v odstavci 1 nepovolí, aby podmínil poskytnutí náhrady škody tím, že poškozený musí prokázat, že právnická nebo fyzická osoba, které jsou za škodu odpovědné, nejsou schopny nebo odmítají zaplatit.

13. Orgány uvedené v odstavci 1 nebo subjekty uvedené v druhém pododstavci tohoto odstavce usilují o uzavření dohody do 23. prosince 2023 za účelem provedení tohoto článku, pokud jde o jejich funkce a povinnosti a postupy úhrad podle tohoto článku.

Za tímto účelem do 23. června 2023 každý členský stát:

Dohoda uvedená v prvním pododstavci je okamžitě oznámena Komisi.

Není-li dohoda uvedená v prvním pododstavci uzavřena do 23. prosince 2023, je Komise zmocněna přijímat v souladu s postupem uvedeným v článku 28b akty v přenesené pravomoci za účelem stanovení procesních úkolů a procesních povinností orgánů uvedených v odstavci 1 v souvislosti s úhradou.

1. Aniž je dotčen čl. 13 odst. 1 druhý pododstavec, kryje pojištění uvedené v článku 3 odpovědnost za škody na zdraví všech osob cestujících ve vozidle, s výjimkou řidiče, vyplývající z provozu vozidla.

2. Rodinní příslušníci pojistníka, řidiče či kterékoli jiné osoby, jež nese občanskoprávní odpovědnost za nehodu, která je kryta pojištěním uvedeným v článku 3, nesmějí být v důsledku tohoto příbuzenského vztahu vyloučeni z pojištění u škod na zdraví, které sami utrpěli.

3. Pojištění uvedené v článku 3 kryje škodu na zdraví a věcnou škodu utrpěnou chodci, cyklisty a dalšími nemotorizovanými uživateli pozemních komunikací, kteří v důsledku nehody, jejímž účastníkem bylo motorové vozidlo, mají nárok na náhradu škody v souladu s vnitrostátními občanskoprávními předpisy.

Tímto článkem není dotčena občanskoprávní odpovědnost ani výše náhrady škody.

1. Každý členský stát přijme veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby ve vztahu k nárokům třetích osob poškozených v důsledku nehody bylo považováno za neplatné jakékoli zákonné ustanovení či smluvní ujednání obsažené v pojistné smlouvě uzavřené podle článku 3, vylučuje-li z pojištění provoz či řízení vozidel:

Ustanovení či ujednání uvedená v prvním pododstavci písm. a) však lze uplatnit vůči osobám, které do vozidla, jež věcnou škodu nebo škodu na zdraví způsobilo, dobrovolně nastoupily, může-li pojistitel prokázat, že věděly o tom, že vozidlo bylo odcizeno.

Členské státy nemusí v případě nehod, k nimž dojde na jejich území, uplatnit první pododstavec v rozsahu, v jakém může poškozený obdržet náhradu škody od orgánu sociálního zabezpečení.

2. V případě vozidel odcizených nebo získaných násilím mohou členské státy stanovit, že orgán uvedený v čl. 10 odst. 1 vyplatí za podmínek stanovených v odstavci 1 tohoto článku náhradu škody místo pojistitele. Má-li vozidlo obvyklé stanoviště v jiném členském státě, nemůže tento orgán uplatňovat žádný regresní nárok proti žádnému orgánu v uvedeném členském státě.

Členské státy, které v případě odcizených nebo násilím získaných vozidel stanoví, že orgán uvedený v čl. 10 odst. 1 vyplatí náhradu škody, mohou u věcných škod stanovit spoluúčast poškozeného až do výše 250 EUR.

3. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, že jakékoli zákonné ustanovení nebo smluvní ujednání obsažené v pojistné smlouvě, které vylučuje cestující z pojistného krytí z toho důvodu, že věděli nebo měli vědět, že řidič vozidla byl v době nehody pod vlivem alkoholu nebo jiné omamné látky, se považuje za neplatné ve vztahu k nárokům takového cestujícího.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby všechny pojistné smlouvy povinného pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu vozidel:

1. Odchylně od čl. 13 bodu 13 písm. b) směrnice 2009/138/ES, pokud je vozidlo odesláno z jednoho členského státu do jiného, pokládá se za členský stát, ve kterém se nachází riziko, a to v závislosti na výběru osobou odpovědnou za krytí odpovědnosti za škodu vůči třetím osobám, buď členský stát registrace, nebo cílový členský stát, a to bezprostředně od převzetí vozidla kupujícím po dobu třiceti dnů, přestože vozidlo nebylo v cílovém členském státě formálně zaregistrováno.

Členské státy zajistí, aby informační středisko uvedené v článku 23 členského státu, v němž je vozidlo registrováno, informační středisko cílového členského státu, pokud se liší, a informační středisko jakéhokoli jiného příslušného členského státu, jako je členský stát, v němž k nehodě došlo nebo v němž má poškozený bydliště, vzájemně spolupracovala s cílem zajistit dostupnost nezbytných informací o odeslaném vozidle, které mají k dispozici v souladu s článkem 23.

2. V případě, že se vozidlo během období uvedeného v odstavci 1 tohoto článku stalo účastníkem nehody, přičemž nebylo pojištěné, je povinen poskytnout náhradu škody stanovenou v článku 9 orgán uvedený v čl. 10 odst. 1 cílového členského státu.

1. V případě nehody způsobené soupravou vozidel sestávající z tažného vozidla a přípojného vozidla, má-li přípojné vozidlo samostatné pojištění odpovědnosti za škody vůči třetím osobám, může poškozený uplatnit svůj nárok přímo u pojišťovny, u níž je přípojné vozidlo pojištěno, pokud:

2. V případě nehody způsobené soupravou vozidel sestávající z tažného vozidla a přípojného vozidla poskytne pojistitel přípojného vozidla, ledaže by byl podle platných vnitrostátních právních předpisů povinen poskytnout plnou náhradu škody, poškozenému na jeho žádost bez zbytečného odkladu informace o:

Komise přijme do 23. července 2023 prováděcí akty, které prostřednictvím vzoru stanoví formu a obsah potvrzení o škodném průběhu předchozích pojištění uvedeného ve druhém pododstavci. Tento vzor musí obsahovat všechny následující informace:

1. Členské státy se mohou rozhodnout, že udělí certifikaci pro nástroje, které spotřebitelům umožňují bezplatně porovnávat ceny, sazby a pojistné krytí mezi poskytovateli povinného pojištění uvedeného v článku 3 jako „nezávislé nástroje pro porovnávání cen pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel“, pokud jsou splněny podmínky odstavce 2.

2. Srovnávací nástroj ve smyslu odstavce 1 musí:

1. Účelem článků 20 až 26 je stanovit zvláštní opatření použitelná pro poškozené, již mají nárok na náhradu věcné škody nebo škody na zdraví v důsledku nehod, k nimž došlo v jiném členském státě než v členském státě bydliště nebo sídla poškozeného, a které byly způsobeny provozem vozidel pojištěných a majících obvyklé stanoviště v členském státě.

Aniž jsou dotčeny právní předpisy třetích zemí o občanskoprávní odpovědnosti a mezinárodní právo soukromé, vztahují se tato ustanovení rovněž na poškozené s bydlištěm nebo sídlem v členském státě, již mají nárok na náhradu věcné škody nebo škody na zdraví v důsledku nehod, k nimž došlo ve třetí zemi, jejíž národní kancelář pojistitelů se připojila k systému zelených karet, jsou-li tyto nehody způsobeny provozem vozidel pojištěných a majících obvyklé stanoviště v členském státě.

2. Články 21 a 24 se použijí pouze v případě nehod způsobených provozem vozidla:

1. Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby všechny pojišťovny pojišťující rizika zařazená do odvětví 10 bodu A přílohy směrnice 73/239/EHS kromě odpovědnosti dopravce jmenovaly škodního zástupce v každém jiném členském státě, než kde získaly úřední povolení.

Úkolem škodního zástupce je projednání a vyřízení nároků vzniklých z nehody v případech uvedených v čl. 20 odst. 1.

Škodní zástupce musí mít bydliště nebo být usazen v členském státě, v němž je jmenován.

2. Výběr škodního zástupce je věcí uvážení pojišťovny.

Členské státy nesmějí tuto volbu omezit.

3. Škodní zástupce může jednat za jednu nebo i více pojišťoven.

4. Škodní zástupce shromažďuje v souvislosti s takovými nároky veškeré informace nutné k jejich vyřízení a přijímá opatření nezbytná k jednání o likvidaci škod.

Požadavek jmenování škodního zástupce nevylučuje právo poškozeného nebo jeho pojišťovny zahájit řízení přímo proti osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně.

5. Škodní zástupci jsou vybaveni dostatečnými pravomocemi k zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným v případech uvedených v čl. 20 odst. 1 a k uspokojení jejich nároků na náhradu škody v plném rozsahu.

Musí být schopni zkoumat případ v úředním jazyce nebo jazycích členského státu bydliště nebo sídla poškozeného.

6. Jmenování škodního zástupce samo o sobě nepředstavuje otevření pobočky ve smyslu čl. 1 písm. b) směrnice 92/49/EHS a škodní zástupce není považován za provozovnu ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice 88/357/EHS ani za provozovnu ve smyslu nařízení (ES) č. 44/2001.

Členské státy stanoví za pomoci vhodných účinných a systémových finančních postihů nebo obdobných správních sankcí povinnosti, které mají za cíl zajistit, aby do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal svou žádost o náhradu škody buď přímo pojišťovně osoby, která nehodu způsobila, nebo jejímu škodnímu zástupci,

1. S cílem umožnit poškozeným žádat o náhradu škody každý členský stát zřídí nebo schválí informační středisko, jehož úkolem je:

Informace podle písm. a) bodů i), ii) a iii) musí být uchovávány po dobu sedmi let od ukončení registrace vozidla nebo ukončení pojistné smlouvy.

1a. Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo jiné subjekty byly povinny poskytovat informace uvedené v odst. 1 písm. a) bodech i), ii) a iii) informačním střediskům a informovat je vždy, když pojistná smlouva pozbude platnosti nebo se jinak již nevztahuje na vozidlo s poznávací značkou.

2. Pojišťovny uvedené v odst. 1 písm. a) bodu iii) oznámí informačním střediskům všech členských států jméno a adresu škodního zástupce, kterého jmenovaly v souladu s článkem 21 v každém členském státě.

3. Členské státy zajistí, aby poškozený měl po dobu sedmi let po nehodě právo získat neprodleně od informačního střediska členského státu svého bydliště nebo sídla, členského státu, v němž má vozidlo obvyklé stanoviště, nebo členského státu, kde došlo k nehodě, tyto údaje:

Informační střediska navzájem spolupracují.

4. Informační středisko sdělí poškozenému jméno a adresu majitele, obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, jestliže má poškozený oprávněný zájem na získání těchto informací. Pro účely tohoto ustanovení se informační střediska obrací zejména na:

Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka podle čl. 5 odst. 1 prvního pododstavce, informační středisko oznámí poškozenému název orgánu nebo subjektu určeného podle čl. 5 odst. 1 třetího pododstavce a pověřeného náhradou škody poškozenému v případech, kdy nelze použít postup uvedený v čl. 2 písm. a).

Jestliže se na vozidlo vztahuje výjimka podle čl. 5 odst. 2, informační středisko oznámí poškozenému název subjektu kryjícího vozidlo v zemi, v níž má toto vozidlo obvyklé stanoviště.

5. Členské státy zajistí, aby informační střediska, aniž jsou tím dotčeny jejich povinnosti podle odstavců 1 a 4, poskytovala informace stanovené v uvedených odstavcích jakémukoli účastníku dopravní nehody způsobené vozidlem krytým pojištěním podle článku 3.

6. Zpracování osobních údajů vyplývajících z odstavců 1 až 5 se provádí v souladu s nařízením (EU) 2016/679.

1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán pro odškodnění pověřený odškodňováním poškozených v případech uvedených v čl. 20 odst. 1.

Poškození mohou podat žádost o náhradu škody orgánu pro odškodnění ve členském státě svého bydliště nebo sídla,

Poškození však nemohou podat žádost o náhradu škody orgánu pro odškodnění, jestliže zahájili soudní řízení přímo proti pojišťovně.

Orgán pro odškodnění podnikne kroky do dvou měsíců ode dne, kdy mu poškozený podal žádost o náhradu škody, avšak postup ukončí, jestliže pojišťovna nebo škodní zástupce následně předloží odůvodněnou odpověď na žádost.

Orgán pro odškodnění okamžitě uvědomí:

• a) pojišťovnu vozidla, jehož provoz způsobil nehodu, nebo škodního zástupce;
• b) orgán pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která vystavila pojistnou smlouvu;

že obdržel od poškozeného žádost o náhradu škody a že odpoví na tuto žádost do dvou měsíců od jejího předložení.

Tímto ustanovením není dotčeno právo členských států považovat náhradu škody tímto orgánem za subsidiární nebo nesubsidiární a právo stanovit, jak se mají řešit nároky mezi tímto orgánem a osobou či osobami, které způsobily nehodu, a jinými pojišťovnami nebo orgány sociálního zabezpečení, jež mají odškodnit poškozeného v téže nehodě. Členské státy však nesmějí tomuto orgánu dovolit vázat vyplacení náhrady škody na jakékoli jiné podmínky, než které jsou stanoveny v této směrnici, zejména na podmínku, aby poškozený musel nějakou formou prokázat, že osoba, která je za škodu odpovědná, není schopna nebo odmítá zaplatit.

2. Orgán pro odškodnění, který odškodnil poškozeného v členském státě jeho bydliště nebo sídla, je oprávněn požadovat náhradu vyplacené částky od orgánu pro odškodnění v členském státě provozovny pojišťovny, která vystavila pojistnou smlouvu.

Na posledně jmenovaný orgán pro odškodnění přecházejí práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo její pojišťovně, pokud orgán pro odškodnění členského státu bydliště nebo sídla poškozeného poskytl náhradu utrpěné věcné škody nebo škody na zdraví.

Každý členský stát je povinen uznat přechod práv, jak je upraven jakýmkoli jiným členským státem.

3. Tento článek je použitelný:

1. Jestliže není možné vozidlo zjistit nebo jestliže do dvou měsíců od nehody není možné zjistit pojišťovnu, může poškozený požádat o náhradu škody pověřený orgán členského státu, v němž má bydliště nebo sídlo. Náhrada škody se poskytuje v souladu s články 9 a 10. V takovém případě orgán pro odškodnění uplatní nárok za podmínek stanovených v čl. 24 odst. 2:

2. Tento článek se použije na nehody způsobené vozidly pocházejícími ze třetích zemí, na které se vztahují články 7 a 8.

1. Každý členský stát zřídí nebo schválí orgán, který bude pověřen úkolem poskytovat v případech uvedených v čl. 20 odst. 1 poškozeným s bydlištěm na jeho území náhradu věcné škody nebo škody na zdraví způsobené vozidlem pojištěným pojišťovnou, a to minimálně do výše povinného pojištění, pokud:

2. Každý členský stát přijme vhodná opatření k zajištění toho, aby měl orgán uvedený v odstavci 1 k dispozici dostatečné finanční prostředky na poskytnutí náhrady poškozeným v souladu s pravidly stanovenými v odstavci 10, jsou-li platby náhrady splatné v situacích uvedených v odst. 1 písm. a) a b). Součástí těchto opatření mohou být požadavky na finanční příspěvky za předpokladu, že jsou uloženy pouze pojišťovnám, které byly schváleny členským státem, který požadavky uložil.

3. Aniž je dotčena jakákoli povinnost podle článku 280 směrnice 2009/138/ES, každý členský stát zajistí, aby v případě, že příslušný soud nebo jakýkoli jiný příslušný orgán vydají příkaz nebo přijmou rozhodnutí zahájit řízení podle odst. 1 písm. a) nebo b) ve vztahu k pojišťovně, jejímž domovským členským státem je tento členský stát, se tento příkaz nebo rozhodnutí zveřejnily. Orgán uvedený v odstavci 1 usazený v domovském členském státě pojišťovny zajistí, aby všechny orgány uvedené v odstavci 1 a všechny orgány pro odškodnění uvedené v článku 24 ve všech členských státech byly o tomto příkazu nebo rozhodnutí neprodleně informovány.

4. Poškozený může podat žádost o náhradu škody přímo orgánu uvedenému v odstavci 1.

5. Po obdržení žádosti o náhradu škody informuje orgán uvedený v odstavci 1 obdobný orgán v domovském členském státě pojišťovny, orgán pro odškodnění podle článku 24 v členském státě bydliště poškozeného a pojišťovnu, vůči které je vedeno konkurzní řízení nebo která se nachází v likvidačním řízení, nebo jejího správce či likvidátora ve smyslu čl. 268 odst. 1 písm. e) a f) směrnice 2009/138/ES o tom, že od poškozeného obdržel žádost o náhradu škody.

6. Pojišťovna, vůči které je vedeno konkurzní řízení nebo která se nachází v likvidačním řízení, nebo její správce či likvidátor informují orgán uvedený v odstavci 1, pokud poskytují náhradu škody nebo popírají odpovědnost ve vztahu k žádosti o náhradu škody, kterou rovněž obdržel orgán uvedený v odstavci 1.

7. Členské státy zajistí, aby orgán uvedený v odstavci 1 poskytl poškozenému mimo jiné na základě informací, které mu na jeho žádost poškozený poskytl, odůvodněnou nabídku náhrady škody nebo odůvodněnou odpověď podle druhého pododstavce tohoto odstavce, v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy, do tří měsíců ode dne, kdy poškozený podal dotčenému orgánu svou žádost o náhradu škody.

Pro účely prvního pododstavce dotčený orgán:

8. Je-li náhrada škody splatná v souladu s odst. 7 druhým pododstavcem písm. a), orgán uvedený v odstavci 1 poskytne poškozenému náhradu škody bez zbytečného prodlení a v každém případě do tří měsíců poté, co poškozený přijal odůvodněnou nabídku náhrady škody uvedenou v odst. 7 druhém pododstavci písm. a).

Pokud byla škoda vyčíslena pouze částečně, použijí se požadavky týkající se poskytnutí náhrady škody stanovené v prvním pododstavci na tuto částečně vyčíslenou škodu, a to od okamžiku přijetí odpovídající odůvodněné nabídky náhrady škody.

9. Členské státy zajistí, aby orgán uvedený v odstavci 1 disponoval veškerými pravomocemi a kompetencemi nezbytnými k tomu, aby mohl včas spolupracovat s jinými takovými orgány v jiných členských státech, s orgány zřízenými nebo schválenými podle článků 10a a 24 ve všech členských státech a s dalšími zúčastněnými stranami, včetně pojišťovny, vůči které je vedeno konkurzní řízení, nebo jež se nachází v likvidačním řízení, jejího škodního zástupce, správce či likvidátora, a s příslušnými vnitrostátními orgány členských států, a to ve všech fázích řízení uvedených v tomto článku. Tato spolupráce zahrnuje podávání žádostí o informace, jejich přijímání a poskytování, případně včetně informací o konkrétních žádostech o náhradu škody.

10. Jestliže je domovský členský stát pojišťovny uvedené v odstavci 1 odlišný od členského státu, v němž má poškozený bydliště, je orgán uvedený v odstavci 1, který poskytl poškozenému náhradu v souladu s odstavcem 8 v členském státě jeho bydliště, oprávněn požadovat plnou úhradu částky poskytnuté v rámci náhrady škody od orgánu uvedeného v odstavci 1 v domovském členském státě pojišťovny.

Orgán uvedený v odstavci 1 v domovském členském státě pojišťovny provede platbu orgánu uvedenému v odstavci 1 v členském státě, v němž má poškozený bydliště, který poskytl poškozenému náhradu v souladu s odstavcem 8, a to v přiměřené lhůtě nepřesahující šest měsíců, ledaže by se tyto orgány písemně dohodly jinak, poté, co obdržel žádost o náhradu škody.

Na orgán, který poskytl náhradu škody podle prvního pododstavce, přecházejí práva poškozeného vůči osobě, která nehodu způsobila, nebo vůči její pojišťovně, s výjimkou práv poškozeného vůči pojistníkovi nebo jiné pojištěné osobě, která nehodu způsobila, v rozsahu, v němž by odpovědnost pojistníka nebo pojištěné osoby byla kryta insolventní pojišťovnou v souladu s platnými vnitrostátními právními předpisy. Každý členský stát je povinen uznat tento přechod práv, jak je upraven jakýmkoli jiným členským státem.

11. Odstavci 1 až 10 není dotčeno právo členských států:

12. Členské státy orgánu uvedenému v odstavci 1 nepovolí podmínit poskytnutí náhrady škody jinými požadavky, než které jsou stanoveny v této směrnici. Členské státy zejména orgánu uvedenému v odstavci 1 nepovolí podmínit poskytnutí náhrady škody požadavkem, aby poškozený prokázal, že fyzická nebo právnická osoba, které nesou za škodu odpovědnost, nejsou schopny nebo odmítají zaplatit.

13. Orgány uvedené v odstavci 1 nebo subjekty uvedené ve druhém pododstavci tohoto odstavce usilují o uzavření dohody do 23. prosince 2023 za účelem provedení tohoto článku, pokud jde o jejich funkce a povinnosti a postupy úhrad podle tohoto článku.

Za tímto účelem do 23. června 2023 každý členský stát:

Dohoda uvedená v prvním pododstavci je okamžitě oznámena Komisi.

Není-li dohoda uvedená v prvním pododstavci uzavřena do 23. prosince 2023, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s postupem uvedeným v článku 28b za účelem upřesnění procesních úkolů a procesních povinností orgánů uvedených v odstavci 1 v souvislosti s úhradou.

1. Členské státy mohou v souladu se Smlouvou zachovat nebo uvést v účinnost předpisy, které jsou výhodnější pro poškozeného než předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

Členské státy mohou požadovat pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, které splňuje požadavky této směrnice, pro každé motorové zařízení používané na zemi, jehož se netýká definice „vozidla“ uvedená v čl. 1 bodu 1 a na něž se nevztahuje článek 3.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

1. Komisi je nápomocen Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění zřízený rozhodnutím Komise 2004/9/ES(Rozhodnutí Komise 2004/9/ES ze dne 5. listopadu 2003 o zřízení Evropského výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (Úř. věst. L 3, 7.1.2004, s. 34).). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).).

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 9 odst. 2 se Komisi svěřuje na dobu neurčitou počínaje 22. prosince 2021.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 10a odst. 13 čtvrtém pododstavci a v čl. 25a odst. 13 čtvrtém pododstavci je svěřena Komisi na dobu sedmi let ode dne 22. prosince 2021. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 9 odst. 2, čl. 10a odst. 13 čtvrtém pododstavci a v čl. 25a odst. 13 čtvrtém pododstavci kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.).

5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 9 odst. 2, čl. 10a odst. 13 čtvrtého pododstavce a čl. 25a odst. 13 čtvrtého pododstavce vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o tři měsíce.

1. Nejpozději do pěti let od příslušných dat použitelnosti článků 10a a 25a uvedených v čl. 30 druhém, třetím a čtvrtém pododstavci podá Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o fungování, spolupráci a financování orgánů uvedených v článcích 10a a 25a. V případě potřeby ke zprávě připojí legislativní návrh. Pokud jde o financování těchto orgánů, obsahuje zpráva alespoň:

2. Nejpozději do 24. prosince 2030 předloží Komise zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, v níž posoudí uplatňování této směrnice, s výjimkou prvků, na něž se vztahuje hodnocení uvedené v odstavci 1, mimo jiné, pokud jde o:

Ke zprávě bude případně připojen legislativní návrh.