Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/139/ES ze dne 25. listopadu 2009 o povinném označení dvoukolových a tříkolových motorových vozidel (kodifikované znění) (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na článek 95 této smlouvy,
s ohledem na návrh Komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 77, 31.3.2009, s. 41.),
v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy(Stanovisko Evropského parlamentu ze dne 18. listopadu 2008 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 10. listopadu 2009.),
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4
1. Pokud jde o dvoukolová a tříkolová vozidla, která splňují požadavky této směrnice, členské státy nesmějí z důvodů týkajících se povinného označení odmítnout udělit ES schválení typu nebo zakázat registraci, prodej nebo uvedení takového vozidla do provozu.
2. Členské státy odmítnou z důvodů týkajících se povinného označení udělit ES schválení typu jakémukoli novému typu dvoukolového nebo tříkolového motorového vozidla, které nesplňuje požadavky této směrnice.
3. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 5
Článek 6
Článek 7
Ve Štrasburku dne 25. listopadu 2009.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předsedkyně
Å. Torstensson
PŘÍLOHA I
POŽADAVKY NA POVINNÉ OZNAČENÍ DVOUKOLOVÝCH A TŘÍKOLOVÝCH MOTOROVÝCH VOZIDEL
Identifikační číslo vozidla se skládá ze strukturované kombinace znaků, kterou výrobce přiřazuje každému vozidlu. Jejím účelem je, aby výrobce mohl jednoznačně identifikovat každé své vozidlo – aniž by k tomu potřeboval jakékoli jiné informace – po dobu 30 let. Identifikace musí splňovat následující požadavky:
1. VŠEOBECNĚ
1.1 Všechna vozidla musí být opatřena níže popsaným štítkem a označeními. Tento štítek a tato označení připevní výrobce nebo jeho oprávněný zástupce.
2. ŠTÍTEK S ÚDAJI VÝROBCE
2.1 Štítek s údaji výrobce podle příkladu uvedeného v dodatku 1 se trvale upevní na snadno přístupném místě k části, která se během normálního používání nevyměňuje; štítek musí být snadno čitelný a musí na něm být nesmazatelně uvedeny následující údaje v tomto pořadí:
- 2.1.1 název výrobce;
- 2.1.2 značka schválení typu podle článku 8 směrnice 2002/24/ES;
- 2.1.3 identifikační číslo vozidla (VIN);
- 2.1.4 hladina akustického tlaku stojícího vozidla: … dB(A) při … ot/min.
2.2 Značka schválení typu podle požadavku bodu 2.1.2, hodnota hladiny akustického tlaku stojícího vozidla a počet otáček za minutu podle požadavku bodu 2.1.4 nejsou zahrnuty do ES dílčího schválení typu z hlediska povinného označení. Tyto dílčí údaje musí však být připojeny ke všem vozidlům vyrobeným ve shodě se schváleným typem.
2.3 Výrobce může pod povinná označení nebo na jedné straně od nich připojit doplňující informace mimo vyznačený obdélník, ve kterém jsou pouze údaje požadované v bodech 2.1.1 až 2.1.4 (viz dodatek l).
3. IDENTIFIKAČNÍ ČÍSLO VOZIDLA
3.1 na štítku s údaji výrobce musí být uvedeno identifikační číslo vozidla. Číslo musí být vyraženo nebo vylisováno takovým způsobem, aby je nebylo možno odstranit nebo vyměnit, na takovém místě podvozku nebo rámu, které je snadno přístupné, a musí být umístěno v pravé polovině vozidla.
- 3.1.1 Identifikační číslo vozidla musí mít tři části, jak je dále uvedeno:
- 3.1.1.1 první část je tvořena kódem přiděleným výrobci vozidla a umožňujícím identifikaci výrobce. Kód musí zahrnovat tři znaky (písmena nebo číslice) přidělené příslušnými orgány státu, ve kterém má výrobce registrovanou adresu v souladu s praxí mezinárodní agentury, která má oprávnění Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO). První znak určuje geografickou oblast, druhý znak stát v této geografické oblasti a třetí znak určitého výrobce. Vyrábí-li výrobce méně než 500 vozidel ročně, je třetím znakem číslice 9. Aby bylo možno výrobce vždy identifikovat, musí výše uvedený orgán přidělit pro třetí část ještě třetí, čtvrtý a pátý znak;
- 3.1.1.2 v druhé části je šest znaků (písmen nebo číslic) popisujících všeobecné charakteristiky vozidla (typ, variantu a v případě mopedů verzi); každá charakteristika může mít několik znaků. Jestliže výrobce nepoužije jeden nebo více z těchto znaků, musí být nevyužité mezery vyplněny abecedními nebo číselnými znaky, přičemž je jejich volba ponechána na výrobci;
- 3.1.1.3 v třetí části je osm znaků, z nichž poslední čtyři musí být číslice, které musí v kombinaci s ostatními dvěma částmi umožnit správnou identifikaci určitého vozidla. Jakákoli nevyužitá mezera musí být vyplněna znakem 0, aby se tak získal požadovaný celkový počet znaků.
- 3.1.2 Identifikační číslo musí, pokud je to možné, obsadit pouze jeden řádek. Začátek a konec každého řádku musí být označen znakem, který není ani arabskou číslicí, ani velkým latinským písmenem, ani nesmí být zaměnitelný za jakýkoli takový znak.
Výjimečně a z technických důvodů může identifikační číslo obsadit dva řádky. V tom případě však nesmí být žádná ze tří částí přerušena a začátek a konec každého řádku musí být označen znakem, který není ani arabskou číslicí, ani velkým latinským písmenem, ani nesmí být zaměnitelný za jakýkoli takový znak.
Přípustné je rovněž uvedení zmíněného znaku do řádku mezi tři části (bod 3.1.1).
Mezi znaky nesmějí být mezery.
4. ZNAKY
4.1 Pro všechna označení podle bodů 2 a 3 musí být použita latinská písmena a arabské číslice. Latinská písmena použitá k údajům podle bodů 2.1.1, 2.1.3 a 3 musí být velká písmena.
4.2 V identifikačním čísle vozidla:
- 4.2.1 je zakázáno používání písmen I, O a Q nebo pomlčky, hvězdičky nebo jiných specifických znaků;
- 4.2.2 musí mít písmena a číslice následující minimální výšky:
- 4.2.2.1 4 mm v případě znaků, které jsou uváděny přímo na podvozku, rámu nebo na jiné podobné konstrukční části vozidla;
- 4.2.2.2 3 mm v případě znaků uváděných na štítku s údaji výrobce.
PŘÍLOHA II
ČÁST A
Zrušená směrnice a její následné změny (uvedené v článku 5)
Směrnice Rady 93/34/EHS (Úř. věst. L 188, 29.7.1993, s. 38) | |
Směrnice Komise 1999/25/ES (Úř. věst. L 104, 21.4.1999, s. 19) | |
Směrnice Komise 2006/27/ES (Úř. věst. L 66, 8.3.2006, s. 7) | Pouze článek 2 a příloha II |
Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu a použitelnost (uvedené v článku 5)
| Směrnice | Lhůta pro provedení | Datum použitelnosti |
|---|---|---|
| 93/34/EHS | 14. prosince 1994 | 14. června 1995 |
| 1999/25/ES | 31. prosince 1999 | 1. ledna 2000 |
| 2006/27/ES | 31. prosince 2006 | — |
PŘÍLOHA III
SROVNÁVACÍ TABULKA
| Směrnice 93/34/EHS | Směrnice 2006/27/ES | Tato směrnice |
|---|---|---|
| Články 1, 2 a 3 | Články 1, 2 a 3 | |
| Čl. 4 odst. 1 | — | |
| — | Čl. 5 odst. 1 | Čl. 4 odst. 1 |
| — | Čl. 5 odst. 2 | Čl. 4 odst. 2 |
| Čl. 4 odst. 2 | Čl. 4 odst. 3 | |
| — | Článek 5 | |
| — | Článek 6 | |
| Článek 5 | Článek 7 | |
| Příloha | Příloha I | |
| — | Příloha II | |
| — | Příloha III |