Nařízení Komise (EU) č. 1254/2009 ze dne 18. prosince 2009, kterým se stanoví kritéria umožňující členským státům odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002(Úř. věst. L 97, 9.4.2008, s. 72.), a zejména na čl. 4 odst. 4 uvedeného nařízení,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Kritéria by měla být stanovena tak, aby členským státům umožnila odchýlit se od společných základních norem v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijmout alternativní bezpečnostní opatření poskytující dostatečnou úroveň ochrany na základě (místního) posouzení rizika. Tato alternativní opatření by se měla opírat o důvody týkající se velikosti letadla nebo důvody týkající se povahy, rozsahu nebo četnosti provozu nebo jiných souvisejících činností. Kritéria, jež je třeba stanovit, by se měla tudíž také opírat o tyto důvody.

(2) V souladu s článkem 24 nařízení (ES) č. 300/2008 se příloha uvedeného nařízení použije od data stanoveného v prováděcích pravidlech, avšak nejpozději 24 měsíců od vstupu nařízení (ES) č. 300/2008 v platnost. Kritéria přijatá podle čl. 4 odst. 4 nařízení (ES) č. 300/2008 by měla být tudíž použita až po přijetí prováděcích pravidel podle čl. 4 odst. 3, avšak nejpozději dne 29. dubna 2010.

(3) Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro bezpečnost civilního letectví,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

Článek 1

Členské státy se budou moci odchýlit od společných základních norem uvedených v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 300/2008 a přijmout alternativní bezpečnostní opatření poskytující dostatečnou úroveň ochrany na základě posouzení rizika schváleného příslušným orgánem na letištích nebo ve vymezených prostorách letišť, kde je provoz omezen na jednu nebo několik z těchto kategorií:

1) letadla s maximální vzletovou hmotností nedosahující 15000 kilogramů;

2) vrtulníky;

3) lety státní, vojenské a lety pro potřeby donucovacích orgánů;

4) protipožární lety;

5) lety pro potřeby zdravotnických, pohotovostních nebo záchranných služeb;

6) lety pro potřeby výzkumu a vývoje;

7) lety pro účely leteckých prací;

8) lety pro potřeby humanitární pomoci;

9) lety provozované leteckými dopravci, výrobci letadel nebo společnostmi provádějícími údržbu, nepřevážející ani cestující či zavazadla, ani náklad či poštovní zásilky;

10) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45500 kilogramů vlastněnými podnikem a používané pro přepravu vlastních zaměstnanců a neplatících cestujících a zboží v rámci výpomoci při výkonu obchodní činnosti tohoto podniku;

11) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45500 kilogramů kompletně pronajatými podnikem od provozovatele letadel, se kterým má podnik podepsánu písemnou smlouvu o přepravě vlastních zaměstnanců a neplatících cestujících a zboží v rámci výpomoci při výkonu obchodní činnosti tohoto podniku;

12) lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti nedosahující 45500 kilogramů používané pro přepravu vlastníka letadla a neplatících cestujících a zboží.

Pro lety uvedené v bodech 10, 11 a 12, avšak s letadly o maximální vzletové hmotnosti 45500 kilogramů nebo více, se ve výjimečných případech může příslušný orgán na základě posouzení rizik pro každý jednotlivý případ odchýlit od hmotnostního omezení stanoveného v těchto kategoriích. Členské státy, které takové lety s letadly o maximální vzletové hmotnosti 45500 kilogramů nebo více přijímají, mohou vyžadovat předchozí oznámení, případně i s kopií provedeného posouzení rizika, nebo jejich předchozí schválení. Požadavek předchozího oznámení nebo schválení musí být předložen písemně všem ostatním členským státům.

Článek 2

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Použije se ode dne uvedeného v prováděcích pravidlech přijatých postupy uvedenými v čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 300/2008, avšak nejpozději dne 29. dubna 2010.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.