Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov (přepracování)
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 194 odst. 2 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 75.),
s ohledem na stanovisko Výboru regionů(Úř. věst. C 200, 25.8.2009, s. 41.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2009 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), postoj Rady v prvním čtení ze dne 14. dubna 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku), postoj Evropského parlamentu ze dne 18. května 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).),
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Předmět
1. Tato směrnice podporuje snižování energetické náročnosti budov v Unii s ohledem na vnější klimatické a místní podmínky i požadavky na vnitřní mikroklimatické prostředí a efektivnost nákladů.
2. V této směrnici jsou stanoveny požadavky pro:
a) společný obecný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov a ucelených částí budov;
b) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov a nových ucelených částí budov;
c) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost:
- i) stávajících budov, ucelených částí budov a prvků budov, které jsou předmětem větší renovace,
- ii) prvků budov, jež jsou součástí obvodového pláště budovy a jež mají významný dopad na energetickou náročnost obvodového pláště, pokud jsou namontovány dodatečně nebo nahrazeny, a
- iii) technických systémů budovy při jejich instalaci, nahrazení nebo modernizaci;
d) vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie;
e) energetickou certifikaci budov nebo ucelených částí budov;
f) pravidelnou inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách a
g) nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv.
3. Požadavky stanovené touto směrnicí jsou minimálními požadavky a nebrání členským státům v přijetí nebo zavedení přísnějších opatření. Taková opatření musí být slučitelná se Smlouvou. Oznamují se Komisi.
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1) „budovou“ zastřešená stavba se stěnami, v níž se používá energie k úpravě vnitřního prostředí;
2) „budovou s téměř nulovou spotřebou energie“ budova, jejíž energetická náročnost určená podle přílohy I je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jeho okolí;
3) „technickým systémem budovy“ technické zařízení budovy nebo její ucelené části určené k vytápění prostor, chlazení prostor, větrání, přípravě teplé vody, zabudovanému osvětlení, automatizaci a kontrole budov, výrobě elektrické energie na místě nebo kombinace těchto systémů, včetně systémů, které využívají energii z obnovitelných zdrojů;
3a) „systémem automatizace a kontroly budov“ systém sestávající ze všech produktů, softwaru a inženýrských služeb, které mohou podporovat energeticky účinný, hospodárný a bezpečný provoz technických systémů budovy pomocí automatického ovládání a usnadněním jejich manuálního řízení;
4) „energetickou náročností budovy“ vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení;
5) „primární energií“ energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace;
6) „energií z obnovitelných zdrojů“ energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů;
7) „obvodovým pláštěm budovy“ integrované prvky budovy, které oddělují její interiér od vnějšího prostředí;
8) „ucelenou částí budovy“ oddíl, podlaží nebo byt v rámci budovy, jež jsou určeny k samostatnému používání nebo byly za tímto účelem upraveny;
9) „prvkem budovy“ technický systém budovy nebo prvek obvodového pláště budovy;
10) „větší renovací“ renovace budovy, přičemž:
- a) celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy jsou vyšší než 25 % hodnoty budovy bez hodnoty pozemku, na němž budova stojí, nebo
- b) renovace probíhá u více než 25 % plochy obvodového pláště budovy;
Členské státy si mohou zvolit, zda uplatní možnost a) či b).
11) „evropskou normou“ norma přijatá Evropským výborem pro normalizaci, Evropským výborem pro normalizaci v elektrotechnice nebo Evropským ústavem pro telekomunikační normy a zpřístupněná veřejnosti;
12) „certifikátem energetické náročnosti“ certifikát uznaný členským státem nebo právnickou osobou jím určenou, který udává energetickou náročnost budovy nebo ucelené části budovy, vypočtenou podle metody přijaté v souladu s článkem 3;
13) „kombinovanou výrobou tepla a elektřiny“ současná výroba tepelné energie a elektrické nebo mechanické energie v jednom procesu;
14) „nákladově optimální úrovní“ úroveň energetické náročnosti, která vede k nejnižším nákladům v průběhu odhadovaného ekonomického životního cyklu, přičemž:
- a) nejnižší náklady se určují s ohledem na investiční náklady v oblasti energií, náklady na údržbu a provoz (včetně nákladů na energie, úspor, kategorie dotčené budovy a případně příjmů z vyrobené energie) a případně náklady na likvidaci a
- b) odhadovaný ekonomický životní cyklus určují jednotlivé členské státy. Označuje zbývající odhadovaný ekonomický životní cyklus budov, kdy jsou požadavky na energetickou náročnost stanoveny pro budovu jako celek, nebo odhadovaný životní cyklus prvku budovy, kdy jsou požadavky na energetickou náročnost stanoveny pro prvky budovy.
Nákladově optimální úroveň se pohybuje v rozmezí úrovní náročnosti, v nichž je analýza nákladů a přínosů vypočítaná pro odhadovaný ekonomický životní cyklus pozitivní;
15) „klimatizačním systémem“ kombinace prvků, které jsou potřebné pro vnitřní úpravu vzduchu, při níž je teplota regulována nebo může být snižována;
15a) „otopnou soustavou“ kombinace prvků, které jsou potřebné pro vnitřní úpravu vzduchu, při níž je zvyšována teplota;
15b) „zdrojem tepla“ část otopné soustavy, která vytváří užitečné teplo pomocí jednoho nebo více z následujících procesů:
- a) spalování paliv, například v kotli;
- b) Jouleův jev, k němuž dochází v topných tělesech systému elektrického odporového ohřevu;
- c) získávání tepla z okolního vzduchu, z odváděného vzduchu z ventilace, z vody nebo ze zemního zdroje tepelným čerpadlem;
15c) „smlouvou o energetických službách“ smlouva o energetických službách ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).);
16) „kotlem“ kombinovaná tepelná jednotka, která se skládá z kotlového tělesa a hořáku, konstruovaná tak, že teplo vzniklé spalováním je předáváno tekutině;
17) „jmenovitým výkonem“ největší tepelný výkon, vyjádřený v kW, stanovený a zaručený výrobcem, kterého lze dosáhnout při trvalém provozu a při účinnosti uvedené výrobcem;
18) „tepelným čerpadlem“ stroj, přístroj nebo zařízení, které přenáší teplo z přirozeného prostředí, jako je ovzduší, voda nebo půda, do budov nebo průmyslových zařízení tím, že obrací přirozené sdílení tepla, takže se teplo přenáší z prostředí s nižší teplotou do prostředí s vyšší teplotou. V případě reverzibilních tepelných čerpadel může jít rovněž o sdílení tepla z budovy do přirozeného prostředí;
19) „ústředním vytápěním“ nebo „ústředním chlazením“ distribuce tepelné energie ve formě páry, teplé vody nebo chlazených kapalin z ústředního zdroje výroby prostřednictvím sítě do více budov či míst za účelem použití k vytápění nebo chlazení prostoru nebo procesu;
20) „izolovanou mikrosoustavou“ izolovaná mikrosoustava ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55).).
Článek 2a
Dlouhodobá strategie renovací
1. Každý členský stát vytvoří dlouhodobou strategii renovací na podporu renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, a to tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku, čímž podpoří nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Každá dlouhodobá strategie renovace zahrnuje:
a) přehled vnitrostátního fondu budov vycházející podle potřeby ze statistického vzorku a očekávaného podílu renovovaných budov v roce 2020;
b) stanovení nákladově efektivních přístupů k renovacím podle typu budovy a klimatického pásma, případně se zohledněním potenciálních relevantních aktivačních momentů v průběhu doby životnosti budovy;
c) politiky a opatření na podporu nákladově efektivních rozsáhlých renovací budov, včetně rozsáhlých renovací prováděných v několika fázích, a na podporu cílených nákladově úsporných opatření a renovací, například prostřednictvím zavedení dobrovolného režimu pasportů pro renovace budov;
d) přehled politik a opatření zaměřených na energeticky nejnáročnější segmenty vnitrostátního fondu budov, problém rozdílných motivací a selhání trhu, jakož i nástin příslušných vnitrostátních kroků přispívajících ke zmírnění energetické chudoby;
e) politiky a opatření zacílené na všechny veřejné budovy;
f) přehled vnitrostátních iniciativ na podporu inteligentních technologií a dobře propojených budov a komunit, jakož i dovedností a vzdělávání v odvětví stavebnictví a energetické účinnosti a
g) fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů, například v oblasti zdraví, bezpečnosti a kvality vzduchu.
2. V dlouhodobé strategii renovací stanoví každý členský stát plán s opatřeními a měřitelnými ukazateli pokroku stanovenými na vnitrostátní úrovni s ohledem na dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v Unii o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990, aby zajistil energeticky vysoce účinný vnitrostátní fond budov bez emisí uhlíku a aby usnadnil nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. V plánu uvedou orientační dílčí cíle pro roky 2030, 2040 a 2050 a specifikují, jak tyto cíle přispívají k dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti v souladu se směrnicí 2012/27/EU.
3. Na podporu mobilizace investic do renovací potřebných na dosažení cílů uvedených v odstavci 1 členské státy usnadní přístup k vhodným mechanismům pro:
a) agregaci projektů, mimo jiné prostřednictvím investičních platforem či skupin a konsorcií malých a středních podniků, jež umožní přístup investorům a souborná řešení potenciálním klientům;
b) snižování vnímané rizikovosti operací v oblasti energetické účinnosti pro investory a soukromý sektor;
c) využívání veřejných prostředků jako páky pro získání dalších soukromých investic nebo řešení specifického selhání trhu;
d) směrování investic do energeticky účinného veřejného fondu budov souladu s pokyny agentury Eurostat; a
e) zajištění přístupných a transparentních nástrojů pro poskytování poradenství, jako jsou jednotná kontaktní místa pro spotřebitele a služby energetického poradenství o příslušných energeticky úsporných renovacích a o finančních nástrojích.
4. Komise shromáždí a poskytne alespoň veřejným orgánům osvědčené postupy v oblasti úspěšných veřejných i soukromých systémů financování energeticky úsporných renovací a informace o systémech agregace menších projektů energeticky úsporných renovací. Komise dále vymezí a poskytne osvědčené postupy týkající se finančních pobídek k renovaci ze spotřebitelského hlediska a zohlední přitom rozdíly mezi členskými státy v nákladové efektivnosti.
5. Na podporu vývoje své dlouhodobé strategie renovací uspořádá každý členský stát na toto téma veřejnou konzultaci před tím, než tuto strategii předloží Komisi. Každý členský stát přiloží ke své dlouhodobé strategii renovací shrnutí výsledků svých veřejných konzultací.
Každý členský stát při provádění svých dlouhodobých strategií renovací stanoví podmínky konzultace inkluzivním způsobem.
6. Každý členský stát přiloží ke své dlouhodobé strategii renovací podrobnosti provádění své nejaktuálnější dlouhodobé strategie renovací, včetně detailů plánovaných politik a opatření.
7. Každý členský stát může použít svou dlouhodobou strategii renovací pro účely řešení požární bezpečnosti a rizik spojených s intenzivní seismickou aktivitou, jež mají dopad na energeticky úsporné renovace a na životnost budov.
8. Dlouhodobá strategie renovace každého členského státu se předloží Komisi v rámci jeho konečného integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999 ze dne 11. prosince 2018 o správě energetické unie a opatření v oblasti klimatu, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 663/2009 a (ES) č. 715/2009, směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES, 98/70/ES, 2009/31/ES, 2009/73/ES, 2010/31/EU, 2012/27/EU a 2013/30/EU, směrnice Rady 2009/119/ES a (EU) 2015/652 a zrušuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 1).). Odchylně od čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení se první dlouhodobá strategie renovace podle odstavce 1 tohoto článku předloží Komisi do 10. března 2020.
Článek 3
Přijetí metody výpočtu energetické náročnosti budov
Článek 4
Stanovení minimálních požadavků na energetickou náročnost
1. Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby minimální požadavky na energetickou náročnost budov nebo ucelených částí budov byly stanoveny za účelem dosažení nákladově optimálních úrovní. Energetická náročnost se vypočítá podle metody uvedené v článku 3. Nákladově optimální úrovně se vypočtou v souladu se srovnávacím metodickým rámcem uvedeným v článku 5, jakmile bude tento rámec zaveden.
Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby byly stanoveny minimální požadavky na energetickou náročnost pro prvky budovy, jež jsou součástí obvodového pláště budovy a jež mají významný dopad na energetickou náročnost obvodového pláště, pokud jsou nahrazeny nebo namontovány dodatečně, s cílem dosáhnout nákladově optimálních úrovní.
Při stanovování požadavků mohou členské státy rozlišovat mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými kategoriemi budov.
V těchto požadavcích je třeba brát v úvahu obecné podmínky vnitřního prostředí, aby se zamezilo nepříznivým účinkům, např. nedostatečnému větrání, a také místní podmínky a určené využití i stáří budovy.
Od členského státu se nevyžaduje, aby stanovil takové minimální požadavky na energetickou náročnost, které nejsou nákladově efektivní v rámci odhadovaného ekonomického životního cyklu.
Minimální požadavky na energetickou náročnost se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za pět let a v případě potřeby se aktualizují, aby odrážely technický pokrok v sektoru budov.
2. Členské státy se mohou rozhodnout, že nestanoví nebo nebudou uplatňovat požadavky uvedené v odstavci 1 u těchto kategorií budov:
a) budovy úředně chráněné jako součást vymezeného prostředí nebo vzhledem k jejich zvláštní architektonické nebo historické hodnotě, pokud by splnění některých minimálních požadavků na energetickou náročnost nepřijatelně změnilo jejich charakter nebo vzhled;
b) budovy užívané jako místa bohoslužeb a pro náboženské účely;
c) dočasné budovy s dobou užívání dva roky nebo méně, průmyslové provozy, dílenské provozovny a neobytné zemědělské budovy s nízkou spotřebou energie a neobytné zemědělské budovy používané odvětvím, na které se vztahuje celostátní odvětvová dohoda o energetické náročnosti;
d) obytné budovy, které jsou užívány nebo určeny k užívání buď kratšímu než čtyři měsíce v roce, nebo případně k využívání na omezenou část roku, a jejichž odhadovaná spotřeba energie je nižší než 25 % ze spotřeby, k níž by došlo při celoročním užívání;
e) samostatně stojící budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou menší než 50 m2.
Článek 5
Výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost
1. Do 30. června 2011 Komise stanoví prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článků 23, 24 a 25 srovnávací metodický rámec pro výpočet nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov.
Srovnávací metodický rámec se stanoví v souladu s přílohou III a rozlišuje mezi novými a stávajícími budovami a mezi různými kategoriemi budov.
2. Členské státy vypočítají nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost za použití srovnávacího metodického rámce vypracovaného v souladu s odstavcem 1 a příslušnými parametry, jako jsou klimatické podmínky a praktická dostupnost energetické infrastruktury, a srovnají výsledky tohoto výpočtu s platnými minimálními požadavky na energetickou náročnost.
Členské státy oznámí Komisi veškeré vstupní údaje a předpoklady použité k těmto výpočtům a rovněž výsledky těchto výpočtů. Zprávu lze zahrnout do akčních plánů energetické účinnosti podle čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.. Členské státy předkládají tyto zprávy Komisi v pravidelných intervalech, jejichž trvání nebude delší než pět let. První zpráva se předloží do 30. června 2012.
3. Pokud ze srovnání provedeného podle odstavce 2 vyplývá, že platné minimální požadavky na energetickou náročnost jsou významně méně energeticky účinné než nákladově optimální úrovně minimálních požadavků na energetickou náročnost, dotčené členské státy odůvodní tento rozdíl písemně Komisi ve zprávě uvedené v odstavci 2, přičemž v rozsahu, v jakém tato mezera nemůže být odůvodněna, tuto zprávu doplní o plán nastiňující opatření k významnému zacelení mezery do příštího přezkumu požadavků na energetickou náročnost podle čl. 4 odst. 1.
4. Komise zveřejní zprávu o pokroku členských států při dosahování nákladově optimálních úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost.
Článek 6
Nové budovy
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby nové budovy splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s článkem 4.
2. Členské státy zajistí, aby byla před zahájením výstavby nových budov vzata v úvahu technická, environmentální a ekonomická proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů, jsou-li k dispozici.
Článek 7
Stávající budovy
Článek 8
Technické systémy budov, elektromobilita a ukazatel připravenosti budov pro chytrá řešení
1. Pro účely optimalizace využívání energie technickými systémy budovy stanoví členské státy systémové požadavky na celkovou energetickou náročnost, řádnou instalaci a odpovídající dimenzování, úpravu a kontrolu s ohledem na technické systémy, které jsou instalovány ve stávajících budovách. Členské státy mohou tyto systémové požadavky rovněž uplatnit na nové budovy.
Stanoví se systémové požadavky na nové technické systémy budovy, jejich výměnu a modernizaci a použijí se, pokud je to technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné.
Členské státy vyžadují, aby byly nové budovy v technicky a ekonomicky proveditelných případech vybaveny samoregulačními zařízeními, jež individuálně regulují teplotu v každé místnosti nebo v odůvodněných případech v samostatné vytápěné zóně ucelené části budovy. Ve stávajících budovách se instalace takových samoregulačních zařízení vyžaduje v technicky a ekonomicky proveditelných případech při výměně zdrojů tepla.
2. Pokud jde o nové jiné než obytné budovy a jiné než obytné budovy procházející větší renovací, které mají více než deset parkovacích míst, zajistí členské státy instalaci nejméně jedné dobíjecí stanice ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).) a kabelovodů, tedy vedení elektrických kabelů, nejméně pro každé páté parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, pokud:
Komise do 1. ledna 2023 podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě o tom, jak by politika Unie v oblasti budov mohla případně přispět k podpoře elektromobility, a případně za tím účelem navrhne opatření.
a) parkoviště je umístěno uvnitř budovy a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů budovy nebo
b) parkoviště s budovou fyzicky sousedí a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů parkoviště.
3. Do 1. ledna 2025 členské státy stanoví požadavky týkající se instalace minimálního počtu dobíjecích stanic do všech jiných než obytných budov s více než dvaceti parkovacími místy.
4. Členské státy se mohou rozhodnout, že požadavky uvedené v odstavcích 2 a 3 nestanoví nebo nepoužijí ve vztahu k budovám, které vlastní nebo užívají malé a střední podniky definované v hlavě I přílohy doporučení Komise 2003/361/ES(Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).).
5. Pokud jde o nové obytné budovy a obytné budovy procházející větší renovací, které mají více než deset parkovacích míst, zajistí členské státy instalaci kabelovodů, tedy vedení pro elektrické kabely, pro každé parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, pokud:
a) parkoviště je umístěno uvnitř budovy a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů budovy nebo
b) parkoviště s budovou fyzicky sousedí a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů parkoviště.
6. Členské státy se mohou rozhodnout nepoužít odstavce 2, 3 a 5 na konkrétní kategorie budov v těchto případech:
a) pokud jde o odstavce 2 a 5, žádosti o stavební povolení či rovnocenné žádosti byly podány před 10. březnem 2021;
b) požadované kabelovody by závisely na izolovaných mikrosoustavách nebo se budovy nacházejí v nejvzdálenějších regionech ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU, pokud by to mělo za důsledek zásadní problémy pro provoz místní energetické soustavy a ohrožení stability místní sítě;
c) náklady na instalaci dobíjecích stanic a kabelovodů přesahují 7 % celkových nákladů na danou větší renovaci budovy;
d) na veřejnou budovu se již vztahují srovnatelné požadavky v souladu s provedením směrnice 2014/94/EU.
7. Aniž je dotčeno právo členských států upravující majetkové a nájemní poměry, stanoví členské státy opatření v zájmu jednoduššího zavádění dobíjecích stanic v nových i stávajících obytných i jiných než obytných budovách a zabývají se případnými regulačními překážkami, včetně povolovacích a schvalovacích postupů.
8. Členské státy zváží potřebu soudržných politik pro budovy, tzv. měkkou mobilitu a zelenou mobilitu a pro územní plánování.
9. Členské státy zajistí, aby při instalaci, nahrazení nebo modernizaci technického systému budovy byla posouzena celková energetická náročnost pozměněné části a v případě potřeby aby byl posouzen celý pozměněný systém. Výsledky se zdokumentují a tato dokumentace bude předána vlastníkovi budovy tak, aby zůstala k dispozici a mohla být použita pro ověření souladu s minimálními požadavky stanovenými podle odstavce 1 tohoto článku a za účelem vydání certifikátů energetické náročnosti budovy. Aniž je dotčen článek 12, členské státy rozhodnou, zda budou vyžadovat vydání nového certifikátu energetické náročnosti.
10. Komise přijme do 31. prosince 2019 akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23, kterým se doplňuje tato směrnice stanovením nepovinného společného systému Unie pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení. Hodnocení vychází z posouzení schopností budovy nebo její ucelené části přizpůsobit svůj provoz potřebám uživatelů a sítě a zlepšovat svoji energetickou účinnost a snižovat celkovou náročnost.
V souladu s přílohou Ia nepovinné společné systém Unie pro hodnocení připravenosti pro chytrá řešení:
a) stanoví definici ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a
b) stanoví metodiku jeho výpočtu.
11. Komise po konzultaci příslušných zúčastněných subjektů přijme do 31. prosince 2019 prováděcí akt, který podrobně stanoví technické parametry pro účinné provádění systému uvedeného v odstavci 10 tohoto článku, včetně časového harmonogramu nezávazné testovací fáze na vnitrostátní úrovni, a vyjasní doplňkový vztah systému k certifikátům energetické náročnosti uvedeným v článku 11.
Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 3.
Článek 9
Budovy s téměř nulovou spotřebou energie
1. Členské státy zajistí, aby:
Členské státy vypracují vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Tyto vnitrostátní plány mohou obsahovat cíle rozlišené v závislosti na kategorii budovy.
a) do 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie a
b) po dni 31. prosince 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie.
2. Členské státy dále – po vzoru veřejného sektoru – vypracují politiky a přijmou opatření, jako je stanovení cílů, aby stimulovaly transformaci budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie, a informují o nich Komisi ve svých vnitrostátních plánech uvedených v odstavci 1.
3. Vnitrostátní plány zahrnují mimo jiné následující prvky:
a) podrobné praktické uplatňování vymezení budov s téměř nulovou spotřebou energie ze strany členských států odrážející jejich celostátní, regionální nebo místní podmínky a zahrnující číselný ukazatel spotřeby primární energie vyjádřený v kWh/m2 za rok. Primární energetické faktory používané pro určování využití primární energie mohou vycházet z celostátních nebo regionálních ročních průměrných hodnot a mohou zohledňovat příslušné evropské normy;
b) průběžné cíle pro zlepšení energetické náročnosti nových budov do roku 2015 s cílem připravit provádění odstavce 1;
c) informace o politikách a finančních nebo dalších opatřeních přijatých v souvislosti s odstavci 1 a 2 na propagaci budov s téměř nulovou spotřebou energie, včetně údajů o vnitrostátních požadavcích a opatřeních týkajících se využívání energie z obnovitelných zdrojů v nových budovách a ve stávajících budovách, které jsou předmětem větší renovace, v souvislosti s čl. 13 odst. 4 směrnice 2009/28/ES a s článkem 6 a 7 této směrnice.
4. Komise vyhodnotí vnitrostátní plány uvedené v odstavci 1, zejména přiměřenost opatření zamýšlených členskými státy v souvislosti s cíli této směrnice. Komise může s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity požádat o další konkrétní informace týkající se požadavků stanovených v odstavci 1, 2 a 3. Dotčený členský stát v tomto případě předloží požadované informace nebo navrhne změny, a to ve lhůtě devíti měsíců od žádosti Komise. Na základě tohoto hodnocení může Komise vydat doporučení.
5. V rámci zprávy o stavu energetické unie uvedené v článku 35 nařízení (EU) 2018/1999 podává Komise každé čtyři roky Evropskému parlamentu a Radě zprávu o pokroku členských států ve zvyšování počtu budov s téměř nulovou spotřebou energie. Na základě těchto vykázaných informací vypracuje Komise v případě potřeby akční plán a navrhne doporučení a opatření v souladu s článkem 34 nařízení (EU) 2018/1999 ke zvýšení počtu uvedených budov a podpoře osvědčených postupů, pokud jde o nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie.
6. Členské státy mohou rozhodnout, že nebudou uplatňovat požadavky stanovené v odst. 1 písm. a) a b), a to v konkrétních a odůvodněných případech, pokud je analýza nákladů a přínosů během ekonomického životního cyklu budovy negativní. Členské státy informují Komisi o zásadách příslušných právních režimů.
Článek 10
Finanční pobídky a překážky trhu
1. S ohledem na význam poskytování odpovídajících finančních a jiných nástrojů s cílem podnítit energetickou náročnost budov a přechod k budovám s téměř nulovou spotřebou energie přijmou členské státy odpovídající opatření k posouzení nejvhodnějších nástrojů s ohledem na vnitrostátním okolnostem.
2. Do 30. června 2011 vypracují členské státy seznam stávajících a případně navrhovaných opatření a nástrojů včetně opatření a nástrojů finanční povahy, s výjimkou těch, jež se vyžadují podle této směrnice, které podporují cíle této směrnice.
Členské státy tento seznam aktualizují každé tři roky a sdělí je Komisi, což mohou učinit jejich zahrnutím do akčních plánů energetické účinnosti uvedených v čl. 14 odst. 2 směrnice 2006/32/ES.
3. Komise v rámci podpory provádění této směrnice posoudí účinnost stávajících a navrhovaných opatření uvedených v seznamech podle odstavci 2 i příslušných nástrojů Unie, pokud jde o provádění této směrnice. Na základě tohoto posouzení a s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity může Komise poskytnout poradenství nebo doporučení ve věci konkrétních vnitrostátních režimů a koordinace s finančními institucemi Unie i mezinárodními finančními institucemi. Komise může své posouzení a možné poradenství nebo doporučení zahrnout do své zprávy o národních plánech energetické účinnosti uvedených v čl. 14 odst. 5 směrnice 2006/32/ES.
4. Komise je případně na žádost členských států nápomocna při sestavování vnitrostátních nebo regionálních programů finanční podpory zaměřených na zvýšení energetické účinnosti budov, zejména stávajících budov, tím, že podporuje výměnu osvědčených postupů mezi odpovědnými vnitrostátními nebo regionálními orgány či subjekty.
5. V zájmu zlepšení financování na podporu provádění této směrnice a s řádným přihlédnutím k zásadě subsidiarity předloží Komise, pokud možno do roku 2011, analýzu týkající se zejména:
Na základě této analýzy a v souladu s víceletým finančním rámcem může Komise následně Evropskému parlamentu a Radě předložit, považuje-li to za vhodné, návrhy týkající se nástrojů Unie.
a) účinnosti a vhodnosti úrovní, jakož i skutečné částky ze strukturálních fondů a rámcových programů, které byly využity pro zvýšení energetické účinnosti budov, zejména v oblasti bydlení;
b) účinnosti využívání fondů EIB a dalších veřejných finančních institucí;
c) koordinace financování na úrovni Unie i na úrovni členských států a dalších forem podpory, jež mohou sloužit jako prostředek pro podporu investic do energetické účinnosti a vhodnosti těchto fondů pro dosažení cílů Unie.
6. Členské státy zajistí provázanost svých finančních opatření v oblasti energeticky úsporných renovací budov se zamýšlenými nebo již dosaženými úsporami energie stanovenými podle jednoho či více z těchto kritérií:
a) energetická náročnost zařízení či materiálu použitých k renovaci; v tomto případě má být zařízení či materiál použitý k renovaci instalován osobami s příslušnou úrovní certifikace či kvalifikace;
b) standardní hodnoty výpočtu úspor energie v budovách;
c) zlepšení dosažené takovou renovací porovnáním certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací a po ní;
d) výsledky energetického auditu;
e) výsledky jiné relevantní, transparentní a přiměřené metody, která prokazuje snížení energetické náročnosti.
6a. Databáze pro certifikáty energetické náročnosti umožní shromažďování údajů o měřené či vypočítané spotřebě energie zahrnutých budov, což obnáší alespoň veřejné budovy, pro něž byl v souladu s článkem 12 vydán certifikát energetické náročnosti uvedený v článku 13.
6b. Na požádání jsou pro statistické a výzkumné účely a majiteli budovy zpřístupněny alespoň souhrnné anonymizované údaje splňující požadavky Unie i členských států na ochranu údajů.
7. Ustanovení této směrnice nebrání členským státům v poskytování pobídek pro nové budovy, renovace nebo prvky budov, jež překračují nákladově optimální úrovně.
Článek 11
Certifikáty energetické náročnosti
1. Členské státy stanoví nezbytná opatření za účelem zavedení systému certifikace energetické náročnosti budov. Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti.
Certifikát energetické náročnosti může obsahovat další informace, jako je roční spotřeba energie u neobytných budov a procentuální podíl energie z obnovitelných zdrojů vzhledem k celkové spotřebě energie.
2. Certifikát energetické náročnosti obsahuje doporučení na snížení energetické náročnosti budovy nebo ucelené části budovy, které je optimální nebo efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, pokud ve srovnání s platnými požadavky na energetickou náročnost existuje pro taková zlepšení přiměřený potenciál.
Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti zahrnují:
a) opatření přijatá v souvislosti s větší renovací obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systémů budovy a
b) opatření přijatá v souvislosti s jednotlivými prvky budov nezávisle na větší renovaci obvodového pláště budovy nebo technického systému nebo systémů budovy.
3. Doporučení obsažená v certifikátu energetické náročnosti musí být pro konkrétní budovu technicky proveditelná a mohou udávat odhad rozsahu období návratnosti nebo nákladů a výnosů po dobu jejího ekonomického životního cyklu.
4. Certifikát energetické náročnosti poskytne údaje o tom, kde vlastník nebo nájemce může získat podrobnější informace, včetně nákladové účinnosti doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti. Posouzení nákladové efektivnosti je založeno na souboru standardních podmínek, jako je posouzení úspor energie a základních cen energie a předběžný odhad nákladů. Obsahuje dále informace o krocích, které je nutné podniknout k provedení doporučení. Majiteli nebo nájemci mohou být poskytnuty i další informace o souvisejících tématech, jako jsou energetické audity nebo pobídky finanční či jiné povahy a možnosti financování.
5. V souladu se svými vnitrostátními pravidly členské státy vybízejí orgány veřejné moci, aby zohlednily vedoucí úlohu, kterou by měly hrát v oblasti energetické náročnosti budov, mimo jiné prováděním doporučení uvedených v certifikátu energetické náročnosti vydávaném v rámci jeho platnosti budovám v jejich vlastnictví.
6. Certifikace ucelených částí budov může být založena na:
a) společné certifikaci celé budovy nebo
b) posouzení jiné srovnatelné ucelené části budovy s totožnými energetickými charakteristikami ve stejné budově.
7. Certifikace rodinných domů může být založena na posouzení jiné srovnatelné budovy podobné konstrukce a velikosti a s podobnými vlastnostmi skutečné energetické náročnosti, pokud tuto srovnatelnost může zaručit odborník, který certifikát energetické náročnosti vydal.
8. Platnost certifikátu energetické náročnosti nesmí překročit deset let.
9. Do roku 2011 Komise za konzultace s příslušnými odvětvími přijme dobrovolný společný certifikační režim Evropské unie pro energetickou náročnost jiných než obytných budov. Toto opatření se přijme poradním postupem podle čl. 26 odst. 2. Členské státy se vyzývají, aby tento režim uznávaly nebo používaly nebo aby jej používaly v částečném rozsahu tím, že jej přizpůsobí svým vnitrostátním okolnostem.
Článek 12
Vydávání certifikátů energetické náročnosti
1. Členské státy zajistí, aby byl certifikát energetické náročnosti vydán pro:
Požadavek na vydání certifikátu energetické náročnosti v případě dotčené budovy nebo ucelené části budovy se neuplatní, je-li k dispozici certifikát vydaný podle směrnice 2002/91/ES nebo podle této směrnice a je-li tento certifikát platný.
a) budovy nebo ucelené části budov při výstavbě, prodeji nebo pronájmu novému nájemci a
b) budovy, kde celkovou užitkovou podlahovou plochu větší než 500 m2 užívá orgán veřejné moci a kde je tato plocha často navštěvována veřejností. Dne 9. července 2015 se tato hraniční hodnota 500 m2 sníží na 250 m2.
2. Členské státy vyžadují, aby při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov nebo ucelených částí budov byl potenciálnímu novému nájemci nebo kupujícímu předložen certifikát energetické náročnosti nebo jeho kopie a aby kupujícímu nebo novému nájemci byly certifikát energetické náročnosti nebo jeho kopie předány.
3. Dochází-li k prodeji či pronájmu budovy před její výstavbou, mohou členské státy odchylně od odstavců 1 a 2 požadovat, aby prodávající předložil posouzení budoucí energetické náročnosti této budovy; v takovém případě se certifikát energetické náročnosti vydá nejpozději bezprostředně poté, co byla výstavba dané budovy dokončena.
4. Členské státy vyžadují, aby v případě prodeje nebo pronájmu:
budov, jež mají certifikát energetické náročnosti,
ucelených částí budov v budově, jež má certifikát energetické náročnosti, a
ucelených částí budov, jež mají certifikát energetické náročnosti,
byl na reklamách v komerčních médiích uveden ukazatel energetické náročnosti obsažený v certifikátu energetické náročnosti dané budovy nebo ucelené části budovy.
5. Ustanovení tohoto článku se provádějí v souladu s platnými vnitrostátními pravidly týkajícími se spoluvlastnictví či společného vlastnictví.
6. Členské státy mohou z působnosti odstavců 1, 2, 4 a 5 tohoto článku vyjmout kategorie budov uvedené v čl. 4 odst. 2.
7. O případných účincích těchto certifikátů energetické náročnosti v rámci soudního řízení, dojde-li k němu, se rozhoduje v souladu s vnitrostátními pravidly.
Článek 13
Vystavení certifikátů energetické náročnosti
1. Členské státy přijmou opatření k tomu, aby tam, kde celkovou užitnou podlahovou plochu budovy, pro kterou byl vydán certifikát energetické náročnosti podle čl. 12 odst. 1, větší než 500 m2 užívají orgány veřejné moci a často ji navštěvuje veřejnost, byl certifikát energetické náročnosti vystaven na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti.
Dne 9. července 2015 se tato hraniční hodnota 500 m2 sníží na 250 m2.
2. Členské státy vyžadují, aby tam, kde celkovou užitnou podlahovou plochu budovy, pro kterou byl vydán certifikát energetické náročnosti podle čl. 12 odst. 1, větší než 500 m2 často navštěvuje veřejnost, byl certifikát energetické náročnosti vystaven na nápadném místě dobře viditelném veřejnosti.
3. Ustanovení tohoto článku s sebou nenesou povinnost vystavit doporučení obsažená v daném certifikátu energetické náročnosti.
Článek 14
Inspekce otopných soustav
1. Členské státy stanoví opatření potřebná k zajištění pravidelných inspekcí přístupných částí otopných soustav či kombinovaných systémů pro vytápění a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 70 kW, jako jsou zdroj tepla, řídicí systém a oběhové čerpadlo (čerpadla) používané k vytápění budov. Součástí inspekce je posouzení účinnosti a dimenzování zdroje tepla vzhledem k požadavkům na vytápění budovy a v příslušných případech zohlednění schopností otopné soustavy či kombinovaného systému pro vytápění a větrání prostor optimalizovat výkon v typických či průměrných provozních podmínkách.
Pokud nejsou v otopné soustavě či kombinovaném systému pro vytápění a větrání prostor nebo ohledně požadavků na vytápění budovy po inspekci provedené v souladu s tímto odstavcem provedeny žádné změny, členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat opakované posouzení dimenzování zdroje tepla.
2. Technické systémy budov, na něž se výslovně vztahuje dohodnuté kritérium energetické náročnosti nebo smluvní ujednání o dohodnuté míře zvýšení energetické účinnosti, jako jsou smlouvy o energetických službách, nebo které provozuje provozovatel služby či sítě, a které jsou tudíž předmětem systémových opatření pro sledování výkonu, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1 za předpokladu, že celkový dopad takového přístupu je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.
3. Alternativně k odstavci 1 a za předpokladu, že celkový dopad je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, si mohou členské státy zvolit, že přijmou opatření s cílem zajistit, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně zdrojů tepla, dalších změnách otopné soustavy či kombinovaného systému pro vytápění a větrání prostor a alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodného dimenzování těchto soustav a systémů.
Před uplatněním alternativních opatření podle prvního pododstavce tohoto odstavce každý členský stát formou zprávy předložené Komisi doloží, že dopad takových opatření je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.
Tato zpráva se Komisi předkládá jako součást integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999.
4. Členské státy stanoví požadavky s cílem zajistit, aby jiné než obytné budovy s otopnou soustavou či kombinovaným systémem pro vytápění a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech do roku 2025 vybaveny systémy automatizace a kontroly budov.
Systémy automatizace a kontroly budov jsou schopné:
a) nepřetržitě monitorovat, registrovat, analyzovat spotřebu energie a umožňovat její regulaci;
b) referenčně srovnávat energetickou účinnost budovy, zjišťovat ztráty účinnosti technických systémů budovy a informovat osobu odpovědnou za zařízení nebo technickou správu budovy o možnostech zlepšení energetické účinnosti a
c) umožňovat komunikaci s připojenými technickými systémy budovy a jinými spotřebiči v budově, jakož i interoperabilitu s technickými systémy budovy, které zahrnují různé typy chráněných technologií a zařízení od různých výrobců.
5. Členské státy mohou stanovit požadavky k zajištění toho, aby obytné budovy byly vybaveny:
a) funkcí průběžného elektronického monitorování, které měří účinnost systémů a informuje majitele nebo správce budovy v případě výrazného poklesu účinnosti a v případě nutnosti provedení údržby, a
b) účinnými řídicími funkcemi za účelem zajištění optimální výroby, distribuce, skladování a využívání energie.
6. Budovy, které splňují požadavky uvedené v odstavcích 4 nebo 5, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1.
Článek 15
Inspekce klimatizačních systémů
1. Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce přístupných částí klimatizačních systémů či kombinovaných systémů pro klimatizaci a větrání o jmenovitém výkonu větším než 70 kW. Součástí inspekce je posouzení účinnosti a dimenzování klimatizačního systému v porovnání s požadavky na chlazení budovy a v příslušných případech zohlednění schopností klimatizačního systému či kombinovaného systému pro klimatizaci a větrání optimalizovat jejich hospodárnost v typických či průměrných provozních podmínkách.
Pokud nejsou v klimatizačním systému či v kombinovaném systému pro klimatizaci a větrání nebo ohledně požadavků na chlazení budovy po inspekci provedené v souladu s tímto odstavcem provedeny žádné změny, členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat opakované posouzení dimenzování klimatizačního systému.
Členské státy, které zachovávají přísnější požadavky podle čl. 1 odst. 3, jsou osvobozeny od povinnosti oznamovat je Komisi.
2. Technické systémy budov, na něž se výslovně vztahuje dohodnuté kritérium energetické náročnosti nebo smluvní ujednání o dohodnuté míře zvýšení energetické účinnosti, jako jsou smlouvy o energetických službách, nebo které provozuje provozovatel služby či sítě, a které jsou tudíž předmětem systémových opatření pro sledování výkonu, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1 za předpokladu, že celkový dopad takového přístupu je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.
3. Alternativně k odstavci 1 a za předpokladu, že celkový dopad je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, si mohou členské státy zvolit, že přijmou opatření s cílem zajistit, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně klimatizačních systémů či kombinovaných systémů pro klimatizaci a větrání, dalších změnách klimatizačního systému či kombinovaného systému pro klimatizaci a větrání a alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodného dimenzování těchto systémů.
Před uplatněním alternativních opatření podle prvního pododstavce tohoto odstavce každý členský stát formou zprávy předložené Komisi doloží, že dopad takových opatření je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.
Tato zpráva se Komisi předkládá jako součást integrovaných vnitrostátních plánů členských států v oblasti energetiky a klimatu podle článku 3 nařízení (EU) 2018/1999.
4. Členské státy stanoví požadavky s cílem zajistit, aby jiné než obytné budovy s klimatizačním systémem či s kombinovanými systémy pro klimatizaci a větrání o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech do roku 2025 vybaveny systémy automatizace a kontroly budov.
Systémy automatizace a kontroly budov jsou schopné:
a) nepřetržitě monitorovat, registrovat, analyzovat spotřebu energie a umožňovat její regulaci;
b) referenčně srovnávat energetickou účinnost budovy, zjišťovat ztráty účinnosti technických systémů budovy a informovat osobu odpovědnou za zařízení nebo technickou správu budovy o možnostech zlepšení energetické účinnosti a
c) umožňovat komunikaci s připojenými technickými systémy budovy a jinými spotřebiči v budově, jakož i interoperabilitu s technickými systémy budovy, které zahrnují různé typy chráněných technologií a zařízení od různých výrobců.
5. Členské státy mohou stanovit požadavky k zajištění toho, aby obytné budovy byly vybaveny:
a) funkcí průběžného elektronického monitorování, které měří účinnost systémů a informuje majitele nebo správce budovy v případě výrazného poklesu účinnosti a v případě nutnosti provedení údržby, a
b) účinnými řídicími funkcemi za účelem zajištění optimální výroby, distribuce, skladování a využívání energie.
6. Budovy, které splňují požadavky uvedené v odstavci 4 nebo 5, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1.
Článek 16
Zprávy o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů
1. Po každé inspekci otopné soustavy nebo klimatizačního systému se vydává inspekční zpráva. Inspekční zpráva obsahuje výsledky inspekce provedené podle článku 14 nebo 15 a obsahuje doporučení týkající se nákladově efektivního zlepšení energetické náročnosti soustavy či systému, u nichž byla inspekce provedena.
Tato doporučení mohou být založena na srovnání energetické náročnosti systému, u něhož byla provedena inspekce, s energetickou náročností nejlepšího dostupného proveditelného systému a systému podobného typu, jehož všechny příslušné prvky dosahují úrovně energetické náročnosti, již vyžadují platné právní předpisy.
2. Inspekční zpráva se předá vlastníku či nájemci budovy.
Článek 17
Nezávislí odborníci
Článek 18
Nezávislý kontrolní systém
1. Členské státy zajistí, aby byly v souladu s přílohou II zavedeny nezávislé kontrolní systémy certifikátů energetické náročnosti a zpráv o inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů. Členské státy mohou zavést oddělené systémy pro kontrolu certifikátů energetické náročnosti a pro kontrolu zpráv o inspekcích otopných soustav a klimatizačních systémů.
2. Členské státy mohou přenést odpovědnost za provádění nezávislých kontrolních systémů.
Pokud se tak členské státy rozhodnou, zajistí, aby nezávislé kontrolní systémy byly prováděny v souladu s přílohou II.
3. Členské státy vyžadují, aby certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy uvedené v odstavci 1 byly na požádání zpřístupněny příslušným orgánům nebo subjektům.
Článek 19
Přezkum
Článek 19a
Studie proveditelnosti
Článek 20
Informace
1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k informování vlastníků nebo nájemců budov nebo ucelených částí budov o různých metodách a praktických postupech ke snižování energetické náročnosti.
2. Členské státy zejména poskytnou vlastníkům nebo nájemcům budov informace o certifikátech energetické náročnosti, zejména o jejich účelu a cílech, o nákladově efektivních opatřeních a případně o finančních nástrojích pro účely snížení energetické náročnosti budovy a o nahrazení kotlů na fosilní paliva udržitelnějšími alternativami. Členské státy poskytnou informace prostřednictvím přístupných a transparentních nástrojů pro poradenství, jako je poradenství v oblasti renovací a jednotná kontaktní místa.
Komise je členským státům na jejich žádost nápomocna při vedení informačních kampaní pro účely odstavce 1 a prvního pododstavce tohoto odstavce, které mohou být předmětem programů Unie.
3. Členské státy zajistí dostupnost pokynů a odborné přípravy pro subjekty odpovědné za provádění této směrnice. Tyto pokyny a odborná příprava se zaměřují na význam snižování energetické náročnosti a umožňují úvahy o optimální kombinaci zlepšení v oblasti energetické účinnosti, o využívání energie z obnovitelných zdrojů a využívání ústředního vytápění a chlazení při plánování, projektování, výstavbě a renovaci průmyslových či obytných oblastí.
4. Komise se vyzývá, aby průběžně zlepšovala své informační služby, zejména internetové stránky, jež byly vytvořeny jakožto evropský portál pro energetickou účinnost v budovách určených občanům, odborníkům a orgánům, aby tak členským státům napomohla v jejich úsilí v oblasti informovanosti a zvyšování povědomí. Informace uvedené na těchto internetových stránkách by mohly zahrnovat odkazy na příslušné právní předpisy Unie i na příslušné vnitrostátní, regionální a místní právní předpisy, odkazy na internetové stránky EUROPA obsahující národní akční plány energetické účinnosti, odkazy na dostupné finanční nástroje, jakož i příklady osvědčených postupů na celostátní, regionální a místní úrovni. Pokud jde o Evropský fond pro regionální rozvoj, Komise pokračuje ve svých informačních službách a dále je posiluje, a to s cílem usnadnit používání dostupných finančních prostředků tím, že zúčastněným subjektům, včetně celostátních, regionálních a místních orgánů, poskytne pomoc a informace, pokud jde o možnosti financování, s přihlédnutím k nejnovějším změnám regulačního rámce.
Článek 21
Konzultace
Článek 22
Přizpůsobení přílohy I technickému pokroku
Článek 23
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 5, 8 a 22 je Komisi svěřena na dobu pěti let od 9. července 2018. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 5, 8 a 22 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 5, 8 a 22 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 24
Zrušení přenesení pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 5 a 22 zrušit.
2. Orgán, který zahájí interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, se vynasnaží uvědomit v přiměřené lhůtě před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi a uvede přenesené pravomoci, jejichž přenesení by mělo být zrušeno, a možné důvody tohoto zrušení.
3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.
Článek 25
Námitky proti aktům v přenesené pravomoci
1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení.
Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
2. Pokud Evropský parlament ani Rada v uvedené lhůtě námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, bude akt zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupí v platnost dnem v něm stanoveným.
Akt v přenesené pravomoci může být zveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím uvedené lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém záměru námitky nevyslovit.
3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravomoci, je odůvodní.
Článek 26
Postup projednávání ve výboru
1. Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011.
3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 27
Sankce
Článek 28
Provedení
1. Do 9. července 2012 členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s články 2 až 18, 20 a 27.
Pokud jde o články 2, 3, 9, 11, 12, 13, 17, 18, 20 a 27, budou tyto předpisy používat nejpozději od 9. ledna 2013.
Pokud jde o články 4, 5, 6, 7, 8, 14, 15 a 16, budou tyto předpisy používat na budovy užívané orgány veřejné moci nejpozději od 9. ledna 2013 a na jiné budovy nejpozději od 9. července 2013.
Použití čl. 12 odst. 1 a 2 na jednotlivé pronajímané ucelené části budov mohou členské státy odložit do dne 31. prosince 2015. To však nesmí mít za následek vydání nižšího počtu certifikátů, než kolik by jich bylo vydáno v rámci použití směrnice 2002/91/ES v dotyčném členském státě.
Opatření přijatá členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici 2002/91/ES se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 29
Zrušení
Článek 30
Vstup v platnost
Článek 31
Určení
PŘÍLOHA I
Společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov (uvedený v článku 3)
1. Energetická náročnost budovy je určena na základě vypočtené či skutečné spotřeby energie a odráží typickou spotřebu energie pro vytápění prostor, chlazení prostor, přípravu teplé vody, větrání, zabudované osvětlení a jiné technické systémy budov;
Energetická náročnost budovy musí být vyjádřena číselným ukazatelem spotřeby primární energie v kWh/(m2.r) pro účely certifikace energetické náročnosti a souladu s minimálními požadavky na energetickou náročnost. Metodika používaná pro stanovení energetické náročnosti budovy musí být transparentní a otevřená inovacím.
Členské státy popíší svou vnitrostátní metodiku výpočtu podle vnitrostátních příloh souhrnných norem, totiž ISO 52000-1, 52003-1, 52010-1, 52016-1 a 52018-1, jež byly vypracovány na základě mandátu M/480, který obdržel Evropský výbor pro normalizaci (CEN). Toto ustanovení nepředstavuje právní kodifikaci těchto norem.
2. Energetické potřeby týkající se vytápění prostor, chlazení prostor, přípravy teplé vody, větrání, osvětlení a dalších technických systémů budovy se vypočítají za účelem dosažení optimální úrovně zdravého vnitřního prostředí, kvality vnitřního vzduchu a komfortu stanovených členskými státy na vnitrostátní nebo regionální úrovni.
Výpočet primární energie je založen na primárních energetických nebo váhových faktorech pro jednotlivé energetické nosiče, jež mohou být založeny na vnitrostátních, regionálních či místních ročních, případně též sezónních či měsíčních vážených průměrech nebo na konkrétnějších informacích dostupných pro jednotlivé dálkové soustavy.
Primární energetické faktory nebo váhové faktory vymezí členské státy. Při uplatňování těchto faktorů na výpočet energetické náročnosti členské státy zajistí, aby cílem byla optimální energetická náročnost pláště budovy.
Při výpočtech primárních energetických faktorů za účelem výpočtu energetické náročnosti budov mohou členské státy zohlednit obnovitelné zdroje energie dodávané energetickým nosičem a obnovitelné zdroje energie vyráběné a využívané na místě za předpokladu, že je uplatňování nediskriminační.
2a. Členské státy mohou pro účely vyjádření energetické náročnosti určité budovy vymezit další číselné ukazatele celkové spotřeby primární energie z neobnovitelných a obnovitelných zdrojů a emisí skleníkových plynů vyprodukovaných v kgCO2eq/(m2.r).
3. Metoda musí být stanovena s ohledem na alespoň tato hlediska:
- a) následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních příček
- i) tepelná kapacita,
- ii) izolace,
- iii) pasivní vytápění,
- iv) prvky chlazení a
- v) tepelné mosty;
- b) zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních vlastností;
- c) klimatizační zařízení;
- d) přirozené a nucené větrání, které může zahrnovat průvzdušnost;
- e) zabudované zařízení pro osvětlení (zejména v nebytovém sektoru);
- f) konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu;
- g) pasivní solární systémy a protisluneční ochranu;
- h) vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí;
- i) vnitřní spotřebu energie.
4. Bere se v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:
- a) místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající energii z obnovitelných zdrojů;
- b) elektřina vyráběná formou kombinované výroby tepla a elektřiny;
- c) ústřední nebo blokové otopné a chladicí soustavy;
- d) denní osvětlení.
5. Pro účely tohoto výpočtu by budovy měly být vhodně rozděleny do následujících kategorií:
- a) rodinné domy různých typů;
- b) bytové domy;
- c) administrativní budovy;
- d) budovy pro vzdělávání;
- e) nemocnice;
- f) hotely a restaurace;
- g) sportovní zařízení;
- h) budovy pro velkoobchod a maloobchod;
- i) jiné druhy budov spotřebovávajících energii.
PŘÍLOHA IA
SPOLEČNÝ OBECNÝ RÁMEC PRO HODNOCENÍ PŘIPRAVENOSTI BUDOV PRO CHYTRÁ ŘEŠENÍ
1. Komise stanoví definici ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a metodiku jeho výpočtu, s cílem hodnotit schopnosti budovy nebo jejich ucelené části přizpůsobit svůj provoz potřebám uživatelů a sítě a zlepšovat svoji energetickou účinnost a snižovat celkovou náročnost.
Ukazatel připravenosti pro chytrá řešení zahrnuje prvky zlepšené úspory energie, referenční srovnávání a prvky flexibility, rozšířené funkce a schopnosti vyplývající ze vzájemně více propojených a inteligentních zařízení.
Metodika zohlední prvky jako inteligentní měřiče, systémy automatizace a kontroly budov, samoregulační zařízení pro regulaci vnitřní teploty vzduchu, zabudované domácí spotřebiče, dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, skladování energie a podrobně popsané funkce a interoperabilitu těchto prvků, jakož i vnitřní prostředí, úroveň energetické účinnosti a náročnosti a flexibilitu, kterou umožňují.
2. Metodika stojí na třech klíčových funkcích souvisejících s budovou a jejími technickými systémy:
- a) schopnost zachovat míru energetické náročnosti a energeticky účinný provoz budovy přizpůsobením spotřeby energie například využíváním energie z obnovitelných zdrojů;
- b) schopnost přizpůsobovat svůj provozní mód v reakci na potřeby uživatelů s náležitým zohledněním uživatelské vstřícnosti, zachování zdravého vnitřního prostředí a schopnosti podávat zprávy o využívání energie a
- c) flexibilita, pokud jde o celkové potřeby budovy z hlediska elektřiny, včetně její schopnosti umožnit účast na aktivní i pasivní a implicitní i explicitní reakci na potřeby, vzhledem k síti, například flexibilitou a schopností přesouvat zatížení.
3. Metodika může dále zohledňovat:
- a) interoperabilitu mezi systémy (inteligentní měřiče, systémy automatizace a kontroly budov, zabudované domácí spotřebiče, samoregulační zařízení pro regulaci vnitřní teploty vzduchu v budově a senzory kvality vnitřního vzduchu a ventilace) a
- b) příznivý vliv stávajících komunikačních sítí, zejména existenci fyzické infrastruktury uvnitř budovy připravené pro vysokorychlostní připojení, jako je například dobrovolné označení „připraveno na širokopásmové připojení“, a existenci přístupového bodu u více bytových budov v souladu s článkem 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/61/EU ze dne 15. května 2014 o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací (Úř. věst. L 155, 23.5.2014, s. 1).).
4. Metodika nemá negativní dopad na stávající vnitrostátní režimy certifikace energetické náročnosti a vychází ze souvisejících iniciativ na vnitrostátní úrovni při současném zohlednění zásady vlastnictví uživatelem, ochrany údajů, soukromí a bezpečnosti v souladu s příslušnými právními předpisy Unie v oblasti ochrany údajů a soukromí, jakož i nejlepších dostupných technik pro kybernetickou bezpečnost.
5. Metodika stanoví nejvhodnější formát parametru ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a musí být jednoduchá, transparentní a snadno pochopitelná pro spotřebitele, vlastníky, investory a účastníky trhu reagující na poptávku.
PŘÍLOHA II
Nezávislé kontrolní systémy pro certifikáty energetické náročnosti a inspekční zprávy
1. Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou ze všech každoročně vydaných certifikátů energetické náročnosti a provedou jejich ověření. Vzorek musí být dostatečně velký, aby byly zajištěny statisticky významné výsledky ohledně souladu.
Ověření je založeno na možnostech uvedených níže nebo na ekvivalentních opatřeních:
- a) kontrola platnosti vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti a výsledků uvedených v certifikátu;
- b) kontrola vstupních údajů a ověření výsledků certifikátu energetické náročnosti, včetně uvedených doporučení;
- c) celková kontrola vstupních údajů o budově použitých k vydání certifikátu energetické náročnosti, celkové ověření výsledků uvedených v certifikátu, včetně uvedených doporučení, a je-li to možné, prohlídka budovy na místě za účelem kontroly srovnatelnosti specifikací uvedených v certifikátu energetické náročnosti a certifikované budovy.
2. Příslušné orgány nebo subjekty, na které byla příslušnými orgány přenesena odpovědnost za provádění nezávislého kontrolního systému, namátkově vyberou alespoň statisticky významný procentuální podíl všech každoročně vydaných inspekčních zpráv a provedou jejich ověření.
3. Když se informace přidávají do databáze, musí mít vnitrostátní orgány možnost pro účely monitorování a ověřování určit původce daného doplnění.
PŘÍLOHA III
Srovnávací metodický rámec pro stanovení nákladově optimálních úrovní požadavků na energetickou náročnost budov a prvků budov
Srovnávací metodický rámec členským státům umožní stanovit energetickou náročnost budov a prvků budov, jakož i ekonomické aspekty opatření vztahujících se k energetické náročnosti, a vytvořit mezi nimi spojitosti s cílem určit nákladově optimální úroveň.
Srovnávací metodický rámec je doplněn obecnými pokyny, jež určují způsob použití tohoto rámce ve výpočtech nákladově optimálních úrovní náročnosti.
Srovnávací metodický rámec umožňuje zohlednění struktur spotřeby, vnějších klimatických podmínek, investičních nákladů, kategorie budovy, nákladů na údržbu a provoz (včetně nákladů na energie a souvisejících úspor), případně výnosů z vyprodukované energie a případně nákladů na likvidaci. Měl by být založen na příslušných evropských normách souvisejících s touto směrnicí.
Komise rovněž poskytne:
obecné pokyny doprovázející srovnávací metodický rámec; tyto obecné pokyny budou sloužit k tomu, aby umožnily členským státům podniknout níže uvedené kroky,
informace o odhadovaném dlouhodobém vývoji cen energií.
Pro účely použití srovnávacího metodického rámce členskými státy se na úrovni členských států stanoví obecné podmínky vyjádřené prostřednictvím parametrů.
Srovnávací metodický rámec od členských států vyžaduje, aby:
určily referenční budovy charakteristické svojí funkčností a zeměpisnou polohou, jež jsou zároveň typické pro tuto funkčnost a polohu, a to včetně vnějších a vnitřních klimatických podmínek. Mezi referenčními budovami jsou budovy obytné i jiné než obytné, nové i již existující,
určily opatření pro energetickou účinnost, jež mají být u referenčních budov hodnocena. Může se jednat o opatření pro jednotlivé budovy jako celek, pro jednotlivé prvky budovy nebo pro kombinace prvků budov,
vyhodnotily potřebu finální a primární energie referenčních budov a referenční budovy, u nichž se uplatňují stanovená opatření pro energetickou účinnost,
vypočítaly náklady (tj. čistou současnou hodnotu) na opatření pro energetickou účinnost (uvedených v druhé odrážce) během předpokládaného ekonomického životního cyklu, použitá v případě referenčních budov (uvedených v první odrážce), a to za použití zásad srovnávacího metodického rámce.
Výpočtem nákladů na opatření pro energetickou účinnost během předpokládaného ekonomického životního cyklu členské státy hodnotí nákladovou efektivnost různých úrovní minimálních požadavků na energetickou náročnost. Díky tomu bude možno stanovit nákladově optimální úrovně požadavků na energetickou náročnost.
PŘÍLOHA IV
ČÁST A
Zrušená směrnice a její následné změny (uvedené v článku 29)
| směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 65) | |
| nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1137/2008 (Úř. věst. L 311, 21.11.2008, s. 1) | pouze bod 9.9 přílohy |
Lhůty pro provedení do vnitrostátního práva a použitelnost (uvedené v článku 29)
| Směrnice | Lhůta pro provedení do vnitrostátního práva | Datum použitelnosti |
|---|---|---|
| 2002/91/ES | ze dne 4. ledna 2006 | 4. ledna 2009, pouze pokud jde o články 7, 8 a 9 |
PŘÍLOHA V
Srovnávací tabulka
| Směrnice 2002/91/ES | Tato směrnice |
|---|---|
| Článek 1 | Článek 1 |
| Čl. 2 bod 1 | Čl. 2 bod 1 |
| — | Čl. 2 body 2 a 3 |
| Čl. 2 bod 2 | Čl. 2 bod 4 a příloha I |
| — | Čl. 2 body 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 11 |
| Čl. 2 bod 3 | Čl. 2 bod 12 |
| Čl. 2 bod 4 | Čl. 2 bod 13 |
| — | Čl. 2 bod 14 |
| Čl. 2 bod 5 | Čl. 2 bod 15 |
| Čl. 2 bod 6 | Čl. 2 bod 16 |
| Čl. 2 bod 7 | Čl. 2 bod 17 |
| Čl. 2 bod 8 | Čl. 2 bod 18 |
| — | Čl. 2 bod 19 |
| Článek 3 | Článek 13 a příloha I |
| Čl. 4 odst. 1 | Čl. 4 odst. 1 |
| Čl. 4 odst. 2 | — |
| Čl. 4 odst. 3 | Čl. 4 odst. 2 |
| — | Článek 5 |
| Článek 5 | Čl. 6 odst. 1 |
| — | Čl. 6 odst. 2 a 3 |
| Článek 6 | Článek 7 |
| — | Články 8, 9 a 10 |
| Čl. 7 odst. 1 první pododstavec | Čl. 11 odst. 8 a čl. 12 odst. 2 |
| Čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec | Čl. 11 odst. 6 |
| Čl. 7 odst. 1 třetí pododstavec | Čl. 12 odst. 6 |
| Čl. 7 odst. 2 | Čl. 11 odst. 1 a 2 |
| — | Čl. 11 odst. 3, 4, 5, 7 a 9 |
| — | Čl. 12 odst. 1, 3, 4, 5 a 7 |
| Čl. 7 odst. 3 | Čl. 13 odst. 1 a 3 |
| — | Čl. 13 odst. 2 |
| Čl. 8 písm. a) | Čl. 14 odst. 1 a 3 |
| — | Čl. 14 odst. 2 |
| Čl. 8 písm. b) | Čl. 14 odst. 4 |
| — | Čl. 14 odst. 5 |
| Článek 9 | Čl. 15 odst. 1 |
| — | Čl. 15 odst. 2, 3, 4 a 5 |
| — | Článek 16 |
| Článek 10 | Článek 17 |
| — | Článek 18 |
| Čl. 11 návětí | Článek 19 |
| Čl. 11 písm. a) a b) | — |
| Článek 12 | Čl. 20 odst. 1 a 2 druhý pododstavec |
| — | Čl. 20 odst. 2 první pododstavec a odst. 3 a 4 |
| — | Článek 21 |
| Článek 13 | Článek 22 |
| — | Články 23, 24 a 25 |
| Čl. 14 odst. 1 | Čl. 26 odst. 1 |
| Čl. 14 odst. 2 a 3 | — |
| — | Čl. 26 odst. 2 |
| — | Článek 27 |
| Čl. 15 odst. 1 | Článek 28 |
| Čl. 15 odst. 2 | — |
| — | Článek 29 |
| Článek 16 | Článek 30 |
| Článek 17 | Článek 31 |
| Příloha | Příloha I |
| — | Přílohy II až V |