Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 písm. a) a d) této smlouvy,
s ohledem na podnět Belgického království, Bulharské republiky, Estonské republiky, Španělského království, Francouzské republiky, Italské republiky, Maďarské republiky, Polské republiky, Portugalské republiky, Rumunska, Finské republiky a Švédského království,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 14. prosince 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 24. listopadu 2011 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 13. prosince 2011 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).),
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Cíl
Článek 2
Definice
Pro účely této směrnice se rozumí:
1) „evropským ochranným příkazem“ rozhodnutí přijaté justičním nebo rovnocenným orgánem členského státu v souvislosti s ochranným opatřením, na jehož základě justiční či rovnocenný orgán jiného členského státu přijme jakékoli vhodné opatření nebo jakákoliv vhodná opatření podle svého vnitrostátního práva s cílem pokračovat v ochraně chráněné osoby;
2) „ochranným opatřením“ rozhodnutí v trestních věcech přijaté vydávajícím státem v souladu s jeho vnitrostátním právem hmotným i procesním, jímž se osobě, která představuje nebezpečí, ukládá jeden nebo více zákazů nebo omezení uvedených v článku 5 za účelem ochrany chráněné osoby před trestným činem, který může ohrozit její život, tělesnou nebo duševní integritu, důstojnost, osobní svobodu nebo sexuální integritu;
3) „chráněnou osobou“ fyzická osoba, která je předmětem ochrany vyplývající z ochranného opatření přijatého vydávajícím státem;
4) „osobou, která představuje nebezpečí“, fyzická osoba, jíž byl uložen jeden nebo více zákazů nebo omezení uvedených v článku 5;
5) „vydávajícím státem“ členský stát, v němž bylo přijato ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;
6) „vykonávajícím státem“ členský stát, kterému byl evropský ochranný příkaz předán za účelem jeho uznání;
7) „státem dohledu“ členský stát, jemuž byl postoupen rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.
Článek 3
Stanovení příslušných orgánů
1. Každý členský stát informuje Komisi, který justiční či rovnocenný orgán nebo orgány jsou podle jeho vnitrostátního práva příslušné vydávat a uznávat evropský ochranný příkaz v souladu s touto směrnicí, je-li daný členský stát vydávajícím nebo vykonávajícím státem.
2. Komise zpřístupní obdržené informace všem členským státům. Členské státy informují Komisi o veškerých změnách informací uvedených v odstavci 1.
Článek 4
Účast ústředního orgánu
1. Každý členský stát může určit ústřední orgán nebo více ústředních orgánů, dovoluje-li to jeho právní systém, které budou nápomocny příslušným orgánům.
2. Členský stát může, je-li to nezbytné kvůli organizaci jeho vnitřního justičního systému, přenést na svůj ústřední orgán nebo orgány odpovědnost za administrativní doručení a převzetí evropského ochranného příkazu a za veškerý další související úřední písemný styk. V důsledku toho lze veškerou komunikaci, konzultace, výměny informací, dotazy a oznámení mezi příslušnými orgány řešit případně za pomoci určeného ústředního orgánu nebo orgánů dotčeného členského státu.
3. Členský stát, který hodlá využít možností uvedených v tomto článku, sdělí Komisi informace o určeném ústředním orgánu nebo orgánech. Tyto údaje jsou závazné pro všechny orgány vydávajícího státu.
Článek 5
Nezbytnost existence ochranného opatření podle vnitrostátního práva
Evropský ochranný příkaz lze vydat pouze tehdy, pokud bylo ve vydávajícím státě již přijato ochranné opatření ukládající osobě, která představuje nebezpečí, jeden nebo více z těchto zákazů nebo omezení:
a) zákaz vstupu do určitých lokalit, míst nebo vymezených oblastí, kde chráněná osoba pobývá nebo které navštěvuje;
b) zákaz nebo omezení kontaktů, v jakékoli formě, s chráněnou osobou, včetně kontaktů prostřednictvím telefonu, elektronické či běžné pošty, faxem či jakýmikoli jinými prostředky; nebo
c) zákaz nebo omezení týkající se přiblížení se chráněné osobě blíže než na předepsanou vzdálenost.
Článek 6
Vydání evropského ochranného příkazu
1. Evropský ochranný příkaz může být vydán, pokud se chráněná osoba rozhodne pobývat, nebo již pobývá, v jiném členském státě, nebo pokud se chráněná osoba rozhodne se zdržovat, nebo se již zdržuje v jiném členském státě. Při rozhodování o vydání evropského ochranného příkazu zohlední příslušný orgán ve vydávajícím státě mimo jiné dobu či doby, po které se chráněná osoba hodlá zdržovat ve vydávajícím státě, a závažnost potřeby ochrany.
2. Justiční či rovnocenný orgán vydávajícího státu může vydat evropský ochranný příkaz pouze na žádost chráněné osoby a po ověření, že ochranné opatření splňuje požadavky stanovené v článku 5.
3. Chráněná osoba může podat žádost o vydání evropského ochranného příkazu buď příslušnému orgánu vydávajícího státu, nebo příslušnému orgánu vykonávajícího státu. Jestliže se žádost podává ve vykonávajícím státě, předá tamní příslušný orgán tuto žádost co nejdříve příslušnému orgánu vydávajícího státu.
4. Před vydáním evropského ochranného příkazu má osoba, která představuje nebezpečí, právo být slyšena a právo podat opravný prostředek proti ochrannému opatření, pokud se jí těchto práv nedostalo během řízení, jehož výsledkem bylo přijetí ochranného opatření.
5. Pokud příslušný orgán přijme ochranné opatření obsahující jeden nebo více zákazů nebo omezení uvedených v článku 5, uvědomí jakýmkoli vhodným způsobem v souladu s postupy podle svého vnitrostátního práva chráněnou osobu o možnosti požádat o evropský ochranný příkaz, pokud se tato osoba rozhodne odejít do jiného členského státu, a o základních podmínkách pro podání takové žádosti. Tento orgán chráněné osobě poradí, aby žádost podala ještě předtím, než opustí území vydávajícího státu.
6. Má-li chráněná osoba opatrovníka nebo zástupce, může tento opatrovník nebo zástupce podat žádost uvedenou v odstavcích 2 a 3 jménem chráněné osoby.
7. Je-li žádost o vydání evropského ochranného příkazu zamítnuta, informuje příslušný orgán vydávajícího státu chráněnou osobu o jakýchkoli použitelných opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, které jsou dostupné podle jeho vnitrostátního práva.
Článek 7
Forma a obsah evropského ochranného příkazu
Evropský ochranný příkaz se vydává v souladu s formulářem uvedeným v příloze I této směrnice. Musí obsahovat zejména tyto informace:
a) totožnost a státní příslušnost chráněné osoby, jakož i totožnost a státní příslušnost opatrovníka či zástupce, je-li chráněná osoba nezletilá nebo nemá-li způsobilost k právním úkonům;
b) datum, od kterého chráněná osoba hodlá pobývat nebo se zdržovat ve vykonávajícím státě, a doba nebo doby pobytu, jsou-li známy;
c) jméno, adresu, číslo telefonu a faxu a adresu elektronické pošty příslušného orgánu vydávajícího státu;
d) určení (například prostřednictvím čísla a data) právního aktu obsahujícího ochranné opatření, na jehož podkladě byl vydán evropský ochranný příkaz;
e) souhrn skutečností a okolností, které vedly k přijetí ochranného opatření ve vydávajícím státě;
f) zákazy nebo omezení uložené v ochranném opatření, které je základem pro evropský ochranný příkaz, osobě, která představuje nebezpečí, doba jejich trvání a označení sankce, existuje-li, v případě porušení příslušného zákazu nebo omezení;
g) použití technického zařízení, existuje-li, které bylo poskytnuto chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, jakožto prostředek k posílení ochranného opatření;
h) totožnost a státní příslušnost osoby, která představuje nebezpečí, jakož i její kontaktní údaje;
i) skutečnost, zda byla chráněné osobě nebo osobě, která představuje nebezpečí, poskytnuta bezplatná právní pomoc ve vydávajícím státě, pokud je tato skutečnost známa příslušnému orgánu vydávajícího státu bez dalšího zjišťování;
j) v případě potřeby popis dalších okolností, které by mohly mít vliv na posouzení nebezpečí, jemuž je chráněná osoba vystavena;
k) výslovné uvedení případné skutečnosti, že rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV již byly postoupeny státu dohledu, je-li odlišný od státu vykonání evropského ochranného příkazu, a určení orgánu uvedeného státu příslušného pro výkon tohoto rozsudku nebo rozhodnutí.
Článek 8
Postup předávání
1. Předává-li příslušný orgán vydávajícího státu příslušnému orgánu vykonávajícího státu evropský ochranný příkaz, učiní tak jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu, aby se mohl příslušný orgán vykonávajícího státu přesvědčit o jeho pravosti. Veškerý úřední styk rovněž probíhá přímo mezi těmito příslušnými orgány.
2. Není-li příslušnému orgánu ve vykonávajícím státě nebo vydávajícím státě znám příslušný orgán ve druhém státě, provede tento orgán za účelem získání nezbytných informací všechna příslušná šetření, a to i prostřednictvím kontaktních míst Evropské soudní sítě podle rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti(Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130.), národního člena Eurojustu nebo národního koordinačního systému Eurojustu ve svém státě.
3. Není-li orgán vykonávajícího státu, který obdrží evropský ochranný příkaz, příslušný k jeho uznání, postoupí jej z úřední povinnosti příslušnému orgánu a neprodleně o tom uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu.
Článek 9
Opatření ve vykonávajícím státě
1. Příslušný orgán vykonávajícího státu neprodleně po obdržení evropského ochranného příkazu předaného v souladu s článkem 8 tento příkaz uzná a přijme rozhodnutí o přijetí jakéhokoli opatření, které by bylo podle jeho vnitrostátního práva v obdobném případě dostupné, aby zajistil ochranu chráněné osoby, pokud se nerozhodne uplatnit některý z důvodů pro odmítnutí uznání stanovených v článku 10. V souladu se svým vnitrostátním právem může vykonávající stát použít opatření trestněprávní, správní nebo občanskoprávní povahy.
2. Opatření přijaté příslušným orgánem vykonávajícího státu podle odstavce 1 a jakékoli jiné opatření přijaté na základě následného rozhodnutí podle článku 11 musí v co největší možné míře odpovídat ochrannému opatření přijatému ve vydávajícím státě.
3. Příslušný orgán vykonávajícího státu uvědomí osobu, která představuje nebezpečí, příslušný orgán vydávajícího státu a chráněnou osobu o jakýchkoli opatřeních přijatých podle odstavce 1 a také o možných právních důsledcích porušení takového opatření, jak jsou stanoveny ve vnitrostátním právu a v čl. 11 odst. 2. Adresa nebo jiné kontaktní údaje týkající se chráněné osoby nesmějí být prozrazeny osobě, která představuje nebezpečí, pokud tyto údaje nejsou nezbytné v zájmu vykonání opatření přijatého podle odstavce 1.
4. Pokud se příslušný orgán vykonávajícího státu domnívá, že informace předané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 7 jsou neúplné, neprodleně o tom uvědomí příslušný orgán vydávajícího státu jakýmkoli způsobem umožňujícím vyhotovení písemného záznamu a stanoví mu přiměřenou lhůtu k poskytnutí chybějících informací.
Článek 10
Důvody pro neuznání evropského ochranného příkazu
1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může odmítnout uznat evropský ochranný příkaz za těchto okolností:
a) evropský ochranný příkaz není úplný nebo nebyl doplněn ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu;
b) nebyly dodrženy požadavky stanovené v článku 5;
c) ochranné opatření se vztahuje na čin, který není trestným činem podle práva vykonávajícího státu;
d) ochrana vyplývá z výkonu trestu nebo opatření, na něž se podle práva vykonávajícího státu vztahuje amnestie, a týká se činu nebo jednání spadajícího podle tohoto práva do jeho pravomoci;
e) podle práva vykonávajícího státu se osobě, která představuje nebezpečí, přiznává imunita, což znemožňuje přijmout opatření na základě evropského ochranného příkazu;
f) trestní stíhání osoby, která představuje nebezpečí z důvodu činu nebo jednání, v souvislosti s nímž bylo přijato ochranné opatření, je podle práva vykonávajícího státu promlčeno, pokud daný čin nebo jednání spadá podle vnitrostátního práva tohoto státu do jeho pravomoci;
g) uznání evropského ochranného příkazu by porušilo zásadu ne bis in idem;
h) podle práva vykonávajícího státu nemůže být osoba, která představuje nebezpečí, z důvodu svého věku trestně odpovědná za čin nebo jednání, pro něž bylo přijato ochranné opatření;
i) ochranné opatření se týká trestného činu, který je podle práva vykonávajícího státu považován za trestný čin, který byl zcela nebo z podstatné zčásti spáchán na jeho území.
2. Pokud příslušný orgán vykonávajícího státu z jednoho z důvodů uvedených v odstavci 1 odmítne uznat evropský ochranný příkaz:
a) neprodleně uvědomí o tomto odmítnutí a souvisejících důvodech vydávající stát a chráněnou osobu;
b) v případě potřeby uvědomí chráněnou osobu o možnosti požádat o přijetí ochranného opatření v souladu s jeho vnitrostátní právem;
c) případně informuje chráněnou osobu o jakýchkoli použitelných opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, které jsou dostupné podle jeho vnitrostátního práva.
Článek 11
Rozhodné právo a příslušnost ve vykonávajícím státě
1. Vykonávající stát je příslušný přijímat a vykonávat opatření v tomto státě po uznání evropského ochranného příkazu. Při přijímání a výkonu rozhodnutí podle čl. 9 odst. 1 se uplatňuje právo vykonávajícího státu, včetně pravidel týkajících se opravných prostředků proti rozhodnutím přijatým ve vykonávajícím státě v souvislosti s evropským ochranným příkazem.
2. V případě porušení jednoho nebo více opatření, která vykonávající stát přijal po uznání evropského ochranného příkazu, je příslušný orgán vykonávajícího státu na základě odstavce 1 příslušný k:
a) uložení trestů a přijetí jakéhokoli jiného opatření v důsledku porušení daného opatření, pokud toto porušení představuje podle právních předpisů vykonávajícího státu trestný čin;
b) přijetí rozhodnutí jiné než trestněprávní povahy v souvislosti s porušením opatření;
c) přijetí jakéhokoli naléhavého a předběžného opatření za účelem ukončení porušování opatření, případně v očekávání následného rozhodnutí ze strany vydávajícího státu.
3. Pokud na vnitrostátní úrovni neexistuje žádné opatření, které by mohlo být v obdobném případě přijato ve vykonávajícím státě, podá příslušný orgán vykonávajícího státu příslušnému orgánu vydávajícího státu zprávu o jakémkoli porušení ochranného opatření uvedeného v evropském ochranném příkazu, které je mu známo.
Článek 12
Oznámení v případě porušení
Článek 13
Příslušnost ve vydávajícím státě
1. Příslušný orgán vydávajícího státu má výlučnou příslušnost k přijímání rozhodnutí týkajících se:
a) obnovení, přezkumu, změny, zrušení a odvolání ochranného opatření a následně i evropského ochranného příkazu;
b) uložení opatření spojeného s odnětím svobody v důsledku zrušení ochranného opatření za předpokladu, že se ochranné opatření uplatňovalo na základě rozsudku ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo na základě rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.
2. Na rozhodnutí přijatá podle odstavce 1 se použije právo vydávajícího státu.
3. Pokud rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV byly jinému členskému státu již postoupeny, nebo jsou-li postoupeny po vydání evropského ochranného příkazu, následná rozhodnutí, jak stanovují uvedená rámcová rozhodnutí, se přijímají v souladu s příslušnými ustanoveními uvedených rámcových rozhodnutí.
4. Je-li ochranné opatření součástí rozsudku ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV, který byl po vydání evropského ochranného příkazu postoupen nebo je postupován do jiného členského státu, a příslušný orgán státu dohledu přijal další rozhodnutí týkající se povinností a příkazů obsažených v ochranném opatření v souladu se článkem 14 uvedeného rámcového rozhodnutí, příslušný orgán vydávajícího státu na tomto základě ochranný příkaz přiměřeně obnoví, přezkoumá, změní, zruší nebo odvolá.
5. Příslušný orgán vydávajícího státu neprodleně informuje příslušný orgán vykonávajícího státu o jakémkoli rozhodnutí přijatém v souladu s odstavci 1 nebo 4.
6. Pokud příslušný orgán vydávajícího státu zrušil nebo odvolal evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a) nebo odstavcem 4, přeruší příslušný orgán vykonávajícího státu opatření přijatá v souladu s čl. 9 odst. 1, jakmile je o této skutečnosti náležitě informován příslušným orgánem vydávajícího státu.
7. Pokud příslušný orgán vydávajícího státu pozměnil evropský ochranný příkaz v souladu s odst. 1 písm. a) nebo odstavcem 4, příslušný orgán vykonávajícího státu případně:
a) v souladu s článkem 9 změní opatření přijatá na základě evropského ochranného příkazu nebo
b) odmítne vykonat pozměněný zákaz nebo omezení, pokud nespadá mezi druhy zákazů nebo omezení uvedené v článku 5 nebo pokud jsou informace předávané spolu s evropským ochranným příkazem podle článku 7 neúplné, nebo nebyly doplněny ve lhůtě stanovené příslušným orgánem vykonávajícího státu v souladu s čl. 9 odst. 4.
Článek 14
Důvody pro přerušení opatření přijatých na základě evropského ochranného příkazu
1. Příslušný orgán vykonávajícího státu může přerušit opatření přijatá při výkonu evropského ochranného příkazu:
a) existují-li jednoznačné informace o tom, že chráněná osoba nepobývá ani se nezdržuje na území vykonávajícího státu nebo že toto území definitivně opustila;
b) pokud v souladu s vnitrostátním právem uplynula maximální doba trvání opatření přijatých při výkonu evropského ochranného příkazu;
c) v případě uvedeném v čl. 13 odst. 7 písm. b) nebo
d) jsou-li rozsudek ve smyslu článku 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rozhodnutí o opatřeních dohledu ve smyslu článku 4 rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV postoupeny vykonávajícímu státu po uznání evropského ochranného příkazu.
2. Příslušný orgán vykonávajícího státu o tomto rozhodnutí neprodleně informuje příslušný orgán vydávajícího státu a pokud možno i chráněnou osobu.
3. Příslušný orgán vykonávajícího státu může před přerušením opatření podle odst. 1 písm. b) vyzvat příslušný orgán vydávajícího státu, aby poskytl informace o tom, zda je za okolností daného případu stále nezbytná ochrana stanovená v evropském ochranném příkazu. Příslušný orgán vydávajícího státu na tuto výzvu neprodleně odpoví.
Článek 15
Priorita při uznávání evropského ochranného příkazu
Článek 16
Konzultace mezi příslušnými orgány
Článek 17
Jazyky
1. Evropský ochranný příkaz musí být příslušným orgánem vydávajícího státu přeložen do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vykonávajícího státu.
2. Příslušný orgán vykonávajícího státu přeloží do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků vydávajícího státu formulář uvedený v článku 12.
3. Každý členský stát může v okamžiku přijetí této směrnice nebo později uvést v prohlášení, které uloží u Komise, že přijme překlad do jednoho nebo více dalších úředních jazyků Unie.
Článek 18
Náklady
Článek 19
Vztah k jiným dohodám a ujednáním
1. Členské státy mohou nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání platné v okamžiku vstupu této směrnice v platnost, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají dále zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.
2. Členské státy mohou uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání po vstupu této směrnice v platnost, pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují prohloubit nebo rozšířit cíle této směrnice a pokud pomáhají zjednodušit nebo usnadnit postupy pro přijímání ochranných opatření.
3. Do 11. dubna 2012 oznámí členské státy Komisi stávající dohody a ujednání uvedené v odstavci 1, které si přejí nadále uplatňovat. Členské státy Komisi rovněž oznámí všechny nové dohody nebo ujednání podle odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu.
Článek 20
Vztah k jiným nástrojům
1. Touto směrnicí není dotčeno uplatňování nařízení (ES) č. 44/2001, nařízení (ES) č. 2201/2003, Haagské úmluvy z roku 1996 o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, nebo Haagské úmluvy z roku 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.
2. Touto směrnicí není dotčeno uplatňování rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV nebo rámcového rozhodnutí 2009/829/SVV.
Článek 21
Provádění
1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 11. ledna 2015. Neprodleně o nich uvědomí Komisi.
Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.
Článek 22
Shromažďování údajů
Článek 23
Přezkum
Článek 24
Vstup v platnost
Článek 25
Určení
Ve Štrasburku dne 13. prosince 2011.
Za Evropský parlament
předseda
J. Buzek
Za Radu
předseda
M. Szpunar