K pořízení uvnitř Společenství ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112/ES nedochází v případě:

Aniž je dotčen čl. 59a první pododstavec písm. b) směrnice 2006/112/ES, poskytnutí následujících služeb není předmětem DPH, jestliže poskytovatel prokáže, že se místo poskytnutí takové služby určené podle kapitoly V oddílu 4 pododdílů 3 a 4 tohoto nařízení nachází mimo Společenství:

Pro účely čl. 14 odst. 4 směrnice 2006/112/ES se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno dodavatelem nebo jeho jménem, a to i tehdy, pokud dodavatel zasahuje do odeslání nebo přepravy zboží nepřímo, zejména v těchto případech:

V případě, že příjemce přepravuje zboží sám nebo zajistí doručení zboží u třetí osoby a dodavatel nezasahuje přímo či nepřímo do zajištění odeslání nebo přepravy tohoto zboží ani je nepomáhá zajišťovat, se však nemá za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno dodavatelem nebo jeho jménem.

Pro účely článku 14a směrnice 2006/112/ES se pojmem „usnadňuje“ rozumí použití elektronického rozhraní, aby příjemce a dodavatel[…] nabízející zboží na prodej prostřednictvím elektronického rozhraní mohli navázat kontakt vedoucí k dodání zboží prostřednictvím tohoto elektronického rozhraní[…].

Osoba povinná k dani však dodání zboží neusnadňuje, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Článek 14a směrnice 2006/112/ES se nevztahuje na osobu povinnou k dani, která zajišťuje pouze některou z těchto činností:

Pro účely článku 14a směrnice 2006/112/ES se osoba povinná k dani, u níž se se má za to, že obdržela a dodala zboží sama, nepokládá za odpovědnou za úhradu částky daně, která převyšuje přiznanou a odvedenou DPH z těchto dodání, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Jestliže osoba povinná k dani, u níž se má za to, že obdržela a dodala zboží podle článku 14a směrnice 2006/112/ES, nemá k dispozici informace, které prokazují opak, má za to, že:

1. Restauračními a cateringovými službami se rozumí služby spočívající v dodání připravených nebo nepřipravených jídel nebo nápojů či obojího určených pro lidskou spotřebu spolu s dostatečnými podpůrnými službami umožňujícími jejich okamžitou spotřebu. Dodání jídel nebo nápojů či obojího je pouze jednou složkou celku, v němž služby převažují. Restaurační služby jsou poskytnutím takových služeb v prostorách poskytovatele a cateringové služby jsou poskytnutím takových služeb mimo prostory poskytovatele.

2. Za restaurační ani cateringovou službu ve smyslu odstavce 1 se nepovažuje dodání připravených nebo nepřipravených jídel nebo nápojů či obojího, bez ohledu na to, zda s přepravou, či bez ní, které však nezahrnuje žádné další podpůrné služby.

1. Telekomunikační služby ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2006/112/ES zahrnují zejména:

2. Telekomunikační služby ve smyslu čl. 24 odst. 2 směrnice 2006/112/ES nezahrnují:

1. Služby rozhlasového a televizního vysílání zahrnují služby, které sestávají ze zvukového a audiovizuálního obsahu, jako jsou rozhlasové a televizní pořady pro simultánní poslech nebo sledování na základě programové skladby poskytované široké veřejnosti prostřednictvím komunikačních sítí poskytovatelem mediálních služeb pod jeho redakční odpovědností.

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na tyto případy:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na:

1. „Elektronicky poskytované služby“ uvedené ve směrnici 2006/112/ES zahrnují služby, které jsou poskytovány přes Internet nebo elektronickou síť a z jejichž povahy vyplývá, že jejich poskytování je v podstatě automatizované a vyžaduje minimální lidský zásah, a nejsou uskutečnitelné bez informačních technologií.

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na tyto případy:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na tyto případy:

1. Pro účely článku 28 směrnice 2006/112/ES, pokud jsou elektronicky poskytované služby poskytnuty prostřednictvím telekomunikační sítě, rozhraní nebo portálu, jako je platforma pro stahování aplikací, má se za to, že osoba povinná k dani, která se na tomto poskytnutí služeb podílí, jedná vlastním jménem, avšak na účet poskytovatele těchto služeb, ledaže tato osoba povinná k dani výslovně označí tohoto poskytovatele za osobu poskytující dotyčné služby a tato skutečnost je zohledněna ve smluvních ujednáních mezi oběma stranami.

Aby byl poskytovatel elektronicky poskytovaných služeb považován za osobu, kterou osoba povinná k dani výslovně označila za osobu poskytující dotyčné elektronicky poskytované služby, musí být splněny tyto podmínky:

Pro účely tohoto odstavce není osobě povinné k dani, která v souvislosti s poskytnutím elektronicky poskytovaných služeb schvaluje účtování poplatku příjemci, schvaluje provedení služby nebo stanoví obecné podmínky poskytnutí služby, povoleno výslovně označit za poskytovatele těchto služeb jinou osobu.

2. Odstavec 1 se použije, za podmínek v něm uvedených, rovněž v případě, že jsou telefonní služby poskytované přes internet, včetně hlasových služeb přes internet (Voice over Internet Protocol – VoIP), poskytovány prostřednictvím telekomunikační sítě, rozhraní nebo portálu, jako je platforma pro stahování aplikací.

3. Tento článek se nepoužije na osobu povinnou k dani, která pouze poskytuje zpracování plateb vztahujících se k elektronicky poskytovaným službám nebo telefonním službám poskytovaným přes internet, včetně hlasových služeb přes internet (VoIP), ale na poskytnutí těchto elektronicky poskytovaných služeb nebo telefonních služeb se nepodílí.

1. Pro účely článků 44 a 45 směrnice 2006/112/ES je sídlem ekonomické činnosti osoby povinné k dani místo, kde dochází k výkonu ústřední správy podniku.

2. Při určování místa uvedeného v odstavci 1 se vezme v úvahu místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku, místo statutárního sídla podniku, a místo, kde se schází vedení podniku.

Nelze-li podle těchto kritérií s jistotou určit sídlo ekonomické činnosti, je určujícím kritériem místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení podniku.

3. Pouhá existence poštovní adresy nemůže být postačující pro sídlo ekonomické činnosti osoby povinné k dani.

1. Pro účely článku 44 směrnice 2006/112/ES se „stálou provozovnou“ rozumí jakákoli provozovna jiná než sídlo ekonomické činnosti ve smyslu článku 10 tohoto nařízení, která se vyznačuje dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských a technických zdrojů, což jí umožňuje přijímat a využívat služby, které jí jsou poskytovány pro její vlastní potřebu.

2. Pro účely následujících článků se „stálou provozovnou“ rozumí jakákoli provozovna jiná než sídlo ekonomické činnosti ve smyslu článku 10 tohoto nařízení, která se vyznačuje dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských a technických zdrojů, což jí umožňuje poskytovat služby, jejichž poskytnutí zajišťuje:

3. Skutečnost, že má identifikační číslo pro DPH, sama o sobě nepostačuje k tomu, aby se mělo za to, že má osoba povinná k dani stálou provozovnu.

Místem, kde je právnická osoba nepovinná k dani usazena, jak je uvedeno v čl. 54 odst. 1 druhém pododstavci, čl. 56 odst. 2 prvním pododstavci a v článcích 58 a 59 směrnice 2006/112/ES, je:

Pro účely směrnice 2006/112/ES se za „nemovitost“ považuje:

Je-li v průběhu kalendářního roku překročena prahová hodnota uplatňovaná členským státem podle článku 34 směrnice 2006/112/ES, nemění článek 33 uvedené směrnice místo dodání zboží jiného, než jsou výrobky podléhající spotřební dani, které se uskuteční v průběhu téhož kalendářního roku před překročením prahové hodnoty uplatňované členským státem pro běžný kalendářní rok, a to pod podmínkou, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Ustanovení článku 33 směrnice 2006/112/ES však mění místo těchto dodání do členského státu, ve kterém jsou odeslání či přeprava ukončeny:

1. Pokud místo poskytnutí služby závisí na tom, zda je příjemce osobou povinnou či nepovinnnou k dani, určí se status příjemce na základě článků 9 až 13 a článku 43 směrnice 2006/112/ES.

2. Právnická osoba nepovinná k dani, která je nebo má povinnost být identifikována pro účely DPH podle čl. 214 odst. 1 písm. b) směrnice 2006/112/ES, neboť její pořízení zboží uvnitř Společenství je předmětem DPH nebo z toho důvodu, že tato osoba využila možnost učinit tato plnění předmětem DPH, je osobou povinnou k dani ve smyslu článku 43 uvedené směrnice.

1. Poskytovatel může, nemá-li informace o opaku, považovat příjemce usazeného ve Společenství za osobu povinnou k dani:

2. Poskytovatel může, nemá-li informace o opaku, považovat příjemce usazeného ve Společenství za osobu nepovinnou k dani, může-li prokázat, že mu příjemce nesdělil své osobní identifikační číslo pro DPH.

Bez ohledu na informace o opaku však poskytovatel telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytovaných služeb či služeb podle čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2006/112/ES může považovat příjemce usazeného ve Společenství za osobu nepovinnou k dani, dokud mu uvedený příjemce nesdělí své osobní identifikační číslo pro účely DPH.

3. Poskytovatel může, nemá-li informace o opaku, považovat příjemce usazeného mimo Společenství za osobu povinnou k dani:

1. Za účelem identifikace stálé provozovny příjemce, jíž je služba poskytnuta, přezkoumá poskytovatel povahu a využití poskytnuté služby.

Jestliže povaha a využití poskytnuté služby neumožňují identifikovat stálou provozovnu, jíž je služba poskytnuta, poskytovatel při identifikaci dané stálé provozovny přihlédne zejména k tomu, zda smlouva, objednávka a identifikační číslo pro DPH přidělené členským státem příjemce, které mu příjemce sdělil, identifikují stálou provozovnu jako příjemce služby a zda je stálá provozovna subjektem, který za službu platí.

V případě, že stálá provozovna příjemce, jíž je služba poskytnuta, nemůže být určena podle prvního a druhého pododstavce tohoto odstavce, nebo v případě, že služby, na něž se vztahuje článek 44 směrnice 2006/112/ES, jsou poskytnuty osobě povinné k dani podle smlouvy, která se vztahuje na jednu nebo více služeb využívaných nezjistitelným nebo nekvantifikovatelným způsobem, poskytovatel může oprávněně považovat služby za poskytnuté v místě, kde má příjemce sídlo ekonomické činnosti.

2. Uplatňováním tohoto článku nejsou dotčeny povinnosti příjemce.

1. Od 1. ledna 2013 v případě, že v souladu s čl. 56 odst. 2 prvním pododstavcem směrnice 2006/112/ES je poskytnutí služby zdanitelné v místě, kde je příjemce usazen, nebo není-li usazen, v místě, kde má bydliště, nebo v místě, kde se obvykle zdržuje, stanoví poskytovatel uvedené místo na základě věcných informací od příjemce, které ověří prostřednictvím kontrolních postupů běžně používaných v obchodní praxi, jako jsou postupy týkající se kontroly totožnosti nebo platby.

2. V případě, že v souladu s čl. 54 odst. 1 druhým pododstavcem a články 58 a 59 směrnice 2006/112/ES je poskytnutí služby zdanitelné v místě, kde je příjemce usazen, nebo není-li usazen, v místě, kde má bydliště, nebo v místě, kde se obvykle zdržuje, stanoví poskytovatel uvedené místo na základě věcných informací od příjemce, které ověří prostřednictvím kontrolních postupů běžně používaných v obchodní praxi, jako jsou postupy týkající se kontroly totožnosti nebo platby.

Pokud jsou služby, na něž se vztahuje čl. 56 odst. 2 první pododstavec nebo články 58 a 59 směrnice 2006/112/ES, poskytnuty osobě nepovinné k dani, která je usazena ve více než jedné zemi nebo má bydliště v jedné zemi, ale obvykle se zdržuje v jiné zemi, přednost má:

1. Pro účely článků 44, 58 a 59a směrnice 2006/112/ES, jestliže poskytovatel telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytovaných služeb poskytuje tyto služby na místě, jako je například telefonní budka, telefonní stánek, přístupový bod Wi-Fi, internetová kavárna, restaurace nebo hotelová hala, na kterém musí být příjemce fyzicky přítomen, aby mu mohla být služba poskytovatelem poskytnuta, má se za to, že příjemce je usazen, má bydliště nebo se obvykle zdržuje v daném místě a že tato služba se tam skutečně používá a využívá.

2. Je-li místo uvedené v odstavci 1 tohoto článku na palubě lodi, letadla anebo ve vlaku, které provádějí přepravu cestujících uskutečněnou ve Společenství podle článků 37 a 57 směrnice 2006/112/ES, zemí tohoto místa se rozumí země zahájení osobní přepravy.

Pro účely čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce nebo článku 58 směrnice 2006/112/ES, je-li osobě nepovinné k dani streamována či jinak virtuální cestou zpřístupněna akce nebo jsou-li osobě nepovinné k dani poskytnuty telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání či elektronicky poskytované služby:

1. Poskytovatel služby podle čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce směrnice 2006/112/ES nebo služby uvedené v čl. 58 odst. 1 uvedené směrnice může vyvrátit domněnku podle článku 24a nebo čl. 24b prvního pododstavce písm. a), b) nebo c) tohoto nařízení s použitím tří důkazů, které si neprotiřečí a z nichž vyplývá, že je příjemce usazen, má bydliště nebo se obvykle zdržuje jinde.

2. Správce daně může vyvrátit domněnky podle článků 24a, 24b nebo 24c, pokud existují náznaky nesprávného použití nebo zneužití ze strany poskytovatele.

Pro účely uplatnění pravidel stanovených v čl. 56 odst. 2 směrnice 2006/112/ES a splnění požadavků článku 24c tohoto nařízení, slouží jako důkaz zejména toto:

Pro účely uplatnění pravidel uvedených v čl. 54 odst. 1 druhém pododstavci nebo v článku 58 směrnice 2006/112/ES a splnění požadavků čl. 24b prvního pododstavce písm. d) nebo čl. 24d odst. 1 tohoto nařízení slouží jako důkaz zejména:

Služby zprostředkovatelů jednajících jménem a na účet jiné osoby, jež spočívají ve zprostředkování poskytnutí služby ubytování v hotelnictví nebo odvětví s podobnou funkcí, spadají do oblasti působnosti:

1. Služby související s nemovitostí podle článku 47 směrnice 2006/112/ES zahrnují pouze služby, které mají dostatečně přímou souvislost s danou nemovitostí. V níže uvedených případech se má za to, že služby mají dostatečnou přímou souvislost s nemovitostí:

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na tyto případy:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na:

1. Služby spočívající v zajištění vstupu na kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce ve smyslu článku 53 směrnice 2006/112/ES zahrnují poskytnutí služeb, jejichž podstatným rysem je udělení oprávnění ke vstupu na akci výměnou za vstupenku nebo úplatu, včetně úplaty v podobě předplatného, sezónní vstupenky nebo pravidelného poplatku.

2. Odstavec 1 se vztahuje zejména na:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na používání zařízení, jako jsou tělocvičny a podobná zařízení, za úplatu.

1. „Dopravní prostředky“ podle článku 56 a čl. 59 prvního pododstavce písm. g) směrnice 2006/112/ES zahrnují vozidla, bez ohledu na to, zda motorizovaná či nikoliv, a jiná zařízení a prostředky konstruované k přepravě osob nebo předmětů z jednoho místa do jiného, které mohou být taženy, vlečeny či tlačeny vozidly a které jsou normálně konstruovány pro použití k přepravě a mohou k ní být skutečně použity.

2. Dopravními prostředky podle odstavce 1 jsou zejména:

3. Vozidla, která jsou trvale znehybněna, a kontejnery se nepovažují za dopravní prostředky podle odstavce 1.

1. Pro účely článku 56 směrnice 2006/112/ES se doba trvání nepřetržitého držení nebo užívání dopravního prostředku, který je předmětem nájmu, určí na základě smlouvy uzavřené mezi zúčastněnými stranami.

Smlouva slouží jako domněnka, která může být vyvrácena jakýmikoli skutkovými či právními prostředky, aby se stanovila skutečná doba trvání nepřetržitého držení nebo užívání.

Překročení smluvně stanovené doby trvání krátkodobého nájmu ve smyslu článku 56 směrnice 2006/112/ES z důvodu zásahu vyšší moci nemá vliv na určení doby trvání nepřetržitého držení nebo užívání dopravního prostředku.

2. V případě, že se na jeden a ten samý dopravní prostředek vztahují navazující smlouvy uzavřené mezi stejnými stranami, dobou trvání je doba nepřetržitého držení nebo užívání dopravního prostředku na základě všech těchto smluv.

Pro účely prvního pododstavce jsou smlouva a její prodloužení navazujícími smlouvami.

Nicméně za podmínky, že nedochází ke zneužití, není doba trvání krátkodobé nájemní smlouvy nebo krátkodobých nájemních smluv, které předcházejí smlouvě považované za dlouhodobou, zpochybněna.

3. Nedochází-li ke zneužití, navazující smlouvy o nájmu uzavřené mezi stejnými stranami, ale týkající se jiných dopravních prostředků, se pro účely odstavce 2 nepovažují za navazující smlouvy.

1. Pro účely uplatňování osvobození od daně stanoveného v článku 138 směrnice 2006/112/ES se má za to, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno z členského státu mimo jeho území, avšak uvnitř Společenství, v jednom z těchto případů:

Pořizovatel poskytne prodávajícímu písemné potvrzení uvedené v prvním pododstavci písm. b) bodě i) nejpozději desátý den měsíce následujícího po dodání.

2. Správce daně může domněnku podle odstavce 1 vyvrátit.

3. Pro účely odstavce 1 se jako doklad o odeslání nebo přepravě uznávají:

1. Aby bylo možné pro účely čl. 143 odst. 1 písm. g) a čl. 151 odst. 1 prvního pododstavce písm. b) směrnice 2006/112/ES uznat subjekt zřízený jako konsorcium evropské výzkumné infrastruktury (ERIC) podle nařízení (ES) č. 723/2009 ze dne 25. června 2009 o právním rámci Společenství pro konsorcium evropské výzkumné infrastruktury(Úř. věst. L 206, 8.8.2009, s. 1.) za mezinárodní organizaci, musí splňovat následující kritéria:

2. Osvobození od daně stanovené v čl. 143 odst. 1 písm. g) a čl. 151 odst. 1 prvním pododstavci písm. b) směrnice 2006/112/ES se vztahuje na konsorcium ERIC uvedené v odstavci 1 v případě, že je hostitelským členským státem uznáno za mezinárodní.

Omezení a podmínky týkající se takového osvobození od daně se stanoví v dohodě mezi členy konsorcia ERIC v souladu s čl. 5 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 723/2009. V případě, že zboží není odesíláno nebo přepravováno z členského státu, v němž se dodání uskutečňuje, a v případě poskytnutí služby se osvobození od daně může uskutečnit v podobě vrácení DPH v souladu s čl. 151 odst. 2 směrnice 2006/112/ES.

1. V případě, že je osoba, která přijímá dodání zboží nebo poskytnutí služby, usazena ve Společenství, ale nikoliv v členském státě, kde se dodání nebo poskytnutí uskutečňuje, slouží osvědčení o osvobození od DPH nebo spotřební daně stanovené v příloze II tohoto nařízení jako potvrzení, že toto plnění splňuje podmínky pro osvobození podle článku 151 směrnice 2006/112/ES, s výhradou vysvětlivek obsažených v příloze uvedeného osvědčení.

V souvislosti s používáním tohoto osvědčení může členský stát, ve kterém je osoba přijímající dodání zboží nebo poskytnutí služby usazena, rozhodnout, zda použije společné osvědčení o osvobození od DPH a spotřební daně nebo dvě různá osvědčení.

2. Osvědčení uvedené v odstavci 1 je příslušnými orgány hostitelského členského státu opatřeno úředním razítkem. Pokud jsou však zboží či služby určeny k úřednímu použití, může členský stát zprostit pořizovatele nebo příjemce povinnosti opatřit osvědčení úředním razítkem podle podmínek, které stanoví. Zproštění této povinnosti může být v případě zneužití zrušeno.

Členské státy informují Komisi o kontaktním místu pro stanovení útvarů odpovědných za opatření osvědčení úředním razítkem a o rozsahu zproštění od povinnosti opatřit osvědčení úředním razítkem. Komise informuje ostatní členské státy o informacích, které obdržela od členských států.

3. V případě, že se přímé osvobození od daně uplatňuje v členském státě, v němž se uskutečňuje dodání nebo poskytnutí, obdrží dodavatel nebo poskytovatel osvědčení uvedené v odstavci 1 tohoto článku od pořizovatele zboží nebo příjemce služeb a ponechá si jej mezi svými záznamy. Je-li osvobození od daně uskutečněno v podobě vrácení DPH podle čl. 151 odst. 2 směrnice 2006/112/ES, připojí se osvědčení k žádosti o vrácení DPH podané v dotčeném členském státě.

1. Pro účely článku 192a směrnice 2006/112/ES se stálá provozovna osoby povinné k dani zohlední pouze tehdy, pokud se vyznačuje dostatečnou úrovní stálosti a vhodnou strukturou z hlediska lidských a technických zdrojů, což jí umožňuje uskutečnit dodání zboží nebo poskytnutí služby, jehož se účastní.

2. Má se za to, že stálá provozovna, kterou má osoba povinná k dani na území členského státu, v němž je DPH splatná, se neúčastní dodání zboží nebo poskytnutí služby ve smyslu čl. 192a písm. b) směrnice 2006/112/ES, pokud tato osoba nepoužívá technické a lidské zdroje této stálé provozovny k uskutečnění plnění nedílně spojených se zajištěním zdanitelného dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby uskutečněného v rámci uvedeného členského státu, ať již před uskutečněním tohoto dodání zboží či poskytnutí služby nebo během něj.

V případě, že jsou zdroje stálé provozovny používány pouze pro činnosti správní podpory, jako je účetnictví, fakturace a vymáhání pohledávek, nepovažují se za zdroje používané pro zajištění dodání zboží nebo poskytnutí služby.

Pokud však je vydána faktura pod identifikačním číslem pro DPH přiděleným členským státem stálé provozovny, na uvedenou stálou provozovnu se pohlíží tak, že se účastní dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečněného v uvedeném členském státě, není-li prokázán opak.

1. Evidence uvedená v čl. 243 odst. 3 směrnice 2006/112/ES, kterou vede každá osoba k dani, která přemísťuje zboží v režimu call-off stock, obsahuje tyto informace:

2. Evidence uvedená v čl. 243 odst. 3 směrnice 2006/112/ES, kterou vede každá osoba povinná k dani, jíž je zboží dodáno v režimu call-off stock, obsahuje tyto informace:

Je-li zboží odesláno nebo přepraveno v režimu call-off stock skladovateli jinému, než je osoba povinná k dani, jíž je zboží určeno k dodání, evidence této osoby povinné k dani nemusí obsahovat informace uvedené v písmenech c), e) a f) prvního pododstavce.

1. Pro účely článku 242a směrnice 2006/112/ES se pojmem „usnadňuje“ rozumí použití elektronického rozhraní, aby mohli příjemce a dodavatel nabízející služby nebo zboží k prodeji prostřednictvím elektronického rozhraní navázat kontakt vedoucí k dodání zboží nebo poskytnutí služeb prostřednictvím tohoto elektronického rozhraní.

Pojem „usnadňuje“ se však na dodání zboží nebo poskytnutí služeb nevztahuje, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

2. Pro účely článku 242a směrnice 2006/112/ES se pojem „usnadňuje“ nevztahuje na případy, kdy osoba povinná k dani zajišťuje pouze některou z těchto činností:

1. Osoba povinná k dani uvedená v článku 242a směrnice 2006/112/ES uchovává níže uvedené záznamy s ohledem na dodání, u nichž se v souladu s článkem 14a směrnice 2006/112/ES má za to, že zboží obdržela a dodala sama, nebo pokud se podílí na poskytování elektronicky poskytovaných služeb, s ohledem na něž se má v souladu s článkem 9a tohoto nařízení za to, že jedná vlastním jménem:

2. Osoba povinná k dani uvedená v článku 242a směrnice 2006/112/ES uchovává s ohledem na jiná plnění než uvedená v odstavci 1 tyto informace:

Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

1. Pokud osoba povinná k dani oznámí členskému státu identifikace, že hodlá používat režim mimo Unii nebo režim Unie, použije se tento zvláštní režim od prvního dne následujícího kalendářního čtvrtletí.

Pokud se však první dodání zboží nebo poskytnutí služeb, na něž se má režim mimo Unii nebo režim Unie vztahovat, uskuteční před tímto dnem, použije se zvláštní režim ode dne tohoto prvního dodání zboží nebo poskytnutí služby, oznámí-li osoba povinná k dani zahájení činnosti, na kterou se má režim vztahovat, členskému státu identifikace nejpozději desátý den v měsíci následujícím po tomto prvním dodání zboží nebo poskytnutí služby.

2. Pokud osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem oznámí členskému státu identifikace, že má v úmyslu používat dovozní režim, použije se tento zvláštní režim ode dne, k němuž bylo osobě povinné k dani nebo zprostředkovateli přiděleno osobní identifikační číslo pro DPH pro účely dovozního režimu, jak je stanoveno v čl. 369q odst. 1 a 3 směrnice 2006/112/ES.

1. Pokud osoba povinná k dani používající režim Unie přestane splňovat podmínky stanovené v definici v čl. 369a bodu 2 směrnice 2006/112/ES, přestane členský stát, v němž je tato osoba identifikována, být členským státem identifikace.

Pokud však tato osoba povinná k dani nadále splňuje podmínky pro používání daného zvláštního režimu, označí za účelem jeho dalšího používání za nový členský stát identifikace členský stát, ve kterém má sídlo ekonomické činnosti nebo, pokud nemá sídlo ekonomické činnosti ve Společenství, členský stát, ve kterém má stálou provozovnu. Pokud osoba povinná k dani používající při dodání zboží režim Unie není usazena ve Společenství, označí jako nový členský stát identifikace členský stát, z něhož zboží odesílá nebo přepravuje.

Změní-li se členský stát identifikace podle druhého pododstavce, použije se tato změna ode dne, kdy osoba povinná k dani přestane mít sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu v členském státě, který dříve označila jako členský stát identifikace, nebo ode dne, k němuž tato osoba povinná k dani přestane odesílat nebo přepravovat zboží z daného členského státu.

2. Pokud osoba povinná k dani používající dovozní režim nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem přestane splňovat podmínky stanovené v čl. 369l druhém pododstavci bodu 3 písm. b) až e) směrnice 2006/112/ES, přestane být členský stát, v němž jsou osoba povinná k dani nebo její zprostředkovatel identifikováni, členským státem identifikace.

Pokud však tato osoba povinná k dani nebo její zprostředkovatel nadále splňují podmínky pro používání daného zvláštního režimu, označí za účelem jeho dalšího používání za nový členský stát identifikace členský stát, ve kterém má tato osoba sídlo ekonomické činnosti, nebo pokud nemá sídlo ekonomické činnosti ve Společenství, členský stát, ve kterém má stálou provozovnu.

Změní-li se členský stát identifikace podle druhého pododstavce, použije se tato změna ode dne, kdy osoba povinná k dani nebo její zprostředkovatel přestane mít sídlo ekonomické činnosti nebo stálou provozovnu v členském státě, který byl dříve označen jako členský stát identifikace.

1. Osoba povinná k dani používající režim mimo Unii nebo režim Unie může tyto zvláštní režimy přestat používat bez ohledu na to, zda nadále dodává zboží nebo poskytuje služby, na něž se tyto zvláštní režimy mohou vztahovat. Osoba povinná k dani informuje členský stát identifikace nejpozději patnáct dnů před koncem kalendářního čtvrtletí předcházejícího tomu, ve kterém hodlá ukončit používání daného režimu. Toto ukončení nabývá účinku prvním dnem následujícího kalendářního čtvrtletí.

Daňové povinnosti související s dodáním zboží nebo poskytnutím služeb, které vznikly po dni, kdy ukončení používání režimu nabylo účinku, se plní přímo u správce daně dotčeného členského státu spotřeby.

2. Osoba povinná k dani používající dovozní režim může přestat tento režim používat bez ohledu na to, zda nadále uskutečňuje prodej na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí. Osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem informuje členský stát identifikace nejpozději patnáct dnů před koncem měsíce předcházejícího tomu, ve kterém hodlá ukončit používání daného režimu. Toto ukončení nabývá účinku prvním dnem následujícího měsíce a osoba povinná k dani nemůže režim používat pro dodání uskutečněná od tohoto dne.

1. Osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem elektronicky oznámí nejpozději desátý den následujícího měsíce členskému státu identifikace:

2. Změní-li se členský stát identifikace podle článku 57f, uvědomí o tom osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem oba změnou dotčené členské státy nejpozději desátý den měsíce následujícího po uvedené změně. Tato osoba sdělí novému členskému státu identifikace identifikační údaje, které jsou vyžadovány, používá-li osoba povinná k dani zvláštní režim poprvé.

1. Pokud osoba povinná k dani používající jeden ze zvláštních režimů splňuje jedno či více kritérií pro vynětí stanovených v článku 369e nebo pro výmaz z identifikačního registru podle článku 363 nebo čl. 369r odst. 1 a 3 směrnice 2006/112/ES, členský stát identifikace tuto osobu povinnou k dani z příslušného režimu vyjme.

Osobu povinnou k dani je oprávněn ze zvláštních režimů vyjmout pouze členský stát identifikace.

Členský stát identifikace založí své rozhodnutí o vynětí nebo výmazu na jakýchkoli dostupných informacích, včetně informací poskytnutých jiným členským státem.

2. Vynětí osoby povinné k dani z režimu mimo Unii nebo z režimu Unie nabývá účinku prvním dnem kalendářního čtvrtletí následujícího po dni, k němuž bylo rozhodnutí o vynětí zasláno elektronickými prostředky osobě povinné k dani. Je-li však vynětí způsobeno změnou sídla ekonomické činnosti nebo stálé provozovny nebo místa zahájení odeslání nebo přepravy zboží, nabývá vynětí účinku ode dne této změny.

3. Vynětí osoby povinné k dani z dovozního režimu nabývá účinku prvním dnem měsíce následujícího po dni, k němuž bylo rozhodnutí o vynětí zasláno elektronickými prostředky osobě povinné k dani, s výjimkou těchto situací:

4. S výjimkou situace uvedené v odst. 3 písm. b) je osobní identifikační číslo pro DPH přidělené za účelem používání dovozního režimu platné po dobu potřebnou k dovozu zboží, jež bylo dodáno přede dnem vynětí, která však nesmí přesáhnout dva měsíce od uvedeného dne.

5. Pokud zprostředkovatel splňuje jedno z kritérií pro výmaz stanovených v čl. 369r odst. 2 směrnice 2006/112/ES, členský stát identifikace vymaže tohoto zprostředkovatele z identifikačního registru a osoby povinné k dani, které tento zprostředkovatel zastupuje, z dovozního režimu vyjme.

Zprostředkovatele může z identifikačního registru vymazat pouze členský stát identifikace.

Členský stát identifikace založí své rozhodnutí o výmazu na jakýchkoli dostupných informacích, včetně informací poskytnutých jiným členským státem.

Výmaz zprostředkovatele z identifikačního registru nabývá účinku od prvního dne měsíce následujícího po dni, k němuž bylo rozhodnutí o výmazu zasláno elektronickými prostředky zprostředkovateli a osobám povinným k dani, které zastupuje, s výjimkou těchto situací:

1. Pokud je osoba povinná k dani vyňata z některého ze zvláštních režimů kvůli soustavnému porušování pravidel souvisejících s daným režimem, je vyňata z používání veškerých zvláštních režimů ve všech členských státech po dobu dvou let následujících po zdaňovacím období, v němž byla tato osoba povinná k dani z režimu vyňata.

První pododstavec se však nepoužije s ohledem na dovozní režim, pokud bylo vynětí způsobeno soustavným porušováním pravidel ze strany zprostředkovatele jednajícího jménem osoby povinné k dani.

V případě výmazu zprostředkovatele z identifikačního registru kvůli soustavnému porušování pravidel dovozního režimu nemůže tento jednat jako zprostředkovatel po dobu dvou let následující po měsíci, v němž byl z tohoto registru vymazán.

2. Má se za to, že osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel soustavně porušuje pravidla související s jedním ze zvláštních režimů ve smyslu čl. 363 písm. d), čl. 369e písm. d), čl. 369r odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. c) nebo odst. 3 písm. d) směrnice 2006/112/ES přinejmenším v těchto případech:

1. Každé zdaňovací období ve smyslu článků 364, 369f nebo 369s směrnice 2006/112/ES je samostatným zdaňovacím obdobím.

2. Použije-li se v souladu s čl. 57d odst. 1 druhým pododstavcem režim mimo Unii nebo režim Unie ode dne prvního dodání zboží nebo poskytnutí služeb, podá osoba povinná k dani samostatné přiznání k dani za kalendářní čtvrtletí, během kterého došlo k prvnímu dodání zboží nebo poskytnutí služeb.

3. Pokud byla osoba povinná k dani zaregistrována během zdaňovacího období do režimu mimo Unii i do režimu Unie, podá přiznání k dani a odvede příslušnou daň členskému státu identifikace v každém z režimů za dodané zboží a poskytnuté služby a za období, na která se daný režim vztahuje.

4. Změní-li se členský stát identifikace podle článku 57f po prvním dni dotčeného zdaňovacího období, podá osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem přiznání k dani a odvede příslušnou daň jak dřívějšímu, tak i novému členskému státu identifikace za zboží dodané a služby poskytnuté v průběhu příslušných období, ve kterých byly tyto členské státy členským státem identifikace.

1. Změny číselných údajů obsažených v přiznání k dani týkajícím se období do druhého zdaňovacího období v roce 2021 včetně se po jeho podání provedou pouze formou změn tohoto přiznání k dani, a nikoli úpravami některého z následných přiznání k dani.

Změny číselných údajů obsažených v přiznání k dani týkajícím se období od třetího zdaňovacího období v roce 2021 se po jeho podání provedou pouze formou úprav některého následného přiznání k dani.

2. Změny uvedené v odstavci 1 se podávají elektronicky členskému státu identifikace ve lhůtě tří let ode dne, kdy mělo být podáno původní přiznání.

Pravidla členského státu spotřeby ohledně vyměření a změn však nejsou dotčena.

1. Osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem podá poslední přiznání k dani a opožděná předchozí přiznání a odvede příslušnou daň členskému státu, který byl členským státem identifikace v okamžiku ukončení, vynětí nebo změny, pokud dotčená osoba:

Případné opravy posledního přiznání k dani a předchozích přiznání, které vzniknou po podání posledního přiznání, se provádějí přímo u správce daně dotčeného členského státu spotřeby.

2. Zprostředkovatel podá konečné přiznání k dani s ohledem na všechny osoby povinné k dani, jejichž jménem jedná, a opožděná předchozí přiznání a odvede příslušné částky daně členskému státu, který byl členským státem identifikace v době výmazu nebo změny, pokud:

Případné opravy posledního přiznání k dani a předchozích přiznání, které vzniknou po podání posledního přiznání, se provádějí přímo u správce daně dotčeného členského státu spotřeby.

1. Aby se záznamy uchovávané osobou povinnou k dani pokládaly za dostatečně podrobné ve smyslu článků 369 a 369k směrnice 2006/112/ES, obsahují tyto informace:

2. Aby se záznamy uchovávané osobou povinnou k dani nebo zprostředkovatelem jednajícím jejím jménem považovaly za dostatečně podrobné ve smyslu článku 369x směrnice 2006/112/ES, obsahují tyto informace:

3. Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 zaznamenává osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem tak, aby mohly být zpřístupněny elektronickými prostředky bez prodlení a za jednotlivé dodané zboží nebo poskytnuté služby.

Pokud byli osoba povinná k dani nebo zprostředkovatel jednající jejím jménem požádáni, aby elektronickými prostředky předložili záznamy uvedené v článcích 369, 369k a 369x směrnice 2006/112/ES, nepředložili je však do dvaceti dnů ode dne obdržení žádosti, zašle členský stát identifikace osobě povinné k dani nebo zprostředkovateli jednajícímu jejím jménem upomínku ohledně předložení těchto záznamů. Členský stát identifikace informuje elektronickými prostředky členské státy spotřeby o zaslání upomínky.

Nicméně:

• ustanovení čl. 3 písm. a), čl. 11 odst. 2 písm. b), čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 1 se použijí ode dne 1. ledna 2013,

• ustanovení čl. 3 písm. b) se použije ode dne 1. ledna 2015,

• ustanovení čl. 11 odst. 2 písm. c) se použije do 31. prosince 2014.