1) V článku 1 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

Členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění toho, aby platební zprostředkovatelé a jiné hospodářské subjekty usazené na jejich území nebo případně mající na jejich území místo skutečného vedení splnili povinnosti nezbytné k provádění této směrnice, a to bez ohledu na místo usazení dlužníka, z jehož dluhu úrokové platby plynou.“

2) Vkládá se nový článek, který zní:

Pro účely této směrnice se rozumí:

• a) ‚hospodářským subjektem‘ úvěrová nebo finanční instituce, jakákoli jiná právnická osoba či fyzická osoba, která při výkonu svých profesních činností pravidelně nebo příležitostně provádí nebo připisuje úrokové platby ve smyslu této směrnice;
• b) ‚místem skutečného vedení‘ subjektu s právní subjektivitou či bez právní subjektivity místo, kde jsou přijímána klíčová manažerská rozhodnutí nezbytná pro výkon činností tohoto subjektu jako celku. Pokud se taková rozhodnutí přijímají ve více než jedné zemi nebo jurisdikci, za místo skutečného vedení se považuje místo, kde je přijímána většina klíčových manažerských rozhodnutí týkajících se aktiv, z nichž plynou úrokové platby ve smyslu této směrnice;
• c) ‚místem skutečného vedení‘ svěřenectví nebo jiného právního uspořádání:
  • i) místo trvalého bydliště fyzické osoby, která nese hlavní odpovědnost za klíčová manažerská rozhodnutí týkající se aktiv takového právního uspořádání, nebo v případě svěřenectví místo trvalého bydliště svěřenského správce. Pokud má takovou hlavní odpovědnost více fyzických osob, za místo skutečného vedení se považuje místo trvalého bydliště osoby, která nese hlavní odpovědnost za většinu klíčových manažerských rozhodnutí týkajících se aktiv, z nichž plynou úrokové platby ve smyslu této směrnice, nebo
  • ii) místo, kde právnická osoba nesoucí hlavní odpovědnost za správu aktiv daného právního uspořádání a v případě svěřenectví, kde svěřenský správce přijímá klíčová manažerská rozhodnutí týkající se takových aktiv. Pokud se klíčová manažerská rozhodnutí přijímají ve více než jedné zemi nebo jurisdikci, za místo skutečného vedení se považuje místo, kde je přijímána většina klíčových manažerských rozhodnutí týkajících se aktiv, z nichž plynou úrokové platby ve smyslu této směrnice;
• d) označením ‚podléhá účinnému zdanění‘ skutečnost, že subjekt nebo právní uspořádání má povinnost k dani ze všech svých příjmů nebo jejich části připadající na jeho účastníky, kteří nemají v daném státě bydliště, včetně veškerých úrokových plateb.“

3) Článek 2 se nahrazuje tímto:

Aniž jsou dotčeny odstavce 2 až 4, pro účely této směrnice se ‚skutečným vlastníkem‘ rozumí jakákoli fyzická osoba, která přijme úrokovou platbu, nebo fyzická osoba, v jejíž prospěch je taková platba připsána, pokud neprokáže, že úroková platba nebyla provedena nebo připsána v její prospěch, a že tedy tato osoba:

• a) jedná jako platební zprostředkovatel ve smyslu čl. 4 odst. 1;
• b) jedná jménem subjektu s právní subjektivitou nebo bez právní subjektivity a hospodářskému subjektu, který provádí či připisuje úrokovou platbu, oznámí název (jméno), právní formu a adresu místa usazení subjektu a případně také adresu místa skutečného vedení subjektu, pokud se toto místo nachází v jiné zemi nebo jurisdikci;
• c) jedná jménem právního uspořádání a hospodářskému subjektu, který provádí či připisuje úrokovou platbu, oznámí případný název (jméno), právní formu, adresu místa skutečného vedení právního uspořádání a název právnické osoby nebo jméno fyzické osoby podle čl. 1a písm. c), nebo
• d) jedná jménem jiné fyzické osoby, která je skutečným vlastníkem, a v souladu s čl. 3 odst. 2 informuje platebního zprostředkovatele o totožnosti tohoto skutečného vlastníka.

Pokud má platební zprostředkovatel informace naznačující, že fyzická osoba, která přijímá úrokovou platbu nebo v jejíž prospěch je platba připsána, možná není skutečným vlastníkem, a v případě, že se na tuto fyzickou osobu nevztahuje odst. 1 písm. a), b) nebo c), přijme platební zprostředkovatel přiměřená opatření, aby zjistil totožnost skutečného vlastníka v souladu s čl. 3 odst. 2. Není-li platební zprostředkovatel schopen zjistit totožnost skutečného vlastníka, považuje za skutečného vlastníka danou fyzickou osobu.

V případě, že hospodářský subjekt, který rovněž spadá do oblasti působnosti článku 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15).“), provádí či připisuje úrokovou platbu ve prospěch subjektu či právního uspořádání, které nepodléhají účinnému zdanění a které jsou usazeny nebo mají místo skutečného vedení v zemi nebo jurisdikci mimo území vymezené v článku 7 této směrnice a mimo územní působnost dohod a předpisů stanovících totožná opatření nebo opatření rovnocenná opatřením uvedené směrnice, použije se druhý až pátý pododstavec tohoto odstavce.

Platba se považuje za provedenou nebo připsanou přímo ve prospěch každé fyzické osoby, která má bydliště v jiném členském státě než hospodářský subjekt a je v čl. 3 bodě 6 směrnice 2005/60/ES definována jako skutečný vlastník daného subjektu či právního uspořádání. Totožnost dané fyzické osoby se zjistí podle opatření hloubkové kontroly klienta uvedených v článku 7 a čl. 8 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice. Daná fyzická osoba se rovněž považuje za skutečného vlastníka pro účely této směrnice.

Pro účely prvního pododstavce se má za to, že kategorie subjektů a právních uspořádání uvedené na orientačním seznamu přílohy I nepodléhají účinnému zdanění.

Na základě informací oznámených kteroukoli fyzickou osobou jednající jménem daného subjektu nebo právního uspořádání zejména v souladu s odst. 1 písm. b) a c), nemá-li hospodářský subjekt k dispozici spolehlivější informace, z nichž vyplývá, že obdržené informace jsou pro účely použití tohoto odstavce nesprávné nebo neúplné, zjistí hospodářský subjekt uvedený v prvním pododstavci právní formu a místo usazení nebo případně místo skutečného vedení tohoto subjektu nebo právního uspořádání.

Pokud určitý subjekt nebo právní uspořádání nespadá do kategorií uvedených v příloze I nebo pokud do těchto kategorií spadá, avšak prohlašuje, že podléhá účinnému zdanění, zjistí hospodářský subjekt uvedený v prvním pododstavci, zda daný subjekt nebo právní uspořádání podléhá účinnému zdanění, na základě skutečností, které jsou obecně známy, nebo na základě úředních dokumentů předložených subjektem nebo právním uspořádáním nebo zpřístupněných prostřednictvím opatření hloubkové kontroly klientů přijatých v souladu se směrnicí 2005/60/ES.

Pokud se subjekt nebo právní uspořádání považuje za platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí úrokové platby nebo jejího připsání v souladu s čl. 4 odst. 2, má se za to, že daná úroková platba vznikla níže uvedeným fyzickým osobám, které se pro účely této směrnice považují za skutečné vlastníky:

• a) jakékoli fyzické osobě, která je oprávněna k přijetí příjmů z aktiv, z nichž daná platba plyne, nebo k přijetí jiných aktiv představujících takovou platbu v okamžiku, kdy daný subjekt nebo právní uspořádání obdrží příslušnou platbu, nebo kdy je platba připsána v jeho prospěch, v poměru k nároku takové osoby ohledně takového příjmu;
• b) pro jakoukoli část příjmu z aktiv, z nichž daná platba plyne, nebo z jiných aktiv představujících takovou platbu, k níž není oprávněna žádná z fyzických osob uvedených v písmenu a) v okamžiku, kdy daný subjekt nebo právní uspořádání obdrží příslušnou platbu nebo je tato platba připsána na jejich účet, jakákoli fyzická osoba, která přímo nebo přímo přispěla k aktivům dotčeného subjektu nebo právního uspořádání, bez ohledu na to, zda má taková fyzická osoba nárok na aktiva nebo příjmy subjektu nebo právního uspořádání;
• c) nemá-li žádná z fyzických osob podle písmene a) nebo b) společně nebo jednotlivě nárok na všechny příjmy z aktiv, z nichž plynou takové platby nebo z jiných aktiv představujících takovou platbu v okamžiku přijetí nebo připsání úrokové platby, jakékoli fyzické osobě, v poměru k jejímu nároku ohledně takového přijmu, která později získá nárok na všechna aktiva nebo jejich části, z nichž daná úroková platba plyne, nebo na jiná aktiva představující takovou úrokovou platbu. Celková výše úrokové platby, která se považuje za vzniklou takové fyzické osobě, nepřesáhne výši úrokové platby přijaté daným subjektem nebo právním uspořádáním nebo jim připsané, po odečtení jakékoli části připadající v souladu s tímto odstavcem fyzické osobě uvedené v písmenu a) nebo b).

4) Články 3 a 4 se nahrazují tímto:

Každý členský stát přijme postupy nezbytné k tomu, aby mohl platební zprostředkovatel zjistit pro účely článků 8 až 12 totožnost a bydliště skutečných vlastníků, a zajistí na svém území používání těchto postupů.

Tyto postupy musejí být v souladu s minimálními požadavky stanovenými v odstavcích 2 a 3.

Platební zprostředkovatel zjistí totožnost skutečného vlastníka na základě minimálních požadavků, které se liší podle počátku vztahů mezi platebním zprostředkovatelem a skutečným vlastníkem, takto:

• a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem a adresou na základě informací, jež má k dispozici, a to zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je platební zprostředkovatel usazen, a v souladu se směrnicí 2005/60/ES;
• b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 nebo později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel totožnost skutečného vlastníka vyjádřenou jeho jménem, adresou, datem a místem narození a, v souladu se seznamem uvedeným v odstavci 4, daňovým identifikačním číslem nebo jeho ekvivalentem přiděleným členským státem, v němž má skutečný vlastník bydliště pro daňové účely. Pokud jde o smluvní vztahy vzniklé před 1. červencem 2015 nebo transakce provedené v této době bez existence smluvních vztahů, informace o dnu a místě narození se vyžadují pouze v případě, že není k dispozici takové daňové identifikační číslo nebo jeho ekvivalent.

Údaje uvedené v písmenu b) prvního pododstavce se zjistí na základě cestovního pasu nebo úředního průkazu totožnosti či jakéhokoli jiného úředního dokladu totožnosti, případně podle seznamu uvedeného v odstavci 4, předloženého skutečným vlastníkem. Pokud není jakýkoliv z těchto údajů uveden v těchto dokumentech, bude zjištěn na základě jakéhokoli jiného průkazného dokladu totožnosti předloženého skutečným vlastníkem.

V případě, kdy skutečný vlastník dobrovolně předloží potvrzení o daňové rezidenci vydané příslušným orgánem určité země během tří let přede dnem platby nebo pozdějším dnem, kdy se má za to, že platba je připsána skutečnému vlastníkovi, se za jeho bydliště považuje tato země. Pokud tak neučiní, za jeho bydliště se považuje země, v níž má trvalé bydliště. Platební zprostředkovatel zjistí trvalé bydliště skutečného vlastníka na základě těchto minimálních požadavků:

• a) u smluvních vztahů vzniklých před 1. lednem 2004 zjistí platební zprostředkovatel současné trvalé bydliště skutečného vlastníka na základě nejlepších informací, které má k dispozici, zejména na základě předpisů platných v členském státě, v němž je usazen, a směrnice 2005/60/ES;
• b) u smluvních vztahů vzniklých k 1. lednu 2004 a později nebo u transakcí provedených v této době bez existence smluvního vztahu zjistí platební zprostředkovatel současné trvalé bydliště skutečného vlastníka z adresy získané na základě použití postupů pro zjišťování totožnosti uvedených v odst. 2 písm. b) prvního pododstavce, která se aktualizuje na základě nejnovější dokumentace, kterou má platební zprostředkovatel k dispozici.

V případě uvedeném v písmenu b) prvního pododstavce, pokud skuteční vlastníci předkládají cestovní pas nebo úřední průkaz totožnosti či jakýkoli jiný úřední doklad totožnosti vystavený členským státem a pokud jsou podle vlastního prohlášení osobami s bydlištěm ve třetí zemi, se bydliště zjistí na základě potvrzení o daňovém bydlišti vystaveného během tří let přede dnem platby nebo pozdějším dnem, kdy se má za to, že platba je připsána skutečnému vlastníku, vydal příslušný orgán třetí země, v níž má daný skutečný vlastník podle vlastního prohlášení bydliště. Pokud takové potvrzení není předloženo, má se za to, že se bydliště skutečného vlastníka nachází v členském státě, který vydal cestovní pas, úřední průkaz totožnosti nebo jiný úřední doklad totožnosti. U skutečných vlastníků, u nichž má platební zprostředkovatel k dispozici úřední dokumentaci prokazující, že tyto osoby mají bydliště pro daňové účely v jiné zemi, než v zemi svého trvalého bydliště z důvodu výsad souvisejících s jejich diplomatickým statusem či jinými mezinárodně dohodnutými pravidly, se bydliště zjistí na základě této úřední dokumentace, kterou má platební zprostředkovatel k dispozici.

Každý členský stát přidělující daňová identifikační čísla nebo jejich ekvivalent uvědomí do 31. prosince 2014 Komisi o struktuře a formátu těchto čísel i o úřední dokumentaci obsahující informace o přidělených identifikačních číslech. Každý členský stát rovněž Komisi uvědomí o veškerých změnách, k nimž v této souvislosti dojde. Komise sestaví přehled obdržených informací a zveřejní jej v Úředním věstníku Evropské unie.

Hospodářský subjekt, který je usazen v jednom členském státě a který provádí úrokovou platbu nebo ji připisuje přímo ve prospěch skutečného vlastníka, je pro účely této směrnice považován za platebního zprostředkovatele.

Pro účely tohoto odstavce není podstatné, zda je dotčený hospodářský subjekt dlužníkem pohledávky či emitentem cenného papíru, z něhož plynou příjmy, nebo hospodářským subjektem, který byl dlužníkem nebo emitentem či skutečným vlastníkem pověřen platbu těchto příjmů provést nebo připsat.

Hospodářský subjekt usazený v členském státě se pro účely této směrnice rovněž považuje za platebního zprostředkovatele, jestliže jsou splněny tyto podmínky:

• a) provádí úrokovou platbu nebo ji připisuje ve prospěch jiného hospodářského subjektu, včetně stálé provozovny nebo dceřiné společnosti prvního hospodářského subjektu, usazeného mimo území uvedené v článku 7 a mimo územní působnost dohod a předpisů stanovících stejná opatření nebo opatření rovnocenná opatřením stanoveným v této směrnici, a
• b) první hospodářský subjekt má důvod se na základě dostupných informací domnívat, že druhý hospodářský subjekt vyplatí příjmy či připíše tuto platbu přímo ve prospěch skutečného vlastníka, kterým je fyzická osoba, o níž je prvnímu hospodářskému subjektu známo, že má s ohledem na článek 3 bydliště v jiném členském státě.

Pokud jsou podmínky uvedené v písmenu a) a b) prvního pododstavce splněny, platba provedená či připsaná prvním hospodářským subjektem se považuje za provedenou či připsanou přímo ve prospěch skutečného vlastníka uvedeného v písmenu b) uvedeného pododstavce.

Subjekt či právní uspořádání mající místo skutečného vedení v rámci určitého členského státu a nepodléhající účinnému zdanění na základě obecných pravidel pro přímé zdanění použitelných buď v tomto členském státě nebo v členském státě usazení nebo v jiné zemi nebo jurisdikci, v němž jinak sídlí pro daňové účely, je považován za platebního zprostředkovatele v okamžiku přijetí úrokové platby či jejího připsání.

Pro účely tohoto odstavce se má za to, že kategorie subjektů a právních uspořádání uvedené na orientačním seznamu přílohy II nepodléhají účinnému zdanění.

Pokud určitý subjekt nebo právní uspořádání nepatří do žádné z kategorií uvedených v orientačním seznamu přílohy II nebo pokud jsou v této příloze uvedeny, avšak prohlašují, že podléhají účinnému zdanění, zjistí hospodářský subjekt, zda daný subjekt nebo právní uspořádání podléhá účinnému zdanění, na základě skutečností, které jsou obecně známy, nebo na základě úředních dokumentů předložených tímto subjektem nebo právním uspořádáním nebo zpřístupněných prostřednictvím opatření hloubkové kontroly klientů přijatých v souladu se směrnicí 2005/60/ES.

Hospodářský subjekt, který je usazen v některém členském státě a který provádí či připisuje úrokovou platbu ve prospěch subjektu nebo právního uspořádání podle tohoto odstavce a který má místo skutečného vedení v členském státě jiném, než je stát, v němž je hospodářský subjekt usazen, sdělí příslušnému orgánu svého členského státu usazení s využitím údajů uvedených v čl. 2 odst. 3 čtvrtém pododstavci nebo jiných dostupných údajů tyto informace:

• i) pokud existuje, název subjektu nebo právního uspořádání,
• ii) jeho právní formu,
• iii) místo jeho skutečného vedení,
• iv) celkovou výši úrokové platby stanovené v souladu s článkem 8, která je subjektu nebo právnímu uspořádání vyplacena nebo připsána,
• v) datum poslední úrokové platby.

Fyzické osoby považované za skutečné vlastníky úrokové platby provedené nebo připsané ve prospěch subjektů nebo právních uspořádání podle prvního pododstavce tohoto odstavce se určí v souladu s pravidly stanovenými v čl. 2 odst. 4. Použije-li se čl. 2 odst. 4 písm. c) uvedeného článku, pak daný subjekt nebo právní uspořádání vždy, když fyzická osoba později získá nárok na aktiva, z nichž daná úroková platba plyne, nebo na jiná aktiva představující tuto úrokovou platbu, poskytne příslušnému orgánu členského státu, v němž má místo skutečného vedení, informace uvedené v čl. 8 odst. 1 druhém pododstavci. Subjekt nebo právní uspořádání svému příslušnému orgánu rovněž oznámí každou změnu místa skutečného vedení.

Povinnosti uvedené v pátém pododstavci platí 10 let ode dne přijetí nebo připsání poslední úrokové platby daným subjektem nebo právním uspořádáním nebo od posledního dne, kdy fyzická osoba získala nárok na aktiva, z nichž daná úroková platba plyne, nebo na jiná aktiva představující tuto úrokovou platbu, podle toho, co nastane později.

Pokud bylo v případě, kdy se použije čl. 2 odst. 4 písm. c), místo skutečného vedení subjektu nebo právního uspořádání přesunuto do jiného členského státu, příslušný orgán prvního členského státu sdělí příslušnému orgánu nového členského státu tyto informace:

• i) výši úrokové platby přijaté subjektem nebo právním uspořádáním nebo v jejich prospěch připsané, která dosud nebyla zahrnuta do předchozích nároků na příslušná aktiva,
• ii) datum, kdy byla poslední úroková platba daným subjektem nebo právním uspořádáním přijata nebo v jejich prospěch připsána, nebo poslední den, kdy fyzická osoba získala nárok na veškerá aktiva nebo jejich část, z nichž daná úroková platba plyne, nebo na jiná aktiva představující tuto úrokovou platbu, podle toho, co nastane později.

Tento odstavec se nepoužije, jestliže subjekt či právní uspořádání prokáže, že jde o jeden z těchto případů:

• a) jedná se o subjekt kolektivního investování či jiný fond či režim kolektivního investování ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. d) bodu i) a iii) nebo písm. e) bodu i) a iii);
• b) jedná se o instituci poskytující penzijní či pojišťovací služby nebo o podnik, který tato instituce pověřila správou svých aktiv;
• c) na základě postupů použitelných v členském státě, ve kterém má bydliště pro daňové účely nebo místo skutečného vedení, je uznán(o) za subjekt či právní uspořádání osvobozené od účinného zdanění podle obecných pravidel pro přímé zdanění, neboť slouží výhradně veřejně prospěšným dobročinným účelům;
• d) představuje sdílené skutečné vlastnictví, u něhož hospodářský subjekt provádějící či připisující platbu zjistil totožnost a bydliště všech skutečných vlastníků v souladu s článkem 3, a tudíž daný hospodářský subjekt je platebním zprostředkovatelem v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.

Subjekt uvedený v odstavci 2, který se podobá subjektu kolektivního investování nebo fondu nebo režimu kolektivního investování podle odst. 2 písm. a) osmého pododstavce má možnost, aby se s ním pro účely této směrnice zacházelo jako s takovým subjektem, investičním fondem nebo režimem.

Pokud subjekt využije možnost uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce, členský stát, v němž se nachází místo skutečného vedení tohoto subjektu, vystaví za tímto účelem potvrzení. Subjekt předloží toto potvrzení hospodářskému subjektu, který provádí nebo připisuje úrokovou platbu. Hospodářský subjekt je v takovém případě osvobozen od povinností stanovených v odst. 2 čtvrtém pododstavci.

Aby se zajistilo účinné uplatňování této směrnice, stanoví členské státy ohledně možnosti uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce podrobná pravidla určená pro subjekty, jejichž místo skutečného vedení se nachází na území těchto států.“

5) Článek 6 se nahrazuje tímto:

Pro účely této směrnice se ‚úrokovou platbou‘ rozumí:

• a) vyplacené nebo na účet připsané úroky, které souvisejí s pohledávkami jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům; penále ukládané za pozdní platbu se za úrokovou platbu nepovažuje;
• b) jakékoliv vyplacené nebo realizované či na účet připsané příjmy, které souvisejí s cennými papíry jakéhokoliv druhu, s výjimkou případů, kdy se tyto příjmy přímo považují za úrokovou platbu v souladu s písmeny a), c), d) nebo e), a pokud
  • i) podmínky návratnosti kapitálu definované ke dni emise zahrnují závazek vůči investorovi, že na konci doby platnosti obdrží nejméně 95 % investovaného kapitálu, nebo
  • ii) podmínky definované ke dni emise stanoví souvislost alespoň 95 % příjmu z cenného papíru s úrokem nebo příjmem druhu uvedeného v písmenu a), c), d) nebo e);
• c) úroky vzniklé nebo kapitalizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu pohledávek uvedených v písmenu a) a jakékoliv příjmy vzniklé či kapitalizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu cenných papírů uvedených v písmenu b);
• d) příjmy plynoucí z plateb uvedených v písmenu a), b) nebo c) tohoto odstavce prováděných přímo či nepřímo prostřednictvím subjektu nebo právního uspořádání uvedeného v čl. 4 odst. 2, pokud jsou rozdělovány kterýmkoliv z těchto subjektů:
  • i) subjekty kolektivního investování nebo jinými fondy či režimy kolektivního investování, jež jsou buď registrovány jako takové v souladu s právem jakéhokoliv členského státu nebo zemí Evropského hospodářského prostoru, které nejsou členy Unie, nebo mají statut fondu či zakládací dokumenty, které se řídí právem některého z těchto států či zemí, které se týká fondů nebo režimů kolektivního investování. Toto platí bez ohledu na právní formu těchto subjektů, fondů nebo režimů a bez ohledu na jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů,
  • ii) subjekty uplatňující možnost uvedenou v čl. 4 odst. 3,
  • iii) v jakémkoli fondu či režimu kolektivního investování usazeném mimo území uvedené v článku 7 a mimo Evropský hospodářský prostor. Toto platí bez ohledu na právní formu těchto subjektů, fondů nebo režimů a bez ohledu na jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů;
• e) příjmy z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů v níže uvedených subjektech, investičních fondech či režimech, pokud investují přímo či nepřímo prostřednictvím jiných takových subjektů, fondů nebo režimů nebo prostřednictvím subjektů nebo právních uspořádání uvedených v čl. 4 odst. 2 více než 40 % svých aktiv do pohledávek uvedených v písmenu a) tohoto odstavce nebo do cenných papírů uvedených v jeho písmenu b):
  • i) v subjektech kolektivního investování nebo jiných fondech či režimech kolektivního investování, jež jsou buď registrovány jako takové v souladu s právem jakéhokoliv členského státu nebo zemí Evropského hospodářského prostoru, které nejsou členy Unie, nebo mají statut fondu či zakládací dokumenty, které se řídí právem některého z těchto států či zemí, které se týká fondů nebo režimů kolektivního investování. Toto platí bez ohledu na právní formu těchto subjektů, fondů nebo režimů a bez ohledu na jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů,
  • ii) subjekty uplatňující možnost uvedenou v čl. 4 odst. 3,
  • iii) v jakémkoli fondu či režimu kolektivního investování usazeném mimo území uvedené v článku 7 a mimo Evropský hospodářský prostor. Toto platí bez ohledu na právní formu těchto subjektů, fondů nebo režimů a bez ohledu na jakékoliv omezení vztahující se na omezenou skupinu investorů při nákupu, převodu či zpětném odkupu jeho akcií či podílů.

  Pro účely tohoto písmene se aktiva subjektů kolektivního investování nebo subjektů nebo investičních fondů či režimů, která jsou tyto subjekty, fondy a režimy povinny podle svých dohod, smluv nebo jiné právní dokumentace držet jako zajištění, aby mohly splnit své investiční cíle, a na nichž se investor nijak nepodílí a nemá vůči nim žádné právní nároky, nepovažují za pohledávky podle písmene a) ani cenné papíry podle písmene b);

• f) plnění ze smlouvy o životním pojištění, pokud:
  • i) smlouva zaručuje návratnost příjmů, nebo
  • ii) skutečné plnění smlouvy je z více než 40 % vázáno na úroky nebo příjmy uvedené v písmenech a), b), c), d) a e).

  Pro účely tohoto písmene se jakákoli částka splacení nebo dílčího splacení ze strany poskytovatele životního pojištění přede dnem splatnosti smlouvy o životním pojištění i jakákoli částka vyplacená poskytovatelem životního pojištění, které převyšují úhrn veškerých plateb provedených ve prospěch poskytovatele životního pojištění na základě stejné smlouvy o životním pojištění, považují za plnění ze smlouvy o životním pojištění. V případě úplného nebo částečného převodu životního pojištění na třetí osobu se hodnota převáděné smlouvy převyšující úhrn veškerých plateb ve prospěch poskytovatele životního pojištění rovněž považuje za plnění ze smlouvy o životním pojištění. Plnění ze smlouvy o životním pojištění, která stanoví pouze důchod nebo pevnou roční rentu, vyplácené po dobu nejméně pět let, se považuje za takové pouze v případě, že jde o splacení nebo převod na třetí osobu před koncem pětiletého období. Částky vyplácené výhradně ve vztahu k úmrtí, invaliditě nebo nemoci se za plnění ze smlouvy o životním pojištění nepovažují.

  V případě subjektů kolektivního investování nebo jiných fondů či režimů kolektivního investování, jež jsou buď registrovány v souladu s jejich pravidly, nebo mají statut fondu či zakládací dokumenty, které se řídí jejich právem, však mají členské státy možnost příjmy podle písmene e) prvního pododstavce zahrnout do definice úrokové platby pouze v rozsahu, v jakém tyto příjmy odpovídají příjmům přímo nebo nepřímo plynoucím z úrokových plateb ve smyslu písmene a), b) nebo c) uvedeného pododstavce.

  Pokud jde o tento odstavec písm. f) bod ii) prvního pododstavce, má členský stát možnost zahrnout do definice úrokové platby obdržené částky bez ohledu na složení pojistného plnění, pokud jsou vypláceny poskytovatelem životního pojištění usazeným v tomto státě nebo od něj obdrženy.

  Pokud členský stát uplatní jednu či obě možnosti uvedené ve druhém a třetím pododstavci, informuje o tom Komisi. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie skutečnost, že tato možnost byla použita, a s účinkem ode dne tohoto zveřejnění je uplatnění této možnosti pro ostatní členské státy závazné.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. b), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o výši vyplacených, realizovaných či na účet připsaných příjmů, je za úrokovou platbu považována plná výše této platby.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. c), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o výši úroků nebo příjmů vzniklých nebo kapitalizovaných při převodu, splacení nebo zpětném odkupu, je za úrokovou platbu považována plná výše této platby.

Pokud jde o odst. 1 písm. d) a e) prvního pododstavce, nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu příjmů, který plyne z úrokových plateb ve smyslu písmen a), b) či c) uvedeného pododstavce, je za úrokovou platbu považována celková výše příjmu.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. f), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o výši plnění ze smlouvy o životním pojištění, je za úrokovou platbu považována plná výše této platby.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. e), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu aktiv investovaných do pohledávek či příslušných cenných papírů nebo do akcií či podílů definovaných v uvedeném písmenu, je tento podíl považován za vyšší než 40 %. V případě, že platební zprostředkovatel nemůže zjistit výši příjmů realizovaných skutečným vlastníkem, má se za to, že tyto příjmy odpovídají výnosům z převodu, splacení nebo zpětného odkupu akcií či podílů.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. f) bod ii), nemá-li platební zprostředkovatel žádné informace o podílu plnění, které je vázáno na úrokové platby ve smyslu písmen a), b), c), d) nebo e) uvedeného pododstavce, je tento podíl považován za vyšší než 40 %.

Pokud je úroková platba definovaná v odstavci 1 provedena ve prospěch subjektu nebo právního uspořádání podle čl. 4 odst. 2 nebo připsána na účet tohoto subjektu nebo právního uspořádání, má se za to, že vznikla osobě uvedené v čl. 2 odst. 4. V případě subjektu toto platí pouze tehdy, pokud daný subjekt neuplatnil možnost stanovenou v čl. 4 odst. 3.

Pokud jde o odst. 1 první pododstavec písm. c) a e), mají členské státy možnost požadovat od platebních zprostředkovatelů na svém území, aby úroky či jiné příslušné příjmy za období ne delší než jeden rok přepočetli na roční základ, a takto přepočtené úroky či jiné příslušné příjmy mají možnost považovat za úrokovou platbu i v případě, že během tohoto období nedojde k žádnému převodu, zpětnému odkupu ani splacení.

Odchylně od odst. 1 prvního pododstavce písm. d) a e) mají členské státy možnost vyloučit z definice úrokové platby všechny příjmy ve smyslu uvedených ustanovení rozdělované subjekty kolektivního investování, jinými subjekty nebo investičními fondy nebo režimy, jejichž statut fondu či zakládací dokumenty se řídí právem členských států, pokud přímá či nepřímá investice těchto subjektů kolektivního investování, jiných subjektů nebo režimu do pohledávek podle písm. a) uvedeného pododstavce či cenných papírů podle písm. b) uvedeného pododstavce nepřevýší 15 % jejich aktiv.

Odchylně od odstavce 4 mají členské státy možnost vyloučit z definice úrokové platby v odstavci 1 úrokové platby provedené či připsané na účet subjektu či právního uspořádání uvedeného v čl. 4 odst. 2 a majícího místo skutečného vedení na jejich území, pokud přímá či nepřímá investice takového subjektu či právního uspořádání do pohledávek podle odst. 1 prvního pododstavce písm. a) či do cenných papírů podle písm. b) uvedeného pododstavce nepřesáhne 15 % jeho aktiv. V případě subjektu toto platí pouze tehdy, pokud daný subjekt neuplatnil možnost stanovenou v čl. 4 odst. 3.

Pokud členský stát uplatní jednu či obě možnosti uvedené v prvním a druhém pododstavci, informuje o tom Komisi. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie skutečnost, že tato možnost byla použita, a s účinkem ode dne tohoto zveřejnění je uplatnění této možnosti pro ostatní členské státy závazné.

40 % hranice uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. e), v odst. 1 prvním pododstavci písm. f) bodu ii) a v odstavci 3 se od 1. ledna 2016 mění na 25 %.

Podíly uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. e) a v odstavci 6 se stanoví na základě investiční politiky nebo na základě investiční strategie a cílů definovaných v dokumentaci, kterou se řídí činnost příslušných subjektů kolektivního investování, jiných subjektů nebo investičních fondů či režimů.

Pro účely tohoto odstavce uvedená dokumentace zahrnuje:

• a) statut fondu či zakládací dokumenty dotyčných subjektů kolektivního investování nebo jiných subjektů nebo investičních fondů či režimů;
• b) jakoukoli dohodu, smlouvu nebo jinou právní dokumentaci uzavřenou dotyčnými subjekty kolektivního investování, jinými subjekty nebo investičními fondy či režimy, která je poskytnuta hospodářskému subjektu, a
• c) jakýkoli prospekt nebo podobný dokument vydávaný dotyčnými subjekty kolektivního investování, jinými subjekty nebo investičními fondy či režimy nebo jejich jménem, který je poskytován jejich investorům.

Pokud tato dokumentace nevymezuje investiční politiku nebo investiční strategii a cíle, tyto podíly se stanoví na základě skutečného složení aktiv subjektů kolektivního investování, jiných subjektů nebo investičních fondů či režimů, vycházejícího z průměru aktiv na začátku jejich posledního účetního období, nebo ke dni jejich první pololetní zprávy, a na konci jejich posledního účetního období před datem provedení či připsání úrokové platby platebním zprostředkovatelem skutečnému vlastníkovi. U nově založených subjektů kolektivního investování, jiných subjektů nebo investičních fondů či režimů toto skutečné složení vychází z průměru aktiv na začátku a ke dni prvního ocenění aktiv podle dokumentace, kterou se řídí činnost dotyčných subjektů kolektivního investování, jiných subjektů, fondů nebo režimů.

Složení aktiv je oceňováno v souladu s platnými pravidly daného členského státu nebo země Evropského hospodářského prostoru, která není členem Unie, kde je subjekt kolektivního investování či jiný fond nebo režim kolektivního investování registrován jako takový, nebo v souladu s právem, kterým se řídí jejich statut či zakládací dokumenty. Složení oceněné jako takové je pro jiné členské státy závazné.

Příjmy uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. b) jsou považovány za úrokovou platbu pouze v rozsahu, v jakém byly cenné papíry, z nichž tyto příjmy plynou, poprvé emitovány k 1. červenci 2014 nebo později. Cenné papíry emitované před uvedeným datem se pro účely podílů uvedených v písm. e) uvedeného pododstavce a v odstavci 6 neberou v úvahu.

Plnění ze smlouvy o životním pojištění se považují za úrokovou platbu v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. f) pouze v rozsahu, v jakém byla tato smlouva o životním pojištění, z níž tato plnění plynou, poprvé uzavřena k 1. červenci 2014 nebo později.

Členské státy mají možnost považovat příjmy uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. e) bodu i) realizované při převodu, splacení nebo zpětném odkupu akcií nebo podílů v subjektech zapsaných v rejstříku a zabývajících se kolektivním investováním, které nejsou SKIPCP povolenými podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) (Úř. věst. L 302, 17.11.2009, s. 32).“), za úrokovou platbu pouze v rozsahu, v němž vznikly ve prospěch těchto subjektů k 1. červenci 2014 nebo později.

6) Článek 8 se nahrazuje tímto:

Pokud má skutečný vlastník bydliště v jiném členském státě než v tom, v němž je usazen platební zprostředkovatel, předkládá platební zprostředkovatel příslušnému orgánu členského státu, v němž je sám usazen, informace v tomto minimálním rozsahu:

• a) totožnost a bydliště skutečného vlastníka zjištěné podle článku 3 nebo v případě sdíleného skutečného vlastnictví totožnost a bydliště všech skutečných vlastníků spadajících do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1;
• b) jméno a adresu platebního zprostředkovatele;
• c) číslo účtu skutečného vlastníka nebo, pokud není číslo účtu k dispozici, označení pohledávky, z níž plyne úroková platba, nebo označení smlouvy o životním pojištění, cenného papíru nebo akcie či podílu, z nichž plyne tato platba;
• d) informace týkající se úrokové platby podle odstavce 2.

Má-li skutečný vlastník bydliště v jiném členském státě, než ve kterém má platební zprostředkovatel podle čl. 4 odst. 2 místo svého skutečného vedení, poskytne tento platební zprostředkovatel příslušnému orgánu členského státu, ve kterém má místo skutečného vedení, informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až d) tohoto odstavce. Kromě nich předloží tento platební zprostředkovatel tyto informace:

• i) celkovou výši přijatých nebo připsaných úrokových plateb, u kterých se má za to, že vznikly skutečným vlastníkům,
• ii) stane-li se fyzická osoba skutečným vlastníkem podle čl. 2 odst. 4 písm. c), částku, u které se má za to, že vznikne této fyzické osobě, a datum, kdy se tak stane.

V rámci minimálního rozsahu informací, které se týkají úrokové platby a které musí platební zprostředkovatel předložit, je nutné úrokové platby rozlišit podle níže uvedených kategorií a uvést tyto údaje:

• a) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. a): výši vyplacených či připsaných úroků;
• b) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. b): buď výši vyplacených, realizovaných či na účet připsaných příjmů, nebo celkovou výši platby;
• c) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo e): výši úroků nebo příjmů podle uvedených ustanovení, nebo celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení;
• d) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. d): výši příjmů podle uvedeného ustanovení, nebo celkovou výši vyplácených prostředků;
• e) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 4: výši úroků připadající na každého ze skutečných vlastníků spadajících do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1;
• f) v případě, že členský stát uplatňuje možnost uvedenou v čl. 6 odst. 5: výši úroků nebo jiných příslušných příjmů přepočtených na roční základ;
• g) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. f): buď plnění vypočtené podle uvedeného ustanovení, nebo celkovou výši platby. Pokud platební zprostředkovatel nemá v případě převodu životního pojištění na třetí osobu žádné informace o převáděné hodnotě: výši plateb ve prospěch poskytovatele životního pojištění podle smlouvy o životním pojištění.

Pokud platební zprostředkovatel hlásí celkové částky podle písmen b), c), d) a g) prvního pododstavce tohoto odstavce, oznámí tuto skutečnost příslušnému orgánu členského státu, v němž je usazen, nebo v případě platebního zprostředkovatele uvedeného v čl. 4 odst. 2 příslušnému orgánu členského státu, v němž má místo skutečného vedení.

V případě sdíleného skutečného vlastnictví platební zprostředkovatel informuje příslušný orgán členského státu, v němž je usazen, nebo v případě platebního zprostředkovatele uvedeného v čl. 4 odst. 2 příslušný orgán členského státu, v němž má místo skutečného vedení, o tom, zda částka nahlášená u každého skutečného vlastníka představuje celkovou částku připadající skutečným vlastníkům souhrnně, skutečný podíl náležející dotyčnému skutečnému vlastníkovi nebo rovnocenný podíl.

Bez ohledu na odstavec 2 mohou členské státy umožnit platebním zprostředkovatelům, aby předložili pouze tyto údaje:

• a) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. a), b) nebo d): celkovou výši úroků nebo příjmů;
• b) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo e): celkovou výši výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení souvisejících s takovými platbami;
• c) v případě úrokových plateb ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. f): buď plnění, o nichž platební zprostředkovatel přímo nebo prostřednictvím svého daňového zástupce nebo příslušného orgánu jiného členského státu neinformoval příslušný orgán členského státu bydliště skutečného vlastníka podle jakéhokoli právního ustanovení odlišného od ustanovení nutných k provedení této směrnice, nebo celkovou částku vyplacenou na základě smluv o životním pojištění, z nichž tyto platby plynou.

Platební zprostředkovatel informuje, zda hlásí celkové částky podle písmen a), b) a c) prvního pododstavce tohoto odstavce.“

7) Článek 9 se mění takto:

• a) doplňují se nové odstavce, které znějí:

  Příslušný orgán členského státu, v němž je hospodářský subjekt usazen, předá informace uvedené v čl. 4 odst. 2 čtvrtém pododstavci příslušnému orgánu jiného členského státu, v němž má subjekt nebo právní uspořádání místo skutečného vedení.

  Přesunul-li platební zprostředkovatel ve smyslu čl. 4 odst. 2 místo skutečného vedení do jiného členského státu, předá příslušný orgán prvního členského státu informace uvedené v čl. 4 odst. 2 sedmém pododstavci příslušnému orgánu nového členského státu.“;

• b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

  Předání informací proběhne automaticky a uskuteční se nejméně jednou ročně, do šesti měsíců po skončení daňového roku v členském státě platebního zprostředkovatele nebo hospodářského subjektu, a obsáhne tyto události, k nimž v průběhu daného roku došlo:

  • i) všechny úrokové platby,
  • ii) všechny události, kdy se fyzické osoby staly skutečnými vlastníky podle čl. 2 odst. 4,
  • iii) všechny změny místa skutečného vedení platebního zprostředkovatele podle čl. 4 odst. 2.“

8) Článek 10 se mění takto:

• a) odstavec 1 se nahrazuje tímto:

  Během přechodného období začínajícího dnem uvedeným v čl. 17 odst. 2 a 3 a s výhradou čl. 13 odst. 1 nemusejí Lucembursko a Rakousko používat ustanovení kapitoly II.

  Těmto státům však ostatní členské státy poskytnou informace v souladu s kapitolou II.

  V průběhu přechodného období je účelem této směrnice zajistit minimální účinné zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb vyplacených v jednom členském státě skutečným vlastníkům – fyzickým osobám s bydlištěm pro daňové účely v jiném členském státu.“;

• b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

  Na konci přechodného období musejí Lucembursko a Rakousko používat ustanovení kapitoly II a zároveň musejí přestat uplatňovat srážkovou daň i sdílení daňových výnosů podle článků 11 a 12. Pokud se Lucembursko nebo Rakousko rozhodnou používat ustanovení kapitoly II v průběhu přechodného období, ukončí uplatňování srážkové daně i sdílení daňových výnosů podle článků 11 a 12.“

9) Článek 11 se mění takto:

• a) odstavce 1 a 2 se nahrazují tímto:

  V průběhu přechodného období podle článku 10, kdy má skutečný vlastník bydliště v jiném členském státu, než je ten, v němž je usazen platební zprostředkovatel, nebo v případě platebního zprostředkovatele podle čl. 4 odst. 2, v němž má takový platební zprostředkovatel místo skutečného vedení, vybírají Lucembursko a Rakousko srážkovou daň ve výši 15 % během prvních tří let přechodného období, ve výši 20 % v následujících třech letech a v dalších letech pak ve výši 35 %.

  Platební zprostředkovatel odvede srážkovou daň takto:

  • a) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. a): z výše vyplacených nebo připsaných úroků;
  • b) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. b): z výše vyplacených, realizovaných či připsaných příjmů;
  • c) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. c) nebo e): buď z výše úroků nebo příjmů podle uvedených ustanovení, nebo v podobě dávky s rovnocenným účinkem, hrazené skutečným vlastníkem z celkové výše výnosů z převodu, zpětného odkupu nebo splacení;
  • d) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. d): z výše příjmů zmíněných v uvedeném ustanovení;
  • e) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 4: z výše úroků připadajících na každého ze skutečných vlastníků, kteří spadají do oblasti působnosti čl. 1 odst. 1. Celková částka, z níž je daň vybírána, nepřekročí výši úrokové platby přijaté nebo připsané subjektem nebo právním uspořádáním;
  • f) v případě, že členský stát uplatňuje možnost uvedenou v čl. 6 odst. 5: z výše úroků či jiných příslušných příjmů přepočtených na roční základ;
  • g) v případě úrokové platby ve smyslu čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. f): z plnění vypočteného v souladu s uvedeným ustanovením. Členské státy mohou umožnit platebním zprostředkovatelům vybírat srážkovou daň pouze z plnění, o nichž platební zprostředkovatel nebo jeho daňový zástupce podle jakéhokoli právního ustanovení odlišného od ustanovení nutných k provedení této směrnice dosud neinformoval příslušný orgán členského státu bydliště skutečného vlastníka.

  Při převádění výnosů ze srážkové daně příslušnému orgánu jej platební zprostředkovatel informuje o počtu skutečných vlastníků, jichž se týká výběr srážkové daně, rozdělených podle příslušných členských států, v nichž mají skuteční vlastníci bydliště.“;

• b) v odstavci 3 se slova „Pro účely písmen a) a b) odstavce 2“ nahrazují slovy „Pro účely odst. 2 písm. a), b) a c)“;
• c) odstavec 5 se nahrazuje tímto:

  V průběhu přechodného období mohou členské státy vybírající srážkovou daň stanovit, že hospodářský subjekt provádějící či připisující úrokovou platbu ve prospěch subjektu či právního uspořádání podle čl. 4 odst. 2, jenž má místo skutečného vedení v jiném členském státě, bude namísto takového subjektu či právního uspořádání považován za platebního zprostředkovatele, a členské státy z těchto úroků vyměří srážkovou daň, pokud subjekt či právní uspořádání neposkytne oficiální souhlas k tomu, aby byl v souladu se čl. 4 odst. 2 čtvrtým pododstavcem sdělen jeho název, pokud existuje, právní forma, místo skutečného vedení a celková výše úroků vyplacených či připsaných v jeho prospěch.“

10) Článek 13 se nahrazuje tímto:

Členské státy vybírající srážkovou daň podle článku 11 stanoví níže uvedené postupy s cílem zajistit, aby skutečný vlastník mohl žádat, aby u něj srážková daň nebyla uplatněna:

• a) postup, který skutečnému vlastníkovi umožní výslovně zmocnit platebního zprostředkovatele k poskytnutí informací podle kapitoly II s tím, že se toto zmocnění bude vztahovat na veškeré úrokové platby provedené tímto platebním zprostředkovatelem a připadající na skutečného vlastníka; v takovém případě se použije článek 9;
• b) postup zaručující, že se srážková daň nevybere v případech, kdy skutečný vlastník předloží svému platebnímu zprostředkovateli potvrzení vydané na své jméno příslušným orgánem členského státu, v němž má bydliště pro daňové účely, podle odstavce 2.

Na žádost skutečného vlastníka vystaví příslušný orgán členského státu, v němž má skutečný vlastník bydliště pro daňové účely, potvrzení, které obsahuje tyto údaje:

• a) jméno, adresu a daňové číslo nebo jeho ekvivalent skutečného vlastníka a datum a místo narození skutečného vlastníka;
• b) jméno a adresu platebního zprostředkovatele;
• c) číslo účtu skutečného vlastníka nebo, pokud není číslo účtu k dispozici, označení cenného papíru.

Toto potvrzení je platné maximálně po dobu tří let. Potvrzení je vydáno všem skutečným vlastníkům, kteří o ně požádají, do dvou měsíců po předložení žádosti.“

11) Článek 14 se mění takto:

• a) v odstavci 2 se první věta nahrazuje tímto:

  „Pokud úroková platba připadající skutečnému vlastníkovi podléhá v členském státě platebního zprostředkovatele srážkové dani, započte členský stát, v němž má skutečný vlastník bydliště pro daňové účely, skutečnému vlastníkovi daň ve výši daně sražené podle vnitrostátního práva tohoto členského státu.“;

• b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

  Pokud úroková platba připadající skutečnému vlastníkovi podléhá kromě srážkové daně uvedené v článku 11 ještě jinému druhu srážkové daně a členský stát, v němž má skutečný vlastník bydliště pro daňové účely, započte tuto jinou srážkovou daň v souladu se svými vnitrostátním právem nebo smlouvami o zamezení dvojího zdanění, započte se tato jiná srážková daň před uplatněním postupu stanoveného v odstavci 2.“

12) V čl. 15 odst. 1 druhém pododstavci se slova „v příloze“ nahrazují slovy „v příloze III“.

13) V článku 18 se první věta nahrazuje tímto:

„Komise předloží každé tři roky Radě zprávu o fungování této směrnice na základě statistických údajů uvedených v příloze IV, které poskytne Komisi každý členský stát.“

14) Vkládají se nové články, které znějí:

Komise může postupem podle čl. 18b odst. 2 přijmout opatření pro tyto účely:

• a) upřesnění poskytovatelů dat, jež by mohli platební zprostředkovatelé využít k získání informací potřebných ke správnému zacházení pro účely čl. 6 odst. 1 prvního pododstavce písm. b), d) a e);
• b) stanovení společných formátů a praktických postupů nezbytných pro elektronickou výměnu informací uvedených v článku 9;
• c) stanovení společných formulářů pro potvrzení a jiné dokumenty, které usnadňují uplatňování této směrnice, zejména pro dokumenty vystavované v členských státech vybírajících srážkovou daň, které jsou používány pro účely článku 14 členským státem, v němž má skutečný vlastník své bydliště pro daňové účely.

Na žádost přímo dotčených členských států Komise aktualizuje seznam uvedený v příloze III.

Komisi je nápomocen Výbor pro správní spolupráci při zdanění (dále jen ‚výbor‘).

Pokud se odkazuje na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

15) Příloha se mění v souladu s přílohou této směrnice.