KAPITOLA I

PŘEDMĚT A DEFINICE

KAPITOLA II

POŽADAVKY NA FUNKČNÍ BEZPEČNOST VOZIDEL

KAPITOLA III

POVINNOSTI ČLENSKÝCH STÁTŮ

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHA I

Seznam použitelných předpisů EHK OSN

Přechodná ustanovení předpisů EHK OSN uvedených v této tabulce platí s výjimkou případů, kdy toto nařízení stanoví data náhradní. Přijímá se rovněž soulad s předpisy ve znění následných změn uvedených v této tabulce.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

Vozidla kategorií T a C s maximální konstrukční rychlostí vyšší než 60 km/h musí být vybaveny nastavitelnými omezovači rychlosti, které splňují požadavky stanovené v této příloze.

Cílem opatření pro předcházení neoprávněným úpravám hnacího ústrojí je zajistit, aby vozidlo, které při schválení typu splňuje požadavky týkající se vlivu na životní prostředí a pohonu, požadavky na konstrukci vozidla, jakož i požadavky na funkční bezpečnost, zůstalo během své životnosti v souladu s těmito požadavky a aby se zabránilo nepříznivým úpravám hnacího ústrojí vozidla, jež mají negativní dopad na jeho funkční bezpečnost a/nebo na životní prostředí.

U vozidla vybaveného sedlem a řídítky by se měla použít tatáž ovládací síla řízení v polovině držadla.

U vozidla vybaveného sedlem a řídítky se použijí tytéž požadavky na ovládací sílu řízení v polovině držadla.

Pro účely této přílohy se použijí definice uvedené v oddíle 1 přílohy XXXIII. Použijí se rovněž tyto definice:

• 1.1 „Mechanismem řízení“ se rozumí veškeré zařízení, jehož účelem je měnit směr pohybu traktoru.

  Mechanismus řízení se může skládat z ovladače řízení, převodu řízení, řízených kol a popřípadě zvláštního zařízení, které je zdrojem posilové nebo nezávislé energie.

• 1.2 „Převodem řízení“ se rozumí všechny konstrukční části mezi ovladačem řízení a řízenými koly, s výjimkou zvláštního zařízení uvedeného v bodě 1.3. Převod řízení může být mechanický, hydraulický, pneumatický, elektrický nebo kombinací kterýchkoli z těchto druhů.
• 1.3 „Zvláštním zařízením“ se rozumí ta část mechanismu řízení, která je zdrojem posilové nebo nezávislé energie. Zdrojem posilové nebo nezávislé energie může být jakýkoli mechanický, hydraulický, pneumatický nebo elektrický mechanismus nebo jakákoli jejich kombinace (např. olejové čerpadlo, vzduchový kompresor nebo baterie atd.).
• 1.4 „Mechanismem řízení s posilovačem“ se rozumí zařízení, u něhož je zdrojem energie pro natáčení řízených kol jak svalová síla řidiče, tak zvláštní zařízení; zahrnuje i mechanismus řízení, v němž je energie pro řízení běžně generována pouze zvláštním zařízením, ale který v případě poruchy zvláštního zařízení umožňuje použít pro řízení svalovou sílu řidiče.

Výrobci mohou zvolit, zda použijí buď požadavky stanovené v této příloze, nebo požadavky stanovené v příloze IV.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Standardním provozním tlakem“ se rozumí tlak nahuštění za studena stanovený výrobcem vozidla, zvýšený o 0,2 baru.
• 1.2 „Rychloměrem“ se rozumí část rychloměrného zařízení, jež v kterémkoli daném okamžiku ukazuje řidiči rychlost jeho vozidla.

• 2.1.1 Traktory kategorií T4.1 a C4.1 s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km/h musí být vybaveny rychloměrem v souladu s požadavky stanovenými v této příloze.
• 2.1.2 Ukazatel rychloměru musí být umístěn v poli přímého výhledu řidiče a musí být jasně čitelný jak ve dne, tak v noci. Rozsah zobrazovaných rychlostí musí být dostatečně velký, aby zahrnoval nejvyšší rychlost udanou výrobcem pro typ vozidla.

• 2.2.1 Stupnice musí být členěna po 1, 2, 5 nebo 10 km/h. Hodnoty rychlosti musí rychloměr ukazovat takto:
  • 2.2.1.1 nepřesahuje-li maximální hodnota na displeji rychloměru 40 km/h, uvádějí se hodnoty rychlosti v intervalech nepřekračujících 10 km/h a ve stupních nepřekračujících 5 km/h;
  • 2.2.1.2 přesahuje-li maximální hodnota na displeji rychloměru 40 km/h, uvádějí se hodnoty rychlosti v intervalech nepřekračujících 20 km/h a ve stupních nepřekračujících 5 km/h.
• 2.2.2 Členské státy, v nichž je k datu vstupu tohoto nařízení v platnost rychlost vozidla měřena v mílích za hodinu, musí být možné vyžadovat, aby rychloměrné zařízení montované do vozidel prodávaných v jejich zemích bylo označeno jak v km/h, tak v mílích za hodinu, v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/3/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/3/ES ze dne 11. března 2009, kterou se mění směrnice Rady 80/181/EHS o sbližování právních předpisů členských států týkajících se jednotek měření (Úř. věst. L 114, 7.5.2009, s. 10).).

  V případě rychloměru vyráběného k prodeji v jakémkoli členském státě, kde se používají imperiální jednotky měření, musí být rychloměr označen rovněž v mph (mílích za hodinu); stupnice musí být členěna po 1, 2, 5 nebo 10 mph. Hodnoty rychlosti se uvádějí v intervalech nepřesahujících 20 mph.

• 2.2.3 Uváděné intervaly hodnot rychlosti nemusí být jednotné.

• 2.3.1 vozidlo se vybaví jedním z typů běžně montovaných pneumatik nebo pásů; zkouška musí být opakována pro každý z typů rychloměru specifikovaných výrobcem;
• 2.3.2 zatížení na nápravu, která pohání rychloměrné zařízení, musí odpovídat té části hmotnosti v provozním stavu části, kterou nese uvedená náprava;
• 2.3.3 referenční teplota v místě rychloměru musí být 23 ± 5 °C;
• 2.3.4 při každé zkoušce musí být tlak pneumatik roven běžnému jízdnímu tlaku;
• 2.3.5 vozidlo se zkouší při těchto třech rychlostech: 20, 30 a 40 km/h nebo 80 % maximální rychlosti specifikované výrobcem u rychle jedoucích traktorů;
• 2.3.6 zkušební přístroje použité k měření skutečné rychlosti vozidla musí mít přesnost ± 1,0 %;
  • 2.3.6.1 povrch užité zkušební trati musí být rovný a suchý a musí mít dostatečnou adhezi.

Vozidla kategorií T a C musí splňovat tyto požadavky:

• 1. Norma ISO 5721-1:2013 týkající se pole výhledu a stíračů čelního skla.
• 2. Pokud jde o část týkající se bočního výhledu u traktoru, požadavky normy ISO 5721-2:2014 týkající se pole bočního a zadního výhledu u zemědělských traktorů. Požadavky bodu 5.1.3 normy ISO 5721-2:2014 mohou být splněny prostřednictvím kombinace přímého a nepřímého výhledu. Zkoušky a kritéria nutná k vyhovění stanovené normou ISO 5721-2:2014 se rovněž použijí u traktorů o šířce přesahující 2,55 m.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Vztažným bodem očí řidiče“ se rozumí dohodou stanovená poloha očí řidiče traktoru teoreticky soustředěných do jediného bodu. Uvedený bod leží v rovině, která je rovnoběžná s podélnou střední rovinou traktoru a prochází středem sedadla, a je vzdálen 700 mm svisle nad průsečnicí této roviny s povrchem sedadla a 270 mm směrem k pánevní opěře od svislé roviny procházející přední hranou povrchu sedadla a kolmou ke střední podélné rovině traktoru (obrázek 1). Takto stanovený vztažný bod se vztahuje k neobsazenému sedadlu nastavenému do střední polohy určené výrobcem traktoru.
• 1.2 „Bezpečnostním zasklívacím materiálem nutným pro výhled řidiče směrem dozadu“ se rozumí všechna zasklení umístěná za rovinou procházející vztažným bodem očí řidiče a kolmá k podélné střední rovině vozidla, přes která může řidič vidět vozovku, když řídí nebo manévruje s vozidlem.

Zasklení vozidel kategorie T musí splňovat požadavky předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I tohoto nařízení, s výjimkou přílohy 21 uvedeného předpisu EHK OSN.

Zasklení vozidel kategorie C musí splňovat tytéž požadavky stanovené pro příslušná vozidla kategorie T.

Bezpečnostní zasklení na vozidlech kategorie T a C s maximální konstrukční rychlostí převyšující 60 km/h musí splňovat požadavky na vozidla kategorie N v příloze 21 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

Bezpečnostní zasklení na vozidlech kategorie T a C s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 60 km/h.

Bezpečnostní zasklení se namontuje takovým způsobem, aby zajišťovalo vysokou úroveň bezpečnosti pro cestující, a zejména aby poskytovalo řidiči vysoký stupeň viditelnosti za všech podmínek používání, a to nejen směrem dopředu, ale také dozadu a do stran.

Bezpečnostní zasklení se namontuje takovým způsobem, aby navzdory namáhání, kterému je vozidlo za normálních podmínek používání vystaveno, zůstalo ve stávající poloze a dále poskytovalo bezpečnost a viditelnost cestujícím ve vozidle.

Bezpečnostní zasklení musí být označeno příslušnou značkou schválení typu konstrukční části specifikovanou v bodě 5.4 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I, následovanou v případě nutnosti jedním z doplňkových symbolů stanovených v bodě 5.5 předpisu EHK OSN č. 43, jak je uveden v příloze I.

Všechny traktory musí být vybaveny dvěma vnějšími zpětnými zrcátky a nepovinně mohou být vybaveny vnitřním zpětným zrcátkem.

„Virtuálními terminály“ se rozumí elektronické palubní informační systémy s obrazovkami, které poskytují obsluze vizuální informace o výkonnosti vozidla a jeho systémů a které umožňují obsluze sledovat a ovládat různé funkce pomocí dotykové obrazovky nebo klávesnice.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Příčnou rovinou“ se rozumí svislá rovina kolmá k podélné střední rovině vozidla.
• 1.2 „Samostatnými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, samostatné zdroje světla a samostatná pouzdra.
• 1.3 „Skupinovými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, samostatné zdroje světla, avšak společné pouzdro světlometu/svítilny.
• 1.4 „Sdruženými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatná rozptylová skla, avšak společný zdroj světla a společné pouzdro světlometu/svítilny.
• 1.5 „Sloučenými světlomety/svítilnami“ se rozumí světlomety/svítilny mající samostatné zdroje světla (nebo jediný zdroj světla fungující za různých podmínek), zcela nebo částečně společná rozptylová skla a společné pouzdro světlometu/svítilny.
• 1.6 „Světlomety/svítilnami s proměnnou polohou“ se rozumí světlomety/svítilny instalované na vozidle, které se mohou vůči vozidlu pohybovat, aniž by byly odpojeny.
• 1.7. „Dálkovým světlometem“ se rozumí světlomet sloužící k osvětlení pozemní komunikace na velkou vzdálenost před vozidlem.

K žádosti o EU schválení typu musí být přiloženy doklady uvedené v bodech 2.1 až 2.4 v trojím vyhotovení a s těmito údaji:

• 2.1 Popis typu vozidla, pokud jde o rozměry a vnější tvar vozidla a počet a umístění zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci, přičemž musí být řádně vyznačen typ vozidla.
• 2.2 Seznam zařízení určených výrobcem jako soubor zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci; tento seznam může pro každou funkci zahrnovat několik typů zařízení, kromě toho může být v seznamu u každé funkce uvedena přídavná poznámka „nebo rovnocenná zařízení“.
• 2.3 Výkres montáže zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci jako celku s vyznačením umístění jednotlivých zařízení na vozidle.
• 2.4 Výkres(y) pro každý jednotlivý světlomet/svítilnu s vyobrazením svítící plochy světlometu/svítilny nebo zařízení pro osvětlení nebo světelnou signalizaci jiného, než je odrážeč nebo odrážeče.

  Plocha výstupu světla zařízení pro osvětlení nebo světelnou signalizaci nebo odrážeče musí být deklarována podle jedné z těchto podmínek:

  • 2.4.1 Pokud je vnější krycí sklo strukturované, deklarovaná plocha výstupu světla musí být celý vnější povrch nebo část vnějšího povrchu vnějšího krycího skla.
  • 2.4.2 Pokud vnější krycí sklo není strukturované, není třeba brát vnější krycí sklo v úvahu a plocha výstupu světla musí být taková, jak je deklarováno na výkrese.
• 2.5 Technické zkušebně pro schvalovací zkoušky se přistaví nenaložené vozidlo vybavené úplným souborem zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci, představující typ vozidla, který se má schválit.

Vzory dokumentů uvedených v bodech 2.1 až 2.4, které musí být předloženy v průběhu procesu schvalování typu EU, musí být vzory stanovené v příloze I prováděcího nařízení (EU) 2015/504.

Každému vozidlu schválenému v souladu s požadavky stanovenými v této příloze se přidělí číslo schválení typu a označení podle vzoru stanoveného v příloze IV prováděcího nařízení (EU) 2015/504.

Zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci musí být namontována tak, aby si za běžných podmínek používání a vzdor otřesům, jimž mohou být vystavena, zachovala vlastnosti předepsané v bodech 5.2–5.21 a 6 a dodatcích 1, 2 a 3 a aby dané vozidlo splňovalo požadavky stanovené v bodech 5.2, 5.4, 5.5, 5.7, 5.9, 5.10.1, 5.11.1, 5.11.2, 5.11.3.2, 5.17.1.1, 5.18.3 a 6. Zejména nesmí dojít k nahodilému porušení seřízení světlometů/svítilen.

Vozidla musí být vybavena trvale připojenými výstupními konektory podle normy ISO 1724:2003 (Elektrická propojení vozidel s elektrickými systémy 6 nebo 12 V, určené spíše pro osobní automobily a lehká přípojná vozidla a obytné přívěsy) nebo normy ISO 1185: 2003 (Elektrická propojení mezi traktory a taženými vozidly s elektrickými systémy 24 V používanými pro účely mezinárodní komerční dopravy) nebo obojím, pokud mají propojení k připevnění tažených vozidel nebo namontovaných strojních zařízení. Kromě toho mohou být vozidla vybavena doplňkovým sedmipólovým konektorem podle normy ISO 3732:2003 (Konektory pro elektrické propojení tažných a tažených vozidel – sedmipólový konektor typu 12 S (doplňkový) pro vozidla s nominálním napájecím napětím 12 V).

Dálkové světlomety, potkávací světlomety a přední mlhové světlomety musí být namontovány tak, aby bylo možné snadno seřídit jejich orientaci.

U všech zařízení pro světelnou signalizaci musí být referenční osa svítilny namontované na vozidle rovnoběžná s rovinou, na níž vozidlo na vozovce stojí; kromě toho musí být tato osa u bočních odrážečů a bočních obrysových svítilen kolmá ke střední podélné rovině vozidla a rovnoběžná s touto rovinou u všech ostatních zařízení pro světelnou signalizaci. V každém směru je přípustná odchylka ± 3°. Kromě toho musí být při montáži dodrženy všechny zvláštní pokyny stanovené výrobcem.

Pokud nebyly vydány zvláštní pokyny, přezkouší se výška a orientace světlometů/svítilen s vozidlem v nenaloženém stavu stojícím na rovné, vodorovné ploše.

Pokud nebyly vydány zvláštní pokyny, musí světlomety/svítilny, které tvoří pár:

U vozidel, jejichž vnější tvar je nesouměrný, musí být požadavky uvedené v bodech 5.6.1 a 5.6.2 splněny v takové míře, jak je to možné. Uvedené požadavky se považují za splněné, pokud jsou vzdálenosti obou světlometů/svítilen od střední podélné roviny a od roviny vozovky shodné.

Světlomety/svítilny mohou být skupinové, sdružené nebo sloučené s jinými za předpokladu, že jsou dodrženy veškeré požadavky na barvu, umístění, seřízení, geometrickou viditelnost, elektrické zapojení a případné další požadavky.

Je-li přivrácená plocha jednotlivé svítilny tvořena dvěma nebo více samostatnými částmi, musí splňovat tyto požadavky:

Maximální výška nad vozovkou se měří od nejvyššího bodu a minimální výška od nejnižšího bodu zdánlivě viditelné plochy ve směru referenční osy.

Pokud maximální a minimální výška nad vozovkou jednoznačně vyhovuje požadavkům tohoto nařízení, není třeba určovat přesné okraje jakékoli plochy.

Světlomety/svítilny musí být namontovány tak, aby vozidlo splňovalo požadavky použitelných právních předpisů týkajících se maximální výšky.

Pro účely snížení úhlů geometrické viditelnosti se poloha světlometu/svítilny, pokud jde o výšku nad vozovkou, měří od roviny H.

U potkávacího světlometu se minimální výška nad vozovkou měří od nejnižšího bodu činného výstupu optického systému (např. odrážeče, rozptylového skla, projekčního rozptylového skla) nezávisle na jeho užití.

Umístění z hlediska šířky se určuje vzhledem k celkové šířce vozidla od toho okraje zdánlivě viditelné plochy ve směru referenční osy, který je nejvzdálenější od střední podélné roviny vozidla; pokud jde o vzdálenost mezi světlomety nebo svítilnami, určuje se umístění z hlediska šířky od vnitřních okrajů zdánlivě viditelné plochy ve směru referenční osy.

Pokud umístění z hlediska šířky jednoznačně vyhovuje požadavkům stanoveným v tomto nařízení, není třeba určovat přesné okraje jakékoli plochy.

V případě, že nebyly vydány zvláštní pokyny, se fotometrické vlastnosti (např. intenzita, barva, zdánlivě viditelná plocha atd.) světlometu/svítilny nesmí při rozsvícení světlometu/svítilny záměrně měnit.

Směrové svítilny a výstražný signál musí vyzařovat přerušované světlo.

Fotometrické vlastnosti jakéhokoli světlometu/svítilny se mohou lišit od okolního světla v důsledku rozsvícení jiných světlometů/svítilen nebo při použití světlometů/svítilen k zajištění jiné funkce osvětlení za předpokladu, že jakákoli změna fotometrických vlastností je v souladu s technickými předpisy pro dotčený světlomet / dotčenou svítilnu.

Žádné červené světlo, které by mohlo vést k omylu, nesmí být vyzařováno světlometem/svítilnou směrem dopředu a žádné bílé světlo, které by mohlo vést k omylu, nesmí být vyzařováno světlometem/svítilnou směrem dozadu. Neberou se v úvahu zařízení namontovaná pro vnitřní osvětlení vozidla. V případě pochybností se tento požadavek ověřuje takto:

Elektrická zapojení musí být taková, aby přední a zadní obrysové svítilny, případné doplňkové obrysové svítilny, případné boční obrysové svítilny a zařízení k osvětlení zadní registrační značky nemohly být ZAPÍNÁNY a VYPÍNÁNY jinak než současně.

Tato podmínka se nepoužije:

Elektrická zapojení musí být taková, aby dálkové světlomety, potkávací světlomety a přední mlhové světlomety nemohly být zapnuty, nejsou-li rovněž zapnuty svítilny uvedené v bodě 5.12. Splnění této podmínky se však nevyžaduje u dálkových světlometů nebo potkávacích světlometů, jestliže jejich světelná výstraha spočívá v přerušovaném rozsvěcování potkávacích světlometů v krátkých intervalech nebo v přerušovaném rozsvěcování dálkových světlometů v krátkých intervalech nebo ve střídavém rozsvěcování potkávacích a dálkových světlometů v krátkých intervalech.

Potkávací světlomety a/nebo dálkové světlomety a/nebo přední mlhové světlomety mohou nahradit funkci předních obrysových svítilen za předpokladu, že:

• 5.13.1.1 jejich elektrická zapojení jsou taková, aby se v případě závady kteréhokoliv z těchto světelných zařízení obrysové svítilny automaticky znovu zapnuly; a
• 5.13.1.2 nahrazující svítilna/funkce splňuje pro příslušnou obrysovou svítilnu požadavky stanovené v bodech 6.8.1 až 6.8.6; a
• 5.13.1.3 ve zkušebním protokolu nahrazující svítilny je uveden příslušný důkaz prokazující splnění požadavků stanovených v bodě 5.13.1.2.

Funkce kontrolky zapojení obvodu může být plněna kontrolkou činnosti.

Barvy světel vyzařovaných světlomety/svítilnami(Měření souřadnic barev světla vyzařovaného svítilnami/světlomety není součástí této přílohy.) jsou:

• 5.15.10 zadní obrysová svítilna: červená;
• 5.15.11 zadní mlhová svítilna: červená;
• 5.15.12 parkovací svítilna: bílá vpředu, červená vzadu; oranžová, je-li sloučena s bočními směrovými svítilnami nebo s bočními obrysovými svítilnami;
• 5.15.13 boční obrysová svítilna: oranžová; nejzadnější boční obrysová svítilna však může být červená, je-li ve skupině nebo je-li sdružená či sloučená se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou nebo je ve skupině nebo má část plochy výstupu světla společnou se zadním odrážečem;
• 5.15.14 doplňková obrysová svítilna: bílá vpředu, červená vzadu;
• 5.15.15 denní svítilna: bílá;
• 5.15.16 zadní odrážeč jiný než trojúhelníkový: červená;
• 5.15.17 zadní odrážeč trojúhelníkový: červená;
• 5.15.18 přední odrážeč jiný než trojúhelníkový: bílá nebo bezbarvá;
• 5.15.19 boční odrážeč jiný než trojúhelníkový: oranžová; nejzadnější odrážeč však může být červený, je-li ve skupině nebo má-li část plochy výstupu světla společnou se zadní obrysovou svítilnou, zadní doplňkovou obrysovou svítilnou, zadní mlhovou svítilnou, brzdovou svítilnou, červenou nejzadnější boční obrysovou svítilnou nebo zadním odrážečem jiným než trojúhelníkovým;
• 5.15.20 rohový světlomet: bílá;
• 5.15.21 nápadné značení: bílá nebo žlutá po stranách; červená nebo žlutá vzadu;
• 5.15.22 svítilna vnějšího osvětlení vozidla: bílá;
• 5.15.23 manévrovací světlomet: bílá.

Zakrývání světlometů je nepřípustné s výjimkou dálkových světlometů, potkávacích světlometů a předních mlhových světlometů.

Světelné zařízení v poloze používání musí zůstat v této poloze, jestliže selhání funkce podle bodu 5.16.2.1 vznikne samo nebo ve spojení s jednou ze závad uvedených v bodě 5.16.2.2.

• 5.16.2.1 Výpadek energie k ovládání světlometu.
• 5.16.2.2 Nahodilé rozpojení obvodu, impedance, zkrat na kostru v elektrických obvodech, závady v hydraulickém nebo pneumatickém vedení, v bowdenech, v solenoidech nebo v jiných konstrukčních částech ovládajících nebo přenášejících sílu určenou k uvádění zakrývacího zařízení v pohyb.

V případě jakékoli poruchy funkce zakrývacího/zakrývacích zařízení musí světlomety zůstat v poloze užívání, jsou-li již v provozu, nebo musí být možno je do této polohy uvést bez užití nástrojů.

Osvětlovací zařízení ovládané elektricky musí být možno uvést do polohy užívání a rozsvítit jediným ovladačem, aniž by byla vyloučena možnost uvést je do polohy užívání bez jejich rozsvícení. V případě skupinových dálkových a potkávacích světlometů se však výše uvedené ovládání vyžaduje pouze k aktivaci potkávacích světlometů.

Z místa řidiče nesmí být možné zastavit úmyslně pohyb rozsvícených světlometů dříve, než dosáhnou obvyklé polohy užívání. Je-li riziko oslnění ostatních uživatelů vozovky za pohybu světlometů, smí se rozsvítit pouze tehdy, jakmile dosáhnou své konečné polohy.

V rozmezí teplot zakrývacího zařízení od –30 °C do + 50 °C musí být světlomet ovládaný elektricky schopen dosáhnout plně otevřené polohy do tří sekund od začátku působení na ovladač.

Poloha všech svítilen může být měněna s výjimkou dálkových světlometů, potkávacích světlometů a alespoň jednoho páru zadních odrážečů za předpokladu, že:

• 5.17.1.1 tyto svítilny zůstávají při změně svých poloh ve spojení s vozidlem;
• 5.17.1.2 je možno tyto svítilny aretovat v poloze požadované v podmínkách provozu na silnici. Aretace musí být samočinná.

Při pozorování z nekonečna nesmí být uvnitř úhlů geometrické viditelnosti žádná překážka bránící šíření světla z kterékoli části zdánlivě viditelné plochy světlometu nebo svítilny. K těmto překážkám však není nutno přihlížet, jestliže byly již přítomny, když byla svítilna schválena jako typ.

Měří-li se blíže ke světlometu/svítilně, musí se směry pozorování rovnoběžně posunout tak, aby bylo dosaženo shodné přesnosti.

Jestliže je po montáži světlometu/svítilny kterákoli část jeho/její zdánlivě viditelné plochy stíněna jakoukoli další částí vozidla, musí se prokázat, že část světlometu/svítilny nezastíněná překážkami ještě stále vyhovuje požadavkům na fotometrické hodnoty předepsané pro schválení zařízení.

Počet světlometů/svítilen namontovaných na vozidle se musí rovnat počtu uvedenému v individuálních specifikacích tohoto nařízení.

Obecná ustanovení týkající se svítící plochy zpětné svítilny, výstražného signálu, zadních obrysových svítilen, zadních mlhových svítilen, parkovacích svítilen, denních svítilen a dálkových světlometů, potkávacích světlometů, předních mlhových svítilen, zpětných světlometů a rohových světlometů, přičemž posledních pět z nich je bez odrážeče:

• pro stanovení spodního, horního a bočních okrajů svítící plochy k ověření vzdálenosti k vnějším okrajům vozidla a k ověření výšky nad vozovkou se použijí jen stěny s vodorovným nebo svislým okrajem.

• Pro jiná použití svítící plochy, např. pro stanovení vzdálenosti mezi dvěma svítilnami nebo světlomety či funkcemi, se použije tvar vnějšího okraje této svítící plochy. Stěny zůstanou rovnoběžné, ale lze použít jiné orientace.

Odrážeče se považují rovněž za svítilny, a proto budou splňovat požadavky této přílohy.

Jsou namontovány: povinně v případě traktorů s maximální konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h. Volitelně v případě ostatních traktorů. Dálkové světlomety jsou zakázány u vozidel kategorií R a S. Dálkové světlomety, jak jsou předepsány v předpisu EHK OSN č. 1 podle odkazu v příloze I, jsou povoleny pouze u traktorů s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h. Dálkové světlomety, jak jsou předepsány v předpisech EHK OSN č. 1, 8 a 20 podle odkazu v příloze I, jsou povoleny pouze u nových typů traktorů do 31. prosince 2020 a u nových traktorů do 31. prosince 2022.

Počet: Dva nebo čtyři.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Umístění:

Geometrická viditelnost: Viditelnost svítící plochy, včetně pásem, která se nejeví jako osvětlená v uvažovaném směru pozorování, musí být zajištěna uvnitř rozbíhajícího se prostoru ohraničeného přímkami vycházejícími od obrysu svítící plochy a svírajícími se vztažnou osou světlometu úhel nejméně 5°.

Orientace: Směrem dopředu.

Kromě zařízení nutných k udržení správného seřízení, v případě, že existují dva páry dálkových světlometů, může být jeden pár tvořen jen dálkovými světlomety, pohyblivý kolem přibližně svislé osy v závislosti na úhlu rejdu řízení.

Elektrická zapojení: Dálkové světlomety mohou být rozsvěcovány buď současně, nebo v párech. Při přepínání z potkávacího světla na dálkové světlo se musí zapojit nejméně jeden pár dálkových světlometů. Při přepínání z dálkového světla na světlo potkávací musí zhasnout současně všechny dálkové světlomety.

Potkávací světlomety mohou zůstat rozsvíceny současně s dálkovými světlomety.

Kontrolka zapojení obvodu: Povinná.

Jiné požadavky:

Jsou namontovány: traktory musí být vybaveny potkávacími světlomety. Potkávací světlomety jsou zakázány u vozidel kategorií R a S. Potkávací světlomety, jak jsou předepsány v předpisu EHK OSN č. 1 podle odkazu v příloze I, jsou povoleny pouze u traktorů s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h. Potkávací světlomety, jak jsou předepsány v předpisech EHK OSN č. 1, 8 a 20 podle odkazu v příloze I, jsou povoleny pouze u nových typů traktorů do 31. prosince 2020 a u nových traktorů do 31. prosince 2022.

Počet: Dva (nebo čtyři – viz bod 6.2.4.2.4).

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Umístění:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

V tomto poli musí být skutečně viditelná celá přivrácená plocha světlometu.

Přítomnost přepážek nebo jiných prvků zařízení v blízkosti světlometu nesmí vytvářet sekundární efekty, které by obtěžovaly ostatní účastníky silničního provozu.

Orientace: Směrem dopředu.

Svislá orientace:

• 6.2.6.1.1 Pokud je montážní výška potkávacích světlometů 500 mm nebo větší a rovná nebo menší než 1500 mm, musí být možný svislý sklon rozhraní potkávacího světla v rozsahu od 0,5 do 6 %.
• 6.2.6.1.2 Potkávací světlomety musí být seřízeny takovým způsobem, že při měření 15 m od světlometu je vodorovná přímka oddělující osvětlené pásmo od neosvětleného umístěna ve výšce odpovídající pouze polovině vzdálenosti mezi zemí a středem světlometu.

Tato ručně ovládaná zařízení musí být ovladatelná ze sedadla řidiče.

Spojitě nastavitelná zařízení musí mít referenční značky udávající podmínky naložení, které vyžadují nastavení potkávacího světla.

Elektrická zapojení: Přepínač pro přepnutí na potkávací světlo musí vypnout současně všechny dálkové světlomety.

Potkávací světlomety mohou svítit současně se světlomety dálkovými.

V případě, že je instalován pár dalších potkávacích světlometů (podle bodu 6.2.2), elektrické zapojení musí být takové, že oba páry potkávacích světlometů nejsou nikdy rozsvíceny současně.

Kontrolka zapojení obvodu: Nepovinné.

Jiné požadavky Potkávací světlomety se zdrojem (zdroji) světla vytvářejícím hlavní tlumené potkávací světlo (podle definice v předpisu EHK OSN č. 48, jak je uveden v příloze I) a mající celkový světelný tok přesahující 2000 lumenů jsou zakázány.

Jsou namontovány: Nepovinné na traktorech. Zakázány u vozidel kategorií R a S.

Počet: Dva.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Umístění:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

Orientace: Směrem dopředu.

Musí být směrovány vpřed, aniž by způsobovaly nežádoucí oslňování nebo obtěžovaly protijedoucí řidiče nebo ostatní účastníky silničního provozu.

Elektrická zapojení: Mlhové světlomety musí být možné rozsvěcovat a zhasínat nezávisle na dálkových a potkávacích světlometech a naopak.

Kontrolka zapojení obvodu: Nepovinné.

Jsou namontovány: Nepovinné.

Počet: Jeden nebo dva.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

Je určena úhly geometrické viditelnosti α a β.

Orientace: Směrem dozadu.

Elektrická zapojení: Smí se rozsvítit nebo zůstat rozsvícený jen tehdy, je-li zařazen zpětný chod a pokud:

• buď běží motor;

• nebo je-li zařízení ovládající spouštění nebo zastavení motoru v poloze umožňující chod motoru.

Kontrolka: Nepovinné.

Směrové svítilny (předpis EHK OSN č. 6, jak je uveden v příloze I)

Jsou namontovány: Traktory a vozidla kategorií R a S musí být vybavena směrovými svítilnami. Typy směrových svítilen spadají do kategorií (1, 1a, 1b, 2a, 2b a 5), jejichž sestava tvoří na vozidle uspořádání (A až D).

Uspořádání A se týká pouze traktorů, jejichž celková délka nepřesahuje 4,60 m, a případu, kdy vzdálenost mezi vnějšími okraji svítících ploch není větší než 1,60 m.

Uspořádání B, C a D se použije na všechny traktory.

V případě přípojných vozidel a tažených zařízení musí být použity svítilny kategorie 2.

Vozidla mohou být vybavena doplňkovými směrovými svítilnami.

Počet: Počet zařízení musí být takový, aby zařízení mohla vydávat signály odpovídající jednomu z uspořádání uvedených v bodě 6.5.3.

Uspořádání: Počet, umístění a vodorovná viditelnost směrových svítilen musí být takové, aby mohly vydávat signály alespoň dle jednoho z níže specifikovaných uspořádání (viz rovněž dodatek 2). Úhly viditelnosti jsou stanoveny na nákresech; udané úhly jsou minimální a mohou být překročeny; všechny úhly viditelnosti se měří od středu svítící plochy.

Poloha:

Svislý úhel pod vodorovnou rovinou pro boční směrové svítilny při uspořádání B a C může být zmenšen na 10°, je-li jejich výška menší než 1900 mm. Totéž se použije pro směrové svítilny kategorie 1 při uspořádání B a D.

Orientace: Pokud výrobce svítilen vydá pro montáž zvláštní pokyny, musí být dodrženy.

Elektrická zapojení: Směrové svítilny musí být zapínány nezávisle na ostatních světlometech nebo svítilnách. Všechny směrové svítilny na téže straně vozidla se musí zapínat a vypínat týmž ovladačem a musí svítit přerušovaně ve shodné fázi.

Kontrolka činnosti: Traktory musí být vybaveny kontrolkami činnosti pro všechny směrové svítilny, které řidič přímo nevidí. Kontrolka může být optická nebo akustická nebo obojí.

Je-li optická, musí svítit zeleným přerušovaným světlem, které v případě poruchy kterékoliv ze směrových svítilen s výjimkou bočních směrových svítilen buď zhasne, nebo zůstane rozsvícena bez přerušování nebo výrazně změní frekvenci přerušování.

Je-li výlučně akustická, musí být dobře slyšitelná a při jakékoliv poruše musí výrazně změnit frekvenci.

Je-li traktor uzpůsoben pro tažení přípojného vozidla, musí být vybaven zvláštní optickou kontrolkou pro směrové svítilny přípojného vozidla, s výjimkou případu, kdy kontrolka tažného vozidla umožňuje zjistit poruchu kterékoliv směrové svítilny takto utvořené kombinace traktoru.

Jiné požadavky: Svítilny musí blikat s frekvencí 90 ± 30 krát za minutu. Po uvedení spínače světelného signálu v činnost musí nejdéle do jedné sekundy následovat rozsvícení světla a nejdéle do jedné a půl sekundy první zhasnutí světla.

Je-li traktor schválen pro tažení přípojného vozidla, musí se ovladačem směrových svítilen tažného vozidla dát uvést v činnost i směrové svítilny přípojného vozidla.

V případě poruchy některé ze směrových svítilen, s výjimkou zkratu, musí ostatní směrové svítilny dále vyzařovat přerušované světlo, přičemž frekvence přerušování může být za těchto podmínek odlišná od předepsané frekvence.

Je namontován: Povinný na traktorech a vozidlech kategorií R a S.

Počet

Uspořádání

Šířka

Výška

Délka

Geometrická viditelnost

Shodně s ustanoveními odpovídajícími nadpisům v bodě 6.5.

Elektrická zapojení: Signál se musí zapínat samostatným ovladačem dovolujícím všem směrovým svítilnám přerušované světlo ve shodné fázi.

Kontrolka zapojení obvodu: Povinná. Přerušované varovné světlo, které může být v činnosti v součinnosti s kontrolkou (kontrolkami), předepsanou (předepsanými) v bodě 6.5.8.

Jiné požadavky: Shodné s požadavky bodu 6.5.9. Je-li traktor vybaven pro tažení přípojného vozidla, musí ovladač výstražného signálu uvést v činnost i směrové svítilny přípojného vozidla. Výstražný signál musí být schopen své funkce i v případě, kdy je zařízení pro spouštění nebo zastavování motoru v poloze, která nastartování motoru neumožňuje.

Jsou namontovány:

• Zařízení kategorií S1 nebo S2 podle popisu v předpisu EHK OSN č. 7: traktory a vozidla kategorií R a S musí být vybavena takovými brzdovými svítilnami.

• Zařízení kategorií S3 nebo S4 podle popisu v předpisu EHK OSN č. 7: traktory a vozidla kategorií R a S mohou být vybavena takovými brzdovými svítilnami.

Počet: Dvě zařízení kategorie S1 nebo S2 a jedno zařízení kategorie S3 nebo S4.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

Svislý úhel pod vodorovnou rovinu může být zmenšen na 10° nebo 5°, pokud svítilna má svou rovinu H ve výšce 1900 mm nebo nižší, resp. ve výšce 950 mm nad vozovkou.

Orientace: Směrem dozadu od vozidla.

Elektrická zapojení: Musí se rozsvítit, když je uvedena v činnost provozní brzda a/nebo když je rychlost vozidla úmyslně snížena.

Kontrolka činnosti: Vozidla mohou být vybavena kontrolkou brzdových svítilen. Je-li namontována, musí kontrolka dávat nepřerušované signální světlo, které se rozsvítí v případě poruchy brzdových svítilen.

Jiné požadavky: Svítivost brzdových svítilen musí být zřetelně větší než svítivost zadních obrysových svítilen.

Jsou namontovány: Povinné na traktorech. Povinné na vozidlech kategorií R a S, jejichž šířka přesahuje 1,6 m a maximální konstrukční rychlost převyšuje 40 km/h.

Počet: Dvě nebo čtyři (viz bod 6.8.4.2).

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

Orientace: Směrem dopředu.

Elektrická zapojení: Žádné zvláštní požadavky (viz bod 5.12).

Kontrolka: Povinná. Kontrolka musí svítit nepřerušovaně. Nevyžaduje se, pokud se dá osvětlení přístrojové desky zapínat jen současně s předními obrysovými svítilnami.

Jsou namontovány: Povinné na traktorech a vozidlech kategorií R a S.

Počet: Dvě nebo více (viz body 6.9.4.3 a 6.9.5.1).

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky. Pokud jsou namontovány čtyři zadní obrysové svítilny podle bodu 6.9.5.1, musí být alespoň jeden pár zadních obrysových svítilen připevněn.

Poloha:

Orientace: Směrem dozadu.

Elektrická zapojení: Žádné zvláštní požadavky.

Kontrolka zapojení obvodu: Povinná (viz bod 5.11). Musí být kombinována s kontrolkou předních obrysových svítilen.

Jsou namontovány: Nepovinné.

Počet: Jedna nebo dvě.

Uspořádání: Musí splňovat podmínky geometrické viditelnosti.

Poloha:

• 6.10.4.1 Šířka: Pokud je namontována pouze jedna zadní mlhová svítilna, musí být vzhledem k střední podélné rovině vozidla umístěna na opačné straně, než je předepsaný provoz ve státě registrace. Vzdálenost mezi zadní mlhovou svítilnou a brzdovou svítilnou musí být ve všech případech větší než 100 mm.
• 6.10.4.2 Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 1900 mm nad vozovkou nebo nejvýše 2500 mm, jestliže tvar karoserie neumožňuje dodržení výšky 1900 mm.
• 6.10.4.3 Délka: Na zádi vozidla.

Orientace: Směrem dozadu.

Elektrická zapojení: Zapojení musí být takové, aby zadní mlhová svítilna mohla svítit pouze tehdy, pokud jsou zapojeny potkávací světlomety nebo přední mlhové světlomety.

Pokud se přední mlhové světlomety vypnou, musí být zhasnutí zadní mlhové svítilny možné nezávisle na zhasnutí předních mlhových světlometů.

Kontrolka zapojení obvodu: Povinná. Nezávislé varovné světlo s konstantní svítivostí.

Jsou namontovány: Vozidla mohou být vybavena parkovacími svítilnami.

Počet: Dle způsobu uspořádání.

Uspořádání: Buď dvě svítilny vpředu a dvě svítilny vzadu, nebo po jedné svítilně na každé straně.

Poloha:

• 6.11.4.1 Šířka: Bod svítící plochy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Jsou-li svítilny dvě, musí být umístěny po stranách vozidla.
• 6.11.4.2 Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 2500 mm nad vozovkou.
• 6.11.4.3 Délka: Žádné zvláštní požadavky.

Orientace: Taková, aby svítilny plnily požadavky na viditelnost zepředu i zezadu.

Elektrická zapojení: Musí umožňovat zapínání parkovací svítilny / parkovacích svítilen na téže straně vozidla nezávisle na kterýchkoli jiných světlometech/svítilnách.

Kontrolka: Vozidla mohou být vybavena kontrolkou parkovacích svítilen. Pokud existuje, nesmí být možné zaměnit ji s kontrolkou obrysových svítilen.

Jiné požadavky: Funkce této svítilny může být též zajištěna současným zapnutím přední a zadní obrysové svítilny na téže straně vozidla.

Jsou namontovány: Nepovinné na traktorech a vozidlech kategorií R a S o šířce přesahující 1,80 m. Zakázán na všech ostatních vozidlech.

Počet: Dvě viditelné zepředu a dvě viditelné zezadu.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

• 6.12.4.1 Šířka: Co možno nejblíže k vnějšímu obrysu vozidla.
• 6.12.4.2 Výška: V nejvyšší výšce slučitelné s požadovaným umístěním na šířku a na symetrii svítilen.
• 6.12.4.3 Délka: Žádný zvláštní požadavek.

Orientace: Taková, aby svítilny plnily požadavky na viditelnost zepředu i zezadu.

Elektrická zapojení: Žádné zvláštní požadavky.

Kontrolka: Nepovinné

Jiné požadavky: Za předpokladu, že jsou splněny všechny ostatní požadavky, může být svítilna viditelná zepředu a svítilna viditelná zezadu na téže straně vozidla sdružena do jediného zařízení. Poloha doplňkové obrysové svítilny vůči odpovídající obrysové svítilně musí být taková, aby vzdálenost mezi průměty vzájemně nejbližších bodů svítících ploch obou uvažovaných svítilen na příčnou vertikální rovinu nebyla menší než 200 mm.

Jsou namontovány: Nepovinné.

Neexistují žádné zvláštní požadavky pro tyto body 6.13.2, 6.13.3, 6.13.5 a 6.13.6.

Počet

Uspořádání

Poloha: Měl by být zajištěn vhodný kryt a/nebo umístění pracovních světlometů tak, aby byly chráněny před nárazy

Geometrická viditelnost

Orientace

Elektrická zapojení: Svítilna se musí rozsvěcovat nezávisle na všech ostatních světlometech/svítilnách vzhledem ke skutečnosti, že neosvětluje vozovku, ani nepracuje jako signalizační zařízení na vozovce.

Kontrolka: Povinná.

Tato svítilna nesmí být kombinována nebo sloučena s kteroukoliv jinou svítilnou.

Jsou namontovány: Povinné u vozidel kategorií T a C. Zakázány u vozidel kategorií R a S.

Počet: Dva nebo čtyři (viz bod 6.14.5.1).

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

• 6.14.4.1 Šířka: S výjimkou ustanovení bodu 6.14.5.1 nesmí být bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla. Vzdálenost mezi vnitřními okraji odrážečů nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1300 mm.
• 6.14.4.2 Výška: S výjimkou ustanovení bodu 6.14.5.1 nesmí být nad vozovkou níže než 400 mm a výše než 900 mm.

  Pro vozidla s maximální šířkou nepřesahující 1300 mm nejméně 250 mm nad vozovkou.

  Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1200 mm, pokud není možné dodržet výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

• 6.14.4.3 Délka: Žádné zvláštní požadavky.

• 6.14.5.1 Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři odrážeče:
  • 6.14.5.1.1 Dva odrážeče musí dodržet maximální výšku 900 mm nad vozovkou. Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1500 mm, pokud tvar, struktura, konstrukce nebo provozní podmínky vozidla splňují výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

    Musí být dodržena vzdálenost nejméně 300 mm mezi vnitřními okraji odrážečů a jejich svislý úhel viditelnosti nad vodorovnou rovinou musí činit 15°.

  • 6.14.5.1.2 Dva ostatní odrážeče musí dodržet maximální výšku nad vozovkou 2500 mm a vztahují se na ně požadavky bodu 6.14.4.1.
  • 6.14.5.1.3 Kombinace těchto dvou párů musí splňovat požadavky na geometrickou viditelnost podle bodu 6.14.5.

Orientace: Směrem dozadu.

Jiné požadavky: Svítící plocha odrážeče může mít části společné se svítící plochou jakékoliv jiné zadní svítilny.

Jsou namontovány: Povinné pro všechna vozidla, jejichž délka přesahuje 4,6 m. Nepovinné pro všechna ostatní vozidla.

Počet: Takový, aby byly splněny požadavky na podélné umístění. Parametry těchto zařízení musí vyhovovat požadavkům na odrážeče třídy IA nebo IB podle předpisu EHK OSN č. 3, jak je uveden v příloze I. Doplňková odrazná zařízení nebo materiály (včetně dvou odrážečů, které nesplňují požadavky bodu 6.15.4) jsou přípustné za předpokladu, že neznehodnocují účinek povinných zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci.

Uspořádání: Plocha odrážející světlo musí být montována ve svislé rovině (s maximální odchylkou 10°), rovnoběžné s podélnou osou vozidla.

Poloha:

• 6.15.4.1 Šířka: Žádný zvláštní požadavek.
• 6.15.4.2 Výška: Nejméně 400 mm a nejvýše 900 mm nad vozovkou.

  Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1500 mm, pokud není možné dodržet výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

• 6.15.4.3 Délka: Jeden odrážeč nesmí být dále než 3 m od nejpřednějšího bodu vozidla, tentýž nebo druhý odrážeč nesmí být dále než 3 m od nejzadnějšího bodu vozidla. Vzdálenost mezi dvěma sousedními odrážeči na téže straně vozidla nesmí přesahovat 6 m.

Orientace: Do strany. V případě, že se orientace nezmění, může se odrážeč pootočit.

Je namontováno: Povinné na traktorech a vozidlech kategorií R a S.

Počet

Uspořádání

Šířka

Výška

Délka

Geometrická viditelnost

Hodnoty a umístění podle bodů 6.16.2 – 6.16.6 musí být takové, aby zařízení osvětlovalo místo pro registrační značku.

Kontrolka: Vozidla mohou být vybavena kontrolkou zařízení pro osvětlení zadní registrační značky. Pokud je namontována, musí být její funkce zajištěna toutéž kontrolkou, jako je kontrolka požadovaná pro přední a zadní obrysové svítilny.

Elektrická zapojení: Zařízení se musí rozsvítit jen současně se zadními obrysovými svítilnami (viz bod 5.12).

Jsou namontovány: Povinné na vozidlech kategorií R a S. Nepovinné na traktorech.

Počet: Dva nebo čtyři.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Umístění

• 6.17.4.1 Šířka: Bod svítící plochy, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 400 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. U vozidel kategorií R a S nesmí být tato vzdálenost větší než 150 mm.

  Vzdálenost mezi vnitřními okraji zdánlivě viditelných ploch ve směru referenčních os nesmí být menší než 600 mm. Tuto vzdálenost lze zmenšit na 400 mm, pokud je celková šířka vozidla menší než 1300 mm.

• 6.17.4.2 Výška: Nejméně 300 mm a nejvýše 1500 mm nad vozovkou. Pokud to není možné z důvodu konstrukce, musí být přední odrážeče tak nízko, jak to je možné.
• 6.17.4.3 Délka: Na přední části vozidla.

• 6.17.5.1 Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři přední odrážeče:
  • 6.17.5.1.1 Dva odrážeče, pokud jsou namontovány, musí dodržet maximální výšku 1200 mm nad vozovkou.

    Musí být dodržena vzdálenost nejméně 300 mm mezi vnitřními okraji předních odrážečů a jejich svislý úhel viditelnosti nad vodorovnou rovinou musí činit 15°.

Orientace: Směrem dopředu.

Jiné požadavky: Svítící plocha odrážeče může mít části společné se zdánlivě viditelnou plochou jakékoli jiné přední svítilny.

Jsou namontovány: Povinné na traktorech, jejichž délka přesahuje 4,6 m. Povinné na přípojných vozidlech kategorií R3 a R4, jejichž délka přesahuje 4,6 m. Nepovinné na všech ostatních vozidlech.

Minimální počet na jedné straně: Takový, aby byla dodržena pravidla pro podélné umístění.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha:

• 6.18.4.1 Šířka: Žádné zvláštní požadavky.
• 6.18.4.2 Výška: Nejméně 250 mm a nejvýše 2500 mm nad vozovkou.
• 6.18.4.3 Délka: Nejméně jedna boční obrysová svítilna musí být umístěna ve střední třetině vozidla, přičemž nejpřednější boční svítilna nesmí být od přední části vozidla dále než 3 m. Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními obrysovými svítilnami nesmí přesahovat 3 m. Pokud konstrukce, návrh nebo provozní použití vozidla neumožňuje vyhovět tomuto požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena na 4 m.

Vzdálenost mezi nejzadnější boční obrysovou svítilnou a zádí vozidla nesmí překročit 1 m.

Pro vozidla o délce nepřesahující 6 m a pro podvozky s kabinou však postačuje, aby měly namontovánu jednu boční obrysovou svítilnu v první třetině nebo v poslední třetině délky vozidla. Pro traktory rovněž postačuje jedna boční obrysová svítilna namontovaná ve druhé třetině délky vozidla.

Boční obrysová svítilna může být součástí plochy výstupu světla, která je společná s plochou výstupu světla bočního odrážeče.

Orientace: Do strany.

Elektrická zapojení: Žádné zvláštní požadavky (viz bod 5.12).

Kontrolka:- Nepovinné. Pokud existuje, musí být její funkce zajišťována kontrolkou vyžadovanou pro přední a zadní obrysové svítilny.

Jiné požadavky: Pokud je nejzadnější boční obrysová svítilna sdružená se zadní obrysovou svítilnou sloučenou se zadní mlhovou svítilnou nebo brzdovou svítilnou, mohou se fotometrické vlastnosti boční obrysové svítilny v době rozsvícení zadní mlhové svítilny nebo brzdové svítilny měnit.

Mají-li zadní boční obrysové svítilny svítit přerušovaným světlem spolu se zadní směrovou svítilnou, musí mít oranžovou barvu.

Je namontována: Nepovinné na traktorech. Zakázány u vozidel kategorií R a S.

Počet: Dvě nebo čtyři (viz bod 6.19.4.2).

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

Výška: Nejméně 250 mm a nejvýše 2500 mm nad vozovkou.

U traktorů vybavených na montáž vpředu nesených zařízení je třeba povolit ke světlometům dle bodu 6.19.2 navíc dvě denní svítilny s výškou nepřesahující 4000 mm za podmínky, že elektrické zapojení nepřipouští současné zapnutí obou párů denních svítilen.

Délka: Na přední části vozidla. Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže vyzařované světlo neobtěžuje řidiče ani přímo, ani nepřímo přes zpětná zrcátka nebo jiné plochy na vozidle odrážející světlo.

Orientace: Směrem dopředu.

Denní svítilny musí být automaticky ZAPNUTY, když je zařízení pro spouštění a/nebo zastavení motoru v poloze, ve které může motor pracovat. Denní svítilny mohou však zůstat VYPNUTÉ, když je ovladač automatické převodovky v parkovací nebo neutrální poloze, když je uvedena v činnost parkovací brzda nebo poté, co byl uveden v činnost pohonný systém, ale vozidlo nebylo uvedeno poprvé do pohybu.

Denní svítilny musí být automaticky VYPNUTY, jakmile jsou ZAPNUTY přední mlhové nebo jiné světlomety, s výjimkou případu, kdy jsou světlomety užity pro přechodné varovné rozsvěcení v krátkých intervalech.

Jsou-li ZAPNUTY denní svítilny, smí být ZAPNUTY jakékoli svítilny uvedené v bodě 5.12.

Pokud je vzdálenost mezi přední směrovou svítilnou a denní svítilnou 40 mm nebo menší, elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla musí být taková, aby byla denní svítilna VYPNUTÁ, nebo aby byla její svítivost snížena během celého cyklu (ZAPÍNÁNÍ i VYPÍNÁNÍ) aktivace přední směrové svítilny.

Je-li směrová svítilna sloučena s denní svítilnou, elektrická zapojení denní svítilny na příslušné straně vozidla musí být taková, že denní svítilna je během celého cyklu (ZAPÍNÁNÍ i VYPÍNÁNÍ) aktivace směrové svítilny VYPNUTÁ.

Kontrolka: Kontrolka zapojení obvodu je nepovinná.

Je namontován: Nepovinné na traktorech. Zakázané na vozidlech kategorií R a S.

Počet: Dva nebo čtyři.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Šířka: Žádné zvláštní požadavky.

Délka: Nejdále 1000 mm od předku vozidla.

Výška: Nejméně 250 mm a nejvýše 2500 mm a až 3000 mm nad vozovkou v případě dvou dodatečných rohových světlometů u vozidel vybavených k montáži nesených zařízení na přední části, která by mohla zakrývat rohový světlomet.

Žádný bod zdánlivě viditelné plochy ve směru referenční osy však nesmí být výše než nejvyšší bod zdánlivě viditelné plochy ve směru referenční osy potkávacího světlometu.

Orientace: Taková, aby svítilny vyhovovaly požadavkům na geometrickou viditelnost.

Rohové světlomety musí být zapojeny tak, aby nemohly být aktivovány v době, kdy nejsou současně rozsvíceny dálkové světlomety nebo potkávací světlomety.

• 6.20.7.1 Rohový světlomet na jedné straně vozidla může být automaticky ZAPNUT pouze v případě, kdy jsou na téže straně vozidla ZAPNUTY směrové svítilny a/nebo pokud se úhel natočení řízení změní z polohy pro přímou jízdu vpřed do směru na tutéž stranu vozidla.

  Rohový světlomet se musí automaticky VYPNOUT, pokud je směrová svítilna VYPNUTA a/nebo pokud se úhel natočení řízení vrátí do polohy pro přímou jízdu vpřed.

• 6.20.7.2 Pokud je ZAPNUT zpětný světlomet, mohou být oba rohové světlomety rozsvíceny současně, nezávisle na poloze volantu nebo stavu směrové svítilny. V tomto případě se rohové světlomety musí VYPNOUT, pokud se VYPNE zpětný světlomet.

Kontrolka: Žádné.

Jiné požadavky: Rohové světlomety nesmí být rozsvěcovány při rychlosti vozidla přesahující 40 km/h.

Je namontováno: Nepovinné.

Počet: Podle použití.

Uspořádání: Nápadné značení musí být umístěno co možná nejblíže vodorovnému a svislému směru a musí být slučitelné s tvarem, strukturou a konstrukcí a provozními požadavky vozidla.

Poloha: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost: Žádné zvláštní požadavky.

Orientace: Žádné zvláštní požadavky.

Je namontován: Nepovinný na vozidlech s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h. Zakázán na všech ostatních vozidlech.

Počet: Podle přílohy 15 předpisu EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I.

Uspořádání: Podle přílohy 15 předpisu EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I.

Geometrická viditelnost Podle přílohy 15 předpisu EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I.

Orientace: Podle přílohy 15 předpisu EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I.

Je namontována: Nepovinná na traktorech. Zakázána u vozidel kategorií R a S.

Počet: Žádné zvláštní požadavky.

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky.

Poloha: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost: Žádné zvláštní požadavky.

Orientace: Žádné zvláštní požadavky.

Elektrická zapojení: Žádné zvláštní požadavky.

Kontrolka: Žádné zvláštní požadavky.

Jiné požadavky: Svítilna vnějšího osvětlení vozidla se nesmí aktivovat, pokud vozidlo nestojí a není splněna jedna nebo více následujících podmínek:

• 6.23.9.1 motor je vypnut;
• 6.23.9.2 dveře řidiče nebo pro spolujezdce jsou otevřeny;
• 6.23.9.3 dveře prostoru pro náklad jsou otevřeny.

Požadavky bodu 5.11 musí být splněny ve všech stanovených polohách použití.

Technická zkušebna musí ke spokojenosti orgánu odpovědného za schválení typu provést vizuální zkoušku, aby se ověřilo, že neexistuje žádná přímá viditelnost zdánlivě viditelné plochy vnějšího osvětlení vozidla z pohledu pozorovatele pohybujícího se na okraji zóny, kterou tvoří příčná rovina 10 m před přední částí vozidla, příčná rovina 10 m od zadní části vozidla a dvě podélné roviny 10 m od každé strany vozidla; tyto čtyři roviny se rozkládají od 1 m do 3 m nad vozovkou a kolmo k ní, jak je uvedeno v příloze 14 předpisu EHK OSN č. 48, jak je uveden v příloze I.

Tento požadavek musí být ověřen nákresem nebo simulací.

Jsou namontovány: Nepovinné na traktorech. Zakázány u vozidel kategorií R a S.

Počet: Jeden nebo dva (jeden na každé straně)

Uspořádání: Žádné zvláštní požadavky, ale použijí se požadavky bodu 6.24.9.

Poloha: Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost: Žádné zvláštní požadavky.

Orientace: Směrem dolů, ale použijí se požadavky bodu 6.24.9.

Elektrické zapojení: Manévrovací světlomety musí být zapojeny tak, aby nemohly být aktivovány v době, kdy nejsou současně rozsvíceny dálkové světlomety nebo potkávací světlomety.

Manévrovací světlomety se musí uvést v činnost automaticky pro pomalé manévrování do 10 km/h, pokud je splněna jedna z těchto podmínek:

Manévrovací světlomety se musí automaticky vypnout, pokud rychlost vozidla směrem vpřed překročí 10 km/h, a musí zůstat vypnuté do okamžiku, než budou znovu splněny podmínky pro uvedení v činnost.

Kontrolka: Žádné zvláštní požadavky.

Technická zkušebna musí ke spokojenosti orgánu odpovědného za schválení typu provést vizuální zkoušku, aby se ověřilo, že přivrácená plocha těchto světlometů není viditelná pozorovateli nacházejícímu se na okraji zóny, kterou tvoří příčná rovina 10 m před přední částí vozidla, příčná rovina 10 m od zadní části vozidla a dvě podélné roviny 10 m od každé strany vozidla; tyto čtyři roviny se rozkládají od 1 m do 3 m nad vozovkou a rovnoběžně s ní.

Požadavek stanovený v bodě 6.24.9.1 musí být ověřen pomocí nákresu nebo simulace nebo se považuje za splněný, jestliže jsou podmínky instalace v souladu s odstavcem 6.2.3 předpisu EHK OSN č. 23, jak je uveden v příloze I.

Jsou namontovány: Povinné na vozidlech kategorií R a S. Zakázány na traktorech.

Počet: Dva nebo čtyři (viz bod 6.25.5.1).

Uspořádání: Vrchol trojúhelníku musí směřovat vzhůru.

Umístění

• 6.25.4.1 Šířka: S výjimkou ustanovení bodu 6.25.5.1. nesmí být bod svítící plochy, který je nejdále od podélné střední roviny vozidla, vzdálen více než 400 mm od vnějšího obrysu vozidla. Vzdálenost mezi vnitřními okraji odrážečů nesmí být menší než 600 mm. Tato vzdálenost může být zmenšena na 400 mm, je-li celková šířka vozidla menší než 1300 mm.
• 6.25.4.2 Výška: S výjimkou ustanovení bodu 6.25.5.1 nesmí být nad vozovkou níže než 400 mm a výše než 1500 mm.
• 6.25.4.3 Délka: Žádné zvláštní požadavky.

• 6.25.5.1 Není-li možné dodržet výše uvedené požadavky na umístění a viditelnost, mohou být s dodržením následujících ustanovení montovány čtyři odrážeče:
  • 6.25.5.1.1 Dva odrážeče musí dodržet maximální výšku 900 mm nad vozovkou. Horní mez však může být zvýšena nejvýše na 1200 mm, pokud není možné dodržet výšku 900 mm bez užití držáků, které by mohly být snadno zničeny nebo ohnuty.

    Musí být dodržena vzdálenost nejméně 300 mm mezi vnitřními okraji odrážečů a jejich svislý úhel viditelnosti nad vodorovnou rovinou musí činit 15°.

  • 6.25.5.1.2 Druhé dva odrážeče musí dodržet maximální výšku nad vozovkou 2500 mm a splňovat požadavky bodu 6.25.5.1.

Orientace: Směrem dozadu.

Jiné požadavky: Svítící plocha odrážeče může mít části společné se svítící plochou jakékoliv jiné zadní svítilny.

Jsou namontovány:

• Povinné na vozidlech o celkové šířce přesahující 2,55 m.

• Nepovinné na vozidlech o celkové šířce nepřesahující 2,55 m.

Počet:

Dva nebo čtyři (dodatek 3).

Uspořádání:

Panely nebo fólie musí být uspořádány takovým způsobem, aby jejich pruhy směřovaly v úhlu 45° směrem ven a směrem dolů.

Poloha:

• Šířka:

  Bod svítící plochy odrážeče, který je nejvíce vzdálen od střední podélné roviny vozidla, nesmí být vzdálen více než 100 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla. Tato hodnota může být zvýšena, pokud tvar karoserie nedovoluje dodržet výšku 100 mm.

• Výška:

  Žádné zvláštní požadavky.

• Délka:

  Žádné zvláštní požadavky.

Geometrická viditelnost:

Žádné zvláštní požadavky.

Uspořádání:

Směrem vpřed a vzad.

Hodnota 10 ° pro úhel viditelnosti přední směrové svítilny dovnitř může být snížena na 3 ° u vozidel, jejichž celková šířka nepřesahuje 1400 mm.

Tabulka 1

Rozměry [v mm]

Odchylky od stanovených formátů jsou přípustné, pokud povrch nespecifikovaných formátů obsahuje nejméně 3 základní čtverce. Počet návěstních panelů nebo fólií pro každý účinný směr dopředu a dozadu je uveden v tabulce 2.

Tabulka 2 Počet návěstních panelů nebo fólií pro každý účinný směr

Návěstní panely nebo fólie tvaru A mohou být kombinovány se svítilnami, pokud povrch tabulí pokrytý svítilnami nepřevyšuje 150 cm².

Bílá podle bodu 2.29.1 předpisu EHK OSN č. 48, jak je uveden v příloze I.

Červená podle bodu 2.29.4 předpisu EHK OSN č. 48.

Použijí se fotometrické požadavky stanovené v příloze 7 předpisu EHK OSN č. 69, jak je uveden v příloze I, nebo v příloze 7 předpisu EHK OSN č. 104, jak je uveden v příloze I.

Panely či fólie tvaru B musí splňovat ustanovení přílohy 7 předpisu EHK OSN č. 104, třídy C.

Návěstní panely, které splňují požadavky stanovené v tomto nařízení, jsou označeny číslem tohoto nařízení a jménem výrobce.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

Pro tuto přílohu platí definice pro ochranu konstrukčních částí pohonu v souladu s požadavky stanovenými v článku 20 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014 ze dne 19. září 2014, kterým se doplňuje a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 167/2013, pokud jde o požadavky na konstrukci a obecné požadavky v souvislosti se schvalováním zemědělských a lesnických vozidel (Úř. věst. L 364, 18.12.2014, s. 1).).

• 1.1 „Vnitřní výbavou“ se rozumí vnitřní části prostoru pro cestující kromě vnitřních zpětných zrcátek, které zahrnují

  • uspořádání ovladačů,

  • střechu,

  • elektricky ovládaná okna, střešní panely a přepážky.

• 1.2 „Úrovní přístrojové desky“ se rozumí přímka vymezená styčnými body svislých tečen s přístrojovou deskou.
• 1.3 „Elektricky ovládanými okny“ se rozumí okna, která se zavírají napájecím zdrojem vozidla.
• 1.4 „Rozevřením“ se rozumí maximální otvor bez překážek mezi horním okrajem nebo vodicím okrajem – závisí na směru zavírání – elektricky ovládaného okna, přepážky nebo střešního panelu a konstrukcí vozidla, která tvoří okraj okna, přepážky nebo střešního panelu při pohledu z vnitřku vozidla nebo u systému přepážky ze zadní části prostoru pro cestující.

Části, které se pravděpodobně dostanou do kontaktu s řidičem nebo cestujícími, nesmí mít žádné ostré hrany nebo drsné povrchy, které by mohly být nebezpečné pro cestující.

U traktorů s maximální konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h se požadavky bodů 1.1.3.1–1.1.3.4 použijí navíc k požadavkům bodů 1.1.1–1.1.2, 1.1.5–1.1.6 a částí 3–5:

U traktorů s maximální konstrukční rychlostí převyšující 60 km/h se požadavky bodů 1.1.4.1–1.1.4.6 použijí navíc k požadavkům bodů 1.1.1–1.1.3.4, 1.1.5–1.1.6 a částí 3–5:

Přihrádky a jiné podobné součásti, jsou-li namontovány, musí být navrženy a konstruovány tak, aby jejich podpěry v žádném případě neměly žádné vyčnívající hrany.

Jiné vybavení ve vozidle, na něž se nevztahují předchozí body, jako jsou vodicí lišty posunu sedadel, zařízení k seřízení vodorovné nebo svislé části sedadla, zařízení k navíjení bezpečnostních pásů apod., nepodléhají žádnému z těchto ustanovení, pokud se nacházejí pod vodorovnou rovinou procházející vztažným bodem každého sedadla, a to i když je pravděpodobné, že osoba na nich sedící přijde s těmito předměty do styku.

Za účelem stanovení velikosti výčnělku vůči panelu, na němž je namontován, se po povrchu posouvá koule o průměru 165 mm, která se udržuje v kontaktu s posuzovanou konstrukční částí. Začíná se v poloze prvního dotyku s posuzovanou částí. Velikost výčnělku je největší možná hodnota změny „y“ v měřené kolmé vzdálenosti středu koule od panelu.

Jsou-li panely, konstrukční části apod. potaženy materiály o tvrdosti menší než 60 Shore A, použije se postup měření výčnělků popsaný v prvním pododstavci až po odstranění takových materiálů.

Výčnělky spínačů, tlačítek apod. nacházející se v referenční oblasti se měří zkušebním zařízením a níže popsanými postupy.

• 3.2.3.1 Přístroj se uloží na rovnou plochu tak, aby jeho osa byla na tuto plochu kolmá. Když se plochý konec pístu dotkne povrchu, nastaví se stupnice na nulu.
• 3.2.3.2 Mezi plochý konec pístu a podložnou plochu se vloží rozpěra o výšce 10 mm; prověří se, že se pohyblivý ukazatel nastavil na tento rozměr.

U těch součástí (spínače, tlačítka apod.), kterých se lze zařízením za použití níže popsaného postupu dotknout, se považuje za pravděpodobné, že přijdou do styku s koleny cestujícího.

Zařízení se umístí do jakékoliv polohy pod přístrojovou deskou tak, že:

• rovina XX' zůstává rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla

• osa X se může natáčet nad a pod horizontálu o úhel až 30°.

  Při provádění zkoušky podle tohoto bodu se odstraní všechny materiály o tvrdosti nižší než 60 Shore A.

Opěrky hlavy, jsou-li namontovány, musí splňovat požadavky předpisu EHK OSN č. 25, jak je uveden v příloze I.

Použijí se požadavky stanovené v článku 21 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014.

Dveře vozidla s okny s vlastním pohonem a střešní poklopy s vlastním pohonem, jsou-li namontovány, musí splňovat požadavky bodů 5.8.1 až 5.8.5 předpisu EHK OSN č. 21, jak je uveden v příloze I.

Pro účely této přílohy se použijí definice uvedené v oddíle 1 přílohy XII a v oddíle 1 přílohy XXXIII. Použijí se rovněž tyto definice:

• 1.1. „Vnějším povrchem“ se rozumí vnějšek vozidla včetně kol, pásů, dveří, nárazníků, kapoty, prostředků k nástupu, nádrží, blatníků a výfukového systému.
• 1.2. „Poloměrem zaoblení“ se rozumí poloměr oblouku kružnice, který se nejvíce přibližuje zaoblenému tvaru dané konstrukční části.
• 1.3. „Vnějším okrajem“ vozidla se rozumí ve vztahu k bočním stranám vozidla rovina rovnoběžná se střední podélnou rovinou vozidla dotýkající se jeho vnějšího bočního okraje, přičemž se nebere v úvahu vyčnívání:
  • a) pneumatik v blízkosti jejich bodu dotyku se zemí a přípojek měřičů tlaku v pneumatikách a zařízení/vedení pro huštění/vyprazdňování pneumatik;
  • b) jakéhokoliv protiskluzového zařízení, které smí být montováno na kola;
  • c) zpětných zrcátek, včetně jejich držáků;
  • d) bočních směrových svítilen, doplňkových obrysových svítilen, předních a zadních obrysových svítilen, parkovacích svítilen, odrážečů, návěstních panelů a štítků pro zadní značení pomalých vozidel;
  • e) konstrukcí pro natáčení skládací ROPS traktorů kategorie T2, C2, T3 a C3;
  • f) mechanických, elektrických, pneumatických nebo hydraulických spojení a jejich držáků po stranách traktoru.

• 2.1.1. ve výšce nižší než 0,75 m části, které tvoří pouze po stranách vozidla nejvzdálenější vnější okraj v každé svislé rovině kolmé k podélné ose vozidla, s výjimkou částí se vzdáleností převyšující 80 mm od nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla a směrem k jeho střední podélné rovině, pokud je vozidlo vybaveno pneumatikami nebo souborem pásů popsanými v bodě 2.1, udávajícími nejužší rozchod; pokud existuje více než jedna pneumatika nebo soubor pásů popsané v bodě 2.1, je třeba vzít v úvahu tu (ten), která (který) udává minimální šířku vozidla;
• 2.1.2. po stranách a ve výšce od 0,75 m do 2 m všechny části s výjimkou:
  • 2.1.2.1. částí, kterých se nelze dotknout koulí o průměru 100 mm při vodorovném přiblížení v každé svislé rovině kolmé k podélné ose vozidla; posunutí koule nesmí přesáhnout 80 mm, počínaje od každého levého a pravého nejvzdálenějšího vnějšího okraje vozidla a směrem k jeho střední podélné rovině, pokud je vozidlo vybaveno pneumatikami nebo souborem pásů popsanými v bodě 2.1, udávajícími nejužší rozchod; pokud existuje více než jedna pneumatika nebo soubor pásů popsané v bodě 2.1, je třeba vzít v úvahu tu (ten), která (který) udává minimální šířku vozidla.

Tato příloha se použije na elektromagnetickou kompatibilitu vozidel, na něž se vztahuje článek 2 nařízení (EU) č. 167/2013. Použije se též na elektrické nebo elektronické samostatné technické celky určené k montáži na tato vozidla.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1. „Elektromagnetickou kompatibilitou“ se rozumí schopnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků) uspokojivě fungovat ve vlastním elektromagnetickém prostředí bez vytváření nepřípustného elektromagnetického rušení čehokoliv v tomto prostředí.
• 2. „Elektromagnetickým rušením“ se rozumí jakýkoli elektromagnetický jev, který může ovlivnit činnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků). Elektromagnetickým rušením může být elektromagnetický šum, nežádoucí signál nebo změna v samotném prostředí šíření.
• 3. „Elektromagnetickou odolností“ se rozumí schopnost vozidla nebo konstrukční části (konstrukčních částí) nebo samostatného technického celku (samostatných technických celků) být v provozu bez ovlivnění funkce za přítomnosti určitého elektromagnetického rušení.
• 4. „Elektromagnetickým prostředím“ se rozumí úhrn elektromagnetických jevů přítomných v daném místě.
• 5. „Referenční mezí“ se rozumí požadovaná úroveň, které odpovídají mezní hodnoty schválení typu a shodnosti výroby.
• 6. „Referenční anténou“ pro kmitočtový rozsah 20 až 80 MHz se rozumí zkrácený symetrický dipól s rezonancí na 80 MHz a pro kmitočtový rozsah nad 80 MHz symetrický půlvlnný rezonanční dipól laděný na měřený kmitočet.
• 11. „Typem EMP“ ve vztahu k elektromagnetické kompatibilitě se rozumí typ elektrických/elektronických montážních podskupin, který se neliší, pokud jde vykonávané funkce nebo celkové uspořádání elektrických a/nebo elektronických konstrukčních částí, v příslušných případech.

Požadavky týkající se širokopásmového elektromagnetického vyzařování vozidel vybavených jiskrovým zapalováním

Elektromagnetické vyzařování generované představitelem typu vozidla se měří metodou popsanou v části 3 při jedné z obou určených vzdáleností antény. Výběr provede výrobce vozidla.

Elektromagnetické vyzařování generované představitelem typu vozidla se měří metodou popsanou v části 4 při jedné z obou určených vzdáleností antény. Výběr provede výrobce vozidla.

Odolnost představitele typu vozidla proti elektromagnetickému vyzařování se zkouší metodou popsanou v části 5.

Elektromagnetické vyzařování generované představitelem typu EMP se měří metodou popsanou v části 6.

Elektromagnetické vyzařování generované představitelem typu EMP se měří metodou popsanou v části 7.

Odolnost představitele typu EMP proti elektromagnetickému vyzařování se zkouší metodou (metodami) popsanou (popsanými) v části 8.

Pokud vozidlo nebo elektrický/elektronický systém nebo EMP neobsahuje elektronický oscilátor s pracovním kmitočtem vyšším než 9 kHz, považuje se za vyhovující požadavkům v bodě 3.3.2 nebo 3.6.2 a v částech 4 a 7.

Vozidla, která ve svém přímém ovládání nepoužívají elektrické/elektronické systémy nebo EMP, nemusí být zkoušena na odolnost a považují se za vyhovující bodu 3.4 a části 5.

Elektrické/elektronické montážní podskupiny, které nemají přímý vliv na ovládání vozidla, nemusejí být zkoušeny na odolnost a považují se za vyhovující bodu 3.7 a části 8.

U vozidel s pneumatikami se karoserie/podvozek považují za elektricky izolovanou konstrukci. Významné elektrostatické síly vůči vnějšímu prostředí vozidla se vyskytují jen v okamžiku nástupu nebo výstupu uživatele do/z vozidla. Jelikož vozidlo v těchto okamžicích stojí, nepovažuje se za nutné provést zkoušku pro schválení typu při elektrostatickém výboji.

Protože během běžného provozu neexistuje vnější vodivé spojení s vozidlem, nemůže být z vnějšího prostředí do vozidla generováno rušení po vedení. Odpovědnost za zajištění odolnosti instalovaného zařízení proti rušení po vedení uvnitř vozidla, například při řazení pod zatížením, a proti vzájemnému ovlivňování systémů je na výrobci. Pro rušení po vedení nejsou nutné zkoušky pro schválení typu.

Zkušební metoda popsaná v této části se použije pouze na vozidla.

Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 řady zvláštního mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR).

Pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování podle této části se použije kvazišpičkový detektor; použije-li se špičkový detektor, musí být aplikován odpovídající korekční činitel závislý na četnosti zapalovacích impulzů.

Tato zkouška je určena pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování z jiskrových zapalovacích systémů a elektrických motorů (elektrické hnací motory, motory systémů topení nebo odmrazování, palivových čerpadel, vodních čerpadel atd.), které jsou na vozidle trvale namontovány.

Přípustné jsou dvě vzdálenosti referenční antény: 10 m nebo 3 m od vozidla. V obou případech se použije bod 3.

Výsledky měření se vyjadřují v dBμV/m pro šířku pásma 120 kHz. Jestliže se skutečná šířka pásma B měřicího přístroje (vyjádřená v kHz) liší od 120 kHz, převedou se měřené hodnoty vyjádřené v μV/m na šířku pásma 120 kHz vynásobením činitelem 120/B.

Měří se na vodorovné, otevřené ploše, která je v kruhu s minimálním poloměrem 30 m měřeným od středního bodu mezi vozidlem a anténou, bez elektromagneticky odrazivých ploch (viz obrázek 1 v bodě 7).

Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, mohou být umístěny na zkušební ploše, ale pouze v přípustné oblasti podle obrázku 1 v bodě 7.

Jiné měřicí antény se mohou nacházet ve zkušebním prostoru v minimální vzdálenosti 10 m jak od přijímací antény, tak od zkoušeného vozidla za podmínky, že může být prokázáno, že výsledky zkoušky nebudou ovlivněny.

Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle obrázku 1 v bodě 7 kromě požadavku na vzdálenost mezi anténou a vozidlem a na výšku antény. Rovněž nemusí být provedena kontrola okolních emisí před zkouškou nebo po ní, jak je uvedeno v bodě 3.4.

K vyloučení vnějšího šumu nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření okolí před hlavní zkouškou a po ní. Jestliže je vozidlo během měření okolí přítomno, technická zkušebna zajistí, aby výsledky měření okolí nemohly být ovlivněny rušivým vyzařováním z vozidla, například odstraněním vozidla ze zkušebního prostoru, vyjmutím klíčku zapalování nebo odpojením akumulátoru. Při obou měřeních musí být úroveň vnějšího hluku nebo signálu nejméně 10 dB pod mezními hodnotami rušení uvedenými v bodě 3.2.2.1 nebo 3.2.2.2 části 2 s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.

Motor musí pracovat při běžné provozní teplotě a převodovka musí být v neutrální poloze. Jestliže to není z praktických důvodů možné, musí být po vzájemné dohodě mezi výrobcem a zkušebním orgánem nalezeno náhradní řešení.

Je třeba zajistit, aby mechanismus pro nastavování otáček motoru neměl žádný vliv na elektromagnetické vyzařování. Během každého měření musí motor pracovat takto:

Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek a do 10 minut po dešti nebo jiných srážkách.

Přípustný je jakýkoli typ antény za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény. Ke kalibraci antény může být použita metoda popsaná v publikaci CISPR č. 12, 6. vydání, příloha C.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 3,00 ± 0,05 m nad rovinou, na které stojí vozidlo.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 1,80 ± 0,05 m nad rovinou, na které stojí vozidlo.

Vzdálenost mezi jakoukoli částí přijímacího anténního systému a rovinou, na které stojí vozidlo, nesmí být menší než 0,25 m.

Vodorovná vzdálenost mezi koncem nebo jiným odpovídajícím bodem antény stanovená normalizačním postupem popsaným v bodě 5.1 a vnějším povrchem karoserie vozidla musí být 10,0 ± 0,2 m.

Vodorovná vzdálenost mezi koncem nebo jiným odpovídajícím bodem antény stanovená normalizačním postupem popsaným v bodě 5.1 a vnějším povrchem karoserie vozidla musí být 3,00 ± 0,05 m.

Jestliže jsou zkoušky prováděny v uzavřené, pro vysoké kmitočty stíněné komoře, nesmí být vzdálenost částí přijímacího anténního systému od jakéhokoli absorpčního materiálu menší než 1,0 m a od stínícího pláště kabiny 1,5 m. Mezi přijímací anténou a zkoušeným vozidlem nesmí být absorpční materiál.

Anténa se postupně umístí na levé a na pravé straně vozidla rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla, proti středovému bodu motoru (viz obrázek 1 v bodě 7) a ve směru středového bodu vozidla, který je vymezen jako bod na hlavní ose vozidla uprostřed mezi středy přední a zadní nápravy vozidla.

Měřené hodnoty se pro každý měřený bod odečítají jak s vodorovně, tak se svisle polarizovanou anténou (viz obrázek 2 v bodě 7).

Nejvyšší hodnota ze čtyř měřených hodnot zjištěných pro určitý kmitočet v souladu s body 5.3 a 5.4 se pro tento kmitočet považuje za charakteristickou hodnotu.

Měří se v rozsahu kmitočtů od 30 do 1000 MHz. K potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky této části, měří technická zkušebna až na 13 kmitočtech v pásmu, např. 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900 MHz. Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení bylo způsobeno vozidlem, a nikoli rušením v okolí.

Přípustné odchylky platí pro výše uvedené kmitočty a umožňují vyhnout se rušení vysílači, které pracují během měření při jmenovitých kmitočtech nebo v těsné blízkosti těchto kmitočtů.

Zkušební metoda popsaná v této části se použije pouze na vozidla.

Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 řady zvláštního mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR).

Pro měření úzkopásmového elektromagnetického vyzařování se podle této části použije detektor střední hodnoty nebo detektor špičkové hodnoty.

Měřené výsledky se vyjadřují v dBμV/m (μV/m).

Měří se na vodorovné, otevřené ploše, která je v kruhu s minimálním poloměrem 30 m měřeným od středního bodu mezi vozidlem a anténou, bez elektromagneticky odrazivých ploch (viz obrázek 1 v části 3).

Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, mohou být umístěny na zkušební ploše, ale pouze v přípustné oblasti podle obrázku 1 v části 3.

Jiné měřicí antény se mohou nacházet ve zkušebním prostoru v minimální vzdálenosti 10 m jak od přijímací antény, tak od zkoušeného vozidla za podmínky, že může být prokázáno, že výsledky zkoušky nebudou ovlivněny.

Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle obrázku 1 v části 3 bodě 7 kromě požadavku na vzdálenost mezi vozidlem a anténou a na výšku antény. Rovněž nemusí být provedena kontrola okolních emisí před zkouškou a po ní, jak je uvedeno v bodě 3.4 této části.

K vyloučení vnějšího rušení nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření okolí před hlavní zkouškou a po ní. Technická zkušebna zajistí, aby výsledky měření okolí nemohly být ovlivněny rušivým vyzařováním z vozidla, například odstraněním vozidla ze zkušebního prostoru, vyjmutím klíčku zapalování nebo odpojením akumulátoru (akumulátorů). Při obou měřeních musí být úroveň vnějšího hluku nebo signálu nejméně 10 dB pod mezními hodnotami rušení uvedenými v bodě 3.3.2.1 nebo 3.3.2.2 části 2 s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.

Přípustný je jakýkoli typ antény za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény. Ke kalibraci antény může být použita metoda popsaná v publikaci CISPR č. 12, 6. vydání, příloha C.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 3,00 ± 0,05 m nad rovinou, na které stojí vozidlo.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 1,80 ± 0,05 m nad rovinou, na které stojí vozidlo.

Vzdálenost mezi jakoukoli částí přijímacího anténního systému a rovinou, na které stojí vozidlo, nesmí být menší než 0,25 m.

Vodorovná vzdálenost mezi koncem nebo jiným odpovídajícím bodem antény stanovená normalizačním postupem popsaným v bodě 5.1 a vnějším povrchem karoserie vozidla musí být 10,0 ± 0,2 m.

Vodorovná vzdálenost mezi koncem nebo jiným odpovídajícím bodem antény stanovená normalizačním postupem popsaným v bodě 5.1 a vnějším povrchem karoserie vozidla musí být 3,00 ± 0,05 m.

Jestliže jsou zkoušky prováděny v uzavřené, pro vysoké kmitočty stíněné komoře, nesmí být vzdálenost částí přijímacího anténního systému od jakéhokoli absorpčního materiálu menší než 1,0 m a od pláště uzavřené komory 1,5 m. Mezi přijímací anténou a zkoušeným vozidlem nesmí být absorpční materiál.

Anténa se postupně umístí na levé a na pravé straně vozidla rovnoběžně s podélnou střední rovinou vozidla, proti středovému bodu motoru (viz obrázek 2 v části 3 bodě 7).

Měřené hodnoty se pro každý měřený bod odečítají jak s vodorovně, tak se svisle polarizovanou anténou (viz obrázek 2 v části 3 bodě 7).

Nejvyšší hodnota ze čtyř měřených hodnot zjištěných pro určitý kmitočet v souladu s body 5.3 a 5.4 se pro tento kmitočet považuje za charakteristickou hodnotu.

Měří se v rozsahu kmitočtů od 30 do 1000 MHz. Tento rozsah je rozdělen na 13 pásem. Aby se dokázalo, že jsou požadované mezní hodnoty splněny, může se měřit v každém pásmu při jednom kmitočtu. Za účelem potvrzení, že vozidlo splňuje požadavky uvedené v této části, měří zkušební orgán při jednom kmitočtu v každém z následujících 13 kmitočtových pásem:

30 až 50, 50 až 75, 75 až 100, 100 až 130, 130 až 165, 165 až 200, 200 až 250, 250 až 320, 320 až 400, 400 až 520, 520 až 660, 660 až 820, 820 až 1000 MHz.

Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení bylo způsobeno vozidlem, a nikoli rušením v okolí.

Zkušební metoda popsaná v této části se použije pouze na vozidla.

Tato zkouška je určena k tomu, aby byla prokázána odolnost proti zhoršení přímého ovládání vozidla. Vozidlo se vystaví účinkům elektromagnetických polí tak, jak je popsáno v této části. Pro zkoušky s vozidlem vystaveným elektromagnetickému vyzařování o kmitočtu nepřesahujícím 1000 MHz si výrobci mohou zvolit, zda použijí tuto část nebo přílohu 6 předpisu EHK OSN č. 10, jak je uveden v příloze I. Pro zkoušky s vozidlem vystaveným elektromagnetickému vyzařování o kmitočtu přesahujícím 1000 MHz a nepřesahujícím 2000 MHz použijí výrobci přílohu 6 předpisu EHK OSN č. 10, jak je uveden v příloze I. Vozidlo musí být v průběhu zkoušek monitorováno.

Pro účely zkoušky popsané v této části se intenzita elektrického pole vyjadřuje ve V/m.

Zkušební vybavení musí být schopno generovat intenzity pole v rozsazích kmitočtu uvedených v této části. Zkušební zařízení musí splňovat požadavky právních předpisů týkajících se vyzařování elektromagnetických signálů.

Je třeba zajistit, aby kontrolní a monitorovací zařízení nebyla ovlivněna vyzařovanými poli natolik, že by zkoušky pozbyly platnost.

Takovou zkoušku lze provést pouze tehdy, umožňuje-li to fyzická konstrukce komory. Umístění antény musí být zaznamenáno ve zkušebním protokolu.

Jestliže je rozhodnuto, že má být ozářena zadní část vozidla, určí se vztažný bod způsobem podle bodu 5.4. V tomto případě se vozidlo postaví čelem od antény a umístí se tak, jako by se otočilo vodorovně o 180° kolem svého středu, tj. vzdálenost mezi anténou a nejbližší vnější částí karoserie vozidla zůstane stejná, jak je znázorněno na obrázku 3 v bodě 8.

Vozidlo musí být vystaveno elektromagnetickému vyzařování v kmitočtovém rozsahu od 20 do 2000 MHz.

Pro vytvoření podmínek zkušebního pole musí být použita „substituční metoda“.

Při každém zkušebním kmitočtu se do generátoru pole přivádí takový příkon, aby se ve vztažném bodě vymezeném v bodě 5 vytvořila při nepřítomnosti vozidla požadovaná intenzita pole. Měří se výkonová úroveň v předním směru nebo jiný parametr, který přímo souvisí s výkonem v předním směru požadovaném pro vymezení pole a zaznamenávají se výsledky. Zkušební kmitočty leží v rozsahu od 20 do 2000 MHz. Kalibrace začíná při kmitočtu 20 MHz, pokračuje po krocích ne větších než 2 % předchozího kmitočtu a končí při kmitočtu 2000 MHz. Tyto hodnoty se použijí pro zkoušky pro schválení typu v případě, že nenastanou změny ve zkušebním nebo přístrojovém vybavení, které by vyvolaly nutnost postup opakovat.

Vozidlo se pak umístí do zkušební komory v souladu s požadavky uvedenými v bodě 5. Při kmitočtech stanovených v bodě 6.1.1 je pak generátor pole napájen příkonem požadovaným podle bodu 7.1.2.

Nezávisle na tom, který parametr byl zvolen v bodě 7.1.2 ke stanovení intenzity pole, se stejný parametr používá pro určení intenzity pole v průběhu celé zkoušky.

Při zkoušce musí být použit stejný generátor pole a stejné uspořádání jako při postupech uvedených v bodě 7.1.2.

Pro určení intenzity pole během kalibrační fáze substituční metody se použije vhodný kompaktní měřič intenzity pole.

Během kalibrační fáze substituční metody se musí fázový střed zařízení pro měření intenzity pole shodovat s polohou vztažného bodu.

Jestliže se jako zařízení k měření intenzity pole použije kalibrovaná přijímací anténa, zaznamenávají se hodnoty měřené ve třech navzájem kolmých směrech a za intenzitu pole se považuje izotropická ekvivalentní hodnota odpovídající těmto měřením.

Aby mohly být vzaty v úvahu rozdíly v geometrii vozidla, může být nutné stanovit pro danou zkušební komoru větší počet poloh antény nebo vztažných bodů.

Bez ohledu na podmínku uvedenou v bodě 7.2.1 se nesmí zkoušet při rezonančních kmitočtech komory.

Vozidlo se vystaví elektromagnetickému záření v kmitočtovém rozsahu 20 až 2000 MHz při vertikální polarizaci.

Maximální hodnota zkušebního signálu musí být při zkušebním signálu shodná s maximální hodnotou nemodulované sinusové vlny, jejíž efektivní hodnota ve V/m je vymezena v bodě 3.4.2 části 2 (viz obrázek 3 v této části).

Modulace zkušebního signálu:

• a) amplitudová modulace (AM) s kmitočtem 1 kHz a hloubkou modulace 80 % (m = 0,8 ± 0,04) v kmitočtovém rozsahu 20–1000 MHz (viz obrázek 3 v této části) a
• b) pulzní modulace (PM) s t_on = 577 μs a periodou 4600 μs v kmitočtovém rozsahu 1000–2000 MHz, jak je uvedeno v normě ISO 11451-1, 3. vydání, 2005 a její změně 1:2008.

Hloubka modulace m je vymezena takto:

Doba expozice pro každou zkušební frekvenci musí být dostatečně dlouhá, aby se zajistilo, že odezva zkoušeného vozidla se zjišťuje za běžných podmínek. V žádném případě nesmí být doba expozice kratší než 2 s.

Zkušební metoda popsaná v této části může být použita pro EMP, které mohou být následně montovány do vozidel, která splňují požadavky části 3.

Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 řady Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR).

Pro měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování podle této části se použije kvazišpičkový detektor; použije-li se špičkový detektor, musí být aplikován odpovídající korekční činitel závislý na četnosti rušivých impulzů.

Tato zkouška je určena k měření širokopásmového elektromagnetického vyzařování z elektrické/elektronické montážní podskupiny.

Výsledky měření se vyjadřují v dBμV/m pro šířku pásma 120 kHz. Jestliže se skutečná šířka pásma B měřicího přístroje (vyjádřená v kHz) liší od 120 kHz, převedou se měřené hodnoty vyjádřené v μV/m na šířku pásma 120 kHz vynásobením činitelem 120/B.

Zkušební prostor musí splňovat podmínky uvedené v publikaci CISPR č. 16–1 (viz bod 7).

Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, musejí být umístěny vně plochy zobrazené v bodě 7.

Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle bodu 7 kromě požadavku na vzdálenosti mezi zkoušenou elektrickou/elektronickou montážní podskupinou a anténou a na výšku antény (viz obrázek 1 a 2 v bodě 8).

K vyloučení vnějšího šumu nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření okolí před hlavní zkouškou a po ní. Při obou měřeních musí být vnější rušení nebo signál nejméně 10 dB pod mezními hodnotami rušení uvedenými v bodě 3.5.2.1 části 2 s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.

EMP musí být během zkoušek v normálním provozním režimu.

Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek dopadajících na elektrickou/elektronickou montážní podskupinu a do 10 minut po dešti nebo jiných srážkách.

Zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina musí být napájena přes umělou síť 5 μH/50 Ω, která musí být elektricky vodivě spojena s deskou umělé země. Napájecí napětí musí být udržováno s přesností ± 10 % jmenovitého pracovního napětí systému. Zvlnění napájecího napětí musí být menší než 1,5 % jmenovitého pracovního napětí systému měřeného na monitorovacím portu umělé sítě vozidla.

Jestliže se zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina skládá z více než jednoho celku, jsou v ideálním případě propojovací vodiče uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Jestliže tyto kabelové svazky nejsou k dispozici, musí být minimální délka mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí 1500 ± 75 mm.

Všechny vodiče v kabeláži jsou zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy.

Pokud je pro správnou funkci zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny požadováno vnější zařízení, je třeba vyrovnat jeho příspěvek k měřenému vyzařování.

Přípustná je jakákoli lineárně polarizovaná anténa za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 150 ± 10 mm nad deskou umělé země.

Vodorovná vzdálenost měřená mezi fázovým středem antény nebo odpovídajícím koncem antény a okrajem desky umělé země musí být 1,00 ± 0,05 m. Žádná část antény nesmí být od desky umělé země vzdálena méně než 0,5 m.

Anténa se umístí rovnoběžně s rovinou kolmou k desce umělé země a totožnou s jejím okrajem, podél kterého probíhá hlavní část kabelového svazku.

Jestliže jsou zkoušky prováděny v uzavřené, pro vysoké kmitočty stíněné komoře, nesmí být vzdálenost částí přijímacího anténního systému od jakéhokoli absorpčního materiálu menší než 0,5 m a od pláště uzavřené komory 1,5 m. Mezi přijímací anténou a zkoušenou elektrickou/elektronickou montážní podskupinou nesmí být absorpční materiál.

Měřené hodnoty se v měřeném bodě odečítají jednak s vodorovně, jednak se svisle polarizovanou anténou.

Nejvyšší hodnota ze dvou měřených hodnot (podle bodu 5.3) se při každém jednotlivém kmitočtu považuje za charakteristickou hodnotu pro tento kmitočet.

Měří se v rozsahu kmitočtů od 30 do 1000 MHz. Elektrická/elektronická montážní podskupina se považuje za vyhovující požadovaným mezním hodnotám v celém kmitočtovém rozsahu, pokud tyto mezní hodnoty nepřekročí při následujících 13 kmitočtech uvedeného pásma: 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900 MHz

Je-li během zkoušky mezní hodnota překročena, je třeba ověřit, že překročení způsobila EMP, a nikoli rušení v okolí.

Přípustné odchylky platí pro výše uvedené kmitočty a umožňují vyhnout se rušení vysílači, které pracují během měření při jmenovitých kmitočtech nebo v těsné blízkosti těchto kmitočtů.

Zkušební metoda popsaná v této části může být použita pro elektrickou/elektronickou montážní podskupinu.

Měřicí zařízení musí splňovat podmínky uvedené v publikaci č. 16-1 řady Mezinárodního výboru pro vysokofrekvenční rušení (CISPR).

Pro měření úzkopásmového elektromagnetického vyzařování se podle této části použije detektor střední hodnoty nebo detektor špičkové hodnoty.

Měřené výsledky se vyjadřují v dBμV/m (μV/m).

Zkušební prostor musí splňovat podmínky uvedené v publikaci CISPR č. 16–1 řady (viz část 6 bod 7).

Měřicí souprava, zkušební kabina nebo vozidlo, ve kterém je měřicí souprava umístěna, musejí být umístěny vně plochy zobrazené v části 6 bodě 7.

Uzavřené zkušební komory mohou být použity v případě, že lze prokázat korelaci mezi touto uzavřenou zkušební komorou a schválenou venkovní lokalitou. Na uzavřené zkušební komory se nevztahují požadavky na rozměry podle části 6 bodu 7 kromě požadavku na vzdálenosti mezi zkoušenou elektrickou/elektronickou montážní podskupinou a anténou a na výšku antény (viz obrázek 1 a 2 v části 6 bodě 8).

K vyloučení vnějšího šumu nebo signálů s úrovní, která by mohla podstatně ovlivnit měření, se provede měření okolí před hlavní zkouškou a po ní. Při obou měřeních musí být vnější šum nebo signál nejméně 10 dB pod mezními hodnotami šumu uvedenými v bodě 3.6.2.1 části 2 s výjimkou záměrného okolního úzkopásmového vysílání.

EMP musí být během zkoušek v normálním provozním režimu.

Zkoušky nesmějí probíhat za deště nebo jiných srážek dopadajících na elektrickou/elektronickou montážní podskupinu a do 10 minut po dešti nebo jiných srážkách.

Deska umělé země musí být kovová, nejméně 0,5 mm tlustá. Minimální velikost této desky závisí na velikosti zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny a její velikost musí být dostatečná pro umístění kabelového svazku a konstrukčních částí elektrické/elektronické montážní podskupiny. Deska umělé země musí být spojena s ochranným vodičem zemnícího systému. Deska umělé země se umístí 1,0 ± 0,1 m nad podlahou zkušební komory a musí s ní být rovnoběžná.

Zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina se napájí přes umělou síť 5 μH/50 Ω, která musí být elektricky vodivě spojena s deskou umělé země. Napájecí napětí musí být udržováno s přesností ± 10 % jmenovitého pracovního napětí systému. Zvlnění napájecího napětí musí být menší než 1,5 % jmenovitého pracovního napětí systému měřeného na monitorovacím portu umělé sítě vozidla.

Jestliže se zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina skládá z více než jednoho celku, jsou v ideálním případě propojovací vodiče uspořádány v kabelových svazcích určených pro použití ve vozidle. Jestliže tyto kabelové svazky nejsou k dispozici, musí být vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí 1500 ± 75 mm. Všechny vodiče v kabeláži jsou zakončeny způsobem co nejvíce odpovídajícím skutečnosti, nejlépe skutečnými zátěžemi a akčními členy. Pokud je pro správnou funkci zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny požadováno vnější zařízení, je třeba vyrovnat jeho příspěvek k měřenému vyzařování.

Přípustná je jakákoli lineárně polarizovaná anténa za předpokladu, že tato anténa může být normalizována podle referenční antény.

Fázový střed antény musí být ve vzdálenosti 150 ± 10 mm nad deskou umělé země.

Vodorovná vzdálenost měřená mezi fázovým středem antény nebo odpovídajícím koncem antény a okrajem desky umělé země musí být 1,00 ± 0,05 m. Žádná část antény nesmí být od desky umělé země vzdálena méně než 0,5 m.

Anténa se umístí rovnoběžně s rovinou kolmou k desce umělé země a totožnou s jejím okrajem, podél kterého probíhá hlavní část kabelového svazku.

Jestliže jsou zkoušky prováděny v uzavřené, pro vysoké kmitočty stíněné komoře, nesmí být vzdálenost částí přijímacího anténního systému od jakéhokoli absorpčního materiálu menší než 0,5 m a od pláště uzavřené komory 1,5 m. Mezi přijímací anténou a zkoušenou elektrickou/elektronickou montážní podskupinou nesmí být absorpční materiál.

Měřené hodnoty se v měřeném bodě odečítají jednak s vodorovně, jednak se svisle polarizovanou anténou.

Nejvyšší hodnota ze dvou měřených hodnot (podle bodu 5.3) se při každém jednotlivém kmitočtu považuje za charakteristickou hodnotu pro tento kmitočet.

Měří se v rozsahu kmitočtů od 30 do 1000 MHz. Tento rozsah je rozdělen na 13 pásem. Aby se dokázalo, že jsou požadované mezní hodnoty splněny, může se měřit v každém pásmu při jednom kmitočtu. K potvrzení, že zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina splňuje požadavky uvedené v této části, měří zkušební orgán při jednom kmitočtu v každém z následujících 13 kmitočtových pásem:

30 až 50, 50 až 75, 75 až 100, 100 až 130, 130 až 165, 165 až 200, 200 až 250, 250 až 320, 320 až 400, 400 až 520, 520 až 660, 660 až 820, 820 až 1000 MHz.

Pokud je mez během zkoušky překročena, musí se ověřit, že toto překročení bylo způsobeno elektrickou/elektronickou montážní podskupinou a nikoli rušivým pozadím.

Jestliže jsou během úvodního orientačního měření popsaného v bodě 1.3 úzkopásmová vyzařování v kterémkoli z pásem uvedených v bodě 6.1 nejméně o 10 dB pod referenční mezí, považuje se elektrická/elektronická montážní podskupina vozidla v daném kmitočtovém pásmu za vyhovující požadavkům stanoveným v této části.

Zkušební metoda popsaná v této části smí být použita na elektrické/elektronické montážní podskupiny.

• Zkouška páskovým vedením: viz bod 11

• Zkouška proudovou injektáží: viz bod 12

• Zkouška v TEM buňce: viz bod 13

• Zkouška ve volném poli: viz bod 14

Pro zkoušky popsané v této části se intenzita pole vyjadřuje ve V/m a injektovaný proud se vyjadřuje v mA.

27, 45, 65, 90, 120, 150, 190, 230, 280, 380, 450, 600, 750 a 900 MHz.

Je třeba brát v úvahu čas odezvy zkoušeného zařízení a časová prodleva musí přitom být dostatečná k tomu, aby zkoušené zařízení mohlo za běžných podmínek reagovat. V žádném případě nesmí být prodleva kratší než 2 s.

Maximální hodnota zkušebního signálu musí být při zkušebním signálu shodná s maximální hodnotou nemodulované sinusové vlny, jejíž efektivní hodnota je vymezena v bodě 3.4.2 části 2 (viz obrázek 3 v části 5 bodě 8).

Zkušební signál má tvar vysokofrekvenční sinusové vlny amplitudově modulované sinusovou vlnou s kmitočtem 1 kHz s hloubkou modulace m = 0,8 ± 0,04.

Hloubka modulace m je vymezena takto:

Při této zkušební metodě se kabelový svazek, který spojuje části EMP, vystaví specifikované intenzitě pole.

Při každém požadovaném kmitočtu se páskové vedení vybudí takovým příkonem, aby se ve zkušebním prostoru pro zkoušenou elektrickou/elektronickou podskupinu vytvořila požadovaná intenzita pole, přičemž elektrická/elektronická montážní podskupina však není instalována; měří se a zaznamenává tento příkon nebo jiný parametr, který se přímo vztahuje k příkonu potřebnému k vytvoření pole. Tyto hodnoty se použijí pro zkoušky pro schválení typu v případě, že nenastanou změny ve zkušebním nebo přístrojovém vybavení, které by vyvolaly nutnost postup opakovat. Během tohoto postupu je sonda pro měření pole umístěna pod aktivním vodičem a je vystředěna v podélném, svislém a příčném směru. Pouzdro elektronické části sondy musí být co nejdále od podélné osy páskového vedení.

Tato zkušební metoda umožňuje generování homogenních polí mezi aktivním vodičem (páskové vedení s impedancí 50 Ω) a deskou umělé země (vodivý povrch montážního stolu), mezi které je možno vložit část kabelového svazku. Elektronická řídicí jednotka (jednotky) zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny se umístí na desku umělé země, ale mimo páskové vedení, s jedním jejím okrajem rovnoběžným s aktivním vodičem páskového vedení. Musí být ve vzdálenosti 200 ± 10 mm od přímky na desce umělé země přímo pod okrajem aktivního vodiče.

Vzdálenost mezi kterýmkoli okrajem aktivního vodiče a kterýmkoli vnějším zařízením použitým pro měření musí být alespoň 200 mm.

Kabelový svazek zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny se umístí ve vodorovné poloze mezi aktivní vodič a desku umělé země (viz obrázky 1 a 2 v bodě 11).

Páskové vedení je tvořeno dvěma rovnoběžnými kovovými deskami vzdálenými od sebe 800 mm. Zkoušené zařízení se umístí uprostřed mezi desky a vystaví se tak působení elektromagnetického pole (viz obrázky 3 a 4 v bodě 11).

Touto metodou lze zkoušet úplné elektronické systémy, včetně snímačů a akčních členů, i řídicí jednotky a kabeláže. Metoda je vhodná pro zařízení, jejichž největší rozměr je menší než 1/3 vzdálenosti desek.

Páskové vedení se umístí ve stíněné místnosti (aby se zabránilo vnějšímu rušení) ve vzdálenosti 2 m od stěn a jakéhokoli kovového krytu, aby se zabránilo elektromagnetickým odrazům. Pro tlumení těchto odrazů lze použít materiál absorbující vysoké frekvence. Páskové vedení se umístí na nevodivých podpěrách nejméně 0,4 m nad podlahou.

Sonda pro měření pole se umístí ve střední třetině podélného, svislého a příčného rozměru prostoru mezi rovnoběžnými deskami, bez zkoušeného systému. Potřebné měřicí zařízení se umístí mimo stíněný prostor.

Při každém požadovaném zkušebním kmitočtu musí být hodnota příkonu na vstupu páskového vedení taková, aby došlo v anténě k produkci pole požadované intenzity. Tento příkon nebo jiný parametr, který se přímo vztahuje k příkonu potřebnému k vytvoření pole, se použije pro zkoušky pro schválení typu, pokud změny zkušebního prostoru nebo vybavení nevyvolávají nutnost tento postup opakovat.

Hlavní řídicí jednotka se bez elektrické/elektronické montážní podskupiny umístí do prostřední třetiny podélného, svislého a příčného rozměru prostoru mezi rovnoběžnými deskami. Podloží se stojanem z nevodivého materiálu.

Hlavní svazek vodičů a kabely snímačů / akčních členů se vedou svisle vzhůru od řídicí jednotky k horní desce umělé země (což pomáhá maximalizovat vazbu s elektromagnetickým polem). Poté se vedou na spodní straně desky k jednomu z volných okrajů desky, kde se vytvoří smyčka, a pokračují podle horní části desky až ke konektorům napájení páskového vedení. Kabely potom směřují k přidruženému zařízení, které je umístěno mimo oblast působení elektromagnetického pole, například na podlaze stíněné místnosti 1 m podélně od páskového vedení.

Tato zkušební metoda umožňuje zkoušení elektrických/elektronických systémů vozidla vystavením EMP elektromagnetickému vyzařování generovanému anténou.

Zkouší se uvnitř komory s volným polem nad odrazivou rovinou.

Při velkých zařízeních namontovaných na kovový stojan se pro účely zkoušení považuje tento stojan za část desky umělé země, a musí proto být odpovídajícím způsobem propojen. Čela zkušebního vzorku musejí být umístěna minimálně 200 mm od okraje desky umělé země. Všechny vodiče a kabely musí být minimálně 100 mm od okraje desky umělé země a vzdálenost k desce umělé země (od nejnižšího bodu kabelového svazku) musí být 50 ± 5 mm nad deskou umělé země. Zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina se napájí přes umělou síť 5 μH/50 Ω.

Fázový střed antény musí ležet 150 ± 10 mm nad deskou umělé země, na které spočívá zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina. Žádná vyzařující část antény nesmí být k podlaze zařízení blíže než 250 mm.

Pro účely této části je vztažným bodem bod, ve kterém se stanoví intenzita pole a který je vymezen takto:

Pro vytvoření podmínek zkušebního pole musí být použita „substituční metoda“.

Při každém požadovaném kmitočtu se do generátoru pole přivede příkon dostatečný k tomu, aby se ve vztažném bodě vytvořila požadovaná intenzita pole, jak je stanoveno v bodě 8.3.4 pro zkušební prostor za nepřítomnosti zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny; měří se a zaznamená příkon nebo jiný parametr, který se přímo vztahuje k příkonu potřebnému k vytvoření pole. Tyto výsledky se použijí pro zkoušky pro schválení typu, pokud změny přístrojů nebo ve vybavení nevyžadují opakování tohoto postupu.

Vnější vybavení musí být během kalibrace vzdáleno minimálně 1 m od vztažného bodu.

Pro určení intenzity pole během kalibrační fáze substituční metody se použije vhodný kompaktní měřič intenzity pole.

Fázový střed zařízení pro měření intenzity pole se umístí do vztažného bodu.

Zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina, která může obsahovat přídavnou desku umělé země, se pak vloží do zkušební komory a umístí se v souladu s bodem 8.3. Je-li použita druhá deska umělé země, musí být v rozmezí 5 mm od umělé země, s kterou musí být elektricky spojena. Do generátoru pole se pak při kmitočtech stanovených v bodě 5 přivede příkon požadovaný podle bodu 8.4.2.

Nezávisle na tom, který parametr byl zvolen ke stanovení intenzity pole podle bodu 8.4.2, se stejný parametr používá pro určení intenzity pole v průběhu celé zkoušky.

Při kalibrační fázi substituční metody (dříve než se zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina umístí do zkušebního prostoru) nesmí být intenzita pole menší než 50 % jmenovité hodnoty intenzity pole, a to 0,5 ± 0,05 m na obě strany od vztažného bodu na přímce, která prochází tímto bodem a která je rovnoběžná s okrajem desky umělé země nejbližším k anténě.

Buňka s příčným elektromagnetickým polem (TEM) generuje homogenní pole mezi vnitřním vodičem (přepážka) a pláštěm (deska umělé země). Používá se pro zkoušení elektrických/elektronických montážních podskupin (viz obrázek 6 v bodě 13).

Pro udržení homogenního pole v TEM buňce a získání reprodukovatelných výsledků měření nesmí být výška zkoušeného objektu větší než 1/3 vnitřní výšky buňky.

Doporučené rozměry TEM buňky jsou uvedeny na obrázku 7 v bodě 13.

TEM buňka musí být připojena k panelu vybavenému koaxiálním konektorem a propojena co nejkratším způsobem s vidlicí konektoru s odpovídajícím počtem propojovacích kolíků. Napájecí a signální vodiče se od vidlice konektoru na stěně buňky přímo spojí se zkoušeným vzorkem.

Vnější díly jako snímače, napáječe a řídicí jednotky jsou připojeny

• a) přes stíněnou periferní jednotku;
• b) přes vozidlo umístěné vedle TEM buňky; nebo
• c) přímo ke stíněné panelové zásuvce.

Jestliže se vozidlo nebo periferní jednotky nenacházejí ve stejné nebo sousední stíněné místnosti, použijí se pro spojení TEM buňky s periferními jednotkami nebo s vozidlem stíněné kabely.

Jedná se o postup zkoušek odolnosti, kdy se proudovou injektážní sondou indukuje proud přímo do kabelového svazku. Injektážní sondu tvoří vazební kleště, kterými se provléknou kabely zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny. Odolnost se pak zkouší při proměnném kmitočtu indukovaných signálů.

Zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina může být instalována na desce umělé země, jak je uvedeno v bodě 8.2.1, nebo ve vozidle podle podmínek konstrukce vozidla.

Injektážní sonda se vloží do kalibračního přípravku. V pásmu zkušebních kmitočtů se zaznamenává příkon potřebný k dosažení proudu, jak je uvedeno v bodě 3.7.2.1. Tato metoda kalibruje systém proudové injektáže na základě vztahu mezi příkonem a proudem před zkouškou a tento příkon se pak přivede do injektážní sondy připojené ke zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupině pomocí kabelů použitých během kalibrace. Je třeba mít na zřeteli, že monitorovaný výkon vstupující do injektážní sondy je příkonem.

Je-li elektrická/elektronická montážní podskupina namontována na desku umělé země způsobem popsaným v bodě 8.2.1, zakončí se všechny kabely v kabelovém svazku skutečnými zátěžemi a akčními členy. V obou případech, jak při elektrické/elektronické montážní podskupině namontované do vozidla, tak umístěné na desku umělé země, se proudová injektážní sonda instaluje kolem všech vodičů kabelového svazku každého konektoru a dále ve vzdálenosti 150 ± 10 mm od každého konektoru elektronických řídicích jednotek, spojovacích modulů nebo aktivních snímačů zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny v bodě 12.

Pokud je zkoušená elektrická/elektronická montážní podskupina namontována na desku umělé země podle bodu 8.2.1, musí kabelový svazek spojovat umělou síť s hlavní elektronickou řídicí jednotkou. Tento kabelový svazek musí být veden rovnoběžně s okrajem desky umělé země ve vzdálenosti minimálně 200 mm od jejího okraje. V kabelovém svazku musí být napájecí přívod použitý ke spojení elektronické řídicí jednotky s akumulátorem vozidla a zpětný vodič, pokud je ve vozidle použit.

Vzdálenost mezi elektronickou řídicí jednotkou a umělou sítí je 1,0 ± 0,1 m nebo je dána délkou kabelového svazku mezi elektronickou řídicí jednotkou a akumulátorem stejnou, jako je ve vozidle (pokud je známa); volí se kratší vzdálenost z obou. Pokud se použije kabelový svazek z vozidla, vedou se všechny jeho odbočky, které se na této délce vyskytují, podél desky umělé země, ale kolmo od jejího okraje. V opačném případě se odbočky vodičů zkoušené elektrické/elektronické montážní podskupiny, které se na této délce vyskytují, přeruší u umělé sítě vozidla.

Následující tabulka udává rozměry pro konstrukci TEM buňky při specifikovaném horním kmitočtu:

Výrobci si mohou zvolit, zda použijí požadavky částí 2 až 8 nebo požadavky předpisu EHK OSN č. 10, jak je uveden v příloze I, nebo požadavky normy ISO 14982: 1998.

Zvukovému výstražnému zařízení musí být uděleno schválení typu konstrukční části podle požadavků pro vozidla kategorie N v předpisu EHK OSN č. 28, jak je uveden v příloze I.

Je-li typ traktoru schválen, zkoušejí se vlastnosti výstražného zařízení namontovaného na tento typ traktoru takto:

• 2.1.1 hladina akustického tlaku zařízení se po namontování na traktor měří v bodě vzdáleném 7 metrů před traktorem, na volném a co nejrovnějším prostranství. Motor traktoru je zastaven. Efektivní napětí musí odpovídat bodu 6.2.3 předpisu EHK OSN č. 28, jak je uveden v příloze I;
• 2.1.2 měření se provede při hmotnostní křivce „A“ podle normy IEC (Mezinárodní elektrotechnické komise);
• 2.1.3 maximální hladina akustického tlaku se stanoví ve výši mezi 0,5 a 1,5 m nad úrovní země;

Výrobci si mohou vybrat, zda použijí tento bod, nebo bod 2.

• spínač zapalování nebo startování s odnímatelným klíčem,

• uzamykatelnou kabinu,

• uzamykatelný kryt spínače zapalování nebo startování,

• bezpečnostní zámek zapalování nebo startování (například aktivovaný přístupovou kartou),

• uzamykatelný spínač odpojení baterie.

Na vozidle kategorie S nebo na výměnném taženém zařízení, které spadá do kategorie R kvůli poměru maximální technicky přípustné hmotnosti k hmotnosti v nenaloženém stavu, který se rovná nebo je větší než 3,0, musí být namontováno nejméně jedno zařízení, které zabraňuje náhodnému nebo neoprávněnému použití těchto vozidel.

Toto zařízení může zahrnovat:

• uzamykatelný kryt spojovacího zařízení,

• řetěz a visací zámek procházející kroužkem spojovacího zařízení,

• upínání kol,

• visací zámek v otvoru prostoru parkovací brzdy.

Návod k obsluze musí obsahovat informace o použití zařízení namontovaných na vozidlo.

Místo pro montáž musí být tvořeno rovným nebo prakticky rovným povrchem s těmito minimálními rozměry:

• buď

  šířka520 mmvýška120 mm

• nebo

  šířka255 mmvýška165 mm

Místo pro montáž musí být takové, aby po správném upevnění měla značka tyto vlastnosti:

Střed značky nesmí být napravo od roviny souměrnosti vozidla. Levá boční hrana značky nesmí být nalevo od svislé roviny rovnoběžné s rovinou souměrnosti vozidla a dotýkající se bodu, kde je příčný řez vozidlem nejširší.

Značka musí být kolmá nebo prakticky kolmá na rovinu souměrnosti vozidla.

Značka musí být ve svislé rovině s dovolenou odchylkou 5°. Avšak vyžaduje-li to tvar vozidla, může být odkloněna od svislice:

Výška umístění spodního okraje značky nad vozovkou nesmí být menší než 0,3 m; výška umístění horního okraje značky nad vozovkou nesmí být větší než 4,0 m.

Výšky umístění uvedené v bodech 2.3 a 2.4 se měří s nenaloženým vozidlem.

Geometrická viditelnost:

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Povinným štítkem“ se rozumí štítek, kterým výrobce opatří každé vozidlo vyrobené ve shodě se schváleným typem, jak je stanoveno v článku 34 nařízení (EU) č. 167/2013, a který musí mít vhodné označení v souladu s touto přílohou.
• 1.2 „Povinným označením“ se rozumí jakékoli povinné označení se značkou schválení typu stanovenou v článku 34 nařízení (EU) č. 167/2013, kterým musí být v souladu s touto přílohou opatřena vozidla, konstrukční části nebo samostatné technické celky, které byly vyrobeny v souladu se schváleným typem, nebo pro účely jejich identifikace během postupů schvalování.

Identifikační číslo vozidla je pevně stanovená kombinace znaků, které konkrétnímu vozidlu nezaměnitelně přiřazuje výrobce. Jejich účelem je, aby byla bez potřeby dalších údajů zajištěna prostřednictvím výrobce jednoznačná identifikace každého vozidla, a zejména jeho typu, po dobu 30 let.

Identifikační číslo musí být v souladu s těmito požadavky:

• 4.1 Identifikační číslo vozidla se umístí na povinném štítku a také na podvozku, rámu nebo na jiné podobné konstrukci vozidla, když vozidlo opouští výrobní linku.
• 4.2 Pokud možno nesmí zabírat více než jeden řádek.
• 4.3 Vyznačí se na podvozku nebo na jiné podobné konstrukci, pokud možno na přední pravé straně vozidla.
• 4.4 Musí být vyznačeno vyražením, proražením, vyleptáním nebo laserovým zápisem přímo do snadno přístupné části, nejlépe přední pravé strany vozidla takovým způsobem, aby se zabránilo jeho vymazání, úpravě nebo odstranění.

Typ písma, který se použije pro označení podle bodů 3 a 4, je specifikován ve vzoru značky EU schválení typu stanoveném v příloze IV prováděcího nařízení (EU) 2015/504.

Každý samostatný technický celek nebo konstrukční část, které jsou shodné s typem, pro který bylo uděleno EU schválení typu samostatného technického celku nebo konstrukční části podle kapitoly V nařízení (EU) č. 167/2013, musí být opatřeny značkou EU schválení typu samostatného technického celku nebo konstrukční části v souladu s čl. 34 odst. 2 uvedeného nařízení a v souladu s článkem 5 prováděcího nařízení (EU) 2015/504. Značení musí být vždy viditelné, je-li na vozidle namontováno, bez nutnosti odstraňovat jakoukoli součást za použití nástrojů a musí být trvale připevněno (např. vyražením, vyleptáním, laserovým zápisem, samozničujícím lepicím štítkem).

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Délkou vozidla“ se rozumí:

  • délka vozidla měřená mezi svislými rovinami kolmými na podélnou osu vozidla a procházejícími jeho vnějšími obrysovými body s vyloučením:

  • veškerých zrcátek,

  • veškerých spouštěcích rukojetí,

  • veškerých předních nebo bočních obrysových svítilen.

• 1.2 „Šířkou vozidla“ se rozumí:

  • šířka vozidla měřená mezi svislými rovinami rovnoběžnými s podélnou osou vozidla a procházejícími jeho vnějšími obrysovými body s vyloučením:

  • veškerých zrcátek,

  • veškerých směrových svítilen,

  • veškerých předních, bočních a zadních obrysových svítilen a parkovacích svítilen,

  • veškerých sklopných částí jako např. sklopného stupátka a pružných zástěrek proti rozstřiku.

• 1.3 „Výškou vozidla“ se rozumí svislá vzdálenost mezi vozovkou a nejvyšším bodem vozidla nad vozovkou s vyloučením antény. K určení výšky musí být vůz vybaven novými pneumatikami o největším valivém poloměru, vyjádřeno rychlostním indexem, podle specifikace výrobce.
• 1.4 „Přípustnou přípojnou hmotností“ se rozumí hmotnost, kterou může určitý typ traktoru táhnout.
• 1.5 „Technicky přípustnou přípojnou hmotností“ se rozumí jedna z těchto hmotností:
  • a) nebrzděná přípojná hmotnost;
  • b) nájezdově brzděná přípojná hmotnost;
  • c) hydraulicky nebo pneumaticky brzděná přípojná hmotnost.

Vozidla nesmí překročit rozměry a hmotnosti stanovené níže:

Pro kontrolu těchto rozměrů se měří:

• s nenaloženou provozní hmotností vozidla,

• na rovné vodorovné ploše,

• na stojícím vozidle a (v příslušných případech) při vypnutém motoru,

• s novými pneumatikami při normálním huštění podle doporučení výrobce,

• při zavřených dveřích a oknech (v příslušných případech),

• s volantem v poloze pro přímou jízdu (v příslušných případech),

• bez jakýchkoliv odpojitelných zemědělských a lesnických strojů připojených k vozidlu, které lze odpojit bez speciálního nářadí.

• 2.1.1 délka: 12 m;
• 2.1.2 šířka: 2,55 m (k vyduté části boku pneumatiky v místě styku s vozovkou se nepřihlíží);

  Šířku vozidla lze navýšit až na 3,00 m pouze v případě, kdy je toto prodloužení opodstatněno montáží pneumatik, gumových pásů nebo dvojmontážním uspořádáním pneumatik, jež jsou nezbytné pro ochranu půdy, včetně systémů proti rozstřiku, a to za předpokladu, že šířka stálé konstrukce vozidla nepřesáhne 2,55 m a schválený typ vozidla je rovněž vybaven aspoň jednou sadou pneumatik nebo gumových pásů, při jejichž použití celková šířka nepřesáhne 2,55 m.

• 2.1.3 výška: 4 m.

• 2.2.1 délka: 12 m;
• 2.2.2 šířka: 3 m (k vyduté části boku pneumatiky v místě styku s vozovkou se nepřihlíží);
• 2.2.3 výška: 4 m

• 2.3.1 délka: 12 m;
• 2.3.2 šířka: 2,55 m (k vyduté části boku pneumatiky v místě styku s vozovkou se nepřihlíží).

  Šířku vozidla lze navýšit až na 3,00 m pouze v případě, že nastane některá z těchto okolností:

  • a) při použití uspořádání pneumatik na ochranu půdy, pokud lze vozidlo vybavit alespoň jednou sadou pneumatik, se kterou šířka vozidla nepřesáhne 2,55 m. Šířka konstrukce vozidla nezbytné pro účely dopravy nesmí přesáhnout 2,55 m. Jestliže lze vozidlo vybavit alespoň jednou sadou pneumatik, se kterou šířka vozidla nepřesáhne 2,55 m, použijí se takové systémy proti rozstřiku, jsou-li namontovány, že šířka vozidla nepřekročí 2,55 m;
  • b) při použití nástrojů, které jsou nezbytné k fungování vozidla a jsou v souladu s ustanoveními prováděcí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/42/ES ze dne 17. května 2006 o strojních zařízeních a o změně směrnice 95/16/ES (přepracované znění) (Úř. věst. L 157, 9.6.2006, s. 24).). Šířka konstrukce vozidla nezbytné pro účely dopravy nesmí přesáhnout 2,55 m;
• 2.3.3 výška: 4 m.

• 3.2.1 technicky přípustnou přípojnou hmotnost stanovenou výrobcem traktoru, přičemž se zohlední požadavky na traktor v příloze XXXIV;
• 3.2.2 přípojnou hmotnost mechanického spojovacího zařízení (mechanických spojovacích zařízení) podle jejich schválení typu konstrukční části v souladu s tímto nařízením.

Pro účely této přílohy se použijí definice „ojí taženého vozidla“ a „taženého vozidla s nevýkyvnou ojí“ stanovené v článku 2 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/68.

Použijí se rovněž tyto definice:

Pro tuto přílohu platí definice „ojí taženého vozidla“ a „taženého vozidla s nevýkyvnou ojí“ v souladu s požadavky stanovenými na základě čl. 17 odst. 2 písm. b) a čl. 17 odst. 4 nařízení (EU) č. 167/2013.

• 1.1 „Maximální technicky přípustnou hmotností naloženého vozidla“ se rozumí maximální hmotnost stanovená pro vozidlo na základě jeho konstrukčních vlastností a konstrukční výkonnosti bez ohledu na únosnost pneumatik nebo pásů.
• 1.2 „Maximální technicky přípustnou hmotností na nápravu“ se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení přenášenému koly nápravy nebo pásovými podvozky na zem danému konstrukčními vlastnostmi nápravy a vozidla a jejich konstrukční výkonností bez ohledu na únosnost pneumatik nebo pásů.

Maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla uváděná výrobcem je schvalovacím orgánem přijata jako maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla za předpokladu, že:

• 2.1.1 výsledky veškerých zkoušek, které správní orgán uskuteční, zejména těch, které se týkají brzdění a řízení, jsou uspokojivé;
• 2.1.2 maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla a maximální technicky přípustná hmotnost na nápravu v závislosti na kategorii vozidla nepřekračují hodnoty uvedené v tabulce 1.

  Tabulka 1 Maximální přípustná hmotnost naloženého vozidla a maximální přípustná hmotnost na nápravu v závislosti na kategorii vozidla

  (V kategoriích T3 a T4.3 není nutné stanovit maximální zatížení nápravy, protože maximální přípustná hmotnost s nákladem a/nebo bez nákladu vyplývá z jejich definice.)(Odpovídající hodnota pro součet maximální přípustné hmotnosti na nápravu je součtem hmotností na nápravu v příloze I bodech 3.1 až 3.3 směrnice Rady 96/53/ES (Směrnice Rady 96/53/ES ze dne 25. července 1996, kterou se pro určitá silniční vozidla provozovaná v rámci Společenství stanoví maximální přípustné rozměry pro vnitrostátní a mezinárodní provoz a maximální přípustné hmotnosti pro mezinárodní provoz (Úř. věst. L 235, 17.9.1996, s. 59)).)(Pokud je poháněná náprava vybavena pneumatikami v dvojité montáži a pneumatickým zavěšením nebo zavěšením uznávaným za rovnocenné v Evropské unii podle definice v příloze II směrnice 96/53/ES nebo pokud je každá poháněná náprava vybavena pneumatikami v dvojité montáži a maximální hmotnost na každou nápravu nepřesahuje 9,5 t.)(Odpovídající hodnota pro součet maximální přípustné hmotnosti na nápravu je součtem hmotností na nápravu v příloze I bodě 3.5 směrnice 96/53/ES.)

  Kategorie vozidla	Počet náprav	Maximální přípustná hmotnost (t)	Maximální přípustná hmotnost na nápravu
  			Poháněná náprava (t)	Nepoháněná náprava (t)
  T1, T2, T4.1, T4.2	2	18 (s nákladem)	11,5	10
  	3	24 (s nákladem)	11,5	10
  T	4 nebo více	32 (s nákladem)	11,5	10
  T3	2 nebo 3	0,6 (bez nákladu)
  T4.3	2, 3 nebo 4	10 (s nákladem)
  C	Nepoužije se	32	Nepoužije se	Nepoužije se
  R	1	Nepoužije se	11,5	10
  	2	18 (s nákladem)	11,5
  	3	24 (s nákladem)	11,5
  	4 nebo více	32 (s nákladem)	11,5
  S	1	Nepoužije se	11,5	10
  	2	18 (s nákladem)	11,5
  	3	24 (s nákladem)	11,5
  	4 nebo více	32 (s nákladem)	11,5

Při jakémkoli stavu naložení traktoru nesmí být hmotnost přenášená na vozovku koly řízené nápravy menší než 20 % hmotnosti nenaloženého traktoru.

Pokud musí být traktor z důvodu splnění požadavků pro EU schválení typu vybaven přídavnými závažími, musí být tato závaží dodána výrobcem traktoru, musí být určena k montáži a být označena značkou výrobce a údajem o jejich hmotnosti v kilogramech s přesností ± 5 %. U přídavných závaží pro přední nápravu, která jsou určena k častému odnímání a montáži a jsou opatřena rukojetí, musí být zachována bezpečná vůle nejméně 25 mm pro uchopení rukojeti. Způsob nasazení přídavných závaží musí být takový, aby se předešlo jakémukoli jejich neúmyslnému uvolnění (například při převrácení traktoru).

Požadavky na bezpečnost statické elektřiny jsou stanoveny v bodě 3 přílohy XXV.

Všechna výhradně elektrická vozidla kategorií T nebo C, hybridní elektrická vozidla a vozidla, která poskytují elektrický výkon třídy napětí vyšší než 60 V až do 1500 V stejnosměrného proudu nebo vyšší než 30 V až do 1000 V střídavého proudu, musí splňovat požadavky přílohy IV nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 3/2014(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 3/2014 ze dne 24. října 2013, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013, pokud jde o požadavky týkající se funkční bezpečnosti vozidel pro schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek (Úř. věst. L 7, 10.1.2014, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg_del/2014/3/oj).).

Všechna výhradně elektrická vozidla kategorií T nebo C, hybridní elektrická vozidla a vozidla, která poskytují elektrický výkon třídy napětí od 32 V do 60 V stejnosměrného proudu a/nebo od 21 V do 30 V střídavého proudu, musí splňovat požadavky přílohy IV nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 3/2014, s výjimkou bodů 2.1.1 a 2.1.2 o třídách IP, bodu 2.1.6.3 o barevném označení a bodu 2.3 o izolačním odporu.

Tato příloha se použije na nádrže konstruované tak, aby obsahovaly kapalná paliva používaná především pro pohon vozidla.

Palivové nádrže musí být vyrobeny tak, aby odolávaly korozi. Musí vyhovovat zkouškám těsnosti prováděným výrobcem pod tlakem rovným dvojnásobku provozního tlaku, avšak v žádném případě ne méně než 0,3 baru. Jakýkoli nadměrný tlak nebo jakýkoli tlak překračující provozní tlak musí být automaticky kompenzován vhodnými zařízeními (odvětráním, bezpečnostními ventily apod.). Odvětrávací otvory musí být konstruovány způsobem, který brání jakémukoliv riziku požáru. Palivo nesmí unikat uzávěrem palivové nádrže ani zařízeními určenými pro kompenzaci nadměrného tlaku ani tehdy, když je nádrž zcela převrácena; odkapávání se připouští.

Palivové nádrže musí být namontovány takovým způsobem, aby byly chráněny před následky nárazu na čelo nebo záď traktoru; v blízkosti nádrže nesmějí být vyčnívající díly, ostré hrany apod.

Palivové potrubí a plnicí otvor musí být umístěny mimo kabinu.

Palivová nádrž a její příslušenství musí být konstruovány a namontovány do vozidla tak, aby se předešlo nebezpečí vznícení způsobeného statickou elektřinou.

V případě potřeby se učiní opatření pro odvádění náboje. Pro nádrže konstruované pro palivo s bodem vzplanutí nejméně 55 °C se však žádný systém pro odvádění náboje nepožaduje. Bod vzplanutí se určí v souladu s normou ISO 2719:2002.

Výrobce prokáže technické zkušebně, že bylo přijato / byla přijata opatření, kterým/kterými se zajistí splnění těchto požadavků.

Vozidla kategorie R, na něž se vztahuje toto nařízení, musí být konstruována tak, aby zajišťovala účinnou ochranu proti podjetí zezadu vozidly kategorií M₁ a N₁(Podle definice v příloze II části A směrnice 2007/46/ES.). Musí splňovat požadavky stanovené v oddílech 2 a 3 této přílohy, musí mít certifikát schválení typu stanovený v příloze V prováděcího nařízení (EU) 2015/504 a na zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu musí být připevněna značka EU schválení typu, jak je stanoveno v bodě 5.2 přílohy IV uvedeného nařízení.

• 2.1.1 Vozidlo se zkouší za těchto podmínek:

  • vozidlo musí být v klidu na vodorovné, pevné a hladké ploše,

  • přední kola musí být v poloze pro jízdu v přímém směru,

  • pneumatiky musí být nahuštěny na tlak doporučený výrobcem vozidla,

  • je-li to zapotřebí pro dosažení požadovaných zkušebních sil, může být vozidlo zadržováno jakýmkoli způsobem určeným výrobcem vozidla,

  je-li vozidlo vybaveno hydraulicko-pneumatickým, hydraulickým nebo pneumatickým odpružením nebo zařízením pro automatické vyvažování podle zátěže, musí se zkoušet s tímto odpružením nebo zařízením za běžných provozních podmínek určených jeho výrobcem.

• vozidlo splňuje podmínky stanovené v bodě 2.3, nebo

• jestliže světlá výška zadní části nenaloženého vozidla není větší než 55 cm v šířce, která není menší než šířka zadní nápravy o více než 10 cm na obou stranách (nepočítaje vyboulení pneumatik těsně u vozovky).

Je-li zadních náprav více, použije se šířka nejširší nápravy.

Tento požadavek musí být splněn alespoň do vzdálenosti 45 cm od zadního okraje vozidla.

• vozidlo je opatřeno zvláštním zařízením pro ochranu proti podjetí zezadu podle požadavků bodu 2.4, nebo

• vozidlo je konstruováno a/nebo vybaveno na zádi tak, že její konstrukční části lze s ohledem na jejich tvar a vlastnosti pokládat za náhradu zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu. Za náhradu zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu se považují konstrukční části, jejichž kombinovaná funkce splňuje požadavky uvedené v bodě 2.4.

• 2.4.a U vozidel vybavených zvedací plošinou může být montáž zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu přerušena pro účely použití tohoto mechanismu. V těchto případech platí, že:
  • 2.4.a.1 boční vzdálenost mezi upevňovacími prvky zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu a prvky zvedací plošiny, kvůli kterým je přerušení nezbytné, nesmí převyšovat 2,5 cm;
  • 2.4.a.2 jednotlivé prvky zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu musí mít v každém případě účinnou povrchovou plochu nejméně 350 cm²;
  • 2.4.a.3 jednotlivé prvky zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu musí mít dostatečné rozměry, aby splňovaly požadavky bodu 2.4.5.1, přičemž se stanoví vzájemné umístění zkušebních bodů. Pokud jsou body P1 umístěny v oblasti přerušení uvedené v bodě 2.4a, body P1, které se mají použít, musí být umístěny uprostřed jakéhokoli podélného řezu zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu;
  • 2.4.a.4 pro oblast přerušení zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu a pro účely zvedací plošiny se nemusí použít požadavky bodu 2.4.1.

Musí mít tyto charakteristiky:

• 2.4.1 zařízení musí být upevněno co možná nejblíže k zádi vozidla. Při nenaloženém vozidle(Podle definice v bodě 2.6 dodatku 1.) nesmí být spodní okraj zařízení v žádném bodě výše než 55 cm nad vozovkou;
• 2.4.2 šířka zařízení nesmí být v žádném bodě větší než šířka zadní nápravy vozidla měřená mezi vnějšími okraji kol, nepočítaje vyboulení pneumatik těsně u vozovky, ani nesmí být na obou stranách kratší o více než 10 cm. Je-li zadních náprav více, použije se šířka nejširší nápravy. Šířka zařízení nesmí v žádném případě překročit 2,55 m;
• 2.4.3 výška průřezu příčníku nesmí být menší než 10 cm. Boční okraje příčníku nesmí být zahnuty dopředu nebo mít ostrý vnější okraj; tato podmínka je splněna, jsou-li boční okraje příčníku vně zaobleny s poloměrem zaoblení nejméně 2,5 mm;
• 2.4.4 zařízení může být konstruováno tak, aby se jeho poloha na zádi vozidla mohla měnit. V takovém případě musí být zaručen způsob jeho zajištění v provozní poloze tak, aby byla vyloučena jakákoli neúmyslná změna polohy. Obsluha musí mít možnost měnit polohu zařízení s použitím síly nepřekračující 40 daN;
• 2.4.5 zařízení musí mít přiměřenou odolnost proti silám působícím rovnoběžně s podélnou osou vozidla a v provozní poloze musí být spojeno s podélníky rámu nebo částmi, které je nahrazují.

  Tento požadavek se považuje za splněný, jestliže se prokáže, že jak během působení sil, tak po něm není vodorovná vzdálenost mezi zadní částí zařízení a zadním okrajem vozidla v bodech P1, P2 a P3 větší než 40 cm. Všechny části vozidla, které jsou výše než 3 m nad vozovkou, když je vozidlo bez nákladu, se z měření této vzdálenosti vyloučí;

  • 2.4.5.1 body P1 jsou umístěny ve vzdálenosti 30 cm od podélných rovin tečných k vnějším okrajům kol na zadní nápravě; body P2 ležící na přímce spojující body P1 jsou v souměrné poloze ke střední podélné rovině vozidla ve vzájemné vzdálenosti 70 cm až 100 cm, přičemž jejich přesnou polohu určí výrobce. Výšku bodů P1 a P2 nad vozovkou stanoví výrobce vozidla v rozmezí přímek, které vodorovně ohraničují zařízení. Když je vozidlo bez nákladu, nesmí však tato výška přesáhnout 60 mm. Bod P3 je středem na spojnici bodů P2;
  • 2.4.5.2 v obou bodech P1 a v bodě P3 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 25 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není větší než 5 × 10⁴ N;
  • 2.4.5.3 v obou bodech P2 se postupně působí vodorovnou silou, která odpovídá 50 % maximální technicky přípustné hmotnosti vozidla, avšak není větší než 10 × 10⁴ N;
  • 2.4.5.4 silami podle bodů 2.4.5.2 a 2.4.5.3 se působí odděleně. Pořadí, ve kterém se silami působí, může stanovit výrobce;
  • 2.4.5.5 při praktických zkouškách, kterými se ověřuje splnění výše uvedených požadavků, musí být splněny tyto podmínky:
    • 2.4.5.5.1 zařízení musí být připojeno k podélníkům podvozku nebo k částem, které je nahrazují.
    • 2.4.5.5.2 předepsanými silami se pomocí zkušebních přípravků, vhodně kloubově uchycených (např. kardanovými klouby), působí rovnoběžně se střední podélnou rovinou vozidla přes plochu o výšce do 25 cm (přesnou výšku určí výrobce) a šířce do 20 cm, s poloměrem zakřivení 5 ± 1 mm na svislých hranách; střed plochy se postupně umísťuje do bodů P1, P2 a P3.

• oplenová přípojná vozidla a jiná podobná přípojná vozidla pro přepravu kmenů nebo jiných velmi dlouhých předmětů,

• vozidla, u nichž se ochrana proti podjetí zezadu neslučuje s účelem jejich použití.

Vozidla, u nichž je jakékoli zařízení pro ochranu proti podjetí zezadu neslučitelné s jejich provozním zařízením namontovaným vzadu, jsou od tohoto požadavku osvobozena. V ostatních případech musí být vozidlo vybaveno na své zadní části zařízením pro ochranu proti podjetí zezadu, které nebrání funkci těchto provozních zařízení.

Každé vozidlo kategorie R3b a R4b musí být konstruováno a/nebo vybaveno tak, aby, je-li dokončeným vozidlem, účinně chránilo nechráněné účastníky silničního provozu (chodce, cyklisty, motocyklisty) před nebezpečím pádu pod boky vozidla a jejich přejetí koly.

Tato příloha se nepoužije na:

• přípojná vozidla speciálně konstruovaná a vyrobená pro přepravu velmi dlouhých, nedělitelných nákladů, jako jsou dřevěné klády,

• vozidla navržená a konstruovaná pro zvláštní účely, u nichž není z praktických důvodů možné takovou boční ochranu umístit.

Vozidlo splňuje požadavky podle bodu 1.1, jestliže jeho boční části zajišťují ochranu v souladu s ustanoveními bodů 1.3 – 5 a dodatku 1.

Při zkouškách, kterými se zjišťuje splnění technických požadavků podle bodu 2, vozidlo:

• musí být na vodorovném a rovinném povrchu,

• řízená kola musí mít v poloze pro jízdu v přímém směru,

• musí být nenaložené,

• návěsy musí spočívat na svých opěrách tak, aby ložná plocha byla ve vodorovné poloze.

• u vozidel kategorie R3b musí být vysoké nejméně 50 mm;

• u vozidel kategorie R4b musí být vysoké nejméně 100 mm a musí být v podstatě ploché. Kombinace ploch a profilů musí vytvářet prakticky spojité boční ochranné zařízení s výhradou bodu 2.2.

• 2.4.1 Její poloha musí být:
  • 2.4.1.1 na ojí taženém přípojném vozidle: ne více než 500 mm směrem k zadní části příčné svislé roviny tečné k zadnímu okraji pneumatiky kola, které se nachází bezprostředně před ochranným zařízením;
  • 2.4.1.2 na přípojném vozidle s nevýkyvnou ojí nebo přípojném vozidle s nápravami uprostřed: v oblasti před příčnou rovinou procházející středem přední nápravy, ale nesmí přesahovat přední část karoserie, je-li jí přípojné vozidlo vybaveno, aby byly zajištěny jeho běžné manévrovací schopnosti.
• 2.4.2 Pokud se přední hrana nachází v jinak otevřeném prostoru, musí být v celém rozsahu výšky bočního ochranného zařízení tvořena spojitým svislým členem; vnější a přední strany tohoto členu musí v případě vozidel R3b měřit nejméně 50 mm ve směru dozadu a být ohnuty na 100 mm směrem dovnitř, v případě vozidel R4b pak musí měřit nejméně 100 mm ve směru dozadu a být ohnuty na 100 mm směrem dovnitř.

• 2.7.1 jestliže rovina podle bodu 2.7 neprotíná konstrukci vozidla, musí být horní hrana na úrovni povrchu ložné plochy nebo ve výšce 950 mm nad vozovkou, podle toho, která z těchto výšek je menší;
• 2.7.2 jestliže rovina podle bodu 2.7 protíná konstrukci vozidla ve výšce větší než 1,3 m nad vozovkou, musí být horní hrana bočního ochranného zařízení nejméně 950 mm nad vozovkou.

Boční ochranné zařízení se považuje za vyhovující, je-li schopno odolat vodorovné statické síle 1 kN působící kolmo na kteroukoliv část jeho vnějšího povrchu středem beranu, jehož čelní plocha o průměru 220 ± 10 mm je kruhová a rovinná, a jestliže průhyb ochranného zařízení pod zatížením nepřesahuje:

• 30 mm podél 250 mm od zadního okraje ochranného zařízení, a

• 150 mm v ostatních částech ochranného zařízení.

• 2.8.1 Splnění těchto požadavků je možno ověřit výpočtem.

Odchylně od výše uvedených požadavků musí vozidla níže uvedených typů vyhovovat pouze v rozsahu uvedeném u jednotlivých případů:

• 3.1 je-li roztažitelný přívěs zkrácen na nejmenší délku, musí splňovat všechny požadavky bodu 2; je-li přívěs roztažen, musí boční ochranná zařízení splňovat požadavky bodů 2.6, 2.7 a 2.8 a buď bodu 2.4, nebo bodu 2.5, avšak nikoliv nezbytně obou; roztažení přívěsu nesmí vytvořit mezery v délce bočních ochranných zařízení;
• 3.2 cisternové vozidlo, tj. vozidlo určené pouze pro přepravu tekutého substrátu v uzavřené nádrži trvale připevněné k vozidlu a opatřené hadicovými či trubkovými spojkami pro plnění a vyprazdňování, musí být vybaveno bočními ochrannými zařízeními, která splňují požadavky bodu 2 podle praktických možností; od jejich důsledného dodržení lze upustit pouze tehdy, je-li to nezbytné z důvodů provozních požadavků;
• 3.3 u vozidla vybaveného výsuvnými nohami ke zvýšení stability při nakládání, vykládání nebo jiných činnostech, pro které je vozidlo konstruováno, může být boční ochranné zařízení uspořádáno s dodatečnými mezerami tam, kde jsou nutné, aby bylo umožněno roztažení noh.

Boční stěny vozidla mohou být pokládány za náhradu bočních ochranných zařízení, jsou-li konstruovány a/nebo vybaveny tak, že svým tvarem spolu s vlastnostmi svých konstrukčních částí splňují požadavky bodu 2.

Jako alternativu ke splnění bodů 1.3 až 2.9 a 4 si výrobci mohou zvolit, zda splní body 2 a 3 části I, II a III jakož i přílohu 3 předpisu EHK OSN č. 73, jak je uveden v příloze I.

• délka nepřekračovala 1,4násobek rozchodu traktoru přední nebo zadní nápravy, podle toho, která je větší,

• šířka nepřekračovala maximální celkovou šířku traktoru bez vybavení, nebo 2,55 mm, přičemž platí užší z těchto rozměrů.

• 7.1 V případě traktorů kategorie T4.3 nesmí délka plošiny překračovat 2,5násobek maximálního předního nebo zadního rozchodu traktoru, podle toho, který je větší.
• 7.2 V případě traktorů kategorie T2 nesmí délka plošiny překračovat 1,8násobek maximálního předního nebo zadního rozchodu traktoru, podle toho, který je větší.

Každý traktor musí mít speciální zařízení, ke kterému musí být možné připojit pro účely tažení spojovací prostředek, jakým je tažná tyč nebo tažné lano.

Zařízení musí být namontováno k přední části traktoru, který musí být vybaven spojovacím čepem nebo hákem.

Tažné zařízení musí být typu vidlice nebo navijáku vhodného k danému použití. Rozevření v ose blokovacího čepu musí mít rozměr 60 mm +0,5/–1,5 mm a hloubka vidlice měřená od osy čepu musí být 62 mm –0,5 mm / +5 mm.

Spojovací čep musí mít rozměr 30 + 1,5 mm a být vybaven zařízením, které zamezí jeho vytažení v průběhu použití. Zajišťovací zařízení musí být neoddělitelné.

Výše uvedená dovolená odchylka + 1,5 mm by se neměla považovat za výrobní odchylku, ale za přípustnou odchylku jmenovitých rozměrů čepů rozdílných konstrukcí.

Správné použití tažného zařízení musí být vysvětleno v návodu k obsluze v souladu s požadavky stanovenými v článku 25 nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 1322/2014.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Cyklickým provozem“ se rozumí stav, kdy zatížení pneumatiky cykluje mezi plně naloženým stavem a stavem bez zatížení.
• 1.2 „Vysokým a trvalým točivým momentem“ se rozumí stav, který nastane v důsledku zatížení oje nebo závěsného zařízení.
• 1.3 „Použitelným husticím tlakem v pneumatice“ se rozumí vnitřní tlak pneumatiky, je-li pneumatika v teplotě okolí (tj. tlak v pneumatice za studena), doporučený v souladu se zatížením, rychlostí a provozními podmínkami vozidla. Nezahrnuje žádný tlak vzniklý používáním pneumatiky a je vyjádřen v kPa.
• 1.4 „Maximálním zatížením“ se rozumí hmotnost, kterou je pneumatika schopna nést, pokud je používána v souvislosti s pokyny k použití stanovenými výrobcem pneumatik.
• 1.5 „Maximální přípustnou hmotností na nápravu podle specifikace pneumatik“ se rozumí hmotnost, která odpovídá maximálnímu přípustnému statickému svislému zatížení, které lze přenášet na vozovku koly nápravy, a je omezena maximálním zatížením typů pneumatik, jež lze namontovat na vozidlo, jak jsou uvedeny v informačním dokumentu.

Ustanovení pro pneumatiky určené především pro zemědělská vozidla s diagonální nebo smíšenou konstrukcí s referenční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (tj. symbol kategorie rychlosti A8), jakož i pro radiální pneumatiky určené především pro účely použití ve stavebnictví (tj, pneumatiky s označením „Industrial“, „IND“, „R-4“ nebo „F-3“).

Všechny pneumatiky, které jsou v souladu s příslušným typem, musí být označeny podle bodů 2.1.1.2 až 2.1.1.2.4.

Zvláštní požadavky na označování

Pneumatiky musí být opatřeny tímto označením v souladu s normou ISO 4223-1:2002/Amd 1:2011, včetně:

• označení rozměru pneumatiky,

• indexu únosnosti (číselný kód, jenž udává zatížení, které pneumatika unese při rychlosti odpovídající přiřazené kategorii rychlosti),

• symbolu kategorie rychlosti (symbol, jenž udává maximální rychlost, při níž pneumatika může nést zatížení odpovídající jejímu indexu únosnosti),

• slova „TUBELESS“, jde-li o pneumatiku konstruovanou pro užití bez duše.

Pneumatiky musí být opatřeny těmito doplňkovými označeními:

• obchodní název nebo značka výrobce,

• husticí tlak, který nesmí být překročen za účelem dosednutí patky při montáži pneumatiky,

• u pneumatik pro připojené stroje musí být provozní popis (index únosnosti a symbol kategorie rychlosti) doplněn o údaj, zda se použije na „hnací kolo“ nebo „volně se otáčející kolo“ nebo na obojí, a

• datum výroby v podobě skupiny čtyř číslic; první dvě číslice udávají týden a druhé dvě číslice rok výroby.

Všechna označení uvedená v bodech 2.1.1.2.1 a 2.1.1.2.2 musí být čitelně a trvale vylisována v reliéfu nebo na povrchu bočnice a vytvořena během výrobního procesu. Vypalování nebo jiné způsoby značení po dokončení výrobního procesu nejsou přípustné.

V souladu s čl. 34 odst. 2 nařízení (EU) č. 167/2013 se nepožaduje žádná značka schválení typu pro pneumatiky určené především pro zemědělská vozidla s diagonální nebo smíšenou konstrukcí s referenční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (tj. symbol kategorie rychlosti A8) ani pro radiální pneumatiky určené především pro účely použití ve stavebnictví (tj, pneumatiky s označením „Industrial“, „IND“, „R-4“ nebo „F-3“) schválené v souladu s tímto nařízením.

Informační dokument a dokumentace, které mají být předloženy spolu se žádostí o schválení typu uvedených pneumatik, jsou specifikovány ve vzorech stanovených v čl. 68 písm. a) nařízení (EU) č. 167/2013.

Každému schválenému typu pneumatiky se přidělí jedinečné číslo schválení typu, jehož vzor je uveden v čl. 68 písm. h) nařízení (EU) č. 167/2013, a vystaví se certifikát schválení typu, jehož vzor je uveden v čl. 68 písm. c) nařízení (EU) č. 167/2013.

Nové pneumatiky odpovídající typu, které splňují požadavky uvedené v bodech 2.1.1 až 2.1.1.2.4, mohou být nadále uváděny na trh do 31. prosince 2018.

Pneumatiky, jež byly vyrobeny před datem uvedeným v bodě 2.1.2, které nesplňují požadavky bodů 2.1.3 až 2.1.3.1 a které splňují požadavky uvedené v bodech 2.1.1 až 2.1.1.2.4, mohou být prodávány po dobu nejvýše 30 měsíců od uvedeného data.

Požadavky na pneumatiky určené především pro zemědělská vozidla jiné než pneumatiky podle bodů 2.1.1 až 2.1.1.2.4

Pneumatiky, na které se nevztahují ustanovení bodů 2.1.1 až 2.1.1.2.4, musí odpovídat typům schváleným podle příslušných předpisů EHK OSN.

Zvláštní požadavky na montáž pneumatik u vozidel s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 65 km/h.

S výhradou ustanovení bodu 2.2.1.2 musí mít všechny pneumatiky namontované na vozidlo, včetně jakékoli náhradní pneumatiky, schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 106, jak je uveden v příloze I.

Pro účely schválení typu vozidla v souladu s nařízením (EU) č. 167/2013 mohou pneumatiky určené především pro zemědělská vozidla s diagonální nebo smíšenou konstrukcí s referenční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (tj. symbol kategorie rychlosti A8), jakož i radiální pneumatiky určené především pro účely použití ve stavebnictví (tj, pneumatiky s označením „Industrial“, „IND“, „R-4“ nebo „F-3“) do 31. prosince 2017 místo toho získat schválení typu v souladu s tímto nařízením.

Pokud je vozidlo určeno pro podmínky použití, které jsou neslučitelné s vlastnostmi pneumatik, které mají schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 106, jak je uveden v příloze I, nebo podle tohoto nařízení, a proto je třeba namontovat pneumatiky s jinými vlastnostmi, požadavky bodu 2.2.1.1 se nepoužijí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

• pneumatiky jsou v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 661/2009 ze dne 13. července 2009 o požadavcích pro schvalování typu motorových vozidel, jejich přípojných vozidel a systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla z hlediska obecné bezpečnosti (Úř. věst. L 200, 31.7.2009, s. 1).) (tj. jejich typ byl schválen podle předpisů EHK OSN č. 30, 54 a 117, jak jsou uvedeny v příloze I tohoto nařízení), nebo mají schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 75, jak je uveden v příloze I, a

• schvalovací orgán a technická zkušebna dospěly k závěru, že namontované pneumatiky vyhovují provozním podmínkám vozidla. Povaha výjimky a zdůvodnění uznání musí být jasně uvedeny ve zkušebním protokolu.

Zvláštní požadavky na montáž pneumatik u vozidel s maximální konstrukční rychlostí převyšující 65 km/h.

S výhradou ustanovení bodu 2.2.2.2 musí být všechny pneumatiky namontované na vozidlo, včetně jakékoli náhradní pneumatiky, v souladu s nařízením (ES) č. 661/2009 (tj. mít schválení typu podle předpisů EHK OSN č. 30, 54 a 117, jak jsou uvedeny v příloze I).

Pokud je vozidlo určeno pro podmínky použití, které jsou neslučitelné s vlastnostmi pneumatik, které mají schválení typu v souladu s nařízením (ES) č. 661/2009, a proto je třeba namontovat pneumatiky s jinými vlastnostmi, požadavky bodu 2.2.2.1 se nepoužijí, pokud jsou splněny tyto podmínky:

• pneumatiky mají schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 75, jak je uveden v příloze I, a

• schvalovací orgán a technická zkušebna dospěly k závěru, že namontované pneumatiky vyhovují provozním podmínkám vozidla. Povaha výjimky a zdůvodnění uznání musí být jasně uvedeny ve zkušebním protokolu.

Všechny běžně montované pneumatiky na jedné nápravě musí být stejného typu, s výjimkou případů uvedených v bodech 2.2.4.1.1 a 2.2.4.1.2.

Prostor, ve kterém se kolo otáčí, musí být takový, aby při použití největšího přípustného rozměru pneumatik a šířek ráfku a s ohledem na minimální a maximální hloubku zálisů kol (v příslušných případech) dovoloval volný pohyb vzhledem k minimálním a maximálním omezením daným zavěšením kola a řídícím ústrojím, jak je určil výrobce vozidla. To se ověří provedením zkoušek s pneumatikami největších rozměrů v každém prostoru, přičemž se vezmou v úvahu příslušné velikosti ráfku a maximální šířka průřezu a vnější průměr pneumatiky, ve vztahu k označení rozměru pneumatik, jak je uvedeno v příslušném předpisu EHK OSN. Zkoušky se provedou otáčením zařízení reprezentujícího maximální plášť pneumatiky, nikoli pouze pneumatiku samotnou, v prostoru příslušného kola.

Technická zkušebna může souhlasit s využitím jiného zkušebního postupu (např. zkoušky se simulací) k ověření, zda jsou splněny požadavky bodu 2.2.3.2, pokud je dodržena vzdálenost mezi maximálním pláštěm pneumatiky a konstrukcí vozidla.

Maximální zatížení každé pneumatiky namontované na vozidle, při zohlednění maximální konstrukční rychlosti vozidla a nejnáročnějších provozních podmínek a v případě potřeby i zvláštních případů uvedených v bodech 2.2.6 až 2.2.6.5, se musí rovnat nejméně následujícím hodnotám:

• maximální přípustná hmotnost na nápravu, jestliže je na nápravě jen jedna pneumatika,

• polovina maximální přípustné hmotnosti na nápravu, jestliže jsou na nápravě dvě pneumatiky v jednoduché montáži,

• 0,285násobek maximální přípustné hmotnosti na nápravu, jestliže jsou na nápravě dvě sady pneumatik v dvojité montáži,

• 0,20násobek maximální přípustné hmotnosti na nápravu, jestliže jsou na nápravě dvě sady pneumatik v trojité montáži.

V případě, že dvojité či trojité montáže jsou tvořeny různými typy pneumatik (označení rozměrů pneumatiky a provozní popis), platí tyto požadavky:

• pneumatiky musí mít stejný celkový průměr;

• pneumatiky musí být stejný „druh užití“, „konstrukci“ a „značku kategorie rychlosti“, jak jsou vymezeny v bodech 2.1.3, 2.1.4 a 2.1.5 předpisu EHK OSN č. 106, jak je uveden v příloze I;

• vozidlo musí být vybaveno symetricky;

• součet všech hodnot maximálního zatížení všech pneumatik namontovaných na nápravu musí činit nejméně 1,14násobek maximální přípustné hmotnosti na nápravu v případě dvojité montáže a 1,2násobek maximální přípustné hmotnosti na nápravu v případě trojité montáže;

• podíl maximální přípustné hmotnosti na nápravu u každé pneumatiky montáže nesmí překročit maximální zatížení každé pneumatiky;

• husticí tlak každé pneumatiky v montáži musí odpovídat doporučení výrobce pneumatik při zohlednění aktuálního zatížení každé pneumatiky a provozních podmínek.

Pokud může mít vozidlo namontováno na každou nápravu pneumatiky, pro něž je součet maximálního zatížení menší než maximální přípustná hmotnost na nápravu, požadavky bodů 2.2.4.1 a 2.2.4.1.1 se použijí s maximální přípustnou hmotností na nápravu podle specifikace pneumatiky, namísto maximální přípustné hmotnosti na nápravu.

Maximální přípustná hmotnost na nápravu podle specifikace pneumatiky a maximální přípustná hmotnost na nápravu jsou hodnoty uvedené výrobcem vozidla.

Návod k obsluze, informační dokument a certifikát o shodě musí obsahovat hodnoty hmotností na nápravu pro každou nápravu v závislosti na maximální přípustné hmotnosti na nápravu podle specifikace pneumatiky.

Maximální zatížení pneumatiky se stanoví takto:

• 2.2.4.2.1 V případě pneumatik označených symbolem rychlosti D (tj. 65 km/h) nebo nižším se pro konkrétní druh užití zohlední tabulka „Změny únosnosti při různých rychlostech“ uvedená v bodě 2.30 předpisu EHK OSN č. 106, jak je uveden v příloze I. Tabulka ukazuje v závislosti na indexu únosnosti a značky jmenovité kategorie rychlosti změny únosnosti, kterým je pneumatika schopna odolat při zohlednění maximální konstrukční rychlosti vozidla.
• 2.2.4.2.2 V případě pneumatik označených symbolem rychlosti F (80 km/h) nebo vyšším, které mají schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 54, se zohlední tabulka „Změny únosnosti při různých rychlostech“ uvedená v bodě 2.29 uvedeného předpisu. Tabulka ukazuje v závislosti na indexu únosnosti a značky jmenovité kategorie rychlosti změny únosnosti, kterým je pneumatika schopna odolat při zohlednění maximální konstrukční rychlosti vozidla.
• 2.2.4.2.3 V případě pneumatik, které mají schválení typu podle předpisu EHK OSN č. 75, se zohlední „Tabulka únosností pneumatik při různých rychlostech“ uvedená v bodě 2.27 uvedeného předpisu. Tabulka ukazuje v závislosti na indexu únosnosti a značky jmenovité kategorie rychlosti změny únosnosti, kterým je pneumatika schopna odolat při zohlednění maximální konstrukční rychlosti vozidla.

Příslušné informace týkající se indexů únosnosti a rychlosti, jakož i použitelných husticích tlaků v pneumatikách, musí být jasně uvedeny v návodu k obsluze vozidla, aby se zajistilo, že v případě potřeby budou po uvedení vozidla do provozu namontovány vhodné náhradní pneumatiky s příslušnou únosností.

Index únosnosti uvedený v informačním dokumentu musí být nejnižšího stupně, který je slučitelný s maximálním přípustným zatížením příslušné pneumatiky. Mohou být namontovány pneumatiky s vyšším stupněm.

Každá pneumatika, kterou je vozidlo běžně vybaveno, musí být označena symbolem kategorie rychlosti.

Symbol kategorie rychlosti musí být slučitelný s maximální konstrukční rychlostí.

Musí být zohledněno upravené zatížení podle bodů 2.2.4.2.1 až 2.2.4.2.3.

Příslušné informace a použitelný husticí tlak v pneumatikách musí být jasně uvedeny v příručce uživatele vozidla, aby se zajistilo, že v případě potřeby budou po uvedení vozidla do provozu namontovány vhodné náhradní pneumatiky s příslušnou rychlostní kapacitou.

Kategorie rychlosti uvedená v informačním dokumentu musí být nejnižšího stupně, který je slučitelný s maximální konstrukční rychlostí vozidla. Mohou být namontovány pneumatiky s vyšším stupněm.

Zvláštní požadavky na vozidla vybavená pneumatikami označenými symboly kategorie rychlosti odpovídajícími maximální konstrukční rychlosti nepřevyšující 65 km/h (tj. až po symbol D).

V cyklickém provozu:

• 2.2.6.1.1.1 před přepravou po vozovce musí být provedena vykládka;
• 2.2.6.1.1.2 vozidla vybavená vstřikovači nebo jakýmkoli jiným zařízením dotýkajícím se země (například pluhy) nebo vlečnými předměty se považují za vozidla pracující s vysokým točivým momentem;
• 2.2.6.1.1.3 vozidla, která táhnou přípojná vozidla, se rovněž považují za vozidla pracující s vysokým točivým momentem, pokud pracují na sklonech o úhlu větším než 11^o (20 %).

V případě pneumatik s druhem užití „traktor – řízené kolo“ a označených „FRONT“ nebo „F-1“, „F-2“ nebo „F-3“ pracujících při rychlostech až do maximální rychlosti 10 km/h u traktoru vybaveného „předním nakladačem“ nesmí maximální zatížení pneumatiky přesáhnout 2,0násobek zatížení odpovídajícího indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice.

V případě pneumatik s druhem užití „traktor – hnací kolo“ pracujících na poli s „vysokým a trvalým točivým momentem“ (např. během orby) nesmí maximální zatížení pneumatiky překročit zatížení odpovídající indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice vynásobené koeficientem 1,07 u pneumatik se symbolem kategorie rychlosti A8 nebo koeficientem 1,15 u pneumatik se symbolem kategorie rychlosti D.

V případě pneumatik s druhem užití „traktor – hnací kolo“ pracujících na poli bez „vysokého a trvalého točivého momentu“ a až do maximální rychlosti 10 km/h (kromě prací na svahu se sklonem nad 20 %) nesmí maximální zatížení pneumatiky překročit zatížení odpovídající indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice vynásobené koeficientem 1,70.

V případě pneumatik s druhem užití „traktor – hnací kolo“ pracujících na poli bez „vysokého a trvalého točivého momentu“ a s maximální rychlostí nepřevyšující 15 km/h (kromě prací na svahu se sklonem nad 20 %) nesmí maximální zatížení pneumatiky překročit zatížení odpovídající indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice vynásobené koeficientem 1,55.

V případě pneumatik s druhem užití „pro připojené stroje“ namontovaných na vozidlech kategorií T, R a S, označených symboly kategorie rychlosti A6 nebo A8 se jmenovitým průměrem ráfku nepřekračujícím 24, pracujících s „cyklickou vysokou změnou únosnosti“ (tj. když jednu cestu je vozidlo prázdné a na druhé cestě překračuje maximální technicky přípustná hmotnost naloženého vozidla dvojnásobně nenaloženou provozní hmotnost) lze zvýšit změnu únosnosti v závislosti na rychlosti uvedené v bodě 2.2.4.2.1 až o 20 % pro volně se otáčející kola nebo až o 43 % v případě hnacích kol.

Minimální husticí tlak v pneumatice pro případy uvedené v bodech 2.2.6.1.2 až 2.2.6.1.6 musí být poskytnut výrobcem pneumatiky.

V případě „pneumatik se zvýšenou odolností“ nebo „pneumatik s vysokou odolností“ s druhem užití „traktor – hnací kolo“ (označených předponou IF nebo VF) pracujících při rychlostech až do maximální rychlosti 10 km/h namontovaných na vozidlo vybavené „předním nakladačem“ nesmí maximální zatížení pneumatiky přesáhnout 1,40násobek zatížení odpovídajícího indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice a příslušný referenční tlak se zvýší o 80 kPa.

V případě „pneumatik se zvýšenou odolností“ s druhem užití „hnací kolo traktoru“ označených předponou IF a příponou CFO namontovaných na vozidlech kategorie T pracujících na poli bez „vysokého a trvalého točivého momentu“ (kromě prací na svahu se sklonem nad 20 %) nesmí maximální zatížení pneumatiky překročit zatížení odpovídající indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice vynásobené koeficientem 1,55 pro práce až do maximální rychlosti 15 km/h a koeficientem 1,30 pro práce až do maximální rychlosti 30 km/h.

Pokud jsou pneumatiky s druhem užití „traktor – hnací kolo“ označeny symboly kategorie rychlosti D nebo A8 a namontovány na zemědělská přípojná vozidla pracující při rychlostech mezi 25 km/h a 40 km/h, nesmí maximální zatížení pneumatiky přesáhnout 1,20násobek zatížení odpovídajícího indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice.

V případě pneumatik s druhem užití „lesnické stroje“ namontovaných na hnací kola vozidel kategorie T pro lesnické použití s vysokým a trvalým točivým momentem při práci v lese při rychlostech do 10 km/h (včetně případů uvedených v bodech 2.2.6.1.1.2 a 2.2.6.1.1.3) nesmí maximální zatížení pneumatiky překročit zatížení odpovídající indexu únosnosti vyznačenému na pneumatice.

V případě pneumatik s druhem užití „pro připojené stroje“ označených symboly kategorie rychlosti A6 nebo A8 namontovaných na volně se otáčející řízená kola vozidel kategorie T se únosnost označená jako „volně se otáčející“ s přihlédnutím k maximální konstrukční rychlosti vozidla, jakož i ke změně únosnosti v závislosti na rychlosti podle definice uvedené v bodu 2.30 předpisu EHK OSN č. 106 vynásobí koeficientem 0,80.

Příslušné informace a použitelný husticí tlak v pneumatikách musí být jasně uvedeny v návodu k obsluze vozidla, aby se zajistilo, že v případě potřeby budou po uvedení vozidla do provozu namontovány vhodné náhradní pneumatiky s příslušnou únosností.

V případě, že použitelný husticí tlak pro pneumatiky namontované na zemědělská nebo lesnická vozidla přesáhne 500 kPa, nesmí tlak ve styku pneumatiky s vozovkou překročit hodnotu 0,8 MPa.

Tlak ve styku pneumatiky s vozovkou je průměrné zatížení přenášené správně nahuštěnou pneumatikou prostřednictvím její dotykové plochy na rovný povrch. Svislá síla se měří za statických podmínek na ose kola s přihlédnutím k maximální přípustné hmotnosti na nápravu podle prohlášení výrobce. Dotyková plocha pneumatiky sestává z rovného povrchu obsaženého v konvexní mnohoúhelníkové křivce ohraničující nejmenší plochu obsahující všechny body kontaktu mezi pneumatikou a vozovkou.

Výrobce pneumatik může být určen jako akreditovaná interní technická zkušebna a provádět vlastní zkoušení v souladu s článkem 60 nařízení (EU) č. 167/2013.

Všechny traktory musí být vybaveny zařízením pro zpětný chod, které je ovládáno z místa řidiče.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Pásovým podvozkem“ se rozumí systém zahrnující alespoň dva z následujících prvků: pásová kola, napínák pásu a pásový pohon, kolem nichž se otáčí spojitý řetězový pás nebo pás.
• 1.2 „Pásovými koly“ se rozumí válce v pásovém podvozku, které přenášejí hmotnost vozidla a pásového podvozku na vozovku prostřednictvím pásu nebo řetězového pásu.
• 1.3 „Pásem“ se rozumí spojitý pružný pás z materiálu podobného pryži, vnitřně zpevněný, aby zprostředkovával tažné síly.
• 1.4 „Délkou pásu“ se rozumí vzdálenost mezi středy krajních pásových kol, pod nimiž se výstelka nebo pás dotýká země.
• 1.5 „Šířkou pásu“ se rozumí vzdálenost mezi dvěma rovnoběžnými rovinami spojujícími vnější okraje zvednutého vzorku běhounu (krajní dorazy) nebo výstelky.
• 1.6 „Napínákem pásu“ se rozumí kola nebo kladky v pásovém podvozku, které nepřenášejí točivý moment na pás nebo řetězový pás, a jejich hlavní funkcí je napínání řetězového pásu nebo pásu; napínáky pásu mohou rovněž vytvářet nájezdové (přechodové) úhly v geometrii pásů.
• 1.7 „Pohonem pásu“ se rozumí ozubené nebo klecové kolo v pásovém podvozku, které přenáší točivý moment z pohonného systému vozidla na pás nebo řetězový pás.
• 1.8 „Řetězovým pásem“ se rozumí spojitý kovový řetěz, který je v záběru s pohonem pásu a každý jeho článek obsahuje příčnou opěrnou desku, která může být doplněna gumovým páskem pro ochranu povrchu vozovky.
• 1.9 Obrázky pro ilustraci k definicím uvedeným v bodech 1.2, 1.6 a 1.7:

Vozidla s maximální konstrukční rychlostí nejméně 15 km/h musí být vybavena pásy.

Pásové podvozky nesmí poškozovat vozovku. Vozidla s pásovými podvozky nepoškozují vozovku, pokud nejsou překročeny mezní hodnoty stanovené v bodech 3.3 až 3.5 a dotyková plocha pásového podvozku s vozovkou je složena z elastomerového materiálu (jako je guma apod.).

kde A_L je celková plocha gumových krajních dorazů v kontaktu s vozovkou mezi středy krajních pásových kol, pod nimiž se pás dotýká vozovky. Dodavatel gumového pásu musí uvést procentní podíl oblasti krajního dorazu(% oblasti krajního dorazu, známé také jako „půda a moře“) v porovnání s celkovou plochou pásu (určeno jako délka pásu vynásobená šířkou pásu), nebo lze celkovou oblast krajního dorazu v kontaktu s vozovkou měřit tak, že naložené vozidlo najede na vhodný kus kartonu nebo jiného trvale deformovatelného materiálu a změří se takto vzniklá prohlubeň.

Maximální zatížení na pásové kolo nesmí přesáhnout 2250 kg, což se vypočítá vydělením maximální přípustné hmotnosti v kg (jakákoliv hmotnost působící na jakoukoli nápravu s koly stejným způsobem, jak je uvedeno v bodech 3.3.1.2 nebo 3.3.2.2) celkovým počtem pásových kol přímo přenášejících zatížení na povrch vozovky.

Maximální zatížení na jednotku délky povrchu pásu v kontaktu s vozovkou se vypočítá vydělením maximální přípustné hmotnosti v kg (jakákoliv hmotnost působící na jakoukoli nápravu s koly stejným způsobem, jak je uvedeno v bodech 3.3.1.2 nebo 3.3.2.2) celkovou délkou v metrech pásů v kontaktu s vozovkou v jakémkoli časovém okamžiku (t.j. mezi středy krajních pásových kol), na základě mezních hodnot stanovených v bodě 3.3.1.1 nebo 3.3.2.1 nebo 3.3.2.3 podle toho, zda se jedná o vozidlo podle bodu 2.1.1 nebo 2.1.2 nebo 2.1.3, a v bodě 3.4.

Na vnitřní straně pásů musí být prvky, které mají zajistit, aby pás byl veden přes pásová kola. Na vnější straně musí být vzorek pásu vhodný pro zvláštní užití v zemědělství nebo lesnictví.

Točivý moment může být přenášen třením (přímo) nebo pozitivním zapojením pásových kol s pásem.

Ve vozidlech, u nichž jsou pásy poháněné třením, musí existovat pro obsluhu trvalá indikace napětí pásu během jízdy po vozovce nebo musí být k dispozici optický a/nebo zvukový signál, který je aktivován, když je dosaženo minimálního napětí pásu.

K povinnému štítku musí být v souladu s přílohou XX připevněna značka schválení typu, která prokazuje, že vozidlo je v souladu s příslušnými požadavky bodů 3.1–3.7.

Pro účely této přílohy se použijí tyto definice:

• 1.1 „Mechanickým spojovacím zařízením ke spojení traktoru s taženým vozidlem“ se rozumí konstrukční části namontované na traktoru a na taženém vozidle, které vytvářejí mechanické spojení mezi těmito vozidly.
• 1.2 „Typem mechanického spojovacího zařízení ke spojení traktoru s taženým vozidlem“ se rozumí ty konstrukční části, které se vzájemně výrazně neodlišují v těchto zásadních bodech:

  • druh mechanického spojovacího zařízení,

  • oka oje,

  • vnější tvar, rozměry nebo způsob činnosti (např. samočinné nebo nesamočinné),

  • materiál,

  • hodnota D podle definice v dodatku 2 při dynamických zkouškách nebo přípojná hmotnost podle dodatku 3 při statických zkouškách a svislé zatížení v bodě spojení S.

• 1.3 „Vztažným středem mechanického spojovacího zařízení na traktoru“ se rozumí bod se stejnou vzdáleností od přírub na ose čepu v případě čepového připojení přívěsu a průsečík roviny souměrnosti háku a obalové křivky konkávního dílu tohoto háku ve výšce doteku s okem, když je hák v tažné poloze.
• 1.4 „Výškou mechanického spojovacího zařízení na traktoru nad vozovkou“ se rozumí vzdálenost mezi vodorovnou rovinou vedenou vztažným středem mechanického spojovacího zařízení na traktoru a vodorovnou rovinou, na níž stojí kola traktoru.
• 1.5 „Svislým zatížením v bodě spojení“ se rozumí zatížení působící ve statickém stavu na vztažný střed mechanického spojovacího zařízení.
• 1.6 „Samočinným mechanickým spojovacím zařízením“ se rozumí takové mechanické spojovací zařízení, které se při zavedení oka oje bez dalšího ovládání uzavře a zajistí.
• 1.7 „Hmotností na přední nápravu nenaloženého traktoru“ se rozumí část hmotnosti traktoru, která je za statických podmínek přenášena přední nápravou na vozovku.

U samočinných spojovacích zařízení musí být uzamčená poloha zajištěna dvěma navzájem nezávisle působícími bezpečnostními pojistkami. Při odpojování je však přípustné jejich uvolnění jedním společným ovladačem.

Úhlů výkyvu nesmí být dosaženo současně.

Tažný hák, neotočné čepové spojovací zařízení, spojovací zařízení ve tvaru koule a spojovací zařízení ve tvaru piton musí připouštět axiální pohyblivost oka oje o minimálně 20^o doprava a doleva od podélné osy spojovacího zařízení.

Rozměry mechanického spojovacího zařízení na traktoru musí splňovat požadavky dodatku 1 obrázků 1 až 5 a tabulky 1.

Rozměry mechanického spojovacího zařízení na taženém vozidle musí splňovat povolené kombinace rozměrů v tabulce 2 dodatku 1.

• i) dynamické zkoušce podle podmínek stanovených v dodatku 2 nebo statické zkoušce podle podmínek stanovených v dodatku 3, pokud se použijí pro vozidla s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h;
• ii) dynamické zkoušce podle podmínek stanovených v dodatku 2, pokud se použijí pro vozidla s maximální konstrukční rychlostí převyšující 40 km/h.

Alternativně lze v obou případech uvedených v bodech i) a ii) provést dynamickou zkoušku podle požadavků předpisu EHK OSN č. 55, jak je uveden v příloze I.

• 3.3.2.1 Přípustné svislé statické zatížení nesmí překročit technicky přípustné svislé zatížení podle doporučení výrobce traktoru ani svislé statické zatížení podle údaje ve schválení typu konstrukční části pro mechanické spojovací zařízení.
• 3.3.2.2 Při jakémkoli stavu naložení traktoru nesmí být hmotnost přenášená na vozovku koly přední (řízené) nápravy menší než 20 % hmotnosti nenaloženého traktoru, ale nesmí být překročeno maximální zatížení na zadní (neřízené) nápravě.

nebo

, kde:

m_thmotnost traktoru,m_lthmotnost traktoru s přídavnou zátěží na přední nápravě,m_ahmotnost na přední nápravu nenaloženého traktoru,m_lahmotnost na přední nápravu traktoru s přídavnou zátěží na přední nápravě,lrozvor traktoru,Ssvislé zatížení v bodě spojení,cvzdálenost mezi vztažným středem mechanického spojovacího zařízení a svislou rovinou vedenou osou zadních kol traktoru.

Hmotnosti m_t, m_lt, m_a a m_la jsou vyjádřeny v kg.

• kótované výkresy spojovacího zařízení (tři kopie). Tyto výkresy musí zejména podrobně znázorňovat požadované rozměry, jakož i rozměry pro upevnění,

• krátký technický popis spojovacího zařízení s uvedením druhu konstrukce a použitého materiálu,

• údaj hodnoty D podle dodatku 2 pro dynamické zkoušky nebo hodnoty T (přípojná hmotnost v tunách) odpovídající maximální technicky přípustné přípojné hmotnosti při naložení podle dodatku 3 pro statické zkoušky a rovněž maximální svislé zatížení v bodě spojení S (vyjádřeno v kg),

• jeden nebo více vzorků zařízení podle požadavku technické zkušebny.

• 4.5.1 nový typ spojovacího zařízení získal EU schválení typu konstrukční části;
• 4.5.2 spojovací zařízení je vhodné pro montáž na typ vozidla, pro který se požaduje rozšíření EU schválení typu;
• 4.5.3 připevnění spojovacího zařízení na vozidlo odpovídá tomu, které bylo užito při udělování EU schválení typu konstrukční části.

• 5.1.1 obchodní název nebo značka;
• 5.1.2 značka EU schválení typu konstrukční části podle vzoru stanoveného v příloze IV prováděcího nařízení (EU) 2015/504;
• 5.1.3 u zařízení, které bylo zkoušeno na pevnost podle dodatku 2 (dynamická zkouška):

  přípustná hodnota D (kN),

  hodnota svislého zatížení v bodě spojení S (kg);

• 5.1.4 u zařízení, které bylo zkoušeno na pevnost podle dodatku 3 (statická zkouška):

  přípojná hmotnost T (tuny) a svislé zatížení v bodě spojení S (kg).

• 5.1.5 Údaje musí být zřetelně viditelné, snadno čitelné a trvanlivé.

Místo splnění požadavků této přílohy se výrobce může rozhodnout předložit schválení typu konstrukční části pro mechanické spojovací zařízení udělené podle předpisu EHK OSN č. 55, jak je uveden v příloze I.

Pro vozidla, která jsou vybavena řídítky, si výrobci mohou zvolit, zda použijí buď požadavky bodů 2 až 6, nebo požadavky příslušných ustanovení přílohy II oddílu C bodu 4 nařízení (EU) č. 168/2013.

Tato vozidla mohou být vybavena spojkami určenými k připojení s tříbodovým závěsem nebo dolními táhly traktoru:

• a) vozidla kategorie Sa;
• b) výměnná tažená zařízení kategorie R1a nebo R2a určená především ke zpracování materiálů ve smyslu čl. 3 odst. 9 nařízení (EU) č. 167/2013;
• c) vozidla kategorie Ra, u nichž je rozdíl mezi hmotností naloženého a nenaloženého vozidla menší než 2 tuny.

  Pokud jsou vozidla uvedená v prvním pododstavci vybavena spojkami určenými k připojení s tříbodovým závěsem nebo dolními táhly traktoru, součásti těchto systémů musí splňovat požadavky na rozměry podle oddílu 5 normy ISO 730:2009, Amd. 1:2014.

  Místo výsledků zkoušek podle bodu 3.2 této přílohy se jako součást zajištění souladu se směrnicí 2006/42/ES poskytnou technické zkušebně výpočty výrobce nebo výsledky zkoušek týkajících se pevnosti částí spojek. Technická zkušebna ověří správnost výpočtů výrobce nebo výsledků zkoušek. V návodu k obsluze musí být uvedeny příslušné informace týkající se bezpečného spojení a svislého a příčného upevnění spodních táhel, jakož i kvality materiálu náhradních dílů a přípustné vůle.

Mechanická spojovací zařízení u traktorů

„Čepové mechanické spojovací zařízení“: viz obrázky 1 a 2.

„Neotočné čepové mechanické spojovací zařízení“: viz obrázek 1d.

„Tažný hák“: viz obrázek 1 – „Rozměry závěsného háku“ v normě ISO 6489-1:2001.

„Tažná oj traktoru“: viz obrázek 3.

„Mechanické spojovací zařízení ve tvaru koule“: viz obrázek 4.

„Mechanické spojovací zařízení ve tvaru piton“: viz obrázek 5.

Rozměry tažné oje traktoru musí odpovídat rozměrům níže uvedených kategorií normy ISO 6489-3:2004:

Kategorie (0) (čep 18); v souladu s normou ISO 5692-3, tvar W (otvor 22 mm).

Kategorie (1) (čep 30); v souladu s normou ISO 5692-3, tvar X (kroužek 35 mm). ISO 5692-2:2002 (otvor 40 mm); ISO 8755:2001 (otvor 40 mm).

Kategorie (2) (čep 30); v souladu s normou ISO 5692-3, tvar X (kroužek 35 mm). ISO 5692-2:2002 (otvor 40 mm); ISO 8755:2001 (otvor 40 mm).

Kategorie (3) (čep 38); v souladu s normou ISO 5692-1:2004 (kroužek 50 mm); ISO 5692-3:2011 tvar Y (otvor 50 mm); ISO 20019:2001.

Kategorie (4) (čep 50); v souladu s normou ISO 5692-3:2011, tvar Z (otvor 68 mm).

Mechanická spojovací zařízení u tažených vozidel

„Závěsné kroužky“ podle normy ISO 5692-1:2004 (otvor 50 mm, průměr kroužku 30 mm).

„Závěsné kroužky“ podle normy ISO 20019:2001 (střed otvoru 50 mm, průměr kroužku 30 až 41 mm).

„Otočné závěsné kroužky“ podle normy ISO 5692-3:2011.

„Spojovací kroužky“ podle normy ISO 5692-2:2002 (konektor 40 mm).

„Oko oje“ podle normy ISO 8755:2001 (otvor 40 mm).

„Oko oje“ podle normy ISO 1102:2001 (otvor 50 mm).

„Spojovací zařízení“ podle normy ISO 24347:2005 (průměr koule 80 mm).

Tabulka 1 Tvary a rozměry čepového spojovacího zařízení přívěsu nebo připojeného stroje

Tabulka 2

Pevnost mechanického spojovacího zařízení je třeba prokázat střídavým namáháním na zkušebním stavu.

Tento postup popisuje únavovou zkoušku kompletního mechanického spojovacího zařízení, kdy se zařízení se namontuje se všemi součástmi potřebnými k jeho upevnění a zkouší se na zkušebním stavu.

Střídavé síly musí pokud možno působit sinusově (musí být proměnné a/nebo vzrůstající) se zatěžovacím cyklem, který závisí na užitém materiálu. Při zkoušce se nesmějí objevit trhliny nebo lomy.

Základem zkušebních zatěžovacích sil musí být vodorovné složky síly ve směru podélné osy vozidla společně se svislými složkami síly.

Nepřihlíží se k vodorovným složkám síly kolmo na podélnou osu vozidla ani k momentům, pokud jsou druhořadého významu.

Vodorovné složky síly ve směru podélné osy vozidla musí být představovány matematicky určenou reprezentativní silou o hodnotě D.

Na mechanické spojovací zařízení se použije tato rovnice:

Kde:

Svislé složky síly kolmé na vozovku musí být vyjádřeny svislým zatížením v bodě spojení S.

Technicky přípustné hmotnosti udává výrobce.

Zkušební síla musí působit na zkoušené mechanické spojovací zařízení pod úhlem, který je vytvořen působením svislé zkušební síly Fv vůči vodorovné zkušební síle Fh ve směru podélné střední roviny odshora vpředu směrem dozadu dolů.

Zkušební síla musí působit v obvyklém bodu dotyku mezi mechanickým spojovacím zařízením na traktoru a odpovídajícím spojovacím zařízením na taženém vozidle.

Vůli mezi mechanickým spojovacím zařízením na traktoru a odpovídajícím spojovacím zařízením na taženém vozidle je třeba udržovat co nejmenší.

Zkušební síla působí v podstatě v proměnném smyslu kolem nulového bodu. Při proměnném smyslu zkušební síly je střední hodnota síly rovna nule.

Pokud není z důvodů konstrukce mechanického spojovacího zařízení (např. nadměrná vůle, tažný hák) možno zkoušet silou s proměnným působením, je možno působit narůstající silou ve směru tahu nebo tlaku podle toho, které namáhání je větší.

Při zkouškách s narůstajícím namáháním je zkušební síla rovna největší síle (maximální zatížení) a nejnižší síla (nejmenší zatížení) by neměla překročit 5 % největší síly.

Při zkoušce silou s proměnným smyslem je třeba prostřednictvím vhodné montáže zkušebního zařízení a volby zařízení vyvozujícího sílu zajistit, aby kromě zkušební síly nebyly vyvolány žádné přídavné momenty nebo síly směřující kolmo na zkušební sílu; úhlová chyba směru síly při zkoušce s namáháním silou s proměnným smyslem by neměla být větší než ± 1,5°; při zkoušení s narůstající silou je třeba nastavit úhel při největší síle.

Frekvence při zkoušce nesmí být větší než 30 Hz.

Pro konstrukční části části z oceli nebo ocelové litiny činí počet zatěžovacích cyklů . Kontrola trhlin po zkoušce se uskutečňuje průnikem barev nebo podobným postupem.

Jestliže spojovací zařízení obsahuje pružiny a/nebo tlumiče, pak se tyto součásti při zkouškách nevymontovávají, je však možno je vyměnit, pokud jsou při zkouškách namáhány způsobem, který není obvyklý při běžném provozu (např. působení tepla), a pokud se poškodí. Ve zkušebním protokolu musí být popsáno jejich chování před zkouškami, v jejich průběhu a po zkouškách.

Zkušební síla se geometricky skládá z vodorovné a svislé složky:

kde:

(kN) při síle s proměnným smyslem působení,

nebo

U konstrukčních částí mechanického spojovacího zařízení na traktoru nebo taženém vozidle se zatížení použije s využitím konstrukčních částí jednoho odpovídajícího mechanického spojovacího zařízení na taženém vozidle nebo na traktoru, jak připouštějí kombinace uvedené v tabulce 2 dodatku 1 k této příloze.

Zkouší se na speciálním zařízení, přičemž mechanické spojovací zařízení a díly určené k jeho připojení ke karoserii vozidla musí být připevněny na tuhou konstrukci stejnými konstrukčními částmi, jako se užijí k montáži na vozidlo.

Přístroje pro měření užitých sil a posuvů musí mít tuto přesnost:

• síly ± 50 daN,

• posuvy ± 0,01 mm.

Až do dosažení zkušebních sil, které se stanoví 1,5násobkem síly vyvolané technicky přípustnou přípojnou hmotností, nesmějí vzniknout lomy; kromě toho je třeba překontrolovat, zda má křivka závislosti síla/deformace v rozsahu od 500 daN do jedné třetiny maximální tažné síly hladký průběh.

Před zkouškou podle bodu 1.4.2 se provede zkouška, při níž se na vztažný střed mechanického spojovacího zařízení na traktoru nebo na taženém vozidle působí plynule se zvyšující silou, od počáteční hodnoty 500 daN až do trojnásobku maximální přípustné svislé síly v bodě spojení (v daN, tj. g · S/10) doporučované výrobcem.

Při této zkoušce nesmí deformace spojovacího zařízení překročit 10 % zjištěné největší pružné deformace.

Kontrola se provede po snížení svislé síly (v daN, tj. ) na výchozí sílu 500 daN.