Tento předpis je součástí práva EU. Nařízení a směrnice EU jsou přímo použitelné nebo závazné pro členské státy včetně České republiky. Níže je zobrazen plný text v češtině z databáze EUR-Lex.
Nařízení EUCELEX 32015R0757

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Text s významem pro EHP)

Datum vydání
29.04.2015
Vstup v platnost
01.07.2015
Rok
2015
Zdroj
EUR-Lex / Úřední věstník EU
Plný text na EUR-Lex

Konsolidované znění EUR-Lex k 1. 1. 2025 (informativní)

Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných aktů včetně jejich právních východisek a odůvodnění jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex.

Zdroj: EUR-Lex 02015R0757-20250101

Zapracované novely (4)
32015R0757

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Text s významem pro EHP)

Aktuální znění

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C 67, 6.3.2014, s. 170.),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 16. dubna 2014 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Rady v prvním čtení ze dne 5. března 2015 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku). Postoj Evropského parlamentu ze dne 28. dubna 2015 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku).),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 63).) a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES(Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (Úř. věst. L 140, 5.6.2009, s. 136).), které vyzývají všechna hospodářská odvětví včetně odvětví mezinárodní námořní dopravy, aby přispěla k dosažení snížení emisí, stanoví, že pokud členské státy do 31. prosince 2011 neschválí mezinárodní dohodu Mezinárodní námořní organizace (IMO), která by do svých cílů v oblasti snižování emisí zahrnula rovněž emise z mezinárodní námořní dopravy, nebo pokud Společenství do stejného dne neschválí žádnou takovou dohodu uzavřenou v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, měla by Komise předložit návrh na zahrnutí emisí z mezinárodní námořní dopravy do závazku Společenství v oblasti snížení emisí s cílem, aby navrhovaný akt vstoupil v platnost do roku 2013. Tento návrh by měl minimalizovat veškeré nepříznivé dopady na konkurenceschopnost Společenství a přihlížet rovněž k potenciálním přínosům pro životní prostředí.
(2) Námořní doprava má dopad na světové klima a kvalitu ovzduší v důsledku emisí oxidu uhličitého (CO2) a dalších emisí, které produkuje, jako jsou emise oxidů dusíku (NOx), oxidů síry (SOx), metanu (CH4), částic a černého uhlíku.
(3) Mezinárodní námořní doprava zůstává jediným dopravním odvětvím, které není zahrnuto do unijních závazků ke snižování emisí skleníkových plynů. Podle posouzení dopadů, které bylo připojeno k návrhu tohoto nařízení, emise CO2 z mezinárodní námořní dopravy v rámci Unie vzrostly mezi lety 1990 a 2007 o 48 %.
(4) Vzhledem k rychlému rozvoji vědeckých poznatků o dopadu emisí jiných než emisí souvisejících s CO2 z námořní dopravy na světové klima by mělo být v souvislosti s tímto nařízením pravidelně prováděno aktualizované posuzování tohoto dopadu. Na základě tohoto posouzení by Komise měla analyzovat důsledky pro politiky a opatření s cílem tyto emise snížit.
(5) V usnesení Evropského parlamentu ze dne 5. února 2014 o rámci politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 byly Komise a členské státy vyzvány k tomu, aby stanovily závazný cíl EU do roku 2030 pro snížení domácích emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % v porovnání s úrovní v roce 1990. Evropský parlament rovněž poukázal na to, že pokud má Unie spravedlivým podílem přispět k celosvětovému úsilí, budou ke snižování emisí skleníkových plynů muset přispět všechna hospodářská odvětví.
(6) Ve svých závěrech ze dnů 23. a 24. října 2014 Evropská rada potvrdila závazný cíl Unie, jímž je snížit do roku 2030 domácí emise skleníkových plynů alespoň o 40 % oproti roku 1990. Evropská rada také zmínila důležitost snižování emisí skleníkových plynů a rizik souvisejících se závislostí na fosilních palivech v odvětví dopravy a vyzvala Komisi, aby dále zkoumala nástroje a opatření pro účely komplexního a technologicky neutrálního přístupu, mimo jiné v zájmu podpory snížení emisí a zvýšení energetické účinnosti v dopravě.
(7) 7. akční program pro životní prostředí(Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU ze dne 20. listopadu 2013 o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2020 „Spokojený život v mezích naší planety“ (Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 171).) zdůrazňuje, že pokud má Unie přispět spravedlivým podílem k celosvětovému úsilí, budou ke snižování emisí skleníkových plynů muset přispět všechna hospodářská odvětví. V této souvislosti 7. akční program pro životní prostředí zdůrazňuje, že je třeba, aby bílá kniha o dopravě z roku 2011 byla podpořena silným politickým rámcem.
(8) V červenci 2011 přijala IMO technická a provozní opatření, zejména index energeticky účinného designu (EEDI) pro nové lodě a plán řízení energetické účinnosti lodí (SEEMP), která přinesou zlepšení v podobě snížení očekávaného nárůstu emisí skleníkových plynů, nemohou však sama o sobě vést k nezbytnému absolutnímu snížení emisí skleníkových plynů z mezinárodní námořní dopravy, a udržet tak krok s úsilím o dosažení globálního cíle, kterým je omezení nárůstu globální teploty na 2 °C.
(9) Podle údajů poskytnutých IMO by uplatněním provozních opatření a využitím stávajících technologií bylo možné snížit specifickou spotřebu energie a emise CO2 z lodí až o 75 %, přičemž značnou část uvedených opatření lze považovat za nákladově efektivní a jako taková by mohla přinést odvětví čistý zisk, jelikož snížené náklady na palivo zaručují návratnost veškerých provozních či investičních nákladů.
(10) Nejlepší možností, jak na úrovni Unie snížit emise CO2 z námořní dopravy, zůstává zavedení systému pro monitorování, vykazování a ověřování emisí CO2 na základě spotřeby paliva u lodí jakožto prvního kroku odstupňovaného přístupu vedoucího k začlenění emisí z námořní dopravy do závazku Unie ohledně snižování emisí skleníkových plynů vedle začlenění emisí z jiných odvětví, které k danému závazku již přispívají. Přístup veřejnosti k údajům o emisích přispěje k odstranění mnoha překážek na trhu, které brání přijetí řady nákladově nepříznivých opatření, jež by omezila emise z námořní dopravy.
(11) Přijetí opatření za účelem snižování emisí skleníkových plynů a spotřeby paliva brání překážky na trhu, jako je například nedostatek spolehlivých informací o tom, jaká je palivová účinnost u lodí, nebo technologií dostupných pro dovybavování lodí, nedostatečný přístup k finančním prostředkům pro investice ke zvýšení účinnosti lodí a roztříštěné pobídky, neboť vlastníci lodí by ze svých investic ke zvýšení účinnosti lodí neměli žádný prospěch, pokud by účty za palivo hradili provozovatelé.
(12) Výsledky konzultací zúčastněných stran a diskuse s mezinárodními partnery naznačují, že v zájmu začlenění emisí z námořní dopravy do závazku Unie ke snižování emisí skleníkových plynů by měl být aplikován odstupňovaný přístup, jehož prvním krokem by mělo být zavedení spolehlivého systému pro monitorování, vykazování a ověřování emisí CO2 z námořní dopravy, přičemž nástroje ke zpoplatnění těchto emisí budou stanoveny později. Díky tomuto přístupu je snadnější dosáhnout na mezinárodní úrovni podstatného pokroku v jednáních o dohodě o cílech snižování emisí skleníkových plynů a o dalších opatřeních k dosažení tohoto snižování při minimálních nákladech.
(13) Zavedením systému Unie pro monitorování, vykazování a ověřování bude podle předpokladů do roku 2030 dosaženo snížení emisí až o 2 % ve srovnání se scénářem, podle nějž by žádná opatření přijata nebyla, a úhrnných čistých úspor nákladů ve výši až 1,2 miliardy EUR, neboť tento systém by mohl přispět k odstranění překážek na trhu, zejména těch, které souvisejí s nedostatkem informací o účinnosti lodí, a to poskytnutím srovnatelných a spolehlivých informací o spotřebě paliva a energetické účinnosti příslušným trhům. Toto snížení nákladů na přepravu by mělo usnadnit mezinárodní obchod. Spolehlivý systém pro monitorování, vykazování a ověřování je navíc základním předpokladem pro každé tržní opatření, normu účinnosti či jiné opatření, ať jsou uplatňovány na úrovni Unie, či celosvětově. Rovněž poskytuje spolehlivé údaje pro stanovení přesných cílů snižování emisí a posouzení pokroku v úsilí námořní dopravy přispět k dosažení nízkouhlíkového hospodářství. Vzhledem k mezinárodní povaze lodní dopravy by byla upřednostňovanou a nejúčinnější metodou snižování emisí skleníkových plynů v oblasti mezinárodní námořní dopravy celosvětová dohoda.
(14) Pro účely monitorování by měly být za relevantní považovány všechny plavby uvnitř Unie, všechny plavby z posledního přístavu mimo Unii do prvního přístavu určení v Unii a všechny plavby z přístavu v Unii do příštího přístavu určení mimo Unii, včetně balastních přejezdů. Monitorování by se mělo vztahovat také na emise CO2 v přístavech Unie, a to i na emise z lodí vyvázaných u nábřeží nebo přemisťujících se uvnitř přístavu, zejména proto, že jsou k dispozici zvláštní opatření ke snížení těchto emisí či zabránění těmto emisím. Tato pravidla by měla být uplatňována nediskriminačně na všechny lodě bez ohledu na jejich vlajku. Nicméně vzhledem k tomu, že se toto nařízení zaměřuje na námořní dopravu, nemělo by stanovit požadavky na monitorování, vykazování a ověřování pro pohyby a činnosti lodí, které nemají za cíl přepravu nákladu či cestujících pro obchodní účely, například bagrování, rozbíjení ledu, pokládání potrubí nebo činnosti související se zařízeními na moři.
(15) Aby bylo možno zajistit rovné podmínky pro lodě provozované v méně příznivých klimatických podmínkách, mělo by být možné zařadit mezi údaje monitorované na základě tohoto nařízení specifické informace týkající se ledové třídy lodě a plavby zaledněným mořem.
(16) Navrhovaný systém pro monitorování, vykazování a ověřování by měl mít formu nařízení, a to vzhledem ke složité a vysoce technické povaze zaváděných ustanovení, potřebě vytvořit jednotná pravidla použitelná v celé Unii, která budou odrážet mezinárodní povahu námořní dopravy, v jejímž rámci podle předpokladů vysoký počet lodí vpluje do přístavů v různých členských státech, a s cílem usnadnit provádění v celé Unii.
(17) Spolehlivý systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování emisí z lodí by měl vycházet z výpočtu emisí z paliva spotřebovaného při plavbách do přístavů v Unii a z nich, jelikož údaje o prodeji paliva nemohou kvůli velkým kapacitám lodních nádrží poskytnout dostatečně přesné odhady spotřeby paliva v rámci této specifické působnosti.
(18) Systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování by se měl také vztahovat na jiné relevantní informace, které umožní stanovit účinnost lodí nebo důkladněji analyzovat příčiny ovlivňující produkci emisí při zachování důvěrnosti obchodních a průmyslových informací. Tato oblast působnosti rovněž uvádí systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování do souladu s mezinárodními iniciativami k zavedení norem účinnosti pro stávající lodě, přičemž se vztahuje také na provozní opatření, a přispívá k odstranění překážek na trhu souvisejících s nedostatkem informací.
(19) Aby se minimalizovala administrativní zátěž vlastníků a provozovatelů lodí, zejména malých a středních podniků, a optimalizoval poměr nákladů a přínosů spojených se systémem pro monitorování, vykazování a ověřování bez oslabení cíle, který spočívá v pokrytí hlavní části emisí skleníkových plynů z námořní dopravy, měla by se pravidla monitorování, vykazování a ověřování vztahovat pouze na velké producenty emisí. Po podrobné objektivní analýze lodí připlouvajících do přístavů Unie a odplouvajících z přístavů Unie z hlediska jejich velikosti a produkce emisí byla zvolena mezní hodnota hrubé prostornosti 5000 rejstříkových tun. Lodě o hrubé prostornosti nad 5000 rejstříkových tun představují přibližně 55 % počtu lodí, jež se zastavují v přístavech Unie, a vypouštějí přibližně 90 % souvisejících emisí. Tato nediskriminační mezní hodnota by zaručila, aby byli pokryti nejdůležitější producenti emisí. Nižší mezní hodnota by měla za následek vyšší administrativní zátěž, zatímco vyšší mezní hodnota by omezila pokrytí emisí, a tím i environmentální účinnost tohoto systému.
(20) Aby se dále snížila administrativní zátěž vlastníků a provozovatelů lodí, měla by se pravidla monitorování zaměřit na CO2 jakožto na nejvýznamnější skleníkový plyn produkovaný námořní dopravou.
(21) Pravidla by měla zohlednit stávající požadavky a údaje, které jsou již k dispozici na palubách plavidel; proto by mělo být společnostem umožněno, aby si zvolili jednu z těchto čtyř metod monitorování: využívání dodacích listů paliva, monitorování palivové nádrže na lodi, průtokoměry pro příslušné spalovací procesy nebo přímé měření emisí. Výběr metody by měl být zaznamenán v plánu monitorování emisí pro každou konkrétní loď a měly by v něm být uvedeny další informace o uplatňování vybrané metody.
(22) Každá společnost, která nese odpovědnost za loď provozující činnosti námořní dopravy po celé vykazované období, by měla být považována za odpovědnou za plnění veškerých povinností spojených s monitorováním a vykazováním, které se týkají uvedeného vykazovaného období, a to včetně předkládání uspokojivě ověřeného výkazu emisí. V případě změny společnosti by měla nová společnost nést odpovědnost pouze za povinnosti spojené s monitorováním a vykazováním, které se týkají vykazovaného období, v němž došlo ke změně společnosti. Aby se plnění těchto povinností usnadnilo, měla by nová společnost obdržet kopii posledního plánu monitorování a případného dokumentu o souladu.
(23) Systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování by se v této fázi neměl vztahovat na jiné skleníkové plyny, látky s dopadem na klima ani látky znečišťující ovzduší, aby se zabránilo požadavku instalovat měřicí zařízení, které není dostatečně spolehlivé nebo komerčně dostupné, což by mohlo provádění systému Unie pro monitorování, vykazování a ověřování narušovat.
(24) Mezinárodní úmluva IMO o zabránění znečištění z lodí (dále jen „úmluva MARPOL“) stanoví povinné uplatňování EEDI u nových lodí a používání SEEMP u lodí na celém světě.
(25) Aby se minimalizovala administrativní zátěž vlastníků a provozovatelů lodí, mělo by být vykazování a zveřejňování vykazovaných informací prováděno ročně. Tím, že bude zveřejňování informací o emisích, spotřebě paliva a účinnosti omezeno na roční průměry a souhrnné údaje, by se měla vyřešit otázka důvěrnosti. S cílem zajistit, aby nebyla ohrožena ochrana oprávněných obchodních zájmů nadřazených veřejnému zájmu na zpřístupnění, měla by být ve výjimečných případech na žádost společnosti zvolena jiná úroveň agregace údajů. Údaje vykazované Komisi by měly být ve statistikách využity v míře, v jaké jsou relevantní pro vývoj, vypracovávání a šíření evropské statistiky v souladu s rozhodnutím Komise 2012/504/EU(Rozhodnutí Komise 2012/504/EU ze dne 17. září 2012 o Eurostatu (Úř. věst. L 251, 18.9.2012, s. 49).).
(26) Ověřování prováděné akreditovanými ověřovateli by mělo zaručit, že plány monitorování a výkazy emisí jsou správné a v souladu s požadavky stanovenými tímto nařízením. Důležitým prvkem pro zjednodušení ověřování by mělo být, aby ověřovatelé kontrolovali důvěryhodnost vykazovaných údajů jejich porovnáním s odhady vycházejícími z údajů o sledování lodí a z vlastností lodí. Tyto odhady by mohla poskytnout Komise. V zájmu zajištění nestrannosti by ověřovatelé měli být nezávislé a kvalifikované právní subjekty akreditované vnitrostátními akreditačními orgány zřízenými podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 765/2008 ze dne 9. července 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 339/93 (Úř. věst. L 218, 13.8.2008, s. 30).).
(27) Aby bylo možné prokázat splnění povinností týkajících se monitorování, vykazování a ověřování, měl by být dokument o souladu vydaný ověřovatelem uložen na palubě. Ověřovatelé by měli o vydání těchto dokumentů informovat Komisi.
(28) Vzhledem ke zkušenostem s obdobnými úkony týkajícími se námořní bezpečnosti by Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) měla v rámci svého mandátu Komisi podporovat tím, že bude vykonávat určité úkoly.
(29) Plnění povinností spojených se systémem pro monitorování, vykazování a ověřování by mělo být prosazováno pomocí stávajících nástrojů, totiž těch, které byly zavedeny podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/16/ES ze dne 23. dubna 2009 o státní přístavní inspekci (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 57).) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/21/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/21/ES ze dne 23. dubna 2009 o souladu s požadavky na stát vlajky (Úř. věst. L 131, 28.5.2009, s. 132).), a na základě informací o vydání dokumentů o souladu. Dokumenty, které potvrzují, že loď plní požadavky na monitorování a vykazování, by měly být doplněny na seznam osvědčení a dokumentů obsažený v příloze IV směrnice 2009/16/ES.
(30) Členské státy by měly usilovat o inspekci lodí, které vplouvají do přístavů spadajících do jejich jurisdikce a u nichž nejsou k dispozici některé vyžadované informace o dokumentu o souladu.
(31) Za porušení tohoto nařízení by měly být ukládány sankce. Členské státy by pro ně měly stanovit pravidla. Stanovené sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.
(32) Pro případy, kdy určitá loď neplní požadavky na monitorování a vykazování po dvě či více po sobě jdoucích vykazovaných období a kdy selhala jiná donucovací opatření, jež měla zajistit plnění těchto povinností, je vhodné stanovit možnost vyhoštění lodě. Takové opatření by mělo být uplatňováno tak, aby bylo možné situaci neplnění povinností v přiměřené době napravit.
(33) Členské státy bez námořních přístavů na svém území, které nemají lodě plující pod jejich vlajkou a spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení nebo které uzavřely svůj rejstřík plavidel, by měly mít možnost odchýlit se od ustanovení tohoto nařízení týkajících se sankcí, dokud pod jejich vlajkou nepluje žádná taková loď.
(34) Systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování by měl sloužit jako vzor pro zavedení takového systému na celosvětové úrovni. Globální systém pro monitorování, vykazování a ověřování je vhodnější, jelikož jej lze vzhledem k jeho širší oblasti působnosti považovat za účinnější. V této souvislosti a s cílem usnadnit vytváření mezinárodních pravidel v rámci IMO pro monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy by Komise měla pravidelně sdílet příslušné informace o provádění tohoto nařízení s IMO a dalšími příslušnými mezinárodními subjekty a měla by IMO předkládat náležité návrhy. Bude-li dosaženo dohody o uvedeném globálním systému, měla by Komise systém Unie pro monitorování, vykazování a ověřování přezkoumat s cílem uvést jej do souladu s tímto globálním systémem.
(35) Za účelem zohlednění příslušných mezinárodních pravidel a mezinárodních a evropských norem, jakož i technologického a vědeckého vývoje, by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, pokud jde o přezkum některých technických aspektů monitorování a vykazování emisí CO2 z lodí a o další upřesnění pravidel pro ověřovací činnosti a metody akreditace ověřovatelů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni. Při přípravě a vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Komise měla zajistit, aby byly příslušné dokumenty předány současně, včas a vhodným způsobem Evropskému parlamentu a Radě.
(36) Za účelem zajištění jednotných podmínek pro využívání standardních šablon pro monitorování emisí CO2 a dalších příslušných informací, pro využívání automatizovaných systémů a standardních elektronických šablon pro jednotné vykazování emisí CO2 a dalších příslušných informací Komisi a orgánům dotčených států vlajky a pro bližší určení technických pravidel stanovících parametry použitelné na jiné kategorie lodí, než jsou osobní lodě, lodě typu ro-ro a kontejnerové lodě, a pro revizi těchto parametrů by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).).
(37) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž monitorování, vykazování a ověřování emisí CO2 z lodí jakožto prvního kroku odstupňovaného přístupu za účelem snížení emisí skleníkových plynů, nemůže být vzhledem k mezinárodní povaze námořní dopravy dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu jeho rozsahu a účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(38) Pravidla, jimiž se stanoví systém pro monitorování, vykazování a ověřování, by měla být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31).) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány a institucemi Společenství a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. L 8, 12.1.2001, s. 1).).
(39) Toto nařízení by mělo vstoupit v platnost dne 1. července 2015, aby se zaručilo, že členské státy a příslušné zúčastněné strany budou mít dostatek času na to, aby přijaly nezbytná opatření k účinnému uplatňování tohoto nařízení dříve, než dne 1. ledna 2018 začne první vykazované období,
PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla pro přesné monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů a dalších příslušných informací pocházejících z lodí, které připlouvají do přístavů spadajících do jurisdikce některého členského státu, nacházejí se v těchto přístavech nebo z nich odplouvají, s cílem podpořit nákladově efektivní snižování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy.

Článek 2

Oblast působnosti

1. Toto nařízení se vztahuje na lodě o hrubé prostornosti 5000 rejstříkových tun a více, pokud jde o emise skleníkových plynů, které vypouštějí při plavbách za účelem obchodní přepravy nákladu nebo cestujících z posledního přístavu určení těchto lodí do přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu a z přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu do příštího přístavu určení těchto lodí, jakož i uvnitř přístavů určení spadajících do jurisdikce některého členského státu.

1a. Od 1. ledna 2025 se toto nařízení vztahuje rovněž na lodě pro kusový náklad o hrubé prostornosti pod 5000 rejstříkových tun, avšak ne nižší než 400 rejstříkových tun, pokud jde o emise skleníkových plynů, které vypouštějí při plavbách za účelem obchodní přepravy nákladu z posledního přístavu určení těchto lodí do přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu a z přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu do příštího přístavu určení těchto lodí, jakož i v přístavech určení spadajících do jurisdikce některého členského státu, a na pobřežní lodě o hrubé prostornosti pod 5000 rejstříkových tun, avšak ne nižší než 400 rejstříkových tun, pokud jde o emise skleníkových plynů, které vypouštějí při plavbách z posledního přístavu těchto lodí určení do přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu a z přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu do příštího přístavu určení těchto lodí, jakož i v přístavech určení spadajících do jurisdikce některého členského státu.

1b. Od 1. ledna 2025 se toto nařízení vztahuje na pobřežní lodě o hrubé prostornosti 5000 rejstříkových tun a více, pokud jde o emise skleníkových plynů, které vypouštějí při plavbách z posledního přístavu určení těchto lodí do přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu a z přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu do příštího přístavu určení těchto lodí, jakož i v přístavech určení spadajících do jurisdikce některého členského státu.

1c. Skleníkovými plyny, na něž se vztahuje toto nařízení, jsou:

Odkazuje-li se v tomto nařízení na celkové souhrnné emise skleníkových plynů nebo na celkový souhrnný emitovaný skleníkový plyn, rozumí se tím celková souhrnná množství každého plynu zvlášť.

a) oxid uhličitý (CO2);

b) methan (CH4), pokud jde o emise vypouštěné od roku 2024; a

c) oxid dusný (N2O), pokud jde o emise vypouštěné od roku 2024.

2. Toto nařízení se nevztahuje na válečné lodě, pomocná námořní válečná plavidla, lodě, které loví či zpracovávají ryby, dřevěné lodě jednoduché konstrukce, lodě bez mechanického pohonu nebo státní plavidla, jež nejsou používána k obchodním účelům.

Článek 3

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

a) „emisemi skleníkových plynů“ vypouštění skleníkových plynů, na něž se vztahuje toto nařízení v souladu s čl. 2 odst. 1c prvním pododstavcem, loděmi;

b) „přístavem určení“ přístav určení ve smyslu čl. 3 písm. z) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32).);

c) „plavbou“ jakýkoli pohyb lodě počínající v přístavu určení nebo v něm končící;

d) „společností“ rejdařská společnost ve smyslu čl. 3 písm. w) směrnice 2003/87/ES;

e) „hrubou prostorností“ hrubá prostornost vypočítaná v souladu s předpisy pro měření prostornosti, které jsou obsaženy v příloze 1 Mezinárodní úmluvy o vyměřování lodí, přijaté Mezinárodní námořní organizací (IMO) v Londýně dne 23. června 1969 nebo v jakékoli následné úmluvě;

f) „ověřovatelem“ právní subjekt, který provádí ověřování a je akreditován vnitrostátním akreditačním orgánem podle nařízení (ES) č. 765/2008 a tohoto nařízení;

g) „ověřováním“ činnosti prováděné ověřovatelem za účelem posouzení souladu dokumentů předaných společností s požadavky tohoto nařízení;

h) „dokumentem o souladu“ dokument pro konkrétní loď vydaný společnosti ověřovatelem, kterým se potvrzuje, že tato loď splnila požadavky tohoto nařízení pro konkrétní vykazované období;

i) „dalšími příslušnými informacemi“ informace související s emisemi skleníkového plynu ze spotřeby paliva, s přepravním výkonem a s energetickou účinností lodí, které umožňují analyzovat vývoj emisí a posoudit efektivitu provozu lodí;

j) „emisním faktorem“ průměrná míra emisí skleníkového plynu vzhledem k údajům o činnosti zdrojového toku za předpokladu úplné oxidace pro spalování a kompletní konverze pro všechny ostatní chemické reakce;

k) „nejistotou“ parametr související s výsledkem měření, který charakterizuje rozptyl hodnot, jež by mohly být rozumně přiřazeny měřené veličině, včetně vlivů systematických i náhodných činitelů, vyjádřený v procentech a charakterizující interval spolehlivosti kolem střední hodnoty zahrnující 95 % z odvozených hodnot, s přihlédnutím k asymetrii rozptýlení hodnot;

l) „konzervativním“ skutečnost, že je definován soubor předpokladů sloužící k zajištění, že nedojde k podhodnocování ročních emisí nebo nadhodnocování vzdáleností či objemů přepravovaného nákladu;

m) „vykazovaným obdobím“ období od 1. ledna do 31. prosince kteréhokoli roku; u plaveb, které jsou zahájeny a ukončeny ve dvou různých rocích, se příslušné údaje započítají do příslušného roku;

n) „lodí vyvázanou u nábřeží“ loď, která je bezpečně uvázána nebo zakotvena v přístavu spadajícím do jurisdikce některého členského státu v průběhu nakládky, vykládky nebo postoje, včetně doby, kdy se nakládka nebo vykládka neprovádí;

o) „ledovou třídou“ označení přidělené lodi příslušnými vnitrostátními orgány státu vlajky nebo organizací uznávanou tímto státem prokazující, že loď je zkonstruována k plavbě v podmínkách moře s výskytem ledu;

p) „příslušným správním orgánem“ správní orgán ve vztahu k rejdařské společnosti uvedený v článku 3gf směrnice 2003/87/ES;

q) „souhrnnými údaji o emisích na úrovni společnosti“ součet emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES, pokud jde o činnosti v oblasti námořní dopravy v souladu s přílohou I této směrnice, a jež má společnost podle uvedené směrnice vykázat, za všechny lodě, za něž společnost během vykazovaného období odpovídá.

KAPITOLA II

MONITOROVÁNÍ A VYKAZOVÁNÍ

ODDÍL 1

Zásady a metody monitorování a vykazování

Článek 4

Společné zásady monitorování a vykazování

1. V souladu s články 8 až 12 společnosti u každé své lodě monitorují a vykazují příslušné parametry během vykazovaného období. Toto monitorování a vykazování provádějí ve všech přístavech spadajících do jurisdikce některého členského státu a u veškerých plaveb do přístavu nebo z přístavu spadajícího do jurisdikce některého členského státu.

2. Monitorování a vykazování musí být úplné a musí se vztahovat se na emise skleníkového plynu ze spalování paliv v době, kdy jsou lodě na moři i vyvázány u nábřeží. Společnosti uplatňují vhodná opatření, aby zabránily mezerám v údajích během vykazovaného období.

3. Monitorování a vykazování musí být v průběhu času konzistentní a srovnatelné. Za tímto účelem využívají společnosti v průběhu času stejné metodiky monitorování a soubory údajů, s výhradou změn posouzených ověřovatelem.

4. Společnosti získávají, zaznamenávají, sestavují, analyzují a dokumentují údaje z monitorování včetně předpokladů, odkazů, emisních faktorů a údajů o činnosti transparentním způsobem, který ověřovateli umožní reprodukovat stanovení emisí skleníkového plynu.

5. Společnosti zaručí, že stanovení emisí skleníkového plynu není systematicky ani vědomě nepřesné. Určí a omezí všechny zdroje nepřesností.

6. Společnosti umožní přiměřenou záruku úplnosti údajů o emisích skleníkového plynu, které mají být monitorovány a vykazovány.

7. Společnosti usilují při následném monitorování a vykazování o zohlednění doporučení obsažených ve zprávách o ověření, které jsou vydávány v souladu s čl. 13 odst. 3 nebo 4.

8. Společnosti vykazují souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti pro lodě, za něž nesou odpovědnost, během vykazovaného období podle článku 11a.

Článek 5

Metody monitorování emisí skleníkového plynu a dalších příslušných informací

1. Pro účely čl. 4 odst. 1, 2 a 3 společnosti stanoví pro každou svou loď emise skleníkového plynu v souladu s metodami stanovenými v příloze I a monitorují další příslušné informace podle pravidel stanovených v příloze II nebo přijatých na jejím základě.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 tohoto nařízení akty v přenesené pravomoci, kterými se mění přílohy I a II tohoto nařízení, za účelem zohlednění zahrnutí emisí CH4 a N2O a emisí skleníkových plynů z pobřežních lodí do oblasti působnosti tohoto nařízení a změn směrnice 2003/87/ES, jakož i uvedení těchto příloh do souladu s prováděcími akty přijatými podle čl. 14 odst. 1 uvedené směrnice, příslušnými mezinárodními pravidly a s mezinárodními i evropskými normami. Komisi je rovněž svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 tohoto nařízení akty v přenesené pravomoci, kterými se mění přílohy I a II tohoto nařízení za účelem upřesnění prvků metod monitorování v nich stanovených s ohledem na technologický a vědecký vývoj a za účelem zajištění efektivního fungování systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) zřízeného podle směrnice 2003/87/ES.

Komise přijme do 1. října 2023 akty v přenesené pravomoci za účelem zohlednění zahrnutí emisí CH4 a N2O a emisí skleníkových plynů z pobřežních lodí do oblasti působnosti tohoto nařízení, jak je uvedeno v prvním pododstavci tohoto odstavce. Metody monitorování emisí CH4 a N2O jsou založeny na stejných zásadách jako metody monitorování emisí CO2 stanovené v příloze I tohoto nařízení s nezbytnými úpravami s ohledem na povahu příslušných skleníkových plynů. Metody stanovené v příloze I tohoto nařízení a pravidla stanovená v příloze II tohoto nařízení se případně sladí s metodami a pravidly stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady o využívání obnovitelných a nízkouhlíkových paliv v námořní dopravě a o změně směrnice 2009/16/ES.

ODDÍL 2

Plán monitorování

Článek 6

Obsah a předkládání plánu monitorování

1. Do 31. srpna 2017 předloží společnosti ověřovatelům plán monitorování pro každou svou loď, v němž uvedou zvolenou metodu monitorování a vykazování emisí skleníkového plynu. a dalších příslušných informací.

2. U lodí, které budou do oblasti působnosti tohoto nařízení poprvé zařazeny po 31. srpnu 2017, společnost bez ohledu na odstavec 1 předloží ověřovateli plán monitorování bez zbytečného prodlení a nejpozději dva měsíce po první zastávce každé lodě v přístavu spadajícím do jurisdikce některého členského státu.

3. Plán monitorování sestává z plné a transparentní dokumentace metody monitorování konkrétní lodě a musí obsahovat alespoň tyto prvky:

a) identifikaci a typ lodě včetně názvu lodě, identifikačního čísla lodě podle IMO, rejstříkového přístavu nebo domovského přístavu a jména vlastníka lodě;

b) název společnosti a adresu, telefonní číslo a e-mailovou adresu kontaktní osoby a jedinečné identifikační číslo společnosti a registrovaného vlastníka podle IMO

c) popis těchto zdrojů emisí skleníkového plynu na lodi: hlavní motory, pomocné motory, plynové turbíny, kotle a generátory inertních plynů a použité typy paliva;

d) popis postupů, systémů a odpovědnosti, na jejichž základě byl aktualizován seznam zdrojů emisí skleníkového plynu v průběhu vykazovaného období;

e) popis postupů použitých k monitorování úplnosti seznamu plaveb;

f) popis postupů pro monitorování spotřeby paliva u dané lodě, který zahrnuje:

  • i) metodu výpočtu spotřeby paliva u každého zdroje emisí skleníkového plynu, včetně popisu případného použitého měřicího zařízení, zvolenou z metod uvedených v příloze I,
  • ii) postupy měření množství doplněného paliva a paliva v nádržích, popis použitého měřicího zařízení a případné postupy pro záznam, vyhledávání, přenos a ukládání informací o měření,
  • iii) případnou zvolenou metodu stanovení hustoty,
  • iv) postup, jímž se zaručí, aby celková nejistota při měření paliva byla v souladu s požadavky tohoto nařízení, pokud možno s odkazem na vnitrostátní právní předpisy, ustanovení zákaznických smluv či normy dodavatele paliva týkající se přesnosti;

g) jednotlivé emisní faktory použité pro každý typ paliva nebo, v případě alternativních paliv, metodiky stanovení emisních faktorů včetně metodiky odběru vzorků, metody analýzy a popis použitých laboratoří včetně jejich akreditace podle ISO 17025, pokud ji mají;

h) popis postupů použitých ke stanovení údajů o činnosti během každé plavby včetně:

  • i) postupů, odpovědnosti a zdrojů údajů pro určení a zaznamenání vzdálenosti, kterou loď urazila,
  • ii) postupů, odpovědnosti, vzorců a zdrojů údajů pro určení a zaznamenání přepravovaného nákladu nebo počtu cestujících,
  • iii) postupů, odpovědnosti, vzorců a zdrojů údajů pro určení a zaznamenání doby strávené na moři při plavbě mezi přístavem vyplutí a přístavem připlutí;

i) popis metody, jež má být použita k určení zástupných údajů pro doplnění chybějících údajů;

j) záznamový list revizí, v němž se zaznamenávají všechny podrobnosti historie revizí.

4. Plán monitorování může rovněž obsahovat informace o ledové třídě lodě nebo o postupech, povinnostech, vzorcích a zdrojích údajů pro určení a zaznamenání vzdálenosti, kterou loď urazila, a o době strávené na moři při plavbě zaledněným mořem.

5. Společnosti používají standardizované plány monitorování vycházející z šablon a předkládají uvedené plány za využití automatizovaných systémů a formátů pro výměnu údajů. Tyto šablony, včetně technických pravidel pro jejich jednotné uplatňování, a technická pravidla pro jejich automatické předkládání stanoví Komise prostřednictvím prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.

6. Do 1. dubna 2024 společnosti předloží příslušnému správnímu orgánu pro každou ze svých lodí spadajících do oblasti působnosti tohoto nařízení plán monitorování, u nějž ověřovatel nejprve posoudí jeho soulad s tímto nařízením a který zohlední zahrnutí emisí CH4 a N2O do oblasti působnosti tohoto nařízení.

7. Aniž je dotčen odstavec 6, předloží společnosti u lodí, které budou do oblasti působnosti tohoto nařízení poprvé zařazeny po 1. lednu 2024, plán monitorování v souladu s požadavky tohoto nařízení příslušnému správnímu orgánu bez zbytečného prodlení a nejpozději tři měsíce po první zastávce každé lodě v přístavu spadajícím do jurisdikce členského státu.

8. Do 6. června 2025 schválí příslušné správní orgány plány monitorování předložené společnostmi v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých Komisí podle třetího pododstavce tohoto odstavce. U lodí, které budou do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES poprvé zařazeny po 1. lednu 2024, příslušný správní orgán schválí předložený plán monitorování do čtyř měsíců od první zastávky lodě v přístavu spadajícím do jurisdikce členského státu v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých Komisí podle třetího pododstavce tohoto odstavce.

Do 1. října 2023 přijme Komise v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se mění články 6 až 10, pokud jde o pravidla pro plány monitorování uvedená v těchto článcích, za účelem zohlednění zahrnutí emisí CH4 a N2O a emisí skleníkových plynů z pobřežních plavidel do oblasti působnosti tohoto nařízení.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení, pokud jde o pravidla pro schvalování plánů monitorování příslušnými správními orgány.

Článek 7

Změny plánu monitorování

1. Společnosti pravidelně a nejméně jednou ročně kontrolují, zda plány monitorování lodí odrážejí povahu a fungování lodě a zda lze metodiku monitorování zlepšit.

2. Společnost plán monitorování změní, nastane-li některá z těchto situací:

a) dojde ke změně společnosti;

b) vzniknou nové emise skleníkového plynu kvůli novým zdrojům emisí nebo používání nových paliv, jež nejsou dosud uvedeny v plánu monitorování;

c) dostupnost údajů se z důvodu používání nových typů měřicího zařízení, metod odběru vzorků či metod analýzy nebo jiných důvodů změní tak, že to může mít dopad na přesnost při stanovení množství emisí skleníkového plynu;

d) zjistí se, že údaje získané na základě používané metody monitorování nejsou správné;

e) zjistí se, že kterákoli část plánu monitorování nesplňuje požadavky tohoto nařízení a společnost ji musí přepracovat podle čl. 13 odst. 1.

3. Společnosti bez zbytečného prodlení oznámí veškeré návrhy změn plánu monitorování ověřovatelům.

4. Změny plánu monitorování podle odst. 2 písm. b), c) a d) tohoto článku posuzuje ověřovatel podle čl. 13 odst. 1. Po posouzení ověřovatel oznámí společnosti, zda jsou tyto změny v souladu s tímto nařízením. Společnost předloží svůj změněný plán monitorování příslušnému správnímu orgánu poté, co od ověřovatele obdrží oznámení, že plán monitorování je v souladu s tímto nařízením.

5. Příslušný správní orgán schválí změny plánu monitorování podle odst. 2 písm. a) až d) v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých Komisí podle druhého pododstavce tohoto odstavce.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení, pokud jde o pravidla pro schvalování změn plánů monitorování příslušnými správními orgány.

ODDÍL 3

Monitorování emisí skleníkového plynu a dalších příslušných informací

Článek 8

Monitorování činností ve vykazovaném období

Od 1. ledna 2018 společnosti na základě plánu monitorování, jenž byl posouzen v souladu s čl. 13 odst. 1, monitorují emise skleníkového plynu z každé lodě při každé plavbě a za daný rok, a to použitím vhodné metody stanovení emisí skleníkového plynu z metod vymezených v části B přílohy I a výpočtem emisí skleníkového plynu v souladu s částí A přílohy I.

Článek 9

Monitorování jednotlivých plaveb

1. Na základě plánu monitorování posouzeného podle čl. 13 odst. 1 společnosti u každé lodě připlouvající do přístavu spadajícího do jurisdikce některého členského státu nebo vyplouvající z takového přístavu a pro každou plavbu do takového přístavu nebo z takového přístavu monitorují v souladu s částí A přílohy I a částí A přílohy II tyto parametry:

Společnosti mohou případně monitorovat informace týkající se ledové třídy lodě a plavby zaledněným mořem.

a) přístav vyplutí a přístav připlutí včetně data a hodiny vyplutí a připlutí;

b) množství a emisní faktor každého typu paliva spotřebovaného celkem;

c) emise skleníkového plynu;

d) vzdálenost, kterou loď urazila;

e) dobu strávenou na moři;

f) množství přepravovaného nákladu;

g) přepravní výkon.

2. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku, a aniž je dotčen článek 10, je společnost osvobozena od povinnosti monitorovat ve vztahu k určité lodi informace uvedené v odstavci 1 tohoto článku za jednotlivé plavby, pokud:

a) všechny plavby lodě během vykazovaného období buď začínají, nebo končí v přístavu spadajícím do jurisdikce některého členského státu a

b) loď podle svého rozpisu plaveb uskuteční více než 300 plaveb během vykazovaného období.

Článek 10

Roční monitorování

Na základě plánu monitorování posouzeného podle čl. 13 odst. 1 společnosti u každé lodě a za každý kalendářní rok monitorují v souladu s částí A přílohy I a částí B přílohy II tyto parametry:

a) množství a emisní faktor každého typu paliva spotřebovaného celkem;

b) celkové souhrnné emise skleníkového plynu vzniklé v oblasti působnosti tohoto nařízení;

c) souhrnné emise skleníkového plynu vzniklé při všech plavbách mezi přístavy spadajícími do jurisdikce některého členského státu;

d) souhrnné emise skleníkového plynu vzniklé při všech plavbách z přístavů spadajících do jurisdikce některého členského státu;

e) souhrnné emise skleníkového plynu vzniklé při všech plavbách do přístavů spadajících do jurisdikce některého členského státu;

f) emise skleníkového plynu vzniklé za dobu postoje lodi vyvázané u nábřeží v přístavech spadajících do jurisdikce některého členského státu;

g) celkovou vzdálenost, kterou loď urazila;

h) celkovou dobu strávenou na moři;

i) celkový přepravní výkon;

j) průměrnou energetickou účinnost;

k) celkové souhrnné emise skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES, v souvislosti s činnostmi v oblasti námořní dopravy v souladu s přílohou I uvedené směrnice a které mají být podle uvedené směrnice v souvislosti s činnostmi v oblasti námořní dopravy vykázány, spolu s informacemi nezbytnými k odůvodnění použití jakékoli příslušné odchylky od čl. 12 odst. 3 uvedené směrnice stanovené v čl. 12 odst. 3-e až 3-b uvedené směrnice.

Společnosti mohou rovněž případně monitorovat informace týkající se ledové třídy lodě a plavby zaledněným mořem.
Společnosti mohou rovněž monitorovat spotřebované palivo a emise skleníkového plynu s rozlišením na základě jiných kritérií určených v plánu monitorování.

ODDÍL 4

Vykazování

Článek 11

Obsah výkazu emisí

1. Od roku 2019 společnosti každý rok do 30. dubna předkládají Komisi a orgánům dotčeného státu vlajky výkaz emisí, který se týká emisí skleníkového plynu a jiných příslušných informací za celé vykazovaného období pro každou loď, za niž nesou odpovědnost, a který ověřil jakožto uspokojivý ověřovatel v souladu s článkem 13.

Od roku 2025 společnosti každý rok do 31. března předkládají příslušnému správnímu orgánu, orgánům dotčených států vlajky pro lodě plující pod vlajkou členského státu a Komisi výkaz emisí, který se týká emisí za celé vykazované období předešlého roku pro každou loď, za niž nesou odpovědnost, a který ověřovatel v souladu s článkem 13 ověřil jakožto uspokojivý. Příslušný správní orgán může požadovat, aby společnosti předložily zprávy o emisích dříve než 31. března, nejdříve však 28. února.

2. Změní-li se společnost, předloží předchozí společnost příslušnému správnímu orgánu, orgánům dotčených států vlajky pro lodě plující pod vlajkou členského státu, nové společnosti a Komisi, co nejblíže dni dokončení změny a nejpozději do tří měsíců poté, ověřenou zprávu obsahující stejné prvky jako výkaz emisí uvedený v odstavci 1, avšak omezenou na období odpovídající činnostem prováděným v rámci její odpovědnosti.

3. Ve výkazu emisí uvedou společnosti tyto informace:

a) údaje pro identifikaci lodě a společnosti včetně:

  • i) názvu lodě,
  • ii) identifikačního čísla lodě podle IMO,
  • iii) rejstříkového přístavu nebo domovského přístavu,
  • iv) ledové třídy lodě, je-li zahrnuta do plánu monitorování,
  • v) technické účinnosti lodě (index energeticky účinného designu (EEDI) nebo popřípadě odhadovaná hodnota indexu (EIV) v souladu s usnesením IMO MEPC.215 (63)),
  • vi) jména vlastníka lodě,
  • vii) adresy vlastníka lodě a jeho hlavního místa podnikání,
  • viii) názvu společnosti (pokud není vlastníkem lodě),
  • ix) adresy společnosti (pokud není vlastníkem lodě) a jejího hlavního místa podnikání,
  • x) adresy, telefonního čísla a e-mailové adresy kontaktní osoby;

b) totožnosti ověřovatele, který posoudil výkaz emisí;

c) informace o použité metodě monitorování a související míře nejistoty;

d) výsledky ročního monitorování parametrů v souladu s článkem 10.

4. Do 1. října 2023 přijme Komise v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se mění články 11, 11a a 12 týkající se pravidel pro podávání zpráv s cílem zohlednit zahrnutí emisí CH4 a N2O, jakož i zahrnutí emisí skleníkových plynů z pobřežních plavidel, do oblasti působnosti tohoto nařízení.

Článek 11a

Vykazování a předkládání souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti

1. Společnosti stanoví souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti během vykazovaného období na základě údajů z výkazu emisí a zprávy podle čl. 11 odst. 2 za každou loď, za kterou během vykazovaného období nesou odpovědnost, v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle odstavce 4 tohoto článku.

2. Počínaje rokem 2025 předkládají společnosti příslušnému správnímu orgánu do 31. března každého roku souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti, které zahrnují emise ve vykazovaném období předešlého roku, jež mají být vykázány podle směrnice 2003/87/ES v souvislosti s činnostmi v oblasti námořní dopravě, v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle odstavce 4 tohoto článku, a jež byly ověřeny v souladu s kapitolou III tohoto nařízení.

3. Příslušný správní orgán může požadovat, aby společnosti předložily ověřené souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti uvedené v odstavci 2 dříve než 31. března, nejdříve však 28. února.

4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení o pravidla pro monitorování a vykazování souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti a pro předkládání souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti příslušnému správnímu orgánu.

Článek 12

Formát výkazu emisí a vykazování souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti

1. Výkaz emisí a vykazování souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti se předkládají za využití automatizovaných systémů a formátů pro výměnu údajů včetně elektronických šablon.

2. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví technická pravidla pro formáty pro výměnu údajů včetně elektronických šablon. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.

KAPITOLA III

OVĚŘOVÁNÍ A AKREDITACE

Článek 13

Rozsah ověřování a zpráva o ověření

1. Ověřovatel posoudí, zda plán monitorování splňuje požadavky stanovené v článcích 6 a 7. Pokud ověřovatel při posuzování zjistí nesoulad s uvedenými požadavky, musí dotčená společnost svůj plán monitorování náležitě přepracovat a revidovaný plán předložit ověřovateli ke konečnému posouzení před začátkem vykazovaného období. Společnost dohodne s ověřovatelem časový rámec nezbytný pro provedení tohoto přepracování. Tento rámec nesmí v žádném případě přesahovat začátek vykazovaného období.

2. Ověřovatel posoudí, zda výkaz emisí a zpráva uvedená v čl. 11 odst. 2 splňují požadavky stanovené v článcích 8 až 12 a v přílohách I a II.

3. Pokud se při ověřování dojde s přiměřenou zárukou ze strany ověřovatele k závěru, že výkaz emisí neobsahuje žádné podstatné nepřesnosti, vydá ověřovatel zprávu o ověření uvádějící, že výkaz emisí je ověřen jako uspokojivý. Zpráva o ověření podrobně popisuje všechny aspekty týkající se práce provedené ověřovatelem.

4. Pokud se při ověřování dojde k závěru, že výkaz emisí obsahuje nepřesnosti nebo neshody s požadavky tohoto nařízení, ověřovatel o tom včas informuje společnost. Společnost pak tyto nepřesnosti nebo neshody opraví, aby bylo možno postup ověřování dokončit včas, a předloží ověřovateli revidovaný výkaz emisí a veškeré další informace nutné k napravení zjištěného nesouladu. Ověřovatel ve své zprávě o ověření uvede, zda společnost nepřesnosti nebo neshody zjištěné během ověřování opravila. Pokud nebyly sdělené nepřesnosti či neshody opraveny a samy o sobě nebo ve spojení s jinými by mohly vést k podstatným nepřesnostem, vydá ověřovatel zprávu o ověření s prohlášením, že výkaz emisí není v souladu s tímto nařízením.

5. Ověřovatel posoudí, zda souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti splňují požadavky stanovené v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle odstavce 6.

Pokud ověřovatel s přiměřenou jistotou dospěje k závěru, že souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti neobsahují významné nepřesnosti, vydá zprávu o ověření, v níž uvede, že souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti byly ověřeny jako uspokojivé v souladu s pravidly stanovenými v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle odstavce 6.

6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat v souladu s článkem 23 akty v přenesené pravomoci, kterými se doplňuje toto nařízení o pravidla pro ověřování souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti, včetně metod ověření a způsobu ověření, a pro vydávání zprávy o ověření.

Článek 14

Obecné povinnosti a zásady týkající se ověřovatelů

1. Ověřovatel musí být nezávislý na společnosti či na provozovateli lodě a vykonávat činnosti požadované tímto nařízením ve veřejném zájmu. Za tímto účelem nesmí být ověřovatel ani žádná část téže právnické osoby společností ani provozovatelem lodě, vlastníkem společnosti ani být v jejich vlastnictví; rovněž nesmí mít se společností žádné vztahy, které by mohly ovlivnit jeho nezávislost a nestrannost.

2. Při zvažování ověření výkazu emisí a postupů monitorování, které společnost používá, ověřovatel posoudí spolehlivost, důvěryhodnost a přesnost systémů monitorování a vykazovaných údajů a informací týkajících se emisí skleníkového plynu, zejména:

a) přiřazování spotřeby paliva plavbám;

b) vykázaných údajů o spotřebě paliva a souvisejícího měření a výpočtů;

c) výběru a použití emisních faktorů;

d) výpočtů vedoucích ke stanovení celkových emisí skleníkových plynů a celkových souhrnných emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES v souvislosti s činnostmi v oblasti námořní dopravy v souladu s přílohou I uvedené směrnice a jež mají být podle uvedené směrnice vykázány;

e) výpočtů vedoucích ke stanovení energetické účinnosti.

3. Výkazy emisí předložené v souladu s článkem 12 vezme ověřovatel v úvahu pouze tehdy, pokud spolehlivé a důvěryhodné údaje a informace umožňují stanovit emise skleníkového plynu s přiměřenou mírou jistoty a je-li zaručeno, že:

a) vykázané údaje jsou soudržné s odhadovanými údaji vycházejícími z údajů o sledování lodí a vlastností, jako je instalovaný výkon motoru;

b) vykázané údaje neobsahují žádné nesrovnalosti, zejména při srovnání celkového objemu paliva, které každá loď ročně nakoupí, a souhrnné spotřeby paliva během plaveb;

c) shromažďování údajů probíhalo v souladu s použitelnými pravidly; a

d) příslušné záznamy o lodi jsou úplné a konzistentní.

4. Při zvažování ověření souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti ověřovatel posoudí úplnost vykazovaných údajů a soulad těchto vykazovaných údajů s informacemi poskytnutými společností včetně ověřených výkazů emisí společnosti a zpráv uvedených v čl. 11 odst. 2.

Článek 15

Postupy ověřování

1. Ověřovatel určí možná rizika týkající se monitorování a vykazování tak, že porovná vykázané emise skleníkového plynu s odhadovanými údaji, které vycházejí z údajů o sledování lodí a vlastností, jako je instalovaný výkon motoru. Jsou-li zjištěny podstatné odchylky, ověřovatel provede další analýzy.

2. Ověřovatel určí možná rizika související s různými kroky výpočtu tím, že přezkoumá všechny zdroje údajů a použité metodiky.

3. Ověřovatel vezme v úvahu všechny metody účinné kontroly rizik, které společnost uplatňuje, aby snížila míru nejistoty spojenou s charakteristickou mírou přesnosti použitých metod monitorování.

4. Společnost poskytne ověřovateli všechny dodatečné informace, které mu umožní provést postupy ověřování. Ověřovatel může v rámci ověřování provádět kontroly na místě, aby určil spolehlivost vykazovaných údajů a informací.

5. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 za účelem dalšího upřesnění pravidel pro ověřovací činnosti stanovených v tomto nařízení. Při přijímání těchto aktů Komise zohlední prvky stanovené v části A přílohy III. Pravidla obsažená v těchto aktech v přenesené pravomoci musí vycházet ze zásad ověřování, které jsou stanoveny v článku 14, a z příslušných mezinárodně přijatých norem.

6. Pokud jde o ověřování souhrnných údajů o emisích na úrovni společnosti, ověřovatel a společnost dodrží pravidla ověřování stanovená v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 13 odst. 6. Ověřovatel neověřuje výkaz emisí a zprávu uvedenou v čl. 11 odst. 2 za každou loď, za niž společnost odpovídá.

Článek 16

Akreditace ověřovatelů

1. Ověřovatelé, kteří posuzují plány monitorování, výkazy emisí, zprávy uvedené v čl. 11 odst. 2 tohoto nařízení a souhrnné údaje o emisích na úrovni společnosti a vydávají zprávy o ověření uvedené v čl. 13 odst. 3 a 5 tohoto nařízení a dokumenty o souladu uvedené v čl. 17 odst. 1 tohoto nařízení, musí být pro činnosti spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení akreditováni vnitrostátním akreditačním orgánem v souladu s nařízením (ES) č. 765/2008.

2. Neobsahuje-li toto nařízení žádná zvláštní ustanovení pro akreditaci ověřovatelů, použijí se příslušná ustanovení nařízení (ES) č. 765/2008.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23 za účelem dalšího upřesnění metod akreditace ověřovatelů. Při přijímání těchto aktů Komise zohlední prvky stanovené v části B přílohy III. Metody uvedené v těchto aktech v přenesené pravomoci musí vycházet ze zásad ověřování, které jsou stanoveny v článku 14, a z příslušných mezinárodně přijatých norem.

KAPITOLA IV

SOULAD A ZVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ

Článek 17

Dokument o souladu

1. Pokud výkaz emisí splňuje požadavky stanovené v článcích 11 až 15 a požadavky stanovené v přílohách I a II, vydá ověřovatel na základě zprávy o ověření dotčené lodě dokument o souladu.

2. Dokument o souladu obsahuje tyto informace:

a) identifikaci lodě (název, identifikační číslo lodě podle IMO a rejstříkový přístav nebo domovský přístav);

b) název, adresu a hlavní místo podnikání vlastníka lodě;

c) totožnost ověřovatele;

d) datum vydání dokumentu o souladu, dobu jeho platnosti a vykazované období, ke kterému se vztahuje.

3. Dokumenty o souladu se považují za platné po dobu 18 měsíců po skončení vykazovaného období.

4. Ověřovatel o vydání dokumentu o souladu neprodleně informuje Komisi a orgán státu vlajky. Ověřovatel jim předá informace uvedené v odstavci 2 prostřednictvím automatizovaných systémů a formátů pro výměnu údajů, včetně elektronických šablon.

5. Komise prostřednictvím prováděcích aktů stanoví technická pravidla pro formáty pro výměnu údajů, včetně elektronických šablon. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.

Článek 18

Povinnost mít na palubě platný dokument o souladu

Do 30. června roku následujícího po ukončení vykazovaného období musí mít lodě, které připlouvají do přístavů spadajících do jurisdikce některého členského státu, nacházejí se v těchto přístavech nebo z nich odplouvají a které vykonaly během tohoto vykazovaného období plavby, na palubě platný dokument o souladu.

Článek 19

Plnění požadavků na monitorování a vykazování a inspekce

1. Na základě informací zveřejněných podle čl. 21 odst. 1 přijme každý členský stát veškerá opatření nezbytná k zaručení toho, aby lodě plující pod jeho vlajkou plnily požadavky na monitorování a vykazování stanovené v článcích 8 až 12. Členské státy považují skutečnost, že byl v souladu s čl. 17 odst. 4 vydán dokument o souladu příslušné lodě, za doklad o tomto splnění.

2. Každý členský stát zajistí, aby každá inspekce lodě v přístavu spadajícím do jeho jurisdikce provedená podle směrnice 2009/16/ES zahrnovala kontrolu toho, zda se na palubě nachází platný dokument o souladu.

3. U každé lodě, u níž informace uvedené v čl. 21 odst. 2 písm. i) a j) nejsou k dispozici v okamžiku, kdy připlouvá do přístavu spadajícího do jurisdikce některého členského státu, může dotčený členský stát zkontrolovat, zda se na palubě nachází platný dokument o souladu.

Článek 20

Sankce, výměna informací a příkaz k vyhoštění lodě

1. Členské státy zavedou systém sankcí pro případy, kdy nejsou plněny povinnosti spojené s monitorováním a vykazováním stanovené v článcích 8 až 12, a přijmou opatření nezbytná k jejich ukládání. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 1. července 2017 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

2. Členské státy zavedou účinnou výměnu informací a účinnou spolupráci mezi svými vnitrostátními orgány příslušnými pro zajišťování toho, aby byly plněny povinnosti spojené s monitorováním a vykazováním, nebo popřípadě mezi orgány pověřenými ukládáním sankcí. Vnitrostátní postupy ukládání sankcí vůči konkrétní lodi jakýmkoli členským státem musí být oznámeny Komisi, agentuře EMSA, ostatním členským státům a dotčenému státu vlajky.

3. V případě, že určitá loď nesplní povinnosti ohledně monitorování a vykazování po dvě či více po sobě jdoucích vykazovaných obdobích a že selhala jiná donucovací opatření, jež měla zajistit plnění těchto požadavků, může příslušný orgán členského státu přístavu vstupu poté, co dané společnosti umožnil předložit připomínky, vydat příkaz k vyhoštění lodě, přičemž o tom uvědomí Komisi, Evropskou agenturu pro námořní bezpečnost (EMSA), další členské státy a dotčený stát vlajky. V důsledku vydání takovéhoto příkazu k vyhoštění lodě odepře každý členský stát s výjimkou členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje, dané lodi vstup do svých přístavů, dokud společnost nesplní povinnosti ohledně monitorování a vykazování v souladu s články 11 a 18. Pokud tato loď pluje pod vlajkou členského státu a vplouvá do některého z jeho přístavů, nebo se v něm nachází, dotčený členský stát poté, co dané společnosti umožnil předložit připomínky, loď zadrží, dokud společnost nesplní povinnosti ohledně monitorování a vykazování.

Je-li loď, jak je uvedeno v prvním pododstavci, nalezena v některém z přístavů členského státu, pod jehož vlajkou loď pluje, může dotčený členský stát poté, co dotčené společnosti poskytl příležitost předložit své připomínky, vydat příkaz k zadržení lodi, dokud společnost nesplní povinnosti ohledně monitorování a vykazování. Informuje o tom Komisi, agenturu EMSA a ostatní členské státy.

Splnění těchto povinností monitorování a vykazování potvrdí tím, že příslušnému vnitrostátnímu orgánu, který příkaz k vyhoštění lodě vydal, předloží platný dokument o souladu. Tímto odstavcem nejsou dotčeny mezinárodní námořní předpisy platné v případě, že jsou lodě v tísni.

4. Vlastník nebo provozovatel lodě nebo jeho zástupce v členských státech musí mít právo účinně napadnout příkaz k vyhoštění lodě u soudu nebo tribunálu a musí o tom být řádně informován příslušným orgánem členského státu přístavu vstupu. K tomu účelu členské státy zavedou a zachovávají vhodné postupy.

5. Kterýkoli členský stát bez námořních přístavů, který uzavřel svůj národní rejstřík plavidel nebo nemá žádné lodě plující pod jeho vlajkou a spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, se může po dobu, dokud pod jeho vlajkou nepluje žádná loď, odchýlit od tohoto článku. Každý členský stát, který hodlá využít této odchylky, o tom uvědomí Komisi nejpozději 1. července 2015. Jakékoli následné změny se rovněž oznámí Komisi.

Možnost odchýlit se podle prvního pododstavce se nevztahuje na členský stát, je-li jeho orgánem příslušný správní orgán.

Článek 21

Zveřejňování informací a zpráva Komise

1. Do 30. června každého roku Komise zpřístupní veřejnosti informace o emisích skleníkového plynu vykázaných v souladu s článkem 11, jakož i informace stanovené v odstavci 2 tohoto článku.

2. Komise mezi informace, jež mají být zpřístupněny veřejnosti, zahrne:

a) identifikaci lodě (název, společnost, identifikační číslo lodě podle IMO a rejstříkový přístav nebo domovský přístav);

b) technickou účinnost lodě (případně EEDI nebo EIV);

c) roční emise skleníkového plynu;

d) celkovou roční spotřebu paliva během plaveb;

e) průměrnou roční spotřebu paliva a emise skleníkového plynu ve vztahu ke vzdálenosti, kterou loď urazila, během plaveb;

f) průměrnou roční spotřebu paliva a emise skleníkového plynu ve vztahu ke vzdálenosti, kterou loď urazila, a nákladu přepravenému během plaveb;

g) celkovou dobu strávenou za rok na moři během plaveb;

h) použitou metodu monitorování;

i) datum vydání dokumentu o souladu a datum konce jeho platnosti;

j) totožnost ověřovatele, který posoudil výkaz emisí.

k) jakékoli další informace monitorované a vykazované dobrovolně podle článku 10.

3. Pokud by za zvláštních okolností zpřístupnění kategorie souhrnných údajů podle odstavce 2, které se netýkají emisí skleníkového plynu, obzvláště ohrozilo ochranu obchodních zájmů vyžadujících ochranu jakožto oprávněných hospodářských zájmů nadřazených veřejnému zájmu na zpřístupnění podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. L 264, 25.9.2006, s. 13).), použije se na žádost společnosti jiná úroveň agregace těchto specifických údajů, aby byly tyto zájmy ochráněny. Není-li použití jiné úrovně agregace možné, Komise tyto údaje veřejnosti nezpřístupní.

4. Komise zveřejní roční zprávu o emisích skleníkového plynu a další příslušné informace o námořní dopravě včetně souhrnných a vysvětlených výsledků s cílem informovat veřejnost a umožnit posouzení emisí skleníkového plynu a energetické účinnosti námořní dopravy podle velikosti, typu lodí, činnosti nebo jakékoli jiné kategorie považované za důležitou.

5. Komise každé dva roky posoudí celkový dopad činností v oblasti námořní dopravy, včetně dopadu emisí skleníkových plynů a částic s potenciálem globálního oteplování jiných než CO2 nebo účinků těchto plynů a částic na světové klima, na něž se toto nařízení nevztahuje.

6. Komisi je při práci, jejímž účelem je splnit požadavky tohoto článku a článků 12 a 17 tohoto nařízení, nápomocna v rámci svého mandátu agentura EMSA v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1406/2002 ze dne 27. června 2002, kterým se zřizuje Evropská agentura pro námořní bezpečnost (Úř. věst. L 208, 5.8.2002, s. 1).).

KAPITOLA V

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE

Článek 22

Mezinárodní spolupráce

1. Komise pravidelně informuje IMO a další příslušné mezinárodní subjekty o provádění tohoto nařízení, aniž tím je dotčeno rozdělení pravomocí nebo postupy rozhodování, jak jsou stanoveny ve Smlouvách.

2. Komise a případně členské státy si s třetími zeměmi vyměňují informace technické povahy, zejména o dalším vývoji metod monitorování, organizaci vykazování a ověřování výkazů emisí.

3. Bude-li dosaženo mezinárodní dohody o globálním systému pro monitorování, vykazování a ověřování emisí skleníkových plynů nebo o globálních opatřeních za účelem snižování emisí skleníkových plynů z námořní dopravy, Komise toto nařízení přezkoumá a případně navrhne jeho změny s cílem zajistit soulad s takovou mezinárodní dohodou.

Článek 22a

Přezkum

Komise provede nejpozději 31. prosince 2024 přezkum tohoto nařízení, přičemž zejména zohlední další zkušenosti získané při jeho provádění, mimo jiné pokud jde o lodě o hrubé prostornosti pod 5000 rejstříkových tun, avšak ne nižší než 400 rejstříkových tun v působnosti tohoto nařízení za účelem případného následného zahrnutí těchto lodí do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES nebo navržení jiných opatření ke snížení emisí skleníkových plynů z těchto lodí. K tomuto přezkumu bude případně připojen legislativní návrh na změnu tohoto nařízení.

KAPITOLA VI

PŘENESENÉ A PROVÁDĚCÍ PRAVOMOCI A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 23

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku. Je obzvláště důležité, aby Komise před přijetím těchto aktů v přenesené pravomoci postupovala v souladu s obvyklou praxí a vedla konzultace s odborníky, včetně odborníků z členských států.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 2, čl. 15 odst. 5 a čl. 16 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 1. července 2015.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 6 odst. 8, čl. 7 odst. 5, čl. 11 odst. 4, čl. 11a odst. 4 a čl. 13 odst. 6 je svěřena Komisi na dobu pěti let ode dne 5. června 2023.

Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem příslušného pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 8, čl. 7 odst. 5, čl. 11 odst. 4, čl. 11a odst. 4, čl. 13 odst. 6, čl. 15 odst. 5 a čl. 16 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění rozhodnutí v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

5. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 2, čl. 6 odst. 8, čl. 7 odst. 5, čl. 11 odst. 4, čl. 11a odst. 4, čl. 13 odst. 6, čl. 15 odst. 5 nebo čl. 16 odst. 3 vstoupí v platnost, pouze pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty Komisi informují o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

Poslední věta prvního pododstavce tohoto odstavce se však nepoužije na akty v přenesené pravomoci přijaté do 1. října 2023 podle čl. 5 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 6 odst. 8 druhého pododstavce nebo čl. 11 odst. 4.

Článek 24

Postup projednávání ve výboru

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 26 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 ze dne 21. května 2013 o mechanismu monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů a podávání dalších informací na úrovni členských států a Unie vztahujících se ke změně klimatu a o zrušení rozhodnutí č. 280/2004/ES (Úř. věst. L 165, 18.6.2013, s. 13).). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Pokud výbor nevydá žádné stanovisko, Komise navrhovaný prováděcí akt nepřijme a použije se čl. 5 odst. 4 třetí pododstavec nařízení (EU) č. 182/2011.

Článek 25

Změny směrnice 2009/16/ES

V seznamu obsaženém v příloze IV směrnice 2009/16/ES se doplňuje nový bod, který zní:

„50. Dokument o souladu vydaný podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/757 ze dne 29. dubna 2015 o monitorování, vykazování a ověřování emisí oxidu uhličitého z námořní dopravy a o změně směrnice 2009/16/ES(Úř. věst. L 123, 19.5.2015, s. 55.“).

Článek 26

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dne 1. července 2015.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I

Metody monitorování emisí skleníkových plynů

Pro účely výpočtu emisí skleníkových plynů použijí společnosti tento vzorec:

Společnosti vypočítají emise CO2 přičtením emisí CO2 veškerých používaných paliv i na základě tohoto vzorce:

Společnosti vypočítají emise CH4 přičtením emisí CH4 ze spalování veškerých používaných paliv i společně s emisemi způsobenými únikem CH4 na základě tohoto vzorce:

Společnosti vypočítají emise N2O přičtením emisí N2O veškerých používaných paliv i na základě tohoto vzorce:

Spotřeba paliva se vypočítá odděleně pro emise z plaveb mezi přístavy spadajícími do jurisdikce členského státu, z plaveb z přístavů spadajících do jurisdikce členského státu, z plaveb do přístavů spadajících do jurisdikce členského státu a pro emise v přístavech spadajících do jurisdikce členského státu. Spotřeba paliva v kotvištích v přístavech spadajících do jurisdikce členského státu se vypočítá odděleně.

(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1044 ze dne 8. května 2020, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999, pokud jde o hodnoty pro potenciál globálního oteplování a pokyny pro inventury a pokud jde o inventurní systém Unie, a zrušuje nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 666/2014 (Úř. věst. L 230, 17.7.2020, s. 1).)
VýrazVysvětlení
GHGMRVEmise skleníkových plynů, které mají být vykazovány podle tohoto nařízení, vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2, kde se „ekvivalentem CO2“ rozumí metrická míra používaná k výpočtu emisí CO2, CH4 a N2O na základě jejich potenciálu globálního oteplování převedením množství CH4 a N2O na ekvivalentní množství oxidu uhličitého se stejným potenciálem globálního oteplování.
Celkové souhrnné emise CO2.
Celkové souhrnné emise CH4.
Celkové souhrnné emise N2O.
Potenciál globálního oteplování CH4 za období 100 let, jak je uveden v příloze nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1044.
Potenciál globálního oteplování N2O za období 100 let, jak je uveden v příloze nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2020/1044.
iIndex odpovídající palivům spotřebovaným na lodi ve vykazovaném období.
jIndex odpovídající zdrojům emisí na lodi. Pro účely tohoto nařízení zahrnují zvažované zdroje alespoň hlavní motory, pomocné motory, plynové turbíny, kotle a generátory inertních plynů.
MiSpotřeba paliva jako celková hmotnost spotřebovaného specifického paliva i (celkem za všechny zdroje emisí).
Mi, jSpotřeba paliva jako hmotnost specifického paliva i použitého ve zdroji emisí j.
Cj

Emisní faktor „od palivové nádrže lodi po brázdu za lodí“ (dále jen „TtW“) uniklého paliva (koeficient úniku paliva) vyjádřený jako procento hmotnosti paliva i použitého zdrojem emisí j [%].

Cj zahrnuje fugitivní a uniklé emise. Fugitivní a uniklé emise jsou emise způsobené množstvím paliva, které se nedostane do spalovací komory zdroje emisí nebo které nespotřebuje zdroj emisí, protože nedošlo ke spálení nebo došlo k odvětrání či úniku ze systému.

Mi, NC

Celková hmotnost paliva i, které nebylo spáleno, ale uvolněno do atmosféry.

Množství CH4, které nebylo spáleno, ale uvolněno do atmosféry. Pro účely výpočtu tohoto množství použijí společnosti tento vzorec:

Emisní faktor TtW CO2 u paliva i, jak je definován v tabulce v bodě 2 této části.
Emisní faktor TtW CH4 u paliva i, jak je definován v tabulce v bodě 2 této části.
Emisní faktor TtW N2O u paliva i, jak je definován v tabulce v bodě 2 této části.

V následující tabulce:

  • TBM znamená „to be measured (změří se)“;

  • N/A znamená „not available (není k dispozici)“;

  • Pomlčka znamená „nepoužije se“.

Pro účely tohoto nařízení se použijí výchozí hodnoty uvedené v tabulce níže pro emisní faktory paliv a zdrojů emisí používaných na lodi.

Pokud buňka tabulky udává TBM nebo N/A, použije se nejvyšší výchozí hodnota třídy paliva ve stejném sloupci. Pokud u konkrétní třídy paliva uvádějí všechny články ve stejném sloupci buď TBM, nebo N/A, použije se výchozí hodnota nejméně příznivého typu fosilního paliva. Toto pravidlo se nevztahuje na sloupec 6, kde TBM nebo N/A odkazují na nedostupné hodnoty pro zdroj emisí. V případě neexistence výchozí hodnoty pro Cj se použije ověřená hodnota v souladu s čl. 10 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1805*.

Společnosti se mohou odchýlit od výchozích hodnot emisních faktorů uvedených v tabulce níže po případném uplatnění podmínek a omezení stanovených v čl. 10 odst. 5 a 6 nařízení (EU).../...*+.

U nefosilních paliv, která nejsou uvedena v tabulce níže, určí společnost emisní faktory v souladu s články 32 až 35 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066**.

Pokud se paliva mísí, posuzuje se každé palivo zvlášť.

123456
Třída palivTyp paliva

Cj

% hmotnosti paliva i použitého zdrojem emisí

Fosilní

Těžký topný olej (HFO)

ISO 8217 třídy RME až RMK

3,1140,000050,00018–

Lehký topný olej (LFO)

ISO 8217 třídy RMA až RMD

3,1510,000050,00018–

Lodní motorová nafta (MDO)

Lodní plynový olej (MGO)

ISO 8217 třídy DMX až DMB

3,2060,000050,00018–
Zkapalněný zemní plyn (LNG)2,75000,000113,1 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, střední rychlost)
1,7 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
0,2 pro naftu LNG (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
2,6 pro plynové zážehové motory se spalováním chudé směsi (LBSI)
LPG (butan)3,03TBMTBMN/A
LPG (propan)3,00TBMTBMN/A
H2 (fosilní)00
  • pro palivové články

–
TBM pro spalovací motory (ICE)
NH3 (fosilní)0N/ATBMN/A
Methanol (fosilní)1,375TBMTBM–
BiopalivaEthanol1,913TBMTBM–
Bionafta2,834TBMTBM–
Hydrogenačně upravený rostlinný olej (HVO)3,1150,000050,00018–
Zkapalněný biomethan jako palivo pro dopravu (Bio-LNG)2,75000,000113,1 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, střední rychlost)
1,7 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
0,2 pro naftu LNG (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
2,6 pro plynové zážehové motory se spalováním chudé směsi (LBSI)
Biomethanol1,375TBMTBM–
jiná možnost3,1150,000050,00018–
Bio-H2000 pro palivové články–
TBM pro spalovací motory

Paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu

e-paliva

e-nafta3,2060,000050,00018–
e-methanol1,375TBMTBM–
e-LNG2,75000,000113,1 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, střední rychlost)
1,7 pro LNG Otto (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
0,2 pro naftu LNG (dvoupalivový pohon, nízká rychlost)
2,6 pro plynové zážehové motory se spalováním chudé směsi (LBSI)
e-H2000 pro palivové články–
TBM pro spalovací motory
e-NH30N/ATBMN/A
e-LPGN/AN/AN/AN/A
e-DMEN/AN/AN/A–

Sloupec 1 označuje třídu paliv.

Sloupec 2 označuje název příslušných typů paliva pro každou třídu.

Sloupec 3 obsahuje emisní faktor EF pro oxid uhličitý v gCO2/gfuel.

Sloupec 4 obsahuje emisní faktor EF pro methan v gCH4/gfuel.

Sloupec 5 obsahuje emisní faktor EF pro oxid dusný v gN2O/gfuel.

Sloupec 6 identifikuje část paliva ztracenou jako fugitivní a uniklé emise (Cj) měřenou jako % hmotnosti paliva použitého konkrétním zdrojem emisí. U paliv, jako je LNG, u nichž existují fugitivní a uniklé emise, je množství fugitivních a uniklých emisí uvedené v tabulce vyjádřeno v % hmotnosti použitého paliva. Hodnoty Cj v tabulce jsou vypočteny při 50 % plného zatížení motoru.

* Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1805 ze dne 13. září 2023 o využívání obnovitelných a nízkouhlíkových paliv v námořní dopravě a o změně směrnice 2009/16/ES (Úř. věst. L 234, 22.9.2023, s. 48).** Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 ze dne 19. prosince 2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a o změně nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Úř. věst. L 334, 31.12.2018, s. 1).

Emise skleníkových plynů z pobřežních lodí zahrnují emise skleníkových plynů uvolněné během plaveb z posledního přístavu určení do přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu a z přístavu určení spadajícího do jurisdikce některého členského státu do dalšího přístavu určení, jakož i uvnitř přístavů určení spadajících do jurisdikce některého členského státu následujícími loděmi, jinými než ledoborce, navrženými nebo certifikovanými k provádění servisních činností na moři nebo v zařízeních na moři:

  • a) kotevní remorkéry;
  • aa) plavidla SOV;

Společnost v plánu monitorování uvede, která metoda se má použít k stanovení emisí skleníkových plynů u každé lodě, za niž nese odpovědnost, a zaručí, že jakmile byla metoda zvolena, je důsledně uplatňována.

Lze použít následující metody A, B, C a D založené na postupu výpočtu nebo postupu měření.

Při postupu výpočtu (metody A, B a C) se emise vypočítají podle vzorců stanovených v části A. Pro tento účel se skutečná spotřeba paliva pro každou plavbu určí pomocí některé z níže popsaných metod A, B nebo C a použitých pro účely výpočtu. Při výběru některé z metod A, B nebo C se berou v úvahu zdroje nejistoty a související úrovně nejistoty. Společnost pravidelně provádí vhodné kontrolní činnosti, včetně křížových kontrol mezi množstvím načerpaného paliva uvedeného v dodacích listech paliva (BDN) a množstvím načerpaného paliva podle palubního měření, a pokud jsou pozorovány významné odchylky, přijme nápravná opatření.

Při postupu měření (metoda D) se používají přímá měření emisí skleníkových plynů.

Lze použít jakoukoli kombinaci metod A, B, C a D posouzenou ověřovatelem, pokud se tak zvýší celková přesnost měření.

Tato metoda je založena na množství a typu paliva, které je uvedeno v dodacím listu paliva, v kombinaci s pravidelnými kontrolami palivových nádrží na základě odečtů množství paliva. Palivo spotřebované za určité období se získá tak, že se k množství paliva na začátku období přičte doplněné palivo, odečte zůstatek paliva na konci období a palivo odčerpané z nádrží mezi počátkem a koncem období.

Obdobím se rozumí doba mezi dvěma zastávkami v přístavu nebo doba strávená v přístavu. U paliva spotřebovaného za určité období je třeba upřesnit typ paliva a obsah síry.

Tato metoda se nepoužije, nejsou-li na palubě k dispozici dodací listy paliva, zejména v případě, je-li jako palivo použit náklad, například odpařený zkapalněný zemní plyn (LNG).

Na základě stávajících předpisů podle přílohy VI úmluvy MARPOL jsou dodací listy paliva povinné, mají být uchovávány na palubě po dobu tří let od dodání lodního paliva a mají být snadno dostupné. Pravidelné kontroly palivových nádrží na lodi jsou založeny na odečtech množství paliva v palivových nádržích. K určení obsahu v době odečtu množství paliva v nádrži se využívají tabulky jednotlivých palivových nádrží. Nejistota související s touto metodou se uvede v plánu monitorování. Odečty z palivových nádrží se provádějí pomocí vhodných metod, například automatizovaných systémů, sondování a ponorných měřicích pásem. Metoda sondování nádrží a nejistota spjatá s touto metodou se uvedou v plánu monitorování.

Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřeného v metrech krychlových), převede společnost toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Společnost stanoví skutečnou hustotu použitím buď:

  • a) palubních měřicích systémů; nebo
  • b) hustoty naměřené dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenané na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva;
  • c) je-li dostupná, hustoty naměřené při zkušební analýze provedené v akreditované laboratoři pro testování paliva.

Skutečná hustota se vyjadřuje v kg/m3 a stanoví se pro příslušnou teplotu při konkrétním měření. Nejsou-li hodnoty skutečné hustoty k dispozici, použije se po posouzení ověřovatelem standardní faktor hustoty pro příslušný typ paliva.

Tato metoda je založena na odečtech ze všech palivových nádrží na lodi. Odečty paliva se provádějí denně, je-li loď na moři, a pokaždé, když loď doplňuje či odčerpává palivo.

Kumulativní změny úrovně paliva v nádrži mezi dvěma odečty představují palivo spotřebované za určité období.

Obdobím se rozumí doba mezi dvěma zastávkami v přístavu nebo doba strávená v přístavu. U paliva spotřebovaného za určité období je třeba upřesnit typ paliva a obsah síry.

Odečty z palivových nádrží se provádějí pomocí vhodných metod, například automatizovaných systémů, sondování a ponorných měřicích pásem. Metoda sondování nádrží a nejistota spjatá s touto metodou se uvedou v plánu monitorování.

Je-li množství doplněného paliva nebo množství paliva zbývajícího v nádržích stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřeného v metrech krychlových), převede společnost toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Společnost stanoví skutečnou hustotu použitím buď:

  • a) palubních měřicích systémů; nebo
  • b) hustoty naměřené dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenané na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva;
  • c) je-li dostupná, hustoty naměřené při zkušební analýze provedené v akreditované laboratoři pro testování paliva.

Skutečná hustota se vyjadřuje v kg/m3 a stanoví se pro příslušnou teplotu při konkrétním měření. Nejsou-li hodnoty skutečné hustoty k dispozici, použije se po posouzení ověřovatelem standardní faktor hustoty pro příslušný typ paliva.

Tato metoda je založena na měření průtoků paliva přímo na lodi. K určení celkové spotřeby paliva za určité období se zkombinují údaje ze všech průtokoměrů spojených s relevantními zdroji emisí skleníkových plynů.

Obdobím se rozumí doba mezi dvěma zastávkami v přístavu nebo doba strávená v přístavu. U paliva spotřebovaného za určité období je třeba sledovat typ paliva a obsah síry.

Použitá metoda kalibrace a nejistota spjatá s použitými průtokoměry se uvedou v plánu monitorování.

Je-li množství spotřebovaného paliva stanoveno v jednotkách objemu (vyjádřeného v metrech krychlových), převede společnost toto množství z objemového vyjádření na hmotnostní vyjádření pomocí hodnot skutečné hustoty. Společnost stanoví skutečnou hustotu použitím buď:

  • a) palubních měřicích systémů; nebo
  • b) hustoty naměřené dodavatelem paliva při doplňování paliva a zaznamenané na faktuře za palivo nebo dodacím listu paliva;
  • c) je-li dostupná, hustoty naměřené při zkušební analýze provedené v akreditované laboratoři pro testování paliva.

Skutečná hustota se vyjadřuje v kg/m3 a stanoví se pro příslušnou teplotu při konkrétním měření. Nejsou-li hodnoty skutečné hustoty k dispozici, použije se po posouzení ověřovatelem standardní faktor hustoty pro příslušný typ paliva.

Přímé měření emisí skleníkových plynů lze použít u plaveb a pro emise skleníkových plynů, které vzniknou v přístavech spadajících do jurisdikce členských států. Pro lodě, u nichž je vykazování CO2 založeno na této metodě použité pro všechny zdroje emisí na lodi, se spotřeba paliva vypočte za použití měření emisí CO2 a použitelného emisního faktoru příslušných paliv a zdrojů emisí.

Tato metoda je založena na stanovení toků emisí skleníkových plynů ve výfukových potrubích (komínech) vynásobením koncentrace skleníkových plynů ve výfukovém plynu průtokem výfukového plynu.

Použití této metody ke stanovení emisí skleníkových plynů nebrání společnostem v použití jakékoli jiné metody popsané v této části na jakýkoli jiný skleníkový plyn.

Použitá metoda kalibrace a nejistota spjatá použitými přístroji se uvedou v plánu monitorování.

A. VÝPOČET EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ (ČLÁNEK 9)

1. Vzorce pro výpočet emisí skleníkových plynů

2. Výchozí emisní faktory

AA. EMISE SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ Z POBŘEŽNÍCH LODÍ

b) pobřežní zásobovací lodě;

c) posádková/zásobovací plavidla;

d) lodě na přepravu potrubí;

e) lodě na zásobování plošin;

f) vrtné lodě;

g) plovoucí těžební, skladovací a vykládkové jednotky (FPSO), ropa;

h) lodě na zpracování plynu;

i) plovoucí skladovací a vykládkové jednotky (FSO), plyn;

j) plovoucí skladovací a vykládkové jednotky (FSO), ropa;

k) ubytovací lodě;

l) podpůrná plavidla pro potápěče;

m) pobřežní stavební plavidla;

n) pobřežní podpůrná plavidla;

o) plavidla na zahrabávání potrubí;

p) plavidla na pokládání potrubí;

q) jeřábová plavidla na pokládání potrubí;

r) plavidla pro zkušební vrty;

s) pohotovostní bezpečnostní plavidla;

t) podpůrná plavidla na hloubení výkopů;

u) plavidla ke stimulaci vrtů;

v) plavidla pro pokládání kabelů;

w) kabelová opravárenská loď;

x) těžební plavidla;

y) plavidla pro instalaci větrných turbín;

z) plavidla CSOV;

ab) pracovní/opravárenská plavidla;

ac) výzkumná a průzkumná plavidla;

ad) plovoucí bagry;

ae) plovoucí sací rypadla.

3. Metoda C: Průtokoměry pro příslušné procesy spalování

4. Metoda D: Přímé měření emisí skleníkových plynů

1.1 Společnost provede posouzení rizik s cílem určit zdroje rizika chyb v toku dat z primárních údajů do konečných údajů ve výkazu emisí a vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje účinný kontrolní systém, aby bylo zajištěno, že zprávy vyplývající z činností týkajících se toku dat neobsahují nesprávné údaje a jsou v souladu s plánem monitorování a s tímto nařízením.

Společnost na požádání zpřístupní posouzení rizik uvedené v prvním pododstavci příslušnému správnímu orgánu. Společnost je také zpřístupní pro účely ověřování.

1.2 Pro účely bodu 1.1 prvního pododstavce společnost vytvoří, zdokumentuje, provádí a udržuje písemné postupy, odděleně od plánu monitorování, pro činnosti týkající se toku dat, jakož i pro kontrolní činnosti a zahrne do plánu monitorování odkazy na tyto postupy a jejich popis. Společnost na požádání zpřístupní veškeré písemné dokumenty o postupech příslušnému správnímu orgánu. Společnost zpřístupní tuto dokumentaci také pro účely ověřování.

1.3 Kontrolní činnosti podle bodu 1.2 v příslušných případech zahrnují:

  • a) zajištění kvality příslušných měřicích zařízení;
  • b) zabezpečení kvality systémů informačních technologií zaručující, že příslušné systémy jsou navrženy, zdokumentovány, testovány, prováděny, kontrolovány a udržovány způsobem, který umožňuje spolehlivé, přesné a včasné zpracování dat na základě rizik zjištěných v souladu s bodem 1.1;
  • c) oddělení povinností při činnostech týkajících se toku dat a kontrolních činnostech a řízení nezbytných pravomocí;
  • d) vnitřní přezkumy a ověřování údajů;
  • e) opravy a nápravná opatření;
  • f) řízení externě zajišťovaných procesů;
  • g) vedení záznamů a dokumentace včetně správy verzí dokumentů.

1.4 Pro účely bodu 1.3 písm. a) zajistí společnost kalibraci všech příslušných měřicích zařízení, jejich nastavení a kontrolu v pravidelných intervalech i před použitím, včetně kontroly podle příslušných norem pro měření porovnatelných s mezinárodními normami pro měření, pokud jsou k dispozici, přiměřených zjištěným rizikům.

Pokud součásti měřicích systémů nelze kalibrovat, uvede je společnost v plánu monitorování a navrhne alternativní kontrolní činnosti.

Zjistí-li se, že vybavení nesplňuje požadavky na výkonnost, přijme společnost neprodleně nezbytná nápravná opatření.

1.5 Pro účely bodu 1.3 písm. d) společnost přezkoumá a ověří údaje vyplývající z činností týkajících se toku dat uvedených v bodě 1.2.

Tento přezkum a validace údajů zahrnuje:

  • a) kontrolu úplnosti údajů;
  • b) porovnání údajů, které společnost získala, monitorovala a vykázala za několik let;
  • c) porovnání údajů a hodnot vyplývajících z různých monitorovacích metod, pokud se používá více než jedna metoda monitorování.

1.6 Pro účely bodu 1.3 písm. e) společnost zajistí, aby se neprodleně přijala nápravná opatření a byly opraveny dotčené údaje, pokud se zjistí, že činnosti týkající se toku dat nebo kontrolní činnosti efektivně nefungují nebo nedodržují pravidla stanovená v dokumentaci ohledně postupů pro tyto činnosti.

1.7 Pro účely bodu 1.3 písm. f), pokud společnost zajišťuje externě jednu nebo více činností týkajících se toku dat nebo kontrolních činností uvedených v bodě 1.1, provede všechny tyto kroky:

  • a) kontrolu kvality externě zajištěných činností týkajících se toku dat a kontrolních činností v souladu s tímto nařízením;
  • b) stanovení příslušných požadavků na výstupy externě zajištěných procesů a metody používané v těchto procesech;
  • c) kontrolu kvality výstupů a metod uvedených v písmenu b);
  • d) zajištění, aby byly externě zajištěné činnosti prováděny tak, aby odpovídaly inherentním a kontrolním rizikům zjištěným při posouzení rizika uvedeného v bodě 1.1.

1.8 Společnost monitoruje účinnost kontrolního systému, zejména prostřednictvím vnitřních přezkoumání a na základě zohlednění zjištění ověřovatele během ověřování zpráv o emisích a zpráv uvedených v čl. 11 odst. 2.

Pokud společnost zjistí, že kontrolní systém není efektivní nebo neodpovídá zjištěným rizikům, zajistí zlepšení kontrolního systému a podle potřeby aktualizuje plán monitorování nebo základní písemné postupy pro činnosti týkající se toku dat, posouzení rizik a kontrolních činností.

2.1. Pokud chybějí údaje relevantní pro stanovení emisí skleníkových plynů lodě pro jednu nebo více plaveb, použije společnost náhradní údaje vypočítané v souladu s alternativními metodami uvedenými v plánu monitorování, který posoudil ověřovatel a případně schválil odpovědný správní orgán.

Pokud chybějí údaje relevantní pro stanovení emisí skleníkových plynů lodi pro jednu nebo více plaveb, pro které plán monitorování neuvádí alternativní metody monitorování nebo alternativní zdroje údajů pro potvrzení údajů nebo pro odstranění chybějících údajů, použije společnost vhodnou metodu odhadu ke stanovení konzervativních náhradních údajů za příslušné časové období a chybějící parametr.

2.2. Není-li z technických důvodů dočasně proveditelné použít plán monitorování uspokojivě posouzený ověřovatelem a případně schválený odpovědným správním orgánem, použije společnost pro účely provádění podpůrných kontrol metodu založenou na alternativních zdrojích údajů uvedených v plánu monitorování, nebo není-li taková alternativa obsažena v plánu monitorování, alternativní metodu, která poskytuje náhradní údaje nebo konzervativní odhad, dokud nebudou obnoveny podmínky pro použití schváleného plánu monitorování.

Společnost přijme veškerá nezbytná opatření, aby dosáhla toho, že plán monitorování bude moci být rychle použit.

2.3. Je-li použita metoda odhadu v souladu s bodem 2.1 nebo dojde-li k dočasné odchylce od plánu monitorování v souladu s bodem 2.2, společnost bez zbytečného odkladu vypracuje písemný postup, aby se v budoucnu zabránilo tomuto typu chybějících údajů, a upraví plán monitorování v souladu s článkem 7.“

PŘÍLOHA II

Monitorování dalších příslušných informací

Při ročním monitorování dalších příslušných informací společnosti dodržují tato pravidla:

Hodnoty, které mají být monitorovány podle článku 10, se určují úhrnem příslušných údajů o jednotlivých plavbách.

Průměrná energetická účinnost se monitoruje pomocí alespoň čtyř ukazatelů: spotřeby paliva ve vztahu ke vzdálenosti, kterou loď urazila, spotřeby paliva ve vztahu k přepravnímu výkonu, emisí skleníkových plynů ve vztahu ke vzdálenosti, kterou loď urazila, a emisí skleníkových plynů ve vztahu k přepravnímu výkonu, a vypočte se takto:

spotřeba paliva za jednotku vzdálenosti = celková roční spotřeba paliva/celková vzdálenost, kterou loď urazila

spotřeba paliva za jednotku přepravního výkonu = celková roční spotřeba paliva/celkový přepravní výkon

emise skleníkových plynů za jednotku vzdálenosti = celkové roční emise skleníkových plynů/celková vzdálenost, kterou loď urazila

emise skleníkových plynů za jednotku přepravního výkonu = celkové roční emise skleníkových plynů/celkový přepravní výkon.

Kromě toho mohou lodě případně sledovat průměrnou energetickou účinnost pomocí těchto dvou ukazatelů energetické účinnosti: spotřeby paliva po dobu strávenou na moři a emisí skleníkových plynů po dobu strávenou na moři, která se vypočte takto:

spotřeba paliva po dobu strávenou na moři = celková roční spotřeba paliva/celková doba strávená na moři

emise skleníkových plynů po dobu strávenou na moři = celkové roční emise skleníkových plynů/celková doba strávená na moři

Při dodržování těchto pravidel mohou společnosti rovněž zvolit uvedení specifických informací týkajících se ledové třídy lodě a plavby zaledněným mořem, jakož i dalších informací týkajících se spotřebovaného paliva a emisí skleníkových plynů, s rozlišením na základě dalších kritérií uvedených v plánu monitorování.

Společnosti určí příslušná množství každého skleníkového plynu zvlášť a součet těchto množství vyjádřených v ekvivalentech CO2.

Společnosti zohlední množství každého typu paliva spotřebovaného při činnostech námořní dopravy spadajících do oblasti působnosti směrnice 2003/87/ES s ohledem na období, během něhož byly za loď odpovědné, pokud jde o povinnosti stanovené v uvedené směrnici.

Společnosti případně provedou výpočty uvedené v bodech 1.1 až 1.7 v níže uvedeném pořadí.

Pro účely monitorování celkových souhrnných emisí skleníkových plynů lodí, které mají být vykázány podle směrnice 2003/87/ES, použijí společnosti vzorce stanovené v části A přílohy I tohoto nařízení s přihlédnutím k druhům emisí skleníkových plynů, na něž se vztahuje směrnice 2003/87/ES.

Odchylně od bodu 1.1 společnosti neuplatňují pravidla stanovená v části A přílohy I tohoto nařízení, pokud jde o stanovení emisních faktorů CO2, pokud společnost používá palivo, které splňuje kritéria udržitelnosti a kritéria úspor emisí skleníkových plynů pro využívání biomasy stanovená směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 82).), s případnými nezbytnými úpravami pro použití, jak je stanoveno v prováděcím nařízení (EU) 2018/2066. V takových případech se musí emisní faktor CO2 podílu biomasy v palivu rovnat nule.

Odchylně od bodu 1.1 společnosti neuplatňují pravidla stanovená v části A přílohy I tohoto nařízení, pokud jde o stanovení emisních faktorů CO2, pokud společnost používá paliva z obnovitelných zdrojů nebiologického původu (RFNBO), recyklovaná paliva s obsahem uhlíku (RCF) nebo syntetická nízkouhlíková paliva. V takových případech se emisní faktor CO2 stanoví v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2018/2066.

V souladu se zeměpisnou oblastí působnosti uvedenou v článku 3ga směrnice 2003/87/ES se množství vypočítaná v souladu s body 1.1 a 1.2 této části vynásobí koeficientem 50 %, pokud jsou emise skleníkových plynů uvolněny lodí při plavbě z přístavu určení spadajícího do jurisdikce členského státu do přístavu určení mimo jurisdikci členského státu nebo plavbou z přístavu určení mimo jurisdikci členského státu a připlutí do přístavu určení spadajícího do jurisdikce členského státu.

Odchylně od bodu 1.1, pokud emise CO2 spadají do oblasti působnosti čl. 12 odst. 3a nebo 3b směrnice 2003/87/ES, se množství těchto emisí vypočítaná v souladu s body 1.1, 1.2 a 1.3 této části vynásobí nulou.

Odchylně od bodu 1.1, pokud emise skleníkových plynů spadají do oblasti působnosti čl. 12 odst. 3-d, 3-c nebo 3-b směrnice 2003/87/ES, se množství vypočítaná v souladu s body 1.1 až 1.4 této části vynásobí nulou.

Společnosti, které chtějí využít výjimky pro lodě ledové třídy stanovené v čl. 12 odst. 3-e směrnice 2003/87/ES, odečtou 5 % z částek vypočtených v souladu s body 1.1 až 1.5 této části.

Pokud jde o emise za vykazované roky 2024 a 2025, společnosti případně použijí zaváděcí procentní podíly stanovené v článku 3gb směrnice 2003/87/ES na množství vypočítaná v souladu s body 1.1 až 1.6 této části. Společnosti agregují množství každého plynu pro výpočet celkových souhrnných emisí skleníkových plynů lodí, které mají být vykázány podle směrnice 2003/87/ES.

A. MONITOROVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH PLAVEB (ČLÁNEK 9)

1. Při monitorování dalších příslušných informací u jednotlivých plaveb (čl. 9 odst. 1) společnosti dodržují tato pravidla:

  • a) Datum a hodina vyplutí z místa vyvázání a připlutí do místa vyvázání se vyjádří pomocí greenwichského středního času (GMT/UTC). Doba strávená na moři se vypočte na základě informací o vyplutí z přístavu a připlutí do přístavu, přičemž se vyloučí doba kotvení.
  • b) Vzdáleností, kterou loď urazila, může být buď délka nejpřímější trasy mezi přístavem vyplutí a přístavem připlutí, nebo skutečná vzdálenost, kterou loď urazila. V případě, že se použije délka nejpřímější trasy mezi přístavem vyplutí a přístavem připlutí, by se měl zohlednit konzervativní opravný faktor, aby se zaručilo, že vzdálenost, kterou loď urazila, není výrazně podhodnocena. Plán monitorování stanoví, který výpočet vzdálenosti se použije, a v případě potřeby použitý opravný faktor. Vzdálenost, kterou loď urazila, se určí od místa vyvázání v přístavu vyplutí do místa vyvázání v přístavu připlutí a vyjádří se v námořních mílích.
  • c) Přepravní výkon se určí vynásobením vzdálenosti, kterou loď urazila, množstvím přepravovaného nákladu.
  • d) U osobních lodí se k vyjádření přepravovaného nákladu použije počet cestujících. U všech ostatních kategorií lodí se množství přepravovaného nákladu vyjádří buď v metrických tunách, nebo případně ve standardních metrech krychlových nákladu.
  • e) U lodí typu ro-ro se přepravovaný náklad vymezí jako hmotnost nákladu na palubě, určená jako skutečná hmotnost nebo počet nákladových jednotek (nákladních vozidel, automobilů atd.) nebo jako obsazené metry jízdních pruhů vynásobené standardními hodnotami pro jejich hmotnost.

    Pro účely tohoto nařízení se „lodí typu ro-ro“ rozumí loď určená pro přepravu nákladních přepravních jednotek, které mohou najet na loď a sjet z lodě, nebo mající nákladové prostory, do nichž lze najet a z nich vyjet.

  • f) U kontejnerových lodí se přepravovaný náklad určí jako celková hmotnost nákladu v metrických tunách, nebo není-li to možné, jako počet jednotek odpovídajících 20stopým jednotkám (TEU) vynásobený jejich standardní hmotností. Je-li náklad přepravovaný kontejnerovým plavidlem určen podle příslušných pokynů nebo nástrojů IMO v souladu s Mezinárodní úmluvou o bezpečnosti života na moři (SOLAS), má se za to, že takové určení je v souladu s tímto nařízením.

    Pro účely tohoto nařízení se „kontejnerovou lodí“ rozumí loď určená výhradně pro přepravu kontejnerů v nákladových prostorách a na palubě.

  • g) Při určování přepravovaného nákladu pro jiné kategorie lodí, než jsou osobní lodě, lodě typu ro-ro a kontejnerové lodě, lze zohlednit hmotnost a objem případného přepravovaného nákladu a počet případných přepravovaných cestujících. Tyto kategorie mimo jiné zahrnují tankery, lodě přepravující volně ložený náklad, lodě pro kusový náklad, chladírenské nákladní lodě, lodě na přepravu vozidel a lodě pro kombinovanou přepravu.

2. S cílem zajistit jednotné podmínky pro uplatňování bodu 1 písm. g) přijme Komise prostřednictvím prováděcích aktů technická pravidla blíže určující parametry použitelné pro každou z ostatních kategorií lodí uvedených ve zmíněném písmenu.

Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2 nejpozději 31. prosince 2016.

Komise může prostřednictvím prováděcích aktů případně revidovat platné parametry uvedené v v bodě 1 písm. g). Komise rovněž reviduje tyto parametry, je-li to třeba ke zohlednění změn této přílohy podle čl. 5 odst. 2. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 24 odst. 2.

3. Při dodržování pravidel uvedených v bodech 1 a 2 mohou společnosti rovněž zvolit uvedení specifických informací týkajících se ledové třídy lodě a plavby zaledněným mořem.

B. ROČNÍ MONITOROVÁNÍ (ČLÁNEK 10)

C. MONITOROVÁNÍ CELKOVÝCH SOUHRNNÝCH EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ, NA NĚŽ SE VZTAHUJE SMĚRNICE 2003/87/ES, V SOUVISLOSTI S ČINNOSTMI NÁMOŘNÍ DOPRAVY A INFORMACÍ ODŮVODŇUJÍCÍCH ODCHYLKY OD ČL. 12 ODST. 3 UVEDENÉ SMĚRNICE (ČL. 10 PÍSM. K))

1.1. Obecná zásada

1.2. Odchylka od obecné zásady a použití emisních faktorů podle článku 14 směrnice 2003/87/ES

1.3. Odchylka od obecné zásady v případě plavby mezi přístavem spadajícím do jurisdikce členského státu a přístavem mimo jurisdikci členského státu

1.4. Odchylka od obecné zásady v případě emisí CO2 podle čl. 12 odst. 3a a 3b směrnice 2003/87/ES

1.5. Odchylka od obecné zásady v případě emisí skleníkových plynů z plavby nebo činností uvedených v čl. 12 odst. 3-d, 3-c nebo 3-b směrnice 2003/87/ES

1.6. Výpočet celkových souhrnných emisí skleníkových plynů lodí, které mají být vykázány podle směrnice 2003/87/ES v případě, že společnost chce využít odchylky stanovené v čl. 12 odst. 3-e uvedené směrnice

1.7. Výpočet celkových souhrnných emisí skleníkových plynů lodí, které mají být vykázány podle směrnice 2003/87/ES, s přihlédnutím k článku 3gb uvedené směrnice

2.1. Pokud emise skleníkových plynů spadají do oblasti působnosti čl. 12 odst. 3-d, 3-c nebo 3-b směrnice 2003/87/ES, společnosti monitorují po dobu, po kterou byla loď v jejich odpovědnosti, pro každý druh odchylky stanovené v uvedených ustanoveních tyto informace:

  • a) přístav vyplutí a přístav připlutí včetně data a hodiny vyplutí a připlutí;
  • b) množství a emisní faktor pro každý typ spotřebovaného paliva s přihlédnutím k ustanovením bodu 1.2;
  • c) emise skleníkových plynů vypočtené podle bodů 1.1, 1.2 a 1.3;
  • d) vzdálenost, kterou loď urazila;
  • e) dobu strávenou na moři.

2.2 Pokud všechny emise skleníkových plynů uvolněné lodí za vykazované období spadají do oblasti působnosti čl. 12 odst. 3-d, 3-c nebo 3-b směrnice 2003/87/ES a pokud loď v souladu se svým harmonogramem během tohoto vykazovaného období uskuteční více než 300 plaveb, není společnost povinna monitorovat informace uvedené v bodě 2.1 této části podle jednotlivých plaveb této lodi za dané vykazované období.

2.3. Pokud emise skleníkových plynů spadají do oblasti působnosti čl. 12 odst. 3-e směrnice 2003/87/ES, poskytnou společnosti informace týkající se lodi ledové třídy

PŘÍLOHA III

Skutečnosti, ke kterým je třeba přihlížet v aktech v přenesené pravomoci stanovených v článcích 15 a 16

  • Kompetence ověřovatelů;

  • dokumenty, jež musí společnosti poskytnout ověřovatelům;

  • posouzení rizika, které provádí ověřovatel;

  • posouzení souladu v případě plánu monitorování;

  • ověření výkazu emisí;

  • úroveň závažnosti;

  • přiměřená záruka ověřovatele;

  • nepřesnosti a nesoulad;

  • obsah zprávy o ověření;

  • doporučení ke zlepšení;

  • komunikace mezi společností, ověřovateli a Komisí.

  • Jak požádat o akreditaci pro činnosti lodní dopravy;

  • jak budou ověřovatelé posuzováni vnitrostátními akreditačními orgány za účelem vydání osvědčení o akreditaci;

  • jak budou vnitrostátní akreditační orgány provádět dohled, aby mohly potvrdit pokračování akreditace;

  • požadavky na vnitrostátní akreditační orgány, aby byly způsobilé k poskytování akreditace ověřovatelům pro činnosti lodní dopravy, včetně odkazu na harmonizované normy.

A. POSTUPY OVĚŘOVÁNÍ

B. AKREDITACE OVĚŘOVATELŮ

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací