1) Článek 2 se nahrazuje tímto:

Toto nařízení se vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech ve smyslu článku 3, bez ohledu na povahu soudu, jestliže hodnota nároku bez navýšení o úroky, náklady a výlohy nepřesahuje v době doručení žalobního formuláře k příslušnému soudu částku 5000 EUR. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (acta jure imperii).

Toto nařízení se nevztahuje na věci týkající se:

• a) osobního stavu nebo způsobilosti fyzických osob k právům a právním úkonům;
• b) majetkových práv plynoucích z manželských vztahů nebo vztahů, s nimiž právo rozhodné na daný vztah spojuje účinky obdobné manželství;
• c) vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo příbuzenských vztahů;
• d) závěti a dědění, včetně vyživovacích povinností vzniklých v důsledku smrti;
• e) úpadku, likvidace podniku či jiné právnické osoby z důvodu platební neschopnosti, soudního urovnání sporu, vyrovnání a obdobných řízení;
• f) sociálního zabezpečení;
• g) rozhodčího řízení;
• h) pracovního práva;
• i) nájmů nemovitostí s výjimkou žalob týkajících se peněžitých nároků; nebo
• j) porušení práv na ochranu soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy.“

2) V článku 3 se odstavce 2 a 3 nahrazují tímto:

Bydliště se určí v souladu s články 62 a 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 351, 20.12.2012, s. 1).“).

Rozhodným okamžikem pro určení, zda lze určitý případ považovat za přeshraniční, je den obdržení žalobního formuláře příslušným soudem.

3) Článek 4 se mění takto:

• a) v odst. 4 druhém pododstavci se doplňuje nová věta, která zní:

  „Soud o takovém odmítnutí vyrozumí žalobce a rovněž připojí informaci o tom, zda lze proti němu podat opravný prostředek.“;

• b) odstavec 5 se nahrazuje tímto:

  Členské státy zajistí, aby byl vzorový žalobní formulář A k dispozici u všech soudů, u nichž může být zahájeno evropské řízení o drobných nárocích, a aby byl dostupný prostřednictvím příslušných vnitrostátních internetových stránek.“

4) V článku 5 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

Evropské řízení o drobných nárocích je písemným řízením.

Soud nařídí ústní jednání, pouze pokud se domnívá, že není možné vydat rozhodnutí na základě písemných důkazů, nebo pokud o to některá ze stran požádá. Soud může takovou žádost zamítnout, má-li za to, že vzhledem k okolnostem případu je možné zajistit spravedlivý průběh řízení i bez ústního jednání. Zamítnutí musí být písemně zdůvodněno. Zamítnutí nelze samostatně napadnout, aniž by bylo napadeno samotné soudní rozhodnutí.“

5) Článek 8 se nahrazuje tímto:

Považuje-li se v souladu s čl. 5 odst. 1a ústní jednání za nezbytné, uskuteční se za použití jakékoli vhodné technologie komunikace na dálku, jako je videokonference nebo telekonference, má-li soud takovou technologii k dispozici a není-li její použití s ohledem na zvláštní okolnosti případu nevhodné pro spravedlivý průběh řízení.

Má-li osoba, která má být vyslechnuta, bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát, v němž se nachází soud, u něhož byla podána žaloba, zajistí se účast této osoby na ústním jednání prostřednictvím videokonference, telekonference nebo jiné vhodné technologie komunikace na dálku s využitím postupů stanovených v nařízení Rady (ES) č. 1206/2001(Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001, s. 1).“).

Strana, která byla předvolána k osobní účasti na ústním jednání, může požádat o použití technologie komunikace na dálku, má-li soud tuto technologii k dispozici, za předpokladu, že požadavek osobně se dostavit k soudu, zejména pokud jde o případné náklady této strany, by byl ve vztahu k nároku nepřiměřený.

Strana, která byla předvolána k účasti na ústním jednání za použití technologie komunikace na dálku, může požádat o osobní účast na tomto jednání. Na vzorovém žalobním formuláři A a na vzorovém odpovědním formuláři C, jež byly zavedeny postupem podle čl. 27 odst. 2, jsou strany řízení informovány o tom, že na náhradu jakýchkoli nákladů vynaložených některou stranou v souvislosti s osobní účastí na ústním jednání, a to na žádost dané strany, se vztahují podmínky uvedené v článku 16.

Rozhodnutí soudu o žádostech uvedených v odstavcích 2 a 3 nelze samostatně napadnout, aniž by bylo napadeno samotné soudní rozhodnutí.

6) Článek 9 se nahrazuje tímto:

Soud určí způsob a rozsah dokazování, které je nezbytné pro vydání jeho rozhodnutí, v rámci příslušných pravidel upravujících přípustnost důkazů. Soud použije nejjednodušší a nejméně náročný způsob dokazovaní.

Soud může připustit dokazování prostřednictvím písemných výpovědí svědků, znalců nebo stran.

Pokud je pro účely dokazování nutné vyslechnout nějakou osobu, uskuteční se ústní jednání v souladu s podmínkami stanovenými v článku 8.

Soud může provést důkaz znaleckým posudkem nebo ústní výpovědí, pouze pokud není možné vydat rozhodnutí na základě jiných důkazů.“

7) Článek 11 se nahrazuje tímto:

Členské státy zajistí, aby strany měly možnost získat praktickou pomoc při vyplňování formulářů a obecné informace o oblasti působnosti evropského řízení o drobných nárocích, jakož i obecné informace o tom, který soud je v dotyčném členském státě příslušný k vydání rozhodnutí v evropském řízení o drobných nárocích. Tato pomoc musí být poskytována bezplatně. Tento odstavec nevyžaduje, aby členské státy poskytovaly bezplatnou či úplatnou právní pomoc formou právního posouzení konkrétního případu.

Členské státy zajistí, aby informace o orgánech nebo subjektech, které jsou oprávněny poskytovat pomoc v souladu s odstavcem 1, byly k dispozici u všech soudů, u nichž lze zahájit evropské řízení o drobných nárocích, a byly dostupné prostřednictvím příslušných vnitrostátních internetových stránek.“

8) Článek 13 se nahrazuje tímto:

Dokumenty uvedené v čl. 5 odst. 2 a 6 a rozhodnutí vydaná v souladu s článkem 7 se doručují:

• a) poštou, nebo
• b) elektronickými prostředky,
  • i) jsou-li tyto prostředky technicky dostupné a přípustné podle procesních pravidel členského státu, v němž evropské řízení o drobných nárocích probíhá, nebo má-li strana, jíž mají být tyto dokumenty a rozhodnutí doručeny, bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, podle procesních pravidel daného členského státu; a
  • ii) akceptovala-li strana, jíž mají být tyto dokumenty a rozhodnutí doručeny, způsob doručování elektronickými prostředky výslovně předem nebo má-li podle procesních pravidel členského státu, v němž má tato strana bydliště nebo místo obvyklého pobytu, právní povinnost tento konkrétní způsob doručování akceptovat.

Doručení musí být doloženo potvrzením o přijetí s uvedením data přijetí.

Doručování všech písemnosti neuvedených v odstavci 1 mezi soudy a stranami či jinými osobami zúčastněnými na řízení se uskutečňuje elektronickými prostředky s potvrzením o přijetí, pokud jsou tyto prostředky technicky dostupné a přípustné podle procesních pravidel členského státu, v němž je evropské řízení o drobných nárocích vedeno, jestliže daná strana nebo osoba tyto komunikační prostředky předem akceptovala nebo má podle procesních pravidel členského státu, v němž má tato strana nebo osoba bydliště nebo místo obvyklého pobytu, právní povinnost je akceptovat.

Kromě jakýchkoli jiných prostředků, které jsou podle procesních pravidel členských států dostupné pro vyjádření akceptace předem, jak je požadováno podle odstavců 1 a 2, pokud jde o použití elektronických prostředků, je možné vyjádřit takovou akceptaci prostřednictvím vzorového žalobního formuláře A a vzorového odpovědního formuláře C.

Pokud není doručení v souladu s odstavcem 1 možné, lze je provést jedním ze způsobů uvedených v článcích 13 a 14 nařízení (ES) č. 1896/2006.

Pokud není způsob komunikace podle odstavce 2 možný nebo s ohledem na zvláštní okolnosti případu vhodný, lze použít jakýkoli jiný způsob komunikace přípustný podle práva členského státu, v němž je evropské řízení o drobných nárocích vedeno.“

9) Vkládá se nový článek, který zní:

Soudní poplatky vybírané v členském státě v případě evropského řízení o drobných nárocích nesmí být nepřiměřené a nesmí být vyšší než soudní poplatky vybírané v daném členském státě v případě vnitrostátních zkrácených řízení.

Členské státy zajistí, aby strany mohly soudní poplatky hradit prostřednictvím platby na dálku, která stranám umožňuje provést platbu rovněž z členského státu jiného než členského státu, v němž se soud nachází, přičemž bude nabídnut nejméně jeden z těchto způsobů platby:

• a) bankovní převod;
• b) platba kreditní či debetní kartou; nebo
• c) inkaso z bankovního účtu žalobce.“

10) V článku 17 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

Články 15a a 16 se použijí na jakýkoli opravný prostředek.“

11) Článek 18 se nahrazuje tímto:

Žalovaný, který se nedostavil k soudu, má právo požádat o přezkum rozhodnutí vydaného v rámci evropského řízení o drobných nárocích u příslušného soudu členského státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, pokud:

• a) žalovanému nebyl doručen žalobní formulář nebo, bylo-li nařízeno ústního jednání, žalovaný na něj nebyl předvolán v dostatečném předstihu a takovým způsobem, aby si mohl připravit svou obhajobu; nebo
• b) žalovaný nemohl nárok napadnout z důvodu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které sám nezavinil;

ledaže žalovaný nevyužil žádný opravný prostředek proti rozhodnutí, přestože měl možnost tak učinit.

Lhůta pro podání návrhu na přezkum činí 30 dnů. Začíná běžet dnem, kdy se žalovaný skutečně seznámil s obsahem rozhodnutí a měl možnost se k němu vyjádřit, nejpozději však dnem přijetí prvního opatření v rámci výkonu rozhodnutí vedoucího k tomu, že je žalovaný zcela nebo zčásti zbaven možnosti nakládat se svým majetkem. Uvedenou lhůtu nelze prodloužit.

Zamítne-li soud návrh na přezkum uvedený v odstavci 1 s odůvodněním, že není dán žádný z důvodů pro přezkum uvedených v odstavci 1, zůstává rozhodnutí nadále platné.

Rozhodne-li soud, že je přezkum opodstatněný na základě některého z důvodů uvedených v odstavci 1, je rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích od počátku neplatné. Žalobce však neztrácí výhody vyplývající z jakéhokoli přerušení promlčecí nebo prekluzivní lhůty, pokud k takovému přerušení dojde podle vnitrostátního práva.“

12) V článku 20 se odstavec 2 nahrazuje tímto:

Soud vyhotoví na žádost některé ze stran osvědčení o rozhodnutí vydaném v rámci evropského řízení o drobných nárocích na vzorovém formuláři D uvedeném v příloze IV, a to bez dalších nákladů. Soud na žádost poskytne dané straně osvědčení v kterémkoli jiném úředním jazyce orgánů Unie s použitím vícejazyčného dynamického vzorového formuláře, který je k dispozici na portálu evropské e-justice. Žádné ustanovení tohoto nařízení neukládá soudu povinnost poskytnout překlad nebo přepis textu zapsaného v uvedeném osvědčení do textových polí s volně vkládaným textem.“

13) V čl. 21 odst. 2 se písmeno b) nahrazuje tímto:

„b) osvědčení uvedené v čl. 20 odst. 2 a v případě potřeby jeho překlad do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde má být rozhodnutí vykonáno, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, nebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný.“

14) Vkládá se nový článek, který zní:

Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které jsou pro něj v případě osvědčení podle čl. 20 odst. 2 přijatelné.

Překlad informací týkajících se podstaty rozhodnutí uvedených v osvědčení podle čl. 20 odst. 2 provádí osoba oprávněná k překladatelské činnosti v jednom z těchto členských států.“

15) Vkládá se nový článek, který zní:

Soudní smír schválený soudem nebo uzavřený před soudem v rámci evropského řízení o drobných nárocích, který je vykonatelný v členském státě, v němž bylo řízení vedeno, bude uznán a vykonán v jiném členském státě za stejných podmínek jako rozhodnutí vydané v rámci evropského řízení o drobných nárocích.

Na soudní smír se použijí ustanovení kapitoly III obdobně.“

16) Článek 25 se nahrazuje tímto:

Do 13. ledna 2017 oznámí členské státy Komisi:

• a) soudy, které jsou příslušné vydávat rozhodnutí v rámci evropského řízení o drobných nárocích;
• b) komunikační prostředky přijatelné pro účely evropského řízení o drobných nárocích, které jsou soudům podle čl. 4 odst. 1 k dispozici;
• c) orgány nebo subjekty, které jsou příslušné pro poskytování praktické pomoci v souladu s článkem 11;
• d) prostředky elektronického doručování a komunikace, které jsou v souladu s čl. 13 odst. 1, 2 a 3 technicky dostupné a přípustné podle jejich procesních pravidel, a případné prostředky akceptace předem, jež je pro použití elektronických prostředků požadována podle čl. 13 odst. 1 a 2, které jsou podle jejich vnitrostátního práva k dispozici;
• e) případné osoby nebo druhy profesí, které mají v souladu s čl. 13 odst. 1 a 2 právní povinnost akceptovat doručení dokumentů nebo jiných písemností elektronickými prostředky;
• f) výši soudních poplatků za evropské řízení o drobných nárocích, nebo jaký je způsob jejich výpočtu, jakož i přijatelné způsoby platby soudních poplatků podle článku 15a;
• g) opravné prostředky, které jsou k dispozici podle procesního práva dané země v souladu s článkem 17, lhůtu, v níž musí být takové opravné prostředky podány, a soudy, u kterých je lze podat;
• h) postupy pro podání návrhu na přezkum podle článku 18 a soudy, které jsou pro tento přezkum příslušné;
• i) jazyky, které jsou pro ně přijatelné podle čl. 21a odst. 1; a
• j) orgány, které jsou příslušné pro výkon rozhodnutí a orgány, které jsou příslušné pro účely článku 23.

Členské státy oznámí Komisi jakékoli další změny těchto informací.

Komise zveřejní informace sdělené v souladu s odstavcem 1 pomocí jakéhokoli vhodného prostředku, například prostřednictvím portálu evropské e-justice.“

17) Článek 26 se nahrazuje tímto:

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 27, pokud jde o změny příloh I až IV.“

18) Článek 27 se nahrazuje tímto:

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 26 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje dnem 13. ledna 2016.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 26 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 26 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

19) Článek 28 se nahrazuje tímto:

Do 15. července 2022 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o fungování tohoto nařízení, včetně hodnocení, zda je vhodné:

• a) za účelem dosažení cíle tohoto nařízení, kterým je usnadnit občanům a malým a středním podnikům přístup ke spravedlnosti v přeshraničních případech, dále zvýšit částku uvedenou v čl. 2 odst. 1; a
• b) rozšíření působnosti evropského řízení o drobných nárocích, zejména na mzdové nároky, s cílem usnadnit přístup ke spravedlnosti pro zaměstnance v přeshraničních pracovněprávních sporech s jejich zaměstnavatelem, a to po zvážení plného dopadu takového rozšíření.

K této zprávě se případně připojí legislativní návrhy.

Za tímto účelem poskytnou do 15. července 2021 členské státy Komisi informace týkající se počtu žalob v rámci evropského řízení o drobných nárocích, jakož i počet návrhů na výkon rozhodnutí vydaných v rámci evropského řízení o drobných nárocích.

Do 15. července 2019 Komise předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o šíření informací o evropském řízení o drobných nárocích v členských státech a může vypracovat doporučení, pokud jde o zvýšení povědomosti o tomto řízení.“

1) V článku 7 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

V dodatku návrhu může žalobce soudu sdělit, zda a které z řízení uvedených v čl. 17 odst. 1 písm. a) a b) si přeje u svého nároku uplatňovat v následném občanskoprávním řízení, pokud žalovaný podá proti evropskému platebnímu rozkazu odpor.

V dodatku uvedeném v prvním pododstavci může žalobce rovněž sdělit soudu, že nesouhlasí s převedením věci do občanskoprávního řízení ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b), pokud žalovaný podá odpor. To žalobci nebrání, aby o tom soud informoval i později, avšak v každém případě před vydáním rozkazu.“

2) Článek 17 se nahrazuje tímto:

Je-li odpor podán ve lhůtě stanovené v čl. 16 odst. 2, pokračuje řízení před příslušnými soudy členského státu původu, pokud žalobce výslovně nepožádal, aby v takovém případě řízení skončilo. Řízení pokračuje v souladu s pravidly:

• a) evropského řízení o drobných nárocích stanoveného v nařízení (ES) č. 861/2007, pokud lze toto řízení použít; nebo
• b) jakéhokoli příslušného vnitrostátního občanskoprávní řízení.

Neuvedl-li žalobce, které z řízení uvedených v odst. 1 písm. a) a b) si přeje u svého nároku uplatňovat v následném řízení, pokud žalovaný podá odpor, nebo přeje-li si uplatňovat evropské řízení o drobných nárocích stanovené v nařízení (ES) č. 861/2007, u nároku, který nespadá do oblasti působnosti uvedeného nařízení, změní se řízení na příslušné vnitrostátní občanskoprávní řízení, ledaže si žalobce takovouto změnu výslovně nepřeje.

Pokud žalobce uplatnil svůj nárok v řízení o evropském platebním rozkazu, žádné ustanovení vnitrostátního práva nesmí poškodit jeho postavení v následném občanskoprávním řízení.

Změna na občanskoprávní řízení ve smyslu odst. 1 písm. a) a b) se řídí právem členského státu původu.

Žalobce je informován o tom, zda žalovaný podal odpor, a o změně na občanskoprávního řízení ve smyslu odstavce 1.“

3) V článku 25 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

Pokud jsou soudní poplatky za občanskoprávní řízení ve smyslu čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b) v určitém členském státě případně stejné nebo vyšší než soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu, pak celkové soudní poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu a za občanskoprávní řízení následující v případě podání odporu podle čl. 17 odst. 1 nepřevýší poplatky za taková řízení bez předchozího řízení o evropském platebním rozkazu v daném členském státě.

V členském státě nesmějí být ukládány žádné další soudní poplatky za občanskoprávní řízení následující v případě podání odporu podle čl. 17 odst. 1 písm. a) nebo b), pokud jsou soudní poplatky za takové řízení v daném členském státě nižší než poplatky za řízení o evropském platebním rozkazu.“

4) Článek 30 se nahrazuje tímto:

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 31, pokud jde o změny příloh I až VII.“

5) Článek 31 se nahrazuje tímto:

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 30 je svěřena Komisi na dobu neurčitou počínaje dnem 13. ledna 2016.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 30 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 30 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“