Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Výměna a uchovávání informací, které jsou potřebné pro žádosti a rozhodnutí, musí splňovat obecné požadavky na údaje, které jsou vymezeny v příloze A.

2. Výměna a uchovávání informací, které jsou potřebné pro prohlášení, oznámení a důkaz o celním statusu zboží, musí splňovat obecné požadavky na údaje, které jsou vymezeny v příloze B, a to ode dne uvedení do provozu nebo modernizace elektronických systémů uvedených v příloze C, jak je stanoveno v příloze prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151(Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2019/2151 ze dne 13. prosince 2019, kterým se zavádí pracovní program pro vývoj elektronických systémů stanovených v celním kodexu Unie a jejich uvedení do provozu (Úř. věst. L 325, 16.12.2019, s. 168).).

3. Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se do data uvedení do provozu první fáze modernizace systému závazných informací o sazebním zařazení zboží („ZISZ“) a systému Surveillance 2 uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU nepoužije sloupec 1a přílohy A tohoto nařízení a použijí se příslušné požadavky na údaje stanovené v přílohách 2 až 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 ze dne 17. prosince 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o přechodná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, pokud příslušné elektronické systémy dosud nejsou v provozu, a kterým se mění nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/2466 (Úř. věst. L 69, 15.3.2016, s. 1).).

Odchylně od odstavce 1 tohoto článku se do data modernizace systému AEO uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU nepoužije sloupec 2 přílohy A tohoto nařízení a použijí se příslušné požadavky na údaje stanovené v přílohách 6 a 7 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341.

4. Výměna a uchovávání informací, které jsou potřebné pro prohlášení, oznámení a důkaz o celním statusu zboží, musí splňovat požadavky na údaje, které jsou vymezeny v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, a to:

Nejsou-li požadavky na údaje pro výměnu a uchovávání informací vyžadovaných pro prohlášení, oznámení a důkaz o celním statusu stanoveny v příloze 9 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, členské státy zajistí takové příslušné požadavky na údaje, které zaručí, že ustanovení, jimiž se prohlášení, oznámení a důkaz o celním statusu řídí, je možné použít.

4a. Odchylně od odstavců 2 a 4 se mohou celní orgány rozhodnout, že použijí obecné požadavky na údaje stanovené ve sloupcích H1 až H6, I1 a I2 přílohy D tohoto nařízení do dne, kdy tyto celní orgány zavedou první fázi centralizovaného celního řízení pro dovoz podle celního kodexu Unie uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151.

5. Do data uvedení do provozu systému rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie, který je uveden v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, mohou celní orgány rozhodnout, že se mají použít vhodné požadavky na údaje alternativní k požadavkům stanoveným v příloze A tohoto nařízení na následující žádosti a povolení:

6. Jestliže členský stát v souladu s odstavcem 5 rozhodne, že se mají použít alternativní požadavky na údaje, zajistí, že mu tyto alternativní požadavky na údaje umožňují ověřit, že podmínky pro udělení dotčeného povolení jsou splněny a že zahrnují alespoň následující požadavky:

7. Do data uvedení do provozu systému rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie mohou celní orgány povolit, aby se namísto požadavků na údaje stanovených v příloze A tohoto nařízení použily požadavky na údaje pro žádosti a povolení stanovené v příloze 12 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341 u následujících režimů:

8. Do data uvedení do provozu automatizovaného systému vývozu (AES) dle celního kodexu Unie nebo modernizace vnitrostátních systémů dovozu, jak jsou stanovena v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151, je-li žádost o povolení založena na celním prohlášení v souladu s čl. 163 odst. 1 tohoto nařízení, celní prohlášení rovněž obsahuje následující údaje:

Do data modernizace systému EORI členské státy shromažďují a uchovávají následující údaje, jak je stanoveno v příloze 9 dodatku E nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2016/341, které tvoří záznam EORI:

1. Hospodářský subjekt neusazený na celním území Unie je povinen se zaregistrovat předtím, než

2. Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu ii) platí, že jsou hospodářské subjekty neusazené na celním území Unie povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu dočasného použití nebo prohlášení o zpětném vývozu za účelem vyřízení uvedeného režimu, jestliže je registrace vyžadována k použití společného systému řízení záruk.

3. Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu iii) platí, že jsou hospodářské subjekty usazené v zemi společného tranzitního režimu povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení podle Úmluvy o společném tranzitním režimu, je-li toto prohlášení podáváno namísto vstupního souhrnného celního prohlášení nebo je-li použito jako prohlášení před výstupem zboží.

4. Bez ohledu na ustanovení odst. 1 písm. a) bodu iv) platí, že jsou hospodářské subjekty usazené v Andoře nebo San Marinu povinny se u celních orgánů zaregistrovat předtím, než podají celní prohlášení v rámci tranzitního režimu Unie, je-li toto prohlášení podáváno namísto vstupního souhrnného celního prohlášení nebo je-li použito jako prohlášení před výstupem zboží.

5. Odchylně od ustanovení odst. 1 písm. d) platí, že hospodářský subjekt vystupující jako dopravce pro účely námořní, vnitrozemské vodní či letecké přepravy se u celních orgánů neregistruje, jestliže mu v třetí zemi bylo v rámci programu obchodního partnerství uznaného Unií přiděleno jedinečné identifikační číslo.

6. Registrace vyžadovaná podle tohoto článku se provádí u celních orgánů příslušných v místě, kde hospodářský subjekt podává prohlášení nebo žádá o rozhodnutí.

1. Osoby, které nejsou hospodářskými subjekty, jsou povinny se zaregistrovat u celních orgánů, je-li splněna jedna z následujících podmínek:

2. Odchylně od odstavce 1 platí, že se registrace nevyžaduje, jestliže osoba, která není hospodářským subjektem, podává celní prohlášení pouze příležitostně a celní orgány pokládají takový postup za odůvodněný.

1. Celní orgány prohlásí číslo EORI za neplatné v některém z těchto případů:

2. Celní orgán zaznamená datum, kdy bylo číslo EORI prohlášeno za neplatné, a oznámí je registrované osobě.

1. Lhůta, v níž má žadatel vyjádřit svůj názor, než bude přijato rozhodnutí, které by pro něj bylo nepříznivé, činí 30 dnů.

2. Bez ohledu na odstavec 1 platí, že pokud se rozhodnutí týká výsledků kontroly zboží, na něž nebylo podáno souhrnné celní prohlášení, prohlášení pro dočasné uskladnění, prohlášení o zpětném vývozu ani celní prohlášení, jsou celní orgány oprávněny požadovat, aby dotčená osoba vyjádřila svůj názor ve lhůtě 24 hodin.

Příležitost vyjádřit svůj názor není žadateli poskytována v těchto zvláštních případech:

1. Žádost o rozhodnutí, které souvisí s použitím celních předpisů, je přijata za předpokladu, že jsou splněny následující podmínky:

2. Odchylně od ustanovení odst. 1 písm. d) platí, že lhůta tam uvedená činí tři roky v případě, že bylo toto předchozí rozhodnutí prohlášeno v souladu s čl. 27 odst. 1 kodexu za neplatné nebo že se jedná o žádost o udělení statusu oprávněného hospodářského subjektu, která je podávána podle článku 38 kodexu.

1. Jestliže celní orgán příslušný rozhodnout považuje po přijetí žádosti za nezbytné vyžádat si od žadatele doplňující informace, aby mohl dospět k rozhodnutí, stanoví lhůtu nepřesahující 30 dnů, v níž je žadatel povinen tyto informace předložit. Lhůta podle čl. 22 odst. 3 kodexu pro přijetí rozhodnutí se o tuto dobu prodlužuje. Žadatel je o prodloužení lhůty pro přijetí rozhodnutí vyrozuměn.

2. V případě použití čl. 8 odst. 1 se lhůta podle čl. 22 odst. 3 kodexu pro přijetí rozhodnutí prodlužuje o 30 dnů. Žadatel je o prodloužení lhůty vyrozuměn.

3. Jestliže celní orgán příslušný rozhodnout prodlouží lhůtu ke konzultaci s jiným celním orgánem, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o touž dobu, o niž byla prodloužena lhůta ke konzultaci. Žadatel je o prodloužení lhůty pro přijetí rozhodnutí vyrozuměn.

4. Existuje-li závažné důvodné podezření z porušení celních nebo daňových předpisů a vedou-li celní a daňové orgány na základě tohoto podezření vyšetřování, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o dobu nutnou k dokončení tohoto vyšetřování. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout devět měsíců. Žadatel je o prodloužení lhůty vyrozuměn, pokud to neohrozí toto vyšetřování.

V následujících případech nabývá rozhodnutí účinku jiným dnem, než kdy žadatel rozhodnutí obdrží nebo se má za to, že je obdržel:

1. Celní orgán příslušný rozhodnout je v následujících případech povinen rozhodnutí znovu posoudit:

2. Výsledek opětovného posouzení rozhodnutí sdělí celní orgán příslušný rozhodnout držiteli tohoto rozhodnutí.

1. Celní orgán příslušný rozhodnout pozastaví platnost rozhodnutí namísto jeho prohlášení za neplatné, zrušení nebo změny podle čl. 23 odst. 3, článku 27 nebo 28 kodexu, jestliže

2. V případech podle odst. 1 písm. b) a c) je držitel rozhodnutí povinen oznámit celnímu orgánu příslušnému rozhodnout opatření, která provede, aby zajistil splnění daných podmínek či povinností, a oznámit mu též lhůtu, kterou k přijetí těchto opatření potřebuje.

1. V případech podle čl. 16 odst. 1 písm. a) musí lhůta, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí a kterou určí příslušný celní orgán, odpovídat době potřebné k tomu, aby tento celní orgán určil, jsou-li splněny podmínky pro prohlášení rozhodnutí za neplatné, jeho zrušení či změnu. Tato lhůta nesmí přesáhnout 30 dnů.

Je-li však podle názoru celního orgánu možné, že držitel rozhodnutí nesplňuje kritéria čl. 39 písm. a) kodexu, je platnost rozhodnutí pozastavena do doby, než bude určeno, zda se některá z následujících osob nedopustila závažného či opakovaného porušení předpisů, včetně závažných trestných činů:

2. V případech podle čl. 16 odst. 1 písm. b) a c) musí lhůta, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí a kterou určí celní orgán příslušný rozhodnout, odpovídat době, kterou držitel rozhodnutí oznámí v souladu s čl. 16 odst. 2. Lhůtu, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí, lze na žádost držitele rozhodnutí ve vhodných případech dále prodloužit.

Lhůtu, po niž je pozastavena platnost rozhodnutí, lze dále prodloužit o dobu potřebnou k tomu, aby příslušný celní orgán ověřil, zda tato opatření zajišťují splnění podmínek či povinností. Tato doba nesmí přesáhnout 30 dnů.

3. Jestliže v návaznosti na pozastavení platnosti rozhodnutí celní orgán příslušný rozhodnout zamýšlí prohlásit toto rozhodnutí za neplatné, zrušit jej nebo jej změnit podle čl. 23 odst. 3, článku 27 nebo 28 kodexu, musí být lhůta, po niž je platnost rozhodnutí pozastavena a která byla určena v souladu s odstavci 1 a 2 tohoto článku, ve vhodných případech prodloužena, dokud nenabude účinku rozhodnutí o prohlášení rozhodnutí za neplatné, o jeho zrušení nebo o jeho změně.

1. Platnost rozhodnutí je pozastavena až do uplynutí lhůty tohoto pozastavení platnosti, jestliže před uplynutím této lhůty nenastane některá z těchto situací:

2. O ukončení pozastavení platnosti rozhodnutí uvědomí celní orgán příslušný rozhodnout držitele rozhodnutí.

1. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu je žádost o rozhodnutí týkající se závazných informací, jakož i dokumenty k ní přiložené a její podklady nutno podávat buď u příslušného celního orgánu v členském státě, v němž je žadatel usazen, nebo u příslušného celního orgánu v členském státě, v němž mají být tyto informace použity.

2. Má se za to, že žadatel podáním žádosti o rozhodnutí týkající se závazných informací vyslovuje souhlas s tím, že budou prostřednictvím internetových stránek Komise zpřístupněny veřejnosti všechny údaje z rozhodnutí, včetně fotografií, vyobrazení a brožur, s výjimkou důvěrných informací. Při případném zpřístupnění údajů veřejnosti musí být dodrženo právo na ochranu osobních údajů.

3. Není-li pro podávání žádostí o rozhodnutí týkající se závazných informací o původu zboží („ZIPZ“) zaveden elektronický systém, mohou členské státy povolit, aby byly tyto žádosti podávány jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat.

1. Oznámí-li Komise celním orgánům, že je přijímání rozhodnutí týkajících se ZISZ a ZIPZ pozastaveno v souladu s čl. 34 odst. 10 písm. a) kodexu, je lhůtu pro přijetí rozhodnutí podle čl. 22 odst. 3 prvního pododstavce kodexu nutno dále prodloužit, dokud Komise celním orgánům neoznámí, že je zajištěno správné a jednotné sazební zařazení či určení původu zboží.

Tato lhůta prodloužená podle prvního pododstavce nesmí přesáhnout deset měsíců, avšak za výjimečných okolností ji lze dále prodloužit o nejvýše pět měsíců.

2. Lhůta podle čl. 22 odst. 3 druhého pododstavce kodexu může přesáhnout 30 dnů, není-li během ní možné dokončit analýzu, kterou celní orgán příslušný rozhodnout považuje za nezbytnou k přijetí tohoto rozhodnutí.

1. Jestliže oprávněný hospodářský subjekt pro bezpečnost a zabezpečení uvedený v čl. 38 odst. 2 písm. b) (AEOS) podává svým jménem prohlášení před výstupem zboží ve formě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, nevyžadují se kromě údajů uvedených v těchto prohlášeních již žádné další údaje.

2. Jestliže AEOS podává na účet jiné osoby, která má rovněž status AEOS, prohlášení před výstupem zboží ve formě celního prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu, nevyžadují se kromě údajů uvedených v těchto prohlášeních již žádné další údaje.

1. U oprávněného hospodářského subjektu (AEO) se provádí méně fyzických kontrol a kontrol dokumentů než u jiných hospodářských subjektů.

2. Jestliže AEOS podá vstupní souhrnné celní prohlášení nebo – v případech podle článku 130 kodexu – celní prohlášení či prohlášení pro dočasné uskladnění anebo jestliže podle čl. 127 odst. 8 kodexu podá oznámení a ve svém počítačovém systému zpřístupní údaje ke svému vstupnímu souhrnnému celnímu prohlášení, je celní úřad prvního vstupu uvedený v čl. 127 odst. 3 kodexu povinen tomuto AEOS zaslat oznámení v případě, že je zásilka vybrána k fyzické kontrole. K tomuto oznámení musí dojít před příchodem zboží na celní území Unie.

Toto oznámení musí být zpřístupněno rovněž dopravci, nejedná-li se o AEOS uvedeného v prvním pododstavci, za předpokladu, že tento dopravce má status AEOS a má připojení na elektronické systémy ve spojitosti s prohlášeními uvedenými v prvním pododstavci.

Toto oznámení je zasíláno pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly ani její výsledky.

3. Jestliže AEO podává prohlášení pro dočasné uskladnění nebo celní prohlášení podle článku 171 kodexu, je celní úřad příslušný k přijetí tohoto prohlášení pro dočasné uskladnění nebo celního prohlášení povinen tomuto AEO zaslat oznámení v případě, že je zásilka vybrána k celní kontrole. K tomuto oznámení musí dojít před předložením zboží celnímu úřadu.

Toto oznámení se provádí pouze v případech, kdy neohrozí provedení kontroly ani její výsledky.

4. Jsou-li zásilky, které jsou předmětem prohlášení podaného AEO, vybrány k fyzické kontrole nebo kontrole dokumentů, je tato kontrola provedena přednostně.

Na žádost AEO lze tyto kontroly provést v jiném místě, než kde má být zboží předloženo celnímu úřadu.

5. Oznámení podle odstavců 2 a 3 se netýkají celních kontrol, o nichž je rozhodnuto na základě prohlášení pro dočasné uskladnění či celního prohlášení po předložení zboží.

1. Nad rámec podmínek pro přijetí žádosti podle čl. 11 odst. 1 je žadatel o status AEO povinen spolu s žádostí předložit i dotazník se sebehodnocením, který celní orgány dají k dispozici.

2. Hospodářský subjekt předkládá jedinou žádost o status AEO za všechny své stálé provozovny na celním území Unie.

1. Lhůtu pro přijetí rozhodnutí uvedenou v čl. 22 odst. 3 prvním pododstavci kodexu lze prodloužit až o 60 dnů.

2. Probíhá-li trestní řízení, jež zavdává k pochybnostem o tom, zda žadatel plní podmínky čl. 39 písm. a) kodexu, prodlužuje se lhůta pro přijetí rozhodnutí o dobu nezbytnou k dokončení tohoto řízení.

1. Je-li platnost povolení AEO pozastavena pro nesplnění některého z kritérií článku 39 kodexu, pak celní orgán pozastaví platnost rozhodnutí, které přijal ve věci daného AEO a které vychází buď z tohoto povolení AEO obecně anebo z některého z konkrétních kritérií, kvůli nimž byla platnost tohoto povolení AEO pozastavena.

2. Pozastavením platnosti rozhodnutí, které souvisí s použitím celních předpisů a bylo přijato ve věci AEO, není automaticky pozastavena platnost povolení AEO.

3. Je-li v souladu s čl. 16 odst. 1 pro nesplnění podmínek čl. 39 písm. d) kodexu pozastavena platnost rozhodnutí týkajícího se osoby, která má status jak AEOS, tak oprávněného hospodářského subjektu pro celní zjednodušení podle čl. 38 odst. 2 písm. a) kodexu (AEOC), je platnost povolení AEOC této osoby pozastavena, avšak její povolení AEOS zůstává v platnosti.

Je-li v souladu s čl. 16 odst. 1 pro nesplnění podmínek čl. 39 písm. e) kodexu pozastavena platnost rozhodnutí týkajícího se osoby, která má status jak AEOS, tak AEOC, je platnost povolení AEOS této osoby pozastavena, avšak její povolení AEOC zůstává v platnosti.

Za zboží zcela získané v jediné zemi nebo na jediném území se považují:

Pro účely udělení statusu původu nejsou za podstatné hospodářsky odůvodněné zpracování nebo opracování považovány:

1. Má se za to, že příslušenství, náhradní díly nebo nástroje, které jsou dodány spolu se zbožím ze seznamů v oddílech XVI, XVII a XVIII kombinované nomenklatury a které tvoří součást jeho obvyklého vybavení, mají stejný původ jako dané zboží.

2. Má se za to, že podstatné náhradní díly určené pro zboží ze seznamů v oddílech XVI, XVII a XVIII kombinované nomenklatury, které již bylo propuštěno do volného oběhu v Unii, mají stejný původ jako toto zboží, pokud by použití těchto podstatných náhradních dílů při výrobě nebylo změnilo jeho původ.

3. Pro účely tohoto článku se podstatnými náhradními díly rozumí díly, které jsou

1. Při určování, zda má zboží svůj původ v určité zemi nebo na určitém území, se nezohledňuje původ těchto prvků:

2. Jsou-li obalové materiály a kontejnery podle všeobecného pravidla 5 pro výklad kombinované nomenklatury uvedené v příloze I nařízení Rady (EHS) č. 2658/87(Nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (Úř. věst. L 256, 7.9.1987, s. 1).) pokládány pro účely zařazení za součást produktu, nepřihlíží se k nim pro účely určení původu, s výjimkou případů, kdy pravidlo v příloze 22-01 vychází u příslušného zboží z procentuálního pravidla ad valorem.

Pro účely tohoto oddílu se rozumí:

1. Žádost o osvědčení údajů INF 4 lze podat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat, přičemž musí splňovat požadavky na údaje uvedené na seznamu v příloze 22-02.

2. Osvědčení údajů INF 4 musí splňovat požadavky na údaje uvedené na seznamu v příloze 22-02.

Za produkty mající svůj původ ve zvýhodněné zemi jsou považovány:

1. V dotyčné zvýhodněné zemi musí být splněny podmínky pro získání statusu původu stanovené v tomto pododdíle.

2. Pojem „zvýhodněná země“ se vztahuje rovněž na pobřežní vody této země ve smyslu Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (úmluva z Montego Bay ze dne 10. prosince 1982) a nesmí překročit jejich hranice.

3. Jsou-li ze zvýhodněné země vyvezeny do jiné země původní produkty, které jsou následně vráceny, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že jsou splněny následující podmínky:

1. Produkty navržené k propuštění do volného oběhu v Unii musí být tytéž jako produkty vyvezené ze zvýhodněné země, o níž se má za to, že v ní mají svůj původ. Předtím, než jsou navrženy k propuštění do volného oběhu, nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu, nebo které spočívají v připojení nebo připevnění značek, štítků, pečetí či jakékoli jiné dokumentace, aby byl zajištěn soulad se specifickými domácími požadavky platnými v Unii.

2. U produktů dovezených do zvýhodněné země za účelem kumulace podle článků 53, 54, 55 nebo 56 se musí jednat o tytéž produkty, které byly vyvezeny ze země, o níž se má za to, že v ní mají svůj původ. Předtím, než jsou navrženy k propuštění do příslušného celního režimu v zemi dovozu, nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu.

3. Produkty lze skladovat za předpokladu, že v zemi nebo zemích tranzitu zůstanou pod celním dohledem.

4. Rozdělování zásilek je možné, pokud ho provádí vývozce nebo pokud jsou zásilky rozdělovány na jeho odpovědnost a zboží zůstává v zemi nebo zemích tranzitu pod celním dohledem.

5. Odstavce 1 až 4 jsou považovány za splněné, pokud celní orgány nemají důvod domnívat se opak; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz o splnění těchto ustanovení, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokladů, jako jsou nákladní listy; může se rovněž jednat o faktické či konkrétní důkazy založené na značení nebo číslování balíků nebo jakékoli důkazy týkající se vlastního zboží.

1. Za zcela získané ve zvýhodněné zemi se považují:

2. Pojmy „její plavidla“ a „její zpracovatelská plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a zpracovatelská plavidla, která splňují všechny tyto požadavky:

3. Každá z podmínek uvedených v odstavci 2 může být splněna v členských státech nebo v různých zvýhodněných zemích, pokud všechny dotyčné zvýhodněné země využívají regionální kumulace podle čl. 55 odst. 1 a 5. V takovém případě se má za to, že produkty mají svůj původ v té zvýhodněné zemi, pod jejíž vlajkou pluje plavidlo nebo zpracovatelské plavidlo podle odst. 2 písm. b).

První pododstavec se použije, pouze pokud jsou splněny podmínky stanovené v čl. 55 odst. 2 písm. a), c) a d).

1. Aniž jsou dotčeny články 47 a 48, má se za to, že produkty, které nejsou zcela získány ve smyslu článku 44 v dotyčné zvýhodněné zemi, mají v této zemi svůj původ, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v příloze 22-03.

2. Jestliže produkt, který získal status původu podle odstavce 1 v určité zemi, je v této zemi dále zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být použity k jeho výrobě.

1. U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky čl. 45 odst. 1.

V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru podle odstavce 2.

2. V případě uvedeném v odst. 1 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období ve smyslu definice v zemi vývozu, nebo v případě, kdy nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.

3. Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že ustaly výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež používání této metody odůvodňovaly.

4. Průměry uvedené v odstavci 2 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů, aby bylo možné zjistit dodržování maximálního obsahu nepůvodních materiálů.

1. Aniž je dotčen odstavec 3, považují se následující operace za opracování nebo zpracování nedostatečné pro to, aby produktu udělilo status původního produktu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 45:

2. Pro účely odstavce 1 se operace považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje nebo nástroje pro tyto operace zvláště vyrobené nebo nainstalované.

3. Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny operace provedené na daném produktu ve zvýhodněné zemi.

1. Odchylně od článku 45 a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku mohou být nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených v seznamu v příloze 22-03 nemají být použity při výrobě daného produktu, přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:

2. Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech, která jsou stanovena v seznamu v příloze 22-03.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané ve smyslu článku 44 ve zvýhodněné zemi. Aniž je dotčen článek 47 a čl. 49 odst. 2, použije se však přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích na souhrn všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a s ohledem na něž pravidlo stanovené v seznamu v příloze 22-03 pro tento produkt stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.

1. Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto pododdílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití harmonizovaného systému.

2. Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení tohoto pododdílu každý jednotlivý produkt samostatně.

3. Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

Při určování, zda je produkt původní, se nezohledňuje původ těchto prvků, které mohou být použity při jeho výrobě:

1. Kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem umožňuje, aby produkty mající svůj původ v těchto zemích byly považovány za materiály mající svůj původ ve zvýhodněné zemi, pokud opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1.

2. Kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem se nepoužije na produkty kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému.

1. Regionální kumulace se vztahuje na tato čtyři různá regionální sdružení:

2. Regionální kumulace mezi zeměmi v rámci stejného sdružení se uplatní, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

Pro účely písmene b) platí, že pokud způsobilá operace stanovená v části II přílohy 22-03 není u všech zemí účastnících se kumulace stejná, určí se původ produktů vyvážených z jedné země regionálního sdružení do druhé za účelem regionální kumulace na základě pravidla, které by se použilo, kdyby se produkty vyvážely do Unie.

Pokud země regionálního sdružení splnily ustanovení prvního pododstavce písm. c) a d) již před 1. lednem 2011, nový závazek se nevyžaduje.

3. Materiály uvedené v seznamu v příloze 22-04 jsou vyňaty z regionální kumulace stanovené v odstavci 2 v případě, že

4. Mezi zvýhodněnými zeměmi, které patří do téhož regionálního sdružení, se regionální kumulace uplatní pouze pod podmínkou, že opracování nebo zpracování provedené v té zvýhodněné zemi, kde jsou materiály dále zpracovány nebo zapracovány, přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 22-05.

Není-li splněna podmínka podle prvního pododstavce, pak v dokladu o původu zboží vydaném nebo vystaveném pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta země z regionálního sdružení, odkud pochází nejvyšší podíl z hodnoty materiálů použitých při výrobě konečného produktu.

5. Na žádost orgánů zvýhodněné země, která patří do sdružení I nebo III, může Komise udělit mezi zeměmi těchto sdružení regionální kumulaci, pokud se ujistí, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci musí být podložena důkazy, že podmínky v něm stanovené jsou splněny. Tato žádost se předkládá Komisi. Komise o žádosti rozhodne po zohlednění všech prvků týkajících se kumulace, které považuje za relevantní, včetně materiálů, které mají být kumulovány.

6. Je-li udělena regionální kumulace mezi zvýhodněnými zeměmi, které patří do sdružení I nebo III, musí tato kumulace umožňovat, aby materiály mající svůj původ v zemi jednoho regionálního sdružení byly považovány za materiály mající svůj původ v zemi druhého regionálního sdružení, jsou-li zapracovány do produktu tam získaného, za předpokladu, že opracování nebo zpracování provedené v druhé zvýhodněné zemi přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 22-05.

Není-li splněna podmínka podle prvního pododstavce, pak v dokladu o původu zboží pro účely vývozu produktů do Unie musí být jako země původu uvedena ta země účastnící se kumulace, odkud pochází nejvyšší podíl z hodnoty materiálů použitých při výrobě konečného produktu.

7. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie (řadě C) datum, kdy nabývá účinku kumulace mezi zeměmi sdružení I a sdružení III stanovená v odstavci 5, seznam zemí účastnících se této kumulace a případně seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje.

8. Na vývoz z jedné zvýhodněné země do druhé, který je prováděn za účelem regionální kumulace, se použijí obdobně články 41 až 52 tohoto nařízení a články 108 až 111 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447.

1. Na žádost orgánů kterékoli zvýhodněné země může Komise udělit rozšířenou kumulaci mezi zvýhodněnou zemí a zemí, se kterou má Unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci obsahuje seznam materiálů, jichž se kumulace týká, a je podložena důkazy, že podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) a b) jsou splněny. Tato žádost se předkládá Komisi. Pokud dojde ke změně daných materiálů, předloží se nová žádost.

Materiály kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému jsou z rozšířené kumulace vyňaty.

2. V případech rozšířené kumulace uvedené v odstavci 1 se původ použitých materiálů a použitelný dokumentární doklad o původu zboží určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v pododdíle 2.

Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály mající svůj původ v zemi, s níž má Unie dohodu o volném obchodu, které jsou ve zvýhodněné zemi použity při výrobě produktu, který má být vyvezen do Unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zvýhodněné zemi přesahuje rámec operací uvedených v čl. 47 odst. 1.

3. Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie (řadě C) datum, kdy nabývá účinku rozšířená kumulace, seznam zemí účastnících se této kumulace a seznam materiálů, na něž se kumulace uplatňuje.

1. Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu používány původní i nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní orgány členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů usazených na celním území Unie povolit pro účely následného vývozu do zvýhodněné země, prováděného v rámci dvoustranné kumulace, aby byly materiály v Unii spravovány za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by byly odděleně uchovávány.

2. Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 1 stanovit podmínky, které považují za vhodné.

Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 1 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za produkty „mající svůj původ v Unii“, kdykoli stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.

Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad uplatňovaných v Unii.

3. Hospodářský subjekt, jemuž bylo povoleno používat metodu uvedenou v odstavci 1, vyhotovuje nebo do zahájení používání systému registrovaných vývozců žádá o doklady o původu zboží pro množství produktů, které mohou být považovány za produkty mající svůj původ v Unii. Na žádost celních orgánů členských států předloží hospodářský subjekt, který využívá této metody, prohlášení o způsobu, jakým je uvedené množství spravováno.

4. Celní orgány členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 1.

Mohou povolení odejmout v těchto případech:

1. Pro účely použití předpisů o preferenčních sazebních opatřeních, která Unie přijímá jednostranně vůči určitým zemím, sdružením zemí nebo územím (dále jen: „zvýhodněná země nebo území“), s výjimkou zemí a území, které jsou uvedeny v pododdíle 2 tohoto oddílu, a zámořských zemí a území přidružených k Unii, se za produkty mající svůj původ ve zvýhodněné zemi nebo území považují:

2. Pro účely tohoto pododdílu se produkty mající svůj původ v Unii ve smyslu odstavce 3 považují za produkty mající svůj původ ve zvýhodněné zemi nebo území, pokud byly v této zvýhodněné zemi nebo území podrobeny opracování nebo zpracování přesahujícímu rámec operací uvedených v článku 62.

3. Odstavec 1 se použije přiměřeně na určování původu produktů získaných v Unii.

1. Za zcela získané ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v Unii se považují:

2. Pojmy „její plavidla“ a „její zpracovatelská plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. g) a h) se vztahují pouze na plavidla a zpracovatelská plavidla, která splňují tyto podmínky:

3. Pojmy „zvýhodněná země nebo území“ a „Unie“ zahrnují rovněž teritoriální vody této zvýhodněné země nebo území nebo členských států.

4. Zámořská plavidla včetně zpracovatelských plavidel, na nichž se opracovávají nebo zpracovávají produkty rybolovu, se považují za součást území zvýhodněné země nebo území nebo členského státu, které/kterému náležejí, jestliže splňují podmínky odstavce 2.

1. Aniž je dotčen odstavec 2, považují se následující operace za opracování nebo zpracování nedostatečné pro to, aby produktu udělilo status původního produktu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 61:

2. Při určování, zda se opracování nebo zpracování provedené na produktu považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se všechny operace provedené na tomto produktu ve zvýhodněné zemi nebo území nebo v Unii posuzují dohromady.

1. Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto pododdílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití nomenklatury harmonizovaného systému.

Z toho vyplývá, že

2. Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

1. Odchylně od článku 61 lze při výrobě daného produktu použít nepůvodní materiály, pokud jejich celková hodnota nepřesáhne 10 % ceny tohoto produktu ze závodu.

Je-li v seznamu uveden jeden nebo více procentních podílů pro nejvyšší přípustnou hodnotu nepůvodních materiálů, nesmějí být tyto podíly při použití prvního pododstavce překročeny.

2. Odstavec 1 se nevztahuje na produkty kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému.

Při určování, zda je produkt původní, není nutné určovat původ těchto prvků, jež mohou být použity při jeho výrobě:

Jsou-li ze zvýhodněné země nebo území nebo z Unie vyvezeny původní produkty do jiné země a jsou-li následně vráceny, považují se za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že jsou splněny následující podmínky:

1. Za přepravené přímo ze zvýhodněné země nebo území do Unie nebo z Unie do zvýhodněné země nebo území se považují:

2. Splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. b) se prokazuje tak, že se příslušným celním orgánům předloží některý z těchto dokumentů:

1. Jsou-li původní produkty ze zvýhodněné země nebo území zaslány na výstavu do jiné země a jsou-li po této výstavě prodány za účelem dovozu do Unie, uplatní se na ně při dovozu celní preference uvedené v článku 59, jestliže splňují požadavky pododdílu 4 a tohoto pododdílu na to, aby byly považovány za produkty mající svůj původ v dané zvýhodněné zemi nebo území, a jestliže je příslušným celním orgánům Unie věrohodně prokázáno, že

2. Celním orgánům Unie se obvyklým způsobem předloží průvodní osvědčení EUR.1. Musí v něm být uveden název a adresa výstavy. V případě potřeby mohou být požadovány další listinné důkazy o povaze produktů a o okolnostech, za kterých byly vystavovány.

3. Odstavec 1 se vztahuje na všechny výstavy, veletrhy a podobné veřejné akce obchodní, průmyslové, zemědělské nebo řemeslné, v jejichž průběhu produkty zůstávají pod celní kontrolou, s výjimkou výstav pořádaných soukromě v prodejnách nebo obchodních prostorách s úmyslem prodat zahraniční produkty.

1. Povolení uvedené v článku 73 kodexu lze udělit při splnění následujících podmínek:

2. Povolení je uděleno v případě, že žadatel splňuje následující podmínky:

1. Za účelem stanovení výše dovozního cla, které má být vyměřeno za zušlechtěné výrobky v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu, se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví v souladu s odstavci 2 až 6.

2. Metoda množstevního klíče stanovená v odstavcích 3 a 4 se použije v těchto případech:

3. V případě uvedeném v odst. 2 písm. a) se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví uplatněním procentního podílu, jejž zaujímají zušlechtěné výrobky, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, na celkovém množství zušlechtěných výrobků vzniklých daným zušlechtěním, na celkové množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku.

4. V případě uvedeném v odst. 2 písm. b) se množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, stanoví tak, že se na celkové množství výrobků propuštěných do režimu aktivního zušlechťovacího styku uplatní procentní podíl vypočítaný vynásobením těchto faktorů:

5. Při použití metody množstevního klíče se nezohledňuje množství zboží propuštěného do daného režimu, jež bylo během zušlechtění zničeno a ztraceno, zejména odpařením, vysušením, sublimací nebo vytékáním.

6. V jiných případech, než které jsou uvedeny v odstavci 2, se použije metoda hodnotového klíče v souladu s druhým, třetím a čtvrtým pododstavcem.

Množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, jež se považuje za přítomné v zušlechtěných výrobcích, ve vztahu k nimž vznikl celní dluh, se stanoví tak, že se na celkové množství zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku uplatní procentní podíl vypočítaný vynásobením těchto faktorů:

Pro účely použití metody hodnotového klíče se hodnota zušlechtěných výrobků stanoví na základě běžné ceny ze závodu na celním území Unie, nebo pokud takovou cenu ze závodu nelze stanovit, na základě běžných prodejních cen na celním území Unie pro totožné nebo podobné výrobky. Ceny mezi stranami, které jsou podle všeho v obchodním spojení nebo mají dohodu o vyrovnání, nelze k určení hodnoty zušlechtěných výrobků použít, pokud není určeno, že ceny nejsou dotyčným vztahem ovlivněny.

Pokud nemůže být hodnota zušlechtěných výrobků stanovena podle třetího pododstavce, stanoví se jakoukoli přiměřenou metodou.

1. Pro účely uplatňování čl. 86 odst. 3 kodexu se při stanovení výše dovozního cla odpovídajícího celnímu dluhu ze zušlechtěných výrobků vzniklých aktivním zušlechťovacím stykem na zboží, které bylo propuštěno do daného režimu, uplatní osvobození od cla nebo snížená sazba cla na základě jeho konkrétního použití, jež by se na uvedené zboží uplatnily, pokud by bylo propuštěno do režimu konečného užití v souladu s článkem 254 kodexu.

2. Odstavec 1 se použije, jsou-li splněny tyto podmínky:

1. Ustanovení čl. 86 odst. 3 kodexu se použije bez žádosti deklaranta, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

2. Ustanovení čl. 86 odst. 3 kodexu se rovněž použije bez žádosti deklaranta, pokud byly zušlechtěné výrobky získány ze zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, které by v okamžiku přijetí prvního celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku podléhalo prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému či vyrovnávacímu clu, ochrannému opatření nebo dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí, pokud by bylo navrženo k propuštění do volného oběhu a na případ se nevztahuje čl. 167 odst. 1 písm. h), i), m) nebo p) tohoto nařízení.

3. Odstavce 1 a 2 se nepoužijí, pokud by zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku již nepodléhalo prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému clu, vyrovnávacímu clu, ochrannému opatření nebo dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí v okamžiku vzniku celního dluhu na zušlechtěné výrobky.

4. Odstavec 2 se nepoužije na zboží navržené do režimu aktivního zušlechťovacího styku nejpozději do 16. července 2021, pokud se na toto zboží vztahuje povolení, které bylo uděleno před 16. červencem 2020.

U zboží propuštěného do tranzitního režimu Unie činí lhůta uvedená v čl. 87 odst. 2 kodexu buď:

U zboží, které bylo propuštěno do zvláštního režimu jiného, než je tranzit, nebo u zboží, které je dočasně uskladněno, činí lhůta uvedená v čl. 87 odst. 2 kodexu sedm měsíců po uplynutí kterékoli z těchto lhůt:

V následujících případech se při propuštění zboží do režimu dočasného použití nepožaduje poskytnutí jistoty:

1. Pokud je jistota poskytována ve formě závazku ručitele a může být použita ve více než jednom členském státě, ručitel v každém členském státě, v němž může být záruka použita, určí doručovací adresu nebo jmenuje zástupce.

2. Zrušení schválení ručitele nebo závazku ručitele nabývá účinnosti 16. dnem následujícím po dni, kdy ručitel obdržel rozhodnutí o zrušení, nebo kdy se má za to, že je obdržel.

3. Zrušení závazku ručitele nabývá účinnosti 16. dnem následujícím po dni, kdy ručitel oznámil zrušení celnímu úřadu, kde byla jistota poskytnuta.

4. Pokud je jistota, která se vztahuje na jednu operaci (jednotlivá jistota), poskytována formou záručních dokladů, může být poskytnuta za použití jiných prostředků, než jsou metody elektronického zpracování dat.

5. Obecné požadavky na údaje pro závazek ručitele poskytnout jednotlivou jistotu, jednotlivou jistotu ve formě záručních dokladů nebo soubornou jistotu jsou stanoveny v přílohách 32-01, 32-02 a 32-03.

1. Jiné formy jistoty, než je složení hotovosti nebo závazek ručitele, jsou následující:

2. Formy jistoty uvedené v odstavci 1 se nepřijímají pro propuštění zboží do tranzitního režimu Unie.

3. Celní orgány přijímají formy jistoty uvedené v odstavci 1, pokud jsou uvedené formy jistoty přijímány podle vnitrostátních právních předpisů.

1. Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující podmínky, udělí se povolení použít soubornou jistotu ve výši snížené na 50 % referenční částky:

2. Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující podmínky, udělí se povolení použít soubornou jistotu ve výši snížené na 30 % referenční částky:

3. Pokud žadatel prokáže, že splňuje následující požadavky, je povinnosti poskytnout jistotu zproštěn:

3a. Při ověřování, zda má žadatel dostatečnou finanční způsobilost za účelem udělení povolení ke snížení úrovně souborné jistoty nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu podle požadavků stanovených v odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. f) a odst. 3 písm. k), zohlední celní orgány schopnost žadatele splnit své závazky spočívající v uhrazení celního dluhu a jiných poplatků, které mohou vzniknout a které nejsou kryty jistotou.

Je-li to odůvodněné, celní orgány mohou vzít v úvahu riziko vzniku takových celních dluhů a jiných poplatků s ohledem na druh a objem obchodních činností spojených s celním řízením a na druh zboží, pro které je jistota vyžadována.

3b. Pokud byla podmínka dostatečné finanční způsobilosti již posouzena coby podmínka pro uplatnění kritéria uvedeného v čl. 39 písm. c) kodexu, celní orgány pouze znovu prověří, zda finanční způsobilost žadatele opravňuje k udělení povolení ke snížení úrovně souborné jistoty nebo zproštění povinnosti poskytnout jistotu.

4. Pokud byl žadatel založen před méně než třemi lety, ověřuje se splnění podmínek stanovených v odst. 1 písm. d) a e), odst. 2 písm. e) a f) a odst. 3 písm. j) a k) na základě dostupných záznamů a informací.

1. Pokud nebyl tranzitní režim Unie vyřízen, celní orgány členského státu odeslání do devíti měsíců ode dne, kdy mělo být zboží předloženo celnímu úřadu určení, oznámí ručiteli, že režim nebyl vyřízen.

2. Pokud nebyl tranzitní režim Unie vyřízen, celní orgány určené podle článku 87 kodexu do tří let ode dne přijetí tranzitního prohlášení oznámí ručiteli, že má nebo může mít povinnost zaplatit dluh, za nějž ručí v souvislosti s dotyčnou tranzitní operací Unie.

3. Ručitel je zproštěn závazků, pokud mu ve stanovených lhůtách nebylo učiněno žádné z oznámení uvedených v odstavcích 1 a 2.

4. Jestliže bylo některé z uvedených oznámení zasláno, vyrozumí se ručitel o vymáhání celního dluhu nebo o vyřízení režimu.

5. Obecné požadavky na údaje pro oznámení uvedené v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 32-04.

Obecné požadavky na údaje pro oznámení uvedené v odstavci 2 jsou uvedeny v příloze 32-05.

6. V souladu s čl. 6 odst. 3 písm. a) kodexu může být oznámení uvedené v odstavcích 1 a 2 zasláno jinými způsoby, než jsou metody elektronického zpracování dat.

1. V případě nedodržení některé z povinností podle karnetu ATA nebo karnetu CPD uvedou celní orgány do souladu doklady pro dočasné použití (výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení, respektive oznámení o nevyřízení) v souladu s články 9, 10 a 11 přílohy A Istanbulské úmluvy, nebo případně v souladu s články 7, 8 a 9 Úmluvy ATA.

2. Výše dovozního cla a poplatků, jež vyplývají z výzvy k zaplacení určené záručnímu sdružení, se vypočítá pomocí vzoru tiskopisu celního výměru.

3. Obecné požadavky na údaje pro výzvu k zaplacení určenou záručnímu sdružení uvedenou v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 33-01.

4. Obecné požadavky na údaje pro oznámení o nevyřízení karnetů CPD uvedené v odstavci 1 jsou uvedeny v příloze 33-02.

5. V souladu s čl. 6 odst. 3 písm. a) kodexu mohou být výzva k zaplacení určená záručnímu sdružení a oznámení o nevyřízení karnetů CPD příslušnému záručnímu sdružení zaslány jinými způsoby, než jsou metody elektronického zpracování dat.

1. Celní orgány mohou upustit od oznámení celního dluhu vzniklého nesplněním povinností nebo podmínek podle článku 79 nebo 82 kodexu, pokud je dotčené dovozní nebo vývozní clo nižší než 10 EUR.

2. Pokud byl celní dluh původně oznámen s tím, že výše dovozního nebo vývozního cla byla nižší, než splatná částka dovozního nebo vývozního cla, mohou celní orgány upustit od oznámení celního dluhu ve výši rozdílu mezi uvedenými částkami, pokud je nižší než 10 EUR.

3. Omezení ve výši 10 EUR uvedené v odstavcích 1 a 2 se vztahuje na každý vymáhací úkon.

1. Do doby, než rozhodnou o žádosti o prominutí cla, pozastaví celní orgány lhůtu pro zaplacení částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, jsou-li splněny tyto podmínky:

2. Pokud zboží, které je předmětem žádosti o prominutí cla, v době podání žádosti již není pod celním dohledem, poskytne se jistota.

3. Odchylně od odstavce 2 celní orgány jistotu nevyžadují, pokud je zjištěno, že by poskytnutí jistoty dlužníkovi pravděpodobně způsobilo vážné hospodářské nebo sociální obtíže.

1. Celní orgány pozastaví lhůtu pro platbu částky dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu, již má uhradit osoba uvedená v čl. 79 odst. 3 písm. a) kodexu, pokud celní dluh vznikl nesplněním povinností nebo podmínek uvedených v článku 79 kodexu, jsou-li splněny tyto podmínky:

2. Pozastavení je podmíněno tím, že osoba, v jejíž prospěch je stanoveno, poskytne jistotu na částku daného dovozního nebo vývozního cla, s výjimkou jednoho z těchto případů:

3. Doba pozastavení je omezena na jeden rok. Celní orgány však mohou tuto lhůtu z opodstatněných důvodů prodloužit.

1. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu se žádost o vrácení nebo prominutí dovozního nebo vývozního cla podle článku 116 kodexu podává příslušnému celnímu orgánu členského státu, v němž byl celní dluh oznámen.

2. Žádost uvedenou v odstavci 1 lze podávat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat, v souladu s předpisy dotčeného členského státu.

1. Použije-li se čl. 116 odst. 3 první pododstavec kodexu nebo čl. 116 odst. 3 druhý pododstavec písm. b) kodexu, lhůta pro přijetí rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla se pozastaví do doby, než dotyčný členský stát obdrží oznámení o rozhodnutí Komise nebo oznámení Komise o vrácení spisu z důvodů uvedených v čl. 98 odst. 6 tohoto nařízení.

2. Použije-li se čl. 116 odst. 3 druhý pododstavec písm. b) kodexu, lhůta pro přijetí rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla se pozastaví do doby, než dotyčný členský stát obdrží oznámení o rozhodnutí Komise o daném případu obsahujícím srovnatelné skutkové a právní otázky.

3. Může-li být rozhodnutí o vrácení nebo prominutí cla ovlivněno výsledkem jednoho z následujících probíhajících správních nebo soudních řízení, může se lhůta pro přijetí rozhodnutí o vrácení nebo prominutí se souhlasem žadatele prodloužit takto:

1. Členský stát oznámí dotčené osobě svůj záměr předat spis v této věci Komisi před jeho předáním a poskytne jí 30 dnů na podepsání prohlášení, v němž potvrdí, že spis chápe, a prohlásí, že nemá nic k doplnění, nebo uvede veškeré doplňující údaje, které by podle jejího názoru měly být zahrnuty. Pokud dotčená osoba uvedené prohlášení ve lhůtě 30 dnů neposkytne, má se za to, že spis chápe a že nemá nic k doplnění.

2. Pokud členský stát předá Komisi k rozhodnutí spis v případech uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu, obsahuje spis alespoň:

3. Komise dotčenému členskému státu potvrdí přijetí spisu ihned po jeho obdržení.

4. Do 15 dnů od obdržení spisu předá Komise kopii shrnutí případu uvedeného v odst. 2 písm. a) všem členským státům.

5. Pokud informace předané členským státem nepostačují k tomu, aby Komise přijala rozhodnutí, může si Komise od tohoto členského státu vyžádat další informace.

6. Komise vrátí spis členskému státu, přičemž se má za to, že Komisi nebyl nikdy předložen, v kterémkoli z těchto případů:

1. Pokud Komise hodlá přijmout nepříznivé rozhodnutí v případech uvedených v čl. 116 odst. 3 kodexu, sdělí dotčené osobě písemně své námitky spolu s odkazem na veškeré dokumenty a informace, na nichž uvedené námitky zakládá. Komise uvědomí dotčenou osobu o jejím právu na přístup ke spisu.

2. Komise uvědomí dotčený členský stát o svém záměru a o zaslání sdělení uvedeného v odstavci 1.

3. Dotčené osobě se umožní podat Komisi písemně své stanovisko ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy obdržela sdělení uvedené v odstavci 1.

1. Komise rozhodne, zda je vrácení nebo prominutí částky odůvodněné, do devíti měsíců ode dne, kdy obdržela spis uvedený v čl. 98 odst. 1.

2. Pokud Komise považovala za nutné vyžádat si od členského státu podle čl. 98 odst. 5 doplňující informace, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o stejnou dobu, jako je doba, která uplyne ode dne, kdy Komise odeslala žádost o doplňující informace, do dne, kdy je obdrží. Komise o prodloužení lhůty uvědomí dotčenou osobu.

3. Pokud Komise provádí šetření, aby mohla rozhodnout, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o dobu nezbytnou pro dokončení šetření. Toto prodloužení lhůty nesmí přesáhnout devět měsíců. O datech zahájení a ukončení šetření uvědomí Komise členský stát a dotčenou osobu.

4. Pokud Komise hodlá přijmout nepříznivé rozhodnutí podle čl. 99 odst. 1, lhůta uvedená v odstavci 1 se prodlouží o 30 dnů.

1. Komise oznámí dotčenému členskému státu své rozhodnutí co nejdříve a v každém případě do 30 dnů po uplynutí lhůty uvedené v čl. 100 odst. 1.

2. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí vydá rozhodnutí na základě rozhodnutí Komise oznámeného podle odstavce 1.

Členský stát celního orgánu příslušného k přijetí rozhodnutí o něm informuje Komisi tím, že jí zašle kopii dotyčného rozhodnutí.

3. Pokud je rozhodnutí v případech podle čl. 116 odst. 3 kodexu pro dotčenou osobu příznivé, může Komise určit podmínky, za kterých mají celní orgány v případech obsahujících srovnatelné skutkové a právní otázky clo vracet nebo promíjet.

Za nedostatky, které nemají zásadní vliv na správné provádění celního režimu, se považují tyto situace:

1. Od podání vstupního souhrnného celního prohlášení se upouští v případě tohoto zboží:

2. Od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení se upouští v případě tohoto zboží v poštovních zásilkách:

3. Do dat modernizace systému kontroly dovozu uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU se odstavec 2 tohoto článku nepoužije a u zboží v poštovních zásilkách se upustí od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení.

4. Od povinnosti podat vstupní souhrnné celní prohlášení se upouští u zboží v zásilce, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 22 EUR, za předpokladu, že celní orgány jsou připraveny se souhlasem hospodářského subjektu provést analýzu rizik s použitím informací obsažených v systému používaném hospodářským subjektem nebo z tohoto systému získaných:

Vstupuje-li zboží na celní území Unie po moři, je vstupní souhrnné celní prohlášení nutno podat v následujících lhůtách:

1. Vstupuje-li zboží na celní území Unie letecky, je nutno podat úplné údaje do vstupního souhrnného celního prohlášení co nejdříve a v každém případě v následujících lhůtách:

2. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 1 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 předkládají provozovatelé poštovních služeb a expresní dopravci v souladu s článkem 183 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 alespoň minimální datový soubor ze vstupního souhrnného celního prohlášení, a to co nejdříve, nejpozději však před naložením zboží do letadla, v němž má být přepraveno na celní území Unie.

2a. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 předkládají jiné hospodářské subjekty, než jsou provozovatelé poštovních služeb a expresní dopravci, alespoň minimální datový soubor ze vstupního souhrnného celního prohlášení, a to co nejdříve, nejpozději však před naložením zboží do letadla, v němž má být přepraveno na celní území Unie.

3. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, pokud byl předložen ve lhůtách uvedených v odstavcích 2 a 2a pouze minimální datový soubor ze vstupního souhrnného celního prohlášení, musí být ostatní údaje poskytnuty ve lhůtách stanovených v odstavci 1.

4. Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se minimální datový soubor ze vstupního souhrnného celního prohlášení předložený v souladu s odstavcem 2 považuje za úplné vstupní souhrnné celní prohlášení pro zboží v poštovních zásilkách, které mají jako konečné místo určení členský stát, a pro zboží v expresních zásilkách, jehož vlastní hodnota nepřesahuje 22 EUR.

Vstupuje-li zboží na celní území Unie po železnici, je vstupní souhrnné celní prohlášení nutno podat v následujících lhůtách:

1. Jestliže v případě námořní či vnitrozemské vodní přepravy uzavře jedna či více osob, u nichž se nejedná o dopravce, na totéž zboží jednu či více doplňujících přepravních smluv, na něž se vztahuje jeden či více konosamentů, a jestliže osoba vydávající konosament nezpřístupní údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení své smluvní straně, která vydává konosament této osobě nebo smluvní straně, s níž tato osoba uzavřela dohodu o společné nakládce zboží, pak osoba, která nezpřístupní tyto požadované údaje, je povinna tyto údaje poskytnout v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu celnímu úřadu prvního vstupu.

Pokud příjemce uvedený v konosamentu, k němuž nejsou dispozici podkladové konosamenty, nezpřístupní osobě, která tento konosament vydává, údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení, je povinen tyto údaje poskytnout celnímu úřadu prvního vstupu.

2. Osoba poskytující údaje podle čl. 127 odst. 5 kodexu nese za tyto údaje odpovědnost podle čl. 15 odst. 2 písm. a) a b) kodexu.

3. Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se nepoužije odstavec 1 tohoto článku.

(čl. 127 odst. 6 kodexu)

Jestliže v případě železniční přepravy uzavře jedna či více osob, u nichž se nejedná o dopravce, na totéž zboží jednu či více doplňujících přepravních smluv, na něž se vztahuje jeden či více dodacích listů, a jestliže osoba vydávající dodací list nezpřístupní údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení své smluvní straně, která vydává dodací list této osobě nebo smluvní straně, s níž tato osoba uzavřela dohodu o společné nakládce zboží, pak osoba, která nezpřístupní tyto požadované údaje, je povinna tyto údaje poskytnout v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu celnímu úřadu prvního vstupu.

Pokud příjemce uvedený v dodacím listu, k němuž nejsou dispozici podkladové dodací listy, nezpřístupní osobě, která tento dodací list vydává, údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení, je povinen tyto údaje poskytnout celnímu úřadu prvního vstupu.

Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 3 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se nepoužije odstavec 1 tohoto článku.

1. Jestliže v případě letecké přepravy uzavře jedna či více osob, u nichž se nejedná o dopravce, na totéž zboží jednu či více doplňujících přepravních smluv, na něž se vztahuje jeden či více leteckých nákladních listů, a jestliže osoba vydávající letecký nákladní list nezpřístupní údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení své smluvní straně, která vydává letecký nákladní list této osobě nebo smluvní straně, s níž tato osoba uzavřela dohodu o společné nakládce zboží, pak osoba, která nezpřístupní tyto požadované údaje, je povinna tyto údaje poskytnout v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu celnímu úřadu prvního vstupu.

2. Jestliže je zboží v případě letecké přepravy přepravováno podle pravidel aktů Světové poštovní unie a jestliže provozovatel poštovních služeb nezpřístupní dopravci údaje požadované do vstupního souhrnného celního prohlášení, je provozovatel poštovních služeb povinen tyto údaje poskytnout v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu celnímu úřadu prvního vstupu.

3. Osoba poskytující údaje podle čl. 127 odst. 5 kodexu nese za tyto údaje odpovědnost podle čl. 15 odst. 2 písm. a) a b) kodexu.

4. Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 se nepoužije odstavec 1 tohoto článku.

1. Osoba poskytující údaje podle čl. 127 odst. 5 kodexu nese za tyto údaje odpovědnost podle čl. 15 odst. 2 písm. a) a b) kodexu.

2. Pokud provozovatel poštovních služeb nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení u zboží přepravovaného na odpovědnost provozovatele poštovních služeb dopravci, který je povinen předložit zbývající údaje z prohlášení prostřednictvím systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, předloží tyto údaje celnímu úřadu prvního vstupu v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu buď provozovatel poštovních služeb místa určení, je-li zboží odesláno do Unie, nebo provozovatel poštovních služeb členského státu prvního vstupu, je-li zboží přepravováno přes území Unie.

3. Od data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 2 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, pokud expresní dopravce nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení u expresních zásilek přepravovaných letecky dopravci, předloží expresní dopravce tyto údaje celnímu úřadu prvního vstupu v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu.

4. Pokud provozovatel poštovních služeb třetí země nezpřístupní údaje požadované pro vstupní souhrnné celní prohlášení u zboží přepravovaného na odpovědnost provozovatele poštovních služeb dopravci, který je povinen předložit zbývající údaje z prohlášení prostřednictvím systému uvedeného v čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447, předloží tyto údaje celnímu úřadu prvního vstupu v souladu s čl. 127 odst. 6 kodexu provozovatel poštovních služeb třetího státu v zemi odeslání, je-li zboží přepravováno přes území Unie.

1. Členské státy jsou povinny uplatňovat články 115 až 118 tohoto nařízení a články 133 až 152 kodexu na zboží Unie, které je dovezeno ze zvláštního daňového území do jiné části celního území Unie, která není zvláštním daňovým územím a nenachází se ve stejném členském státě, nebo je dovezeno na zvláštní daňové území z této jiné části.

2. Je-li zboží odesláno ze zvláštního daňového území do jiné části celního území Unie, která není zvláštním daňovým územím, ale která se nachází ve stejném členském státě, musí být předloženo celnímu úřadu okamžitě po jeho příchodu do této jiné části celního území Unie. Nicméně s výhradou schválení ze strany celního orgánu dotčeného členského státu může být zboží předloženo na určeném celním úřadu nebo na jiném místě určeném nebo schváleném uvedeným celním orgánem před jeho odesláním ze zvláštního daňového území.

Zboží předkládá celnímu úřadu osoba, která přepravuje zboží do jiné části celního území, nebo osoba, jejímž jménem je zboží do uvedené části celního území Unie přepravováno.

3. Je-li zboží Unie odesláno z části celního území Unie, která není zvláštním daňovým územím, na zvláštní daňové území v rámci téhož členského státu, musí být předloženo celnímu úřadu okamžitě po jeho příchodu na toto zvláštní daňové území. Nicméně s výhradou schválení ze strany celního orgánu dotčeného členského státu může být zboží předloženo na určeném celním úřadu nebo na jiném místě určeném nebo schváleném uvedeným celním orgánem před jeho odesláním z místa odeslání.

Zboží předkládá osoba, která přepravuje zboží na zvláštní daňové území, nebo osoba, jejímž jménem je zboží na zvláštní daňové území přepravováno.

4. Na zboží Unie uvedené v odstavcích 2 a 3 se vztahují pouze celní ustanovení v souladu s článkem 134 tohoto nařízení.

1. Pro účely předložení zboží lze schválit jiné místo než příslušný celní úřad, jsou-li splněny následující podmínky:

Uvedené schválení se nevyžaduje v případě, že je toto místo již schváleno pro účely provozování dočasných skladů.

2. Pro dočasné uskladnění zboží lze schválit jiné místo než dočasný sklad, jsou-li splněny následující podmínky:

1. Záznamy uvedené v čl. 148 odst. 4 kodexu obsahují následující informace a údaje:

Pokud záznamy nejsou součástí hlavního účetnictví pro celní účely, musí na toto hlavní účetnictví pro celní účely odkazovat.

2. Celní orgány mohou od požadavku na některé z informací uvedených v odstavci 1 upustit, pokud to nepříznivě neovlivňuje celní dohled a kontrolu zboží. V případě přemisťování zboží mezi dočasnými sklady se však toto upuštění od požadavku nepoužije.

Povolení k provozování dočasného skladu uvedené v článku 148 kodexu se uděluje za následujících podmínek:

1. Předpoklad, že zboží má celní status zboží Unie, se nevztahuje na následující zboží:

2. Zboží Unie se může pohybovat mezi dvěma místy na celním území Unie, aniž by podléhalo celnímu režimu, a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně jeho celního statusu, v následujících případech:

3. Zboží Unie se může za předpokladu, že je jeho celní status zboží Unie prokázán, pohybovat mezi dvěma místy na celním území Unie, aniž by podléhalo celnímu režimu, a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně jeho celního statusu, v následujících případech:

1. Celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí může dopravní společnosti udělit povolení pro účely pravidelných linek, jež ji opravňuje k přepravě zboží Unie mezi dvěma místy na celním území Unie a dočasně též mimo toto území, aniž by došlo ke změně celního statusu zboží Unie.

2. Povolení se udělí, pouze pokud:

3. Dopravní společnosti, jež získaly povolení v souladu s tímto článkem, provozují pravidelnou linku, která je v povolení uvedena.

Pravidelná linka se provozuje prostřednictvím plavidel zaregistrovaných pro tento účel v souladu s článkem 121.

1. Dopravní společnost, jež získala povolení k zavedení pravidelné linky pro účely čl. 119 odst. 2 písm. b), zaregistruje plavidla, která hodlá používat, a přístavy, které hodlá pro účely této linky obsluhovat, tak, že sdělí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí následující informace:

2. Registrace uvedená v odstavci 1 nabude účinku prvním pracovním dnem následujícím po dni, kdy celní orgán příslušný k přijetí rozhodnutí registraci provede.

3. Dopravní společnost, jež získala povolení k zavedení pravidelné linky pro účely čl. 119 odst. 2 písm. b), oznámí celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí jakoukoli změnu informací uvedených v odst. 1 písm. a), b) a c) a datum a čas, kdy změna nabývá účinku.

1. Do data uvedení do provozu systému pro rozhodování celních orgánů dle celního kodexu Unie, jenž je uveden v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, Komise a celní orgány členských států uchovávají v elektronickém informačním a komunikačním systému pro pravidelné linky následující informace a mají k nim prostřednictvím tohoto systému přístup:

2. Celní orgány členského státu, u nichž byla žádost podána, o podání žádosti uvědomí celní orgány ostatních členských států, kterých se pravidelná linka týká, prostřednictvím elektronického informačního a komunikačního systému pro pravidelné linky uvedeného v odstavci 1.

3. Pokud celní orgány, jimž bylo oznámení předáno, žádost zamítnou, oznámí to prostřednictvím elektronického informačního a komunikačního systému pro pravidelné linky uvedeného v odstavci 1.

4. Elektronický informační a komunikační systém pro pravidelné linky uvedený v odstavci 1 se použije k uchovávání povolení a k zaslání oznámení celním orgánům členských států, jichž se pravidelná linka týká, že povolení bylo vydáno.

5. Je-li povolení zrušeno celním orgánem, u něhož byla žádost podána, nebo na žádost námořní společnosti, uvedený celní orgán zrušení oznámí celním orgánům členských států, kterých se pravidelná linka týká, prostřednictvím elektronického informačního a komunikačního systému pro pravidelné linky uvedeného v odstavci 1.

Referenční číslo (MRN) dokladu T2L, T2LF nebo celního manifestu může být předloženo některým z následujících způsobů, jenž je odlišný od metod elektronického zpracování dat:

Je-li použit doklad „T2L“ nebo „T2LF“ v listinné podobě, až do uvedení do provozu systému PoUS, na nějž se odkazuje v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, platí:

1. Celní status zboží Unie, jehož hodnota nepřevyšuje 15000 EUR, může být prokázán některým z následujících způsobů, jenž je odlišný od metod elektronického zpracování dat:

2. Na faktuře nebo přepravním dokladu uvedeném v odstavci 1 musí být uvedeno alespoň celé jméno a adresa odesílatele nebo zúčastněné osoby (jestliže neexistuje odesílatel), příslušný celní úřad, počet, druh, značky a referenční čísla nákladových kusů, popis zboží, hrubá hmotnost (v kg), hodnota zboží a případně identifikační čísla kontejnerů.

Odesílatel, nebo jestliže neexistuje odesílatel, pak zúčastněná osoba, určí celní status zboží Unie tak, že na faktuře či přepravním dokladu uvede kód „T2L“ nebo „T2LF“ a připojí svůj podpis.

3. Do data uvedení do provozu systému PoUS uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU v případě záznamu provedeného celními orgány musí záznam obsahovat název a otisk razítka příslušného celního úřadu, podpis úředníka tohoto úřadu, datum záznamu a buď registrační číslo, nebo číslo celního prohlášení k odeslání, pokud se toto celní prohlášení podává.

1. Do data uvedení do provozu systému PoUS uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU obsahuje manifest námořní společnosti alespoň následující informace:

Pro každou zásilku manifest rovněž uvádí:

2. V případě záznamu provedeného celními orgány musí manifest námořní společnosti obsahovat jméno a otisk razítka příslušného celního úřadu, podpis úředníka tohoto úřadu a datum záznamu.

1. Jakékoli osobě usazené na celním území Unie a splňující kritéria stanovená v čl. 39 písm. a) a b) kodexu může být povoleno vydávat:

2. Do data uvedení do provozu systému PoUS uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU celní orgány kteréhokoli členského státu mohou jakékoli osobě usazené na celním území Unie, která požádá o povolení prokazovat celní status zboží Unie fakturou nebo přepravním dokladem vztahujícím se ke zboží, jež má celní status zboží Unie a jehož hodnota přesahuje 15000 EUR, dokladem „T2L“ nebo „T2LF“ nebo manifestem námořní společnosti, povolit používat uvedené dokumenty, aniž by je musela předložit k provedení záznamu příslušnému celnímu úřadu.

3. Žádost o povolení uvedená v odstavcích 1 a 2 se podává celnímu orgánu příslušnému k přijetí rozhodnutí v členském státě, v němž je zboží poprvé naloženo na dopravní prostředek k odeslání a v němž jsou k dispozici všechny nezbytné informace o zboží.

3a. Povolení uvedené v odstavci 1 se uděluje, pouze pokud:

3b. Povolení uvedené v odstavci 1 upřesňuje zejména:

4. Povolení uvedené v odstavci 2 se uděluje, pouze pokud:

5. Pokud byl dotčené osobě v souladu s článkem 38 kodexu udělen status AEO, považují se podmínky uvedené v odst. 4 písm. a) až c) tohoto článku za splněné.

1. Do data uvedení do provozu systému PoUS uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU pořídí schválený vydavatel kopii každého vydaného dokladu „T2L“ nebo „T2LF“. Celní orgány stanoví podmínky, za kterých se kopie předkládá pro kontrolní účely a uchovává nejméně po dobu tří let.

2. V povolení uvedeném v čl. 128 odst. 2 se musí zejména uvést:

1. Do data uvedení do provozu systému PoUS uvedeného v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU může být schválenému vydavateli povoleno nepodepsat doklad „T2L“ nebo „T2LF“ nebo použité obchodní doklady opatřené otiskem zvláštního razítka uvedeným v čl. 128a odst. 2 písm. e) podbodu ii), které jsou vyhotoveny elektronickým nebo automatizovaným systém zpracování dat. Toto povolení se udělí za podmínky, že se schválený vydavatel celním orgánům předem písemně zaváže, že přijímá odpovědnost za právní následky plynoucí ze všech vystavených dokladů „T2L“ nebo „T2LF“ nebo obchodních dokladů opatřených otiskem zvláštního razítka.

2. Doklady „T2L“ nebo „T2LF“ nebo obchodní doklady vyhotovené podle odstavce 1 musí být namísto podpisu schváleného vydavatele opatřeny některý z těchto záznamů:

• Dispensa de firma

• Fritaget for underskrift

• Freistellung von der Unterschriftsleistung

• Δεν απαιτείται υπογραφή

• Signature waived

• Dispense de signature

• Dispensa dalla firma

• Van ondertekening vrijgesteld

• Dispensada a assinatura

• Vapautettu allekirjoituksesta

• Befriad från underskrift

• Podpis se nevyžaduje

• Allkirjanõudest loobutud

• Derīgs bez paraksta

• Leista nepasirašyti

• Aláírás alól mentesítve

• Firma mhux meħtieġa

• Zwolniony ze składania podpisu

• Opustitev podpisa

• Oslobodenie od podpisu

• Освободен от подпис

• Dispensă de semnătură

• Oslobođeno potpisa.

1. Povolení uvedené v článku 128c se uděluje pouze mezinárodním námořním společnostem, které splňují tyto podmínky:

2. Povolení uvedená v odstavci 1 se udělují, pouze pokud:

3. Pokud je dotčená osoba držitelem osvědčení AEO uvedeného v čl. 38 odst. 2 písm. a), považují se požadavky uvedené v odst. 1 písm. c) a v odst. 2 písm. b) tohoto článku za splněné.

4. Po obdržení žádosti oznámí celní orgány členského státu, ve kterém je námořní společnost usazena, tuto žádost ostatním členským státům, na jejichž územích se nacházejí přístavy odeslání a zamýšleného určení.

Pokud do 60 dní od oznámení neobdrží celní orgány žádnou námitku, schválí používání zjednodušeného postupu popsaného v článku 128c.

Toto povolení platí v dotčených členských státech a vztahuje se pouze na přepravní operace mezi přístavy, které jsou v něm uvedeny.

5. Zjednodušení probíhá takto:

6. Provedou se následující oznámení:

Pro účely prokázání celního statusu produktů a zboží uvedených v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) jako zboží Unie je třeba prokázat, že dané zboží bylo dopraveno přímo na celní území Unie jedním z následujících způsobů:

1. Pro účely prokázání celního statusu v souladu s článkem 129 jsou v lodním deníku rybolovu, prohlášení o vykládce, prohlášení o překládce či údajích ze systému sledování plavidel, jež jsou vyžadovány v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1224/2009(Nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006 (Úř. věst. L 343, 22.12.2009, s. 1).), obsaženy následující informace:

2. V případě překládky produktů a zboží uvedených v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) na rybářské plavidlo Unie nebo zpracovatelské plavidlo Unie (přijímající plavidlo), obsahuje lodní deník rybolovu či prohlášení o překládce rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, z něhož jsou produkty či zboží překládány, kromě informací vyjmenovaných v odstavci 1 také název, stát vlajky, registrační číslo a celé jméno velitele přijímajícího plavidla, na něž jsou produkty či zboží překládány.

Lodní deník rybolovu či prohlášení o překládce přijímajícího plavidla obsahuje kromě informací vyjmenovaných v odst. 1 písm. b) a c) také název, stát vlajky, registrační číslo a celé jméno velitele rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, z něhož jsou produkty či zboží překládány.

3. Pro účely odstavců 1 a 2 akceptují celní orgány u plavidel s celkovou délkou nejméně 10 a nejvýše 15 metrů lodní deník rybolovu, prohlášení o vykládce či prohlášení o překládce v listinné podobě.

1. V případě překládky produktů a zboží uvedených v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) na přijímající plavidla jiná než rybářská plavidla Unie nebo zpracovatelská plavidla Unie se celní status zboží Unie prokáže poskytnutím výtisku prohlášení o překládce přijímajícího plavidla společně s výtiskem lodního deníku rybolovu či v příslušných případech s výtiskem prohlášení o překládce a údajů ze systému sledování plavidel rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, ze kterých byly produkty nebo zboží přeloženy.

2. V případě vícenásobných překládek se rovněž předloží výtisk všech prohlášení o překládce.

1. Jsou-li produkty a zboží uvedené v čl. 119 odst. 1 písm. d) a e) přeloženy a přepraveny skrze zemi nebo území, jež nejsou součástí celního území Unie, poskytne se pro účely prokázání celního statusu podle článku 129 výtisk lodního deníku rybolovu rybářského plavidla Unie nebo zpracovatelského plavidla Unie, v náležitých případech společně s výtiskem prohlášení o překládce, v nichž jsou kromě informací uvedených v čl. 130 odst. 1 uvedeny následující informace:

Pro účely předložení celnímu orgánu země nebo území, které není součástí celního území Unie, nemusí výtisk lodního deníku rybolovu uvedený v prvním pododstavci obsahovat informace o místě, kde byly produkty mořského rybolovu uloveny, jak je uvedeno v čl. 130 odst. 1 písm. a).

2. Pokud se pro účely odstavce 1 používají jiné formuláře nebo doklady než výtisk lodního deníku rybolovu, musí tyto formuláře nebo doklady obsahovat kromě informací požadovaných podle odstavce 1 i odkaz na lodní deník rybolovu, což umožní identifikovat příslušný rybářský výjezd.

1. Na obchod se zbožím Unie uvedený v čl. 1 odst. 3 kodexu se uplatní obdobně následující ustanovení:

2. V rámci obchodu se zbožím Unie podle čl. 1 odst. 3 kodexu, který probíhá v rámci téhož členského státu, mohou celní orgány tohoto členského státu schválit, že jeden a týž doklad může být použit pro navržení na odeslání („prohlášení k odeslání“) a vstup („prohlášení pro vstup“) zboží zasílaného na zvláštní daňové území, z tohoto území nebo mezi těmito územími.

3. Až do dat modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2016/578 může v rámci obchodu se zbožím Unie podle čl. 1 odst. 3 kodexu, který probíhá v rámci téhož členského státu, celní orgán dotčeného členského státu namísto prohlášení k odeslání nebo prohlášení pro vstup povolit použití faktury nebo přepravního dokladu.

1. Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu je možné podat ústně pro následující zboží:

2. Celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu je možné podat ústně pro zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 za předpokladu, že je toto zboží osvobozeno od dovozního cla jakožto vrácené zboží.

1. Celní prohlášení pro režim dočasného použití je možné podat ústně pro následující zboží:

2. Prohlášení pro zpětný vývoz mohou být pro zboží uvedené v odstavci 1 podána ústně při vyřizování režimu dočasného použití.

1. Celní prohlášení pro vývoz je možné podat ústně pro následující zboží:

2. Celní prohlášení pro vývoz mohou být podána ústně pro zboží uvedené v čl. 136 odst. 1, má-li toto zboží být zpětně dovezeno.

Není-li navrženo jiným způsobem, za navržené k propuštění do volného oběhu v souladu s článkem 141 se považuje následující zboží:

Do dat modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz v členském státě, který se považuje za stát, kde bylo zboží deklarováno, uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU však platí:

1. Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d) a h) až ja) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené k dočasnému použití v souladu s článkem 141.

2. Není-li zboží uvedené v čl. 136 odst. 1 písm. a) až d) a h) až ja) navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené ke zpětnému vývozu v souladu s článkem 141 po vyřízení režimu dočasného použití.

3. Není-li zboží, na které se vztahuje formulář NATO 302 nebo formulář EU 302, navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené k dočasnému použití v souladu s článkem 141.

4. Není-li zboží, na které se vztahuje formulář NATO 302 nebo formulář EU 302, navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené ke zpětnému vývozu v souladu s článkem 141.

5. Není-li zboží, na které se vztahuje formulář EU 302, navrženo jiným způsobem, považuje se za navržené k tranzitu v souladu s článkem 141.

1. Není-li navrženo jiným způsobem, za navržené k vývozu v souladu s článkem 141 se považuje následující zboží:

2. Je-li zboží odesláno na Helgoland, považuje se za navržené k vývozu v souladu s článkem 141.

1. Ve vztahu ke zboží uvedenému v čl. 138 písm. a) až d), h), k), l) a m), článku 139 a čl. 140 odst. 1 se za celní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu považuje kterýkoli z následujících úkonů:

2. Listovní zásilky se považují za navržené k propuštění do volného oběhu jejich vstupem na celní území Unie.

Listovní zásilky se považují za navržené k vývozu nebo zpětnému vývozu jejich výstupem z celního území Unie.

3. Do data stanoveného v souladu s přílohou prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151 pro uvedení do provozu vydání 1 systému podle čl. 182 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 může být zboží v poštovních zásilkách navrženo k propuštění do volného oběhu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 kodexu za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

4. Zboží přepravované na odpovědnost provozovatele poštovních služeb, jehož hodnota nepřesahuje 1000 EUR a jež nepodléhá vývoznímu clu, se považuje za navržené k vývozu jeho výstupem z celního území Unie.

4a. Zboží v expresních zásilkách, jehož hodnota nepřesahuje 1000 EUR a jež nepodléhá vývoznímu clu, se považuje za navržené k vývozu jeho předložením celnímu úřadu výstupu za předpokladu, že údaje v přepravním dokladu a/nebo faktuře jsou k dispozici celním orgánům a že je tyto orgány přijmou.

5. Do data předcházejícího datu uvedenému v čl. 4 odst. 1 čtvrtém pododstavci směrnice Rady (EU) 2017/2455(Směrnice Rady (EU) 2017/2455 ze dne 5. prosince 2017, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a směrnice 2009/132/ES, pokud jde o určité povinnosti v oblasti daně z přidané hodnoty při poskytování služeb a prodeji zboží na dálku (Úř. věst. L 348, 29.12.2017, s. 7).) se zboží, jehož reálná hodnota nepřesahuje 22 EUR, považuje za navržené k propuštění do volného oběhu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 kodexu za předpokladu, že požadované údaje jsou celními orgány přijaty.

6. Zboží, které má být přepraveno nebo použito v souvislosti s vojenskými činnostmi na podkladě formuláře NATO 302, se považuje za navržené k propuštění do volného oběhu, k dočasnému použití, vývozu nebo zpětnému vývozu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu za předpokladu, že údaje stanovené ve formuláři NATO 302 jsou celními orgány přijaty a jsou jim k dispozici.

Tento formulář lze předkládat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat.

7. Zboží, které má být přepraveno nebo použito v souvislosti s vojenskými činnostmi na podkladě formuláře EU 302, se považuje za navržené k propuštění do volného oběhu, k dočasnému použití, tranzitu, vývozu nebo zpětnému vývozu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 nebo čl. 267 odst. 2 kodexu za předpokladu, že údaje stanovené v příloze 52-01 jsou celními orgány přijaty a jsou jim k dispozici.

Tento formulář lze předkládat jinými způsoby než za použití metod elektronického zpracování dat.

8. Odpad z lodí se považuje za navržený k propuštění do volného oběhu jeho předložením celnímu úřadu podle článku 139 kodexu pod podmínkou, že předběžné oznámení o odpadu podle článku 6 směrnice (EU) 2019/883 bylo předloženo ve vnitrostátním jednotném námořním portálu nebo prostřednictvím jiných kanálů pro oznamování přijatelných pro příslušné orgány včetně celních.

Články 135 až 140 se nevztahují na:

Provozovatel poštovních služeb může podat celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahující omezený soubor údajů uvedený ve sloupci H6 přílohy B ve vztahu ke zboží přepravovanému na jeho odpovědnost, jestliže dané zboží splňuje následující podmínky:

1. Povolení pravidelně propouštět zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení v souladu s čl. 166 odst. 2 kodexu se udělí, jsou-li splněny následující podmínky:

2. U AEOC se má za to, že splňuje podmínky uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d), pokud jsou jejich záznamy vhodné pro účely propuštění zboží do celního režimu na základě zjednodušeného celního prohlášení.

1. Mají-li celní orgány zaúčtovat částku splatného dovozního či vývozního cla v souladu s čl. 105 odst. 1 prvním pododstavcem kodexu, musí být lhůta pro podání doplňkového celního prohlášení uvedeného v čl. 167 odst. 1 prvním pododstavci kodexu v případě, že toto prohlášení je obecné povahy, 10 dnů od data propuštění zboží.

2. Dojde-li k zaúčtování v souladu s čl. 105 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu nebo nevznikne-li celní dluh a doplňkové celní prohlášení je pravidelné nebo souhrnné povahy, období, kterého se doplňkové celní prohlášení týká, nepřesáhne jeden kalendářní měsíc.

3. Lhůta pro podání doplňkového celního prohlášení pravidelné nebo souhrnné povahy je 10 dnů ode dne, kdy skončí období, kterého se doplňkové celní prohlášení týká.

4. Do příslušných dat uvedení do provozu systému AES a modernizace vnitrostátních systémů pro dovoz uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí (EU) 2019/2151, a aniž by byl dotčen čl. 105 odst. 1 kodexu, mohou celní orgány povolit jiné lhůty, než které jsou stanoveny v odstavcích 1 až 3b tohoto článku.

1. Je-li zjištěno, že zboží bylo navrženo chybně do celního režimu, v němž vzniká celní dluh, namísto navržení do jiného celního režimu, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

2. Je-li zjištěno, že zboží bylo navrženo chybně namísto jiného zboží do celního režimu, v němž vzniká celní dluh, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

3. Pokud zboží, jež bylo prodáno v rámci smlouvy uzavřené na dálku definované v čl. 2 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 64).), bylo propuštěno do volného oběhu a je vráceno, platnost celního prohlášení se na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, jsou-li splněny následující podmínky:

Tento odstavec se nevztahuje na prodej dováženého zboží na dálku ve smyslu čl. 14 odst. 4 bodu 2 směrnice 2006/112/ES v zásilce, jejíž vlastní hodnota nepřesahuje 150 EUR.

4. Vedle případů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 se platnost celních prohlášení na odůvodněnou žádost deklaranta zruší i poté, co bylo zboží propuštěno, v následujících situacích:

5. Platnost celního prohlášení vztahujícího se ke zboží, které podléhá vývoznímu clu, náhradám nebo jiným vývozním poplatkům nebo jiným zvláštním opatřením týkajícím se vývozu nebo je předmětem žádosti o vrácení dovozního cla, může být zrušena v souladu s odst. 4 písm. a), pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

1. Aby mohlo být centralizované celní řízení v souladu s článkem 179 kodexu povoleno, žádosti o centralizované celní řízení se musí vztahovat k(e):

2. Má-li celní prohlášení formu zápisu do záznamů deklaranta, centralizované celní řízení může být povoleno za podmínek stanovených v článku 150.

1. Povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta se udělí, pokud žadatelé prokáží, že splňují kritéria stanovená v čl. 39 písm. a), b) a d) kodexu.

1a. Odchylně od odstavce 1 se povolení podat celní prohlášení s návrhem na propuštění do volného oběhu formou zápisu do záznamů deklaranta udělí, pokud:

Uplatňování tohoto odstavce se pozastavuje, pokud přestanou platit čl. 7 odst. 1 písm. a) bod ii), čl. 7 odst. 1 písm. a) bod iii), čl. 7 odst. 1 písm. b) bod ii) a články 9 až 14 rozhodnutí č. 1/2023.

Komise zveřejní v Úředním věstníku Evropské unie oznámení, v němž uvede datum, od kterého je uplatňování ustanovení uvedených v předchozím pododstavci pozastaveno, jakož i oznámení, v němž uvede datum, kdy toto pozastavení končí.

Tento odstavec se nevztahuje na zboží označované jako „zboží kategorie 1“ definované v příloze IV rozhodnutí č. 1/2023.

2. Aby mohlo být povolení podat celní prohlášení formou zápisu do záznamů deklaranta uděleno v souladu s čl. 182 odst. 1 kodexu, žádost se musí vztahovat k(e):

3. Jestliže se žádost o povolení týká propuštění do volného oběhu, povolení se neudělí pro:

4. Týká-li se žádost vývozu a zpětného vývozu, povolení se udělí, pouze pokud jsou splněny obě následující podmínky:

5. Jestliže se žádost o povolení týká vývozu a zpětného vývozu, vývoz zboží podléhajícího spotřební dani není povolen, ledaže se použije článek 30 směrnice 2008/118/ES.

6. Povolení zápisu do záznamů deklaranta se neudělí, pokud se žádost týká režimu, pro který se vyžaduje standardizovaná výměna informací mezi celními orgány v souladu s článkem 181, ledaže celní orgány souhlasí s použitím jiného prostředku elektronické výměny informací.

1. Je-li celní prohlášení pro celní režim nebo zpětný vývoz podáno jinými prostředky než metodami elektronického zpracování dat, celní orgány mohou k tomu, aby deklarantovi oznámily propuštění zboží, použít jiné prostředky než metody elektronického zpracování dat.

2. Pokud bylo zboží před propuštěním v dočasném uskladnění a celní orgány mají o propuštění zboží informovat držitele povolení k provozování daného dočasného skladu, mohou tuto informaci poskytnout jinými prostředky než metodami elektronického zpracování dat.

Celní orgány udělí povolení vypracovat podklady ke standardním celním prohlášením potvrzující zvážení čerstvých banánů položky KN 08039019 podléhajících dovoznímu clu („potvrzení o vážení banánů“), pokud žadatel o takové povolení splňuje všechny následující podmínky:

1. Zboží se považuje za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, jestliže poté, co bylo vyvezeno z celního území Unie, s ním nebylo zacházeno či manipulováno jinak, než že byl změněn jeho vzhled, byly provedeny nezbytné opravy, bylo navráceno do dobrého stavu nebo v dobrém stavu udržováno.

2. Zboží se považuje za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, jestliže poté, co bylo vyvezeno z celního území Unie, s ním bylo zacházeno či manipulováno jinak, než že byl změněn jeho vzhled, byly provedeny nezbytné opravy, bylo navráceno do dobrého stavu nebo v dobrém stavu udržováno, ale poté, co toto zacházení či manipulace začaly, vyšlo najevo, že nejsou vhodné pro zamýšlené použití zboží.

3. Pokud bylo se zbožím uvedeným v odstavci 1 nebo 2 zacházeno či manipulováno tak, že kdyby bylo propuštěno do pasivního zušlechťovacího styku, podléhalo by dovoznímu clu, považuje se toto zboží za vrácené ve stavu, v němž bylo vyvezeno, pouze za podmínky, že dané zacházení či manipulace, včetně použití náhradních dílů, nezahrnovaly více, než je nezbytně nutné k tomu, aby zboží mohlo být použito stejným způsobem jako v okamžiku vývozu z celního území Unie.

1. Vrácené zboží, na které se při vývozu vztahovala opatření stanovená v rámci společné zemědělské politiky, je osvobozeno od dovozního cla, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

2. Okolnosti uvedené v odst. 1 písm. b) bodě iii) nastávají, jestliže:

1. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu, je-li žadatel o povolení k použití režimu konečného užití usazen mimo celní území Unie, je příslušným celním orgánem orgán v místě, kde má být zboží poprvé použito.

2. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu, je-li žadatel o povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku usazen mimo celní území Unie, je příslušným celním orgánem orgán v místě, kde má být zboží poprvé zušlechtěno.

1. Celní prohlášení se za předpokladu, že je doplněno o dodatečné datové prvky stanovené v příloze A, považuje za žádost o povolení v následujících případech:

2. Odstavec 1 se nepoužije v následujících případech:

3. Mají-li celní orgány za to, že propuštění dopravních prostředků nebo náhradních dílů, příslušenství a vybavení pro tyto dopravní prostředky do režimu dočasného použití by představovalo vážné riziko nedodržení jedné z povinností stanovených v celních předpisech, celní prohlášení uvedené v odstavci 1 nelze podat ústně ani v souladu s článkem 141. V takovém případě to celní orgány sdělí deklarantovi neprodleně po předložení zboží celnímu úřadu.

4. Povinnost poskytnout dodatečné datové prvky uvedená v odstavci 1 se nevztahuje na případy, v nichž se jedná o následující druhy prohlášení:

5. Karnety ATA a CPD se považují za žádosti o povolení dočasného použití, pokud splňují všechny následující podmínky:

1. Podmínka stanovená v čl. 211 odst. 4 písm. b) kodexu se nepoužije na povolení režimu aktivního zušlechťovacího styku, s výjimkou následujících případů:

2. Podmínka stanovená v čl. 211 odst. 4 písm. b) kodexu se nepoužije na povolení režimu pasivního zušlechťovacího styku, s výjimkou případů, kdy existuje důkaz, že zásadní zájmy výrobců Unie produkujících zboží uvedené v příloze 71-02 budou pravděpodobně nepříznivě ovlivněny, a zboží není určeno k opravě.

1. Hospodářské podmínky pro režim aktivního zušlechťovacího styku se považují za splněné, pokud se žádost týká některé z následujících operací:

2. Nedostupnost uvedená v odst. 1 písm. f) bodě i) se vztahuje na následující případy:

1. Není-li vyžadováno prověření hospodářských podmínek a zboží, jež se zamýšlí propustit do režimu aktivního zušlechťovacího styku, by podléhalo opatření zemědělské politiky nebo obchodněpolitickému opatření, prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému či vyrovnávacímu clu, ochrannému opatření či dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí, pokud by bylo navrženo k propuštění do volného oběhu, částka dovozního cla se vypočítá podle čl. 86 odst. 3 kodexu.

První pododstavec se nepoužije, pokud jsou hospodářské podmínky považovány za splněné v případech stanovených v čl. 167 odst. 1 písm. h), i), m), p) nebo s).

2. Pokud zušlechtěné výrobky získané z režimu aktivního zušlechťovacího styku přímo či nepřímo doveze držitel povolení a tyto výrobky jsou propuštěny do volného oběhu v období jednoho roku od jejich zpětného vyvezení, částka dovozního cla se určí v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu.

1. Pro udělení povolení podle čl. 223 odst. 2 kodexu není relevantní, zda je použití rovnocenného zboží systematické, či nikoli.

2. Použití rovnocenného zboží, jak je uvedeno v čl. 223 odst. 1 prvním pododstavci kodexu, se nepovolí, jestliže by zboží propuštěné do zvláštního režimu podléhalo prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému, vyrovnávacímu, ochrannému či dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí, pokud by bylo navrženo k propuštění do volného oběhu.

3. Použití rovnocenného zboží, jak je uvedeno v čl. 223 odst. 1 druhém pododstavci kodexu, se nepovolí, jestliže by zboží, jež není zbožím Unie a je zušlechtěno místo zboží Unie, které bylo propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku, podléhalo prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému, vyrovnávacímu, ochrannému či dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí, pokud by bylo navrženo k propuštění do volného oběhu.

4. Použití rovnocenného zboží uskladněného v celním skladu se nepovolí, jestliže zboží, které není zbožím Unie, propuštěné do režimu uskladňování v celním skladu je zbožím uvedeným v příloze 71-02.

5. Použití rovnocenného zboží není přípustné u zboží nebo produktů, které byly geneticky modifikovány nebo obsahují prvky, které prošly genetickou modifikací.

6. Odchylně od čl. 223 odst. 1 třetího pododstavce kodexu se za rovnocenné zboží pro účely aktivního zušlechťovacího styku považuje:

7. Odchylně od čl. 223 odst. 1 třetího pododstavce kodexu se na zboží uvedené v příloze 71-04 použijí zvláštní ustanovení stanovená v dané příloze.

8. V případě dočasného použití lze rovnocenné zboží použít, pouze je-li povolení pro režim dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla uděleno v souladu s články 208 až 211.

1. V povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX se na žádost žadatele upřesní, že zušlechtěné výrobky nebo zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, které po uplynutí lhůty pro vyřízení režimu nebyly navrženy do následného celního režimu ani zpětně vyvezeny, se ke dni uplynutí lhůty pro vyřízení režimu považují za propuštěné do volného oběhu.

2. Odstavec 1 se nepoužije, pokud výrobky nebo zboží podléhají opatřením stanovujícím zákazy či omezení.

1. Pokud se žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 písm. a) kodexu týká pouze jednoho členského státu, rozhodnutí ohledně této žádosti se odchylně od čl. 22 odst. 3 prvního pododstavce kodexu přijme neprodleně, avšak nejpozději do 30 dnů od data přijetí žádosti.

Pokud se žádost o povolení uvedené v čl. 211 odst. 1 písm. b) kodexu týká pouze jednoho členského státu, rozhodnutí ohledně této žádosti se odchylně od čl. 22 odst. 3 prvního pododstavce kodexu přijme neprodleně, avšak nejpozději do 60 dnů od data přijetí žádosti.

2. Je-li nutné v souladu s čl. 211 odst. 6 kodexu prověřit hospodářské podmínky, lhůta uvedená v odst. 1 prvním pododstavci tohoto článku se prodlouží na jeden rok od data, k němuž byl spis předán Komisi.

Celní orgány oznámí žadateli nebo držiteli povolení, že je potřeba prověřit hospodářské podmínky, a pokud povolení ještě nebylo vydáno, že se lhůta prodlužuje v souladu s prvním pododstavcem.

1. Jestliže celní orgány udělí v souladu s čl. 211 odst. 2 kodexu povolení se zpětným účinkem, povolení nabude účinku nejdříve k datu přijetí žádosti.

2. Ve výjimečných případech mohou celní orgány povolit, aby povolení uvedené v odstavci 1 nabylo účinku nejdříve jeden rok či v případě zboží, na něž se vztahuje příloha 71-02, tři měsíce před přijetím žádosti.

3. Pokud se žádost týká obnovení povolení pro operace a zboží stejného druhu, může být povolení se zpětným účinkem uděleno od data, kdy vypršela platnost původního povolení.

Pokud se v souladu s čl. 211 odst. 6 kodexu vyžaduje v souvislosti s obnovením povolení pro operace a zboží stejného druhu prověření hospodářských podmínek, povolení se zpětným účinkem nabude účinku nejdříve k datu, kdy byly vyvozeny závěry o hospodářských podmínkách.

1. Je-li uděleno povolení podle čl. 211 odst. 1 písm. a) kodexu, doba platnosti povolení nepřesáhne pět let od data, k němuž povolení nabylo účinku.

2. Doba platnosti uvedená v odstavci 1 nepřesáhne tři roky, pokud se povolení týká zboží uvedeného v příloze 71-02.

1. Na žádost držitele režimu mohou celní orgány lhůtu pro vyřízení režimu uvedenou v povolení uděleném v souladu s čl. 211 odst. 1 kodexu prodloužit i poté, co původní lhůta vypršela.

2. Pokud lhůta pro vyřízení vyprší k určitému datu pro všechno zboží propuštěné do režimu v daném období, celní orgány mohou v povolení podle čl. 211 odst. 1 písm. a) kodexu stanovit, že lhůta pro vyřízení se automaticky prodlužuje pro všechno zboží, jež je k tomuto datu stále v daném režimu. Celní orgány mohou rozhodnout, že se automatické prodloužení ukončí ve vztahu ke všemu nebo některému zboží propuštěnému do daného režimu.

1. Povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, aktivního zušlechťovacího styku EX/IM bez použití standardizované výměny informací, jak je uvedena v článku 176, nebo režimu konečného užití stanoví, že držitel povolení musí celnímu úřadu vykonávajícímu dohled předložit vyúčtování režimu do 30 dnů od uplynutí lhůty pro vyřízení.

Celní úřad vykonávající dohled však může upustit od povinnosti předložit vyúčtování režimu, pokud jej nepovažuje za nezbytné.

2. Na žádost držitele povolení mohou celní orgány prodloužit lhůtu uvedenou v odstavci 1 na 60 dnů. Ve výjimečných případech mohou celní orgány prodloužit lhůtu i poté, co vypršela.

3. Pokud celní úřad vykonávající dohled nestanoví jinak, vyúčtování režimu obsahuje údaje uvedené v příloze 71-06.

4. Jsou-li zušlechtěné výrobky nebo zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX považovány za propuštěné do volného oběhu v souladu s čl. 170 odst. 1, uvede se tato skutečnost ve vyúčtování režimu.

5. Je-li v povolení k použití režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX upřesněno, že zušlechtěné výrobky nebo zboží propuštěné do tohoto režimu se považují za propuštěné do volného oběhu ke dni uplynutí lhůty pro vyřízení režimu, držitel povolení předloží vyúčtování režimu celnímu úřadu vykonávajícímu dohled, jak je uvedeno v odstavci 1 tohoto článku.

6. Celní úřady mohou povolit, aby bylo vyúčtování režimu předloženo jinak než metodami elektronického zpracování dat.

1. V povoleních pro použití režimu aktivního zušlechťovacího styku EX/IM nebo pasivního zušlechťovacího styku EX/IM, která se týkají jednoho nebo více členských států, a v povoleních pro použití režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX nebo pasivního zušlechťovacího styku IM/EX, která se týkají více než jednoho členského státu, se stanoví následující povinnosti:

2. Povolení k použití aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, která se týkají pouze jednoho členského státu, stanoví, že na žádost celního úřadu vykonávajícího dohled držitel povolení poskytne celnímu úřadu dostatečné informace o zboží, jež bylo propuštěno do režimu aktivního zušlechťovacího styku, které celnímu úřadu vykonávajícímu dohled umožní vypočítat částku dovozního cla v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu.

1. Je-li zboží Unie uskladněno společně se zbožím, které není zbožím Unie, v zařízení pro uskladnění zboží v celním skladu a identifikovat jednotlivé druhy zboží v kterémkoli okamžiku není možné nebo by bylo možné pouze za nepřiměřených nákladů (společné uskladnění), v povolení uvedeném v čl. 211 odst. 1 písm. b) kodexu se stanoví, že se povede oddělené účetnictví pro každý typ zboží, celní status a případně původ zboží.

2. Zboží Unie uskladněné společně se zbožím, které není zbožím Unie, ve skladovacím zařízení uvedeném v odstavci 1 má stejný osmimístný kód KN, stejnou obchodní jakost a stejné technické vlastnosti.

3. Pro účely odstavce 2 se zboží, které není zbožím Unie a které by v době, kdy by bylo uskladněno společně se zbožím Unie, podléhalo prozatímnímu nebo konečnému antidumpingovému clu, vyrovnávacímu clu, ochrannému opatření nebo dodatečnému clu plynoucímu z pozastavení koncesí, pokud by bylo navrženo k propuštění do volného oběhu, nepovažuje za zboží se stejnou obchodní jakostí jako zboží Unie.

4. Odstavec 3 se nepoužije v případě, kdy je zboží, které není zbožím Unie, uskladněno společně se zbožím Unie, které bylo dříve jako zboží, které není zbožím Unie, navrženo k propuštění do volného oběhu a za něž byla zaplacena cla uvedená v odstavci 3.

1. Záznamy uvedené v čl. 214 odst. 1 kodexu obsahují následující:

2. V případě svobodných pásem obsahují záznamy vedle informací stanovených v odstavci 1 následující údaje:

3. Celní orgány mohou upustit od vyžadování některých informací uvedených v odstavcích 1 a 2, pokud to nepříznivě neovlivňuje celní dohled a kontroly použití zvláštního režimu.

4. V případě dočasného použití se záznamy vedou, pouze pokud to vyžadují celní orgány.

1. Pohyb zboží propuštěného do režimu aktivního zušlechťovacího styku, dočasného použití nebo konečného užití se může mezi různými místy celního území Unie uskutečnit, aniž by byly vyžadovány jiné celní formality než formality uvedené v čl. 178 odst. 1 písm. e).

2. Pohyb zboží propuštěného do pasivního zušlechťovacího styku se může na celním území Unie uskutečnit z celního úřadu propuštění na celní úřad výstupu.

3. Pohyb zboží propuštěného do režimu uskladnění v celním skladu se může na celním území Unie uskutečnit, aniž by byly vyžadovány jiné celní formality než formality uvedené v čl. 178 odst. 1 písm. e), takto:

Pohyby zboží v režimu uskladnění v celním skladu se ukončí do 30 dnů poté, co bylo zboží odebráno z celního skladu.

Na žádost držitele režimu mohou celní orgány třicetidenní lhůtu prodloužit.

4. Je-li zboží přemisťováno v režimu uskladnění v celním skladu ze skladovacího zařízení na celní úřad výstupu, záznamy uvedené v čl. 214 odst. 1 kodexu poskytnou informace o výstupu zboží do 100 dní ode dne, kdy bylo zboží z celního skladu odebráno.

Na žádost držitele režimu mohou celní orgány stodenní lhůtu prodloužit.

1. Celní úřad vykonávající dohled zpřístupní relevantní datové prvky stanovené v oddílu A přílohy 71-05 v elektronickém systému zřízeném podle čl. 16 odst. 1 kodexu pro účely standardizované výměny informací (INF) u:

2. Pokud si příslušný celní úřad uvedený v čl. 101 odst. 1 kodexu vyžádal standardizovanou výměnu informací mezi celními orgány s ohledem na zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku IM/EX, který se týká pouze jednoho členského státu, celní úřad vykonávající dohled zpřístupní relevantní datové prvky stanovené v oddíle B přílohy 71-05 v elektronickém systému zřízeném podle čl. 16 odst. 1 kodexu pro účely INF.

3. Pokud celní prohlášení nebo prohlášení o zpětném vývozu nebo oznámení o zpětném vývozu odkazuje na INF, příslušný celní úřad zpřístupní zvláštní datové prvky stanovené v oddíle A přílohy 71-05 dostupné v elektronickém systému zřízeném podle čl. 16 odst. 1 kodexu pro účely INF.

4. Celní orgány sdělí držiteli povolení na jeho žádost aktualizované informace ohledně INF.

5. Do data uvedení do provozu systému informačních listů (INF) pro zvláštní režimy dle celního kodexu Unie, který je uveden v příloze prováděcího rozhodnutí 2014/255/EU, se odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou používat jiné způsoby než metody elektronického zpracování dat.

Od povinnosti podat doplňkové celní prohlášení se upustí u zboží, pro nějž byl zvláštní režim jiný než tranzit vyřízen propuštěním do následného zvláštního režimu jiného než tranzitu, za předpokladu, že jsou splněny všechny následující podmínky:

Referenční číslo (MRN) tranzitního prohlášení nebo operace TIR může být celním orgánům předloženo jinak než metodami elektronického zpracování dat, a to některým z následujících způsobů:

1. Status schváleného příjemce stanovený v článku 230 kodexu se udělí žadatelům splňujícím následující podmínky:

2. Povolení se udělí, pouze pokud má celní orgán za to, že bude schopen na operace TIR dohlížet a provádět kontroly, aniž by musel vynaložit administrativní úsilí, které by nebylo přiměřené požadavkům dané osoby.

3. Povolení týkající se statusu schváleného příjemce se použije na operace TIR, jež mají být ukončeny v členském státě, kde bylo povolení vydáno, v místě či místech daného členského státu, jež jsou uvedena v povolení.

1. Je-li zboží Unie přepravováno ze zvláštního daňového území do jiné části celního území Unie, která není zvláštním daňovým územím, a tato přeprava skončí v místě ležícím mimo členský stát, v němž vstoupilo do dané části celního území Unie, přepravuje se toto zboží Unie v režimu vnitřního tranzitu Unie uvedeného v článku 227 kodexu.

2. V situacích, na něž se nevztahuje odstavec 1, se režim vnitřního tranzitu Unie může použít pro zboží Unie přepravované mezi zvláštním daňovým územím a jinou částí celního území Unie.

1. Je-li zboží Unie vyváženo do třetí země, která je smluvní stranou Úmluvy o společném tranzitním režimu, nebo je-li zboží Unie vyváženo a prochází jednou nebo více zeměmi společného tranzitního režimu a použijí-li se ustanovení Úmluvy o společném tranzitním režimu, zboží se propustí do režimu vnějšího tranzitu podle čl. 226 odst. 2 kodexu v následujících případech:

2. Zboží Unie, které je způsobilé pro vrácení či prominutí dovozního cla v souladu s čl. 118 odst. 1 kodexu, může být propuštěno do režimu vnějšího tranzitu podle čl. 118 odst. 4 a čl. 226 odst. 2 kodexu.

3. Je-li zboží Unie vyváženo do třetí země a přepravováno uvnitř celního území Unie v rámci operace TIR nebo tranzitního režimu v souladu s Úmluvou ATA nebo Istanbulskou úmluvou, musí být toto zboží propuštěno do režimu vnějšího tranzitu podle čl. 226 odst. 2 kodexu.

4. Je-li vyváženo zboží uvedené v článku 1 směrnice 2008/118/ES, které má celní status zboží Unie, může být propuštěno do režimu vnějšího tranzitu podle čl. 226 odst. 2 kodexu.

1. Povolení uvedená v čl. 233 odst. 4 kodexu se udělí žadatelům splňujícím následující podmínky:

2. Povolení se udělí, pouze pokud má celní orgán za to, že bude schopen na režim tranzitu Unie dohlížet a provádět kontroly, aniž by musel vynaložit administrativní úsilí, které by nebylo přiměřené požadavkům dané osoby.

1. Povolení podle čl. 233 odst. 4 písm. c) kodexu použít zvláštní typ celních závěr na dopravních prostředcích, kontejnerech nebo nákladových kusech používaných pro tranzitní režim Unie se udělí, pokud celní orgány schválí závěry uvedené v žádosti o povolení.

2. Celní orgány v rámci povolení uznají zvláštní typ celních závěr, který schválily celní orgány jiného členského státu, ledaže mají informace o tom, že daný typ závěr není pro celní účely vhodný.

Povolení v souladu s čl. 233 odst. 4 písm. d) kodexu k použití celního prohlášení se sníženými požadavky na údaje pro účely propuštění zboží do tranzitního režimu Unie se udělí pro:

Pro účely letecké dopravy se povolení pro použití elektronického přepravního dokladu jakožto tranzitního prohlášení k propuštění zboží do tranzitního režimu Unie v souladu s čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu udělí, pouze pokud:

Pro účely námořní dopravy se povolení pro použití elektronického přepravního dokladu jakožto tranzitního prohlášení k propuštění zboží do tranzitního režimu Unie v souladu s čl. 233 odst. 4 písm. e) kodexu udělí, pouze pokud:

Povolení k provozování zařízení k uskladnění zboží v celním skladu se udělí za podmínky, že se skladovací zařízení nepoužívá pro účely maloobchodního prodeje, ledaže je zboží v maloobchodním prodeji prodáváno v jedné z následujících situací:

V povolení k provozování zařízení pro uskladnění zboží v celním skladu se upřesní, které z následujících typů celních skladů se v rámci jednotlivých povolení použijí:

1. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu se žádost o povolení režimu dočasného použití podává celnímu orgánu příslušnému v místě, kde má být zboží poprvé použito.

2. Odchylně od čl. 22 odst. 1 třetího pododstavce kodexu, je-li žádost o povolení režimu dočasného použití učiněna prostřednictvím ústního celního prohlášení v souladu s článkem 136, úkonu v souladu s článkem 139 nebo prostřednictvím karnetu ATA či CPD v souladu s článkem 163, musí být podána v místě, kde se zboží předkládá a navrhuje k dočasnému použití.

1. Povolení k použití režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla se udělí ve vztahu ke zboží, které nesplňuje všechny příslušné požadavky pro úplné osvobození od dovozního cla stanovené v článcích 209 až 216 a 219 až 236.

2. Povolení k použití režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla se neudělí pro spotřební zboží.

3. Povolení k použití režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla se udělí za podmínky, že částka dovozního cla splatného v souladu s čl. 252 odst. 1 druhým pododstavcem kodexu se zaplatí, jakmile byl režim vyřízen.

1. Kontejnery jsou úplně osvobozeny od dovozního cla, pokud jsou na vhodném a dobře viditelném místě trvanlivě uvedeny veškeré následující údaje:

U nákladních kontejnerů pro použití v námořní dopravě nebo u jakéhokoli jiného kontejneru používajícího standardní prefix ISO tvořený čtyřmi velkými písmeny a zakončený na „U“ musí identifikace vlastníka nebo hlavního provozovatele, sériové číslo kontejneru a kontrolní číslice kontejneru vyhovovat mezinárodní normě ISO 6346 a jejím přílohám.

2. Je-li žádost o povolení učiněna v souladu s čl. 163 odst. 1, kontejnery monitoruje osoba usazená na celním území Unie nebo osoba usazená mimo celní území Unie, která je na celním území Unie zastoupena.

Tato osoba celním orgánům na žádost poskytne podrobné informace o pohybu každého kontejneru, jemuž bylo uděleno dočasné použití, včetně dat a míst jeho vstupu a vyřízení.

1. Pro účely tohoto článku výraz „dopravní prostředky“ zahrnuje běžné náhradní díly, příslušenství a vybavení doprovázející dopravní prostředky.

2. Jsou-li dopravní prostředky navrženy pro dočasné použití ústně v souladu s čl. 136 odst. 1 nebo jiným úkonem podle čl. 139 odst. 1 ve spojení s čl. 141 odst. 1, povolení pro dočasné použití se udělí osobě, která má fyzickou kontrolu nad zbožím v době propuštění zboží do režimu dočasného použití, ledaže tato osoba jedná jménem jiné osoby. V takovém případě se povolení udělí osobě, jejímž jménem se jedná.

3. Úplné osvobození od dovozního cla se udělí prostředkům silniční, železniční, letecké, námořní a vnitrozemské vodní dopravy, pokud splňují následující podmínky:

Pokud tyto dopravní prostředky používá soukromě třetí osoba usazená mimo celní území Unie, udělí se úplné osvobození od dovozního cla, jestliže k tomu danou osobu písemnou formou řádně oprávnil držitel povolení.

Osoby usazené na celním území Unie jsou zcela osvobozeny od dovozního cla, je-li splněna některá z následujících podmínek:

1. Fyzické osoby, které mají své obvyklé bydliště na celním území Unie, jsou zcela osvobozeny od dovozního cla ve vztahu k dopravním prostředkům, které používají soukromě a příležitostně, na žádost držitele registrace, jestliže se držitel registrace v době použití těchto prostředků nachází na celním území Unie.

2. Fyzické osoby, které mají své obvyklé bydliště na celním území Unie, jsou zcela osvobozeny od dovozního cla ve vztahu k dopravním prostředkům, které si vypůjčily v rámci písemné smlouvy a používají je soukromě pro následující účely:

2a. Fyzické osoby, které mají své obvyklé bydliště na celním území Unie, jsou zcela osvobozeny od dovozního cla ve vztahu k prostředkům silniční dopravy, které si vypůjčily v rámci písemné smlouvy uzavřené s profesionální půjčovnou a používají je soukromě.

3. Fyzické osoby, které mají své obvyklé bydliště na celním území Unie, jsou zcela osvobozeny od dovozního cla ve vztahu k dopravním prostředkům, jež používají obchodně nebo soukromě za předpokladu, že jsou zaměstnány u vlastníka, pronajímatele nebo nájemce dopravního prostředku a že je tento zaměstnavatel usazen mimo celní území Unie.

Soukromé používání dopravních prostředků je povoleno na cesty mezi místem výkonu zaměstnání a bydlištěm zaměstnance nebo pro účely výkonu profesního úkolu zaměstnance, jak je stanoveno pracovní smlouvou.

Osoba používající dopravní prostředky na žádost celních úřadů předloží kopii pracovní smlouvy.

4. Pro účely tohoto článku se:

1. Úplně osvobozeny od dovozního cla jsou dopravní prostředky, které mají být registrovány na celním území Unie v rámci dočasných sérií s cílem zpětného vývozu jménem některé z následujících osob:

2. Úplné osvobození od cla může být uděleno ve výjimečných případech, pokud dopravní prostředky používají po omezenou dobu k obchodním účelům osoby usazené na celním území Unie.

Vyřízení režimu dočasného použití v případě dopravních prostředků a kontejnerů proběhne v následujících lhůtách od chvíle, kdy bylo zboží propuštěno do daného režimu:

1. Pokud byl dopravní prostředek dočasně dovezen do Unie s úplným osvobozením od dovozního cla v souladu s článkem 212 a byl vrácen půjčovně usazené na celním území Unie, provede se zpětný vývoz, kterým se vyřizuje režim dočasného použití, do šesti měsíců od data vstupu daného dopravního prostředku na celní území Unie.

Pokud půjčovna znovu pronajme dopravní prostředek osobě usazené mimo dané území nebo fyzické osobě, jež má obvyklé bydliště na celním území Unie, provede se zpětný vývoz, kterým se vyřizuje režim dočasného použití, do šesti měsíců od data vstupu daného dopravního prostředku na celní území Unie a do tří týdnů od skončení smlouvy o opětovném pronájmu.

Za datum vstupu na celní území Unie se považuje datum skončení nájemní smlouvy, v rámci níž byl dopravní prostředek používán v době vstupu na dané území, ledaže bylo prokázáno skutečné datum vstupu.

2. Povolení pro dočasné použití dopravního prostředku, jak je uvedeno v odstavci 1, se udělí za podmínky, že dopravní prostředek není používán pro jiné účely než zpětný vývoz.

3. V případě uvedeném v čl. 215 odst. 2 se dopravní prostředek do tří týdnů od skončení smlouvy o nájmu nebo opětovném nájmu vrátí půjčovně usazené na celním území Unie, kde je daný dopravní prostředek používán fyzickou osobou k návratu do místa bydliště na celním území Unie, nebo je zpětně vyvezen, pokud osoba používá dopravní prostředek k opuštění celního území Unie.

4. V případě uvedeném v čl. 215 odst. 2a se prostředek silniční dopravy zpětně vyveze do 8 dnů od propuštění do režimu dočasného použití.

Zboží dovážené cestujícími s bydlištěm mimo celní území Unie je zcela osvobozeno od dovozního cla, je-li splněna některá z následujících podmínek:

Úplně osvobozeny od dovozního cla jsou předměty k uspokojování potřeb námořníků v těchto případech:

Úplně osvobozeno od dovozního cla je následující zboží určené k použití v příhraničních oblastech:

Úplně osvobozeno od dovozního cla je toto zboží:

1. Úplně osvobozeno od dovozního cla je zařízení k výkonu povolání, jež splňuje následující podmínky:

2. Aniž je dotčen odstavec 1, jsou od dovozního cla úplně osvobozeny přenosné hudební nástroje a jejich pomocné nástroje, přístroje nebo příslušenství uvedené v kapitole 92 poznámce 1 písm. b) kombinované nomenklatury stanovené v příloze I nařízení (EHS) č. 2658/87, pokud je toto příslušenství přepravováno a používáno společně s přenosnými hudebními nástroji a pokud jsou přenosné hudební nástroje a toto příslušenství dočasně dováženy cestujícími se záměrem použít je jako zařízení k výkonu povolání. Cestující mohou mít bydliště na celním území Unie nebo mimo něj.

3. Úplně osvobozeno od dovozního cla není zařízení k výkonu povolání, jež se má použít k následujícím účelům:

Písmena c), d) a e) se nepoužijí na ruční nástroje.

Úplně osvobozeny od dovozního cla jsou pedagogický materiál a vědecká zařízení, jsou-li splněny následující podmínky:

Úplně osvobozeno od dovozního cla je toto zboží:

Od dovozního cla jsou úplně osvobozeny formy, matrice, šablony, nákresy, návrhy, měřicí, kontrolní a zkušební přístroje a podobné předměty, jsou-li splněny následující podmínky:

Úplně osvobozeny od dovozního cla jsou speciální nářadí a nástroje, jsou-li splněny následující podmínky:

Úplně osvobozeno od dovozního cla je zboží v následujících situacích:

1. Úplně osvobozeno od dovozního cla je zboží určené k vystavení nebo použití během veřejné akce, která není organizována pouze za účelem prodeje uvedeného zboží, nebo zboží získané během této akce ze zboží propuštěného do režimu dočasného použití.

Ve výjimečných případech mohou celní orgány udělit úplné osvobození od dovozního cla pro zboží vystavené nebo používané během jiných akcí nebo zboží získané během jiných akcí ze zboží propuštěného do režimu dočasného použití.

2. Úplné osvobození od dovozního cla se udělí pro zboží, které vlastník doručil k prověření osobě v Unii, která má právo zboží po prověření koupit.

3. Úplně osvobozeno od dovozního cla je toto zboží:

4. Žadatel a držitel režimu mohou být usazeni na celním území Unie.

Úplně osvobozeno od dovozního cla může být i jiné zboží než zboží uvedené v článcích 208 až 216 a 219 až 235 nebo zboží, které nesplňuje podmínky uvedených článků, v následujících případech:

1. Pro zboží uvedené v čl. 231 písm. c), článku 233 a čl. 234 odst. 2 je lhůta pro vyřízení 6 měsíců od chvíle, kdy bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití.

2. Pro zvířata uvedená v článku 223 není lhůta pro vyřízení kratší než 12 měsíců od chvíle, kdy byla zvířata propuštěna do režimu dočasného použití.

3. Pro zboží uvedené v čl. 235a prvním pododstavci činí lhůta pro vyřízení 24 měsíců od okamžiku, kdy bylo zboží propuštěno do režimu dočasného použití, pokud mezinárodní dohody nestanoví delší lhůtu.

1. Pokud je zboží propuštěné do režimu dočasného použití následně propuštěno do celního režimu umožňujícího vyřízení režimu dočasného použití v souladu s čl. 215 odst. 1 kodexu, celní prohlášení pro následný celní režim, které je podáno jinak než prostřednictvím karnetu ATA/CPD, obsahuje zmínku „TA“ a v náležitých případech též příslušné číslo povolení.

2. Pokud je zboží propuštěné do režimu dočasného použití zpětně vyvezeno v souladu s čl. 270 odst. 1 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu, které je podáno jinak než prostřednictvím karnetu ATA/CPD, obsahuje údaje uvedené v odstavci 1.

Povolení k použití režimu konečného užití se udělí za předpokladu, že se držitel povolení zaváže, že splní některou z následujících povinností:

1. V povolení režimu zušlechtění se upřesní opatření k určení některé z následujících skutečností:

2. Povolení režimu aktivního zušlechťovacího styku se může udělit pro příslušenství pro výrobu ve smyslu čl. 5 bodu 37 písm. e) kodexu, s výjimkou:

3. Povolení režimu aktivního zušlechťovacího styku se udělí, pouze pokud jsou splněny následující podmínky:

První pododstavec se nepoužije, je-li částka dovozního cla určena v souladu s čl. 86 odst. 3 kodexu.

1. Pokud zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku nebo výsledné zušlechtěné výrobky jsou následně propuštěny do celního režimu umožňujícího vyřízení režimu aktivního zušlechťovacího styku v souladu s čl. 215 odst. 1 kodexu, celní prohlášení pro následný celní režim, které je podáno jinak než prostřednictvím karnetu ATA/CPD, obsahuje zmínku „IP“ a příslušné číslo povolení nebo číslo INF.

Pokud zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku podléhá zvláštním obchodněpolitickým opatřením a tato opatření jsou nadále použitelná v době, kdy je zboží, ať ve formě zušlechtěných výrobků, či nikoli, propuštěno do následného celního režimu, celní prohlášení pro následný celní režim obsahuje údaje uvedené v prvním pododstavci společně se zmínkou „C P M“.

2. Pokud je zboží propuštěné do režimu aktivního zušlechťovacího styku zpětně vyvezeno v souladu s čl. 270 odst. 1 kodexu, prohlášení o zpětném vývozu obsahuje údaje uvedené v odstavci 1.

1. V případě pasivního zušlechťovacího styku IM/EX se v povolení upřesní lhůta, v níž je zboží Unie, které je nahrazeno rovnocenným zbožím, propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku. Tato lhůta nepřesáhne šest měsíců.

Na žádost držitele povolení může být lhůta prodloužena i poté, co vypršela, pod podmínkou, že celková lhůta nepřesáhne jeden rok.

2. V případě předčasného dovozu zušlechtěných výrobků se poskytne jistota ve výši částky dovozního cla, které by bylo splatné, pokud by nahrazené zboží Unie nebylo propuštěno do režimu pasivního zušlechťovacího styku v souladu s odstavcem 1.

1. Prohlášení před výstupem zboží uvedené v článku 263 kodexu se podá příslušnému celnímu úřadu v následujících lhůtách:

2. Aniž je dotčen odstavec 1, pokud se prohlášení před výstupem zboží týká zboží, pro něž se žádá o poskytnutí náhrady v souladu s nařízením Komise (ES) č. 612/2009(Nařízení Komise (ES) č. 612/2009 ze dne 7. července 2009, kterým se stanoví společná prováděcí pravidla k režimu vývozních náhrad pro zemědělské produkty (Úř. věst. L 186, 17.7.2009, s. 1).), prohlášení se podá příslušnému celnímu úřadu nejpozději v době nakládky zboží v souladu s čl. 5 odst. 7 uvedeného nařízení.

3. V následujících případech se pro podání prohlášení před výstupem zboží uplatní lhůta použitelná pro aktivní dopravní prostředky, které jsou použity k opuštění celního území Unie:

4. V případě vyšší moci se lhůty uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 nepoužijí.

1. Aniž je dotčena povinnost podat celní prohlášení v souladu s čl. 158 odst. 1 kodexu nebo prohlášení o zpětném vývozu v souladu s čl. 270 odst. 1 kodexu, od podání prohlášení před výstupem zboží se upustí pro následující zboží:

2. Od podání prohlášení před výstupem zboží se upouští v následujících situacích:

Je-li zboží předkládáno na celním úřadu výstupu v souladu s čl. 267 odst. 2 kodexu, lze jiné prostředky pro výměnu informací než metody elektronického zpracování dat použít pro:

1. Objeví-li se nesrovnalost v povaze zboží propuštěného pro vývoz, zpětný vývoz nebo pasivní zušlechťovací styk ve srovnání se zbožím předloženým celnímu úřadu výstupu, celní úřad vývozu zruší platnost dotčeného celního prohlášení.

2. Pokud celní úřad vývozu po 150 dnech od data propuštění zboží do režimu vývozu, pasivního zušlechťovacího styku nebo zpětného vývozu neobdrží ani informace o výstupu zboží, ani důkaz, že zboží opustilo celní území Unie, může daný úřad zrušit platnost dotčeného prohlášení.

3. Pokud je vývozní celní úřad informován v souladu s článkem 340 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447 o tom, že zboží neopustilo celní území Unie, neprodleně zruší platnost dotyčného prohlášení a v případě potřeby neprodleně zruší platnost příslušného potvrzení výstupu zboží vydaného v souladu s čl. 334 odst. 1 prováděcího nařízení (EU) 2015/2447.

1. Povolení udělená na základě nařízení (EHS) č. 2913/92 nebo nařízení (EHS) č. 2454/93, která jsou platná k 1. květnu 2016 a nemají omezenou dobu platnosti, se znovu posoudí.

2. Odchylně od odstavce 1 se opětovné posouzení neuplatní na následující povolení:

1. Povolení udělená na základě nařízení (EHS) č. 2913/92 nebo nařízení (EHS) č. 2454/93, která jsou platná k 1. květnu 2016, zůstávají v platnosti takto:

2. Odchylně od odstavce 1 zůstávají povolení uvedená v čl. 250 odst. 2 písm. a) a b) v platnosti, dokud nejsou odňata celními orgány, které je udělily.

Rozhodnutí povolující odklad platby přijatá na základě článku 224 nařízení (EHS) č. 2913/92, která jsou platná k 1. květnu 2016, zůstávají v platnosti takto: