Rozhodnutí Rady (EU) 2016/1750 ze dne 17. června 2016 o uzavření Protokolu o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky k Rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku jménem Evropské unie, pokud jde o ustanovení o povinnostech týkajících se justiční spolupráce v trestních věcech a vymezení trestných činů
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 a článek 83 ve spojení s čl. 218 odst. 6 písm. a) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na souhlas Evropského parlamentu,
vzhledem k těmto důvodům:
Článek 1
Článek 2
Předseda Rady určí osobu nebo osoby zmocněné uložit jménem Unie:
a) listinu podle čl. 44 odst. 1 protokolu;
b) prohlášení o pravomocích uvedené v příloze tohoto rozhodnutí v souladu s čl. 44 odst. 3 protokolu.
Článek 3
V Lucemburku dne 17. června 2016.
Za Radu
předseda
J.R.V.A.Dijsselbloem
PŘÍLOHA
PROHLÁŠENÍ O PRAVOMOCÍCH EVROPSKÉ UNIE V ZÁLEŽITOSTECH, NA NĚŽ SE VZTAHUJE PROTOKOL O ODSTRANĚNÍ NEZÁKONNÉHO OBCHODU S TABÁKOVÝMI VÝROBKY (PODLE ČLÁNKU 44 PROTOKOLU)
Evropská unie (EU) předkládá v souladu s článkem 44 Protokolu o odstranění nezákonného obchodu s tabákovými výrobky k Rámcové úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku (dále jen „protokol k FCTC“) následující prohlášení o pravomocích, které upřesňuje druhy a oblasti politiky, ve vztahu k nimž členské státy svěřily EU pravomoci, a na které se vztahuje protokol k úmluvě FCTC.
Druhy a oblasti pravomocí Unie jsou stanoveny v článcích 2 až 6 Smlouvy o fungování EU. Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Evropské unii výlučnou pravomoc, může pouze EU vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu EU zmocněny nebo provádějí-li akty EU. Svěřují-li Smlouvy v určité oblasti EU pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty EU i členské státy. Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji EU nevykonala. Členské státy opět vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém se EU rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat.
Pokud jde o uzavření mezinárodních smluv v oblastech politiky uvedených v čl. 3 odst. 1 Smlouvy o fungování EU má pravomoc jednat pouze EU. V oblastech politiky uvedených v čl. 4 odst. 2 Smlouvy o fungování EU sdílí pravomoc EU a její členské státy, ovšem pouze EU má pravomoc jednat, je-li zamýšlená činnost nezbytná k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud ustanovení dané smlouvy mohou společná pravidla ovlivnit či změnit jejich oblast působnosti ve smyslu čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU; není-li tomu tak (tj. podmínky čl. 3 odst. 2 Smlouvy o fungování EU nejsou splněny), mohou členské státy vykonávat svou pravomoc jednat v uvedených oblastech politiky.
Pravomoci, jež nejsou Smlouvami svěřeny EU, spadají do pravomocí členských států EU.
EU řádně oznámí každou podstatnou změnu rozsahu svých pravomocí podle článku 44 protokolu, aniž by to bylo podmínkou nezbytnou k výkonu její pravomoci v záležitostech, na něž se vztahuje protokol k FCTC.
V ostatních záležitostech, na něž se vztahuje protokol k FCTC, neuvedených v oddílech 2.1 a 2.2, v nichž nemá EU výlučnou pravomoc jednat, jsou členské státy nadále oprávněny jednat.
1. Obecné zásady
2. Výlučná pravomoc EU
2.1. EU má výlučnou pravomoc jednat v záležitostech, na něž se vztahuje protokol k FCTC, spadajících do oblasti působnosti společné obchodní politiky EU (článek 207 Smlouvy o fungování EU).
2.2. Kromě toho má EU výlučnou pravomoc jednat v záležitostech, na něž se vztahuje protokol k FCTC, spadajících do oblasti spolupráce v celních věcech (článek 33 Smlouvy o fungování EU), sbližování právních předpisů v oblasti vnitřního trhu (články 113 a 114 Smlouvy o fungování EU), justiční spolupráce v trestních věcech (článek 82 Smlouvy o fungování EU) a vymezení trestních činů (článek 83 Smlouvy o fungování EU), pouze pokud ustanovení Unie stanoví společná pravidla, která mohou být ovlivněna nebo jejichž působnost může být změněna ustanoveními protokolu k FCTC.
Seznam níže uvedených aktů Unie je dokladem toho, v jaké míře vykonávala Unie v těchto oblastech svou vnitřní pravomoc v souladu se Smlouvou o fungování EU. Rozsah výlučné pravomoci Unie vyplývající z těchto aktů musí být určen odkazem na přesná ustanovení každého jednotlivého opatření a zejména rozsah, v němž tato ustanovení stanoví společná pravidla, která by mohla být ovlivněna, či jejichž působnost by mohla být změněna ustanoveními protokolu k FCTC či aktem přijatým k jeho provedení.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/40/EU ze dne 3. dubna 2014 o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků a o zrušení směrnice 2001/37/ES (Úř. věst. L 127. 29.4.2014. s. 1);
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (Úř. věst. L 309, 25.11.2005, s. 15);
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 ze dne 9. října 2013, kterým se stanoví celní kodex Unie (Úř. věst. L 269, 10.10.2013, s. 1);
Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. L 9, 14.1.2009, s. 12);
Směrnice Rady 2011/64/EU ze dne 21. června 2011 o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků, (Úř. věst. L 176, 5.7.2011, s. 24);
Rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. června 2001 o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení, zajištění a propadnutí nástrojů trestné činnosti a výnosů z ní (Úř. věst. L 182, 5.7.2001, s. 1);
Akt Rady ze dne 26. července 1995 o vypracování Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. C 316, 27.11.1995, s. 48).
3. Pravomoc členských států