Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2016/778 ze dne 2. února 2016, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o okolnosti a podmínky, za nichž lze úplně nebo částečně odložit úhradu mimořádných následných příspěvků, o kritéria pro určení činností, služeb a operací v souvislosti se zásadními funkcemi a o kritéria pro určení oborů podnikání a souvisejících služeb v souvislosti s hlavními liniemi podnikání (Text s významem pro EHP)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012(Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 190.), a zejména na čl. 2 odst. 2 a čl. 104 odst. 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Odložení úhrady mimořádných následných příspěvků podle článku 104 směrnice 2014/59/EU by měl orgán příslušný k řešení krize udělit na žádost instituce, aby mohl snáze posoudit, zda dotyčná instituce splňuje podmínky pro odložení stanovené v čl. 104 odst. 3 směrnice 2014/59/EU. Dotyčná instituce by měla poskytnout jakékoli informace, které orgán příslušný k řešení krize pokládá pro toto posouzení za nezbytné. Orgán příslušný k řešení krize by měl vzít v úvahu veškeré informace, které mají k dispozici příslušné vnitrostátní orgány, aby se zamezilo případnému zdvojení požadavků na oznámení.

(2) Při posuzování dopadů úhrady mimořádných následných příspěvků na solventnost nebo likviditu instituce by měl orgán příslušný k řešení krize analyzovat dopad úhrady na kapitál a likviditu instituce. Při analýze by se v rozvaze instituce měla předpokládat ztráta odpovídající částce splatné v době úhrady a na základě této ztráty by se měl provést odhad kapitálového poměru instituce pro přiměřený časový úsek. Mimoto je třeba předpokládat odtok finančních prostředků odpovídající částce splatné v době úhrady a mělo by se posoudit riziko likvidity.

(3) Ozdravné plány a plány řešení krize vyžadují, aby byly instituce a orgány příslušné k řešení krize schopny určit zásadní funkce institucí nebo skupin a zajistit jejich kontinuitu.

(4) Jedním z hlavních cílů řešení krize je kontinuita zásadních funkcí instituce v režimu řešení krize. Tato kontinuita má zachovat finanční stabilitu a chránit reálnou ekonomiku, má tudíž při plánování ozdravných postupů a řešení krize klíčový význam. K zásadním funkcím může patřit přijímání vkladů, úvěrové služby, služby v oblasti provádění plateb, clearingu, úschovy a vypořádání, činnosti na trzích pro velkoobchodní financování, činnosti na kapitálových trzích a investiční činnosti.

(5) Zásadní funkce instituce nebo skupiny jsou uvedeny v jejím ozdravném plánu. Ozdravný plán by měl být posouzen orgánem příslušným k řešení krize a měl by tvořit základ plánu řešení krize. Při stanovení plánu řešení krize by měl orgán příslušný k řešení krize provést vlastní posouzení zásadních funkcí a je třeba prokázat, jak mohou být zásadní funkce a hlavní linie podnikání právně a ekonomicky odděleny od ostatních funkcí, aby byla v případě selhání instituce zajištěna kontinuita.

(6) Při posuzování způsobilosti instituce k řešení krize by orgány příslušné k řešení krize měly vzít v úvahu to, zda zvolená strategie zajišťuje kontinuitu zásadních funkcí a zda pravomoc řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize souvisí se zásadními funkcemi. Obdobně by v případě použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů měly být závazky z působnosti tohoto nástroje vyloučeny, je-li vyloučení nezbytně nutné a přiměřené k zajištění kontinuity zásadních funkcí. Zásadní funkce jsou důležité rovněž při využití překlenovací banky, jelikož překlenovací banka by měla zásadní funkce zachovat.

(7) Zásadní funkce je třeba určit v rámci postupu sestávajícího ze dvou kroků: za prvé, instituce provedou vlastní posouzení při vypracovávání ozdravných plánů. Za druhé, orgány příslušné k řešení krize ozdravné plány jednotlivých institucí kriticky posoudí s cílem zajistit, aby banky používaly jednotné a soudržné přístupy. Jelikož orgány příslušné k řešení krize mají celkový přehled o tom, které funkce jsou nezbytné pro zachování celkové finanční stability, měly by přijmout konečné rozhodnutí ohledně určení zásadních funkcí pro účely plánování a provedení řešení krize.

(8) Zásadními službami by měly být základní operace, činnosti a služby, které jsou vykonávány pro jednu obchodní jednotku nebo právní subjekt (individuální služby) nebo pro více obchodních jednotek či právních subjektů (sdílené služby) v rámci skupiny a které jsou zapotřebí k plnění jedné či více zásadních funkcí. Zásadní služby mohou být poskytovány jedním či více subjekty (například samostatným právním subjektem nebo interním oddělením) v rámci skupiny (interní služba), nebo mohou být zajišťovány externě externím poskytovatelem (externí služba). Služba by se měla považovat za zásadní tehdy, pokud její narušení může představovat významnou překážku pro plnění zásadních funkcí, nebo plnění těchto funkcí zcela znemožňovat, jelikož je neoddělitelně spojena se zásadními funkcemi, které instituce vykonává pro třetí strany. Určení těchto služeb se řídí určením zásadní funkce.

(9) Instituce a orgány příslušné k řešení krize by měly zásadní služby určit rovněž v ozdravných plánech a plánech řešení krize. Pokud jsou zásadní služby zajišťovány externě třetími stranami, měl by být orgán příslušný k řešení krize schopen omezit své posouzení na to, co je nezbytné k ověření, zda instituce zavedla vhodný plán kontinuity činnosti.

(10) Určení určité služby jako zásadní by mělo institucím umožnit, aby zajistily neustálou dostupnost těchto služeb tím, že je poskytují prostřednictvím subjektů nebo jednotek, které jsou v případě selhání odolné, nebo přijetím vhodných opatření, pokud je zajišťuje externí poskytovatel.

(11) Hlavní rozdíl mezi zásadní funkcí a hlavní linií podnikání spočívá v dopadu dotyčných činností. Zatímco zásadní funkce je nutno posoudit z hlediska jejich významu pro fungování reálné ekonomiky a finančních trhů, a tudíž pro celkovou finanční stabilitu, hlavní linie podnikání by měly být posouzeny podle jejich významu pro samotnou instituci, například podle míry jejich přispění k příjmům a zisku instituce.

(12) Jelikož by ozdravný plán měl obsahovat podrobný popis procesů pro určení hodnoty a prodejnosti hlavních linií podnikání, operací a aktiv instituce, měl by také plán řešení krize zahrnovat přehled zásadních operací a hlavních linií podnikání instituce a měl by prokazovat, jak lze zásadní funkce a hlavní linie podnikání právně a ekonomicky oddělit od ostatních funkcí, aby byla v případě selhání instituce zajištěna kontinuita. Při řešení krize může kontinuita zásadních funkcí a hlavních linií podnikání odůvodňovat vyloučení některých závazků z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů a rovněž případný převod na překlenovací banku.

(13) Ačkoli hlavní linie podnikání často souvisejí s tím, nakolik přispívají k finančním výsledkům instituce, nemůže takovýto přístup plně zachytit všechny hlavní linie podnikání, jelikož instituce může poskytovat službu, která není přímo zisková (či může být dokonce ztrátová), vytváří však značnou franšízovou hodnotu, a je proto důležitá pro její celkovou činnost,

PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:

KAPITOLA I

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět

Toto nařízení stanoví pravidla, která upřesňují:

a) okolnosti a podmínky, za nichž lze úplně nebo částečně odložit úhradu mimořádných následných příspěvků podle čl. 104 odst. 3 směrnice 2014/59/EU;

b) kritéria pro učení činností, služeb a operací uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 35 směrnice 2014/59/EU;

c) kritéria pro určení oborů podnikání a souvisejících služeb uvedených v čl. 2 odst. 1 bodě 36 směrnice 2014/59/EU.

Tato pravidla uplatňuje orgán příslušný k řešení krize, který byl určen členským státem v souladu s článkem 3 směrnice 2014/59/EU.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1) „dobou odložení“ období v délce až šesti měsíců;

2) „funkcí“ strukturovaný soubor činností, služeb nebo operací, které instituce nebo skupina zajišťuje pro třetí strany bez ohledu na vnitřní organizaci instituce;

3) „oborem podnikání“ strukturovaný soubor činností, procesů nebo operací, které instituce nebo skupina vyvíjí pro třetí strany v zájmu dosažení cílů organizace.

KAPITOLA II

ODLOŽENÍ ÚHRADY NÁSLEDNÝCH PŘÍSPĚVKŮ

Článek 3

Odložení úhrady mimořádných následných příspěvků

1. Odložení úhrady mimořádných následných příspěvků podle čl. 104 odst. 3 směrnice 2014/59/EU může orgán příslušný k řešení krize udělit na žádost instituce. Dotyčná instituce poskytne jakékoli informace, které orgán příslušný k řešení krize pokládá za nezbytné pro posouzení dopadu úhrady mimořádných následných příspěvků na její finanční situaci. Za účelem zjištění, zda instituce splňuje podmínky pro odložení stanovené v odstavci 3, vezme orgán příslušný k řešení krize v úvahu veškeré informace, které mají k dispozici příslušné vnitrostátní orgány.

2. Při určování, zda dotyčná instituce splňuje podmínky pro odložení, posoudí orgán příslušný k řešení krize dopad úhrady mimořádných následných příspěvků na solventnost a likviditu dotyčné instituce. Je-li tato instituce součástí skupiny, zahrnuje posouzení rovněž dopad na solventnost a likviditu celé skupiny.

3. Orgán příslušný k řešení krize může úhradu mimořádných následných příspěvků odložit v případě, dospěje-li k závěru, že úhrada povede k některé z těchto situací:

a) pravděpodobné porušení minimálních požadavků na kapitál instituce stanovených v článku 92 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013(Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).) během následujících šesti měsíců;

b) pravděpodobné porušení minimálního požadavku krytí likvidity instituce stanoveného v čl. 412 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 a upřesněného v článku 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 1).) během následujících šesti měsíců;

c) pravděpodobné porušení zvláštního požadavku na likviditu instituce stanoveného v článku 105 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).) během následujících šesti měsíců.

4. Orgán příslušný k řešení krize stanoví dobu odložení v rozsahu nezbytném k tomu, aby se zamezilo ohrožení finanční situace dotyčné instituce nebo její skupiny. Orgán příslušný k řešení krize pravidelně sleduje, zda během doby odložení platí i nadále podmínky pro odložení uvedené v odstavci 3.

5. Na žádost dotyčné instituce může orgán příslušný k řešení krize dobu odložení prodloužit, pokud zjistí, že i nadále platí podmínky pro odložení uvedené v odstavci 3. Toto prodloužení nesmí přesáhnout šest měsíců.

Článek 4

Posouzení dopadu odložení úhrady na solventnost

1. Orgán příslušný k řešení krize posoudí dopad úhrady mimořádných následných příspěvků na pozici instituce, pokud jde o regulatorní kapitál. Toto posouzení zahrnuje analýzu dopadu úhrady mimořádných následných příspěvků na plnění minimálních požadavků na kapitál stanovených v článku 92 nařízení (EU) č. 575/2013 ze strany instituce.

2. Za účelem tohoto posouzení se od kapitálu instituce odečte výše následných příspěvků.

3. Analýza uvedená v odstavci 1 se vztahuje alespoň na období do následujícího data pro zasílání zpráv, pokud jde o požadavek na kapitál, podle článku 3 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014(Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 680/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví prováděcí technické normy, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (Úř. věst. L 191, 28.6.2014, s. 1).).

Článek 5

Posouzení dopadu odložení úhrady na likviditu

1. Orgán příslušný k řešení krize posoudí dopad úhrady mimořádných následných příspěvků na likviditu instituce. Toto posouzení zahrnuje analýzu dopadu úhrady mimořádných následných příspěvků na schopnost instituce plnit požadavek krytí likvidity stanovený v čl. 412 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013 a upřesněný v článku 4 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61.

2. Za účelem analýzy popsané v odstavci 1 připočítá orgán příslušný k řešení krize k vypočtenému čistému odtoku likvidity podle čl. 20 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 odtok likvidity odpovídající 100 % částky splatné v době úhrady mimořádných následných příspěvků.

3. Orgán příslušný k řešení krize posoudí také dopad tohoto odtoku zjištěného podle odstavce 2 na zvláštní požadavky na likviditu stanovené v článku 105 směrnice (EU) 2013/36/EU.

4. Analýza uvedená v odstavci 1 se vztahuje alespoň na období do následujícího data pro zasílání zpráv, pokud jde o požadavek krytí likvidity, podle článku 3 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 680/2014.

KAPITOLA III

KRITÉRIA TÝKAJÍCÍ SE URČENÍ ZÁSADNÍCH FUNKCÍ A HLAVNÍCH LINIÍ PODNIKÁNÍ

Článek 6

Kritéria týkající se určení zásadních funkcí

1. Funkce se považuje za zásadní, pokud splňuje obě tyto podmínky:

a) instituce zajišťuje dotyčnou funkci pro třetí strany, které nejsou přidruženy k instituci ani skupině, a

b) náhlé narušení této funkce by pravděpodobně mělo podstatný negativní dopad na třetí strany, mělo by za následek šíření krize nebo narušení celkové důvěry účastníků trhu kvůli systémovému významu funkce pro třetí strany a systémovému významu instituce nebo skupiny při zajišťování dotyčné funkce.

2. Při posuzování podstatného negativního dopadu na třetí strany, systémového významu funkce pro třetí strany a systémového významu instituce nebo skupiny zajišťující danou funkci vezme instituce a orgán příslušný k řešení krize v úvahu velikost, podíl na trhu, vnější a vnitřní propojenost, složitost a přeshraniční činnosti instituce nebo skupiny.

Kritéria pro posouzení dopadu na třetí strany zahrnují alespoň tyto prvky:

a) povahu a rozsah činnosti, celosvětový, vnitrostátní nebo regionální rozsah, objem a počet transakcí; počet zákazníků a protistran; počet zákazníků, pro něž je instituce jediným nebo hlavním bankovním partnerem;

b) význam instituce pro dotyčný trh na místní, regionální, vnitrostátní nebo případně evropské úrovni. Význam instituce lze posoudit podle podílu na trhu, propojenosti, složitosti a přeshraničních činností;

c) charakteristiku zákazníků a zúčastněných stran, jichž se funkce týká, například retailoví zákazníci, korporátní zákazníci, zákazníci působící na mezibankovním trhu, centrální clearingová centra a veřejné subjekty;

d) dopad případného narušení funkce na trhy, infrastruktury, zákazníky a veřejné služby. Posouzení může zahrnovat zejména dopad na likviditu dotyčných trhů, dopad a rozsah narušení s ohledem na činnost zákazníků a krátkodobou potřebu likvidity; citelnost pro protistrany, zákazníky a veřejnost; možnost a rychlost reakce zákazníků; význam pro fungování ostatních trhů; účinek na likviditu, operace, strukturu jiného trhu; účinek na ostatní protistrany spojené s hlavními zákazníky a vzájemný vztah funkce a ostatních služeb.

3. Funkce, která je nezbytná pro reálnou ekonomiku a finanční trhy, se pokládá za nahraditelnou tehdy, pokud může být nahrazena přijatelným způsobem a v přiměřené lhůtě, čímž se zamezí systémovým problémům pro reálnou ekonomiku a finanční trhy.

Při posuzování nahraditelnosti funkce se vezmou v úvahu tato kritéria:

a) struktura trhu pro danou funkci a dostupnost jiných poskytovatelů;

b) schopnost ostatních poskytovatelů, pokud jde o kapacitu, požadavky na plnění dané funkce a možné překážky vstupu na trh nebo rozšíření činnosti;

c) motivace ostatních poskytovatelů k převzetí těchto činností;

d) doba, kterou uživatelé služby potřebují ke změně poskytovatele služby, a náklady na tuto změnu, doba, kterou potřebují ostatní konkurenti k převzetí funkcí, a to, zda je tato doba přiměřená, aby se zamezilo významnému narušení, v závislosti na druhu služby.

4. Služba se považuje za zásadní tehdy, pokud její narušení může představovat významnou překážku pro plnění jedné či více zásadních funkcí, nebo plnění těchto funkcí znemožňovat. Služba se nepokládá za zásadní, jestliže ji může zajišťovat jiný poskytovatel v přiměřené lhůtě a ve srovnatelném rozsahu, co se týká předmětu, kvality a nákladů této služby.

5. Narušení funkcí nebo služeb spočívá v tom, že funkce nebo služby již nejsou poskytovány ve srovnatelném rozsahu, za srovnatelných podmínek nebo ve srovnatelné kvalitě, ledaže ke změně v zajišťování dotyčné funkce nebo služby dojde řádným způsobem.

Článek 7

Kritéria týkající se určení hlavních linií podnikání

1. Za hlavní linie podnikání se považují obory podnikání a související služby, které pro instituci nebo skupinu, jíž je instituce součástí, představují podstatný zdroj příjmů, zisku či franšízové hodnoty.

2. Hlavní linie podnikání se určí na základě vnitřní organizace instituce, její strategie a míry, v jaké hlavní linie podnikání přispívají k finančním výsledkům instituce. K ukazatelům hlavních linií podnikání patří například:

Budoucí očekávané příjmy, perspektivy růstu a franšízovou hodnotu lze při určování hlavní linie podnikání vzít v úvahu tehdy, jsou-li podpořeny věrohodnými, doloženými odhady s vymezením předpokladů, na nichž jsou odhady založeny.

a) příjmy vytvořené hlavní linií podnikání jako procentní podíl na celkových příjmech;

b) zisk vytvořený hlavní linií podnikání jako procentní podíl na celkovém zisku;

c) návratnost kapitálu nebo aktiv;

d) celková aktiva, příjmy a výnosy;

e) portfolio zákazníků, zeměpisné zastoupení, značka a synergie dané činnosti s ostatními činnostmi skupiny na operační úrovni;

f) dopad ukončení hlavní linie podnikání na náklady a výnosy, je-li zdrojem financování nebo likvidity;

g) perspektiva růstu hlavní linie podnikání;

h) přitažlivost činnosti pro konkurenty s ohledem na případné nabytí;

i) tržní potenciál a franšízová hodnota.

3. Hlavní linie podnikání mohou záviset na činnostech, které samy nevytvářejí přímý zisk pro instituci, podporují však hlavní linie podnikání instituce, a přispívají tudíž k jejímu zisku nepřímo.

KAPITOLA IV

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 8

Vstup v platnost

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

V Bruselu dne 2. února 2016.

Za Komisi

předseda

Jean-Claude Juncker