(1) Sociální partneři mohou v souladu s čl. 155 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (EU) společně požádat, aby byly dohody jimi uzavřené na úrovni Unie prováděny rozhodnutím Rady na návrh Komise.

(2) Dne 14. června 2007 přijala Mezinárodní organizace práce Úmluvu o práci v odvětví rybolovu z roku 2007 (dále jen " úmluva " ). Cílem úmluvy je vytvořit jediný ucelený nástroj k doplnění mezinárodních norem o životních a pracovních podmínkách pro toto odvětví, přičemž úmluva zahrnuje pozměněné a aktualizované normy obsažené ve stávajících mezinárodních úmluvách a doporučeních týkajících se rybářů a rovněž základní zásady obsažené v dalších mezinárodních úmluvách o práci.

(3) V souladu s čl. 154 odst. 2 Smlouvy o fungování EU konzultovala Komise se sociálními partnery, zda podpořit používání ustanovení Úmluvy v rámci Unie.

(4) Přejíce si provést první krok směřující ke kodifikaci sociálního acquis Unie v odvětví mořského rybolovu a pomoci vytvořit pro dané odvětví v Unii rovné podmínky, uzavřely dne 21. května 2012 Všeobecná konfederace zemědělských družstev v Evropské unii (COGECA), Evropská federace pracovníků v dopravě (ETF) a Sdružení vnitrostátních organizací rybářských podniků v Evropské unii (Europêche) dohodu týkající se provádění úmluvy (dále jen " dohoda " ).

(5) Dne 10. května 2013 požádaly tyto organizace Komisi, aby jejich dohodu provedla v souladu s čl. 155 odst. 2 Smlouvy o fungování EU rozhodnutím Rady.

(6) Pro účely článku 288 Smlouvy o fungování EU je vhodným nástrojem pro provedení dohody směrnice.

(7) Komise vypracovala návrh směrnice v souladu se svým sdělením ze dne 20. května 1998 o přizpůsobení a podpoře sociálního dialogu na úrovni Společenství s přihlédnutím k reprezentativnosti smluvních stran a zákonnosti každého ustanovení dohody.

(8) Touto směrnicí by neměla být dotčena žádná stávající ustanovení Unie, která jsou specifičtější nebo zajišťují vyšší úroveň ochrany všem rybářům.

(9) Tato směrnice by neměla sloužit jako odůvodnění pro snížení obecné úrovně ochrany pracovníků v oblastech, na které se vztahuje dohoda.

(10) Tato směrnice a dohoda k ní přiložená stanovují minimální normy. Členské státy a sociální partneři mohou zachovat nebo zavést příznivější ustanovení.

(11) Aniž jsou dotčena ustanovení dohody o návazných opatřeních a přezkumu ze strany sociálních partnerů na úrovni Unie, měla by Komise monitorovat provádění této směrnice a dohody a provést jejich hodnocení.

(12) Sociální partneři očekávají, že vnitrostátní opatření provádějící tuto směrnici vstoupí v platnost nejdříve dnem vstupu úmluvy v platnost. Tato směrnice by tedy měla vstoupit v platnost současně s úmluvou.

(13) Dohoda se vztahuje na rybáře pracující na jakékoli pozici na základě pracovní smlouvy nebo v pracovním poměru na palubě rybářských plavidel zapojených do mořského rybolovu, plujících pod vlajkou některého členského státu nebo zapsaných pod plnou soudní pravomocí některého členského státu.

(14) S cílem chránit bezpečnost a ochranu zdraví při práci rybářů, kteří pracují na jakékoli pozici na základě pracovní smlouvy nebo v pracovním poměru, se může dohoda dále vztahovat na všechny ostatní rybáře, kteří se nacházejí na palubě stejného rybářského plavidla.

(15) Pojmy používané v dohodě, které v ní nejsou zvlášť definovány, mohou členské státy vymezit v souladu s vnitrostátním právem a zvyklostmi, stejně jako je tomu u jiných směrnic z oblasti sociální politiky používajících obdobné pojmy, a to za předpokladu, že uvedené definice odpovídají obsahu dohody.

(16) Tato směrnice a dohoda k ní přiložená by měly brát v úvahu ustanovení o řízení rybolovné kapacity obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 [Pozn: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1380/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné rybářské politice, o změně nařízení Rady (ES) č. 1954/2003 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 a (ES) č. 639/2004 a rozhodnutí Rady 2004/585/ES, ( Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 22 ).] .

(17) Pokud členské státy přijmou všechna nezbytná opatření, aby zajistily, že mohou kdykoli zaručit výsledky vyžadované touto směrnicí, mohou jejím prováděním pověřit sociální partnery, jestliže o to sociální partneři společně požádají.

(18) Na základě čl. 155 odst. 2 Smlouvy o fungování EU informovala Komise Evropský parlament a zaslala mu znění svého návrhu směrnice obsahující dohodu.

(19) Tato směrnice ctí základní práva a zásady uznávané Listinou základních práv Evropské unie, a zejména články 20, 31 a 32 uvedené listiny.

(20) Jelikož cílů této směrnice, totiž zlepšení životních a pracovních podmínek a ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků v odvětví mořského rybolovu, které je přeshraničním odvětvím spadajícím pod různé členské státy, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21) V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora Evropské unie [Pozn: Viz mj. rozsudek Soudního dvora ze dne 14. ledna 2010 , Komise v. Česká republika,] nemůže skutečnost, že některá činnost uváděná ve směrnici není v určitém členském státě prováděna, zprostit tento členský stát jeho povinnosti přijmout právní nebo správní předpisy k zajištění řádného provedení všech ustanovení této směrnice do vnitrostátního práva. Jak zásada právní jistoty, tak i nezbytnost zajištění plného použití směrnic de iure i de facto vyžadují, aby všechny členské státy převzaly pravidla stanovená dotčenou směrnicí do jasného, přesného a transparentního rámce, jenž stanoví povinné právní předpisy. Tato povinnost je členským státům uložena proto, aby byly připraveny na jakoukoliv změnu situace, ke které by v určitou dobu mohlo v členských státech dojít, a aby bylo zajištěno, že všechny právnické osoby ve Společenství, včetně subjektů v členských státech, v nichž určitá činnost upravená směrnicí neexistuje, mohou za všech okolností jasně a přesně znát svá práva a povinnosti. Podle judikatury není nutno směrnici provést pouze v případě, kdy je takové provedení bezpředmětné ze zeměpisných důvodů. Členské státy o nich mají v těchto případech informovat Komisi.

(22) Členské státy se v souladu se společným politickým prohlášením členských států a Komise ze dne 28. září 2011 o informativních dokumentech [Pozn: Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14 .] zavázaly, že v odůvodněných případech doplní oznámení o opatřeních přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu o jeden či více dokumentů s informacemi o vztahu mezi jednotlivými složkami směrnice a příslušnými částmi vnitrostátních nástrojů přijatých za účelem provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Ve vztahu k této směrnici považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za odůvodněné,