1) Článek 1 se nahrazuje tímto:

Tato směrnice se vztahuje na všechny daňové poplatníky podléhající v jednom nebo více členských státech dani z příjmů právnických osob, včetně stálých provozoven subjektů, které jsou pro daňové účely rezidenty třetí země, pokud se nacházejí v jednom nebo více členských státech.

Článek 9a se rovněž použije na všechny subjekty, s nimiž členský stát zachází pro daňové účely jako s transparentními.“

2) Článek 2 se mění takto:

• a) v bodě 4 se poslední pododstavec nahrazuje tímto:

  „Pro účely článků 9 a 9a:

  • a) vzniká-li nesouladný výsledek podle bodu 9 prvního pododstavce písm. b), c), d), e) nebo g) tohoto článku nebo je-li nezbytná korekce podle čl. 9 odst. 3 nebo článku 9a, je definice přidruženého podniku upravena tak, že se požadavek 25 procent nahrazuje požadavkem 50 procent;
  • b) se s osobou, která z hlediska hlasovacích práv nebo kapitálu v určitém subjektu jedná společně s jinou osobou, zachází, jako kdyby držela v daném subjektu účast v rozsahu veškerých hlasovacích práv nebo kapitálu, jež drží uvedená jiná osoba;
  • c) se přidruženým podnikem rovněž rozumí subjekt, který je součástí téže konsolidované skupiny pro účely účetního výkaznictví jako daňový poplatník, podnik, ve kterém má daňový poplatník významný vliv na řízení, nebo podnik, který má významný vliv na řízení daňového poplatníka.“;
• b) bod 9 se nahrazuje tímto:„9) „hybridním nesouladem“ situace týkající se daňového poplatníka, nebo ve vztahu k čl. 9 odst. 3 subjektu, kdy:
  • a) platba v rámci finančního nástroje vede k odpočtu bez zahrnutí, přičemž:
    • i) tato platba není v přiměřené době zahrnuta a
    • ii) tento nesouladný výsledek lze přičíst rozdílům v kvalifikaci nástroje nebo platby prováděné v jeho rámci.

    Pro účely prvního pododstavce se s platbou v rámci finančního nástroje zachází jako se zahrnutou do příjmů v přiměřené době, pokud:

    • i) je platba jurisdikcí příjemce zahrnuta ve zdaňovacím období, které začíná do 12 měsíců od konce zdaňovacího období plátce, nebo
    • ii) lze přiměřeně očekávat, že platba bude jurisdikcí příjemce zahrnuta v některém budoucím zdaňovacím období, a platební podmínky jsou takové, jaké by bylo možné očekávat mezi nezávislými podniky;
  • b) platba hybridnímu subjektu vede k odpočtu bez zahrnutí a tento nesouladný výsledek plyne z rozdílů v tom, jak jsou platby hybridnímu subjektu rozdělovány podle práva jurisdikce, v níž je hybridní subjekt usazen či registrován, a jurisdikce kterékoli osoby s účastí v daném hybridním subjektu;
  • c) platba subjektu s jednou či více stálými provozovnami vede k odpočtu bez zahrnutí a tento nesouladný výsledek plyne z rozdílů v rozdělování plateb mezi ústředí a stálou provozovnu nebo mezi dvě či více stálých provozoven téhož subjektu podle práva jurisdikcí, v nichž tento subjekt působí;
  • d) platba vede k odpočtu bez zahrnutí v důsledku platby nerozpoznané stálé provozovně;
  • e) platba ze strany hybridního subjektu vede k odpočtu bez zahrnutí a tento nesoulad je výsledkem skutečnosti, že právo jurisdikce příjemce tuto platbu nerozpoznává;
  • f) pomyslná platba mezi ústředím a stálou provozovnou nebo mezi dvěma či více stálými provozovnami vede k odpočtu bez zahrnutí a tento nesoulad je výsledkem skutečnosti, že právo jurisdikce příjemce tuto platbu nerozpoznává, nebo
  • g) dojde k dvojímu odpočtu.

  Pro účely tohoto bodu 9:

  • a) platba představující podkladový výnos z převáděného finančního nástroje nevede ke vzniku hybridního nesouladu podle prvního pododstavce písm. a), jestliže ji provádí obchodník na finančním trhu v rámci hybridního převodu na trhu, vyžaduje-li jurisdikce plátce od obchodníka na finančním trhu, aby veškeré částky obdržené v souvislosti s převáděným finančním nástrojem zahrnul do příjmů;
  • b) hybridní nesoulad vzniká podle prvního pododstavce písm. e), f) nebo g) pouze v rozsahu, v jakém jurisdikce plátce umožňuje, aby byl tento odpočet započten proti částce, která není dvakrát zahrnutým příjmem;
  • c) s nesouladným výsledkem se nezachází jako s hybridním nesouladem, pokud nevzniká mezi přidruženými podniky, mezi daňovým poplatníkem a přidruženým podnikem, mezi ústředím a stálou provozovnou, mezi dvěma či více stálými provozovnami téhož subjektu nebo v rámci strukturovaného uspořádání.

  Pro účely tohoto bodu 9 a článků 9, 9a a 9b se rozumí:

  • a) „nesouladným výsledkem“ dvojí odpočet nebo odpočet bez zahrnutí;
  • b) „dvojím odpočtem“ odpočet téže platby, výdajů nebo ztrát jak v jurisdikci, v níž má daná platba svůj zdroj, v níž dané výdaje vznikají nebo v níž dochází k daným ztrátám (jurisdikce plátce), tak i v jiné jurisdikci (jurisdikce investora). V případě platby ze strany hybridního subjektu nebo stálé provozovny je jurisdikcí plátce jurisdikce, v níž jsou hybridní subjekt nebo stálá provozovna usazeny nebo v níž se nacházejí;
  • c) „odpočtem bez zahrnutí“ odpočet platby nebo pomyslné platby mezi ústředím a stálou provozovnou nebo mezi dvěma či více stálými provozovnami v kterékoli jurisdikci, kde se s danou platbou či pomyslnou platbou zachází jako s provedenou (jurisdikce plátce), aniž je tato platba či pomyslná platba pro daňové účely odpovídajícím způsobem zahrnuta v jurisdikci příjemce. Jurisdikcí příjemce je kterákoli jurisdikce, v níž je daná platba či pomyslná platba obdržena nebo v níž se s danou platbou či pomyslnou platbou zachází jako s obdrženou podle práva kterékoli jiné jurisdikce;
  • d) „odpočtem“ částka, s níž se podle práva jurisdikce plátce nebo investora zachází jako s odpočitatelnou od zdanitelných příjmů. Pojem „odpočitatelný“ je chápán obdobně;
  • e) „zahrnutím“ částka, která je podle práva jurisdikce příjemce zohledněna ve zdanitelných příjmech. S platbou v rámci finančního nástroje se nezachází jako se zahrnutou v rozsahu, v jakém splňuje požadavky pro jakoukoli daňovou úlevu pouze na základě způsobu, jak je tato platba podle práva jurisdikce příjemce kvalifikována. Pojem „zahrnutý” je chápán obdobně;
  • f) „daňovou úlevou“ osvobození od daně, snížení sazby daně, jakákoli sleva na dani nebo vrácení daně (jiné než sleva v případě daní vybíraných srážkou u zdroje);
  • g) „dvakrát zahrnutým příjmem“ jakákoli příjmová položka, která je zahrnuta podle práva obou jurisdikcí, mezi nimiž nesouladný výsledek vznikl;
  • h) „osobou“ fyzická osoba nebo subjekt;
  • i) „hybridním subjektem“ jakýkoli subjekt či uspořádání, jež jsou podle práva jedné jurisdikce považovány za daňový subjekt a s jejichž příjmy či výdaji se podle práva jiné jurisdikce zachází jako s příjmy či výdaji jedné nebo více jiných osob;
  • j) „finančním nástrojem“ jakýkoli nástroj v rozsahu, v jakém vede k výnosu z financování či kapitálu, jenž je podle práva jurisdikce příjemce či plátce zdaňován na základě pravidel pro zdanění dluhu, kapitálu nebo derivátů, a zahrnuje hybridní převod;
  • k) „obchodníkem na finančním trhu“ osoba nebo subjekt, jejichž předmětem činnosti je pravidelný nákup a prodej finančních nástrojů na vlastní účet za účelem dosažení zisku;
  • l) „hybridním převodem“ jakékoli uspořádání za účelem převodu finančního nástroje, s jehož podkladovým výnosem se pro daňové účely zachází jako s výnosem získaným současně více než jednou ze stran tohoto uspořádání;
  • m) „hybridním převodem na trhu“ jakýkoli hybridní převod, který provádí obchodník na finančním trhu v rámci běžné činnosti, a nikoli v rámci strukturovaného uspořádání;
  • n) „nerozpoznanou stálou provozovnou“ jakékoli uspořádání, se kterým je podle práva jurisdikce ústředí zacházeno jako se stálou provozovnou, zatímco podle práva druhé jurisdikce s ním jako se stálou provozovnou zacházeno není.“;
• c) doplňují se nové body, které znějí:
  • „10) „konsolidovanou skupinou pro účely účetního výkaznictví” skupina zahrnující všechny subjekty, které jsou plně zahrnuty do konsolidované účetní závěrky vypracované v souladu s mezinárodními standardy účetního výkaznictví nebo vnitrostátním systémem účetního výkaznictví členského státu;
  • 11) „strukturovaným uspořádáním“ uspořádání spojené s hybridním nesouladem, kde je nesouladný výsledek zohledněn v ceně v rámci podmínek tohoto uspořádání, nebo uspořádání, jehož účelem je vyvolat příslušný výsledek z hybridního nesouladu, pokud nelze rozumně očekávat, že daňový poplatník nebo přidružený podnik o hybridním nesouladu nevěděl a nepodílel se na hodnotě daňové výhody z hybridního nesouladu vyplývající.“

3) Článek 4 se mění takto:

• a) v odst. 5 písm. a) se bod ii) nahrazuje tímto:

  „ii) veškerá aktiva a závazky se oceňují za použití stejné metody jako v konsolidované účetní závěrce vypracované v souladu s mezinárodními standardy účetního výkaznictví nebo vnitrostátním systémem účetního výkaznictví členského státu;“;

• b) odstavec 8 se nahrazuje tímto:

  Pro účely odstavců 1 až 7 může být daňovému poplatníku uděleno právo použít konsolidovanou účetní závěrku sestavenou podle jiných účetních standardů než mezinárodních standardů účetního výkaznictví nebo vnitrostátního systému účetního výkaznictví členského státu.“

4) Článek 9 se nahrazuje tímto:

V rozsahu, v jakém hybridní nesoulad vede ke dvojímu odpočtu:

• a) se odpočet odepře v členském státě, jenž je jurisdikcí investora, a
• b) není-li odpočet odepřen v jurisdikci investora, odepře se v členském státě, jenž je jurisdikcí plátce.

Jakýkoli takový odpočet však musí být způsobilý k započtení proti dvakrát zahrnutému příjmu, jenž vznikne ve stávajícím či následujícím zdaňovacím období.

V rozsahu, v jakém hybridní nesoulad vede k odpočtu bez zahrnutí:

• a) odpočet se odepře v členském státě, jenž je jurisdikcí plátce, a
• b) není-li odepřen odpočet v jurisdikci plátce, zahrne se výše platby, která by jinak vedla k nesouladnému výsledku, do příjmů v členském státě, jenž je jurisdikcí příjemce.

Členský stát odepře odpočet jakékoli platby ze strany daňového poplatníka v rozsahu, v jakém tato platba přímo či nepřímo financuje odpočitatelný výdaj, jenž vede ke vzniku hybridního nesouladu prostřednictvím transakce či série transakcí mezi přidruženými podniky nebo v rámci strukturovaného uspořádání, a to s výjimkou rozsahu, v jakém jedna z jurisdikcí, kterých se daná transakce či série transakcí týká, provedla ve vztahu k tomuto hybridnímu nesouladu rovnocennou korekci.

Členský stát může vyjmout z působnosti:

• a) odst. 2 písm. b) tohoto článku hybridní nesoulady ve smyslu čl. 2 bodu 9 prvního pododstavce písm. b), c), d) nebo f);
• b) odst. 2 písm. a) a b) tohoto článku hybridní nesoulady, jež jsou výsledkem platby úroku v rámci finančního nástroje přidruženému podniku, pokud:
  • i) finanční nástroj vykazuje rysy konverze, rekapitalizace z vnitřních zdrojů či odpisu;
  • ii) finanční nástroj byl vydán výhradně za účelem splnění požadavků na schopnost absorbovat ztráty vztahujících se na bankovní odvětví a v rámci požadavků na schopnost daňového poplatníka absorbovat ztráty je jako takový uznán;
  • iii) finanční nástroj byl vydán

    • v souvislosti s finančními nástroji s rysy konverze, rekapitalizace z vnitřních zdrojů či odpisu na úrovni některého mateřského podniku,

    • na úrovni nezbytné ke splnění příslušných požadavků na schopnost absorbovat ztráty,

    • nikoli v rámci strukturovaného uspořádání; a

  • iv) celkový čistý odpočet za konsolidovanou skupinu v rámci dotčeného uspořádání nepřevyšuje částku, která by vyplynula v situaci, kdy by daňový poplatník tento finanční nástroj vydal přímo na trh.

  Písmeno b) se použije do 31. prosince 2022.

V rozsahu, v jakém se hybridní nesoulad týká příjmu nerozpoznané stálé provozovny, který není předmětem daně v členském státě, jehož je daňový poplatník rezidentem pro daňové účely, vyžaduje tento členský stát od daňového poplatníka zahrnutí příjmu, který by byl jinak nerozpoznané stálé provozovně přiřazen. První věta se použije, pokud se na daný členský stát nevztahuje povinnost osvobodit tento příjem od daně na základě smlouvy o zamezení dvojímu zdanění uzavřené mezi daným členským státem a třetí zemí.

V rozsahu, v jakém je účelem hybridního převodu dosáhnout úlevy v případě srážkové daně z platby vyplývající z převedeného finančního nástroje ve prospěch více než jedné ze zúčastněných stran, omezí členský stát daňového poplatníka prospěch z této úlevy poměrně k čistému zdanitelnému příjmu souvisejícímu s danou platbou.“

5) Vkládají se nové články, které znějí:

Jestliže se jeden či více přidružených nerezidentských subjektů, které v hybridním subjektu registrovaném nebo usazeném v členském státě drží dohromady přímou či nepřímou účast v rozsahu 50 procent nebo více hlasovacích práv, kapitálu nebo práv na podíl na zisku, nachází v jurisdikci či jurisdikcích, v nichž je daný hybridní subjekt považován za osobu povinnou k dani, považuje se tento hybridní subjekt za rezidenta daného členského státu a jeho příjem se zdaňuje v rozsahu, v jakém není jinak zdaňován podle práva daného členského státu nebo kterékoli jiné jurisdikce.

Odstavec 1 se nepoužije na subjekt kolektivního investování. Pro účely tohoto článku se subjektem kolektivního investování rozumí investiční fond nebo nástroj, který má velké množství investorů, drží diverzifikované portfolio cenných papírů a v zemi usazení podléhá regulaci na ochranu investorů.

V rozsahu, v jakém je odpočet platby, výdajů nebo ztrát daňového poplatníka, který je pro daňové účely rezidentem ve dvou či více jurisdikcích, odpočitatelný od základu daně v obou jurisdikcích, odepře členský stát daňového poplatníka odpočet v rozsahu, v jakém druhá jurisdikce umožňuje tento duplicitní odpočet započíst proti příjmu, jenž není dvakrát zahrnutým příjmem. Jsou-li obě jurisdikce členskými státy, odepře odpočet členský stát, v němž podle smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi oběma dotčenými členskými státy není daňový poplatník považován za rezidenta.“

6) V čl. 10 odst. 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce Komise zhodnotí do 1. ledna 2022 provádění článků 9 a 9b, a zejména důsledky výjimky stanovené v čl. 9 odst. 4 písm. b), a podá o tom Radě zprávu.“

7) V článku 11 se vkládá nový odstavec, který zní:

Odchylně od odstavce 1 členské státy do 31. prosince 2019 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s článkem 9. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.

Tyto předpisy použijí ode dne 1. ledna 2020.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.“