1) Článek 2 se mění takto:

• a) bod 3 se nahrazuje tímto:
  • „3. „technickým systémem budovy“ technické zařízení budovy nebo její ucelené části určené k vytápění prostor, chlazení prostor, větrání, přípravě teplé vody, zabudovanému osvětlení, automatizaci a kontrole budov, výrobě elektrické energie na místě nebo kombinace těchto systémů, včetně systémů, které využívají energii z obnovitelných zdrojů;“;
• b) vkládá se nový bod, který zní:
  • „3a. „systémem automatizace a kontroly budov“ systém sestávající ze všech produktů, softwaru a inženýrských služeb, které mohou podporovat energeticky účinný, hospodárný a bezpečný provoz technických systémů budovy pomocí automatického ovládání a usnadněním jejich manuálního řízení;“;
• c) vkládají se nové body, které znějí:
  • „15a. „otopnou soustavou“ kombinace prvků, které jsou potřebné pro vnitřní úpravu vzduchu, při níž je zvyšována teplota;
  • 15b. „zdrojem tepla“ část otopné soustavy, která vytváří užitečné teplo pomocí jednoho nebo více z následujících procesů:
    • a) spalování paliv, například v kotli;
    • b) Jouleův jev, k němuž dochází v topných tělesech systému elektrického odporového ohřevu;
    • c) získávání tepla z okolního vzduchu, z odváděného vzduchu z ventilace, z vody nebo ze zemního zdroje tepelným čerpadlem;
  • 15c. „smlouvou o energetických službách“ smlouva o energetických službách ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).“;);
• d) doplňuje se nový bod, který zní:
  • „20. „izolovanou mikrosoustavou“ izolovaná mikrosoustava ve smyslu čl. 2 bodu 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (Úř. věst. L 211, 14.8.2009, s. 55).“);

2) Vkládá se nový článek, který zní:

Každý členský stát vytvoří dlouhodobou strategii renovací na podporu renovace vnitrostátního fondu obytných a jiných než obytných budov, veřejných i soukromých, a to tak, aby nejpozději v roce 2050 disponoval energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku, čímž podpoří nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Každá dlouhodobá strategie renovací se předloží v souladu s platnými povinnostmi v oblasti plánování a podávání zpráv a zahrnuje:

• a) přehled vnitrostátního fondu budov vycházející podle potřeby ze statistického vzorku a očekávaného podílu renovovaných budov v roce 2020;
• b) stanovení nákladově efektivních přístupů k renovacím podle typu budovy a klimatického pásma, případně se zohledněním potenciálních relevantních aktivačních momentů v průběhu doby životnosti budovy;
• c) politiky a opatření na podporu nákladově efektivních rozsáhlých renovací budov, včetně rozsáhlých renovací prováděných v několika fázích, a na podporu cílených nákladově úsporných opatření a renovací, například prostřednictvím zavedení dobrovolného režimu pasportů pro renovace budov;
• d) přehled politik a opatření zaměřených na energeticky nejnáročnější segmenty vnitrostátního fondu budov, problém rozdílných motivací a selhání trhu, jakož i nástin příslušných vnitrostátních kroků přispívajících ke zmírnění energetické chudoby;
• e) politiky a opatření zacílené na všechny veřejné budovy;
• f) přehled vnitrostátních iniciativ na podporu inteligentních technologií a dobře propojených budov a komunit, jakož i dovedností a vzdělávání v odvětví stavebnictví a energetické účinnosti a
• g) fakticky podložený odhad očekávaných úspor energie a dalších přínosů, například v oblasti zdraví, bezpečnosti a kvality vzduchu.

V dlouhodobé strategii renovací stanoví každý členský stát plán s opatřeními a měřitelnými ukazateli pokroku stanovenými na vnitrostátní úrovni s ohledem na dlouhodobý cíl snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů v Unii o 80–95 % ve srovnání s rokem 1990, aby zajistil energeticky vysoce účinný vnitrostátní fond budov bez emisí uhlíku a aby usnadnil nákladově efektivní transformaci stávajících budov na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. V plánu uvedou orientační dílčí cíle pro roky 2030, 2040 a 2050 a specifikují, jak tyto cíle přispívají k dosažení cílů Unie v oblasti energetické účinnosti v souladu se směrnicí 2012/27/EU.

Na podporu mobilizace investic do renovací potřebných na dosažení cílů uvedených v odstavci 1 členské státy usnadní přístup k vhodným mechanismům pro:

• a) agregaci projektů, mimo jiné prostřednictvím investičních platforem či skupin a konsorcií malých a středních podniků, jež umožní přístup investorům a souborná řešení potenciálním klientům;
• b) snižování vnímané rizikovosti operací v oblasti energetické účinnosti pro investory a soukromý sektor;
• c) využívání veřejných prostředků jako páky pro získání dalších soukromých investic nebo řešení specifického selhání trhu;
• d) směrování investic do energeticky účinného veřejného fondu budov souladu s pokyny agentury Eurostat; a
• e) zajištění přístupných a transparentních nástrojů pro poskytování poradenství, jako jsou jednotná kontaktní místa pro spotřebitele a služby energetického poradenství o příslušných energeticky úsporných renovacích a o finančních nástrojích.

Komise shromáždí a poskytne alespoň veřejným orgánům osvědčené postupy v oblasti úspěšných veřejných i soukromých systémů financování energeticky úsporných renovací a informace o systémech agregace menších projektů energeticky úsporných renovací. Komise dále vymezí a poskytne osvědčené postupy týkající se finančních pobídek k renovaci ze spotřebitelského hlediska a zohlední přitom rozdíly mezi členskými státy v nákladové efektivnosti.

Na podporu vývoje své dlouhodobé strategie renovací uspořádá každý členský stát na toto téma veřejnou konzultaci před tím, než tuto strategii předloží Komisi. Každý členský stát přiloží ke své dlouhodobé strategii renovací shrnutí výsledků svých veřejných konzultací.

Každý členský stát při provádění svých dlouhodobých strategií renovací stanoví podmínky konzultace inkluzivním způsobem.

Každý členský stát přiloží ke své dlouhodobé strategii renovací podrobnosti provádění své nejaktuálnější dlouhodobé strategie renovací, včetně detailů plánovaných politik a opatření.

Každý členský stát může použít svou dlouhodobou strategii renovací pro účely řešení požární bezpečnosti a rizik spojených s intenzivní seismickou aktivitou, jež mají dopad na energeticky úsporné renovace a na životnost budov.“

3) Článek 6 se nahrazuje tímto:

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby nové budovy splňovaly minimální požadavky na energetickou náročnost stanovené v souladu s článkem 4.

Členské státy zajistí, aby byla před zahájením výstavby nových budov vzata v úvahu technická, environmentální a ekonomická proveditelnost vysoce účinných alternativních systémů, jsou-li k dispozici.“

4) V článku 7 se pátý pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy podporují v souvislosti s budovami podstupujícími větší renovace vysoce účinné alternativní systémy, pokud je to technicky, funkčně a ekonomicky proveditelné, a věnují pozornost otázkám zdravého vnitřního prostředí, požární bezpečnosti a rizikům spojeným s intenzivní seismickou aktivitou.“

5) Článek 8 se nahrazuje tímto:

Pro účely optimalizace využívání energie technickými systémy budovy stanoví členské státy systémové požadavky na celkovou energetickou náročnost, řádnou instalaci a odpovídající dimenzování, úpravu a kontrolu s ohledem na technické systémy, které jsou instalovány ve stávajících budovách. Členské státy mohou tyto systémové požadavky rovněž uplatnit na nové budovy.

Stanoví se systémové požadavky na nové technické systémy budovy, jejich výměnu a modernizaci a použijí se, pokud je to technicky, ekonomicky a funkčně proveditelné.

Členské státy vyžadují, aby byly nové budovy v technicky a ekonomicky proveditelných případech vybaveny samoregulačními zařízeními, jež individuálně regulují teplotu v každé místnosti nebo v odůvodněných případech v samostatné vytápěné zóně ucelené části budovy. Ve stávajících budovách se instalace takových samoregulačních zařízení vyžaduje v technicky a ekonomicky proveditelných případech při výměně zdrojů tepla.

Pokud jde o nové jiné než obytné budovy a jiné než obytné budovy procházející větší renovací, které mají více než deset parkovacích míst, zajistí členské státy instalaci nejméně jedné dobíjecí stanice ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU ze dne 22. října 2014 o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (Úř. věst. L 307, 28.10.2014, s. 1).) a kabelovodů, tedy vedení elektrických kabelů, nejméně pro každé páté parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, pokud:

• a) parkoviště je umístěno uvnitř budovy a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů budovy nebo
• b) parkoviště s budovou fyzicky sousedí a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů parkoviště.

Komise do 1. ledna 2023 podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě o tom, jak by politika Unie v oblasti budov mohla případně přispět k podpoře elektromobility, a případně za tím účelem navrhne opatření.

Do 1. ledna 2025 členské státy stanoví požadavky týkající se instalace minimálního počtu dobíjecích stanic do všech jiných než obytných budov s více než dvaceti parkovacími místy.

Členské státy se mohou rozhodnout, že požadavky uvedené v odstavcích 2 a 3 nestanoví nebo nepoužijí ve vztahu k budovám, které vlastní nebo užívají malé a střední podniky definované v hlavě I přílohy doporučení Komise 2003/361/ES(Doporučení Komise ze dne 6. května 2003 o definici malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36).“).

Pokud jde o nové obytné budovy a obytné budovy procházející větší renovací, které mají více než deset parkovacích míst, zajistí členské státy instalaci kabelovodů, tedy vedení pro elektrické kabely, pro každé parkovací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla, pokud:

• a) parkoviště je umístěno uvnitř budovy a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů budovy nebo
• b) parkoviště s budovou fyzicky sousedí a u větších renovací se renovační opatření týkají i parkoviště či elektrických rozvodů parkoviště.

Členské státy se mohou rozhodnout nepoužít odstavce 2, 3 a 5 na konkrétní kategorie budov v těchto případech:

• a) pokud jde o odstavce 2 a 5, žádosti o stavební povolení či rovnocenné žádosti byly podány před 10. březnem 2021;
• b) požadované kabelovody by závisely na izolovaných mikrosoustavách nebo se budovy nacházejí v nejvzdálenějších regionech ve smyslu článku 349 Smlouvy o fungování EU, pokud by to mělo za důsledek zásadní problémy pro provoz místní energetické soustavy a ohrožení stability místní sítě;
• c) náklady na instalaci dobíjecích stanic a kabelovodů přesahují 7 % celkových nákladů na danou větší renovaci budovy;
• d) na veřejnou budovu se již vztahují srovnatelné požadavky v souladu s provedením směrnice 2014/94/EU.

Aniž je dotčeno právo členských států upravující majetkové a nájemní poměry, stanoví členské státy opatření v zájmu jednoduššího zavádění dobíjecích stanic v nových i stávajících obytných i jiných než obytných budovách a zabývají se případnými regulačními překážkami, včetně povolovacích a schvalovacích postupů.

Členské státy zváží potřebu soudržných politik pro budovy, tzv. měkkou mobilitu a zelenou mobilitu a pro územní plánování.

Členské státy zajistí, aby při instalaci, nahrazení nebo modernizaci technického systému budovy byla posouzena celková energetická náročnost pozměněné části a v případě potřeby aby byl posouzen celý pozměněný systém. Výsledky se zdokumentují a tato dokumentace bude předána vlastníkovi budovy tak, aby zůstala k dispozici a mohla být použita pro ověření souladu s minimálními požadavky stanovenými podle odstavce 1 tohoto článku a za účelem vydání certifikátů energetické náročnosti budovy. Aniž je dotčen článek 12, členské státy rozhodnou, zda budou vyžadovat vydání nového certifikátu energetické náročnosti.

Komise přijme do 31. prosince 2019 akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 23, kterým se doplňuje tato směrnice stanovením nepovinného společného systému Unie pro hodnocení připravenosti budov pro chytrá řešení. Hodnocení vychází z posouzení schopností budovy nebo její ucelené části přizpůsobit svůj provoz potřebám uživatelů a sítě a zlepšovat svoji energetickou účinnost a snižovat celkovou náročnost.

V souladu s přílohou Ia nepovinné společné systém Unie pro hodnocení připravenosti pro chytrá řešení:

• a) stanoví definici ukazatele připravenosti pro chytrá řešení a
• b) stanoví metodiku jeho výpočtu.

Komise po konzultaci příslušných zúčastněných subjektů přijme do 31. prosince 2019 prováděcí akt, který podrobně stanoví technické parametry pro účinné provádění systému uvedeného v odstavci 10 tohoto článku, včetně časového harmonogramu nezávazné testovací fáze na vnitrostátní úrovni, a vyjasní doplňkový vztah systému k certifikátům energetické náročnosti uvedeným v článku 11.

Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 26 odst. 3.

6) V článku 10 se odstavec 6 nahrazuje tímto:

Členské státy zajistí provázanost svých finančních opatření v oblasti energeticky úsporných renovací budov se zamýšlenými nebo již dosaženými úsporami energie stanovenými podle jednoho či více z těchto kritérií:

• a) energetická náročnost zařízení či materiálu použitých k renovaci; v tomto případě má být zařízení či materiál použitý k renovaci instalován osobami s příslušnou úrovní certifikace či kvalifikace;
• b) standardní hodnoty výpočtu úspor energie v budovách;
• c) zlepšení dosažené takovou renovací porovnáním certifikátů energetické náročnosti vydaných před renovací a po ní;
• d) výsledky energetického auditu;
• e) výsledky jiné relevantní, transparentní a přiměřené metody, která prokazuje snížení energetické náročnosti.

Databáze pro certifikáty energetické náročnosti umožní shromažďování údajů o měřené či vypočítané spotřebě energie zahrnutých budov, což obnáší alespoň veřejné budovy, pro něž byl v souladu s článkem 12 vydán certifikát energetické náročnosti uvedený v článku 13.

Na požádání jsou pro statistické a výzkumné účely a majiteli budovy zpřístupněny alespoň souhrnné anonymizované údaje splňující požadavky Unie i členských států na ochranu údajů.“

7) Články 14 a 15 se nahrazují tímto:

Členské státy stanoví opatření potřebná k zajištění pravidelných inspekcí přístupných částí otopných soustav či kombinovaných systémů pro vytápění a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 70 kW, jako jsou zdroj tepla, řídicí systém a oběhové čerpadlo (čerpadla) používané k vytápění budov. Součástí inspekce je posouzení účinnosti a dimenzování zdroje tepla vzhledem k požadavkům na vytápění budovy a v příslušných případech zohlednění schopností otopné soustavy či kombinovaného systému pro vytápění a větrání prostor optimalizovat výkon v typických či průměrných provozních podmínkách.

Pokud nejsou v otopné soustavě či kombinovaném systému pro vytápění a větrání prostor nebo ohledně požadavků na vytápění budovy po inspekci provedené v souladu s tímto odstavcem provedeny žádné změny, členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat opakované posouzení dimenzování zdroje tepla.

Technické systémy budov, na něž se výslovně vztahuje dohodnuté kritérium energetické náročnosti nebo smluvní ujednání o dohodnuté míře zvýšení energetické účinnosti, jako jsou smlouvy o energetických službách, nebo které provozuje provozovatel služby či sítě, a které jsou tudíž předmětem systémových opatření pro sledování výkonu, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1 za předpokladu, že celkový dopad takového přístupu je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.

Alternativně k odstavci 1 a za předpokladu, že celkový dopad je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, si mohou členské státy zvolit, že přijmou opatření s cílem zajistit, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně zdrojů tepla, dalších změnách otopné soustavy či kombinovaného systému pro vytápění a větrání prostor a alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodného dimenzování těchto soustav a systémů.

Před uplatněním alternativních opatření podle prvního pododstavce tohoto odstavce každý členský stát formou zprávy předložené Komisi doloží, že dopad takových opatření je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.

Tato zpráva se předloží v souladu s platnými povinnostmi v oblasti plánování a podávání zpráv.

Členské státy stanoví požadavky s cílem zajistit, aby jiné než obytné budovy s otopnou soustavou či kombinovaným systémem pro vytápění a větrání prostor o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech do roku 2025 vybaveny systémy automatizace a kontroly budov.

Systémy automatizace a kontroly budov jsou schopné:

• a) nepřetržitě monitorovat, registrovat, analyzovat spotřebu energie a umožňovat její regulaci;
• b) referenčně srovnávat energetickou účinnost budovy, zjišťovat ztráty účinnosti technických systémů budovy a informovat osobu odpovědnou za zařízení nebo technickou správu budovy o možnostech zlepšení energetické účinnosti a
• c) umožňovat komunikaci s připojenými technickými systémy budovy a jinými spotřebiči v budově, jakož i interoperabilitu s technickými systémy budovy, které zahrnují různé typy chráněných technologií a zařízení od různých výrobců.

Členské státy mohou stanovit požadavky k zajištění toho, aby obytné budovy byly vybaveny:

• a) funkcí průběžného elektronického monitorování, které měří účinnost systémů a informuje majitele nebo správce budovy v případě výrazného poklesu účinnosti a v případě nutnosti provedení údržby, a
• b) účinnými řídicími funkcemi za účelem zajištění optimální výroby, distribuce, skladování a využívání energie.

Budovy, které splňují požadavky uvedené v odstavcích 4 nebo 5, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1.

Členské státy stanoví nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce přístupných částí klimatizačních systémů či kombinovaných systémů pro klimatizaci a větrání o jmenovitém výkonu větším než 70 kW. Součástí inspekce je posouzení účinnosti a dimenzování klimatizačního systému v porovnání s požadavky na chlazení budovy a v příslušných případech zohlednění schopností klimatizačního systému či kombinovaného systému pro klimatizaci a větrání optimalizovat jejich hospodárnost v typických či průměrných provozních podmínkách.

Pokud nejsou v klimatizačním systému či v kombinovaném systému pro klimatizaci a větrání nebo ohledně požadavků na chlazení budovy po inspekci provedené v souladu s tímto odstavcem provedeny žádné změny, členské státy se mohou rozhodnout, že nebudou vyžadovat opakované posouzení dimenzování klimatizačního systému.

Členské státy, které zachovávají přísnější požadavky podle čl. 1 odst. 3, jsou osvobozeny od povinnosti oznamovat je Komisi.

Technické systémy budov, na něž se výslovně vztahuje dohodnuté kritérium energetické náročnosti nebo smluvní ujednání o dohodnuté míře zvýšení energetické účinnosti, jako jsou smlouvy o energetických službách, nebo které provozuje provozovatel služby či sítě, a které jsou tudíž předmětem systémových opatření pro sledování výkonu, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1 za předpokladu, že celkový dopad takového přístupu je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.

Alternativně k odstavci 1 a za předpokladu, že celkový dopad je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1, si mohou členské státy zvolit, že přijmou opatření s cílem zajistit, aby uživatelům bylo poskytnuto poradenství o výměně klimatizačních systémů či kombinovaných systémů pro klimatizaci a větrání, dalších změnách klimatizačního systému či kombinovaného systému pro klimatizaci a větrání a alternativních řešeních pro posouzení účinnosti a vhodného dimenzování těchto systémů.

Před uplatněním alternativních opatření podle prvního pododstavce tohoto odstavce každý členský stát formou zprávy předložené Komisi doloží, že dopad takových opatření je rovnocenný dopadu opatření podle odstavce 1.

Tato zpráva se předloží v souladu s platnými povinnostmi v oblasti plánování a podávání zpráv.

Členské státy stanoví požadavky s cílem zajistit, aby jiné než obytné budovy s klimatizačním systémem či s kombinovanými systémy pro klimatizaci a větrání o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech do roku 2025 vybaveny systémy automatizace a kontroly budov.

Systémy automatizace a kontroly budov jsou schopné:

• a) nepřetržitě monitorovat, registrovat, analyzovat spotřebu energie a umožňovat její regulaci;
• b) referenčně srovnávat energetickou účinnost budovy, zjišťovat ztráty účinnosti technických systémů budovy a informovat osobu odpovědnou za zařízení nebo technickou správu budovy o možnostech zlepšení energetické účinnosti a
• c) umožňovat komunikaci s připojenými technickými systémy budovy a jinými spotřebiči v budově, jakož i interoperabilitu s technickými systémy budovy, které zahrnují různé typy chráněných technologií a zařízení od různých výrobců.

Členské státy mohou stanovit požadavky k zajištění toho, aby obytné budovy byly vybaveny:

• a) funkcí průběžného elektronického monitorování, které měří účinnost systémů a informuje majitele nebo správce budovy v případě výrazného poklesu účinnosti a v případě nutnosti provedení údržby, a
• b) účinnými řídicími funkcemi za účelem zajištění optimální výroby, distribuce, skladování a využívání energie.

Budovy, které splňují požadavky uvedené v odstavci 4 nebo 5, jsou osvobozeny od požadavků stanovených v odstavci 1.“

8) Článek 19 se nahrazuje tímto:

Komise, které je nápomocen výbor zřízený článkem 26, přezkoumá do 1. ledna 2026 tuto směrnici z hlediska zkušeností získaných během jejího uplatňování a z hlediska dosaženého pokroku, a v případě potřeby předloží návrhy.

V rámci tohoto přezkumu Komise posoudí, jak by členské státy mohly v politice Unie v oblasti budov a energetické účinnosti uplatňovat přístupy na úrovni okresů či městských částí a zároveň zajistit, aby každá budova splňovala minimální požadavky energetické náročnosti, například prostřednictvím plánů celkových renovací zahrnujících namísto jednotlivých budov vícero budov v určitém územním kontextu.

Komise zejména posoudí, zda je třeba dále vylepšovat certifikáty energetické náročnosti v souladu s článkem 11.“

9) Vkládá se nový článek, který zní:

Komise dokončí do roku 2020 studii proveditelnosti, v níž vyjasní možnosti a časový harmonogram k zavedení inspekcí samostatných systémů větrání a dobrovolného systému pasportů pro renovaci budov, který doplňuje certifikáty energetické náročnosti, s cílem poskytnout dlouhodobý postupný plán renovací konkrétní budovy na základě kritérií kvality v návaznosti na energetický audit, a nastíní příslušná opatření a renovace, které by mohly snížit energetickou náročnost;“

10) V čl. 20 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

Členské státy zejména poskytnou vlastníkům nebo nájemcům budov informace o certifikátech energetické náročnosti, zejména o jejich účelu a cílech, o nákladově efektivních opatřeních a případně o finančních nástrojích pro účely snížení energetické náročnosti budovy a o nahrazení kotlů na fosilní paliva udržitelnějšími alternativami. Členské státy poskytnou informace prostřednictvím přístupných a transparentních nástrojů pro poradenství, jako je poradenství v oblasti renovací a jednotná kontaktní místa;“

11) Článek 23 se nahrazuje tímto:

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článcích 5, 8 a 22 je Komisi svěřena na dobu pěti let od 9. července 2018. Komise vypracuje zprávu o přenesené pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament nebo Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článcích 5, 8 a 22 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článků 5, 8 a 22 vstoupí v platnost, pouze pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.“

12) Články 24 a 25 se zrušují.

13) Článek 26 se nahrazuje tímto:

Komisi je nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 4 nařízení (EU) č. 182/2011

Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.“

14) Přílohy se mění v souladu s přílohou této směrnice.