KAPITOLA I

Obecná ustanovení

KAPITOLA II

Žádost, vykazování údajů a pravidla monitorování

KAPITOLA III

Pravidla pro přidělování

KAPITOLA IV

Závěrečná ustanovení

Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

PŘÍLOHA I

Referenční hodnoty

Není-li uveden jiný odkaz, všechny referenční úrovně produktu se vztahují na 1 tunu vyrobeného produktu vyjádřenou v (čisté) obchodovatelné produkci a na 100 % čistotu příslušné látky.

Všechny definice zahrnutých procesů a emisí (systémových hranic) případně zahrnují fléry.

Není-li uveden jiný odkaz, všechny referenční úrovně produktu se vztahují na 1 tunu vyrobeného produktu vyjádřenou v (čisté) prodejné produkci a na 100 % čistotu příslušné látky.

Všechny definice zahrnutých procesů a emisí (systémových hranic) případně zahrnují fléry.

PŘÍLOHA II

Referenční úrovně specifických produktů

PŘÍLOHA III Historická úroveň činnosti pro referenční úrovně konkrétních produktů podle čl. 15 odst. 8 a čl. 17 písm. f)

PŘÍLOHA IV

Parametry pro sběr základních údajů

Aniž je dotčena pravomoc příslušného orgánu vyžádat si další údaje podle čl. 15 odst. 1, provozovatelé předloží pro účely výkazu základních údajů následující údaje na úrovni zařízení a dílčích zařízení za všechny kalendářní roky příslušného základního období. V případě nových účastníků na trhu zahrnuje výkaz údajů údaje uvedené v oddílech 1 a 2 na úrovni zařízení a dílčích zařízení.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) jméno a adresa ověřovatele, kontaktní údaje pověřeného zástupce a hlavní kontaktní osoby, jedná-li se o různé osoby;
• b) název vnitrostátního akreditačního orgánu, jenž akreditoval ověřovatele;
• c) registrační číslo vydané vnitrostátním akreditačním orgánem.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) seznam činností podle přílohy I směrnice 2003/87/ES prováděných v rámci zařízení;
• b) kód činnosti NACE (revize 2) zařízení v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).);
• c) zda zařízení spadá do jedné nebo více kategorií zařízení, jež mohou být vyloučena ze systému EU ETS podle článku 27 nebo 27a směrnice 2003/87/ES:

  • emise nižší než 25000 t CO_2(e) za rok a případně jmenovitý tepelný příkon nižší než 35 MW,

  • nemocnice,

  • emise nižší než 2500 t CO_2(e) za rok,

  • provozovaná méně než 300 hodin za rok;

• d) celkový jmenovitý tepelný příkon pro všechny příslušné činnosti podle přílohy I směrnice 2003/87/ES.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) zda byla vydána zpráva o energetickém auditu nebo zda byl pro zařízení zaveden certifikovaný systém hospodaření s energií podle článku 8 směrnice 2012/27/EU;
• b) zda existují neprovedená doporučení obsažená ve zprávě o energetickém auditu nebo certifikovaném systému hospodaření s energií podle článku 8 směrnice 2012/27/EU;
• c) zda je zařízení zařízením dálkového vytápění, které je způsobilé pro dodatečné bezplatné povolenky podle čl. 10b odst. 4 směrnice 2003/87/ES, a jeho provozovatel hodlá požádat o dodatečné bezplatné povolenky;
• d) u všech dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu, zda byly úrovně emisí skleníkových plynů vyšší než 80 percentil úrovní emisí pro příslušné referenční úrovně produktu v letech 2016 a 2017;
• e) zda byl v příslušných případech předložen plán klimatické neutrality v souladu s prováděcím nařízením (EU) 2023/2441;

Tato položka obsahuje seznam všech dílčích zařízení v daném zařízení.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje o každém propojeném zařízení nebo subjektu:

• a) název propojeného zařízení nebo subjektu;
• b) typ propojení (vývoz nebo dovoz): měřitelné teplo, odpadní plyny, CO₂);
• c) je samotné zařízení nebo subjekt v oblasti působnosti EU ETS?

  • pokud ano, identifikační číslo v registru a identifikační číslo povolení, kontaktní osoba,

  • pokud ne, název a adresa subjektu, kontaktní osoba.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) pro každý zdrojový tok: údaje o činnosti, výpočtové faktory, emise z fosilních zdrojů, emise z biomasy, v případě paliv (včetně případů, kdy jsou použita jak vstup do procesů) energetický vstup vypočtený z výhřevnosti paliva;
• b) pro každý zdroj emisí, u něhož byly použity systémy kontinuálního monitorování emisí: emise z fosilních zdrojů, emise z biomasy, roční hodinový průměr koncentrace skleníkových plynů a toku spalin; v případě CO₂: proxy data o energetických vstupech souvisejících s emisemi;
• c) je-li použit nouzový přístup v souladu s článkem 22 nařízení (EU) č. 601/2012, stanovené emise z fosilních zdrojů a z biomasy, případně proxy data o energetických vstupech souvisejících s emisemi;
• d) množství přeneseného CO₂ dovezeného a/nebo vyvezeného.

Členské státy se mohou rozhodnout, že povolí provozovatelům vykazovat pouze souhrnné údaje o emisích.

Tato položka obsahuje úplnou bilanci emisí, určení množství emisí, které lze přiřadit ke každému dílčímu zařízení.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) celkové množství energetických vstupů použitých v rámci zařízení, obsažených v palivech a v materiálech (například exotermické teplo z chemických reakcí);
• b) energetický obsah dovezených odpadních plynů, byly-li dováženy;
• c) množství energie v palivech vyvezených do jiných přímo technicky propojených zařízení, na něž se vztahuje systém EU ETS, nebo subjektů, na něž se systém EU ETS nevztahuje, byly-li vyváženy;
• d) energetický obsah odpadních plynů vyvezených do jiných zařízení, na něž se vztahuje systém EU ETS, nebo subjektů, na něž se systém EU ETS nevztahuje, byly-li vyváženy;
• e) množství energetických vstupů z paliv používaných pro výrobu elektřiny;
• f) množství energetických vstupů z paliv přiřazených k dílčím zařízením pro referenční úroveň paliva (uvedené zvlášť pro dílčí zařízení pro referenční úroveň paliva, kde existuje nebezpečí úniku uhlíku, a dílčí zařízení pro referenční úroveň paliva, kde neexistuje nebezpečí úniku uhlíku) a u každého z příslušných množství, jaké množství se používá k výrobě zboží uvedeného v příloze I nařízení (EU) 2023/956;

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) množství energetických vstupů z paliv, elektřiny a materiálů (např. exotermické teplo z chemických reakcí), včetně jejich příslušného emisního faktoru, pro:

  • každé dílčí zařízení pro referenční úroveň produktu,

  • každé dílčí zařízení pro referenční úroveň tepla a dílčí zařízení pro dálkové vytápění,

  • každé dílčí zařízení pro referenční úroveň paliva;

• b) množství měřitelného tepla dovezeného:

  • každým dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu,

  • z dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu kyselina dusičná,

  • z dílčích zařízení vyrábějících buničinu;

• c) množství měřitelného tepla vyvezeného:

  • každým dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) celkové množství elektřiny vyrobené z paliv;
• b) celkové množství jiné vyrobené elektřiny;
• c) celkové množství elektřiny dovezené ze sítě nebo z jiných zařízení;
• d) celkové množství elektřiny vyvezené do sítě nebo do jiných zařízení;
• e) celkové množství elektřiny spotřebované v zařízení;
• f) u spotřeby elektřiny v dílčích zařízeních pro referenční úroveň produktu, jež jsou uvedena v oddíle 2 přílohy I, množství elektřiny spotřebované v rámci systémových hranic.

Údaje pod písmeny a) až d) uvedou pouze zařízení, jež vyrábějí elektřinu.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) množství měřitelného tepla přiřazeného k dílčímu zařízení, dovezeného ze subjektů nebo procesů, na něž se nevztahuje systém EU ETS nebo na něž se systém EU ETS vztahuje pouze pro účely článků 14 a 15 směrnice 2003/87/ES;
• b) případně u každého dílčího zařízení seznam produktů vyráběných v rámci hranic dílčího zařízení, včetně jejich kódů podle seznamu PRODCOM uvedených v čl. 2 odst. 2 nařízení rady (EHS) č. 3924/91(Nařízení Rady (EHS) č. 3924/91 ze dne 19. prosince 1991 o zavedení statistického zjišťování průmyslové výroby ve Společenství (Úř. věst. L 374, 31.12.1991, s. 1).), založených na kódech NACE-4 uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1893/2006 ze dne 20. prosince 2006, kterým se zavádí statistická klasifikace ekonomických činností NACE Revize 2 a kterým se mění nařízení Rady (EHS) č. 3037/90 a některá nařízení ES o specifických statistických oblastech (Úř. věst. L 393, 30.12.2006, s. 1).) (NACE rev. 2) a množství produkce. Kódy PRODCOM se rozčlení alespoň tak jako související určení pododvětví v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 10b odst. 5 směrnice 2003/87/ES;
• c) odchylně od písmene b) u dílčích zařízení pro referenční úroveň tepla, kde existuje nebezpečí úniku uhlíku, v případě vývozu měřitelného tepla do zařízení nebo subjektů, na něž se nevztahuje systém EU ETS, kódy NACE-4 (NACE rev. 2) těchto zařízení nebo subjektů a kódy KN zboží vyrobeného v těchto zařízeních nebo subjektech;
• d) případně u každého zařízení emisní faktor palivové směsi související s měřitelným teplem dovezeným nebo vyvezeným, má-li provozovatel tento údaj k dispozici;
• e) případně u každého dílčího zařízení množství a emisní faktor odpadních plynů dovezených nebo vyvezených;
• f) případně u každého dílčího zařízení energetický obsah (výhřevnost) a emisní faktor odpadních plynů dovezených nebo vyvezených.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje:

• a) roční údaje o výrobě produktu, jak je specifikován v příloze I, v jednotce uvedené v téže příloze;
• b) seznam produktů vyrobených v rámci hranic dílčího zařízení, včetně jejich kódů PRODCOM (založených na klasifikaci NACE rev. 2). Kódy PRODCOM se rozčlení alespoň tak jako související určení pododvětví v aktech v přenesené pravomoci přijatých podle čl. 10b odst. 5 směrnice 2003/87/ES;
• bb) v příslušných případech u každého dílčího zařízení seznam zboží vyrobeného v rámci hranic dílčího zařízení, včetně jeho kódů KN;
• c) množství přeneseného CO₂ dovezeného z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů nebo do nich vyvezeného;
• d) název a množství vyvezených nebo dovezených meziproduktů, jež jsou spojeny s dílčími zařízeními pro referenční úroveň produktu;
• e) je-li to proveditelné, u dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu rafinérie nebo aromatické látky roční vyprodukované množství u každé funkce CWT uvedené v příloze II;
• f) případně u dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu vápno nebo dolomitické vápno neupravené roční množství výroby a roční průměrné hodnoty pro m_CaO a m_MgO v souladu s přílohou III;
• g) případně u dílčích zařízení pro referenční hodnotu produktu provoz ethylenové jednotky celková roční výroba HVC a množství doplňkové frakce vyjádřené v množství vodíku, ethylenu a jiných HVC;
• h) v příslušných případech u dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu syntetický plyn roční množství výroby vodíku nebo syntetického plynu vztahující se na obsah vodíku vyjádřený v normálních metrech krychlových za rok při 0 °C a 101,325 kPa a roční objem výroby frakce čistý vodík ve směsi vodík/oxid uhelnatý;
• i) případně u dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu ethylenoxid/ethylenglykoly ročně úroveň výroby ethylenoxidu, monoethylenglykolu, diethylenglykolu a triethylenglykolu;
• j) případně u dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu monomer vinylchloridu spotřebované teplo pocházející ze spotřeby vodíku;
• k) případně u dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu sulfátová krátkovláknitá buničina, sulfátová dlouhovláknitá buničina, termomechanická a mechanická buničina, sulfitová buničina nebo další druhy buničiny, jež nesouvisejí s dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu, roční úroveň výroby příslušného druhu buničiny a roční množství buničiny, jež byla uvedena na trh a nebyla v tomtéž nebo jiném technicky propojeném zařízení zpracována na papír;
• l) případně množství, energetický obsah a emisní faktor odpadních plynů vyprodukovaných v rámci systémových hranic příslušného dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu a spalovaných uvnitř nebo vně hranic systému tohoto dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu s výjimkou bezpečnostního spalování a nepoužitých za účelem výroby měřitelného tepla, neměřitelného tepla nebo elektřiny.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje za každý rok základního období:

• a) seznam produktů vyrobených v rámci hranic dílčího zařízení, včetně jejich kódů PRODCOM (NACE rev. 2);
• b) úroveň činnosti;
• c) přiřazené emise s výjimkou emisí souvisejících s dovozem měřitelného tepla z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• d) množství měřitelného tepla dovezeného z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů, včetně emisního faktoru, je-li znám;
• e) množství měřitelného tepla vyvezeného do jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• f) množství, energetický obsah a emisní faktor odpadních plynů dovezených z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• g) množství, energetický obsah a emisní faktor vyprodukovaných odpadních plynů;
• h) množství, energetický obsah a emisní faktor odpadních plynů vyvezených do jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• i) množství elektřiny spotřebované v rámci systémových hranic pro referenční úrovně uvedené v oddíle 2 přílohy I;
• j) množství vyrobené elektřiny;
• k) množství přeneseného CO₂ dovezeného z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• l) množství přeneseného CO₂ vyvezeného do jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů;
• m) vývoz nebo dovoz meziproduktů, na něž se vztahují referenční úrovně produktů (ano/ne) a případně popis druhu meziproduktu;
• n) množství doplňkové frakce vyjádřené v množství vodíku, ethylenu a jiných HVC, v případě referenční úrovně produktu provoz ethylenové jednotky;
• o) spotřebované teplo pocházející ze spotřeby vodíku, v případě referenční úrovně monomer vinylchloridu;
• p) množství vyrobeného vodíku a oxidu uhelnatého pro referenční úroveň produktu vodík.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje za každý rok základního období:

• a) množství čistého měřitelného tepla vyrobeného v každém dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla nebo dílčím zařízení pro dálkové vytápění;
• aa) množství čistého měřitelného tepla vyrobeného z elektřiny v každém dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla nebo dílčím zařízení pro dálkové vytápění;
• b) emise přiřazené k výrobě měřitelného tepla;
• c) úroveň činnosti dílčího zařízení;
• d) množství měřitelného tepla vyrobeného, dovezeného z jiných dílčích zařízení, zařízení či jiných subjektů a do nich vyvezeného;
• e) množství vyrobené elektřiny.

Tato položka obsahuje alespoň tyto údaje za každý rok základního období:

• a) úroveň činnosti;
• b) přiřazené emise.

PŘÍLOHA V

Koeficienty, které lze použít pro snižování množství bezplatných povolenek podle čl. 10b odst. 4 směrnice 2003/87/ES

PŘÍLOHA VI

Minimální obsah metodického plánu pro monitorování

Metodický plán pro monitorování obsahuje alespoň tyto informace:

Popis metod používaných pro vyčíslení parametrů, jež mají být monitorovány a vykazovány, podle potřeby zahrnuje kroky výpočtu, zdroje údajů, výpočetní vzorce, příslušné výpočtové faktory včetně měrných jednotek, horizontální a vertikální kontroly prováděné za účelem potvrzení údajů, postupy podporující plány odběru vzorků, používané měřicí zařízení s odkazem na příslušný graf a popis, jak jsou nainstalována a udržována a seznam laboratořích zapojených do provádění příslušných analytických postupů. Podle potřeby popis zahrnuje výsledek zjednodušeného posouzení nejistoty podle čl. 7 odst. 2 písm. c). Pro každý příslušný výpočetní vzorec plán obsahuje jeden příklad s použitím reálných dat.

PŘÍLOHA VII

Metody monitorování údajů

Tato příloha stanoví metody pro stanovení údajů nezbytných pro vykazování údajů uvedených v příloze IV na úrovni zařízení, jakož i pravidla pro přiřazování těchto údajů k dílčím zařízením, s výjimkou údajů monitorovaných v souladu s plánem pro monitorování, jejž schválil příslušný orgán podle nařízení (EU) č. 601/2012. Podle potřeby se data stanovená v souladu s nařízením (EU) č. 601/2012 použijí podle tohoto nařízení.

„Souborem údajů“ se pro účely této přílohy rozumí jeden druh údajů, buď na úrovni zařízení, nebo případně podle okolností na úrovni dílčího zařízení, a sice některý z těchto:

„Metodikou stanovení“ se rozumí jeden z těchto prvků:

• a) metodika určování, shromažďování a zpracování údajů, které jsou v zařízení již k dispozici, za účelem získání souborů historických údajů nebo
• b) metodika monitorování za účelem získání konkrétního souboru údajů vycházející ze schváleného metodického plánu pro monitorování.

Použijí se rovněž definice „zdrojový tok“, „zdroj emisí“, „inherentní riziko“, „kontrolní riziko“ a „emisní faktor“ uvedené v článku 3 nařízení (EU) č. 601/2012.

Provozovatel určí údaje za účelem sestavení výkazu základních údajů v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) za použití metod uvedených v této příloze. Pokud tato příloha nepopisuje použitelné metody pro stanovení konkrétního souboru údajů, použije provozovatel vhodnou metodu uvedenou v metodickém plánu pro monitorování podle článku 6, podléhající schválení příslušným orgánem. Metoda se považuje za vhodnou, pokud provozovatel zajistí, že veškerá měření, analýzy, odběry vzorků, kalibrace a ověření za účelem stanovení konkrétního souboru údajů jsou prováděny za použití metod založených na příslušných normách EN. Pokud nejsou tyto normy k dispozici, budou dané metody založeny na příslušných normách ISO nebo vnitrostátních normách. Pokud neexistují žádné příslušné zveřejněné normy, použijí se vhodné návrhy norem, pokyny týkající se nejlepších postupů v odvětví nebo jiné vědecky doložené metodiky, které omezují odchylku odběru vzorků a měření.

• a) v případě, že jsou produkty vyráběny jeden po druhém ve stejné výrobní lince, vstupy, výstupy a příslušné emise se přiřadí sekvenčně na základě doby využití za rok u každého dílčího zařízení:
• b) vstupy, výstupy a příslušné emise se přiřadí na základě hmotnosti či objemu jednotlivých vyráběných produktů nebo odhadů založených na poměru volné reakční entalpie souvisejících chemických reakcí či na základě jiného vhodného distribučního klíče, který lze podepřít důkladnou vědeckou metodikou.

• a) určení rozdělení na základě metod pro stanovení, jako je dílčí měření, odhad, korelace používané stejně pro každé dílčí zařízení. Pokud se součet údajů o dílčích zařízeních liší od údajů stanovených samostatně pro celé zařízení, použije se jednotný „slaďující faktor“ pro jednotnou opravu, aby se dosáhlo celkového údaje za zařízení, takto:

  RecF = DInst/Σ DSI

  (rovnice 1)

  kde RecF je slaďující faktor, D_Inst je hodnota údajů stanovených za zařízení jako celek a D_SI jsou hodnoty údajů za jednotlivá dílčí zařízení. Údaje za každé dílčí zařízení se pak upraví takto:

  DSI,corr = DSI × RecF

  (rovnice 2)

• b) Pokud nejsou známy údaje jen o jednom dílčím zařízení nebo jsou méně kvalitní než údaje o ostatních dílčích zařízeních, lze známé údaje o dílčích zařízeních odečíst od celkových údajů za celé zařízení. Tato metoda je upřednostňována pouze u dílčích zařízení, jež přispívají jen malými množstvími k přiřazení údajů v rámci daného zařízení.

Provozovatel může využívat systémy měření nebo analytické postupy mimo jeho vlastní kontrolu:

• a) pokud provozovatel nedisponuje vlastním měřicím přístrojem nebo analytickým postupem pro stanovení konkrétního souboru údajů;
• b) pokud stanovení souboru údajů pomocí vlastních měřicích přístrojů nebo analytických postupů provozovatele není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady;
• c) pokud provozovatel prokáže ke spokojenosti příslušného orgánu, že systém měření nebo analytický postup mimo vlastní kontrolu provozovatele poskytuje spolehlivější výsledky a je méně náchylný ke kontrolním rizikům.

Provozovatel se může za tímto účelem obrátit k jednomu z následujících zdrojů údajů:

• a) množství uvedené na fakturách vydaných obchodním partnerem za předpokladu, že se mezi dvěma nezávislými obchodními partnery uskuteční obchodní transakce;
• b) přímý odečet údajů ze systémů měření;
• c) použití empirických korelací poskytnutých kompetentním a nezávislým subjektem, jako jsou dodavatelé zařízení, poskytovatelé inženýrských služeb nebo akreditované laboratoře.

Není-li pro požadovaný soubor údajů k dispozici žádný přístup založený na přímém měření nebo analýze, zejména v případech, kdy čisté měřitelné teplo jde do různých výrobních procesů, navrhne provozovatel použití metody nepřímého stanovení, například:

• a) výpočet založený na známém chemickém nebo fyzikálním procesu, s použitím vhodných uznávaných hodnot pro chemické a fyzikální vlastnosti příslušných látek získaných z literatury, případně příslušných stechiometrických koeficientů a termodynamických vlastností, např. reakčních entalpií;
• b) výpočet založený na konstrukčních údajích daného zařízení, jako je energetická účinnost technických jednotek nebo vypočtená spotřeba energie na jednotku produktu;
• c) korelace založené na empirických zkouškách ke stanovení odhadovaných hodnot pro požadované soubory údajů získaných z nekalibrovaného zařízení nebo založené na údajích zdokumentovaných ve výrobních protokolech. Za tímto účelem provozovatel zajistí, aby tento korelační vztah splňoval podmínky správné technické praxe a aby se používal jen pro stanovení hodnot, pro něž byl zaveden. Provozovatel vyhodnotí platnost těchto korelací alespoň jednou za rok.

Pokud provozovatel tvrdí, že použití určité metodiky stanovení není technicky proveditelné, posoudí příslušný orgán technickou proveditelnost s ohledem na odůvodnění provozovatele. Odůvodnění je založeno na skutečnosti, zda má provozovatel technické zdroje schopné plnit požadavky navrhovaného systému nebo požadavek, který lze pro účely tohoto nařízení provést v požadované době. Tyto technické zdroje zahrnují dostupnost požadovaných technik a technologií.

Pokud provozovatel tvrdí, že použití určité metodiky stanovení je spojeno s neúměrně vysokými náklady, posoudí příslušný orgán nepřiměřenou povahu nákladů s ohledem na odůvodnění provozovatele.

Příslušný orgán má za to, že náklady jsou neúměrně vysoké, pokud provozovatelův odhad nákladů převyšuje přínos určité metodiky stanovení. Za tímto účelem se přínos vypočítá vynásobením faktoru zlepšení a referenční ceny podle čl. 18 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2018/2066(Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/2066 ze dne 19. prosince 2018 o monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES a o změně nařízení Komise (EU) č. 601/2012 (Úř. věst. L 334, 31.12.2018, s. 1).), přičemž náklady v příslušných případech zahrnují příslušnou dobu amortizace založenou na ekonomické životnosti zařízení.

Faktor zlepšení představuje 1 % posledně stanoveného ročního množství bezplatných povolenek přidělených danému dílčímu zařízení. Odchylně od této výpočetní metody může příslušný orgán provozovatelům povolit stanovení faktoru zlepšení ve výši 1 % souvisejícího ekvivalentu CO₂. Související ekvivalent CO₂ je jedna z následujících hodnot, v závislosti na parametru, který je považován za zlepšení metodiky:

• a) v případě paliva nebo materiálu obsahujícího uhlík, včetně odpadních plynů, emise, k nimž by došlo, kdyby uhlík obsažený v ročním množství daného paliva nebo materiálu byl přeměněn na CO₂;
• b) v případě emisí monitorovaných za použití metodiky založené na měření roční emise z příslušného zdroje emisí;
• c) v případě měřitelného tepla příslušné roční množství měřitelného tepla vynásobené referenční úrovní tepla;
• d) v případě neměřitelného tepla příslušné roční množství neměřitelného tepla vynásobené referenční úrovní paliva;
• e) v případě elektřiny příslušné roční množství elektřiny vynásobené koeficientem stanoveným v čl. 22 odst. 3;
• f) v případě množství produktu, na nějž se vztahuje referenční úroveň produktu, počet povolenek na emise, jenž byl tomuto dílčímu zařízení bezplatně přidělen v předchozím roce, stanovený v souladu s čl. 16 odst. 2 pro první rok příslušného období přidělení. Pokud nebyla dosud stanovena příslušná referenční úroveň v souladu s čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES, použije se příslušná referenční úroveň stanovená v příloze I tohoto nařízení.

U měření souvisejícího se zlepšením metodiky zařízení v oblasti monitorování se nemá za to, že je spojeno s neúměrně vysokými náklady, až do souhrnné výše 2000 EUR za rok. U zařízení s nízkými emisemi v souladu s článkem 47 nařízení (EU) č. 601/2012 tato minimální hodnota činí 500 EUR za rok.

K určení co nejpřesnějších dostupných zdrojů údajů vybere provozovatel nejpřesnější zdroje údajů, jež jsou technicky proveditelné a nejsou spojeny s neúměrně vysokými náklady a které zajišťují jasný tok údajů s nejnižším inherentním rizikem a kontrolním rizikem (dále jen „primární zdroje údajů“). Tyto primární zdroje údajů použije provozovatel k sestavení výkazu základních údajů.

V míře proveditelné bez neúměrně vysokých nákladů provozovatel za účelem kontrolního systému v souladu s článkem 11 usiluje o to, aby určil a použil další zdroje údajů nebo metody pro stanovení údajů, jež umožní potvrzení primárních zdrojů údajů (dále jen „potvrzující zdroje údajů“). Vybrané potvrzující zdroje údajů, pokud existují, se zdokumentují v písemných postupech uvedených v čl. 11 odst. 2 a v metodickém plánu pro monitorování.

Pro výběr primárních zdrojů údajů provozovatel porovná všechny dostupné zdroje údajů pro tentýž soubor údajů s použitím obecných zdrojů údajů uvedených v oddílech 4.4 až 4.6 a použije nejlépe hodnocené zdroje údajů, jež jsou považovány za nejpřesnější zdroje údajů. Jiné zdroje údajů lze použít, pouze pokud platí odchylky v souladu s čl. 7 odst. 2. V takovém případě se použije další nejlépe hodnocený zdroj údajů, pokud není technicky neproveditelný, nebyl by spojen s neúměrně vysokými náklady nebo pokud jiný zdroj údajů nemá stejnou nebo nižší úroveň související nejistoty. V případě potřeby lze zvážit další zdroje údajů.

Pro výběr potvrzujících zdrojů údajů provozovatel porovná všechny dostupné zdroje údajů pro tentýž soubor údajů s použitím obecných zdrojů údajů uvedených v oddílech 4.4 až 4.6 a použije jiný dostupný zdroj údajů než nejpřesnější dostupný zdroj údajů.

Pro výběr zdrojů údajů s cílem stanovit všechny údaje nezbytné v souladu s přílohou IV provozovatel postupuje u následujících hlavních druhů údajů takto:

• a) pro stanovení množství produktů, paliva a jiných materiálů provozovatel zohlední obecné zdroje údajů a jejich hierarchii stanovenou v oddíle 4.4 této přílohy;
• b) pro stanovení množství energetických toků (měřitelného nebo neměřitelného tepla, elektřiny) provozovatel zohlední obecné zdroje údajů a jejich hierarchii stanovenou v oddíle 4.5 této přílohy;
• c) pro stanovení vlastností produktů, paliva a jiných materiálů provozovatel zohlední obecné zdroje údajů a jejich hierarchii stanovenou v oddíle 4.6 této přílohy.

Za účelem vylepšení metodického plánu pro monitorování provozovatel pravidelně a alespoň jednou za rok zkontroluje, zda nejsou k dispozici nové zdroje údajů. V případě, že takové nové zdroje údajů jsou považovány za přesnější v souladu s pořadím popsaným v oddílech 4.4 až 4.6, použijí se a metodický plán pro monitorování se změní v souladu s článkem 9.

Při výběru nejpřesnějších dostupných zdrojů údajů pro vyčíslení množství (vyjádřeného v tunách nebo Nm³) materiálů, paliv, odpadních plynů nebo produktů vstupujících do nebo vystupujících ze zařízení nebo dílčích zařízení se použijí tyto obecné zdroje údajů:

• a) metody v souladu s plánem pro monitorování schváleným podle nařízení (EU) č. 601/2012;
• b) odečty měřicích přístrojů podléhajících vnitrostátní metrologické kontrole nebo měřicích přístrojů splňujících požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/31/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání vah s neautomatickou činností na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 107).) nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/32/EU ze dne 26. února 2014 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se dodávání měřidel na trh (Úř. věst. L 96, 29.3.2014, s. 149).) pro přímé stanovení souboru údajů;
• c) odečty měřicích přístrojů pod kontrolou provozovatele pro přímé stanovení souborů údajů, jež nespadají pod písmeno b);
• d) odečty měřicích přístrojů, jež nejsou pod kontrolou provozovatele, pro stanovení souborů údajů, jež nespadají pod písmeno b);
• e) odečty měřicích přístrojů pro nepřímé stanovení souboru údajů, za předpokladu, že se stanoví příslušná korelace mezi měřením a dotčeným souborem údajů v souladu s oddílem 3.4;
• f) případně jiné metody, zejména pro historické údaje nebo pokud provozovatel nemůže určit jako dostupné jiné zdroje údajů.

Pro výběr zdrojů údajů pro účely čl. 7 odst. 1 se pouze zdroje údajů uvedené v prvním odstavci písm. a) a b) považují za představující nejpřesnější zdroje údajů, a zdroj údajů uvedený v písmeni a) uvedeného odstavce se použije, pokud se vztahuje na příslušný soubor údajů. Zdroje údajů uvedené v prvním odstavci písm. c) až f) se považují za méně přesné, a to v sestupném hierarchickém pořadí od písmene c) do písmene f).

Pro výběr nejpřesnějších dostupných zdrojů údajů pro vyčíslení množství měřitelného tepla nebo elektřiny (vyjádřeného v TJ nebo GWh) vstupujících do nebo vystupujících ze zařízení nebo kteréhokoli dílčího zařízení se použijí tyto obecné zdroje údajů:

• a) odečty měřicích přístrojů podléhajících vnitrostátní metrologické kontrole nebo měřicích přístrojů splňujících požadavky směrnice 2014/31/EU nebo směrnice 2014/32/EU pro přímé stanovení souboru údajů;
• b) odečty měřicích přístrojů pod kontrolou provozovatele pro přímé stanovení souborů údajů, jež nespadají pod písmeno a);
• c) odečty měřicích přístrojů, jež nejsou pod kontrolou provozovatele, pro přímé stanovení souborů údajů, jež nespadají pod písmeno a);
• d) odečty měřicích přístrojů pro nepřímé stanovení souboru údajů, za předpokladu, že se stanoví příslušná korelace mezi měřením a dotčeným souborem údajů v souladu s oddílem 3.4 této přílohy;
• e) výpočet náhradní hodnoty pro stanovení čistého množství měřitelného tepla v souladu s metodou č. 3 uvedenou v oddíle 7.2;
• f) případně jiné metody, zejména pro historické údaje nebo pokud provozovatel nemůže určit jako dostupné jiné zdroje údajů.

Pro výběr zdrojů údajů pro účely čl. 7 odst. 1 se pouze zdroje údajů uvedené v prvním odstavci písm. a) považují za představující nejpřesnější zdroje údajů. Zdroje údajů uvedené v prvním odstavci písm. b) až f) se považují za méně přesné, a to v sestupném hierarchickém pořadí od písmene b) do písmene f).

V situacích, kdy nejsou k dispozici informace o některých parametrech (např. teplota a množství vráceného kondenzátu) nezbytných pro stanovení čistých toků měřitelného tepla, použijí se ustanovení oddílu 7. Aby bylo možné dospět k ročnímu čistému množství měřitelného tepla, je třeba v souladu s oddílem 7 stanovit některé parametry. Pro výběr metod uvedených v prvním odstavci písm. b) až f) by při odchýlení od výběru zdrojů údajů představujících nejpřesnější zdroje údajů proto měl být posouzen celkový výsledek týkající se ročního čistého množství tepla za účelem zjednodušeného posouzení nejistoty v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. c).

Při výběru nejpřesnějších dostupných zdrojů údajů pro stanovení vlastností, jako je vlhkost nebo čistota určité látky, obsah uhlíku, výhřevnost, obsah biomasy atd. u produktů, materiálů, paliv nebo odpadních plynů jako vstupů nebo výstupů zařízení nebo dílčího zařízené se použijí tyto obecné zdroje údajů:

• a) metody stanovení výpočtových faktorů v souladu s plánem pro monitorování schváleným podle nařízení (EU) č. 661/2012;
• b) laboratorní analýzy v souladu s oddílem 6.1 této přílohy;
• c) zjednodušené laboratorní analýzy v souladu s oddílem 6.2 této přílohy;
• d) konstantní hodnoty založené na některém z těchto zdrojů údajů:

  • standardní faktory používané členským státem pro podání národní inventury sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu;

  • hodnoty uváděné v literatuře schválené příslušným orgánem, včetně standardních faktorů publikovaných tímto orgánem, které jsou kompatibilní s faktory uvedenými v předchozí odrážce, které jsou však reprezentativní pro více rozčleněné zdroje toků paliva;

  • hodnoty uvedené a zaručené dodavatelem paliva nebo materiálu, pokud může provozovatel prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu, že obsah uhlíku vykazuje 95 % interval spolehlivosti s odchylkou ne více než 1 %;

• e) konstantní hodnoty založené na některém z těchto zdrojů údajů:

  • standardní faktory a stechiometrické koeficienty uvedené v příloze VI nařízení (EU) č. 601/2012 nebo uvedené v pokynech Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC);

  • hodnoty založené na dříve provedených analýzách, pokud může provozovatel prokázat ke spokojenosti příslušného orgánu, že jsou tyto hodnoty reprezentativní pro budoucí šarže stejného paliva nebo materiálu;

  • jiné hodnoty založené na vědeckých důkazech.

Pro výběr zdrojů údajů pro účely čl. 7 odst. 1 se pouze zdroje údajů uvedené v prvním odstavci pod písm. a) a b) považují za představující nejpřesnější zdroje údajů, a zdroj údajů uvedený v uvedeném odstavci pod písm. a) se použije, pokud se vztahuje na příslušný soubor údajů. Zdroje údajů uvedené v prvním odstavci pod písm. c) až e) se považují za méně přesné, a to v sestupném hierarchickém pořadí od písm. c) do písm. e).

Pokud musí provozovatel stanovit roční množství paliv nebo materiálů, včetně produktů týkajících se dílčích zařízení pro referenční úroveň produktu, stanoví provozovatel taková množství na úrovni zařízení nebo podle potřeby pro každé příslušné dílčí zařízení některým z následujících způsobů:

• a) na základě kontinuálního měření procesu, pokud se materiál spotřebovává nebo vyrábí;
• b) na základě shromažďování údajů z měření samostatně vydaného nebo vyrobeného množství s přihlédnutím k příslušné změně zásob.

Pro účely prvního odstavce písm. b) se množství paliva nebo materiálu spotřebovaného v zařízení nebo dílčím zařízení v kalendářním roce vypočítá jako množství paliva nebo materiálu dovezeného v daném kalendářním roce, od něhož se odečte množství paliva nebo materiálu vyvezeného, přičte se množství paliva či materiálu na skladě na začátku kalendářního roku a odečte se množství paliva či materiálu na skladě na konci kalendářního roku.

Pro účely prvního odstavce písm. b) se množství produktu nebo jiného materiálu vyvezeného v kalendářním roce vypočítá jako množství produktu nebo materiálu vyvezeného ve vykazovaném období, od něhož se odečte množství dovezené nebo recyklované do procesu, odečte se množství produktu nebo materiálu na skladě na začátku kalendářního roku a přičte se množství produktu nebo materiálu na skladě na konci kalendářního roku.

Pokud by stanovení množství na skladě přímým měřením nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může provozovatel provést odhad těchto množství na základě jedné z následujících možností:

• a) údaje z předchozích let korelované s příslušnými úrovněmi činnosti za vykazované období;
• b) dokumentované postupy a příslušné údaje uvedené v auditovaných finančních výkazech za vykazované období.

Pokud by stanovení množství produktů, materiálů nebo paliv za celý kalendářní rok nebylo technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, může provozovatel zvolit další nejvhodnější den pro oddělení vykazovaného roku od roku následujícího a provést odpovídající sladění s požadovaným kalendářním rokem. Odchylky, které se vztahují na jeden nebo více produktů, materiálů nebo paliv se řádně zaznamenají, tvoří základ hodnoty reprezentativní pro daný kalendářní rok a důsledně se zváží vzhledem k následujícímu roku.

Pokud provozovatel musí provést laboratorní analýzy pro stanovení vlastností (včetně vlhkosti, čistoty, koncentrace, obsahu uhlíku, podílu biomasy, výhřevnosti, hustoty) produktů, materiálů, paliv nebo odpadních plynů nebo pro stanovení korelací mezi parametry za účelem nepřímého stanovení požadovaných údajů, provedou se analýzy v souladu s články 32 až 35 nařízení (EU) č. 601/2012 podle schváleného plánu odběru vzorků, aby se zajistilo, že vzorky jsou reprezentativní pro šarži, k níž se vztahují. Pokud příloha VII nařízení (EU) č. 601/2012 nestanoví příslušnou minimální četnost analýz pro konkrétní produkt, materiál nebo palivo, navrhne provozovatel vhodnou četnost analýz ke schválení příslušným orgánem na základě údajů o různorodosti produktu, materiálu nebo paliva.

Pokud provozovatel doloží ke spokojenosti příslušného orgánu, že analýzy v souladu s oddílem 6.1 nejsou technicky proveditelné nebo by byly spojeny s neúměrně vysokými náklady, provede provozovatel požadované analýzy na základě nejlepších postupů v odvětví nebo použije uznávané náhradní hodnoty ve spojení s empirickou korelací se snadněji dostupným parametrem stanovenou alespoň jednou za rok v souladu s oddílem 6.1.

Všechna specifikovaná množství měřitelného tepla se vždy vztahují k čistému množství měřitelného tepla stanoveného jako tepelný obsah (entalpie) toku tepla přenášeného do procesu spotřebovávajícího teplo nebo k externímu uživateli, od něhož se odečte tepelný obsah zpětného toku.

Procesy spotřebovávající teplo nezbytné pro fungování výroby a distribuce tepla, jako jsou odvzdušňovače, úprava přídavné vody a pravidelné vypouštění se zohlední v účinnosti tepelného systému, a proto se nepovažují za procesy spotřebovávající teplo způsobilé pro přidělení povolenek.

Je-li stejné tepelné médium používáno v několika po sobě následujících procesech a spotřeba tepla začíná na různých úrovních teploty, stanoví se množství tepla spotřebovávaného v každém procesu spotřebovávajícím teplo zvlášť, pokud tyto procesy nespadají do stejného dílčího zařízení. S opětovným ohřevem prostředku pro přenos tepla mezi po sobě následujícími procesy spotřebovávajícími teplo by se mělo nakládat jako s dodatečnou výrobou tepla.

Pokud se teplo používá k zajištění chlazení prostřednictvím procesu absorpčního chlazení, považuje se tento proces chlazení za proces spotřebovávající teplo.

Za účelem výběru zdrojů údajů pro vyčíslení energetických toků v souladu s oddílem 4.5 se zváží následující metodiky pro stanovení čistého množství měřitelného tepla:

Při této metodě provozovatel měří všechny příslušné parametry, zejména teplotu, tlak, stav přenášeného i vraceného tepelného média. Stav média v případě páry se vztahuje na její nasycení nebo stupeň přehřátí. Provozovatel dále měří (objemový) průtok prostředku pro přenos tepla. Na základě naměřených hodnot provozovatel stanoví entalpii a měrný objem prostředku pro přenos tepla s použitím vhodných parních tabulek nebo inženýrského softwaru.

Hmotnostní průtok média se vypočítá jako

Je-li ṁ hmotnostní průtok v kg/s, V je objemový průtok v m³/s a υ je měrný objem v m³/kg.

Jelikož se má za to, že hmotnostní průtok přenášeného a vraceného média je stejný, vypočítá se průtok tepla pomocí rozdílu entalpie přenášeného toku a zpětného toku takto:

kde Q je průtok tepla v kJ/s, h_flow je entalpie přenášeného toku v kJ/kg, h_return je entalpie zpětného toku v kJ/kg a ṁ je hmotnostní průtok v kg/s.

V případě, že je jako prostředek pro přenos tepla použita pára nebo teplá voda a kondenzát se nevrací, nebo pokud není možné provést odhad entalpie vráceného kondenzátu, stanoví provozovatel hodnotu h_return na základě teploty 90 °C.

Je-li známo, že hmotnostní průtoky nejsou stejné, použije se tento postup:

• pokud provozovatel doloží ke spokojenosti příslušného orgánu, že kondenzát zůstává v produktu (např. při procesech se „vstřikováním páry“), příslušné množství entalpie kondenzátu se neodečítá;

• pokud je známo, že prostředek pro přenos tepla se ztratil (např. v důsledku úniků nebo odtoku kanalizací), odhad příslušného hmotnostního toku se odečte od hmotnostního toku přeneseného prostředku pro přenos tepla.

Pro stanovení ročního čistého toku tepla z výše uvedených údajů provozovatel – podle měřicího zařízení a zpracování údajů, jež má k dispozici – použije jeden z těchto způsobů:

• stanovení ročních průměrných hodnot parametrů stanovících roční průměrnou entalpii přeneseného a vráceného tepelného média a vynásobení celkovým ročním hmotnostním průtokem s použitím rovnice 4;

• stanovení hodinových hodnot toku tepla a sečtení těchto hodnot za roční celkovou dobu provozu tepelného systému. V závislosti na systému zpracování údajů lze hodinové hodnoty případně nahradit jinými časovými intervaly.

Provozovatel stanoví čistá množství měřitelného tepla na základě dokumentů v souladu s oddílem 4.6 této přílohy, za předpokladu, že množství tepla uvedená v takových dokumentech jsou založena na měření nebo na metodách rozumného odhadu v souladu s oddílem 3.4 této přílohy.

Provozovatel stanoví množství čistého měřitelného tepla na základě palivových vstupů a naměřené účinnosti souvisejících s výrobou tepla:

kde Q je množství tepla vyjádřené v TJ, η_Η je naměřená účinnost výroby tepla, E_IN je energetický vstup z paliv, AD_i jsou roční údaje o činnostech (tj. spotřebovaná množství paliv i a NCV_i je výhřevnost paliv i.

Hodnotu η_Η buď změří provozovatel za přiměřeně dlouhou dobu, jež dostatečně zohledňuje různé zátěžové stavy zařízení, nebo se převezme z dokumentace výrobce. V této souvislosti je třeba zohlednit konkrétní část křivky zatížení s použitím ročního faktoru zatížení:

kde L_F je faktor zatížení, E_IN je energetický vstup stanovený pomocí rovnice 6 za kalendářní rok a E_Max je maximální palivový vstup, pokud jednotka vyrábějící teplo běžela při 100 % jmenovité zátěži po celý kalendářní rok.

Účinnost by měla být stanovena na základě situace, v níž je vrácen všechen kondenzát. Pro vrácený kondenzát je třeba předpokládat teplotu 90 °C.

Tato metoda je stejná jako metoda č. 3, avšak v rovnici 5 používá referenční účinnost 70 % (η_Ref,H = 0,7).

Pokud zařízení dováží měřitelné teplo, stanoví provozovatel zvlášť množství tepla přicházejícího ze zařízení, na něž se vztahuje systém EU ETS, a tepla dovezeného ze subjektů, na něž se systém EU ETS nevztahuje. Pokud zařízení spotřebovává měřitelné teplo vyvezené z dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu kyselina dusičná, stanoví provozovatel toto množství spotřebovaného tepla odděleně od jiného měřitelného tepla.

Pokud zařízení vyváží měřitelné teplo, stanoví provozovatel zvlášť množství tepla vyvezeného do zařízení, na něž se vztahuje systém EU ETS, a tepla vyvezeného do subjektů, na něž se systém EU ETS nevztahuje. Provozovatel dále stanoví zvlášť množství tepla používaného k dálkovému vytápění.

Tento oddíl se vztahuje na situace, kdy provozovatel musí za účelem aktualizace referenčních hodnot přiřadit k dílčím zařízením vstupy, výstupy a emise kogeneračních jednotek.

Pro účely tohoto oddílu se pojem „kogenerace“ používá tak, jak je definován v čl. 2 bodě 30 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1).).

Emise kogenerační jednotky se stanoví jako

kde Em_CHP jsou roční emise kogenerační jednotky vyjádřené v t CO₂, AD_i jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebovaná množství) paliv i používaných pro jednotku KVET vyjádřené v tunách nebo Nm³, NCV_i je výhřevnost paliv i vyjádřená v TJ/t nebo TJ/Nm³ a EF_i jsou emisní faktory paliv i vyjádřené v t CO₂/TJ. Em_FGC jsou emise z procesů čištění spalin vyjádřené v t CO₂.

Energetický vstup do jednotky KVET se vypočítá podle rovnice 6. Příslušná roční průměrná účinnost výroby tepla a výroby elektřiny (nebo případně mechanické energie) se vypočítá takto:

kde η_heat (bezrozměrné) je roční průměrná účinnost výroby tepla, Q_net je roční čisté množství tepla vyrobeného kogenerační jednotkou, vyjádřené v TJ, stanovené v souladu s oddílem 7.2, E_IN je energetický vstup stanovený pomocí rovnice 6, vyjádřený v TJ, η_el (bezrozměrné) je roční průměrná účinnost výroby elektřiny a E_el je čistá roční výroba elektřiny kogenerační jednotkou vyjádřená v TJ.

Pokud provozovatel doloží ke spokojenosti příslušného orgánu, že stanovení účinností η_heat a η_el není technicky proveditelné nebo by bylo spojeno s neúměrně vysokými náklady, použijí se hodnoty založené na technické dokumentaci (nominální hodnoty) zařízení. Pokud žádné takové hodnoty nejsou k dispozici, měly by se použít konzervativní standardní hodnoty pro η_heat = 0,55 a η_el = 0,25.

Faktory přiřazení pro teplo a elektřinu z jednotky KVET se vypočítají jako

kde F_CHP,Heat je faktor přiřazení pro teplo a F_CHP,El je faktor přiřazení pro elektřinu (nebo případně mechanickou energii), oba vyjádřené bez rozměru, η_ref,heat je referenční účinnost výroby tepla v samostatném ohřívači vody a η_ref,el je referenční účinnost výroby elektřiny bez kogenerace. Pro referenční účinnosti provozovatel použije příslušné hodnoty pro dané palivo z nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2402(Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2402 ze dne 12. října 2015, kterým se přezkoumávají harmonizované referenční hodnoty účinnosti pro oddělenou výrobu elektřiny a tepla za použití směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU a kterým se zrušuje prováděcí rozhodnutí Komise 2011/877/EU (Úř. věst. L 333, 19.12.2015, s. 54).), aniž se uplatní korekční faktory pro vyhnutelné síťové ztráty uvedené v příloze IV uvedeného nařízení.

Pro přiřazení energetického vstupu nebo emisí kogenerační jednotky k výrobě tepla a výrobě elektřiny (nebo případně mechanické energie) provozovatel vynásobí celkový energetický vstup nebo emise příslušným faktorem přiřazení pro teplo či elektřinu.

Konkrétní emisní faktor měřitelného tepla souvisejícího s KVET, který má být použit pro přiřazení emisí souvisejících s výrobou tepla k dílčím zařízením v souladu s oddílem 10.1.2 se vypočítá jako

kde EF_{CHP, heat} je emisní faktor pro výrobu měřitelného tepla v kogenerační jednotce vyjádřený v t CO₂/TJ.

Za účelem správného přiřazení údajů k dílčím zařízením provozovatel vede seznam všech produktů a zboží vyrobených v daném zařízení a jejich příslušné kódy PRODCOM, založené na NACE rev. 2, a kódy KN. Na základě tohoto seznamu provozovatel

• v příslušných případech přiřadí produkty a údaje o jejich roční výrobě k dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu v souladu s definicemi produktů uvedenými v příloze I,

• zohlední tyto informace pro přiřazení vstupů, výstupů a emisí zvlášť k dílčím zařízením, jež spadají, nebo nespadají do odvětví či pododvětví považovaného za odvětví nebo pododvětví vystavené riziku úniku uhlíku, v souladu s článkem 10,

• zohlední tyto informace pro přiřazení vstupů, výstupů a emisí zvlášť k dílčím zařízením spojeným s výrobou zboží uvedeného v příloze I nařízení (EU) 2023/956.

Za tímto účelem provozovatel zavede, dokumentuje, provádí a udržuje postup pro pravidelnou kontrolu, zda produkty a zboží vyrobené v daném zařízení odpovídají kódům PRODCOM a kódům KN použitým při stanovení metodického plánu pro monitorování. Tento postup dále musí obsahovat ustanovení umožňující určit, zda zařízení poprvé vyrábí nový produkt, a zajistit, aby provozovatel pro tento nový produkt určil příslušný kód PRODCOM, doplnil ho na seznam produktů a přiřadil související vstupy, výstupy a emise k příslušnému dílčímu zařízení.

Pro účely článku 10 provozovatel přiřadí celkové emise zařízení k dílčím zařízením, přičemž podle potřeby uplatní ustanovení oddílů 3.2 a 10.1.1 až 10.1.5 této přílohy.

• emise ze zdrojových toků nebo zdrojů emisí používaných pro výrobu měřitelného tepla se přiřadí k dílčímu zařízení v souladu s oddílem 10.1.2;

• pokud odpadní plyny nejsou použity v rámci dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu, v němž byly vyprodukovány, emise pocházející z odpadních plynů se přiřadí v souladu s oddílem 10.1.5;

• pokud se množství zdrojových toků, které lze přiřadit k dílčím zařízením, stanoví měřením před použitím v dílčím zařízení, uplatní provozovatel příslušnou metodiku v souladu s oddílem 3.2;

• pokud emise ze zdrojových toků nebo zdrojů emisí nelze přiřadit v souladu s jinými přístupy, přiřadí se s použitím korelovaných parametrů, jež byly k dílčím zařízením již přiřazeny v souladu s oddílem 3.2. Za tímto účelem provozovatel přiřadí množství zdrojových proudů a s nimi souvisejících emisí v poměru k podílu, v němž jsou tyto parametry přiřazeny k jednotlivým dílčím zařízením. Příslušné parametry zahrnují mimo jiné hmotnost vyrobených produktů, hmotnost nebo objem spotřebovaného paliva či materiálu, množství vyrobeného neměřitelného tepla, počet provozních hodin nebo známou účinnost zařízení.

Pokud dílčí zařízení spotřebuje měřitelné teplo vyrobené v rámci zařízení, provozovatel podle potřeby stanoví emise související s výrobou tepla pomocí jedné z těchto metod:

• 1. u měřitelného tepla vyrobeného spalováním paliv v rámci daného zařízení, s výjimkou tepla vyrobeného prostřednictvím kogenerace, provozovatel stanoví emisní faktor příslušné palivové směsi a vypočítá emise, které lze přiřadit k dílčímu zařízení, jako

  EmQ,sub-inst = EFmix · Qconsumed,sub-inst/η

  (rovnice 14)

  kde Em_Q,sub-inst jsou emise dílčího zařízení související s výrobou tepla vyjádřené v t CO₂, EF_mix je emisní faktor příslušné palivové směsi vyjádřené v t CO₂/TJ případně včetně emisí z čištění spalin, Q_{consumed,sub-inst} je množství měřitelného tepla spotřebovaného v dílčím zařízení vyjádřené v TJ a η je účinnost procesu výroby tepla.

  EF_mix se vypočítá jako

  EFmix = (Σ ADi · NCVi · EFi + EmFGC)/(Σ ADi · NCVi)

  (rovnice 15)

  kde AD_i jsou roční údaje o činnosti (tj. spotřebované množství) paliv i používaných na výrobu měřitelného tepla vyjádřené v tunách nebo v Nm³, NCV_i je výhřevnost paliv i vyjádřená v TJ/t nebo v TJ/Nm³ a EF_i jsou emisní faktory paliv i vyjádřené v t CO₂/TJ. Em_FGC jsou emise z procesů čištění spalin vyjádřené v t CO₂.

  Je-li odpadní plyn součástí použité palivové směsi, emisní faktor tohoto odpadního plynu se před vypočtením hodnoty EF_mix upraví v souladu s oddílem 10.1.5 písm. b) této přílohy.

• 2. U měřitelného tepla vyrobeného v kogeneračních jednotkách, kde jsou paliva spalována v rámci daného zařízení, provozovatel stanoví emisní faktor příslušné palivové směsi a vypočítá emise, které lze přiřadit k dílčímu zařízení, jako

  EmQ,CHP,sub-inst = EFCHP,Heat · Qcons,CHP,sub-inst

  (rovnice 16)

  kde Em_{Q,CHP,sub-inst} jsou emise související s teplem vyrobeným v jednotce KVET daného dílčího zařízení vyjádřené v t CO₂, EF_CHP,Heat je emisní faktor tepelné části kogenerační jednotky stanovený v souladu s oddílem, vyjádřený v t CO₂/TJ, případně včetně emisí z čištění spalin, a Q_{cons,CHP,sub-inst} je množství měřitelného tepla vyrobené prostřednictvím kogenerace v rámci daného zařízení a spotřebované v dílčím zařízení, vyjádřené v TJ.

  Je-li odpadní plyn součástí palivové směsi použité v kogenerační jednotce, emisní faktor tohoto odpadního plynu se před vypočtením hodnoty EF_CHP,Heat upraví v souladu s oddílem 10.1.5 písm. b).

• 3. Pokud je měřitelné teplo zpětně získáno z procesů spojených s dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu, dílčím zařízením pro referenční úroveň paliva nebo dílčím zařízením pro emise z procesů, vykáže provozovatel ve výkazu základních údajů v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) tato množství tepla jako přenesená mezi příslušnými dílčími zařízeními.
• 4. Pokud je měřitelné teplo dovezeno z jiných zařízení, na něž se vztahuje systém EU ETS, nebo ze zařízení nebo subjektů, na něž se systém EU ETS nevztahuje, vykáže se emisní faktor související s výrobou tohoto tepla, je-li k dispozici.
• 5. Provozovatel přiřadí nulové emise měřitelnému teplu vyrobenému z elektřiny, avšak vykáže příslušná množství měřitelného tepla ve výkazu základních údajů v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a).

Vykazují-li se ztráty měřitelného tepla odděleně od množství použitých v dílčích zařízeních, aby se vyhovělo kritériu v souladu s čl. 10 odst. 5 písm. c), provozovatel připočte emise v poměru k poměrnému množství tepelných ztrát k emisím všech dílčích zařízení, v nichž se měřitelné teplo vyrobené v daném zařízení používá, s použitím emisních faktorů stanovených v souladu s oddílem 10.1.2 této přílohy.

Aby bylo možné přiřadit emise související s používáním neměřitelného tepla, které není zahrnuto v dílčím zařízení pro referenční úroveň produktu, provozovatel přiřadí příslušné zdrojové toky nebo zdroje emisí k dílčím zařízením v souladu s oddílem 10.1.1 s použitím příslušných emisních faktorů. Provozovatel přiřadí k použitím neměřitelného tepla pouze paliva a zdrojové toky související s emisemi z procesů čištění spalin.

Je-li odpadní plyn součástí použité palivové směsi, emisní faktor tohoto odpadního plynu se před přiřazením jeho emisí k použití neměřitelného tepla upraví v souladu s oddílem 10.1.5 písm. b).

Emise z odpadních plynů se rozdělí do dvou částí, s výjimkou případů, kdy jsou používány v tomtéž dílčím zařízení pro referenční úroveň produktu, v němž byly vyprodukovány, takto:

• a) Množství emisí připsaných produkci odpadních plynů se přiřadí pod dílčí zařízení pro referenční úroveň produktu, kde byl odpadní plyn vyprodukován.

  Toto množství se vypočítá takto:

  EmWG = VWG · NCVWG · (EFWG – EFNG · Corrn)

  (rovnice 17)

  kde Em_WG je množství emisí připsaných produkci odpadního plynu, V_WG je objem vyprodukovaného odpadního plynu vyjádřený v Nm³ nebo v t, NCV_WG je výhřevnost odpadního plynu vyjádřená v TJ/Nm³ nebo v TJ/t, EF_WG je emisní faktor odpadního playu vyjádřený v t CO₂/TJ, EF_NG je emisní faktor zemního plynu (56,1 t CO₂/TJ) a Corr_η je faktor, který vyjadřuje rozdíl v účinnosti mezi použitím odpadního plynu a použitím referenčního paliva zemní plyn. Standardní hodnota tohoto faktoru je rovna 0,667.

• b) množství emisí připsaných spotřebě odpadního plynu se přiřadí k dílčímu zařízení pro referenční úroveň produktu, dílčímu zařízení pro referenční úroveň tepla, dílčímu zařízení pro dálkové vytápění nebo dílčímu zařízení pro referenční úroveň paliva, ve kterém byl spotřebován. Toto množství se stanoví vynásobením množství a výhřevnosti odpadního plynu hodnotou předběžné referenční úrovně tepla, nebo v příslušných případech referenční úrovně paliva, stanovenou na základě příslušné roční míry snížení od roku 2007/2008 do dvou let uvedených jako základ pro referenční hodnoty v čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES.

V souladu s pravidly pro přidělování podle článku 19 se od přiřazených emisí odečte historická výroba vodíku z doplňkové frakce, vyjádřená v tunách vodíku, která se vynásobí 1,78 tuny oxidu uhličitého na tunu vodíku, historická výroba ethylenu z doplňkové frakce, vyjádřená v tunách ethylenu, která se vynásobí 0,24 tuny oxidu uhličitého na tunu ethylenu, a historická produkce dalších chemických látek vysoké hodnoty jiných než vodík a ethylen z doplňkové frakce, vyjádřená v tunách HVC, která se vynásobí 0,16 tuny oxidu uhličitého na tunu HVC.

V souladu s pravidly pro přidělování podle článku 20 se k přiřazeným emisím přičte množství spáleného vodíku vyjádřené v terajoulech vynásobené hodnotou předběžné referenční úrovně tepla stanovené na základě příslušných dvou let uvedených jako základ pro referenční hodnoty v čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES.

Pokud je oxid uhelnatý (CO) obsažen v plynu konečného produktu, stechiometrický ekvivalent množství CO v plynném produktu se považuje za převedený na CO₂ a přičte se k přiřazeným emisím. Za předpokladu reakce oxidu uhelnatého a vodní páry se od přiřazených emisí odečte ekvivalent znovu využitelného tepla pro exotermickou reakci 1,47 GJ/t CO násobený hodnotou předběžné referenční úrovně tepla, stanovenou na základě roční míry snížení od roku 2007/2008 do příslušných dvou let uvedených jako základ pro referenční hodnoty v čl. 10a odst. 2 směrnice 2003/87/ES, a za předpokladu účinnosti 99,5 %. V souladu s tím se při výpočtu intenzity skleníkových plynů dílčího zařízení ke jmenovateli přičte stechiometrický ekvivalent vodíku, který by byl vyroben ze stejného množství CO prostřednictvím reakce oxidu uhelnatého a vodní páry.

Provozovatel stanoví emise přiřazené ke každému dílčímu zařízení jako součet:

• a) emisí souvisejících se zdrojovými toky relevantními pro dané dílčí zařízení, stanovenými v souladu s oddílem 10.1.1, pokud je to relevantní;
• b) emisí, které lze přiřadit měřitelnému teplu spotřebovanému v dílčím zařízení, stanovenému v souladu s oddíly 10.1.2 a 10.1.3, pokud je to relevantní;
• c) emisí, které lze přiřadit neměřitelnému teplu spotřebovanému v dílčím zařízení, stanovenému v souladu s oddílem 10.1.4, pokud je to relevantní;
• d) emisí, které lze přiřadit výrobě nebo použití odpadních plynů v dílčím zařízení, stanoveným v souladu s oddílem 10.1.5, pokud je to relevantní;
• e) emisí, které lze v příslušných případech přiřadit zvláštním referenčním hodnotám stanoveným v souladu s oddíly 10.1.6, 10.1.7 a 10.1.8.

Při tomto výpočtu provozovatel zajistí, aby nedošlo k opomenutí nebo dvojímu započtení zdrojových toků.

Provozovatel rovněž stanoví rozdíl mezi celkovými emisemi zařízení a součtem emisí přiřazených ke všem příslušným dílčím zařízením v daném zařízení. Provozovatel případně určí všechny procesy přispívající k tomuto rozdílu a podpoří věrohodnost přiřazení odhadem emisí spojenými s těmito procesy, zejména se zdrojovými toky používanými pro výrobu elektřiny a pro spalování jiné než bezpečnostní spalování.

PŘÍLOHA VIII Určení způsobilých členských států podle čl. 22b odst. 3

1. Metodika

Zařízení v některých členských státech mohou využívat dodatečné bezplatné povolenky na dálkové vytápění podle čl. 10b odst. 4 směrnice 2003/87/ES.

Aby byly členské státy způsobilé pro přidělování dodatečných bezplatných povolenek podle čl. 22b odst. 3, musí být podle čl. 10b odst. 4 směrnice 2003/87/ES pro průměr v období let 2014 až 2018 splněna tato podmínka:

Podle metodiky popsané v bodě 1 mohou dodatečných bezplatných povolenek podle čl. 22b odst. 3 využít zařízení nacházející se v těchto členských státech: