Tato směrnice stanoví:

Pro účely této směrnice se rozumí:

1. Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí nebo byli přijati na území členského státu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci podle této směrnice.

2. Tato směrnice se nevztahuje na státní příslušníky třetích zemí:

3. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států vydávat pro účely zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci jiná povolení k pobytu než modrou kartu EU. Taková povolení k pobytu neudělují právo pobytu v ostatních členských státech podle této směrnice.

1. Touto směrnicí nejsou dotčena příznivější ustanovení:

2. Touto směrnicí není dotčeno právo členských států přijmout nebo zachovat příznivější předpisy ve vztahu k čl. 8 odst. 5, článku 11, čl. 15 odst. 4, článkům 16 a 17 a čl. 18 odst. 4.

1. Aby mohl být státní příslušník třetí země přijat podle této směrnice, musí žadatel o modrou kartu EU předložit:

2. Členské státy požadují, aby byly splněny podmínky stanovené platným právem nebo kolektivními smlouvami nebo ustálené praxí v příslušných profesních odvětvích pro zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci.

3. Vedle požadavků stanovených v odstavcích 1 a 2 platí, že výše hrubé roční mzdy vyplývající z měsíční nebo roční mzdy uvedené v pracovní smlouvě nebo v závazné pracovní nabídce nesmí být nižší než minimální výše mzdy vymezená a zveřejněná pro tento účel dotčeným členským státem.

Minimální výši mzdy uvedenou v prvním pododstavci stanoví dotčený členský stát po konzultaci se sociálními partnery v souladu s vnitrostátní praxí. Činí alespoň 1,0násobek, nikoli však více než 1,6násobek průměrné hrubé roční mzdy v dotčeném členském státě.

4. Odchylně od odstavce 3 může členský stát u povolání, u nichž je zvláště výrazná potřeba pracovníků ze třetích zemí a jež patří do hlavních tříd 1 a 2 klasifikace ISCO, uplatňovat nižší minimální výši mzdy, jež činí nejméně 80 % minimální výše mzdy stanovené v dotčeném členském státě podle odstavce 3 a jež není nižší než 1,0násobek průměrné hrubé roční mzdy v dotčeném členském státě.

5. Odchylně od odstavce 3 může členský stát u státních příslušníků třetích zemí, kteří získali vysokoškolskou kvalifikaci v období ne delším než tři roky před podáním žádosti o modrou kartu EU, uplatňovat nižší minimální výši mzdy, jež činí nejméně 80 % minimální výše mzdy stanovené v dotčeném členském státě podle odstavce 3 a jež není nižší než 1,0násobek průměrné hrubé roční mzdy v dotčeném členském státě.

Je-li platnost modré karty EU vydané během tříletého období prodloužena, použije se nadále minimální výše mzdy uvedená v prvním pododstavci, jestliže:

6. Pokud se žádost o modrou kartu EU týká státního příslušníka třetí země, který je držitelem vnitrostátního povolení k pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci vydaného týmž členským státem, tento členský stát nesmí:

7. Členské státy mohou od dotčeného státního příslušníka třetí země požadovat, aby uvedl adresu svého bydliště na území těchto členských států.

Pokud právo členského státu vyžaduje, aby byla v době podání žádosti uvedena adresa, a dotčený státní příslušník třetí země svou budoucí adresu doposud nezná, členské státy akceptují adresu dočasnou. V takovém případě státní příslušník třetí země uvede svou trvalou adresu nejpozději při vydání modré karty EU podle článku 9.

1. Členský stát žádost o modrou kartu EU zamítne, pokud:

2. Členský stát může žádost o modrou kartu EU zamítnout:

3. Aniž je dotčen odstavec 1, rozhodnutí o zamítnutí žádosti zohlední konkrétní okolnosti daného případu a dodrží zásadu přiměřenosti.

1. Členský stát odejme modrou kartu EU nebo odmítne prodloužit její platnost, pokud:

2. Členský stát může odejmout modrou kartu EU nebo odmítnout prodloužit její platnost:

Pro účely prvního pododstavce písm. c) členský stát zhodnotí dostatečnost prostředků podle jejich povahy a pravidelnosti a může přihlédnout k výši minimální mzdy, minimálního příjmu nebo minimálních důchodů v tomto členském státě, jakož i k počtu rodinných příslušníků držitele modré karty EU. Toto hodnocení zohlední příspěvky rodinných příslušníků k příjmu domácnosti.

3. Odchylně od odst. 2 prvního pododstavce písm. f) tohoto článku se neučinění oznámení vyžadovaného podle čl. 15 odst. 2 písm. a) nebo odst. 3 nebo 4 nepokládá za dostatečný důvod k odnětí modré karty EU nebo neprodloužení její platnosti, pokud její držitel prokáže, že oznámení se k příslušným orgánům nedostalo z důvodu mimo jeho kontrolu.

4. Odchylně od odst. 1 písm. b) a d) může členský stát rozhodnout, že modrou kartu EU neodejme nebo neodmítne prodloužit její platnost, pokud držitel modré karty EU dočasně, a v každém případě ne déle než dvanáct měsíců, nesplňuje kritéria pro přijetí podle čl. 5 odst. 1 písm. a), odst. 3 nebo, v příslušných případech, odst. 4 nebo 5 z důvodu nemoci, zdravotního postižení nebo rodičovské dovolené.

5. Odchylně od odst. 1 písm. b) a d) a odst. 2 prvního pododstavce písm. c) nesmí být modrá karta EU odňata ani nesmí být odmítnuto prodloužení její platnosti v případě nezaměstnanosti držitele modré karty EU s výjimkou případů, kdy:

Členské státy mohou povolit kumulaci delších dob nezaměstnanosti před odnětím modré karty EU nebo odmítnutím prodloužení její platnosti.

6. Pokud členský stát zamýšlí odejmout modrou kartu EU nebo odmítnout prodloužení její platnosti v souladu s odst. 2 prvním pododstavcem písm. b) nebo e), příslušný orgán o tom držitele modré karty EU předem vyrozumí a stanoví mu přiměřenou lhůtu v délce alespoň tří měsíců k hledání nového zaměstnání za podmínek stanovených v čl. 15 odst. 1, 2 a 3. Pokud byl držitel modré karty EU dříve zaměstnán po dobu alespoň dvou let, činí lhůta pro hledání nového zaměstnání alespoň šest měsíců.

7. Aniž je dotčen odstavec 1, v rozhodnutí o odnětí modré karty EU nebo o odmítnutí prodloužení její platnosti se zohlední konkrétní okolnosti daného případu a dodrží zásada přiměřenosti.

1. Státnímu příslušníkovi třetí země, který splňuje kritéria stanovená v článku 5 a na něhož se nevztahují důvody k zamítnutí podle článku 7, se vydá modrá karta EU.

Jestliže členský stát vydává povolení k pobytu pouze na svém území a státní příslušník třetí země splňuje všechny podmínky pro přijetí podle této směrnice, dotčený členský stát mu udělí potřebné vízum k získání modré karty EU.

2. Členské státy stanoví standardní dobu platnosti modré karty EU, která činí nejméně 24 měsíců. Pokud je pracovní smlouva držitele modré karty EU uzavřena na kratší dobu, platí modrá karta EU alespoň po dobu odpovídající době trvání pracovní smlouvy s připočtením tří měsíců, avšak ne déle, než je standardní doba uvedená v první větě. Pokud je však doba platnosti cestovního dokladu držitele modré karty EU kratší než doba platnosti modré karty EU, která by vyplývala z první nebo druhé věty, platí modrá karta EU alespoň po dobu platnosti cestovního dokladu.

3. Modrou kartu EU vydávají příslušné orgány dotčeného členského státu podle jednotného vzoru stanoveného v nařízení (ES) č. 1030/2002. Podle písm. a) bodu 12 přílohy uvedeného nařízení mohou členské státy na modré kartě EU uvést podmínky pro přístup na trh práce podle čl. 15 odst. 1 této směrnice. Do rubriky „druh povolení“ v povolení k pobytu vyplní členské státy „modrá karta EU“.

Členské státy mohou poskytnout další informace týkající se pracovněprávního vztahu držitele modré karty EU v papírové podobě nebo uchovat tyto údaje v elektronické podobě v souladu s článkem 4 nařízení (ES) č. 1030/2002 a písm. a) bodem 16 přílohy uvedeného nařízení.

4. Pokud členský stát vydá modrou kartu EU státnímu příslušníkovi třetí země, kterému udělil mezinárodní ochranu, vloží do rubriky „poznámky“ modré karty EU vydané tomuto státnímu příslušníku třetí země tuto poznámku: „Mezinárodní ochrana udělena [název členského státu] dne [datum]“. Pokud členský stát mezinárodní ochranu držiteli modré karty EU odejme, vystaví případně novou modrou kartu EU, která není opatřena uvedenou poznámkou.

5. Pokud členský stát vydá modrou kartu EU státnímu příslušníkovi třetí země, kterému byla mezinárodní ochrana udělena v jiném členském státě, vloží členský stát vydávající modrou kartu EU do rubriky „poznámky“ modré karty EU vydané tomuto státnímu příslušníku třetí země tuto poznámku: „Mezinárodní ochrana udělena [název členského státu] dne [datum]“.

Než členský stát tuto poznámku vloží, oznámí členskému státu, který má být v poznámce uveden, že hodlá vydat modrou kartu EU, a požádá tento členský stát o potvrzení, že je držitel modré karty EU stále osobou požívající mezinárodní ochrany. Členský stát, který má být v poznámce uveden, odpoví do jednoho měsíce od obdržení žádosti o potvrzení. Pokud byla mezinárodních ochrana konečným rozhodnutím odňata, členský stát vydávající modrou kartu EU tuto poznámku do karty nezapíše.

Pokud byla v souladu s příslušnými mezinárodními nástroji nebo vnitrostátním právem přenesena odpovědnost za mezinárodní ochranu držitele modré karty EU na členský stát poté, co vydal modrou kartu EU podle prvního pododstavce, změní tento členský stát poznámku odpovídajícím způsobem do tří měsíců od tohoto přenesení.

6. Pokud členský stát vydá modrou kartu EU na základě vyšších odborných dovedností v povoláních, která nejsou uvedena v příloze I, zapíše do rubriky „poznámky“ modré karty EU dotčeného státního příslušníka třetí země tuto poznámku: „[Povolání neuvedené v příloze I]“.

7. Modrá karta EU po dobu své platnosti opravňuje držitele:

1. Členské státy určí, zda mají žádosti o modrou kartu EU podávat státní příslušník třetí země nebo jeho zaměstnavatel. Alternativně mohou členské státy umožnit, aby žádost podal kterýkoli z nich

2. Žádost o modrou kartu EU se posuzuje a prověřuje buď v případě, že dotčený státní příslušník třetí země pobývá mimo území členského státu, v němž žádá o přijetí, nebo v případě, že již na území tohoto členského státu pobývá jako držitel platného povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza.

3. Odchylně od odstavce 2 může členský stát v souladu se svým vnitrostátním právem přijmout žádost o modrou kartu EU podanou státním příslušníkem třetí země, který na jeho území oprávněně pobývá, avšak není držitelem platného povolení k pobytu nebo dlouhodobého víza.

1. Příslušné orgány dotčeného členského státu přijmou rozhodnutí o žádosti o modrou kartu EU a žadatele o něm písemně vyrozumí v souladu s postupy pro oznamování stanovenými právem tohoto členského státu. Uvedené rozhodnutí se přijme a oznámí co nejdříve, nejpozději však 90 dnů po dni podání úplné žádosti.

Pokud byl zaměstnavatel uznán podle článku 13, rozhodnutí o žádosti o modrou kartu EU se přijme a oznámí co nejdříve, nejpozději však 30 dnů po dni podání úplné žádosti.

2. Jsou-li dokumenty předložené nebo informace poskytnuté na podporu žádosti nedostatečné nebo neúplné, oznámí příslušné orgány žadateli, jaké dodatečné dokumenty nebo informace jsou požadovány, a stanoví přiměřenou lhůtu pro jejich předložení nebo poskytnutí. Běh lhůty uvedené v odstavci 1 se pozastaví do doby, než orgány požadované dodatečné dokumenty nebo informace obdrží. Pokud nejsou požadované dodatečné dokumenty předloženy nebo informace poskytnuty v této lhůtě, může být žádost zamítnuta.

3. Každé rozhodnutí o zamítnutí žádosti o modrou kartu EU, o odnětí modré karty EU nebo o neprodloužení platnosti modré karty EU se písemně oznámí dotčenému státnímu příslušníkovi třetí země a případně jeho zaměstnavateli v souladu s postupy pro oznamování stanovenými příslušným vnitrostátním právem. V oznámení musí být uvedeny důvody rozhodnutí a příslušný orgán, u kterého je možné podat odvolání, jakož i lhůta pro podání odvolání. Členské státy zajistí účinný opravný prostředek v souladu s vnitrostátním právem.

4. Žadatel je oprávněn předložit žádost o prodloužení platnosti své modré karty EU před skončením doby její platnosti. Členské státy mohou pro podání žádosti o prodloužení platnosti stanovit lhůtu nejvýše 90 dnů před skončením platnosti modré karty EU.

5. Pokud doba platnosti modré karty EU skončí během řízení o prodloužení platnosti, povolí členské státy státnímu příslušníkovi třetí země zůstat na jejich území, jako by byl držitelem modré karty EU, dokud příslušné orgány nepřijmou rozhodnutí o žádosti o prodloužení platnosti.

6. Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu pro účely zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, poskytnou držitelům modré karty EU stejné procesní záruky, jaké jsou zajištěny na základě jejich vnitrostátních režimů, jsou-li procesní záruky podle vnitrostátních režimů příznivější než záruky stanovené v odstavcích 1 až 5.

1. Členské státy mohou v souladu se svým vnitrostátním právem nebo správní praxí stanovit postupy uznávání zaměstnavatelů pro účely zjednodušeného postupu pro získání modré karty EU.

Pokud členský stát stanoví takové postupy uznávání, poskytne dotčeným zaměstnavatelům jednoznačné a transparentní informace mimo jiné o podmínkách a kritériích uznávání, době platnosti uznání a důsledcích nedodržení podmínek pro uznání, včetně možného odnětí nebo neprodloužení platnosti uznání, jakož i o všech použitelných sankcích.

Postupy uznávání nesmějí vytvářet nepřiměřenou ani nadměrnou administrativní zátěž nebo náklady pro zaměstnavatele, zejména pro malé a střední podniky.

2. Zjednodušený postup zahrnuje zpracování žádostí v souladu s čl. 11 odst. 1 druhým pododstavcem. Žadatelé jsou osvobozeni od povinnosti předkládat jeden nebo více dokladů uvedených v čl. 5 odst. 1 písm. b) nebo e) nebo odst. 7.

3. Členské státy mohou odmítnout uznat zaměstnavatele podle odstavce 1, pokud mu byla uložena sankce za:

Při každém rozhodnutí o odmítnutí uznat zaměstnavatele se zohlední konkrétní okolnosti daného případu včetně doby, která uplynula od uložení sankce, a dodrží se zásada přiměřenosti.

4. Členské státy mohou odmítnout prodloužení uznání zaměstnavatele nebo rozhodnout o jeho odnětí, pokud zaměstnavatel neplnil povinnosti vyplývající z této směrnice nebo pokud bylo uznání získáno podvodně.

5. Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu pro účely zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a zavedly postupy uznávání pro zaměstnavatele usnadňující vydávání těchto povolení k pobytu, uplatňují stejné postupy uznávání i na žádosti o modré karty EU v případě, že postupy uznávání pro vydávání těchto povolení k pobytu jsou příznivější než postupy stanovené v odstavcích 1 až 4.

1. Členské státy stanoví sankce vůči zaměstnavatelům, kteří nesplnili povinnosti vyplývající z této směrnice. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

2. Členské státy stanoví opatření k zabránění možnému zneužití této směrnice. Tato opatření zahrnují sledování, posouzení a případně kontroly v souladu s vnitrostátním právem nebo správní praxí.

1. Držitel modré karty EU má v dotčeném členském státě přístup k zaměstnání vyžadujícímu vysokou kvalifikaci za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Během prvních dvanácti měsíců legálního zaměstnání dané osoby jako držitele modré karty EU může členský stát:

Právo držitele modré karty EU změnit zaměstnání může být pozastaveno na dobu nejvýše 30 dnů, během níž dotčený členský stát ověří, že podmínky pro přijetí stanovené v článku 5 jsou splněny a že příslušné volné místo nemohlo být obsazeno osobami uvedenými v čl. 7 odst. 2 písm. a). Dotčený členský stát může proti změně zaměstnání vznést námitku v uvedené době 30 dnů.

3. Po uplynutí doby dvanácti měsíců uvedené v odstavci 2 mohou členské státy pouze vyžadovat, aby byla v souladu s postupy stanovenými vnitrostátním právem oznámena změna zaměstnavatele nebo změna, která má vliv na splnění kritérií pro přijetí podle článku 5. Tento požadavek nevede k pozastavení práva držitele modré karty EU přijmout a vykonávat nové zaměstnání.

4. Držitel modré karty EU má během doby nezaměstnanosti možnost hledat a přijmout zaměstnání v souladu s tímto článkem. V souladu s příslušnými vnitrostátními postupy oznámí příslušným orgánům členského státu pobytu začátek a v relevantním případě konec doby nezaměstnanosti.

5. Aniž jsou dotčena kritéria pro přijetí stanovená v článku 5, mohou členské státy držitelům modré karty EU umožnit, aby v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právem souběžně se zaměstnáním vyžadujícím vysokou kvalifikaci vykonávali samostatnou výdělečnou činnost. Tím není dotčena pravomoc členských států omezit rozsah povolené samostatné výdělečné činnosti.

Každá taková samostatná výdělečná činnost musí být vedlejší ve vztahu k hlavní činnosti dotčené osoby, která je držitelem modré karty EU.

6. V případě, že členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, zajistí držitelům modré karty EU přístup k samostatné výdělečné činnosti za podmínek, které nejsou méně příznivé než podmínky stanovené v rámci příslušného vnitrostátního režimu.

7. Aniž jsou dotčena kritéria pro přijetí stanovená v článku 5, mohou členské státy držitelům modré karty EU umožnit, aby v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právem vedle své hlavní činnosti, kterou vykonávají jako držitelé modré karty EU, vykonávali i jiné pracovní činnosti.

8. Odchylně od odstavce 1 může členský stát, v souladu se stávajícím vnitrostátním nebo unijním právem, ponechat v platnosti omezení přístupu k zaměstnání, pokud činnosti v rámci takového zaměstnání alespoň příležitostně zahrnují zapojení do výkonu veřejné moci a odpovědnost za ochranu obecných zájmů státu, nebo pokud je výkon takových pracovních činností vyhrazen pro státní příslušníky uvedeného členského státu, občany Unie nebo občany EHP.

9. Tímto článkem není dotčena případná zásada upřednostňování občanů Unie podle příslušných aktů o přistoupení.

1. Držitelé modré karty EU mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, jenž modrou kartu EU vydal, pokud jde o:

2. Pokud jde o odst. 1 písm. c), mohou členské státy omezit rovné zacházení, pokud jde o granty a půjčky na studium a obživu či jiné granty a půjčky týkající se středoškolského a vysokoškolského vzdělávání a odborné přípravy. Přístup k vysokoškolskému a postsekundárnímu vzdělávání může podléhat určitým požadavkům stanoveným vnitrostátním právem.

V souvislosti s odst. 1 písm. f) mohou členské státy omezit rovné zacházení, pokud jde o postupy pro získání bydlení. Tímto ustanovením není dotčena smluvní svoboda v souladu s unijním a vnitrostátním právem.

3. Držitelé modré karty EU přesídlující do třetí země nebo jejich pozůstalí, kteří pobývají ve třetí zemi a jejichž práva jsou odvozena od držitele modré karty EU, obdrží v souvislosti se stářím, invaliditou nebo úmrtím zákonný důchod vyplývající z předcházejícího zaměstnání držitele modré karty EU, na nějž vznikl nárok v souladu s právními předpisy uvedenými v článku 3 nařízení (ES) č. 883/2004, a to za stejných podmínek a podle stejné výměry jako státní příslušníci dotčených členských států, kteří přesídlí do třetí země.

4. Právem na rovné zacházení podle odstavce 1 není dotčeno právo členského státu odejmout modrou kartu EU nebo odmítnout prodloužení její platnosti v souladu s článkem 8.

5. Tento článek se nevztahuje na držitele modré karty EU, kteří v dotčeném členském státě požívají práva volného pohybu podle práva Unie.

6. Tento článek se vztahuje na držitele modré karty EU požívající mezinárodní ochrany pouze v případě, že mají bydliště v jiném členském státě, než je členský stát, který jim poskytl mezinárodní ochranu.

7. Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu pro účely zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, poskytnou držitelům modré karty EU stejná práva na rovné zacházení jako držitelům vnitrostátních povolení k pobytu, pokud jsou tato práva na rovné zacházení příznivější než práva stanovená v tomto článku.

1. Směrnice 2003/86/ES se použije s odchylkami stanovenými v tomto článku.

2. Odchylně od čl. 3 odst. 1 a článku 8 směrnice 2003/86/ES nezávisí sloučení rodiny na tom, zda lze odůvodněně předpokládat, že držitel modré karty EU získá právo trvalého pobytu, obdrží povolení k pobytu s dobou platnosti alespoň jeden rok nebo dosáhne minimální délky pobytu.

3. Odchylně od čl. 4 odst. 1 třetího pododstavce a čl. 7 odst. 2 druhého pododstavce směrnice 2003/86/ES lze integrační podmínky a opatření zmíněné v uvedených ustanoveních použít teprve poté, co bylo dotčeným osobám přiznáno právo na sloučení rodiny.

4. Odchylně od čl. 5 odst. 4 prvního pododstavce směrnice 2003/86/ES se v případě splnění podmínek pro sloučení rodiny a v případě, že byly úplné žádosti podány souběžně, rozhodnutí týkající se žádostí rodinných příslušníků přijmou a oznámí ve stejné době jako rozhodnutí o žádosti o modrou kartu EU. Pokud se rodinní příslušníci připojí k držiteli modré karty EU až poté, co mu modrá karta EU byla vydána, a pokud jsou splněny podmínky pro sloučení rodiny, rozhodnutí se přijme a oznámí co nejdříve, nejpozději však 90 dnů po dni podání úplné žádosti. Ustanovení čl. 11 odst. 2 a 3 této směrnice se použijí přiměřeně.

5. Odchylně od čl. 13 odst. 2 a 3 směrnice 2003/86/ES je doba platnosti povolení k pobytu vydaných rodinným příslušníkům stejná jako doba platnosti modré karty EU, pokud to umožňuje platnost jejich cestovních dokladů.

6. Odchylně od čl. 14 odst. 2 směrnice 2003/86/ES členské státy neuplatní žádné lhůty, pokud jde o přístup na trh práce pro rodinné příslušníky. Odchylně od čl. 14 odst. 1 písm. b) uvedené směrnice, a aniž jsou dotčena omezení uvedená v čl. 15 odst. 8 uvedené směrnice, mají rodinní příslušníci v dotčeném členském státě přístup k jakémukoli zaměstnání a k samostatné výdělečné činnosti v souladu s platnými požadavky podle vnitrostátního práva.

7. Odchylně od čl. 15 odst. 1 směrnice 2003/86/ES se pro účely výpočtu doby pobytu, jež se vyžaduje k získání samostatného povolení k pobytu, sčítají doby pobytu v různých členských státech. Členské státy mohou vyžadovat, aby podání příslušné žádosti bezprostředně předcházely dva roky oprávněného a nepřetržitého pobytu na území členského státu, v němž byla žádost o samostatné povolení k pobytu podána.

8. Tento článek se nevztahuje na rodinné příslušníky držitelů modré karty EU, kteří v dotčeném členském státě požívají práva volného pohybu podle práva Unie.

9. Tento článek se vztahuje na rodinné příslušníky držitelů modré karty EU požívající mezinárodní ochrany pouze v případě, že tito držitelé modré karty EU pobývají v jiném členském státě, než je členský stát, který jim poskytl mezinárodní ochranu.

10. Pokud členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu pro účely zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, poskytnou držitelům modré karty EU a jejich rodinným příslušníkům stejná práva, jaká jsou poskytována držitelům vnitrostátních povolení k pobytu a jejich rodinným příslušníkům, pokud jsou tato práva příznivější než práva stanovená v tomto článku.

1. Směrnice 2003/109/ES se použije s odchylkami stanovenými v tomto článku.

2. Odchylně od čl. 4 odst. 1 směrnice 2003/109/ES může držitel modré karty EU, který využil možnosti stanovené v článku 21 této směrnice, sčítat doby pobytu v různých členských státech za účelem dodržení požadavku týkajícího se délky pobytu, pokud tento držitel modré karty EU současně dosáhl:

3. Pro účely výpočtu doby oprávněného a nepřetržitého pobytu na území Unie podle odst. 2 písm. a) tohoto článku a odchylně od čl. 4 odst. 3 prvního pododstavce směrnice 2003/109/ES období nepřítomnosti na území dotčených členských států nepřerušují dobu oprávněného a nepřetržitého pobytu, jsou-li kratší než dvanáct po sobě jdoucích měsíců a úhrnně během uvedené doby nepřekračují osmnáct měsíců.

4. Odchylně od čl. 9 odst. 1 písm. c) směrnice 2003/109/ES prodlouží členské státy dobu, po kterou mohou být dlouhodobě pobývající rezident EU, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu s poznámkou podle čl. 19 odst. 2 této směrnice, a jeho rodinní příslušníci, kterým bylo přiznáno právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU, nepřítomni na území Unie, po dobu 24 po sobě jdoucích měsíců.

5. Ustanovení čl. 16 odst. 1 písm. f), čl. 16 odst. 3, článku 20 a v relevantních případech článků 17 a 22 se vztahují na držitele povolení k dlouhodobému pobytu s poznámkou podle čl. 19 odst. 2.

6. Pokud dlouhodobě pobývající rezident EU, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu s poznámkou podle čl. 19 odst. 2 této směrnice, využije svého práva přesídlit do druhého členského státu podle kapitoly III směrnice 2003/109/ES, čl. 14 odst. 3 a 4 uvedené směrnice se nepoužije. Druhý členský stát může použít opatření podle čl. 21 odst. 8 této směrnice.

1. Členské státy vydají držitelům modré karty EU, kteří splňují podmínky pro získání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU stanovené v článku 18 této směrnice, povolení k pobytu podle nařízení (ES) č. 1030/2002.

2. V povolení k pobytu uvedeném v odstavci 1 členské státy uvedou do rubriky „poznámky“ poznámku „bývalý držitel modré karty EU“.

1. Pokud státní příslušník třetí země, který je držitelem platné modré karty EU vydané členským státem, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, vstoupí a pobývá na území jednoho nebo více druhých členských států po dobu 90 dnů v kterémkoli období 180 dnů za účelem výkonu obchodní činnosti, nevyžaduje od něj druhý členský stát žádné jiné povolení k výkonu této činnosti než modrou kartu EU.

2. Státní příslušník třetí země, který je držitelem platné modré karty EU vydané členským státem, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, je oprávněn vstoupit a pobývat na území jednoho nebo více druhých členských států za účelem výkonu obchodní činnosti po dobu až 90 dnů v kterémkoli období 180 dnů na základě modré karty EU a platného cestovního dokladu. Pokud držitel modré karty EU překročí vnitřní hranici, na níž kontroly zatím nebyly zrušeny, do druhého členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, může tento druhý členský stát požadovat, aby držitel modré karty EU prokázal obchodní účel pobytu. Druhý členský stát nevyžaduje žádné jiné povolení k výkonu obchodní činnosti než modrou kartu EU.

1. Státní příslušník třetí země má po dvanácti měsících oprávněného pobytu v prvním členském státě jako držitel modré karty EU nárok vstoupit do druhého členského státu, pobývat v něm a pracovat za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci na základě modré karty EU a platného cestovního dokladu podle podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pokud je modrá karta EU vydána členským státem, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, a držitel modré karty EU překročí pro účely dlouhodobé mobility vnitřní hranici, na níž kontroly zatím nebyly zrušeny, do druhého členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, může tento druhý členský stát požadovat, aby držitel modré karty EU předložil platnou modrou kartu EU vydanou prvním členským státem a pracovní smlouvu nebo závaznou pracovní nabídku zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci v druhém členském státě na dobu nejméně šesti měsíců.

3. Co nejdříve a nejpozději jeden měsíc poté, co držitel modré karty EU vstoupil na území druhého členského státu, musí být příslušnému orgánu tohoto členského státu podána žádost o modrou kartu EU. K této žádosti se přiloží veškeré doklady prokazující splnění podmínek uvedených v odstavci 4 pro potřeby druhého členského státu. Členské státy určí, zda má žádost podat státní příslušník třetí země, nebo zaměstnavatel. Alternativně mohou členské státy umožnit, aby žádost podal kterýkoli z nich.

Držiteli modré karty EU je umožněno začít pracovat v druhém členském státě nejpozději 30 dnů po dni podání úplné žádosti.

Žádost může být příslušným orgánům druhého členského státu podána ještě během pobytu držitele modré karty EU na území prvního členského státu.

4. Pro účely žádosti uvedené v odstavci 3 žadatel předloží:

Pokud jde o první pododstavec písm. c), pro účely podání žádosti o modrou kartu EU ve druhém členském státě se s držiteli modré karty EU zachází stejně jako s občany Unie, pokud jde o uznávání odborné kvalifikace, v souladu s platným unijním a vnitrostátním právem.

V případě neregulovaných povolání, pokud první členský stát vydal modrou kartu EU na základě vyšších odborných dovedností pro povolání, která nejsou uvedena v příloze I, je možné požadovat, aby žadatel předložil doklady potvrzující vyšší odbornou kvalifikaci ve vztahu k práci, kterou má vykonávat, v souladu s vnitrostátním právem druhého členského státu.

5. Pro účely žádosti uvedené v odstavci 3 může dotčený členský stát po žadateli požadovat:

6. Druhý členský stát žádost o modrou kartu EU zamítne, pokud:

7. Na veškerá řízení o žádosti za účelem dlouhodobé mobility se obdobně použijí procesní záruky stanovené v čl. 11 odst. 2 a 3. Aniž je dotčen odstavec 4 tohoto článku, v rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dlouhodobou mobilitu se zohlední konkrétní okolnosti daného případu a dodrží zásada přiměřenosti.

8. Druhý členský stát může zamítnout žádost o modrou kartu EU na základě kontroly provedené v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. a) pouze v případě, že tento členský stát takové kontroly provádí i v případech, kdy je prvním členským státem.

9. Druhý členský stát přijme jedno z těchto rozhodnutí o žádosti o modrou kartu EU:

Odchylně od čl. 11 odst. 1 oznámí druhý členský stát své rozhodnutí žadateli a prvnímu členskému státu písemně co nejdříve, nejpozději však 30 dnů po dni podání úplné žádosti.

Za výjimečných a řádně odůvodněných okolností souvisejících se složitostí žádosti může členský stát lhůtu uvedenou ve druhém pododstavci prodloužit o 30 dnů. O tomto prodloužení uvědomí žadatele nejpozději 30 dnů po dni podání úplné žádosti.

V oznámení prvnímu členskému státu uvede druhý členský stát veškeré důvody zamítnutí žádosti podle odst. 6 písm. b) a d).

10. Pokud doba platnosti modré karty EU vydané prvním členským státem skončí během řízení o žádosti, může druhý členský stát vydat vnitrostátní povolení k dočasnému pobytu nebo s ním srovnatelné povolení umožňující žadateli nadále oprávněně pobývat na jeho území, dokud příslušné orgány o žádosti nerozhodnou.

11. Již ve druhém případě, kdy držitel modré karty EU a případně jeho rodinní příslušníci využijí možnosti přesídlit do jiného členského státu podle tohoto článku a článku 22, se „prvním členským státem“ rozumí členský stát, z něhož dotčená osoba přesídluje, a „druhým členským státem“ členský stát, v němž žádá o pobyt. Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku může držitel modré karty EU podruhé přesídlit do jiného členského státu po šesti měsících oprávněného pobytu v prvním členském státě jako držitel modré karty EU.

1. Pokud držitel modré karty EU přesídluje do druhého členského státu v souladu s článkem 21, a byla-li jeho rodina již vytvořena v prvním členském státě, jsou rodinní příslušníci oprávněni držitele modré karty EU doprovázet nebo se k němu připojit.

Směrnice 2003/86/ES a článek 17 této směrnice se použijí v případech uvedených v prvním pododstavci tohoto odstavce s odchylkami stanovenými v odstavcích 2 až 7 tohoto článku.

Pokud nebyla rodina vytvořena již v prvním členském státě, použije se článek 17 této směrnice.

2. Odchylně od čl. 13 odst. 1 směrnice 2003/86/ES jsou rodinní příslušníci držitele modré karty EU oprávněni vstoupit a pobývat ve druhém členském státě na základě platných povolení k pobytu, která získali v prvním členském státě jako rodinní příslušníci držitele modré karty EU.

V případě, že povolení k pobytu rodinných příslušníků byla vydána členským státem, který neuplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, a tito rodinní příslušníci se k držiteli modré karty EU připojí při překročení vnitřní hranice, na níž kontroly zatím nebyly zrušeny, za účelem přesídlení do druhého členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, může tento druhý členský stát požadovat, aby rodinní příslušníci předložili svá povolení k pobytu, která získali v prvním členském státě jako rodinní příslušníci držitele modré karty EU.

3. Odchylně od čl. 5 odst. 3 směrnice 2003/86/ES předloží dotčení rodinní příslušníci nebo držitel modré karty EU do jednoho měsíce po vstupu na území druhého členského státu, v souladu s vnitrostátním právem, příslušným orgánům tohoto členského státu žádost o povolení k pobytu jako rodinný příslušník.

Pokud platnost povolení k pobytu rodinného příslušníka vydaného prvním členským státem skončí během tohoto postupu nebo již dále držitele neopravňuje k oprávněnému pobytu ve druhém členském státě, umožní druhý členský stát rodinnému příslušníkovi zůstat na jeho území, dokud příslušné orgány druhého členského státu o žádosti nerozhodnou, v případě potřeby na základě vydání vnitrostátního povolení k dočasnému pobytu nebo s ním srovnatelného povolení.

4. Odchylně od čl. 5 odst. 2 a čl. 7 odst. 1 směrnice 2003/86/ES může druhý členský stát požadovat, aby dotčení rodinní příslušníci k žádosti o povolení k pobytu přiložili:

5. Jsou-li podmínky stanovené v tomto článku splněny a žádosti byly podány současně, vydá druhý členský stát povolení k pobytu pro rodinné příslušníky současně s modrou kartou EU.

Odchylně od čl. 17 odst. 4, jsou-li podmínky stanovené v tomto článku splněny a rodinní příslušníci se připojí k držiteli modré karty EU až poté, co mu byla modrá karta EU vydána, vydají se povolení k pobytu pro rodinné příslušníky nejpozději 30 dnů po dni podání úplné žádosti.

Za řádně odůvodněných okolností souvisejících se složitostí žádosti mohou členské státy lhůtu uvedenou ve druhém pododstavci prodloužit nejvýše o 30 dnů.

6. Tento článek se vztahuje na rodinné příslušníky držitelů modré karty EU požívajících mezinárodní ochrany pouze v případě, že tito držitelé modré karty EU přesídlí do jiného členského státu, než je členský stát, který jim poskytl mezinárodní ochranu.

7. Tento článek se nevztahuje na rodinné příslušníky držitelů modré karty EU, kteří ve druhém členském státě požívají práva volného pohybu podle práva Unie.

1. V případě, že držitel modré karty EU přesídlí do jiného členského státu v souladu s článkem 21, nesmí mu první členský stát, bez ohledu na čl. 8 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a), modrou kartu EU odejmout, dokud druhý členský stát nerozhodne o žádosti o dlouhodobou mobilitu.

2. Pokud druhý členský stát žádost o modrou kartu EU podle čl. 21 odst. 9 písm. b) zamítne, umožní první členský stát na základě žádosti druhého členského státu držiteli modré karty EU a případně jeho rodinným příslušníkům bez dalších formalit a bezodkladně opětovný vstup. Tento postup se použije i v případě, kdy doba platnosti modré karty EU vydané prvním členským státem skončila nebo kdy byla modrá karta EU během posuzování žádosti odňata.

3. Držitel modré karty EU nebo jeho zaměstnavatel ve druhém členském státě mohou nést náklady související s opětovným vstupem držitele modré karty EU a jeho rodinných příslušníků podle odstavce 2.

4. Členské státy mohou v souladu s článkem 14 uložit sankce zaměstnavateli držitele modré karty EU, je-li tento zaměstnavatel odpovědný za nedodržení podmínek mobility stanovených v této kapitole.

5. Pokud členský stát odejme modrou kartu EU obsahující poznámku podle čl. 9 odst. 5 nebo neprodlouží její platnost a rozhodne se státního příslušníka třetí země vyhostit, požádá členský stát uvedený v této poznámce o potvrzení, zda dotčená osoba v tomto členském státě stále požívá mezinárodní ochrany. Členský stát uvedený v poznámce odpoví do jednoho měsíce od obdržení žádosti o potvrzení.

Pokud státní příslušník třetí země v členském státě uvedeném v poznámce nadále požívá mezinárodní ochrany, je vyhoštěn do tohoto členského státu, který této osobě a jejím rodinným příslušníkům bezodkladně a bez formalit umožní opětovný vstup, aniž je dotčeno platné unijní či vnitrostátní právo a aniž je dotčena zásada zachování celistvosti rodiny.

Odchylně od druhého pododstavce tohoto odstavce si členský stát, který přijal rozhodnutí o vyhoštění, ponechá právo vyhostit státního příslušníka třetí země v souladu se svými mezinárodními závazky do jiné země, než je členský stát, který poskytl mezinárodní ochranu, pokud jsou ve vztahu k tomuto státnímu příslušníku třetí země splněny podmínky uvedené v čl. 21 odst. 2 směrnice 2011/95/EU.

6. Překročí-li držitel modré karty EU nebo jeho rodinní příslušníci vnější hranici členského státu, který uplatňuje schengenské acquis v plném rozsahu, konzultuje tento členský stát Schengenský informační systém v souladu s nařízením (EU) 2016/399. Tento členský stát odepře vstup osobám, u kterých byl pořízen záznam za účelem odepření vstupu a pobytu v rámci Schengenského informačního systému.

1. Členské státy zajistí, aby žadatelé o modrou kartu EU měli snadný přístup k informacím o dokladech nezbytných pro podání žádosti a o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahuje tato směrnice, a jejich rodinných příslušníků, včetně informací o právech, povinnostech a procesních zárukách. Tyto informace zahrnují informace o minimální výši mzdy v dotčeném členském státě podle čl. 5 odst. 3, 4 a 5 a o příslušných poplatcích.

Tyto informace rovněž zahrnují informace o:

Pokud se členské státy rozhodnou zavést právní nebo správní opatření podle článku 6 nebo využít možnosti uvedené v čl. 7 odst. 2 písm. a), sdělí informace o tomto rozhodnutí týmž způsobem. V rámci informací o kontrolách situace na trhu práce podle čl. 7 odst. 2 písm. a) se ve vhodných případech uvedou dotčená odvětví, povolání a regiony.

2. V případě, že členské státy vydávají vnitrostátní povolení k pobytu za účelem zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, zajistí k informacím o modré kartě EU stejný přístup jako k informacím o vnitrostátních povoleních k pobytu.

3. Členské státy Komisi alespoň jednou ročně a po každé změně sdělí:

Pokud členské státy zamítají žádosti o modrou kartu EU na základě ohledů vyplývajících z etického náboru pracovníků podle čl. 7 odst. 2 písm. e), každý rok tato zamítnutí oznámí a odůvodní Komisi a ostatním členským státům ve vztahu k dotčeným zemím a povoláním.

Členské státy informují Komisi o dohodách se třetími zeměmi, které uzavřely v souladu s čl. 7 odst. 2 písm. e).

1. Do 18. listopadu 2025 a poté každý rok předají členské státy Komisi v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících (Úř. věst. L 199, 31.7.2007, s. 23).) statistiky o počtu státních příslušníků třetích zemí, kterým byla v předchozím kalendářním roce vydána modrá karta EU, a o počtu státních příslušníků třetích zemí, kterým byla žádost o její vydání v předchozím kalendářním roce zamítnuta, přičemž konkrétně uvedou žádosti, které byly odmítnuty na základě článku 6 této směrnice nebo které byly zamítnuty podle čl. 7 odst. 2 písm. a) této směrnice, jakož i statistiky o počtu státních příslušníků třetích zemí, kterým byla v předchozím kalendářním roce platnost modré karty EU prodloužena nebo jim byla modrá karta EU odňata. Tyto statistiky jsou členěny podle státní příslušnosti, délky platnosti povolení, pohlaví a věku žadatelů, a pokud jsou příslušné údaje dostupné, podle povolání, velikosti podniku zaměstnavatele a hospodářského odvětví. Statistiky o státních příslušnících třetích zemí, kterým byla udělena modrá karta EU, jsou dále členěny na osoby požívající mezinárodní ochrany, požívající práva volného pohybu a osoby, které získaly právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta EU v některém členském státě v souladu s článkem 18 této směrnice.

Stejným způsobem se předá i statistika o přijatých rodinných příslušnících, avšak bez informací o jejich povolání a hospodářských odvětvích.

V případě držitelů modré karty EU a jejich rodinných příslušníků, kteří získali povolení k pobytu v některém druhém členském státě v souladu s články 21 a 22 této směrnice, se mezi poskytovanými informacemi navíc uvádí i členský stát předchozího pobytu.

2. Pro účely provádění čl. 5 odst. 3, 4 a 5 této směrnice se odkazuje na údaje poskytnuté členskými státy Eurostatu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 549/2013 ze dne 21. května 2013 o Evropském systému národních a regionálních účtů v Evropské unii (Úř. věst. L 174, 26.6.2013, s. 1).) a ve vhodných případech na vnitrostátní údaje.

1. Seznam povolání, pro něž jsou znalosti, dovednosti a kompetence doložené požadovaným počtem let relevantní odborné praxe považovány za rovnocenné se znalostmi, dovednostmi a kompetencemi doloženými vysokoškolskou kvalifikací pro účely žádosti o modrou kartu EU, je stanoven v příloze I.

2. Komise do 18. listopadu 2026 a poté každé dva roky podá Evropskému parlamentu a Radě zprávu o svém posouzení seznamu povolání v příloze I s ohledem na měnící se potřeby trhu práce. Tyto zprávy vypracuje po konzultaci vnitrostátních orgánů a na základě veřejné konzultace, která zahrnuje sociální partnery. Komise může na základě těchto zpráv případně předložit legislativní návrhy na změnu přílohy I.

1. Členské státy určí kontaktní místa, která odpovídají za přijímání a předávání informací potřebných k provedení článků 18, 20, 21 a 24 a vzájemně účinně spolupracují.

2. Kontaktní místa uvedená v odstavci 1 tohoto článku zejména účinně spolupracují v rámci postupů uznávání se zúčastněnými subjekty v odvětví vzdělávání, odborné přípravy, zaměstnanosti a mládeže, stejně jako v dalších příslušných oblastech politiky v rozsahu potřebném k provádění čl. 5 odst. 1 písm. b).

3. Členské státy zajišťují při výměně informací podle odstavce 1 odpovídající spolupráci. Členské státy upřednostňují výměnu informací elektronickými prostředky.

V čl. 2 odst. 2 směrnice (EU) 2016/801 se písmeno g) nahrazuje tímto:

• „g) kteří žádají o pobyt v některém členském státě za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1883 ze dne 20. října 2021 o podmínkách pro vstup a pobyt státních příslušníků třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci a o zrušení směrnice Rady 2009/50/ES (Úř. věst. L 382, s. 28.10.2021, s. 1).“).

1. Členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 18. listopadu 2023. Znění těchto předpisů neprodleně sdělí Komisi.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Musí rovněž obsahovat prohlášení, že odkazy ve stávajících právních a správních předpisech na směrnici zrušenou touto směrnicí se považují za odkazy na tuto směrnici. Způsob odkazu a znění prohlášení si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.