Toto nařízení stanovuje normy:

1. Toto nařízení se vztahuje na podmínky, které musejí splňovat příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, a na obsah mezinárodní ochrany, která jim je udělena.

2. Toto nařízení se nevztahuje na vnitrostátní humanitární statusy udělené členskými státy státním příslušníkům třetích zemí a osobám bez státní příslušnosti, které nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení. Udělují-li se tyto vnitrostátní humanitární statusy, nesmí v jejich případě hrozit záměna s mezinárodní ochranou.

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Žadatelé předkládají veškeré podklady, jimiž jsou schopni doložit svou žádost o mezinárodní ochranu. Za tímto účelem musejí plně spolupracovat s rozhodujícím orgánem a dalšími příslušnými orgány a po celou dobu řízení, včetně období posuzování relevantních prvků žádosti, musejí být přítomni a být k dispozici na území členského státu příslušného pro posouzení jejich žádosti.

2. Podklady uvedené v odstavci 1 zahrnují:

3. Rozhodující orgán posoudí relevantní prvky žádosti o mezinárodní ochranu podle článku 34 nařízení (EU) 2024/1348.

4. Skutečnost, že žadatel již byl pronásledován či utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám pronásledování či způsobení vážné újmy, je považována za závažný ukazatel důvodných obav žadatele z pronásledování nebo reálného nebezpečí utrpění vážné újmy, neexistují-li dobré důvody domnívat se, že pronásledování nebo způsobení vážné újmy se již nebude opakovat.

5. Nejsou-li jeden nebo více konkrétních prvků prohlášení žadatele doloženy písemnými nebo jinými doklady, nevyžadují se k těmto konkrétním prvkům další důkazy, pokud jsou splněny tyto podmínky:

1. Důvodná obava z pronásledování nebo reálné nebezpečí vážné újmy mohou být založeny na:

2. Je-li nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy založeno na okolnostech, které vyvolal sám žadatel po opuštění země původu pouze nebo hlavně za účelem vytvoření podmínek nezbytných k žádosti o mezinárodní ochranu, mohou rozhodující orgány odmítnout udělení mezinárodní ochrany za předpokladu, že je takové rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu v souladu s Ženevskou úmluvou o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, doplněné Newyorským protokolem ze dne 31. ledna 1967 (dále jen „Ženevská úmluva“), Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a Listinou.

Původci pronásledování nebo vážné újmy mohou být:

1. Ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou mohou poskytnout pouze tito aktéři, pokud jsou schopni a ochotni zajistit účinnou, nikoli jen dočasnou ochranu v souladu s odstavcem 2:

2. Ochrana před pronásledováním nebo vážnou újmou musí být účinná a nesmí být pouze dočasná. Má se za to, že ochrana je poskytována, jestliže poskytovatelé ochrany uvedení v odstavci 1 činí přiměřené kroky k zabránění pronásledování nebo utrpění vážné újmy, mimo jiné zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujícího pronásledování nebo působení vážné újmy, a žadatel má k této ochraně přístup.

3. Při posuzování, zda stabilní, zavedené nestátní orgány, včetně mezinárodních organizací, ovládají stát nebo podstatnou část jeho území a poskytují ochranu ve smyslu odstavce 2, zohlední rozhodující orgán přesné aktuální informace o zemích původu získané z relevantních a dostupných vnitrostátních, unijních a mezinárodních zdrojů, a popřípadě společné analýzy situace v určitých zemích původu, a pokyny uvedené v článku 11 nařízení (EU) 2021/2303.

1. Pokud stát nebo státní subjekt nejsou původci pronásledování či vážné újmy, rozhodující orgán přezkoumá v rámci posuzování žádosti o mezinárodní ochranu, zda žadatel nepotřebuje mezinárodní ochranu, protože může bezpečně a legálně vycestovat a vstoupit do jiné části země původu a lze důvodně předpokládat, že se v ní usadí, a:

2. Je-li původcem pronásledování nebo vážné újmy stát nebo státní subjekt, rozhodující orgán uplatní domněnku, že účinná ochrana není žadateli dostupná a není třeba provést posouzení uvedené v odstavci 1.

Rozhodující orgán může provést posouzení uvedené v odstavci 1 pouze tehdy, je-li jasně zjištěno, že pronásledování nebo vážná újma hrozí ze strany subjektu, jehož moc je jasně omezena na konkrétní zeměpisnou oblast, nebo tehdy, má-li stát samotný kontrolu pouze nad určitými částmi svého území.

3. Rozhodující orgán provede posouzení uvedené v odstavci 1 poté, co zjistí, že by se na žadatele jinak vztahovala kvalifikační kritéria stanovená v tomto nařízení. Důkazní břemeno při prokazování, že žadatel má k dispozici alternativní vnitrostátní ochranu, nese rozhodující orgán. Žadatel je oprávněn předložit důkazy či jakékoli náležitosti dokládající, že v jeho případě tato alternativní vnitrostátní ochrana není k dispozici. Rozhodující orgán zohlední důkazy a podklady předložené žadatelem.

4. Při posuzování otázky, zda má žadatel důvodnou obavu z pronásledování nebo zda mu hrozí reálné nebezpečí vážné újmy či zda má v dotčené části země původu přístup k ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou v souladu s odstavcem 1, přihlíží rozhodující orgán v době, kdy o žádosti o mezinárodní ochranu rozhoduje, k celkové situaci panující v dotčené části země a k osobní situaci žadatele v souladu s článkem 4. Za tímto účelem rozhodující orgán zohlední přesné a aktuální informace získané z relevantních a dostupných vnitrostátních, unijních a mezinárodních zdrojů a případně i společnou analýzu situace v určitých zemích původu a pokyny uvedené v článku 11 nařízení (EU) 2021/2303.

5. Pro účely odstavce 1 vezme rozhodující orgán v úvahu:

6. Je-li žadatelem nezletilá osoba bez doprovodu, vezme rozhodující orgán v úvahu její nejlepší zájem, zejména pokud jde o dostupnost náležité péče a opatrovnictví.

1. Jednání je považováno za pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. A Ženevské úmluvy, pokud

2. Za pronásledování ve smyslu odstavce 1 lze mimo jiné považovat toto jednání:

3. Aby žadatel splňoval definici „uprchlíka“ stanovenou v čl. 3 bodu 5, musí existovat souvislost mezi důvody pronásledování uvedenými v článku 10 a pronásledováním ve smyslu odstavce 1 tohoto článku nebo neexistencí ochrany před takovým jednáním.

1. Při posuzování důvodů pronásledování je třeba zohlednit, že:

V závislosti na okolnostech v zemi původu zahrnuje pojem příslušnosti k určité společenské skupině podle prvního pododstavce písm. d) členství ve skupině založené na společných charakteristických rysech sexuální orientace. Pro účely určení příslušnosti k určité společenské skupině nebo vymezení rysu takové skupiny musí být náležitě uvážena hlediska spojená s pohlavím, včetně genderové identity a vyjádření genderové příslušnosti.

2. Při posuzování otázky, zda má žadatel důvodnou obavu z pronásledování, není podstatné, zda žadatel skutečně má rasové, náboženské, národnostní, sociální nebo politické charakteristické rysy, které vedou k pronásledování, jestliže původce pronásledování tyto rysy žadateli přisuzuje.

3. Při posuzování otázky, zda má žadatel důvodnou obavu z pronásledování, nemůže rozhodující orgán rozumně očekávat, že žadatel přizpůsobí nebo změní své chování, přesvědčení či identitu, nebo že se zdrží určitého jednání, aby se v zemi původu vyhnul riziku pronásledování, je-li toto chování, přesvědčení nebo jednání nedílnou součástí jeho identity.

1. Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti přestane být uprchlíkem, jestliže nastane alespoň jedna z těchto skutečností:

Ustanovení odst. 1 písm. e) a f) prvního pododstavce se nevztahují na uprchlíka, který je schopen uvést naléhavé důvody podložené předchozím pronásledováním pro odmítnutí ochrany země své státní příslušnosti, nebo je-li osobou bez státní příslušnosti, pro odmítnutí ochrany země svého předchozího obvyklého pobytu.

2. Za účelem posouzení toho, zda se použije odst. 1 první pododstavec písm. e) a f), rozhodující orgán:

1. Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti jsou z postavení uprchlíka vyloučeni, jestliže tento státní příslušník nebo tato osoba:

2. Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti jsou z postavení uprchlíka vyloučeni, existují-li závažné důvody se domnívat, že tento státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti:

3. Odstavec 2 se vztahuje rovněž na osoby, které podněcují k páchání zločinů v něm uvedených nebo se jejich páchání jinak účastní.

4. Poté, co rozhodující orgán na základě posouzení závažnosti zločinů či jednání, které dotčená osoba spáchala, a osobní odpovědnosti této osoby a po zohlednění všech okolností těchto zločinů či jednání a situace dotčené osoby, zjistí, že lze uplatnit jeden nebo více relevantních důvodů pro vyloučení z postavení uprchlíka uvedených v odstavcích 2 nebo 3, daného žadatele z postavení uprchlíka vyloučí, aniž by prováděl posouzení přiměřenosti spojené s obavou z pronásledování.

5. V rámci posouzení uvedeného v odstavci 4 zohlední rozhodující orgán při prověřování podle odstavců 2 a 3 ve vztahu k nezletilé osobě mimo jiné to, zda by byla trestně odpovědná podle práva upravujícího minimální věkovou hranici trestní odpovědnosti v případě, že by daný trestný čin spáchala na území členského státu, který posuzuje žádost o mezinárodní ochranu.

1. Rozhodující orgán odejme postavení uprchlíka státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, jestliže:

2. V situacích, v nichž se použije odst. 1 písm. d) a e), se rozhodující orgán může rozhodnout postavení uprchlíka nepřiznat, jestliže rozhodnutí o žádosti o mezinárodní ochranu ještě nebylo přijato.

3. Osoby, na které se vztahují ustanovení odst. 1 písm. d) a e) nebo odstavce 2 tohoto článku, mají práva uvedená v článcích 3, 4, 16, 22, 31, 32 a 33 Ženevské úmluvy nebo podobná práva, pokud se nacházejí v členském státě.

4. V jednotlivých případech prokazuje rozhodující orgán, který postavení uprchlíka přiznal, že držitel postavení uprchlíka přestala být uprchlíkem, že mu nikdy nemělo být toto postavení přiznáno, nebo by tohoto postavení již neměl z důvodů stanovených v odstavci 1 tohoto článku držet. Během řízení o odnětí postavení uprchlíka se použije čl. 66 nařízení (EU) 2024/1348.

Vážná újma ve smyslu čl. 3 odst. 6 zahrnuje:

1. Osoba požívající statusu doplňkové ochrany přestává být osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu, jestliže okolnosti, které vedly k udělení tohoto statusu, pominuly nebo se natolik změnily, že ochrany již není třeba.

2. Za účelem posouzení toho, zda okolnosti, které vedly k udělení statusu doplňkové ochrany, pominuly nebo se natolik změnily, že ochrany již není třeba, rozhodující orgán:

3. Odstavec 1 se nevztahuje na osobu požívající statusu doplňkové ochrany, jež je schopna uvést naléhavé důvody podložené předchozí vážnou újmou pro odmítnutí ochrany země své státní příslušnosti, nebo je-li osobou bez státní příslušnosti, pro odmítnutí ochrany země svého předchozího obvyklého pobytu.

1. Státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti jsou vyloučení z nároku na doplňkovou ochranu, existují-li vážné důvody se domnívat, že tento státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti:

2. Odstavec 1 se vztahuje na osoby, které podněcují k páchání zločinů v něm uvedených nebo se jejich páchání jinak účastní.

3. Státního příslušníka třetí země nebo osobu bez státní příslušnosti je možné vyloučit z nároku na doplňkovou ochranu, pokud tento státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti před přijetím v dotčeném členském státě spáchala jeden nebo více zločinů, na které se nevztahují písmena a), b), a c) odstavce 1 a za které by jí byl uložen trest odnětí svobody, pokud by byly spáchány v dotčeném členském státě, a pokud tento státní příslušník třetí země nebo osoba bez státní příslušnosti zemi původu opustila pouze proto, aby se vyhnula trestu za uvedené zločiny.

4. Poté, co rozhodující orgán na základě posouzení závažnosti zločinů nebo jednání, kterého se dotčená osoba dopustila, a osobní odpovědnosti této osoby a po zohlednění všech okolností těchto zločinů či jednání a také situace dotčené osoby, zjistí, že lze uplatnit jeden nebo více relevantních důvodů pro její vyloučení z nároku na doplňkovou ochranu uvedených v odstavcích 1 a 2, vyloučí žadatele ze statusu dodatečné ochrany, aniž by provedl posouzení přiměřenosti spojené s obavou z vážné újmy.

5. V případě nezletilé osoby zohlední rozhodující orgán při prověřování skutečností podle odstavce 1 v rámci posouzení podle odstavce 4 mimo jiné to, zda by podle právní úpravy minimální věkové hranice trestní odpovědnosti platné v členském státě, který žádost o mezinárodní ochranu posuzuje, byla tato osoba trestně odpovědná, pokud by daný trestný čin spáchala na území tohoto členského státu, nebo zda byla tato nezletilá osoba po svém příchodu případně odsouzena za závažný zločin.

1. Rozhodující orgán odejme status doplňkové ochrany státnímu příslušníkovi třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti, jestliže:

2. V jednotlivých případech prokazuje rozhodující orgán, který udělil status doplňkové ochrany, že osoba požívající statusu doplňkové ochrany, přestala být osobou, která má nárok na doplňkovou ochranu, že jí nikdy neměl být status doplňkové ochrany udělen, nebo by tento status již neměla z důvodů uvedených v odstavci 1 tohoto článku požívat. Během řízení o odnětí statusu doplňkové ochrany se použije článek 66 nařízení (EU) 2024/1348.

1. Aniž jsou dotčena práva a povinnosti stanovené v Ženevské úmluvě, mají osoby požívající mezinárodní ochrany práva a povinnosti stanovené v této kapitole.

2. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají přístup k právům poskytovaným v souladu s touto kapitolou, jakmile je jim mezinárodní ochrana udělena, a to po dobu, po kterou mají postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany.

3. Nezíská-li osoba požívající mezinárodní ochrany povolení k pobytu do 15 dnů od udělení mezinárodní ochrany, přijme dotčený členský stát dočasná opatření, jako je registrace nebo vydání dokladu, s cílem zajistit, aby měla tato osoba účinný přístup k právům uvedeným v této kapitole, s výjimkou práv uvedených v článku 25 a 27, a to až do vydání povolení k pobytu v souladu s článkem 24.

4. Je-li při provádění této kapitoly zjištěno, že se jedná o osobu se zvláštními potřebami, například o nezletilou osobu, nezletilou osobu bez doprovodu, zdravotně postiženou osobu, starší osobu, těhotnou ženu, rodiče samoživitele s nezletilým dítětem nebo nezaopatřené zletilé dítě, oběť obchodování s lidmi, osobu se závažným onemocněním, osobu s duševní poruchou a osobu, která byla podrobena mučení, znásilnění nebo jiným formám hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, příslušné orgány tyto zvláštní potřeby zohlední.

5. Při provádění ustanovení této kapitoly ve vztahu k nezletilým osobám dbají příslušné orgány především na nejlepší zájem dítěte.

Příslušné orgány poskytnou osobám požívajícím mezinárodní ochrany informace o právech a povinnostech souvisejících s postavením uprchlíka nebo statusem doplňkové ochrany co nejdříve poté, co byla tato ochrana udělena. Tyto informace, které jsou upřesněny v příloze I, musejí:

1. Příslušné orgány členského státu, který udělil mezinárodní ochranu osobě požívající mezinárodní ochrany, vydají v souladu s vnitrostátními postupy povolení k pobytu rodinným příslušníkům této osoby požívající mezinárodní ochrany, kteří sami nesplňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany a kteří žádají o povolení k pobytu v tomto členském státě, pokud se nepoužijí odstavce 3, 4 nebo 5 tohoto článku a pokud je to slučitelné s osobním právním postavením rodinného příslušníka.

2. Povolení k pobytu vydané podle odstavce 1 musí mít stejné datum konce platnosti jako povolení k pobytu vydané osobě požívající mezinárodní ochrany a musí být možné je prodloužit na stejnou dobu, během níž platí prodloužené povolení k pobytu vydané osobě požívající mezinárodní ochrany. Doba platnosti povolení k pobytu uděleného rodinnému příslušníkovi nesmí překročit dobu platnosti povolení k pobytu, jehož držitelem je osoba požívající mezinárodní ochrany.

3. Povolení k pobytu nesmí být podle tohoto nařízení vydáno rodinnému příslušníkovi, který je nebo by byl vyloučen z mezinárodní ochrany podle kapitol III a V.

4. Povolení k pobytu podle tohoto nařízení nesmí být vydáno manželovi nebo manželce nebo nesezdanému partnerovi nebo nesezdané partnerce v trvalém vztahu, jsou-li závažné důvody domnívat se, že manželství nebo partnerství bylo uzavřeno pouze proto, aby mohla daná osoba vstoupit na území dotčeného členského státu nebo v něm pobývat.

5. Vyžadují-li to důvody národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku ve vztahu k dotčenému rodinnému příslušníkovi, povolení k pobytu tomuto rodinnému příslušníkovi vydáno být nesmí, a dříve vydaná povolení k pobytu musejí být odňata nebo nesmí být prodloužena.

6. Rodinní příslušníci, jimž bylo vydáno povolení k pobytu podle odstavce 1 tohoto článku, mají práva uvedená v článcích 25 až 32, 34 a 35.

7. Členské státy mohou použít tento článek na jiné blízké příbuzné, včetně sourozenců, kteří před příchodem žadatele na území členského státu žili společně jako součást dané rodiny a kteří jsou ve vztahu závislosti na osobě požívající mezinárodní ochrany. Členské státy mohou použít tento článek na sezdanou nezletilou osobu za předpokladu, že je to v jejím nejlepším zájmu.

1. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají právo na povolení k pobytu po dobu, po kterou mají postavení uprchlíka nebo status doplňkové ochrany.

2. Co nejdříve po přiznání postavení uprchlíka či udělení statusu doplňkové ochrany a nejpozději 90 dnů od vyrozumění o takovém rozhodnutí o udělení mezinárodní ochrany se vydá povolení k pobytu, jehož jednotný formát je stanoven nařízením (ES) č. 1030/2002.

3. Povolení k pobytu se vydává zdarma nebo za poplatek nepřesahující poplatek požadovaný od státních příslušníků dotčeného členského státu za vydávání průkazů totožnosti.

4. Povolení k pobytu má počáteční období platnosti v případě osob, které jsou držiteli postavení uprchlíka, nejméně tři roky a v případě osob, které požívají status doplňkové ochrany, nejméně jeden rok.

Po uplynutí platnosti povolení k pobytu se jeho platnost prodlužuje v případě osob, které jsou držiteli postavení uprchlíka, nejméně o tři roky a v případě osob, které požívají status doplňkové ochrany, nejméně o dva roky.

Prodloužení platnosti povolení k pobytu se provádí tak, aby byla zajištěna kontinuita doby povoleného pobytu bez přerušení mezi obdobím, pro něž platnost povolení vypršela, a obdobím, na něž se vztahuje platnost prodlouženého povolení, za předpokladu, že osoba požívající mezinárodní ochrany jedná v souladu s příslušným vnitrostátním právem stanovujícím administrativní náležitosti pro prodloužení platnosti povolení k pobytu.

5. Příslušné orgány mohou zrušit povolení k pobytu nebo zamítnout prodloužení jeho platnosti pouze v případě, že odňaly postavení uprchlíka podle článku 14 nebo status doplňkové ochrany podle článku 19.

1. Pokud tomu nebrání závažné důvody národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku spojené s držitelem postavení uprchlíka, vystavují příslušné orgány osobám, které jsou držiteli postavení uprchlíka, cestovní doklady ve formě stanovené v příloze k Ženevské úmluvě, které splňují minimální normy pro bezpečnostní a biometrické prvky stanovené v nařízení (ES) č. 2252/2004. Tyto cestovní doklady musí být platné po dobu delší než jeden rok.

2. Pokud tomu nebrání závažné důvody národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku spojené s osobou požívající doplňkové ochrany, vystavují příslušné orgány osobám požívajícím doplňkové ochrany, které nejsou schopny získat cestovní pas svého státu nebo dosáhnout prodloužení jeho platnosti, cestovní doklady, které splňují minimální normy pro bezpečnostní a biometrické prvky stanovené v nařízení (ES) č. 2252/2004. Tyto cestovní doklady musí být platné po dobu delší než jeden rok.

3. Při plnění svých povinností stanovených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku vystavují příslušné orgány členských států, které se neúčastní schengenského acquis, držitelům postavení uprchlíka, doklady ve formě uvedené v příloze k Ženevské úmluvě, které odpovídají minimálním normám pro bezpečnostní a biometrické prvky, jež jsou rovnocenné těm, které jsou uvedeny v nařízení (ES) č. 2252/2004, s přihlédnutím ke specifikacím Mezinárodní organizace pro civilní letectví, zejména těm, které jsou uvedeny v dokumentu č. 9303 o strojově čitelných cestovních dokladech.

Při plnění svých povinností stanovených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku vystavují příslušné orgány členských států, které se neúčastní schengenského acquis, osobám, které požívají doplňkové ochrany a které nejsou schopny získat pas daného státu nebo dosáhnout prodloužení jeho platnosti, doklady odpovídající minimálním normám pro bezpečnostní a biometrické prvky, jež jsou rovnocenné těm, které jsou uvedeny v nařízení (ES) č. 2252/2004, s přihlédnutím ke specifikacím Mezinárodní organizace pro civilní letectví, zejména těm, které jsou uvedeny v dokumentu č. 9303 o strojově čitelných cestovních dokladech.

Osoby požívající mezinárodní ochrany nemají právo pobývat v jiném členském státě než v tom, který jim udělil mezinárodní ochranu. Tím není dotčeno jejich právo:

1. Osoby požívající mezinárodní ochrany získávají bezprostředně po jejím udělení právo vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost podle předpisů, které se obecně vztahují na dotčené povolání nebo veřejnou službu.

2. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají právo na stejné zacházení, jaké je poskytováno státním příslušníkům členského státu, který jim udělil mezinárodní ochranu, pokud jde o:

3. Příslušné orgány v případě potřeby usnadní plný přístup k činnostem uvedeným v odst. 2 písm. c) a d).

1. Nezletilé osoby, kterým byla udělena mezinárodní ochrana, mají právo na stejné zacházení, jaké je poskytováno státním příslušníkům členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil, pokud jde o přístup ke vzdělávacímu systému.

Právo osoby požívající mezinárodní ochrany na stejné zacházení, jaké je poskytováno státním příslušníkům členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil, trvá i pokud jde o dokončení sekundárního vzdělávání, bez ohledu na to, zda dosáhly zletilosti.

2. Dospělé osoby, kterým byla udělena mezinárodní ochrana, mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil, pokud jde o přístup k systému všeobecného vzdělávání, dalšímu vzdělávání nebo rekvalifikaci.

Bez ohledu na první pododstavec mohou příslušné orgány odmítnout poskytnout granty a půjčky dospělý osobám, jimž byla udělena mezinárodní ochrana, pokud to umožňuje jejich vnitrostátní právo.

1. V souvislosti se stávajícími postupy uznávání zahraničních diplomů, osvědčení a jiných dokladů o dosažené kvalifikaci se osobám požívajícím mezinárodní ochrany zajistí rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil.

2. Aniž je dotčen čl. 2 odst. 2 a čl. 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 7. září 2005 o uznávání odborných kvalifikací (Úř. věst. L 255, 30.9.2005, s. 22).), umožní příslušné orgány neomezený přístup k postupům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku osobám požívajícím mezinárodní ochrany, jež nemohou předložit písemné doklady o své kvalifikaci.

3. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají právo na rovné zacházení ve srovnání se státními příslušníky členského státu, který jim udělil mezinárodní ochranu, pokud jde o přístup ke vhodným systémům posuzování, validace a uznávání výsledků jejich předchozího vzdělání a praxe.

1. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají v oblasti sociálního zabezpečení a sociální pomoci právo na stejné zacházení, jaké je poskytováno státním příslušníkům členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil.

Přístup k některým formám sociální pomoci stanoveným vnitrostátním právem lze podmínit aktivní účastí osoby požívající mezinárodní ochrany na integračních opatřeních, je-li účast na těchto opatřeních povinná a za předpokladu, že jsou tato opatření dostupná a bezplatná.

2. Bez ohledu na odstavec 1 může být ustanovení o rovném zacházení, pokud jde o sociální pomoc, omezeno u osob požívajících doplňkové ochrany na základní podporu, pokud to umožňuje vnitrostátní právo.

Základní podpora zahrnuje alespoň:

1. Osoby požívající mezinárodní ochrany mají přístup ke zdravotní péči za stejných podmínek jako státní příslušníci členského státu, který jim udělil mezinárodní ochranu.

2. Osobám požívajícím mezinárodní ochrany, které mají zvláštní potřeby, například těhotným ženám, osobám se zdravotním postižením, osobám, které byly podrobeny mučení, znásilnění nebo jiným formám hrubého psychického, fyzického nebo sexuálního násilí, nebo nezletilým osobám, které byly oběťmi zneužívání, zanedbávání, vykořisťování, mučení nebo krutého, nelidského a ponižujícího zacházení nebo které trpěly v ozbrojeném konfliktu, musí být poskytnuta náležitá zdravotní péče a v případě potřeby i léčba duševních poruch za stejných podmínek jako státním příslušníkům členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil.

1. Co nejdříve po udělení mezinárodní ochrany nezletilé osobě bez doprovodu přijmou příslušné orgány nezbytná opatření dle vnitrostátního práva k jmenování opatrovníka.

Příslušné orgány mohou ponechat osobu již určenou jako zástupce podle čl. 23 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2024/1348 nebo podle čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2024/1346, aby jednala jako opatrovník, přičemž není nutné ji znovu formálně jmenovat.

Zástupci podle čl. 23 odst. 2 písm. b) nařízení (EU) 2024/1348 nebo čl. 27 odst. 1 písm. b) směrnice (EU) 2024/1346 zůstávají za nezletilou osobu bez doprovodu odpovědni až do jmenování opatrovníka.

Opatrovníkem nemohou být jmenovány organizace nebo fyzické osoby, jejichž zájmy jsou nebo by potenciálně mohly být se zájmy nezletilé osoby bez doprovodu v rozporu.

Je-li opatrovníkem určena organizace, musí podle tohoto nařízení co nejdříve určit fyzickou osobu odpovědnou za výkon povinností opatrovníka nezletilé osobě bez doprovodu.

2. Pro účely tohoto nařízení je v zájmu ochrany nejlepšího zájmu dítěte a zajištění celkového blaha nezletilé osoby bez doprovodu povinností opatrovníka:

Opatrovníci:

• a) mají nezbytné odborné znalosti a absolvují počáteční a další vhodná školení týkající se práv a potřeb nezletilých osob bez doprovodu, včetně těch, která se týkají příslušných norem na ochranu dětí;
• b) jsou vázáni pravidly pro zachování důvěrnosti stanovenými ve vnitrostátním právu, pokud jde o informace získané při výkonu jejich práce;
• c) mají čistý trestní rejstřík, pokud jde o přestupky a trestné činy související s dětmi, nebo přestupky a trestné činy, které by vedly k závažným pochybnostem o jejich schopnosti převzít odpovědnost ve vztahu k dětem.

3. Příslušné orgány pověří každého opatrovníka zastupováním přiměřeného a dostatečně omezeného počtu nezletilých osob bez doprovodu s cílem zajistit, aby byl schopen plnit své úkoly efektivně a aby nezletilé osoby bez doprovodu měly účinný přístup ke svým právům a podpoře.

4. V souladu s vnitrostátním právem členské státy zajistí, aby určité subjekty, včetně soudních orgánů, nebo jednotlivé osoby, byly pověřeny průběžným dohledem nad opatrovníky a jejich sledováním s cílem zajistit, aby opatrovníci plnili své úkoly uspokojivým způsobem.

Subjekty a osoby uvedené v prvním pododstavci kontrolují výkon opatrovníků, zejména pokud existují náznaky, že opatrovníci své úkoly uspokojivým způsobem neplní. Tyto subjekty a osoby rovněž bezodkladně přezkoumají veškeré stížnosti na opatrovníky podané nezletilými osobami bez doprovodu.

V případě nutnosti nahradí příslušné orgány osobu vykonávající úlohu opatrovníka jinou osobou, zejména pokud se domnívají, že tato osoba řádně neplní své úkoly.

Příslušné orgány nezletilým osobám bez doprovodu vysvětlí způsobem odpovídajícím věku a tak, aby bylo zajištěno, že nezletilé osoby informacím porozumí, jak podat stížnost na opatrovníka, a to v režimu důvěrnosti a bezpečí.

5. Při zohlednění nejlepšího zájmu dítěte jsou nezletilé osoby bez doprovodu umisťovány příslušnými orgány:

Přihlíží se k přáním nezletilých osob bez doprovodu s ohledem na jejich věk a stupeň vyspělosti.

6. Sourozenci mají pokud možno zůstat spolu, přičemž se přihlíží k nejlepšímu zájmu dotčené nezletilé osoby bez doprovodu, a zejména k jejímu věku a stupni vyspělosti. Změny místa pobytu nezletilých osob bez doprovodu musejí být omezeny na minimum.

7. Pokud vyhledávání rodinných příslušníků nezletilé osoby bez doprovodu započalo dříve, než byla této nezletilé osobě udělena mezinárodní ochrana, pokračuje se v něm i po udělení mezinárodní ochrany. Pokud vyhledávání rodinných příslušníků dosud zahájeno nebylo, bude zahájeno co nejdříve po udělení mezinárodní ochrany, pokud je to v nejlepším zájmu nezletilého.

V případech, kdy může být ohrožen život nebo integrita nezletilé osoby nebo jejích blízkých příbuzných, zejména pokud zůstali v zemi původu, je třeba dbát na to, aby shromažďování, zpracovávání a šíření informací o těchto osobách probíhalo důvěrně, aby nedošlo k ohrožení jejich bezpečnosti.

1. Osobám požívajícím mezinárodní ochrany se poskytne přístup k bydlení alespoň za rovnocenných podmínek, které se za obecně stejných okolností uplatní vůči ostatním státním příslušníkům třetích zemí oprávněně pobývajícím na území členského státu, který jim mezinárodní ochranu udělil.

2. Vnitrostátní postupy pro rozmístění osob požívajících mezinárodní ochrany zajistí, aby se s osobami požívajícími mezinárodní ochrany zacházelo rovným způsobem, pokud odlišné zacházení není objektivně odůvodněno. Tyto vnitrostátní postupy zajistí rovné příležitosti, pokud jde o přístup k ubytování.

1. S cílem podpořit a usnadnit začlenění osob požívajících mezinárodní ochrany do společnosti členského státu, který jim udělil mezinárodní ochranu, jim členský stát poskytuje nebo zprostředkovává přístup ke svým integračním opatřením, která zohledňují jejich specifické potřeby a která příslušné orgány považují za vhodná, zejména k jazykovým kurzům, programům občanské orientace, k integračním programům a odborné přípravě.

2. Osoby požívající mezinárodní ochrany se účastní integračních opatření, pokud je tato účast v členském státě, který jim mezinárodní ochranu udělil, povinná. Tato integrační opatření musí být dostupná a bezplatná.

3. Odchylně od odstavce 2 tohoto článku, a aniž je dotčen čl. 31 odst. 1 druhý pododstavec, mohou členské státy určitá povinná integrační opatření zpoplatnit, pokud má osoba požívající mezinárodní ochrany dostatečné prostředky a dané poplatky pro ni nepředstavují nepřiměřenou zátěž.

4. Příslušné orgány nesmějí uplatňovat sankce vůči osobám požívajícím mezinárodní ochrany, pokud se tyto osoby nejsou schopny účastnit integračních opatření v důsledku okolností, které nemohou ovlivnit.

Směrnice 2003/109/ES se mění takto: