(1) V nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 303, 28.11.2018, s. 39).) je stanoven seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musejí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum (dále jen „vízová povinnost“), a seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti v případě pobytu, jehož celková délka nepřekročí 90 dnů během jakéhokoli období 180 dnů, osvobozeni (dále jen „osvobození od vízové povinnosti“).

(2) Srbsko bylo nařízením Rady (ES) č. 1244/2009(Nařízení Rady (ES) č. 1244/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Úř. věst. L 336, 18.12.2009, s. 1).) převedeno na seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou od vízové povinnosti osvobozeni. V uvedeném nařízení byli z osvobození od vízové povinnosti vyjmuti držitelé srbských cestovních pasů vydaných srbským Koordinačním ředitelstvím (srbsky: Koordinaciona uprava).

(3) Po přijetí nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/850(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/850 ze dne 19. dubna 2023, kterým se mění nařízení (EU) 2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (Kosovo) (Úř. věst. L 110, 25.4.2023, s. 1).), kterým se Kosovo(Tímto označením nejsou dotčeny postoje k otázce statusu, přičemž označení je v souladu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999 a se stanoviskem Mezinárodního soudního dvora k vyhlášení nezávislosti Kosova.) převádí z části 2 přílohy I do části 4 přílohy II nařízení (EU) 2018/1806, zůstávají držitelé srbských cestovních pasů vydaných srbským Koordinačním ředitelstvím jedinou kategorií občanů v oblasti západního Balkánu, pro které platí vízová povinnost.

(4) Aby se zajistilo, že se na celý region západního Balkánu bude vztahovat stejný vízový režim, měli by být držitelé srbských cestovních pasů vydaných srbským Koordinačním ředitelstvím zahrnuti do odkazu na Srbsko uvedeného v části 1 přílohy II nařízení (EU) 2018/1806.

(5) Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 36.), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES(Rozhodnutí Rady 1999/437/ES ze dne 17. května 1999 o některých opatřeních pro uplatňování dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (Úř. věst. L 176, 10.7.1999, s. 31).).

(6) Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 52.), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES(Rozhodnutí Rady 2008/146/ES ze dne 28. ledna 2008 o uzavření Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropského společenství (Úř. věst. L 53, 27.2.2008, s. 1).).

(7) Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto nařízení ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis(Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 21.), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodech B a C rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU(Rozhodnutí Rady 2011/350/EU ze dne 7. března 2011 o uzavření Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis jménem Evropské unie, pokud jde o zrušení kontrol na vnitřních hranicích a pohyb osob (Úř. věst. L 160, 18.6.2011, s. 19).).

(8) Toto nařízení rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES(Rozhodnutí Rady 2002/192/ES ze dne 28. února 2002 o žádosti Irska, aby se na ně vztahovala některá ustanovení schengenského acquis (Úř. věst. L 64, 7.3.2002, s. 20).); Irsko se tedy nepodílí na přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.

(9) Pokud jde o Kypr, představuje toto nařízení akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 1 aktu o přistoupení z roku 2003,