Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3011 ze dne 27. listopadu 2024 o předávání trestního řízení
EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 82 odst. 1 druhý pododstavec písm. b) a d) této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům,
s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru(Úř. věst. C, C/2023/869, 8.12.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/C/2023/869/oj.),
v souladu s řádným legislativním postupem(Postoj Evropského parlamentu ze dne 23. dubna 2024 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a rozhodnutí Rady ze dne 5. listopadu 2024.),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Unie si vytyčila cíl udržovat a rozvíjet prostor svobody, bezpečnosti a práva.
(2) Haagský program: posílení svobody, bezpečnosti a práva v Evropské unii(Úř. věst. C 53, 3.3.2005, s. 1.) požaduje, aby členské státy zvážily možnosti, jak soustředit trestní stíhání přeshraničních mnohostranných záležitostí v jednom členském státě, aby byla zvýšena účinnost trestního stíhání při současném zaručení řádného výkonu spravedlnosti.
(3) V programu opatření k provádění zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v trestních věcech(Úř. věst. C 12, 15.1.2001, s. 10.) se vyzývá k zavedení nástroje umožňujícího předávání trestních řízení do jiných členských států.
(4) Je třeba dalšího rozvoje justiční spolupráce mezi členskými státy, aby se zlepšil účinný a řádný výkon trestního soudnictví ve společném prostoru svobody, bezpečnosti a práva a aby bylo zajištěno, že trestný čin bude vyšetřovat nebo stíhat členský stát, který k tomu má nejlepší předpoklady. Společná pravidla pro členské státy týkající se předávání trestních řízení by mohla zejména pomoci zabránit zbytečným souběžným trestním řízením vedeným v různých členských státech ve vztahu ke stejným skutkům a stejné osobě, která by mohla vést k porušení zásady ne bis in idem. Taková společná pravidla by rovněž mohla snížit počet případů, kdy ohledně stejných skutků nebo proti téže osobě vedeno více trestních řízení v různých členských státech. Cílem těchto společných pravidel je také zajistit, aby mohlo k předání trestního řízení dojít tehdy, pokud je předání osoby k trestnímu stíhání na základě evropského zatýkacího rozkazu podle rámcového rozhodnutí Rady 2002/584/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/SVV ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (Úř. věst. L 190, 18.7.2002, s. 1).) odloženo nebo odmítnuto z důvodů, jako je například existence probíhajícího souběžného trestního řízení v jiném členském státě pro stejný trestný čin, aby se zabránilo beztrestnosti stíhané osoby.
(5) Společná pravidla pro předávání trestních řízení jsou nezbytná také k účinnému boji proti přeshraniční trestné činnosti, což je důležité zejména u trestných činů páchaných organizovanými zločineckými skupinami, jako je obchod s drogami, převaděčství migrantů, obchodování s lidmi, nedovolené obchodování se zbraněmi, trestné činy proti životnímu prostředí, kyberkriminalita nebo praní peněz. Trestní stíhání organizovaných zločineckých skupin působících ve více členských státech může pro orgány do něj zapojené představovat velké obtíže. Předání trestního řízení je důležitým nástrojem, který by posílil boj proti organizovaným zločineckým skupinám působícím napříč Unií.
(6) K zajištění účinné spolupráce mezi dožadujícími orgány a dožádanými orgány ve vztahu k předávání trestních řízení by měla být pravidla pro toto předávání stanovena v právně závazném a přímo použitelném aktu Unie.
(7) Toto nařízení by se mělo vztahovat na všechny žádosti o převzetí vydané v rámci trestního řízení.
(8) Rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2009/948/SVV ze dne 30. listopadu 2009 o předcházení kompetenčním sporům při výkonu pravomoci v trestním řízení a jejich řešení (Úř. věst. L 328, 15.12.2009, s. 42).) má za cíl předcházet situacím, kdy jsou proti téže osobě vedena v různých členských státech souběžná trestní řízení ohledně stejných skutků, což by mohlo vést ke konečnému rozhodnutí v těchto řízeních ve dvou nebo více členských státech. Uvedené rámcové rozhodnutí proto zavádí postup přímých konzultací mezi příslušnými orgány dotčených členských států s cílem dosáhnout shody na účinném řešení, které má zabránit nepříznivým následkům způsobeným těmito souběžnými řízeními a zabránit plýtvání časem a zdroji těchto příslušných orgánů. Pokud se zmíněné příslušné orgány na základě konzultací v souladu s uvedeným rámcovým rozhodnutím rozhodnou soustředit řízení do jednoho členského státu cestou předání trestního řízení, mělo by se dané předání uskutečnit v souladu s tímto nařízením.
(9) Další právní akty v oblasti trestních věcí, zejména ty, které se týkají konkrétních forem trestné činnosti, jako je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/541 ze dne 15. března 2017 o boji proti terorismu, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV a mění rozhodnutí Rady 2005/671/SVV (Úř. věst. L 88, 31.3.2017, s. 6).) a rámcová rozhodnutí Rady 2002/475/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (Úř. věst. L 164, 22.6.2002, s. 3).) a 2008/841/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (Úř. věst. L 300, 11.11.2008, s. 42).), obsahují ustanovení uvádějící faktory, které je třeba zohlednit za účelem soustředění trestního řízení do jednoho členského státu v případě, že více členských států může vést trestní řízení ohledně stejných skutků. Pokud se příslušné orgány dotčených členských států na základě spolupráce v souladu s těmito právními akty rozhodnou soustředit trestní řízení do jednoho členského státu cestou předání trestního řízení, mělo by se dané předání uskutečnit v souladu s tímto nařízením.
(10) K uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí v trestních věcech bylo přijato několik právních aktů Unie, konkrétně rámcová rozhodnutí Rady 2005/214/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (Úř. věst. L 76, 22.3.2005, s. 16).), 2008/909/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii (Úř. věst. L 327, 5.12.2008, s. 27).) a 2008/947/SVV(Rámcové rozhodnutí Rady 2008/947/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty (Úř. věst. L 337, 16.12.2008, s. 102).). Toto nařízení uvedená rámcová rozhodnutí doplňuje a nemá vliv na jejich uplatňování.
(11) Tímto nařízením není dotčena spontánní výměna informací upravená jinými právními akty Unie.
(12) Toto nařízení se nevztahuje na rozhodnutí o předání, sloučení nebo rozdělení věcí, v souvislosti s nimiž vykonává pravomoc Úřad evropského veřejného žalobce v souladu s nařízením Rady (EU) 2017/1939(Nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Úř. věst. L 283, 31.10.2017, s. 1).).
(13) Členské státy by pro účely tohoto nařízení měly určit své příslušné orgány, a to způsobem, který podporuje zásadu přímého kontaktu mezi těmito orgány.
(14) Pro účely tohoto nařízení a v zájmu usnadnění jeho účinného uplatňování v celé Unii by v případě, že struktura vnitřních právních systémů členských států s tradicemi zvykového práva neumožňuje, aby jejich soudy a státní zástupci přijímali opatření doplňující rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít, měl mít možnost přijmout taková doplňková opatření jiný orgán, který má pravomoc přijímat tato doplňková opatření v trestním řízení. Zapojením takového příslušného orgánu by nemělo být nijak dotčeno rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít, které má přijmout výlučně soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce, a které by mělo nutně zahrnovat posouzení důvodů pro odmítnutí podle tohoto nařízení. Jakýkoli jiný příslušný orgán má být zapojen pouze s cílem usnadnit takové justiční rozhodování, jakož i účinné uplatňování tohoto nařízení.
(15) Je-li to nezbytné z důvodu struktury jejich vnitřního právního systému, členské státy by měly mít možnost určit jeden nebo více ústředních orgánů pro účely administrativního předávání a přijímání žádostí o převzetí trestního řízení, jakož i pro ostatní úřední korespondenci související s těmito žádostmi. Tyto ústřední orgány by mohly také poskytovat správní podporu a plnit koordinační a asistenční úlohu, a tak usnadňovat a podporovat přijímání žádostí o převzetí trestního řízení.
(16) Některé právní akty Unie již od členských států vyžadují, aby přijaly nezbytná opatření ke stanovení pravomoci pro konkrétní trestné činy, jako jsou trestné činy spojené s teroristickými činnostmi podle směrnice (EU) 2017/541 nebo s paděláním eura podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/62/EU ze dne 15. května 2014 o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV (Úř. věst. L 151, 21.5.2014, s. 1).) v případech, kdy je odmítnuto předání osoby.
(17) Aby byla zajištěna možnost předat trestní řízení v souladu s tímto nařízením, pokud to vyžadují zájmy účinného a řádného výkonu spravedlnosti a účinné ochrany základních práv podezřelých či obviněných osob a obětí, jak jsou stanovena v právu Unie, mělo by toto nařízení stanovit pravomoc ve zvláštních případech, tak aby dožádaný stát mohl vykonávat pravomoc ve vztahu k trestným činům, na které se vztahuje vnitrostátní právo dožadujícího státu. Dožádaný stát by měl mít pravomoc ve vztahu k trestným činům, v souvislosti s nimiž se o převzetí trestního řízení žádá, kdykoli je tento členský stát považován za stát, který má lepší předpoklady pro stíhání daného trestného činu. Pravidla týkající se pravomoci stanovená v tomto nařízení by neměla členským státům bránit v přijímání vnitrostátních opatření k zajištění toho, aby mohly vykonávat pravomoc ve zvláštních případech stanovených v tomto nařízení.
(18) Kromě situací, kdy je pravomoc již stanovena vnitrostátním právem dožádaného státu, by měla být pravomoc založena na zvláštních důvodech stanovených tímto nařízením, kdykoli je tento členský stát považován za stát, který má lepší předpoklady pro trestní stíhání. Dožádaný stát by měl mít pravomoc v situacích, kdy dožádaný stát odmítne předat podezřelou nebo obviněnou osobu, na niž byl vydán evropský zatýkací rozkaz a která se nachází v dožádaném státě a současně je státním příslušníkem tohoto státu nebo v něm má bydliště, pokud je toto odmítnutí založeno na konkrétních důvodech stanovených v tomto nařízení. Pravomoc by například měla být stanovena v případech, kdy je převzetí odmítnuto na základě čl. 4 odst. 7 písm. b) rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, které se použije v situacích, kdy trestné činy byly spáchány mimo území vystavujícího členského státu a právo vykonávajícího členského státu neumožňuje stíhání za stejné trestné činy, byly-li spáchány mimo jeho území. Toto pravidlo by bylo možné uplatnit v situacích, kdy je trestný čin spáchán na území jiného členského státu nebo třetí země státními příslušníky jiných členských států nebo státními příslušníky třetích zemí a podezřelá nebo obviněná osoba má bydliště v dožádaném státě. To je obzvláště důležité, pokud jde o závažné trestné činy porušující základní hodnoty mezinárodního společenství, jako jsou válečné zločiny nebo genocida, kdy by mohlo vzniknout riziko beztrestnosti v důsledku odmítnutí evropského zatýkacího rozkazu na základě čl. 4 odst. 7 písm. b) rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV. Dožádaný stát by měl mít rovněž pravomoc v případech, pokud trestný čin vyvolává následky nebo způsobí škodu převážně v dožádaném státě. Škoda by měla být zohledněna za předpokladu, že v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu patří mezi znaky skutkové podstaty trestného činu. Dožádaný stát by měl mít pravomoc také v případě, pokud již v tomto státě probíhá proti téže podezřelé nebo obviněné osobě trestní řízení ohledně jiných skutků, takže veškeré údajné trestné jednání této osoby je projednáváno v jediné jurisdikci, nebo v případě, pokud v tomto státě probíhá trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo souvisejících skutků proti dalším osobám, což by mohlo být zvláště důležité pro soustředění vyšetřování a stíhání zločinecké organizace v jednom členském státě. V obou případech by v předávaném trestním řízení měla být podezřelá nebo obviněná osoba státním příslušníkem dožádaného státu nebo by v něm měla mít bydliště.
(19) Aby byl splněn účel tohoto nařízení a předcházelo se kompetenčním sporům, a to se zvláštním ohledem na členské státy, jejichž právní systémy jsou založeny na povinnosti stíhat trestné činy, a na členské státy, v nichž je povinnost stíhat stanovena pouze pro určité trestné činy, mělo by být dožadujícímu státu umožněno, aby v případě, že žádá o převzetí trestního řízení, mohl upustit od trestního řízení ve vztahu k dotčené osobě pro trestný čin, v souvislosti s nímž o předání usiluje. Toto nařízení by tudíž mělo příslušným orgánům dožadujícího státu umožnit upustit od trestního řízení, které u nich bylo zahájeno, nebo toto trestní řízení přerušit či zastavit ve prospěch členského státu, o němž se má za to, že má lepší předpoklady k trestnímu stíhání, a to i v případech, kdy by v souladu s vnitrostátním právem tyto orgány měly povinnost trestní stíhání vést. Tímto by neměla být dotčena ustanovení o účincích předání trestního řízení v dožadujícím státě stanovená v tomto nařízení.
(20) Toto nařízení dodržuje základní práva a ctí zásady uznané v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
(21) Tímto nařízením nejsou dotčena procesní práva stanovená v Listině nebo v jiných právních aktech Unie, jako jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení (Úř. věst. L 280, 26.10.2010, s. 1).), 2012/13/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/13/EU ze dne 22. května 2012 o právu na informace v trestním řízení (Úř. věst. L 142, 1.6.2012, s. 1).), 2013/48/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/48/EU ze dne 22. října 2013 o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a řízení týkajícím se evropského zatýkacího rozkazu a o právu na informování třetí strany a právu na komunikaci s třetími osobami a konzulárními úřady v případě zbavení osobní svobody (Úř. věst. L 294, 6.11.2013, s. 1).), (EU) 2016/343(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a právo být přítomen při trestním řízení před soudem (Úř. věst. L 65, 11.3.2016, s. 1).), (EU) 2016/800(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení (Úř. věst. L 132, 21.5.2016, s. 1).) a (EU) 2016/1919(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1919 ze dne 26. října 2016 o právní pomoci pro podezřelé a obviněné osoby v trestním řízení a pro osoby vyžádané v rámci řízení týkajícího se evropského zatýkacího rozkazu (Úř. věst. L 297, 4.11.2016, s. 1).), pro členské státy, jež jsou jimi vázány. Dožadující orgán by měl zvláště zajistit, aby při předkládání žádosti o převzetí trestního řízení podle tohoto nařízení byla tato práva, jak jsou stanovena právem Unie a vnitrostátním právem, dodržována.
(22) Členské státy by měly zajistit, aby při uplatňování tohoto nařízení byly zohledněny potřeby zranitelných osob. V souladu s doporučením Komise ze dne 27. listopadu 2013 o procesních zárukách pro zranitelné osoby podezřelé nebo obviněné v trestním řízení(Úř. věst. C 378, 24.12.2013, s. 8.) by se zranitelnými podezřelými nebo obviněnými osobami měly rozumět všechny podezřelé nebo obviněné osoby, které nejsou schopny porozumět trestnímu řízení nebo se jej účinně účastnit s ohledem na svůj věk, duševní nebo fyzický stav či jakékoli případné zdravotní postižení.
(23) Stejně tak by členské státy měly zajistit, aby při uplatňování tohoto nařízení byla zohledněna procesní práva podezřelých a obviněných osob ve vazbě, přičemž by měly případně zohlednit doporučení Komise (EU) 2023/681(Doporučení Komise (EU) 2023/681 ze dne 8. prosince 2022 o procesních právech podezřelých a obviněných osob ve vazbě a materiálních podmínkách ve věznicích (Úř. věst. L 86, 24.3.2023, s. 44).).
(24) Dožadující orgán by měl mít možnost žádat o převzetí trestního řízení buď z vlastního podnětu, též po konzultaci s dožádaným orgánem, nebo na návrh podezřelé nebo obviněné osoby nebo na návrh oběti. Toto nařízení by nemělo ukládat jakoukoli povinnost žádat o převzetí trestního řízení nebo jej předat. Při zvažování, zda by měla být podána žádost o převzetí trestního řízení, by měl dožadující orgán posoudit, zda by takové předání splnilo cíl účinného a řádného výkonu spravedlnosti, včetně toho, zda je přiměřené a vhodné pro účel dotčeného řízení. Toto posouzení by mělo být prováděno případ od případu s cílem určit členský stát, který má ke stíhání daného trestného činu nejlepší předpoklady.
(25) Při posuzování, zda je žádost o převzetí trestního řízení důvodná, by měl dožadující orgán zohlednit několik kritérií, jejichž priorita a důležitost by se měla zakládat na skutečnostech a podstatě každého jednotlivého případu. Všechny relevantní faktory by měly být posuzovány v nejlepším zájmu spravedlnosti. Například pokud byl trestný čin spáchán zcela nebo zčásti na území dožádaného státu nebo pokud většina následků nebo podstatná část škody způsobená trestným činem - patří-li uvedené následky či škoda mezi znaky skutkové podstaty trestného činu - nastaly na území dožádaného státu, mělo by být možné mít zato, že má tento stát lepší předpoklady k trestnímu stíhání, neboť důkazy, které je třeba shromáždit, jako jsou výpovědi svědků a obětí nebo znalecké posudky, jsou v dožádaném státě, a mohlo by tedy být jednodušší je shromáždit, pokud by trestní řízení bylo předáno. Navíc by se usnadnilo zahájení adhezního řízení o náhradu škody v dožádaném státě, pokud by řízení stanovující trestní odpovědnost, která je podkladem adhezního řízení, také probíhalo v témže členském státě. Obdobně by předání trestního řízení v situaci, kdy se většina důkazů nachází v dožádaném státě, mohlo usnadnit jejich shromažďování a následnou přípustnost důkazů opatřených v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu.
(26) Pokud jsou jedna nebo více podezřelých nebo obviněných osob státními příslušníky dožádaného státu nebo v něm mají bydliště, může být předání trestního řízení odůvodněné zajištěním práva podezřelé nebo obviněné osoby být přítomna soudnímu řízení v souladu se směrnicí (EU) 2016/343. Obdobně jsou-li jedna nebo více obětí státními příslušníky dožádaného státu nebo v něm mají bydliště, může být předání trestního řízení odůvodněné usnadněním účasti obětí v trestním řízení a účinným provedením jejich výslechu jako svědků v průběhu řízení. V případech, kdy bylo předání podezřelé nebo obviněné osoby, na niž byl vydán evropský zatýkací rozkaz, v dožádaném státě odmítnuto z důvodů uvedených v tomto nařízení, může být předání odůvodněné také tehdy, pokud se daná osoba nachází v dožádaném státě, ačkoli není státním příslušníkem tohoto státu ani v něm nemá bydliště.
(27) Je na dožadujícím orgánu, aby na základě materiálů, které má k dispozici, posoudil, zda existují oprávněné důvody domnívat se, že podezřelá či obviněná osoba nebo oběť mají v dožádaném státě bydliště. Pokud jsou k dispozici pouze omezené informace, mělo by být toto posouzení předmětem konzultací mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem s cílem potvrdit bydliště podezřelé či obviněné osoby nebo oběti v dožádaném státě. Pro účely tohoto posouzení by mohly být důležité různé objektivní okolnosti, které by mohly naznačovat, že dotčená osoba soustředila své hlavní zájmy v určitém členském státě nebo že má v úmyslu tak učinit. Oprávněné důvody domnívat se, že osoba má v dožádaném státě bydliště, by mohly existovat zejména tehdy, pokud je osoba registrována jako rezident v dožádaném státě, protože je držitelem průkazu totožnosti nebo povolení k pobytu nebo je zapsána v úředním registru obyvatel. Pokud dotčená osoba v dožádaném státě registrována není, mohlo by být její bydliště určeno na základě skutečnosti, že daná osoba projevila vůli se v tomto členském státě usadit nebo si po určitém období stabilní přítomnosti vytvořila k tomuto členskému státu určité vazby, které jsou co do intenzity podobné vazbám vyplývajícím z formálního bydliště v tomto členském státě. Pro určení, zda v konkrétní situaci existují dostatečné vazby mezi dotčenou osobou a dožádaným státem, z nichž plynou dostatečné důvody domnívat se, že dotčená osoba má v daném členském státě bydliště, je nutné zohlednit různé objektivní faktory charakterizující situaci dané osoby, mezi něž patří zejména délka, povaha a podmínky její přítomnosti v dožádaném státě nebo rodinné či ekonomické vazby, které má daná osoba k dožádanému státu. Pro určení, zda existují oprávněné důvody domnívat se, že dotčená osoba má v dožádaném státě bydliště, by mohly mít význam registrované vozidlo, bankovní účet, skutečnost nepřetržitého pobytu dotčené osoby v dožádaném státě nebo další objektivní faktory. Krátká návštěva, pobyt na dovolené, včetně pobytu v pronajatém rekreačním objektu, nebo podobný pobyt v dožádaném státě bez další podstatné vazby k prokázání bydliště v daném členském státě nepostačují.
(28) Předání trestního řízení by mohlo být odůvodněné také tehdy, pokud v dožádaném státě probíhá trestní řízení proti dané podezřelé nebo obviněné osobě ohledně stejných, částečně stejných či jiných skutků, nebo pokud v dožádaném státě probíhá trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo souvisejících skutků proti dalším osobám, například v případě trestního stíhání přeshraničních zločineckých organizací, v nichž mohou být různé spoluobviněné osoby trestně stíhány v různých členských státech. Jestliže navíc podezřelá nebo obviněná osoba v dožádaném státě vykonává nebo má vykonávat trest spojený se zbavením osobní svobody za jiný trestný čin, předání trestního řízení by mohlo být odůvodněné zajištěním práva odsouzené osoby být přítomna soudnímu řízení, o jehož převzetí se žádá, zatímco je ve výkonu trestu v dožádaném státě. Dožadující orgány by měly řádně zvážit, zda by předání trestního řízení mohlo zlepšit vyhlídky sociální rehabilitace dotčené osoby, pokud by byl trest vykonáván v dožádaném státě. Za tímto účelem by mohl být zohledněn vztah této osoby k dožádanému státu, ať už jej tato osoba považuje za místo rodinných, jakož i jazykových, kulturních, sociálních či ekonomických nebo jiných vazeb k dožádanému státu. Kromě toho příslušné orgány často dosahují dohod o soustředění řízení na základě určení nejvhodnější jurisdikce. Těchto dohod by mohlo být dosaženo na koordinačních schůzkách Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust), zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 138).), dvoustranných nebo mnohostranných jednáních bez zásahu Eurojustu nebo po konzultacích podle rámcového rozhodnutí 2009/948/SVV.
(29) Před zvážením, zda předat trestní řízení pouze z toho důvodu, že většina důkazů se nachází v dožádaném státě, je dožadující stát vybízen k tomu, aby zohlednil možnost získání důkazů z jiných členských států prostřednictvím stávajících nástrojů vzájemného uznávání justičních rozhodnutí, jako je pro členské státy, které jsou jí vázány, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. L 130, 1.5.2014, s. 1).) a prostřednictvím vzájemné právní pomoci.
(30) Podezřelé či obviněné osoby nebo oběti by měly mít možnost navrhnout, aby trestní řízení, které se jich týká, bylo předáno do jiného členského státu. Podezřelé či obviněné osoby nebo oběti by měly mít možnost podat tento návrh příslušným orgánům dožadujícího státu nebo dožádaného státu, pokud se domnívají, že existují důvody, pro které je předání trestního řízení v zájmu spravedlnosti odůvodněné. Takový návrh by například mohla v dožadujícím státě podat podezřelá či obviněná osoba nebo oběť, která se dozví, že v dožádaném státě probíhá trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo jiných skutků proti stejným podezřelým nebo obviněným osobám nebo ohledně stejných, částečně stejných nebo souvisejících skutků proti dalším osobám. Takový návrh by bylo možné podat v dožádaném státě, pokud například mají podezřelá či obviněná osoba nebo oběť bydliště v uvedeném státě nebo jsou jeho státními příslušníky nebo pokud je jim známo, že bylo zahájeno řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo jiných skutků týkající se stejných podezřelých nebo obviněných osob. Ačkoli by takový návrh měl být zvážen a zaznamenán, neměla by z něj dožadujícímu orgánu vyplývat povinnost požádat o převzetí trestního řízení ani dožádanému orgánu povinnost trestní řízení převzít ani vést za tímto účelem konzultace s orgánem jiného členského státu. Dozví-li se některý z uvedených orgánů na základě návrhu na předání trestního řízení, který podala podezřelá či obviněná osoba nebo oběť či jejich jménem právní zástupce, o souběžném trestním řízení, je povinen konzultovat s druhým orgánem v souladu s rámcovým rozhodnutím 2009/948/SVV.
(31) Dožadující orgán by měl podezřelou nebo obviněnou osobu co nejdříve informovat o svém záměru podat žádost o převzetí trestního řízení a měl by této osobě poskytnout možnost vyjádřit stanovisko, mimo jiné k aspektům souvisejícím s restorativní justicí, a to v souladu s použitelným vnitrostátním právem, aby orgány před podáním žádosti o převzetí mohly zohlednit oprávněné zájmy této osoby. Je důležité poskytnout tyto informace písemně. Informace by mělo být možné poskytnuty i ústně, pokud je skutečnost, že došlo k jejich poskytnutí, zaznamenána v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle vnitrostátního práva. Informace by mělo být možné poskytnout za použití standardních formulářů. Pokud to dožadující orgán považuje za nutné, například vzhledem k věku nebo fyzickému či duševnímu stavu dotčené podezřelé nebo obviněné osoby, měla by být možnost vyjádřit stanovisko případně přiznána zákonnému zástupci této osoby. Při posuzování oprávněného zájmu podezřelé nebo obviněné osoby být informována o záměru podat žádost o převzetí by dožadující orgán měl zohlednit potřebu zajistit důvěrnost vyšetřování nebo riziko ohrožení vyšetřování této osoby, například vždy, když je to nezbytné k ochraně důležitého veřejného zájmu, jako jsou případy, kdy by taková informace mohla ohrozit probíhající skrytá vyšetřování nebo vážně poškodit národní bezpečnost členského státu, v němž bylo trestní řízení zahájeno. Pokud dožadující orgán ani přes přiměřené úsilí nedokáže podezřelou nebo obviněnou osobu nalézt ani zastihnout, povinnost informovat danou osobu by měla platit od okamžiku, kdy bylo možno podezřelou nebo obviněnou osobu nalézt nebo zastihnout.
(32) Při uplatňování tohoto nařízení by měla být zohledněna práva obětí stanovená ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV (Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57).), včetně práva na informace. Toto nařízení by nemělo být vykládáno tak, že členským státům brání přiznat obětem ve vnitrostátním právu širší práva, než jaká stanoví právo Unie.
(33) Při rozhodování o žádosti o převzetí trestního řízení by dožadující orgán měl řádně zohlednit oprávněné zájmy obětí, včetně jejich ochrany a aspektů souvisejících s restorativní justicí, a měl by posoudit, zda by předání trestního řízení mohlo poškodit možnost oběti účinně uplatňovat svá práva v dotčeném trestním řízení. Toto posouzení by mohlo zahrnovat například zvážení možnosti obětí svědčit v soudním řízení v dožádaném státě, pokud nejde o členský stát, v němž mají bydliště, a opatření, která k tomu mají k dispozici. Dále by se měla zvážit možnost obětí získat a poskytnout důkazy, například od svědků nebo znalců, možnost požadovat odškodnění nebo možnost využít programů v oblasti ochrany svědků či restorativní justice v dožádaném státě. Předáním trestního řízení by neměla být dotčena práva obětí na odškodnění. Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla pro odškodnění a vrácení majetku obětem v rámci vnitrostátních řízení.
(34) Pokud je nutné zajistit, aby ochrana poskytovaná oběti v dožadujícím státě pokračovala i v dožádaném státě, měly by příslušné orgány dožadujícího státu zvážit vydání evropského ochranného příkazu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 606/2013 ze dne 12. června 2013 o vzájemném uznávání ochranných opatření v občanských věcech (Úř. věst. L 181, 29.6.2013, s. 4).) nebo v případě členských států, které jsou jí vázány, směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/99/EU ze dne 13. prosince 2011 o evropském ochranném příkazu (Úř. věst. L 338, 21.12.2011, s. 2).).
(35) Zamýšlí-li dožadující orgán podat žádost o převzetí trestního řízení, měl by co nejdříve informovat oběti, které mají bydliště v dožadujícím státě, nebo v případě právnických osob, které jsou v dožadujícím státě usazeny, a které obdrží informace o trestním řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/29/EU, jak je proveden ve vnitrostátním právu, nebo v případě právnických osob, které obdrží tyto informace v souladu s vnitrostátním právem. Dožadující orgán by měl těmto osobám poskytnout možnost vyjádřit stanovisko, a to v souladu s použitelným vnitrostátním právem, aby orgány před podáním žádosti o převzetí mohly zohlednit jejich oprávněné zájmy. Je důležité poskytnout tyto informace písemně. Informace by mělo být možné poskytnout i ústně, pokud je skutečnost, že došlo k jejich poskytnutí, zaznamenána v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle vnitrostátního práva. Informace by mělo být možné poskytnout za použití standardních formulářů, nebo pokud se jedná o výjimečně vysoký počet obětí, které mají být informovány, jinými prostředky pro obecné informování veřejnosti, například prostřednictvím zvláštních nástrojů pro zveřejňování on-line, které mají justiční orgány podle vnitrostátního práva k dispozici. Pokud to dožadující orgán považuje za nutné, například vzhledem k věku nebo fyzickému či duševnímu stavu dotčené oběti, měla by být možnost vyjádřit stanovisko případně přiznána zákonnému zástupci této osoby. Při posuzování oprávněného zájmu obětí být informovány o zamýšleném podání žádosti o převzetí by dožadující orgán měl zohlednit potřebu zajistit důvěrnost vyšetřování nebo riziko ohrožení vyšetřování, jako jsou případy, kdy by taková informace mohla ohrozit probíhající skrytá vyšetřování nebo vážně poškodit národní bezpečnost dožadujícího státu.
(36) Standardní formuláře by mělo být možné rovněž použít v určitých situacích stanovených tímto nařízením, aby bylo pro dožadující orgán a dožádaný orgán snadnější poskytovat si pomoc za účelem informování podezřelé či obviněné osoby nebo oběti a žádat je o vyjádření stanoviska k zamýšlenému podání žádosti o převzetí trestního řízení. Možností použít tyto standardní formuláře by neměla být vyloučena možnost přímých oznámení podezřelým či obviněným osobám nebo obětem ze strany dožadujícího orgánu nebo dožádaného orgánu.
(37) Řádné uplatňování tohoto nařízení předpokládá komunikaci mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem, jež by měly být podporovány v tom, aby kdykoli je to vhodné k usnadnění bezproblémového a účinného uplatňování tohoto nařízení, vedly vzájemné konzultace, a to přímo nebo případně prostřednictvím Eurojustu.
(38) Dožadující orgán by měl mít možnost konzultovat dožádaný orgán před podáním žádosti o převzetí trestního řízení, zejména je-li to nezbytné k určení, zda by předání trestního řízení bylo v zájmu účinného a řádného výkonu spravedlnosti, včetně toho, zda je přiměřené a vhodné pro účely dotčeného řízení, jakož i toho, zda je pravděpodobné, že dožádaný orgán uplatní některý z důvodů pro odmítnutí podle tohoto nařízení.
(39) Při podání žádosti o převzetí trestního řízení by měl dožadující orgán poskytnout přesné a jasné informace o okolnostech a podmínkách, které jsou podkladem žádosti, jakož i veškerou další podpůrnou dokumentaci, aby tak dožádanému orgánu umožnil o žádosti o převzetí trestního řízení kvalifikovaně rozhodnout. Vyplněný formulář žádosti a – v zájmu snížení nákladů na překlad a úspory času – alespoň podstatné části veškerých písemných podpůrných dokumentů nebo informací by měl dožadující orgán přeložit do úředního jazyka dožádaného státu nebo jiného jazyka, který tento stát přijímá v souladu s tímto nařízením. Podstatnými částmi dotčených dokumentů jsou ty části, které se jeví jako nezbytné k tomu, aby dožádaný orgán kvalifikovaně rozhodl o žádosti o převzetí trestního řízení.
(40) Dokud dožádaný orgán nepřijme rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo o odmítnutí je převzít, měl by mít dožadující orgán možnost vzít žádost o převzetí zpět, například v případě, kdy se dozví o dalších skutečnostech, kvůli nimž se předání již nejeví jako odůvodněné. Informace o zpětvzetí žádosti o převzetí trestního řízení by měly být neprodleně poskytnuty dožádanému orgánu a měly by být sděleny podezřelým či obviněným osobám a případně obětem.
(41) Dožádaný orgán by měl dožadující orgán informovat o svém rozhodnutí převzít trestní řízení nebo jeho převzetí odmítnout bez zbytečného odkladu a v každém případě do 60 dnů od obdržení žádosti o převzetí trestního řízení. V konkrétních případech, kdy dodržení této lhůty není pro dožádaný orgán proveditelné, například pokud má za to, že jsou nezbytné doplňující informace, by mělo být možné lhůtu prodloužit, a to maximálně o 30 dnů, aby se zabránilo přílišným prodlevám. O převzetí trestního řízení by dožádaný orgán měl přijmout řádně odůvodněné rozhodnutí. V případech, kdy dožádaný orgán převzetí trestního řízení odmítne, by měl dožadující orgán informovat o důvodech tohoto odmítnutí. Za tímto účelem postačí, když dožádaný orgán poskytne stručnou informaci o příslušném důvodu nebo důvodech pro odmítnutí.
(42) Pokud dožádaný orgán trestní řízení převezme, měl by mu dožadující orgán bez zbytečného odkladu zaslat originály nebo ověřené kopie všech dokumentů ze spisu nebo alespoň jeho podstatných částí a připojit jejich překlad. Jakmile je vnitrostátní řízení přerušeno, měl by dožadující orgán bez zbytečného odkladu zaslat originály nebo ověřené kopie všech zbývajících podstatných částí spisu, včetně relevantních věcných důkazů, jako jsou předměty, jimiž byl spáchán trestný čin, nebo vzorky krve či DNA. Originály dokumentů by měly být předány pouze na žádost dožádaného orgánu, například v případě, že je třeba dokument přezkoumat pro forenzní účely. Pokud již originály dokumentů ze spisu a věcné důkazy nejsou v dožádaném státě zapotřebí, měly by být dožadujícímu státu na jeho žádost vráceny, například pokud jsou tyto dokumenty nebo věcné důkazy potřebné pro účely vyšetřování jiného trestného činu. V případě, že dožadující stát na žádost dožádaného státu uvede, že nemá v úmyslu originály dokumentů ze spisu nebo věcné důkazy požadovat zpět, pokud již nebudou zapotřebí nebo po skončení řízení, měl by mít dožádaný stát možnost rozhodnout v souladu se svým vnitrostátním právem, jak se zbývajícími důkazy naloží, včetně toho, zda tyto důkazy uchová nebo zničí. Po převzetí trestního řízení by měly mít dožadující orgán a dožádaný orgán v zájmu usnadnění účinného předání možnost vzájemných konzultací za účelem stanovení nezbytných dokumentů nebo jejich částí, které mají být zaslány a v případě potřeby i přeloženy. Je však důležité, aby bylo rozhodnutí zaslat pouze části dokumentů vyvážené a založené na pečlivém posouzení daných dokumentů, aby nebyla dotčena spravedlnost řízení.
(43) Předání trestního řízení by nemělo být odmítnuto z jiných důvodů než těch, které jsou stanoveny v tomto nařízení. K tomu, aby bylo možné trestní řízení převzít, by v dožádaném státě mělo být možné trestně stíhat skutky, pro které je vedeno předávané trestní řízení. Dožádaný orgán by měl odmítnout převzít trestní řízení, jestliže jednání, pro které se předání žádá, v dožádaném státě není trestným činem, nebo jestliže dožádaný stát nemá pravomoc ke stíhání takového trestného činu, pokud nevykonává pravomoc stanovenou tímto nařízením. Dožádaný orgán by měl rovněž odmítnout převzít trestní řízení, jestliže nejsou splněny podmínky pro stíhání trestného činu v dožádaném státě. Tak by tomu mohlo být v případě, kdy soukromá žaloba oběti, která je nezbytná pro stíhání trestného činu v dožádaném státě, nebyla podána včas, nebo pokud se z důvodu úmrtí nebo nepříčetnosti podezřelé nebo obviněné osoby trestní stíhání stalo podle vnitrostátního práva dožádaného státu nemožným. Kromě toho by měl dožádaný orgán odmítnout převzít trestního řízení, jestliže v dožádaném státě existují pro trestní stíhání jiné překážky. Dožádaný orgán by měl mít možnost odmítnout převzít trestní řízení, jestliže podezřelá nebo obviněná osoba požívá výsady nebo imunity v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu, například ve vztahu k určitým kategoriím osob, jako jsou diplomaté, nebo u zvláště chráněných vztahů, jako je povinnost mlčenlivosti mezi advokátem a klientem, nebo pokud se dožádaný orgán domnívá, že toto předání neodůvodňují zájmy účinného a řádného výkonu spravedlnosti, například proto, že není splněno žádné z kritérií pro podání žádosti o převzetí trestního řízení, nebo protože formulář žádosti o převzetí trestního řízení je neúplný nebo zjevně nesprávný a dožadující orgán jej nedoplnil ani neopravil, což znamená, že dožádaný orgán nemá k posouzení žádosti o převzetí trestního řízení nezbytné informace. Dožádaný orgán by měl mít rovněž možnost žádost odmítnout, jestliže jednání není trestným činem v místě, kde bylo spácháno, a dožádaný stát nemá původní pravomoc k vyšetřování a stíhání takového trestného činu. Tento důvod pro odmítnutí zohledňuje zásadu teritoriality, což znamená, že dožádaný stát by měl mít možnost žádost o převzetí trestního řízení odmítnout v případech, kdy údajný trestný čin, který byl spáchán mimo území dožadujícího státu, není trestným činem v místě, kde byl spáchán, a vnitrostátní právo dožádaného státu stíhání takovýchto trestných činů neumožňuje, pokud byly spáchány mimo jeho území. Pro účely tohoto nařízení se za „původní pravomoc“ považuje pravomoc, která je již stanovena vnitrostátním právem a nevyplývá z tohoto nařízení.
(44) Zásada ne bis in idem, jak je stanovena v článcích 54 až 58 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985(Úmluva k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích (Úř. věst. L 239, 22.9.2000, s. 19).) a v článku 50 Listiny a jak je vykládána Soudním dvorem Evropské unie, je základní zásadou trestního práva, podle níž by obžalovaný neměl být znovu stíhán nebo potrestán v trestním řízení za trestný čin, za který již byl pravomocně zproštěn obžaloby nebo odsouzen. Dožádaný orgán by proto měl odmítnout převzít trestní řízení, pokud by jeho převzetí bylo v rozporu s uvedenou zásadou.
(45) Dožádaný orgán by měl při posuzování, zda trestní řízení převezme nebo odmítne převzít, zvážit, zda by takové předání sloužilo cíli účinného a řádného výkonu spravedlnosti. Toto posouzení by mělo být prováděno případ od případu, aby bylo možné určit členský stát, který má ke stíhání daného trestného činu nejlepší předpoklady. Dožádaný orgán by měl mít pro účely tohoto posouzení široký prostor pro uvážení. Toto posouzení by mělo být omezeno na podstatné okolnosti případu, včetně toho, zda existuje zjevný náznak toho, že trestný čin nebyl zcela nebo zčásti spáchán na území dožádaného státu, že většina následků nebo podstatná část škody, jež patří mezi znaky skutkové podstaty trestného činu, nenastaly na území tohoto státu, a že podezřelá nebo obviněná osoba nejsou státními příslušníky tohoto státu ani v něm nemají bydliště. Osobní, majetková nebo rodinná situace oběti, svědka nebo jiné dotčené osoby by neměla být sama o sobě rozhodující pro posouzení toho, zda bude předání trestního řízení sloužit cíli účinného a řádného výkonu spravedlnosti.
(46) Před rozhodnutím o odmítnutí převzít trestní řízení na základě jakéhokoli důvodu pro odmítnutí by dožádaný orgán měl ve vhodných případech konzultovat dožadující orgán, aby získal všechny nezbytné doplňující informace.
(47) Dožádaný stát by měl podezřelým a obviněným osobám i obětem zajistit přístup k účinnému opravnému prostředku proti rozhodnutí o převzetí trestního řízení v souladu s článkem 47 Listiny a s postupy použitelnými podle vnitrostátního práva, kdykoli jsou jejich práva nepříznivě dotčena uplatněním tohoto nařízení. Přezkum rozhodnutí o převzetí trestního řízení by měl být založen výlučně na kritériích stanovených v důvodech pro odmítnutí uvedených v tomto nařízení. Posouzení, zda by mělo být trestní řízení převzato, by mělo zahrnovat zvážení všech okolností, které jsou důležité pro posouzení těchto kritérií. Toto posouzení by často mohlo zahrnovat nejen vyvážení zájmů nebo práv jednotlivců, jejichž práva mohou být dotčena, ale také zohlednění specifik a praktických aspektů fungování systému trestního soudnictví. Tímto opravným prostředkem by neměly být dotčeny jiné opravné prostředky podle vnitrostátního práva.
(48) Dožádaný orgán by měl mít široký prostor pro uvážení při posuzování toho, zda je převzetí trestního řízení v zájmu účinného a řádného výkonu spravedlnosti a zda by žádost o převzetí měla být odmítnuta z některého z fakultativních důvodů pro odmítnutí stanovených v tomto nařízení. Přezkum výkonu této diskreční pravomoci by se měl omezit na přezkum toho, zda dožádaný orgán při přijímání rozhodnutí o přijetí žádosti o převzetí trestního řízení zjevně nepřekročil meze své diskreční pravomoci.
(49) Výsledkem opravného prostředku by mohlo být potvrzení nebo úplné či částečné zrušení rozhodnutí o převzetí trestního řízení. V případě úspěšného opravného prostředku se trestní řízení v zásadě vrátí do dožadujícího státu. V některých situacích by však soud mohl v souladu s vnitrostátním právem rovněž rozhodnout, že rozhodnutí o převzetí trestního řízení může být potvrzeno, pokud budou splněny určité podmínky nebo dodatečné formality, například podmínka, že ve formuláři žádosti budou doplněny některé chybějící údaje nebo že budou přijata dodatečná opatření pro předání, jako je pokračující ochrana svědků.
(50) Opravný prostředek podle tohoto nařízení by neměl zahrnovat přezkum samotné podstaty věci, například zda jsou důkazy dostatečné k zahájení nebo pokračování vyšetřování, zda jsou skutkové okolnosti případu nebo subjektivní aspekty, jako je úmysl nebo hrubá nedbalost, prokázány podle platných norem, ani by se neměl týkat důkazní hodnoty nebo důkazní síly již shromážděných důkazů nebo věrohodnosti výpovědí.
(51) S cílem zaručit účinný výkon práva na opravný prostředek by dožádaný stát měl zajistit, aby podezřelé a obviněné osoby, jakož i oběti měly právo na přístup ke všem dokumentům souvisejícím s předáním trestního řízení, na jejichž základě bylo přijato rozhodnutí o převzetí podle tohoto nařízení a které jsou nezbytné pro účinné napadení tohoto rozhodnutí. Právo na přístup k těmto dokumentům by mělo být vykonáváno v souladu s postupy podle vnitrostátního práva dožádaného státu a mohlo by být omezeno, pokud by narušovalo důvěrnost vyšetřování nebo vyšetřování jinak ohrozilo nebo pokud by ohrozilo bezpečnost osob. Každé odepření tohoto přístupu by se mělo zvážit s ohledem na práva dotčených osob a s přihlédnutím k různým fázím trestního řízení. Omezení tohoto přístupu by měla být vykládána striktně a v souladu s právem na spravedlivý proces podle Listiny.
(52) Lhůta, ve které může podezřelá či obviněná osoba nebo oběť podat účinný opravný prostředek, by neměla být delší než 15 dnů ode dne, kdy dotčená osoba obdržela odůvodněné rozhodnutí o převzetí trestního řízení. Na situace, kdy podezřelá či obviněná osoba nebo oběť nejsou v době předání trestního řízení zjištěny, a kdy z toho důvodu není možné těmto osobám odůvodněné rozhodnutí v daném okamžiku sdělit, by se mělo vztahovat vnitrostátní právo.
(53) Převzetí trestního řízení dožádaným orgánem by mělo vést k přerušení nebo zastavení trestního řízení v dožadujícím státě, aby se zabránilo zdvojování opatření v dožadujícím státě a dožádaném státě. Tím by však neměla být dotčena nezbytná vyšetřovací nebo jiná procesní opatření včetně nezbytných naléhavých opatření, která dožadující stát potřebuje učinit po obdržení oznámení o převzetí dožádaným orgánem, vyžaduje-li to účinný a řádný výkon spravedlnosti. Pojem „vyšetřovací nebo jiná procesní opatření“ by měl být vykládán široce tak, aby zahrnoval nejen jakékoli opatření za účelem shromažďování důkazů, ale také jakékoli procesní úkony ukládající vazbu či jakákoli jiná předběžná opatření. Aby se předešlo zneužívání námitek a zajistilo se, že trestní řízení v dožadujícím státě nebude protahováno, mělo by být trestní řízení v dožadujícím státě přerušeno nebo zastaveno po ukončení vyšetřovacích nebo jiných procesních opatření, nebo poté, co již nejsou zapotřebí. Pokud byl v dožádaném státě podán opravný prostředek s odkladným účinkem, nemělo by být trestní řízení v dožadujícím státě přerušeno nebo zastaveno, dokud v dožádaném státě nebude o tomto opravném prostředku rozhodnuto.
(54) V případech, kdy je pravomoc k trestnímu řízení založena výhradně na tomto nařízení, by členské státy v období od obdržení žádosti o převzetí trestního řízení do rozhodnutí o jeho převzetí nebo odmítnutí měly mít možnost stanovit na základě svého vnitrostátního práva právní základ pro předběžné zadržení podezřelé nebo obviněné osoby, která se zdržuje v dožádaném státě, nebo pro přijetí jiných předběžných opatření příslušným orgánem tohoto státu. Toto předběžné zadržení by mělo být provedeno či jiná předběžná opatření by měla být přijata výhradně v souladu s vnitrostátním právem, a to pouze v nezbytných případech. Na toto předběžné zadržení nebo jiná předběžná opatření by se měly vztahovat stejné procesní záruky, jaké se použijí v případě stejných opatření podle vnitrostátního práva, včetně soudního dohledu. Kromě toho by takové předběžné zadržení mělo být provedeno nebo jiné předběžné opatření by mělo být přijato po řádném posouzení na základě informací, které má dožádaný orgán k dispozici. Toto nařízení by však nemělo představovat právní základ pro zadržení osob za účelem jejich fyzického předání do dožádaného státu, aby proti nim tento stát mohl zahájit trestní řízení.
(55) Příslušný orgán dožádaného státu by měl písemně informovat dožadující orgán o každém rozhodnutí přijatém v dožádaném státě po skončení trestního řízení. Rámcové rozhodnutí 2009/948/SVV ukládá podobnou povinnost v případě, že došlo k dohodě o soustředění řízení v jednom členském státě. Jestliže dožádaný orgán rozhodne o zastavení trestního řízení ohledně skutků, jichž se žádost o převzetí týká, měl by dožadující orgán informovat o důvodech tohoto zastavení. Dožádaný orgán by měl přeložit alespoň podstatné části těchto informací a konečného písemného rozhodnutí přijatého v dožádaném státě do úředního jazyka dožadujícího státu nebo do jiného jazyka, který tento stát přijímá v souladu s tímto nařízením. Podstatnými částmi informací a rozhodnutí jsou ty části, které se jeví jako nezbytné k tomu, aby se dožadující orgán seznámil s jejich obecným obsahem.
(56) Pokud dožádaný orgán rozhodne o zastavení trestního řízení ohledně skutků, jichž se žádost o převzetí týká, měl by mít dožadující orgán možnost v trestním řízení pokračovat nebo jej obnovit, pokud by tím nebyla porušena zásada ne bis in idem, jak ji vykládá Soudní dvůr Evropské unie, tedy když rozhodnutí o zastavení řízení nebrání s konečnou platností dalšímu trestnímu stíhání podle vnitrostátního práva dožádaného státu a nebylo vydáno po posouzení skutkové podstaty dané věci, a nevylučuje tudíž v tomto státě další trestní stíhání pro tytéž skutky. Oběti by měly mít možnost iniciovat nebo podat návrh na obnovení trestního řízení v dožadujícím státě v souladu s jeho vnitrostátním právem za předpokladu, že tím nebude porušena zásada ne bis in idem.
(57) Po předání trestního řízení v souladu s tímto nařízením by dožádaný orgán měl uplatňovat své příslušné vnitrostátní právo a postupy. Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být vykládáno tak, že zasahuje do diskreční pravomoci státních zástupců stanovené vnitrostátním právem.
(58) Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být vykládáno tak, že se dotýká délky promlčecí doby v dožádaném státě stanovené jeho vnitrostátním právem.
(59) Pro zajištění plného účinku předání trestního řízení by neměly být odmítnuty důkazy předané dožadujícím orgánem v příslušném trestním řízení v dožádaném státě pouze na základě toho, že byly shromážděny v jiném členském státě. Příslušný soud v dožádaném státě by si měl zachovat možnost soudního uvážení při posuzování těchto důkazů v souladu s vnitrostátním právem a podezřelé a obviněné osoby by si měly zachovat právo napadnout přípustnost těchto důkazů v souladu se svými právy na obhajobu podle Listiny. V souladu s těmito zásadami a při respektování různých právních systémů a tradic členských států, jak je stanoveno v čl. 67 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“), nelze nic v tomto nařízení vykládat tak, že zakazuje soudům uplatňovat základní zásady vnitrostátního práva týkající se spravedlivého procesu, jak jsou uplatňovány v jejich vnitrostátních systémech, včetně systémů založených na zvykovém právu (common law).
(60) Dožádaný stát by při ukládání trestu za daný trestný čin měl uplatňovat své vnitrostátní právo. V případech, kdy byl trestný čin spáchán na území dožadujícího státu, by dožádané orgány měly mít možnost přihlédnout při ukládání trestu k maximální výši trestu stanovené právem dožadujícího státu vždy, když je to ve prospěch obviněné osoby a v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu. To by mělo být bráno v úvahu v situacích, kdy by předání trestního řízení vedlo v dožádaném státě k uložení vyššího trestu, než je nejvyšší možný trest stanovený za stejný trestný čin v dožadujícím státě, s cílem zajistit dotčeným podezřelým nebo obviněným osobám určitý stupeň právní jistoty a předvídatelnosti rozhodného práva. Nejvyšší trest stanovený ve vnitrostátním právu dožadujícího státu by měl být zohledněn vždy tam, kde je pravomoc dožádaného státu založena výhradně na tomto nařízení.
(61) Každý členský stát by měl nést své vlastní náklady související s předáním trestního řízení, včetně nákladů týkajících se výkonu procesních práv, na něž má podezřelá nebo obviněná osoba nárok v každém z dotčených členských států, v souladu s použitelným právem Unie a vnitrostátním právem. Členské státy by neměly mít možnost jeden od druhého vymáhat náhradu nákladů vyplývajících z uplatňování tohoto nařízení. Jestliže však dožadujícímu státu vznikly značné nebo mimořádné náklady v souvislosti s překladem písemností ze spisu, které mají být předány do dožádaného státu, měl by dožádaný orgán zvážit návrh dožadujícího orgánu na sdílení těchto nákladů. V takových případech by se dožadující orgán a dožádaný orgán měly vzájemně konzultovat, aby dosáhly dohody o sdílení nákladů. V ideálním případě by takové konzultace měly proběhnout před podáním žádosti o převzetí trestního řízení. Nelze-li dosáhnout dohody před rozhodnutím o převzetí trestního řízení, měl by mít dožadující orgán možnost rozhodnout o zpětvzetí žádosti v souladu s tímto nařízením, nebo o jejím zachování s tím, že ponese část nákladů považovaných za mimořádně vysoké.
(62) Spolupráci a výměnu informací mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem by usnadnilo používání standardizovaného formuláře žádosti přeloženého do všech úředních jazyků Unie, jež by jim umožnilo přijímat rozhodnutí o žádosti o převzetí trestního řízení rychleji a efektivněji. Používáním tohoto formuláře žádosti by se také snížily náklady na překlad a přispělo by to k vyšší kvalitě žádostí.
(63) Formulář žádosti by měl obsahovat pouze osobní údaje nezbytné k tomu, aby bylo dožádanému orgánu usnadněno rozhodování o žádosti o převzetí trestního řízení. Měl by obsahovat označení kategorií osobních údajů, například zda je dotčená osoba podezřelou či obviněnou osobou nebo zda je obětí, jakož i pole pro specifikaci každé z uvedených kategorií.
(64) Za účelem účinného řešení případné potřeby zdokonalit formulář žádosti, jehož se má využívat pro žádosti o převzetí trestního řízení, nebo jiné formuláře by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny příloh tohoto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise vedla v rámci přípravné činnosti odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů(Úř. věst. L 123, 12.5.2016, s. 1.). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.
(65) Aby byla zajištěna rychlá, přímá, interoperabilní, spolehlivá a bezpečná výměna údajů týkajících se jednotlivých případů, mělo by být pravidlem, že komunikace podle tohoto nařízení mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem i s účastí ústředních orgánů, pokud členské státy ústřední orgán určily, jakož i s Eurojustem, bude vedena prostřednictvím decentralizovaného informačního systému ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2844 ze dne 13. prosince 2023 o digitalizaci justiční spolupráce a přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních občanských, obchodních a trestních věcech a o změně některých aktů v oblasti justiční spolupráce (Úř. věst. L, 2023/2844, 27.12.2023, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2023/2844/oj).). Zejména by mělo být pravidlem, že decentralizovaný informační systém bude využíván k zasílání formuláře žádosti, jakýchkoli dalších příslušných informací a dokumentů a k veškeré další komunikaci mezi orgány podle toho nařízení. Uplatní-li se jedna nebo více výjimek stanovených v nařízení (EU) 2023/2844, zvláště pokud využití decentralizovaného informačního systému není možné nebo vhodné, mělo by být možné využít jiné komunikační prostředky, které stanoví uvedené nařízení.
(66) Členské státy by měly mít možnost využívat namísto vnitrostátního informačního systému software vyvinutý Komisí (dále jen „referenční prováděcí software“). Tento referenční prováděcí software by měl být založen na modulárním uspořádání, což znamená, že software je uspořádán do samostatných sad a je dodáván odděleně od složek systému e-CODEX, zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/850(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/850 ze dne 30. května 2022 o počítačovém systému pro přeshraniční elektronickou výměnu údajů v oblasti justiční spolupráce v občanských a trestních věcech (systém e-CODEX) a o změně nařízení (EU) 2018/1726 (Úř. věst. L 150, 1.6.2022, p. 1).), jež jsou potřebné k připojení tohoto systému k decentralizovanému informačnímu systému. Toto uspořádání by mělo členským státům umožnit opětovně použít nebo posílit stávající vnitrostátní komunikační infrastrukturu v justiční oblasti pro účely přeshraničního využití.
(67) Za vytvoření, údržbu a rozvoj referenčního prováděcího softwaru by měla odpovídat Komise. Komise by měla referenční prováděcí software navrhnout, rozvíjet a udržovat způsobem, který správcům umožní zajistit soulad s požadavky na ochranu údajů a zásadami stanovenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. L 295, 21.11.2018, s. 39).) a ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680(Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV (Úř. věst. L 119, 4.5.2016, s. 89).), zejména s povinnostmi záměrné a standardní ochrany údajů, jakož i zajistit vysokou úroveň kybernetické bezpečnosti. Referenční prováděcí software by měl rovněž zahrnovat vhodná technická opatření a umožnit organizační opatření nezbytná k zajištění náležité úrovně bezpečnosti a interoperability, přičemž by měla být zohledněna skutečnost, že může docházet také k výměně zvláštních kategorií údajů. Komise v souvislosti s vytvořením, údržbou a rozvojem referenčního prováděcího softwaru nezpracovává osobní údaje.
(68) Referenční prováděcí software, který Komise vyvinula jako koncový systém, by měl účelově shromažďovat statistické údaje potřebné pro monitorování, a tyto údaje by měly být předávány Komisi. Pokud si členské státy namísto referenčního prováděcího softwaru vyvinutého Komisí zvolí využití vnitrostátního informačního systému, mohl by být tento systém vybaven k účelovému shromažďování těchto údajů, a v takovém případě by tyto údaje měly být předávány Komisi. Konektor systému e-CODEX by rovněž mohl být vybaven funkcí umožňující vyhledávání příslušných statistických údajů.
(69) Za účelem zajištění jednotných podmínek k provádění tohoto nařízení by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci ke zřízení decentralizovaného informačního systému. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13).).
(70) Toto nařízení by mělo vytvořit právní základ pro výměnu osobních údajů mezi členskými státy za účelem předávání trestních řízení v souladu s článkem 8 a čl. 10 písm. a) směrnice (EU) 2016/680. Pokud však jde o jakékoli další aspekty týkající se osobních údajů, například o dobu uchovávání osobních údajů obdržených dožadujícím orgánem a zpracovávání osobních údajů dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem, měly by být upraveny vnitrostátními právními předpisy členských států přijatými v souladu se směrnicí (EU) 2016/680. Podle uvedené směrnice by dožadující orgán i dožádaný orgán měly být v souvislosti se zpracováváním osobních údajů považovány za správce. Ústřední orgány by mohly dožadujícímu orgánu a dožádanému orgánu poskytovat administrativní podporu a v rozsahu, v jakém pro tyto správce zpracovávají osobní údaje, by měly být považovány za zpracovatele daného správce. Pokud jde o zpracovávání osobních údajů Eurojustem, mělo by se v souvislosti s tímto nařízením použít nařízení (EU) 2018/1725, aniž jsou dotčena zvláštní pravidla pro ochranu údajů stanovená v nařízení (EU) 2018/1727. Žádné ustanovení tohoto nařízení by nemělo být vykládáno jako další rozšíření přístupových práv k jiným informačním systémům Unie podle právních aktů Unie, kterými se tyto systémy zřizují.
(71) Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž předávání trestních řízení, nemůže být uspokojivě dosaženo členskými státy, ale spíše jich z důvodu jeho rozsahu a účinků může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku toto nařízení nepřekračuje rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle.
(72) V souladu s článkem 3 Protokolu č. 21 o postavení Spojeného království a Irska s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, oznámilo Irsko dopisem ze dne 13. července 2023 své přání účastnit se přijímání a používání tohoto nařízení.
(73) V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o fungování EU, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto nařízení a toto nařízení pro ně není závazné ani použitelné.
(74) Evropský inspektor ochrany údajů byl konzultován v souladu s čl. 42 odst. 1 nařízení (EU) 2018/1725 a dne 22. května 2023 vydal své stanovisko(Úř. věst. C 253, 18.7.2023, s. 6.),
KAPITOLA 1
OBECNÁ USTANOVENí
Článek 1
Předmět
1. Toto nařízení stanoví pravidla pro předávání trestního řízení mezi členskými státy s cílem zlepšit účinný a řádný výkon spravedlnosti ve společném prostoru svobody, bezpečnosti a práva.
2. Toto nařízení se vztahuje na všechny případy předávání trestních řízení vedených v členských státech.
3. Tímto nařízením není dotčena povinnost dodržovat základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii (dále jen „Smlouva o EU“).
Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) „dožadujícím státem“ členský stát, v němž je vedeno trestní řízení a v němž je vydána žádost o převzetí tohoto řízení do jiného členského státu, nebo který zahájil konzultace nebo obdržel žádost o konzultace ohledně možného předání trestního řízení;
2) „dožádaným státem“ členský stát, jemuž je předána žádost o převzetí trestního řízení, aby toto řízení převzal, nebo který obdržel žádost o konzultace nebo který zahájil konzultace ohledně možného předání trestního řízení;
3) „dožadujícím orgánem“:
- a) soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce v dožadujícím státě, který je příslušný v dané věci, nebo
- b) jakýkoli jiný orgán, který je jako příslušný určen dožadujícím státem a který v dané věci jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc žádat o převzetí trestního řízení. Před předáním žádosti o převzetí trestního řízení dožádanému orgánu ji navíc potvrdí soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce v dožadujícím státě poté, co přezkoumá její soulad s podmínkami pro podání takové žádosti podle tohoto nařízení. Pokud byla žádost o převzetí trestního řízení potvrzena soudcem, soudem, vyšetřujícím soudcem nebo státním zástupcem v dožadujícím státě, lze uvedený orgán pro účely předání žádosti rovněž považovat za dožadující orgán;
4) „dožádaným orgánem“ soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce, který je příslušný k rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít v souladu s čl. 11 odst. 1, a umožňuje-li to právní řád dožádaného státu, k přijetí následných opatření v souladu s tímto nařízením nebo jakýchkoli opatření stanovených právem dožádaného státu.
Aniž je dotčen požadavek, aby bylo rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít v souladu s čl. 11 odst. 1 přijato výlučně soudcem, soudem, vyšetřujícím soudcem nebo státním zástupcem, a to na základě posouzení důvodů pro odmítnutí podle článku 12, pokud z důvodu struktury vnitřního právního systému dožádaného státu vyplývajícího z právní tradice zvykového práva jeho vnitrostátní právní řád neumožňuje, aby jeho soudy nebo státní zástupci přijímali opatření jiná než rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít v souladu s čl. 11 odst. 1, může dožádaný stát stanovit, že jiný orgán, který je podle jeho vnitrostátního práva příslušný k přijetí opatření v trestním řízení, má přijímat opatření pouze za účelem usnadnění takového justičního rozhodování. Tento jiný příslušný orgán může rovněž přijímat následná opatření pro účely tohoto nařízení;
5) „decentralizovaným informačním systémem“ decentralizovaný informační systém ve smyslu v čl. 2 bodu 3 nařízení (EU) 2023/2844;
6) „obětí“ oběť ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2012/29/EU nebo právnická osoba ve smyslu vnitrostátního práva, která utrpěla újmu nebo hospodářskou ztrátu v přímém důsledku trestného činu, který je předmětem trestního řízení, na které se vztahuje toto nařízení.
Článek 3
Pravomoc
1. V rozsahu, v jakém není pravomoc již stanovena vnitrostátním právem dožádaného státu, má pro účely tohoto nařízení dožádaný stát pravomoc pro všechny trestné činy, na něž se vztahuje vnitrostátní právo dožadujícího státu, v situacích, kdy:
a) dožádaný stát odmítne předat podezřelou nebo obviněnou osobu, která se nachází v dožádaném státě a je jeho státním příslušníkem nebo v něm má bydliště, na základě čl. 4 odst. 7 písm. b) rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV;
b) dožádaný stát odmítne předat podezřelou nebo obviněnou osobu, na niž byl vydán evropský zatýkací rozkaz a která se nachází v dožádaném státě a je jeho státním příslušníkem nebo v něm má bydliště, pokud ve výjimečných situacích shledá, že na základě konkrétních a objektivních důkazů existují závažné důvody domnívat se, že předání by s ohledem na konkrétní okolnosti věci představovalo zřejmé porušení příslušného základního práva zakotveného v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“);
c) většina následků trestného činu nebo podstatná část škody, jež patří mezi znaky skutkové podstaty trestného činu, nastaly na území dožádaného státu;
d) v dožádaném státě probíhá proti podezřelé nebo obviněné osobě trestní řízení ohledně jiných skutků a podezřelá nebo obviněná osoba je státním příslušníkem dožádaného státu nebo v něm má bydliště nebo
e) v dožádaném státě probíhá trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo souvisejících skutků proti dalším osobám a podezřelá nebo obviněná osoba v trestním řízení, jež má být předáno, je státním příslušníkem dožádaného státu nebo v něm má bydliště.
2. Pokud byla pravomoc stanovena dožádaným státem výlučně na základě odstavce 1, lze tuto pravomoc vykonávat pouze na základě žádosti o převzetí trestního řízení podle tohoto nařízení.
Článek 4
Upuštění od úkonů trestního řízení, jeho přerušení nebo zastavení dožadujícím státem
Každý členský stát, který má podle svého vnitrostátního práva pravomoc stíhat trestný čin, může pro účely uplatňování tohoto nařízení upustit od úkonů trestního řízení, přerušit jej nebo jej zastavit, aby tím umožnil předání trestního řízení pro daný trestný čin do dožádaného státu.
KAPITOLA 2
PŘEDÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Článek 5
Kritéria žádosti o převzetí trestního řízení
1. Žádost o převzetí trestního řízení může dožadující orgán podat pouze tehdy, domnívá-li se, že účelu spočívajícího v účinném a řádném výkonu spravedlnosti, včetně přiměřenosti, bude lépe dosaženo, pokud bude příslušné trestní řízení vedeno v jiném členském státě.
2. Dožadující orgán při zvažování toho, zda požádá o převzetí trestního řízení, zohlední zejména tato kritéria:
Pro účely prvního pododstavce písm. j) dožadující orgán náležitě přihlédne k dětským obětem a jiným zranitelným osobám.
a) trestný čin byl zcela či zčásti spáchán na území dožádaného státu nebo většina následků trestného činu či podstatná části škody, jež patří mezi znaky skutkové podstaty trestného činu, nastaly na území dožádaného státu;
b) jedna nebo více podezřelých nebo obviněných osob jsou státními příslušníky dožádaného státu nebo v něm mají bydliště;
c) jedna nebo více podezřelých nebo obviněných osob se nacházejí v dožádaném státě a tento stát je odmítá předat do dožadujícího státu na základě:
- i) čl. 4 bodu 2 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV;
- ii) čl. 4 bodu 3 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, pokud toto odmítnutí není odůvodněno pravomocným rozsudkem vydaným proti dané osobě ohledně téhož trestného činu, který brání dalšímu trestnímu stíhání, nebo
- iii) čl. 4 bodu 7 rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV;
d) jedna nebo více podezřelých nebo obviněných osob, na něž byl vydán evropský zatýkací rozkaz, se nacházejí v dožádaném státě a tento stát je odmítá předat, pokud ve výjimečných situacích shledá, že na základě konkrétních a objektivních důkazů existují závažné důvody domnívat se, že předání by s ohledem na konkrétní okolnosti věci představovalo zřejmé porušení příslušného základního práva zakotveného v článku 6 Smlouvy o EU a v Listině;
e) většina důkazů relevantních pro vyšetřování se nachází v dožádaném státě nebo v něm má bydliště většina relevantních svědků;
f) v dožádaném státě probíhá proti podezřelé nebo obviněné osobě trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo jiných skutků;
g) v dožádaném státě probíhá trestní řízení ohledně stejných, částečně stejných nebo souvisejících skutků proti dalším osobám;
h) jedna nebo více podezřelých nebo obviněných osob vykonávají nebo mají vykonávat v dožádaném státě trest spojený se zbavením osobní svobody;
i) výkon trestu v dožádaném státě pravděpodobně zlepší vyhlídky resocializace odsouzené osoby nebo existují jiné důvody, proč by byl výkon trestu v dožádaném státě vhodnější;
j) jedna nebo více obětí jsou státními příslušníky dožádaného státu nebo v něm mají bydliště;
k) příslušné orgány dotčených členských států dosáhly na základě rámcového rozhodnutí Rady 2009/948/SVV či jinak shody ohledně soustředění trestního řízení do jednoho členského státu.
3. Podezřelá či obviněná osoba nebo oběť mohou v souladu s postupy stanovenými vnitrostátním právem navrhnout příslušným orgánům dožadujícího nebo dožádaného státu, aby bylo trestní řízení předáno v souladu s tímto nařízením. Takové návrhy se zváží a zaznamenají v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu. Pokud je návrh předložen příslušnému orgánu dožádaného státu, může dožádaný orgán konzultovat dožadující orgán. Návrhy předložené podle tohoto odstavce nezakládají povinnost dožadujícího státu požádat o převzetí trestního řízení do dožádaného státu či trestní řízení předat ani povinnost dožadujícího orgánu či dožádaného orgánu vzájemně se konzultovat.
Článek 6
Práva podezřelé nebo obviněné osoby
1. Před podáním žádosti o převzetí trestního řízení dožadující orgán v souladu s použitelným vnitrostátním právem řádně zváží oprávněné zájmy podezřelé nebo obviněné osoby, včetně aspektů souvisejících s restorativní justicí.
2. Práva stanovená v odstavcích 3, 4 a 6 tohoto článku a v článcích 15 a 17 se vztahují na podezřelé nebo obviněné osoby v trestním řízení od okamžiku, kdy je příslušné orgány členského státu úředním oznámením nebo jiným způsobem informují o tom, že jsou podezřelé nebo obviněné ze spáchání trestného činu, bez ohledu na to, zda jsou zbaveny osobní svobody.
3. Dožadující orgán před podáním žádosti o převzetí trestního řízení:
Dožadující orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce v případě, že:
- a) by splnění těchto povinností narušilo důvěrnost vyšetřování nebo jinak ohrozilo vyšetřování;
- b) podezřelou nebo obviněnou osobu nelze ani přes přiměřené úsilí vynaložené dožadujícím orgánem nalézt nebo zastihnout nebo
a) informuje podezřelou nebo obviněnou osobu v souladu s použitelným vnitrostátním právem a v jazyce, kterému podezřelá nebo obviněná osoba rozumí, o svém záměru podat žádost o převzetí trestního řízení, a
b) poskytne podezřelé nebo obviněné osobě možnost vyjádřit k předání trestního řízení stanovisko, včetně aspektů souvisejících s restorativní justicí.
c) žádost o převzetí trestního řízení vychází z návrhu podezřelé nebo obviněné osoby podle čl. 5 odst. 3.
4. Pokud se podezřelá nebo obviněná osoba rozhodne vyjádřit stanovisko podle odst. 3 prvního pododstavce písm. b), doručí toto stanovisko nejpozději do deseti dnů poté, co byla informována o zamýšleném podání žádosti o převzetí a byla jí poskytnuta možnost vyjádřit stanovisko podle odstavce 3. Toto stanovisko se zaznamená a dožadující orgán k němu přihlédne při rozhodování, zda požádá o převzetí trestního řízení. Uvedený záznam se pořizuje v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle vnitrostátního práva dožadujícího státu.
5. V případech, kdy se podezřelá nebo obviněná osoba nachází v dožádaném státě, může dožadující orgán pro účely odstavce 3 dožádanému orgánu zaslat vyplněný formulář uvedený v příloze II. V těchto případech se povinnosti stanovené v odstavcích 3 a 4 vztahují obdobně na dožádaný orgán, který odpovídajícím způsobem informuje dožadující orgán. Pokud daná podezřelá nebo obviněná osoba vyjádří stanovisko, dožádaný orgán je zašle dožadujícímu orgánu.
6. Pokud dožadující orgán podá žádost o převzetí trestního řízení a podezřelá nebo obviněná osoba byla informována v souladu s odstavcem 3, informuje dožadující orgán podezřelou nebo obviněnou osobu bez zbytečného odkladu v jazyce, kterému tato osoba rozumí, o podání žádosti.
7. V případech, kdy se podezřelá nebo obviněná osoba nachází v dožádaném státě, může dožadující orgán pro účely odstavce 6 dožádanému orgánu zaslat vyplněný formulář uvedený v příloze III. V těchto případech se povinnosti stanovené v odstavci 6 vztahují obdobně na dožádaný orgán, který odpovídajícím způsobem informuje dožadující orgán.
Článek 7
Práva oběti
1. Před podáním žádosti o převzetí trestního řízení dožadující orgán v souladu s použitelným vnitrostátním právem řádně zváží oprávněné zájmy oběti, včetně aspektů souvisejících s restorativní justicí.
2. Pokud je obětí fyzická osoba, která má bydliště v dožadujícím státě a obdrží informace o trestním řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/29/EU, jak je proveden ve vnitrostátním právu, nebo právnická osoba, která je usazena v dožadujícím státě a obdrží tyto informace v souladu s vnitrostátním právem, dožadující orgán před podáním žádosti o převzetí trestního řízení:
Dožadující orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce v případě, že:
- a) by splnění těchto povinností narušilo důvěrnost vyšetřování nebo jinak ohrozilo vyšetřování nebo
- b) žádost o převzetí trestního řízení vychází z návrhu oběti podle čl. 5 odst. 3.
a) informuje oběť v souladu s použitelným vnitrostátním právem a v jazyce, kterému oběť rozumí, o svém záměru podat žádost o převzetí trestního řízení, a
b) poskytne oběti možnost vyjádřit k předání trestního řízení stanovisko, včetně aspektů souvisejících s restorativní justicí.
3. Pokud se oběť rozhodne vyjádřit stanovisko podle odst. 2 prvního pododstavce písm. b), doručí toto stanovisko nejpozději do deseti dnů poté, co byla informována o zamýšleném podání žádosti o převzetí a byla jí poskytnuta možnost vyjádřit stanovisko podle odstavce 2. Toto stanovisko se zaznamená a dožadující orgán k němu přihlédne při rozhodování, zda požádá o převzetí trestního řízení. Uvedený záznam se pořizuje v souladu s postupem pro pořizování záznamů podle vnitrostátního práva dožadujícího státu.
4. Pokud dožadující orgán podá žádost o převzetí trestního řízení a oběť byla informována v souladu s odstavcem 2, informuje dožadující orgán oběť bez zbytečného odkladu v jazyce, kterému oběť rozumí, o podání žádosti.
Článek 8
Podání žádosti o převzetí trestního řízení
1. Žádost o převzetí trestního řízení vyhotoví dožadující orgán s využitím formuláře žádosti uvedeného v příloze I. Dožadující orgán podepíše formulář žádosti a potvrdí přesnost a správnost jeho obsahu.
2. Žádost o převzetí trestního řízení se řádně odůvodní a obsahuje zejména tyto informace:
a) informace o dožadujícím orgánu;
b) popis trestného činu, jenž je předmětem trestního řízení, a použitelná ustanovení trestního práva dožadujícího státu;
c) důvody, proč je předání trestního řízení nezbytné a vhodné, a zvláště informace o tom, která kritéria podle čl. 5 odst. 2 se na něj vztahují;
d) nezbytné informace, jež jsou k dispozici o podezřelé či obviněné osobě a oběti;
e) posouzení dopadu předání trestního řízení na práva podezřelé či obviněné osoby a oběti, a to na základě informací, které má dožadující orgán k dispozici, včetně případných stanovisek dotčených osob obdržených v souladu s čl. 6 odst. 3 a 4 nebo čl. 7 odst. 2 a 3, nebo návrhů předložených podle čl. 5 odst. 3;
f) informace o procesních úkonech nebo opatřeních učiněných v dožadujícím státě, které mají vliv na dané trestní řízení, včetně jakýchkoli probíhajících dočasných donucovacích opatření a lhůt pro uplatnění těchto opatření;
g) všechny použitelné zvláštní podmínky pro zpracování osobních údajů podle čl. 9 odst. 3 směrnice (EU) 2016/680.
3. V případě, že podezřelá nebo obviněná osoba vyjádřila stanovisko podle čl. 6 odst. 3 a 4 nebo v případě, že oběť vyjádřila stanovisko podle čl. 7 odst. 2 a 3, uvedené stanovisko se zašle dožádanému orgánu společně se žádostí o převzetí trestního řízení. Pokud bylo stanovisko podezřelé či obviněné osoby nebo oběti vyjádřeno ústně, dožadující orgán zajistí, aby měl dožádaný orgán k dispozici písemný záznam tohoto stanoviska.
4. K žádosti o převzetí trestního řízení se v nezbytných případech připojí veškeré doplňující podstatné informace a dokumenty.
5. Vyplněný formulář žádosti uvedený v odstavci 1 tohoto článku, jakož i podstatné části jakýchkoliv dalších písemných informací připojených k žádosti o převzetí trestního řízení se přeloží do úředního jazyka dožádaného státu nebo jakéhokoli jiného jazyka, který dožádaný stát přijímá v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. d).
6. Dožadující orgán zašle žádost o převzetí trestního řízení dožádanému orgánu přímo, nebo případně prostřednictvím ústředního orgánu uvedeného v článku 20. Dožadující orgán a dožádaný orgán uskutečňují veškerý další úřední styk přímo, nebo případně prostřednictvím ústředního orgánu uvedeného v článku 20.
7. Pokud dožádaný orgán není dožadujícímu orgánu znám, provede dožadující orgán veškerá nezbytná šetření, a to rovněž prostřednictvím kontaktních míst Evropské justiční sítě stanovených v rozhodnutí Rady 2008/976/SVV(Rozhodnutí Rady 2008/976/SVV ze dne 16. prosince 2008 o Evropské soudní síti (Úř. věst. L 348, 24.12.2008, s. 130).), aby určil, který orgán v dožádaném státě je příslušný přijmout rozhodnutí podle čl. 11 odst. 1.
8. Dožádaný orgán zašle bez zbytečného odkladu, a v každém případě do sedmi dnů od obdržení formuláře žádosti uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, dožadujícímu orgánu potvrzení o přijetí tohoto formuláře žádosti. Tato povinnost se v příslušných případech vztahuje na ústřední orgán uvedený v článku 20 i na dožádaný orgán, který od ústředního orgánu žádost o převzetí trestního řízení obdrží.
9. Jestliže orgán dožádaného státu, který žádost o převzetí trestního řízení obdržel, není příslušný přijmout rozhodnutí podle čl. 11 odst. 1, žádost bez zbytečného odkladu předá příslušnému dožádanému orgánu v daném členském státě a informuje o tom dožadující orgán.
Článek 9
Informace poskytované dožadujícím orgánem po podání žádosti
1. Dožadující orgán informuje dožádaný orgán bez zbytečného odkladu o všech procesních úkonech nebo opatřeních, které mají vliv na dané trestní řízení, učiněných v dožadujícím státě po podání žádosti o převzetí trestního řízení, a poskytne mu veškeré relevantní dokumenty.
2. Informace uvedené v odstavci 1, jakož i podstatné části relevantních dokumentů poskytnutých v souladu s uvedeným odstavcem přeloží dožadující orgán do úředního jazyka dožádaného státu nebo jakéhokoli jiného jazyka, který dožádaný stát přijímá v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. d).
Článek 10
Zpětvzetí žádosti
1. Dožadující orgán může žádost o převzetí trestního řízení vzít zpět kdykoli před obdržením rozhodnutí dožádaného orgánu o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít v souladu čl. 11 odst. 1. V takových případech o tom dožadující orgán neprodleně informuje dožádaný orgán.
2. O zpětvzetí žádosti o převzetí trestního řízení informuje dožadující orgán podezřelou nebo obviněnou osobu, která byla informována v souladu s čl. 6 odst. 3, a oběť, která byla informována v souladu s čl. 7 odst. 2, a to v jazyce, kterému tyto osoby rozumí.
3. V případech, kdy se podezřelá nebo obviněná osoba nachází v dožádaném státě, může dožadující orgán za účelem poskytnutí informací uvedených v odstavci 2 dožádanému orgánu zaslat vyplněný formulář uvedený v příloze VI. V těchto případech poskytne příslušné informace podezřelé nebo obviněné osobě dožádaný orgán, který o tom informuje dožadující orgán.
4. Pokud dožadující orgán informoval dožádaný orgán v souladu s odstavcem 1 o zpětvzetí žádosti o převzetí trestního řízení, trestní řízení nadále povede dožadující orgán.
Článek 11
Rozhodnutí dožádaného orgánu
1. Dožádaný orgán přijme rozhodnutí o tom, zda zcela či zčásti trestní řízení přebírá nebo převzetí odmítá, a v souladu se svým vnitrostátním právem rozhodne o opatřeních, která je třeba přijmout. Rozhodnutí o převzetí trestního řízení se řádně odůvodní.
2. Dožádaný orgán oznámí rozhodnutí uvedené v odstavci 1 tohoto článku dožadujícímu orgánu ve lhůtách stanovených v článku 13.
3. Pokud dožádaný orgán považuje informace sdělené dožadujícím orgánem za nedostatečné k tomu, aby mohl rozhodnout o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít, může si vyžádat doplňující informace, které považuje za nezbytné. Dožadující orgán poskytne požadované doplňující informace bez zbytečného odkladu, jsou-li k dispozici, a to spolu s jejich překladem do úředního jazyka dožádaného státu nebo jakéhokoli jiného jazyka, který dožádaný stát přijímá v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. d).
4. Rozhodne-li dožádaný orgán, že převzetí trestního řízení odmítá v souladu s článkem 12, informuje dožadující orgán o důvodech odmítnutí.
5. Obdrží-li dožadující orgán odůvodněné rozhodnutí o převzetí trestního řízení podle odstavce 1 tohoto článku, zašle bez zbytečného odkladu dožádanému orgánu originál spisu nebo jeho ověřenou kopii či jeho podstatné části, spolu s jejich překladem do úředního jazyka dožádaného státu nebo jakéhokoli jiného jazyka, který dožádaný stát přijímá v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. d).
6. Je-li trestní řízení v souladu s článkem 21 přerušeno, dožadující orgán bez zbytečného odkladu zašle dožádanému orgánu veškeré zbývající podstatné části spisu, a to v originále nebo ověřené kopii, včetně relevantních věcných důkazů. V případě, že dožádanému orgánu již byla poskytnuta ověřená kopie spisu, dožadující orgán na žádost dožádaného orgánu předá originály dokumentů ze spisu. Dožadující stát může požadovat, aby mu byly originály dokumentů ze spisu nebo věcné důkazy vráceny, jakmile již tyto dokumenty nebo důkazy nebudou v dožádaném státě zapotřebí nebo po skončení řízení v dožádaném státě. V případě, že dožadující stát na žádost dožádaného státu uvede, že nemá v úmyslu originály dokumentů ze spisu nebo věcné důkazy požadovat zpět, pokud již nebudou zapotřebí nebo po skončení řízení, může dožádaný stát rozhodnout v souladu se svým vnitrostátním právem, jak se zbývajícími důkazy naloží, včetně toho, zda tyto důkazy uchová nebo zničí.
7. Pro účely odstavců 5 a 6 se mohou dožadující orgán a dožádaný orgán vzájemně konzultovat, aby určily, které podstatné části spisu mají být zaslány a přeloženy.
Článek 12
Důvody pro odmítnutí
1. Dožádaný orgán převzetí trestního řízení zcela či zčásti odmítne, pokud podle vnitrostátního práva dožádaného státu nelze zahájit nebo vést trestní řízení ohledně skutků, jichž se žádost o převzetí trestního řízení týká, jestliže se uplatní jeden či více z těchto důvodů:
a) jednání, ohledně kterého byla žádost učiněna, není podle vnitrostátního práva dožádaného státu trestným činem;
b) převzetí trestního řízení by bylo v rozporu se zásadou ne bis in idem;
c) podezřelá nebo obviněná osoba nemůže být trestně odpovědná za daný trestný čin z důvodu svého věku;
d) trestní stíhání je v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu promlčeno;
e) v dožádaném státě nejsou splněny podmínky pro stíhání daného trestného činu;
f) na daný trestný čin se v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu vztahuje amnestie;
g) dožádaný stát nemá pravomoc stíhat daný trestný čin ani podle vnitrostátního práva, ani na základě článku 3.
2. Dožádaný orgán může převzetí trestního řízení zcela či zčásti odmítnout, jestliže se uplatní jeden či více z těchto důvodů:
a) výsady či imunity podle vnitrostátního práva dožádaného státu znemožňují činit opatření;
b) dožádaný orgán má za to, že předání trestního řízení není v zájmu účinného a řádného výkonu spravedlnosti;
c) trestný čin nebyl zcela ani zčásti spáchán na území dožádaného státu, většina následků nebo podstatná část škody, jež patří mezi znaky skutkové podstaty trestného činu, nenastaly na území tohoto státu, a podezřelá nebo obviněná osoba není státním příslušníkem tohoto státu ani v něm nemá bydliště;
d) formulář žádosti uvedený v čl. 8 odst. 1 je neúplný nebo zjevně nesprávný a po konzultaci uvedené v odstavci 3 tohoto článku nebyl doplněn ani opraven;
e) jednání, ohledně kterého byla žádost učiněna, není trestným činem v místě, kde k němu došlo, a dožádaný stát nemá podle svého vnitrostátního práva původní pravomoc ke stíhání tohoto trestného činu.
3. Pokud se uplatní některý z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, dožádaný orgán před rozhodnutím o úplném nebo částečném odmítnutí převzít trestní řízení ve vhodných případech konzultuje dožadující orgán a v případě potřeby dožadující orgán vyzve, aby bez zbytečného odkladu poskytl všechny nezbytné informace.
4. Pokud se uplatní důvod uvedený v odst. 2 písm. a) a má-li ke zbavení výsady nebo imunity pravomoc orgán dožádaného státu, požádá jej dožádaný orgán neprodleně o výkon této pravomoci. Má-li ke zbavení výsady nebo imunity pravomoc orgán jiného státu nebo mezinárodní organizace, požádá dožádaný orgán o výkon této pravomoci uvedený orgán či uvedenou mezinárodní organizaci.
Článek 13
Lhůty
1. Dožádaný orgán oznámí dožadujícímu orgánu své rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít bez zbytečného odkladu a v každém případě do 60 dnů ode dne, kdy příslušný dožádaný orgán obdržel žádost o převzetí trestního řízení.
2. Jestliže dožádaný orgán v konkrétním případě není schopen dodržet lhůtu stanovenou v odstavci 1, informuje o tom bez zbytečného odkladu dožadující orgán a uvede důvody zpoždění. V těchto případech může být lhůta stanovená v odstavci 1 prodloužena až o 30 dnů.
3. Existuje-li podle vnitrostátního práva dožádaného státu výsada či imunita, lhůta stanovená v odstavci 1 začíná běžet až ode dne, kdy byl dožádaný orgán informován o skutečnosti, že došlo ke zbavení výsady či imunity.
Článek 14
Konzultace mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem
1. Je-li to nutné a aniž jsou dotčena ustanovení čl. 11 odst. 3, 5, 6 a 7, čl. 13 odst. 3 a čl. 19 odst. 2, dožadující orgán a dožádaný orgán se bez zbytečného odkladu vzájemně konzultují v zájmu zajištění účinného uplatňování tohoto nařízení.
2. Konzultace mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem mohou rovněž proběhnout před podáním žádosti o převzetí trestního řízení, zejména s cílem určit, zda by předání sloužilo zájmům účinného a řádného výkonu spravedlnosti, včetně toho, zda je přiměřené. S cílem navrhnout předání trestního řízení z dožadujícího státu může dožádaný orgán s dožadujícím orgánem rovněž konzultovat, zda by bylo možné podat žádost o převzetí trestního řízení.
3. Pokud dožadující orgán konzultuje dožádaný orgán před podáním žádosti o převzetí trestního řízení, poskytne dožádanému orgánu informace ohledně trestního řízení, ledaže by to narušilo důvěrnost vyšetřování nebo vyšetřování jinak ohrozilo.
4. Pokud orgány obdrží žádosti o konzultace podle tohoto článku, odpoví na ně bez zbytečného odkladu.
Článek 15
Informace o rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo o odmítnutí je převzít poskytované podezřelé a obviněné osobě
1. Pokud dožádaný orgán přijal v souladu s čl. 11 odst. 1 rozhodnutí o převzetí trestního řízení, bez zbytečného odkladu a v jazyce, kterému podezřelá nebo obviněná osoba rozumí:
Dožádaný orgán může případně požádat dožadující orgán o pomoc při plnění úkolů uvedených v tomto odstavci.
a) informuje podezřelou nebo obviněnou osobu o rozhodnutí o převzetí trestního řízení;
b) poskytne podezřelé nebo obviněné osobě kopii odůvodněného rozhodnutí o převzetí trestního řízení a
c) informuje podezřelou nebo obviněnou osobu o jejím právu na účinný opravný prostředek v dožádaném státě, včetně lhůt pro jeho podání.
2. V případě, že se podezřelá nebo obviněná osoba nachází v dožadujícím státě, může dožádaný orgán pro účely odstavce 1 dožadujícímu orgánu zaslat vyplněný formulář uvedený v příloze IV. V takovém případě se povinnosti podle odstavce 1 vztahují obdobně na dožadující orgán, který odpovídajícím způsobem informuje dožádaný orgán.
3. Pokud dožádaný orgán přijal v souladu s čl. 11 odst. 1 rozhodnutí o odmítnutí převzít trestní řízení, dožadující orgán bez zbytečného odkladu informuje podezřelou nebo obviněnou osobu v jazyce, kterému podezřelá nebo obviněná osoba rozumí, o rozhodnutí o odmítnutí.
Dožadující orgán může případně požádat dožádaný orgán o pomoc při plnění úkolů uvedených v tomto odstavci.
4. V případě, že se podezřelá nebo obviněná osoba nachází v dožádaném státě, může dožadující orgán pro účely odstavce 3 dožádanému orgánu předat vyplněný formulář uvedený v příloze IV. V těchto případech se povinnosti podle odstavce 3 vztahují obdobně na dožádaný orgán, který odpovídajícím způsobem informuje dožadující orgán.
5. Dožádaný orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v odstavci 1 a dožadující orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v odstavci 3, pokud:
a) by splnění těchto povinností narušilo důvěrnost vyšetřování nebo vyšetřování jinak ohrozilo nebo
b) podezřelou nebo obviněnou osobu nelze ani přes přiměřené úsilí vynaložené dožádaným či dožadujícím orgánem nalézt nebo zastihnout.
Článek 16
Informace o rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo o odmítnutí je převzít poskytované oběti
1. Pokud dožádaný orgán přijal v souladu s čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení rozhodnutí o převzetí trestního řízení a obětí je fyzická osoba, která má bydliště v dožadujícím státě a obdrží informace o trestním řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/29/EU, jak je proveden ve vnitrostátním právu, nebo je právnická osoba, která je usazena v dožadujícím státě a obdrží tyto informace v souladu s vnitrostátním právem, dožádaný orgán bez zbytečného odkladu a v jazyce, kterému oběť rozumí:
Dožádaný orgán může případně požádat dožadující orgán o pomoc při plnění úkolů uvedených v tomto odstavci.
a) informuje oběť o rozhodnutí o převzetí dožádaným orgánem;
b) poskytne oběti kopii odůvodněného rozhodnutí o převzetí trestního řízení a
c) informuje oběť o jejím právu na účinný opravný prostředek v dožádaném státě, včetně lhůt pro jeho podání.
2. V případě, že se oběť nachází v dožadujícím státě, může dožádaný orgán pro účely odstavce 1 dožadujícímu orgánu zaslat vyplněný formulář uvedený v příloze V. V takovém případě se povinnosti podle odstavce 1 vztahují obdobně na dožadující orgán, který odpovídajícím způsobem informuje dožádaný orgán.
3. Pokud dožádaný orgán přijal v souladu s čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení rozhodnutí o odmítnutí převzít trestní řízení a obětí je fyzická osoba, která má bydliště v dožadujícím státě a obdrží informace o trestním řízení v souladu s čl. 6 odst. 1 směrnice 2012/29/EU, jak je proveden ve vnitrostátním právu, nebo je právnická osoba, která je usazena v dožadujícím státě a obdrží tyto informace v souladu s vnitrostátním právem, dožadující orgán bez zbytečného odkladu a v jazyce, kterému oběť rozumí, informuje oběť o rozhodnutí o odmítnutí.
4. Dožádaný orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v odstavci 1 a dožadující orgán nemusí splnit povinnosti stanovené v odstavci 3, pokud:
a) by splnění těchto povinností narušilo důvěrnost vyšetřování nebo vyšetřování jinak ohrozilo nebo
b) oběť nelze ani přes přiměřené úsilí vynaložené dožádaným či dožadujícím orgánem nalézt nebo zastihnout.
Článek 17
Právo na účinný opravný prostředek
1. Podezřelé či obviněné osoby a oběti mají v dožádaném státě právo na účinný opravný prostředek proti rozhodnutí o převzetí trestního řízení. Toto právo se uplatní u soudu v dožádaném státě v souladu s jeho vnitrostátním právem.
2. Pokud je proti rozhodnutí o převzetí trestního řízení podán opravný prostředek, přezkoumá se dané rozhodnutí v souladu s vnitrostátním právem na základě kritérií stanovených v čl. 12 odst. 1 a 2. V rozsahu, v němž byla uplatněna diskreční pravomoc, se přezkum omezí na posouzení, zda dožádaný orgán zjevně nepřekročil meze své diskreční pravomoci.
Lhůta pro uplatnění účinného opravného prostředku nesmí být delší než 15 dnů ode dne obdržení odůvodněného rozhodnutí o převzetí trestního řízení.
Je-li žádost o převzetí trestního řízení podána po skončení vyšetřování a na podezřelou nebo obviněnou osobu byla podána obžaloba, má podání opravného prostředku proti rozhodnutí o převzetí trestního řízení odkladný účinek. Tímto odkladným účinkem není dotčena možnost dožádaného státu zachovat předběžná opatření nezbytná k tomu, aby zabránila podezřelé nebo obviněné osobě v útěku, nebo k zajištění důkazů, nástrojů trestného činu nebo výnosů z trestné činnosti.
Konečné rozhodnutí o opravném prostředku se přijme bez zbytečného odkladu, a pokud možno do 60 dnů.
Dožádaný orgán informuje dožadující orgán o konečném výsledku podaného opravného prostředku. Pokud je konečným výsledkem opravného prostředku zrušení rozhodnutí o převzetí trestního řízení, vrátí se trestní řízení dožadujícímu orgánu.
Tímto odstavcem nejsou dotčeny žádné další opravné prostředky, které jsou k dispozici v souladu s vnitrostátním právem.
3. Dožádaný stát zajistí, aby podezřelé či obviněné osoby a oběti měly právo na přístup ke všem dokumentům týkajícím se předání trestního řízení, na jejichž základě bylo rozhodnuto o převzetí trestního řízení podle tohoto nařízení a které jsou nezbytné pro účinný výkon jejich práva na opravný prostředek. Právo na přístup k těmto dokumentům se vykonává v souladu s postupy podle vnitrostátního práva dožádaného státu. Tento přístup může být v souladu s vnitrostátním právem omezen, pokud by to narušilo důvěrnost vyšetřování nebo vyšetřování jinak ohrozilo nebo pokud by to ohrozilo bezpečnost osob.
Článek 18
Spolupráce s Eurojustem a Evropskou justiční sítí
Dožadující orgán a dožádaný orgán mohou v jakékoli fázi postupu předání trestního řízení požádat o pomoc Eurojust nebo Evropskou justiční síť, a to v souladu s jejich příslušnými pravomocemi. Eurojust může zejména ve vhodných případech zprostředkovat konzultace uvedené v čl. 11 odst. 3, 5, 6 a 7, čl. 12 odst. 3, článku 14, čl. 19 odst. 2 a čl. 21 odst. 3.
Článek 19
Náklady předání trestního řízení
1. Každý členský stát nese své vlastní náklady na předávání trestních řízení vzniklé při uplatňování tohoto nařízení.
2. Pokud by překlad spisu a dalších relevantních dokumentů podle čl. 11 odst. 3, 5, 6 a 7 znamenal značné nebo mimořádné náklady, může dožadující orgán podat dožádanému orgánu návrh na sdílení nákladů. K tomuto návrhu je nutné připojit podrobný rozpis nákladů, které dožadujícímu orgánu vzniknou. Po podání tohoto návrhu se dožadující orgán a dožádaný orgán vzájemně konzultují.
Článek 20
Určení ústředních orgánů
Každý členský stát může určit jeden či více ústředních orgánů odpovědných za správní doručování a obdržení žádostí o převzetí trestního řízení, jakož i za ostatní úřední korespondenci související s těmito žádostmi.
KAPITOLA 3
ÚČINKY PŘEDÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
Článek 21
Účinky v dožadujícím státě
1. Po obdržení odůvodněného rozhodnutí o převzetí trestního řízení v souladu s čl. 11 odst. 1 nebo konečného rozhodnutí o opravném prostředku podle článku 17 se dané trestní řízení v dožadujícím státě přeruší nebo zastaví v souladu s vnitrostátním právem, ledaže je výsledkem opravného prostředku vrácení věci do dožadujícího státu nebo dožadující orgán již trestní řízení přerušil nebo zastavil podle článku 4.
2. Bez ohledu na odstavec 1 může trestní řízení v dožadujícím státě zůstat zahájené, aby dožadující orgán mohl:
a) učinit nezbytná naléhavá vyšetřovací či jiná procesní opatření, včetně opatření k zabránění útěku podezřelé nebo obviněné osoby, nebo přijmout opatření k zajištění majetku;
b) zachovat dříve přijatá vyšetřovací či jiná procesní opatření, včetně opatření k zabránění útěku podezřelé nebo obviněné osoby, jež jsou nutná k výkonu rozhodnutí na základě rámcového rozhodnutí 2002/584/SVV, jiného nástroje vzájemného uznávání nebo v reakci na žádost o vzájemnou právní pomoc.
3. V návaznosti na rozhodnutí dožádaného orgánu o převzetí trestního řízení dožadující orgán a dožádaný orgán v co největší míře spolupracují v souladu se svými vnitrostátním právem, a to zejména pokud vnitrostátní právo dožádaného státu vyžaduje, aby byly dodrženy určité formality a postupy, zejména pokud jde o přípustnost důkazů. Dožadující orgán a dožádaný orgán rovněž spolupracují na předběžných opatřeních přijatých před předáním a podle odstavce 2.
4. Pokud byl výkon opatření učiněných podle odstavce 2 ukončen nebo pokud dožádaný orgán přijal nezbytná vyšetřovací či jiná procesní opatření a opatření přijatá dožadujícím orgánem podle odstavce 2 již nadále nejsou nutná, trestní řízení v dožadujícím státě se přeruší nebo zastaví.
5. Dožadující orgán může v trestním řízení pokračovat nebo jej obnovit, pokud jej dožádaný orgán informuje o svém rozhodnutí zastavit trestní řízení ohledně skutků, pro které je vedeno předané trestní řízení, ledaže toto rozhodnutí podle vnitrostátního práva dožádaného státu s konečnou platností brání dalšímu trestnímu stíhání a bylo přijato po posouzení skutkové podstaty dané věci, a tudíž v dožádaném státě vylučuje další trestní stíhání pro tytéž skutky.
6. Odstavcem 5 není dotčeno právo oběti iniciovat nebo podat návrh na obnovení trestního řízení proti podezřelé nebo obviněné osobě v dožadujícím státě, pokud to jeho vnitrostátní právo umožňuje, ledaže rozhodnutí dožádaného orgánu o zastavení trestního řízení podle vnitrostátního práva dožádaného státu s konečnou platností brání dalšímu trestnímu stíhání a bylo přijato po posouzení skutkové podstaty dané věci, a tudíž v dožádaném státě vylučuje další trestní stíhání pro tytéž skutky.
Článek 22
Účinky v dožádaném státě
1. Předané trestní řízení se řídí vnitrostátním právem dožádaného státu.
2. Pokud to není v rozporu se základními právními zásadami dožádaného státu, má každý úkon provedený pro účely trestního řízení či předběžných šetření uskutečňovaných příslušnými orgány v dožadujícím státě v dožádaném státě stejnou platnost, jako kdyby jej platně učinily příslušné orgány v dožádaném státě.
Aniž je dotčen čl. 12 odst. 1 písm. d), má jakýkoli platně učiněný úkon v dožadujícím státě, jímž se přerušuje nebo staví promlčecí doba, v dožádaném státě stejný účinek přerušení nebo zastavení promlčecí doby, pokud by takový úkon měl tento účinek podle jeho vnitrostátního práva.
3. Členské státy mohou ve svém vnitrostátním právu stanovit, že v případech, kdy je pravomoc založena na článku 3 a kdy jednají jako dožádaný stát a podezřelá nebo obviněná osoba se nachází v tomto státě, může příslušný orgán v dožádaném státě poté, co obdrží žádost o převzetí trestního řízení a veškeré doplňující informace v souladu s tímto nařízením, a před rozhodnutím o převzetí, učinit, po provedení posouzení, v souladu se svým vnitrostátním právem nezbytná opatření mající za cíl zadržení podezřelé nebo obviněné osoby nebo zajištění toho, aby podezřelá nebo obviněná osoba zůstala na jeho území, nebo přijmout další nezbytná předběžná opatření, jako jsou opatření k zajištění majetku.
4. Rozhodnutí o zadržení podezřelé nebo obviněné osoby v souladu s odstavcem 3 přijímá stejný orgán, jenž by byl příslušný k přijetí takových opatření v obdobném vnitrostátním případě, a podléhá zárukám použitelným pro taková opatření podle vnitrostátního práva, včetně soudního dohledu a lhůt pro trvání vazby.
5. Důkazy předané dožadujícím orgánem nesmí být v trestním řízení v dožádaném státě zamítnuty jako nepřípustné pouze z důvodu, že byly shromážděny v jiném členském státě. Důkazy shromážděné v dožadujícím státě lze použít v trestním řízení v dožádaném státě, pokud je přípustnost těchto důkazů v souladu s vnitrostátním právem dožádaného státu, včetně jeho základních právních zásad. Pravomoc soudu volně hodnotit tyto důkazy není tímto nařízením dotčena.
6. Pokud je v dožádaném státě uložen trest odnětí svobody nebo vydáno ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody, odečte tento stát od celkové doby odnětí osobní svobody, která má být vykonána, všechny doby odnětí osobní svobody vykonané v dožadujícím státě, které byly uloženy v souvislosti s předaným trestním řízením. Za tímto účelem dožadující orgán předá dožádanému orgánu veškeré informace o délce trvání odnětí osobní svobody vykonané podezřelou nebo obviněnou osobou v dožadujícím státě.
7. Jestliže lze v dožadujícím státě i dožádaném státě zahájit trestní řízení pouze na základě soukromé žaloby, žaloba podaná v dožadujícím státě má stejnou platnost rovněž v dožádaném státě.
8. Trestem použitelným na trestný čin je trest stanovený vnitrostátním právem dožádaného státu, nestanoví-li toto právo jinak Pokud byl trestný čin spáchán na území dožadujícího státu a pokud je to ve prospěch obviněné osoby, může dožádaný orgán v souladu s použitelným vnitrostátním právem zohlednit maximální výši trestu stanovenou vnitrostátním právem dožadujícího státu. Pokud je pravomoc založena výlučně na článku 3, neuloží se v dožádaném státě trest přísnější než nejvyšší možný trest podle vnitrostátního práva dožadujícího státu.
Článek 23
Informace poskytované dožádaným orgánem
Dožádaný orgán nebo případně jiný příslušný orgán poskytne dožadujícímu orgánu informace o zastavení trestního řízení nebo o jakémkoli rozhodnutí přijatém po skončení trestního řízení, včetně informace o tom, zda toto rozhodnutí podle vnitrostátního práva dožádaného státu s konečnou platností brání dalšímu trestnímu stíhání a bylo přijato po posouzení skutkové podstaty věci, a tudíž v daném státě vylučuje další trestní stíhání pro tytéž skutky. Uvedený orgán také poskytne informace o konečném výkonu uloženého trestu nebo jiné podstatné informace. Dožádaný orgán zašle dožadujícímu orgánu kopii konečného písemného rozhodnutí vydaného po skončení trestního řízení.
Alespoň podstatné části informací a konečného rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci tohoto článku se přeloží do úředního jazyka dožadujícího státu nebo do jiného jazyka, který dožadující stát přijímá v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. d).
KAPITOLA 4
KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY
Článek 24
Komunikační prostředky
1. Komunikace podle tohoto nařízení, včetně zasílání formuláře žádosti a dalších formulářů stanovených v přílohách tohoto nařízení, rozhodnutí uvedeného v čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení a dalších dokumentů uvedených v čl. 11 odst. 5 tohoto nařízení, mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a s účastí ústředních orgánů v případech, kdy členský stát určil ústřední orgán v souladu s článkem 20 tohoto nařízení, jakož i s Eurojustem probíhá v souladu s článkem 3 nařízení (EU) 2023/2844.
2. Na sdělení předávaná prostřednictvím decentralizovaného informačního systému se vztahují čl. 7 odst. 1 a 2 a články 8 a 14 nařízení (EU) 2023/2844, která stanoví pravidla pro elektronické podpisy a elektronické pečetě, právní účinky elektronických dokumentů a ochranu předávaných informací.
3. Konzultace podle čl. 11 odst. 7 a článku 14 mezi dožadujícím orgánem a dožádaným orgánem a s účastí ústředních orgánů v případech, kdy členský stát určil ústřední orgán v souladu s článkem 20, jakož i s Eurojustem může probíhat za využití jakýchkoli vhodných komunikačních prostředků, a to i prostřednictvím decentralizovaného informačního systému.
Článek 25
Zřízení decentralizovaného informačního systému
1. Komise do 8. ledna 2027 přijme prováděcí akty za účelem zřízení decentralizovaného informačního systému pro účely tohoto nařízení, v nichž stanoví:
a) technické specifikace pro způsoby komunikace elektronickými prostředky pro účely decentralizovaného informačního systému;
b) technické specifikace komunikačních protokolů;
c) cíle v oblasti bezpečnosti informací a příslušná technická opatření zajišťující minimální standardy bezpečnosti informací a vysokou úroveň kybernetické bezpečnosti pro zpracování a sdělování informací v rámci decentralizovaného informačního systému;
d) minimální cíle dostupnosti a případné související technické požadavky na služby poskytované decentralizovaným informačním systémem;
e) digitální procesní normy ve smyslu čl. 3 bodu 9 nařízení (EU) 2022/850.
2. Prováděcí akty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se přijímají přezkumným postupem podle čl. 31 odst. 2.
Článek 26
Referenční prováděcí software
1. Komise odpovídá za tvorbu, přístupnost, údržbu a vývoj referenčního prováděcího softwaru, který si členské státy mohou zvolit jako svůj koncový systém namísto vnitrostátního informačního systému. Tvorba, údržba a vývoj referenčního prováděcího softwaru se financují ze souhrnného rozpočtu Unie.
2. Referenční prováděcí software uvedený v odstavci 1 může využívat Eurojust.
3. Komise zajišťuje bezplatné poskytování, údržbu a podporu referenčního prováděcího softwaru.
4. Referenční prováděcí software poskytuje společné rozhraní pro komunikaci s dalšími vnitrostátními informačními systémy.
Článek 27
Náklady na decentralizovaný informační systém
1. Každý členský stát nebo subjekt provozující oprávněný přístupový bod systému e-CODEX ve smyslu čl. 3 bodu 4 nařízení (EU) 2022/850 nese náklady na instalaci, provoz a údržbu přístupových bodů decentralizovaného informačního systému, za něž je odpovědný.
2. Každý členský stát nebo subjekt provozující oprávněný přístupový bod systému e-CODEX ve smyslu čl. 3 bodu 4 nařízení (EU) 2022/850 nese náklady na zřízení a přizpůsobení svých příslušných vnitrostátních nebo případně jiných informačních systémů tak, aby byly interoperabilní s přístupovými body, a náklady na správu, provoz a údržbu těchto systémů.
3. Eurojust nese náklady na instalaci, provoz a údržbu složek decentralizovaného informačního systému, za které odpovídá.
4. Eurojust nese náklady na zřízení a přizpůsobení svého systému správy případů za účelem zajištění jeho interoperability s přístupovými body a nese náklady na správu, provoz a údržbu uvedeného systému.
Článek 28
Statistiky
1. Členské státy pravidelně shromažďují souhrnné statistiky, aby Komise mohla sledovat uplatňování tohoto nařízení. Tyto statistiky vedou příslušné orgány členských států a každoročně je předávají Komisi. Příslušné orgány členských států mohou zpracovávat osobní údaje nezbytné pro vytváření těchto statistik.
2. Statistiky podle odstavce 1 obsahují:
a) počet podaných žádostí o převzetí trestního řízení, včetně kritérií pro žádosti o převzetí, podle jednotlivých dožadujících států;
b) počet převzatých trestních řízení a odmítnutých převzetí trestního řízení, včetně důvodů pro odmítnutí, podle jednotlivých dožádaných států;
c) dobu, kterou dožádaný stát potřeboval k předání informace o rozhodnutí o převzetí trestního řízení nebo odmítnutí je převzít.
3. Statistiky uvedené v odstavci 1 rovněž obsahují tyto údaje, pokud jsou dostupné na ústřední úrovni dotčeného členského státu:
a) počet vyšetřování a stíhání, v nichž se po převzetí trestního řízení nepokračovalo;
b) počet případů, v nichž byly podány opravné prostředky proti rozhodnutím o převzetí trestního řízení, s upřesněním u každého případu, zda jej podala podezřelá či obviněná osoba nebo oběť, a počet úspěšně napadených rozhodnutí;
c) po čtyřech letech ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v čl. 25 odst. 1 v platnost náklady vzniklé podle čl. 27 odst. 2.
4. Referenční prováděcí software uvedený v článku 26 a vnitrostátní koncové systémy, jsou-li k tomu vybaveny, programově shromažďují údaje uvedené v odstavci 2 tohoto článku a každoročně je předávají Komisi.
5. Statistiky uvedené v odstavcích 2 a 3 se předávají od 1. února 2028.
6. Statistiky uvedené v odstavci 2 tohoto článku se začnou shromažďovat prostřednictvím decentralizovaného informačního systému zřízeného v souladu s článkem 25 do dvou let ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených ve zmíněném článku v platnost. Dokud decentralizovaný informační systém není funkční a z tohoto důvodu se statistiky uvedené v odstavci 2 tohoto článku neshromažďují automaticky, předávají se tyto statistiky, pouze pokud jsou dostupné na ústřední úrovni dotčeného členského státu.
Článek 29
Změny formuláře žádosti a dalších formulářů
Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 30 za účelem změny příloh prostřednictvím aktualizace nebo technických úprav formuláře žádosti a dalších formulářů. Tyto změny musí být v souladu s tímto nařízením a nemají na něj dopad.
Článek 30
Výkon přenesené pravomoci
1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.
2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v článku 29 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od 1. února 2027.
3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v článku 29 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.
4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.
5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.
6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle článku 29 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím uvedené lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.
Článek 31
Postup projednávání ve výboru
1. Pro účely článku 25 tohoto nařízení je Komisi nápomocen výbor. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.
2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.
Článek 32
Oznamování
1. Do 1. února 2027 každý členský stát oznámí Komisi:
a) orgány, které jsou v souladu s jeho vnitrostátním právem příslušné podle čl. 2 bodu 3 podávat nebo potvrzovat žádosti o převzetí trestního řízení, a orgány, které jsou příslušné podle čl. 2 bodu 4 o těchto žádostech rozhodovat;
b) informace o ostatních orgánech uvedených v čl. 2 bodu 4 druhém pododstavci, pokud členský stát využije možnosti, kterou uvedený pododstavec stanoví;
c) informace týkající se určeného ústředního orgánu či orgánů, pokud členský stát využije možnosti stanovené v článku 20;
d) jazyky, v nichž přijímá žádosti o převzetí trestního řízení, předkládané podpůrné informace a veškerou komunikaci mezi orgány, pokud jedná jako dožadující stát a pokud jedná jako dožádaný stát.
2. Každý členský stát sdělí Komisi jakékoli aktualizace informací oznámených podle odstavce 1.
Komise zajistí, aby byly informace obdržené podle odstavce 1 aktualizovány a zveřejňovány ve volně přístupné části internetových stránek Evropské justiční sítě.
Článek 33
Vztah k mezinárodním dohodám a ujednáním
1. Toto nařízení od 1. února 2027 nahrazuje v rámci své oblasti působnosti odpovídající ustanovení Evropské úmluvy o předávání trestního řízení ze dne 15. května 1972 a Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 použitelná mezi členskými státy, pro něž je toto nařízení závazné, aniž je dotčeno uplatňování uvedených ustanovení mezi členskými státy a třetími zeměmi.
2. Členské státy mohou nad rámec tohoto nařízení od 1. února 2027 uzavírat nebo nadále uplatňovat dvoustranné nebo mnohostranné dohody nebo ujednání s jinými členskými státy, pouze pokud tyto dohody nebo ujednání umožňují další upevnění cílů tohoto nařízení a přispívají ke zjednodušení nebo dalšímu usnadnění postupů předávání trestního řízení a pokud je dodržena úroveň ochrany stanovená tímto nařízením.
3. Členské státy do 1. února 2027 oznámí Radě a Komisi dohody a ujednání uvedené v odstavci 2, které hodlají nadále uplatňovat. Členské státy rovněž oznámí Komisi jakoukoli novou dohodu nebo ujednání podle odstavce 2 do tří měsíců od jejich podpisu.
Článek 34
Podávání zpráv
Komise do 1. února 2033 předloží Evropskému parlamentu, Radě a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru zprávu o uplatňování tohoto nařízení podloženou informacemi, které dodaly členské státy v souladu s čl. 28 odst. 1 a které shromáždila Komise.
Článek 35
Přechodná ustanovení
Toto nařízení se vztahuje na žádosti o převzetí trestního řízení podané od 1. února 2027. Žádosti o převzetí trestního řízení obdržené před 1. únorem 2027 se nadále řídí stávajícími nástroji týkajícími se předávání trestního řízení.
Do doby, než se článek 24 stane podle čl. 36 třetího pododstavce použitelným, probíhá komunikace podle tohoto nařízení mezi dožadujícími orgány a dožádanými orgány s případnou účastí ústředních orgánů, jakož i s Eurojustem jakýmikoli vhodnými alternativními prostředky, s přihlédnutím k potřebě zajistit rychlou, bezpečnou a spolehlivou výměnu informací.
Článek 36
Vstup v platnost a použitelnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Použije se od 1. února 2027.
Článek 24 se však použije od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí dvou let ode dne vstupu prováděcích aktů uvedených v článku 25 v platnost.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné v členských státech v souladu se Smlouvami.
PŘÍLOHA I FORMULÁŘ ŽÁDOSTI O PŘEVZETÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ
podle čl. 8 odst. 1 nařízení (EU) 2024/3011
PŘÍLOHA II Formulář uvedený v čl. 6 odst. 5 nařízení (EU) 2024/3011
Účelem tohoto formuláře je požádat Vás o pomoc při poskytnutí informací podezřelé/obviněné osobě a vyžádání jejího stanoviska ohledně zamýšleného podání žádosti o převzetí trestního řízení. Po vyplnění zašlete část B formuláře zpět.
PŘÍLOHA III Formulář uvedený v čl. 6 odst. 7 nařízení (EU) 2024/3011
Účelem tohoto formuláře je požádat Vás o pomoc při poskytnutí informací podezřelé/obviněné osobě o podání žádosti o převzetí trestního řízení.
PŘÍLOHA IV Formulář uvedený v čl. 15 odst. 2 a 4 nařízení (EU) 2024/3011
Účelem tohoto formuláře je požádat Vás o pomoc při poskytnutí informací podezřelé/obviněné osobě po přijetí rozhodnutí o žádosti o převzetí trestního řízení.
PŘÍLOHA V Formulář uvedený v čl. 16 odst. 2 nařízení (EU) 2024/3011
Účelem tohoto formuláře je požádat Vás o pomoc při poskytnutí informací oběti (obětem) po přijetí rozhodnutí o žádosti o převzetí trestního řízení.
PŘÍLOHA VI Formulář uvedený v čl. 10 odst. 3 nařízení (EU) 2024/3011
Účelem tohoto formuláře je požádat Vás o pomoc při poskytnutí informací podezřelé/obviněné osobě o zpětvzetí žádosti o převzetí trestního řízení.