1) V článku 143 se vkládá nový odstavec, který zní:

Pro účely osvobození od daně podle odst. 1 písm. ca) tohoto článku přijme Komise prováděcí akt, kterým zavede zvláštní opatření k předcházení některým formám daňových úniků nebo vyhýbání se daňovým povinnostem, mimo jiné propojením jedinečného čísla zásilky s odpovídajícím osobním identifikačním číslem pro DPH podle článku 369q této směrnice. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011(Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne 16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí (Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2011/182/oj).).

Komisi je nápomocen Stálý výbor pro správní spolupráci zřízený článkem 58 nařízení Rady (EU) č. 904/2010(Nařízení Rady (EU) č. 904/2010 ze dne 7. října 2010 o správní spolupráci a boji proti podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty (Úř. věst. L 268, 12.10.2010, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2010/904/oj).“). Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2) V článku 218 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku mohou členské státy, v souladu s podmínkami, které stanoví, vyžadovat, aby osoby povinné k dani usazené na jejich území vystavovaly elektronické faktury za jiná dodání zboží a poskytnutí služeb uskutečněná na jejich území, než která jsou uvedena v článku 262.“

3) V článku 232 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Odchylně od prvního pododstavce tohoto článku mohou členské státy, které využívají možnost stanovenou v čl. 218 druhém pododstavci, stanovit, že používání elektronických faktur vystavených osobami povinnými k dani usazenými na jejich území není podmíněno souhlasem příjemce usazeného na jejich území.“

1) Článek 14a se nahrazuje tímto:

Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje prodej na dálku u zboží dováženého ze třetích území nebo třetích zemí v zásilkách, jejichž skutečná hodnota nepřesahuje 150 EUR, má se za to, že toto zboží sama obdržela a sama dodala.

Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje dodání zboží ve Společenství osobou povinnou k dani neusazenou ve Společenství osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství nepodléhá DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jakékoli jiné osobě nepovinné k dani, má se za to, že toto zboží sama obdržela a dodala sama.

Do 1. července 2027 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě na základě informací získaných od členských států hodnotící zprávu o fungování pravidla osoby považované za dodavatele stanoveného v prvním pododstavci a případně předloží legislativní návrh na jeho další prodloužení.“

2) Článek 17a se mění takto:

• a) v odstavci 2 se písmeno a) nahrazuje tímto:
  • „a) zboží je odesláno nebo přepraveno osobou povinnou k dani nebo na její účet třetí osobou do 30. června 2028 do jiného členského státu za účelem jeho dodání v tomto státě v pozdější fázi po ukončení přepravy jiné osobě povinné k dani, která je oprávněna nabýt vlastnické právo k tomuto zboží v souladu s dohodou mezi oběma osobami povinnými k dani;“
• b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

  Tento článek se přestane uplatňovat dnem 30. června 2029.“

3) V hlavě V se nadpis kapitoly 3a nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 3a Prahová hodnota pro osoby povinné k dani, které uskutečňují určitá dodání zboží podle čl. 33 písm. a) a určitá poskytnutí služeb podle článku 58“.

4) Článek 59c se mění takto:

• a) v odstavci 1 se písmeno b) nahrazuje tímto:
  • „b) služby jsou poskytnuty osobě nepovinné k dani, která je usazena, má bydliště nebo místo, kde se obvykle zdržuje, v kterémkoli jiném členském státě než v členském státě uvedeném v písmeni a), nebo je zboží odesláno nebo přepravováno z členského státu uvedeného v písmeni a) do jiného členského státu; a“

  ;

• b) odstavec 3 se nahrazuje tímto:

  Členský stát uvedený v odst. 1 písm. a) tohoto článku poskytne osobám povinným k dani uskutečňujícím dodání zboží nebo poskytnutí služeb, jež splňují podmínky podle uvedeného odstavce, možnost se rozhodnout, že se místo dodání určí podle čl. 33 písm. a) a místo poskytnutí podle článku 58, přičemž toto rozhodnutí se v každém případě vztahuje na dva kalendářní roky.

  Má se za to, že možnost uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce využila osoba povinná k dani registrovaná ve zvláštním režimu stanoveném v hlavě XII kapitole 6 oddíle 3.“

5) Článek 66 se nahrazuje tímto:

Odchylně od článků 63, 64 a 65 mohou členské státy stanovit, že v případě určitých plnění nebo určitých kategorií osob povinných k dani vzniká daňová povinnost v určitém okamžiku takto:

• a) nejpozději vystavením faktury;
• b) nejpozději přijetím platby;
• c) není-li vystavena faktura, nebo je-li vystavena pozdě, v určitém okamžiku ne později, než uplyne lhůta pro vystavení faktur stanovená členskými státy podle čl. 222 druhého pododstavce, nebo pokud členský stát takovou lhůtu nestanovil, v určité lhůtě po uskutečnění zdanitelného plnění.

Odchylka podle odstavce 1 se nepoužije na tato dodání zboží nebo poskytnutí služeb:

• a) poskytnutí služeb, na něž se vztahuje zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 2, pokud je uskutečňuje osoba povinná k dani, která je oprávněna používat tento zvláštní režim v souladu s článkem 359;
• b) dodání zboží a poskytnutí služeb, na něž se vztahuje zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 3, pokud je uskutečňuje osoba povinná k dani, která je oprávněna používat tento zvláštní režim v souladu s článkem 369b;
• c) poskytnutí služeb, u nichž je daň povinen odvést příjemce podle článku 196;
• d) dodání nebo přemístění zboží podle čl. 67 prvního pododstavce.“

6) V článku 167a se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Členské státy mohou v rámci volitelného režimu stanovit, že u osoby povinné k dani, jejíž povinnost k dani vznikne výhradně podle čl. 66 odst. 1 písm. b), dochází k odkladu nároku na odpočet daně, dokud není daň ze zboží dodaného nebo služby poskytnuté osobě povinné k dani zaplacena dodavateli zboží nebo poskytovateli služby.“

7) Článek 226 se mění takto,bod 7a se nahrazuje tímto:

• „7a) vzniká-li daňová povinnost v okamžiku přijetí platby podle čl. 66 odst. 1 písm. b) a vzniká-li nárok na odpočet okamžikem vzniku daňové povinnosti, poznámka ‚hotovostní účetnictví‘;“.

8) Článek 237 se zrušuje.

9) Článek 359 se nahrazuje tímto:

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu osobě povinné k dani neusazené ve Společenství poskytující služby osobě nepovinné k dani. Tento zvláštní režim se použije na všechny tyto služby poskytnuté ve Společenství.“

10) V čl. 361 odst. 1 se písmeno c) se nahrazuje tímto:

• „c) elektronické adresy a adresy internetových stránek, jsou-li k dispozici;“.

11) Článek 368 se nahrazuje tímto:

Osoba povinná k dani neusazená ve Společenství, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice daň vzniklou v členských státech spotřeby u služeb, na něž se vztahuje tento zvláštní režim. Bez ohledu na čl. 1 bod 1 směrnice 86/560/EHS se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedené směrnice. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti se zbožím nebo službami použitými pro účely poskytnutí služeb, na něž se tento zvláštní režim vztahuje.

Musí-li být osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, registrována v členském státě pro činnosti, na něž se tento zvláštní režim nevztahuje, odpočte si v přiznání k dani, jež má podat podle článku 250, daň vzniklou v daném členském státě v souvislosti se zdanitelnými činnostmi, na něž se vztahuje tento zvláštní režim.“

12) Vkládá se nový článek, který zní:

Dodání plynu prostřednictvím soustavy zemního plynu nacházející se na území Společenství nebo jakékoli sítě k takové soustavě připojené, dodání elektřiny nebo dodání tepelné nebo chladicí energie prostřednictvím tepelných nebo chladicích sítí za podmínek stanovených v článku 39, pokud jsou tato dodání uskutečněna osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jakékoli jiné osobě nepovinné k dani osobou povinnou k dani neusazenou v členském státě, v němž je zboží předmětem DPH, se pro účely použití článku 369b považuje do 30. června 2028 za prodej zboží na dálku uvnitř Společenství.“

13) V článku 369j se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice daň vzniklou v členských státech spotřeby u zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento režim. Bez ohledu na čl. 1 bod 1 směrnice 86/560/EHS a čl. 2 bod 1, článek 3 a čl. 8 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/9/ES se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedených směrnic. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti se zbožím nebo službami použitými pro účely dodání zboží, na něž se tento zvláštní režim vztahuje.“

14) V článku 369 m se vkládá nový odstavec, který zní:

Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na osoby povinné k dani, na které se vztahuje zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 1 oddíle 2.“

15) Článek 369p se mění takto:

• a) v odstavci 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:
  • „c) elektronickou adresu a adresy internetových stránek, jsou-li k dispozici;“
• b) v odstavci 3 se písmeno c) nahrazuje tímto:
  • „c) elektronickou adresu a adresy internetových stránek, jsou-li k dispozici;“.

16) V článku 369w se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Osoba povinná k dani, která využívá tohoto zvláštního režimu, si nesmí odpočíst podle článku 168 této směrnice daň vzniklou v členských státech spotřeby u zdanitelných činností, na něž se vztahuje tento režim. Bez ohledu na čl. 1 bod 1 směrnice 86/560/EHS a čl. 2 bod 1, článek 3 a čl. 8 odst. 1 písm. e) směrnice 2008/9/ES se této osobě povinné k dani daň vrací podle uvedených směrnic. Ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 směrnice 86/560/EHS se nepoužijí na vrácení daně v souvislosti se zbožím nebo službami použitými pro účely dodání zboží, na něž se tento zvláštní režim vztahuje.“

1) Vkládá se nový článek, který zní:

Bez ohledu na článek 28 se má za to, že osoba povinná k dani, která prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek v Unii, usnadňuje poskytnutí služeb krátkodobého pronájmu ubytování, tedy nepřetržitého pronájmu ubytování stejné osobě na dobu maximálně 30 nocí, nebo silniční přepravy cestujících, tyto služby obdržela a poskytla sama, pokud osoba poskytující tyto služby:

• a) neposkytla osobě povinné k dani usnadňující poskytnutí své identifikační číslo pro DPH vydané v členských státech, v nichž k předmětnému poskytnutí služby dochází, nebo identifikační číslo, které jí bylo přiděleno podle článku 362 nebo 369d; a
• b) nesdělila osobě povinné k dani usnadňující poskytnutí služby, že bude účtovat DPH splatnou za toto plnění.

Pro účely odstavce 1 se silniční přepravou cestujících uskutečněnou v Unii rozumí úsek dané služby mezi dvěma místy v Unii.

Odstavec 1 tohoto článku se nepoužije na poskytnutí služeb v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 3.

Členské státy mohou požadovat, aby osoba povinná k dani usnadňující poskytnutí služby uvedené v odstavci 1 potvrdila identifikační číslo pro DPH uvedené v písmeni a) uvedeného odstavce vhodnými prostředky stanovenými v souladu s vnitrostátním právem.

Bez ohledu na odstavec 1 tohoto článku mohou členské státy vyloučit z oblasti použití odstavce 1 poskytování služeb krátkodobého pronájmu ubytování, služeb silniční přepravy cestujících nebo obojího uskutečněné na jejich území v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 1 oddílu 2.

Pokud členský stát využil možnost stanovenou v odstavci 5, informuje o tom výbor pro DPH. Komise zveřejní úplný seznam členských států, které této možnosti využily.

Do 1. července 2033 předloží Komise Radě zprávu hodnotící fungování tohoto článku a uplatňování pravidel DPH na usnadňující služby, včetně dopadu na fungování vnitřního trhu a efektivitu výběru DPH. Komise předloží náležitý legislativní návrh, bude-li to považováno za nezbytné.“

2) Vkládá se nový článek, který zní:

Místem poskytnutí usnadňující služby osobě nepovinné k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, je místo, kde je v souladu s ustanoveními této směrnice poskytnuto základní plnění.“

3) Článek 135 se mění takto:

• a) v odstavci 2 se za první pododstavec vkládá nový pododstavec, který zní:

  „Bez ohledu na první pododstavec písm. a) se nepřerušený pronájem ubytování téže osobě po dobu nejvýše 30 nocí považuje za plnění, které má podobnou funkci jako hotelové odvětví s výhradou kritérií, podmínek a omezení, které stanoví členské státy.“

  ;

• b) doplňuje se nový odstavec, který zní:

  Členské státy před 1. červencem 2028 sdělí výboru pro DPH znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, v nichž uvádějí kritéria, podmínky a omezení uvedené v odst. 2 druhém pododstavci.

  Do 31. prosince 2028 zveřejní Komise na základě informací poskytnutých členskými státy podle prvního pododstavce tohoto odstavce, úplný seznam s kritérii, podmínkami a omezeními, které členské státy stanoví v souvislosti s odst. 2 druhým pododstavcem.“

4) Vkládá se nový článek, který zní:

Pokud se má za to, že osoba povinná k dani obdržela a poskytla služby v souladu se článkem 28a, osvobodí členské státy poskytnutí daných služeb této osobě povinné k dani od daně.“

5) Článek 138 se mění takto:

• a) v odstavci 1 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

  „První pododstavec písm. b) tohoto odstavce se nepoužije na přemístění přiznaná v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 6 oddílu 5.“

• b) v odstavci 2 se písmeno c) se nahrazuje tímto:
  • „c) dodání zboží spočívající v jeho přemístění do jiného členského státu, které by bylo osvobozeno od daně podle odstavce 1 a písmen a) a b) tohoto odstavce, kdyby se uskutečnilo na účet jiné osoby povinné k dani.“

6) Vkládá se nový článek, který zní:

Pokud se má za to, že osoba povinná k dani obdržela a poskytla služby v souladu se článkem 28a, nemají tato poskytnutí služeb vliv na nárok této osoby na odpočet daně bez ohledu na to, zda je u těchto poskytnutí daň odpočitatelná.“

7) Článek 194 se nahrazuje tímto:

Aniž jsou dotčeny články 195 a 196, uskutečňuje-li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služeb osoba povinná k dani, která není usazena a identifikována pro účely DPH prostřednictvím osobního identifikačního čísla pro DPH podle článku 214 v členském státě, v němž je daň splatná, osobou povinnou odvést daň je pořizovatel zboží nebo příjemce služeb, pokud je tento pořizovatel nebo příjemce v tomto členském státě již identifikován pro účely DPH.

Uskutečňuje-li zdanitelné dodání zboží nebo poskytnutí služby osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, v němž je daň splatná, mohou členské státy rovněž v souladu s jimi stanovenými podmínkami určit, že osobou povinnou odvést daň je pořizovatel zboží nebo příjemce služeb.

Odstavec 1 tohoto článku se nepoužije na dodání zboží uskutečněné obchodníkem povinným k dani podle čl. 311 odst. 1 bodu 5), je-li zboží předmětem DPH v souladu se zvláštním režimem stanoveným v hlavě XII kapitole 4 oddíle 2.“

8) V článku 222 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„U dodání zboží uskutečněných v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 nebo u dodání zboží nebo poskytnutí služeb, u nichž je daň povinen odvést pořizovatel nebo příjemce podle článků 194 a 196, je faktura vystavena nejpozději patnáctý den měsíce následujícího po měsíci, v němž se uskutečnilo zdanitelné plnění.“

9) V článku 226 se bod 4 nahrazuje tímto:

• „4) identifikační číslo pro DPH pořizovatele nebo příjemce uvedené v článku 214, pod kterým mu bylo dodáno zboží nebo poskytnuty služby, pro které je osobou povinnou odvést daň, anebo dodáno zboží podle článku 138, s výjimkou případů využívajících zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5;“.

10) Článek 242a se mění takto:

• a) vkládá se nový odstavec, který zní:

  Pokud osoba povinná k dani prostřednictvím elektronického rozhraní, jako je elektronické tržiště, platforma, portál nebo podobný prostředek, usnadňuje poskytnutí služeb krátkodobého pronájmu ubytování nebo silniční přepravy cestujících v Unii a pokud se tato osoba nepovažuje za osobu, která tyto služby obdržela a poskytla sama podle článku 28a, má tato osoba povinnost o těchto plněních uchovávat záznamy. Tyto záznamy jsou dostatečně podrobné k tomu, aby správci daně členského státu, v němž jsou tato poskytnutí služeb zdanitelná, umožnily ověřit, zda byla daň správně zúčtována.“

  ;

• b) odstavec 2 se nahrazuje tímto:

  Záznamy uvedené v odstavcích 1 a 1a jsou dotyčným členským státům na žádost zpřístupňovány v elektronické podobě.

  Členské státy mohou nadále požadovat, aby záznamy uvedené v odstavcích 1 a 1a byly poskytovány pravidelně a systematicky, do doby, než k těmto záznamům bude k dispozici automatizovaný přístup.

  Záznamy se uchovávají po dobu deseti let od konce roku, ve kterém bylo plnění uskutečněno.“

11) Vkládá se nový článek, který zní:

Přemisťuje-li osoba povinná k dani zboží na účet jiné osoby povinné k dani do jiného členského státu v souladu s čl. 17 odst. 1, informuje tuto osobu nejpozději při přepravě nebo odeslání zboží o tom, že zboží je nebo bude přemístěno, pokud se přemístění neuskutečňuje na výslovnou žádost osoby, na jejíž účet je zboží přemísťováno.“

12) V článku 262 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH podává souhrnné hlášení, ve kterém uvede:

• a) pořizovatele identifikované pro účely DPH, kterým tato osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH dodala zboží v souladu s podmínkami stanovenými v čl. 138 odst. 1 a čl. 138 odst. 2 písm. c), s výjimkou případů, kdy se použije zvláštní režim uvedený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5;
• b) osoby identifikované pro účely DPH, kterým tato osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH dodala zboží v rámci pořízení zboží uvnitř Společenství podle článku 42;
• c) osoby povinné k dani i právnické osoby nepovinné k dani identifikované pro účely DPH, kterým tato osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH dodala zboží nebo poskytla služby jiné než zboží nebo služby, které jsou v členském státě, v němž je plnění zdanitelné, osvobozeny od daně a u nichž je povinen odvést daň pořizovatel nebo příjemce podle článku 194, je-li identifikován pro účely DPH, nebo podle článku 196.“

13) V čl. 288 odst. 1 se písmeno c) nahrazuje tímto:

• „c) hodnoty plnění osvobozených od daně podle článků 136a, 136b, 146 až 149 a článků 151, 152 a 153;“.

14) V článku 306 se doplňuje nový odstavec, který zní:

Zvláštní režim uvedený v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na poskytnutí služeb uskutečněná podle článku 28a.“

15) V hlavě XII se nadpis kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 6 Zvláštní režimy pro osoby povinné k dani poskytující služby osobám nepovinným k dani nebo uskutečňující prodej zboží na dálku, určitá domácí dodání zboží nebo přemístění vlastního zboží“.

16) Článek 365 se nahrazuje tímto:

Přiznání k dani obsahuje osobní identifikační číslo pro DPH pro účely využití tohoto zvláštního režimu a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, služeb, na něž se tento zvláštní režim vztahuje a jejichž zdanitelné plnění se uskutečnilo ve zdaňovacím období, a celkovou výši příslušné DPH rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se v příslušných případech rovněž uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

Pokud je v přiznání k dani nutno provést jakékoli změny do dne, kdy má být přiznání k dani podáno v souladu s článkem 364, zahrnou se tyto změny do tohoto přiznání k dani.

Pokud je jakékoliv změny v přiznání k dani za předchozí zdaňovací období nutno provést po dni, kdy mělo být podáno v souladu s článkem 364, uvedou se tyto změny v přiznání k dani v některém následujícím zdaňovacím období do tří let ode dne, kdy mělo být v souladu s uvedeným článkem podáno původní přiznání. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.“

17) V hlavě XII se v kapitole 6 nadpis oddílu 3 nahrazuje tímto:

„ODDÍL 3 ZVLÁŠTNÍ REŽIM PRO PRODEJ ZBOŽÍ NA DÁLKU UVNITŘ SPOLEČENSTVÍ, PRO URČITÁ DODÁNÍ ZBOŽÍ NA ÚZEMÍ ČLENSKÉHO STÁTU USKUTEČNĚNÁ OSOBOU POVINNOU K DANI A PRO URČITÉ SLUŽBY POSKYTOVANÉ OSOBAMI POVINNÝMI K DANI USAZENÝMI VE SPOLEČENSTVÍ, AVŠAK NIKOLI V ČLENSKÉM STÁTĚ SPOTŘEBY“.

18) Článek 369a se mění takto:

• a) bod 2 se mění takto:
  • i) třetí pododstavec nahrazuje tímto:

    „Pokud osoba povinná k dani nemá sídlo ekonomické činnosti a stálou provozovnu ve Společenství, je členským státem identifikace členský stát, v němž je zahájeno odeslání nebo přeprava zboží. V případě dodání zboží bez odeslání nebo přepravy zboží nebo v případě, že odeslání nebo přeprava dodaného zboží začíná a končí v témže členském státě nebo v souladu s článkem 37 nebo 39, je členským státem identifikace členský stát, v němž se dodání uskutečňuje. Jsou-li odeslání nebo přeprava zboží zahájeny ve více než jednom členském státě nebo se ve více než jednom členském státě dodání uskutečňuje, osoba povinná k dani uvede, který z těchto členských států má být členským státem identifikace. Osoba povinná k dani je tímto rozhodnutím vázána pro dotyčný kalendářní rok a pro dva následující kalendářní roky;“

    ,

  • ii) doplňuje se nový pododstavec, který zní:

    „Bez ohledu na první, druhý a třetí pododstavec tohoto bodu, členský stát identifikace pro tento zvláštní režim je stejný jako pro zvláštní režim stanovený v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5, je-li osoba povinná k dani pro daný zvláštní režim registrována.“

    ;

• b) bod 3 se mění takto:
  • i) písmeno c) se nahrazuje tímto:
    • „c) v případě dodání zboží do členského státu bez odeslání nebo přepravy zboží, nebo pokud odeslání nebo přeprava dodaného zboží začíná a končí v témže členském státě, a pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani, dotyčný členský stát;“
  • ii) které zní:
    • „d) v případě dodání zboží podle článků 36, 37 a 39, pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani, členský stát, v němž se dodání považuje za uskutečněné.“

19) Článek 369b se nahrazuje tímto:

Členské státy povolí použití tohoto zvláštního režimu těmto osobám povinným k dani, s výjimkou těch, které uskutečňují výhradně dodání zboží a poskytování služeb osvobozených od daně, které nezakládá nárok na odpočet daně:

• a) osobě povinné k dani uskutečňující prodej zboží na dálku uvnitř Společenství;
• b) osobě povinné k dani usnadňující dodání zboží v souladu s čl. 14a odst. 2 bez odeslání nebo přepravy nebo pokud odeslání nebo přeprava začíná a končí v témže členském státě;
• c) osobě povinné k dani neusazené v členském státě spotřeby, která poskytuje služby osobě nepovinné k dani;
• d) v členském státě, v němž je zboží předmětem DPH, která dodává zboží v souladu s články 36, 37 a 39 osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• e) osobě povinné k dani neusazené v členském státě, v němž je zboží předmětem DPH, která dodává zboží bez odeslání nebo přepravy, nebo pokud odeslání nebo přeprava začíná a končí v témže členském státě osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• f) osobě povinné k dani neusazené v členském státě, do něhož bylo zboží přemístěno v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5, pokud toto zboží podléhá DPH v souladu s články 16, 18 nebo 26 nebo je-li třeba opravit odpočet daně v souladu s hlavou X kapitolou 5.

Tento zvláštní režim se použije na veškerá způsobilá dodání ve Společenství dotčenou osobou povinnou k dani.“

20) Článek 369 g se nahrazuje tímto:

Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH uvedené v článku 369d a pro každý členský stát spotřeby, celkovou hodnotu bez DPH a v příslušných případech příslušné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň, ve vztahu k dále uvedeným dodáním a poskytnutím, na něž se tento zvláštní režim vztahuje a jejichž zdanitelné plnění se uskutečnilo ve zdaňovacím období:

• a) prodej zboží na dálku uvnitř Společenství;
• b) poskytování služeb;
• c) dodání zboží v souladu s články 36, 37 a 39, pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• d) dodání zboží, a to i osobou povinnou k dani usnadňující tato dodání v souladu s čl. 14a odst. 2, bez odeslání nebo přepravy, nebo pokud odeslání nebo přeprava začíná a končí v témže členském státě a pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• e) dodání zboží a poskytnutí služeb v souladu s články 16, 18 a 26 po přemístění vlastního zboží v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5.

V přiznání k dani se uvedou také změny vztahující se k předchozím zdaňovacím obdobím, jak je stanoveno v odstavci 5 druhém pododstavci.

Je-li zboží dodáno bez odeslání nebo přepravy, nebo je-li odesláno nebo přepraveno do jiných nebo z jiných členských států, než je členský stát identifikace, obsahuje přiznání k dani rovněž celkovou hodnotu bez DPH a v příslušných případech příslušné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň, ve vztahu k dále uvedeným dodáním, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, pro každý členský stát, v němž je toto zboží dodáno než odeslání nebo přepravy, nebo do něhož nebo z něhož je toto zboží odesláno nebo přepraveno:

• a) prodej zboží na dálku uvnitř Společenství;
• b) dodání zboží, a to i osobou povinnou k dani usnadňující tato dodání v souladu s čl. 14a odst. 2, pokud je dodáno bez odeslání nebo přepravy nebo pokud odeslání nebo přeprava začíná a končí v témže členském státě a pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• c) dodání zboží v souladu s články 36, 37 a 39, pokud je toto zboží dodáno osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, jejíž pořízení zboží uvnitř Společenství není předmětem DPH podle čl. 3 odst. 1, nebo jiné osobě nepovinné k dani;
• d) dodání zboží a poskytnutí služeb v souladu s články 16, 18 a 26 po přemístění vlastního zboží v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5.

Ve vztahu k dodáním uvedeným v tomto odstavci, obsahuje přiznání k dani také osobní identifikační číslo pro DPH nebo daňové registrační číslo přidělené každým členským státem, v němž je toto zboží dodáno bez odeslání nebo přepravy, nebo z něhož je toto zboží odesláno nebo do něhož je přepraveno, jsou-li tyto údaje k dispozici.

Přiznání k dani obsahuje údaje uvedené v tomto odstavci v členění podle členských států spotřeby.

Má-li osoba povinná k dani poskytující služby, na něž se vztahuje tento zvláštní režim, jednu nebo více stálých provozoven, z nichž poskytuje služby, jinde než v členském státě identifikace, obsahuje přiznání k dani také celkovou hodnotu bez DPH a v příslušných případech příslušné sazby daně, celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb a celkovou splatnou daň ve vztahu k těmto dodáním, a to pro každý členský stát, v němž má daná osoba povinná k dani provozovnu, spolu s osobním identifikačním číslem pro DPH nebo daňovým registračním číslem dané provozovny, a v členění podle členských států spotřeby.

Vyžaduje-li se oprava odpočtu daně u zboží, které bylo přemístěno v souladu se zvláštním režimem podle hlavy XII kapitoly 6 oddílu 5, obsahuje přiznání k dani relevantní faktory, které vedly k opravě, a splatnou DPH a v případě investičního majetku datum začátku opravného období, které začíná po přemístění.

Pokud je v přiznání k dani nutno provést jakékoli změny do dne, kdy má být přiznání k dani podáno v souladu s článkem 369f, zahrnou se tyto změny do tohoto přiznání k dani.

Pokud je jakékoliv změny v přiznání k dani za předchozí zdaňovací období nutno provést po dni, kdy mělo být podáno v souladu s článkem 369f, uvedou se v přiznání k dani v některém následujícím zdaňovacím období do tří let ode dne, kdy mělo být v souladu s uvedeným článkem podáno původní přiznání. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.

Pro účely tohoto článku nezahrnuje přiznání k dani dodání zboží nebo poskytnutí služeb osvobozená od daně, u nichž nevzniká nárok na odpočet.“

23) Článek 369p se mění takto:

• a) v odstavci 1 se doplňuje nové písmeno, které zní:
  • „e) status osoby povinné k dani považované za osobu, která podle čl. 14a odst. 1 obdržela a dodala zboží sama.“

  ;

• b) v odstavci 3 se doplňuje nové písmeno, které zní:
  • „f) status osoby povinné k dani považované za osobu, která podle čl. 14a odst. 1 obdržela a dodala zboží sama.“

22) Článek 369 t se nahrazuje tímto:

Přiznání k dani obsahuje identifikační číslo pro DPH podle článku 369q a pro každý členský stát spotřeby, kde je daň splatná, celkovou hodnotu, bez DPH, prodeje na dálku u zboží dovezeného ze třetích území nebo třetích zemí, u něhož vzniká daňová povinnost v daném zdaňovacím období, a celkovou výši příslušné daně rozdělenou podle jednotlivých sazeb. V přiznání k dani se rovněž v příslušných případech uvedou příslušné sazby daně a celková splatná daň.

Pokud je v přiznání k dani nutno provést jakékoli změny do dne, kdy má být přiznání k dani podáno v souladu s článkem 369s, zahrnou se tyto změny do tohoto přiznání k dani.

Pokud je jakékoli změny v přiznání k dani za předchozí zdaňovací období nutno provést po dni, kdy mělo být podáno v souladu s článkem 369s, uvedou se v přiznání k dani v některém následujícím zdaňovacím období do tří let ode dne, kdy mělo být v souladu s uvedeným článkem podáno původní přiznání. V uvedeném následném přiznání se označí příslušný členský stát spotřeby, zdaňovací období a výše daně, u nichž je potřeba provést jakékoli změny.“

1) V článku 243 se zrušuje odstavec 3.

2) V článku 262 se zrušuje odstavec 2.

1) V článku 42 se písmeno b) nahrazuje tímto:

• „b) pořizovatel splnil povinnosti stanovené v čl. 262 odst. 1 písm c) ve vztahu k dodáním, za které je daň povinen odvést pořizovatel podle článku 197.“

2) V článku 138 se odstavec 1a nahrazuje tímto:

Osvobození podle odstavce 1 tohoto článku se neuplatní, pokud dodavatel nesplnil povinnost podle článků 262 a 263poskytnout údaje o plněních uvnitř Společenství nebo pokud poskytnuté údaje neobsahují správné informace týkající se tohoto dodání, jak požaduje článek 264, pokud dodavatel nemůže ke spokojenosti příslušných orgánů nedostatky řádně odůvodnit.“

3) V článku 168 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Vztahují-li se na plnění požadavky na výkaznictví stanovené v čl. 271a odst. 1, mohou členské státy za podmínek, které určí, stanovit, že pořizovatel nebo příjemce má nárok na odpočet nebo vrácení DPH, která je splatná nebo byla odvedena, pouze pokud je držitelem elektronické faktury vystavené v souladu s požadavky stanovenými v čl. 218 odst. 3.“

4) Článek 217 se nahrazuje tímto:

Pro účely této směrnice se ‚elektronickou fakturou‘ rozumí faktura, která obsahuje údaje požadované touto směrnicí a která byla alespoň v souvislosti s údaji uvedenými v článcích 262 a 271b vystavena, předána a přijata ve strukturovaném elektronickém formátu umožňujícím její automatizované a elektronické zpracování.“

5) Článek 218 se nahrazuje tímto:

Elektronické faktury a doklady nebo sdělení v tištěné nebo v jiné elektronické podobě než je elektronická faktura musí splňovat podmínky stanovené v této kapitole, aby byly uznány za faktury.

Pro účely této směrnice se faktury vystavují jako elektronické faktury. Členské státy však mohou uznávat doklady nebo sdělení v papírové podobě nebo v jiných elektronických formátech než jsou elektronické faktury vztahující se na plnění, na něž se nevztahují vykazovací povinnosti stanovené v kapitole 6.

Elektronické faktury musí být v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci a seznamem syntaxí podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/55/EU ze dne 16. dubna 2014 o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek (Úř. věst. L 133, 6.5.2014, s. 1, ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/55/oj).“). Členské státy mohou povolit použití jiných norem pro elektronické faktury v souvislosti s dodáním zboží a poskytnutím služeb na jejich území, kromě těch, jež jsou uvedeny v článku 262 této směrnice.

Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby elektronické faktury vystavené osobami povinnými k dani:

• a) obsahovaly informace požadované touto směrnicí; a
• b) splňovaly požadované technické normy pro elektronickou fakturaci uvedené v odstavci 3.

Členské státy umožní, aby osoba povinná k dani, která fakturu vystavila, nebo třetí osoba povinná k dani jednající jménem a na účet uvedené osoby povinné k dani dodržovaly opatření stanovená v odstavci 4.

Členské státy mohou rovněž povolit používání veřejného portálu, je-li k dispozici.

6) V článku 222 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„U dodání zboží uskutečněných v souladu s podmínkami stanovenými v článku 138 nebo u dodání zboží či poskytnutí služeb, u nichž je daň povinen odvést pořizovatel nebo příjemce podle článků 194 až 197, je faktura vystavena nejpozději deset dnů po uskutečnění zdanitelného plnění.

V případě platby provedené na účet ještě před dodáním zboží nebo poskytnutím služeb, za které je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článků 194 až 197, je faktura vystavena nejpozději do deseti dnů po přijetí platby.“

7) Článek 223 se nahrazuje tímto::

Členské státy umožní osobám povinným k dani vystavit souhrnné faktury, které obsahují podrobné údaje pro několik samostatných dodání zboží nebo poskytnutí služeb za předpokladu, že u dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v souhrnné faktuře vzniká daňová povinnost během téhož kalendářního měsíce.

Za dodání zboží nebo poskytnutí služeb uvedených v článku 222 se souhrnné faktury vystavují nejpozději do deseti dnů po skončení kalendářního měsíce, k němuž se souhrnná faktura vztahuje.

Členské státy mohou vyloučit možnost vystavovat souhrnné faktury v některých odvětvích citlivých z hlediska podvodů. Členské státy informují výbor pro DPH o výjimkách, které zavedly.“

8) Článek 226 se mění takto:

• a) bod 11a) se nahrazuje tímto:
  • „11a) je-li pořizovatel nebo příjemce osobou povinnou odvést daň, poznámka ‚daň odvede zákazník‘ a v případě dodání zboží, za které je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článku 197, navíc poznámka ‚třístranný obchod‘“

  ;

• b) doplňují se nové body, které znějí:
  • „16) v případě opravné faktury uvedené v článku 219 pořadové číslo, které určuje opravenou fakturu, podle bodu 2 tohoto článku;
  • 17) číslo bankovního účtu nebo číslo virtuálního účtu dodavatele nebo jiného identifikačního kódu, které jednoznačně identifikují účet dodavatele, na který mohou příjemci faktury tuto fakturu zaplatit.“

9) Článek 232 se nahrazuje tímto:

Vystavení elektronické faktury osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, která splňuje evropskou normu pro elektronickou fakturaci a seznam jejích syntaxí podle směrnice 2014/55/EU, nepodléhá souhlasu příjemce. Členské státy však mohou podmínit faktury splňující tento standard přijetím ze strany příjemce u plnění, na něž se nevztahují vykazovací povinnosti stanovené v kapitole 6 této hlavy, pokud tento členský stát využil možnosti stanovené v čl. 218 odst. 2 této směrnice.

Vystavení elektronické faktury, která splňuje jinou normu, osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani nebo faktur v jiných elektronických formátech, než jsou elektronické faktury, je podmíněno souhlasem příjemce. Členské státy, které využily možnosti uvedené v čl. 218 odst. 3, však mohou stanovit, že elektronické faktury využívající jiné normy nemají být podmíněny souhlasem příjemce usazeného na jejich území.

Členské státy, které využily možnosti stanovené v čl. 221 odst. 1, mohou vystavení elektronických faktur nebo faktur v jiných elektronických formátech než elektronických faktur podmínit souhlasem příjemce.“

10) V čl. 233 odst. 2 se uvozující věta nahrazuje tímto:

„Vedle kontrolních mechanismů podnikových procesů popsaných v odstavci 1 jsou níže uvedeny příklady technologií, které zajišťují věrohodnost původu a neporušenost obsahu elektronické faktury nebo dokladů nebo zpráv v jiných elektronických formátech, než jsou elektronické faktury:“.

11) Článek 235 se nahrazuje tímto:

Členské státy mohou stanovit zvláštní podmínky pro vystavování elektronických faktur nebo dokladů nebo zpráv v jiných elektronických formátech, než jsou elektronické faktury, za zboží dodané nebo služby poskytnuté na jejich území ze země, pro kterou neexistuje žádný právní nástroj, který by upravoval vzájemnou pomoc rozsahem obdobnou té, jakou stanoví směrnice 2010/24/EU a nařízení (EU) č. 904/2010.“

12) Článek 236 se nahrazuje tímto:

V případě většího počtu elektronických faktur nebo dokladů nebo sdělení v jiných elektronických formátech než jsou elektronické faktury předávaných nebo zpřístupňovaných stejnému příjemci mohou být údaje společné jednotlivým fakturám uvedeny pouze jednou, pokud jsou u každé faktury přístupné všechny informace.“

13) V hlavě XI se nadpis kapitoly 6 nahrazuje tímto:

„KAPITOLA 6 Požadavky na digitální výkaznictví“.

14) V hlavě XI se v kapitole 6 se za nadpis kapitoly vkládá nový nadpis oddílu 1, který zní:

„ODDÍL 1 POŽADAVKY NA DIGITÁLNÍ VÝKAZNICTVÍ PRO PŘESHRANIČNÍ DODÁNÍ ZBOŽÍ A POSKYTNUTÍ SLUŽEB VE SPOLEČENSTVÍ MEZI OSOBAMI POVINNÝMI K DANI“.

15) Článek 262 se nahrazuje tímto:

Každá osoba povinná k dani identifikovaná pro účely DPH poskytuje údaje uvedené v článku 264 týkající se těchto plnění:

• a) dodání a přemístění zboží uskutečněných v souladu s čl. 138 odst. 1 a čl. 138 odst. 2 písm. c);
• b) pořízení zboží uvnitř Společenství uskutečněných v souladu s článkem 20 a plnění považovaných za taková pořízení podle článku 21 nebo 22;
• c) dodání zboží a poskytnutí služeb jiných než zboží nebo služby osvobozené od DPH v členském státě, ve kterém je plnění zdanitelné, za něž je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článku 194, je-li pořizovatel nebo příjemce identifikován pro účely DPH, nebo podle článků 195, 196 nebo 197, a
• d) pořízení zboží a přijetí služeb jiných než zboží nebo služby osvobozené od DPH v členském státě, ve kterém je plnění zdanitelné, za něž je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článku 194, je-li pořizovatel nebo příjemce identifikován pro účely DPH, nebo podle článků 195, 196, 197 nebo 204.

Údaje uvedené v článku 264 týkající se plnění vyjmenovaných v odstavci 1 tohoto článku se poskytují členskému státu, který osobě povinné k dani vydal identifikační číslo pro DPH, které tato osoba povinná k dani použila pro plnění, jehož se údaje týkají.

Odchylně od odst. 1 písm. a) a b) tohoto článku osoby povinné k dani registrované v rámci zvláštního režimu stanoveného v hlavě XII kapitole 6 oddíle 5 neposkytují údaje o přemístění vlastního zboží nebo o plněních považovaných za pořízení uvnitř Společenství podle článku 21 nebo 22, které se týkají stejného zboží.

Členské státy mohou stanovit, že osoby povinné k dani identifikované pro účely DPH neposkytují údaje uvedené v článku 264 týkající se plnění uvedených v odst. 1 písm. b) a d) tohoto článku. Členské státy, které využijí této možnosti, uvědomí o těchto opatřeních Komisi, která informuje ostatní členské státy o:

• a) přijetí tohoto opatření, před jeho vstupem v platnost; a
• b) dni, kdy se toto opatření přestane uplatňovat, a to před tímto dnem.“

16) Článek 263 se nahrazuje tímto:

Údaje uvedené v článku 264 za každé jednotlivé plnění uvedené v čl. 262 odst. 1 písm. a) a c) poskytují osoby povinné k dani, které jsou povinny vystavit fakturu týkající se plnění uvedených v těchto písmenech, a to v okamžiku, kdy je faktura vystavena nebo by měla být vystavena.

Je-li faktura uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce vystavena pořizovatelem zboží nebo příjemcem služeb na účet osoby povinné k dani, která je povinna vystavit fakturu, předávají se údaje uvedené v článku 264 za každé jednotlivé plnění uvedené v čl. 262 odst. 1 písm. a) a c) nejpozději do pěti dnů od okamžiku, kdy je faktura vystavena nebo by měla být vystavena.

Údaje uvedené v článku 264 za každé jednotlivé plnění uvedené v čl. 262 odst. 1 písm. b) a d) předávají osoby povinné k dani, kterým má být vystavena faktura týkající se plnění uvedených v těchto písmenech, a to nejpozději do pěti dnů od obdržení faktury. Členské státy mohou stanovit předání údajů o těchto plněních, pokud osoba, které má být faktura vystavena, neobdržela fakturu včas.

Pro účely odstavců 1 a 2 údaje předává osoba povinná k dani nebo třetí osoba na účet osoby povinné k dani. Pro poskytování těchto údajů stanoví členské státy elektronické prostředky.

Členské státy umožní poskytování údajů, které jsou v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci a seznamem syntaxí podle směrnice 2014/55/EU.

Pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku se jednotná elektronická zpráva pro poskytování údajů stanoví postupem podle čl. 58 odst. 2 nařízení (EU) č. 904/2010.“

17) Článek 264 se nahrazuje tímto:

V souladu s článkem 263 se předávají tyto údaje:

• a) u dodání zboží uskutečněných v souladu s čl. 138 odst. 1 a dodání zboží a poskytnutí služeb jiných než zboží nebo služby osvobozené od DPH v členském státě, ve kterém je plnění zdanitelné, za něž je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článků 194 až 197, informace uvedené v čl. 226 bodech 1 až 4, 6, 7, 8, 11, 16 a 17, a v příslušných případech v bodě11a;
• b) pokud jde o přemístění prováděná v souladu s čl. 138 odst. 2 písm. c), informace uvedené v čl. 226 bodech 1 až 4, 6, 7, 8, 11 a 16;
• c) při pořízení zboží uvnitř Společenství v souladu s článkem 20 a při plněních považovaných za taková pořízení podle článku 22 informace uvedené v čl. 226 bodech 1 až 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 16 a 17;
• d) u plnění považovaných za pořízení zboží uvnitř Společenství podle článku 21 informace uvedené v čl. 226 bodech 1 až 4, 6, 7, 8, 9, 10, 11 a 16;
• e) u pořízení zboží a přijetí služeb jiných než zboží nebo služby osvobozené od DPH v členském státě, ve kterém je plnění zdanitelné, za něž je pořizovatel nebo příjemce povinen odvést daň podle článků 194, 195, 196, 197 nebo 204, informace uvedené v čl. 226 bodech 1 až 4, 6, 7, 8, 9, 10, 16, 17, a v příslušných případech v bodě 15.“

18) Články 265 až 271 se zrušují.

19) V hlavě XI se v kapitole 6 doplňuje nový oddíl 2, který zní:

„ODDÍL 2 POŽADAVKY NA DIGITÁLNÍ VÝKAZNICTVÍ U DODÁNÍ SOBĚ SAMÉMU A DODÁNÍ ZBOŽÍ A POSKYTNUTÍ SLUŽEB MEZI OSOBAMI POVINNÝMI K DANI NA ÚZEMÍ ČLENSKÉHO STÁTU

Členské státy mohou od osob povinných k dani usazených nebo identifikovaných pro účely DPH na jejich území požadovat, aby svému správci daně zasílaly elektronicky jiné údaje o dodání zboží a poskytnutí služeb sobě nebo jiným osobám povinným k dani na jejich území, než ty, které jsou uvedeny v článku 262.

Členské státy mohou od osob povinných k dani usazených nebo identifikovaných pro účely DPH na jejich území požadovat, aby svému správci daně zasílaly elektronicky jiné údaje o dodání zboží a poskytnutí služeb, které si na jejich území dodaly nebo poskytly samy, nebo které jim dodaly nebo poskytly jiné osoby povinné k dani, než ty, které jsou uvedeny v článku 262.

Pokud členský stát požaduje zaslání údajů podle čl. 271a odst. 1, osoba povinná k dani, která je povinna vystavit fakturu, nebo třetí osoba jednající na účet této osoby povinné k dani předají tyto údaje o každém jednotlivém plnění v okamžiku, kdy je faktura vystavena nebo by měla být vystavena.

Je-li faktura vystavena pořizovatelem zboží nebo příjemcem služeb na účet osoby povinné k dani, která je povinna vystavit fakturu, předávají se údaje uvedené v čl. 271a odst. 1 za každé jednotlivé plnění nejpozději do pěti dnů od okamžiku, kdy je faktura vystavena nebo by měla být vystavena.

Pokud členský stát požaduje zaslání údajů podle čl. 271a odst. 2, osoba povinná k dani, jíž byla vystavena faktura, nebo třetí osoba jednající na účet této osoby povinné k dani předají tyto údaje o každém jednotlivém plnění nejpozději do pěti dnů od obdržení faktury. Členské státy mohou stanovit předání údajů o těchto plněních, pokud osoba, které má být faktura vystavena, neobdržela fakturu včas.

Členské státy umožní předávání údajů z elektronických faktur, které jsou v souladu s evropskou normou pro elektronickou fakturaci a seznamem syntaxí podle směrnice 2014/55/EU.

Členské státy mohou umožnit předávání údajů z elektronických faktur za použití jiných datových formátů, než je evropská norma pro elektronickou fakturaci a seznam jejích syntaxí podle směrnice 2014/55/EU, pokud ostatní datové formáty zajistí interoperabilitu s touto evropskou normou.

Členské státy, které vyžadují předání údajů podle článku 271a, mohou rozsah této povinnosti omezit na určité kategorie osob povinných k dani nebo na určité druhy plnění. Určí rovněž údaje, které je třeba předat.

Do 31. března 2033 předloží Komise na základě informací poskytnutých členskými státy Radě průběžnou hodnotící zprávu o fungování elektronické fakturace stanovené v kapitole 3 a požadavků na digitální výkaznictví uvnitř Společenství a na úrovni jednotlivých států stanovených v této kapitole. V této zprávě Komise:

• a) posoudí účinky opatření na efektivnost výběru DPH a snížení výpadku příjmů z DPH, na počet kontrol prováděných daňovou správou, jakož i na snížení administrativní zátěže a na úspory nákladů pro osoby povinné k dani;
• b) posoudí dopady možnosti nabízené členským státům v čl. 262 odst. 4 na podvody v oblasti DPH v jiných členských státech a na fungování elektronického centrálního systému výměny informací o DPH (dále jen ‚centrální systém VIES‘);
• c) posoudí technické problémy vyplývající z provádění opatření, jako jsou chyby, zpoždění a opomenutí související s předáváním faktur a údajů;
• d) zhodnotí opatření a služby zavedené členskými státy a zpřístupněné daňovým poplatníkům s cílem zmírnit jejich administrativní zátěž;
• e) zhodnotí možný nový technologický vývoj v oblastech elektronické fakturace a digitálního výkaznictví;
• f) patřičně posoudí potřebu dalších opatření, a bude-li to považovat za nezbytné, předloží vhodný legislativní návrh takových opatření.“

20) Článek 273 se nahrazuje tímto:

Členské státy mohou uložit další povinnosti, které považují za nezbytné k správnému výběru daně a k předcházení daňovým únikům, dostojí-li požadavku rovného zacházení s domácími plněními i plněními mezi členskými státy uskutečňovanými osobami povinnými k dani, a za podmínky, že tyto povinnosti nevedou při obchodu mezi členskými státy k formalitám spojeným s překračováním hranic.

Možnost stanovená v prvním pododstavci tohoto článku nemůže být využita k ukládání dodatečných fakturačních povinností nad rámec povinností stanovených v kapitole 3 ani k zavedení nových dodatečných vykazovacích povinností ve vztahu k jednotlivým plněním u dodání zboží a poskytnutí služeb nebo pořízení zboží nebo přijetí služeb mezi osobami povinnými k dani identifikovanými pro účely DPH v Unii nad rámec povinností stanovených v kapitole 6. Členské státy mohou nicméně požadovat, aby osoby povinné k dani uchovávaly údaje o svých plněních pro účely vykazování těchto údajů, které jsou nezbytné pro sestavení a podání přiznání k dani nebo pro účely auditu. Členské státy, které k 1. lednu 2024 uplatňovaly obecnou vykazovací povinnost ve vztahu k jednotlivým plněním u dodání zboží a poskytnutí služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v článku 262, mohou tuto vykazovací povinnost zachovat, dokud nezavedou digitální systém vykazování dodání zboží a poskytnutí služeb v reálném čase, který splňuje požadavky stanovené v kapitole 6 oddíle 2.

Členské státy, které k 1. lednu 2024 uplatňovaly obecnou vykazovací povinnost ve vztahu k jednotlivým plněním u pořízení zboží a přijetí služeb jiných než těch, které jsou uvedeny v článku 262, mohou tuto vykazovací povinnosti zachovat, dokud nezavedou digitální systém vykazování pořízení zboží a přijetí služeb v reálném čase, který splňuje požadavky stanovené v kapitole 6 oddíle 2.

Členské státy mohou zachovat požadavek, aby osoby povinné k dani uchovávaly údaje o svých plněních pro účely vykazování těchto údajů, které je nezbytné pro sestavení a podání přiznání k dani nebo pro účely auditu.

Členské státy mohou uložit vykazovací povinnosti vztahující se na jiná plnění než ta, na něž se vztahují vykazovací povinnosti stanovené v kapitole 6.“