1. Toto nařízení se použije:

2. Bez ohledu na odstavec 1 se toto nařízení nepoužije na:

3. Bez ohledu na odst. 1 písm. c) se na vozidla a vozidla s ukončenou životností kategorií M₂, M₃, N₂, N₃ a O nevztahují tato ustanovení:

4. Bez ohledu na odst. 1 písm. e) se na vozidla a vozidla s ukončenou životností kategorie L nevztahují tato ustanovení:

5. Bez ohledu na odst. 1 písm. b) a d) se na vozidla zvláštního určení a vozidla zvláštního určení s ukončenou životností nevztahují tato ustanovení:

6. Bez ohledu na odstavec 1 platí následující:

Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

1. Každé vozidlo patřící k typu vozidla, který je schválen od 1. září 2032 podle nařízení (EU) 2018/858, musí být zkonstruováno tak, aby bylo:

2. Pro každý typ vozidla uvedený v odstavci 1 přijmou výrobci tato opatření:

3. Komise do 28. února 2029 přijme prováděcí akt, kterým se stanoví nová metodika výpočtu a ověřování míry opětovné použitelnosti, recyklovatelnosti a využitelnosti vozidla, při zohlednění prvků uvedených v příloze III tohoto nařízení a mezinárodní normy ISO 22628:2002. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

1. Přítomnost látek vzbuzujících obavy ve vozidlech a v jejich dílech a konstrukčních částech musí být co nejvíce omezena.

2. Do 14. února 2028 vypracuje Komise zprávu o přítomnosti látek vzbuzujících obavy ve vozidlech s cílem určit, do jaké míry negativně ovlivňují opětovné použití a recyklaci materiálů nebo mají nepříznivý dopad na životní prostředí či zdraví. V otázkách chemické bezpečnosti je Komisi nápomocna agentura. Uvedená zpráva se nevztahuje na látky vzbuzující obavy v dílech a konstrukčních částech, jejichž identifikaci nebo posouzení již vyžadují jiné právní předpisy Unie. Komise zprávu, v níž uvede svá zjištění, předloží Evropskému parlamentu a Radě a zváží potřebná návazná opatření. Pokud se členský stát domnívá, že určitá látka má na opětovné použití a recyklaci materiálů ve vozidle, v němž je tato látka přítomna, negativní vliv, poskytne do 14. února 2029 tyto informace Komisi a informuje o aspektech chemické bezpečnosti rovněž agenturu a případně odkáže na příslušná posouzení rizik nebo na jiné relevantní údaje.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením požadavků na informace a omezení pro přítomnost látek vzbuzujících obavy, které negativně ovlivňují opětovné použití a recyklaci materiálů ve vozidlech a jejich dílech a konstrukčních částech z důvodů, které se primárně netýkají chemické bezpečnosti.

4. Žádný typ vozidla, který je schválen od 1. září 2032 podle nařízení (EU) 2018/858, ani nové díly či konstrukční části uvedené na trh pro toto vozidlo nesmí obsahovat olovo, rtuť, kadmium ani šestimocný chrom.

5. Odchylně od odstavce 4 tohoto článku mohou typy vozidel nebo díly a konstrukční části uvedené na trh pro tato vozidla obsahovat olovo, rtuť, kadmium nebo šestimocný chrom za podmínek a nejvýše v koncentracích stanovených v příloze IV tohoto nařízení. Odstavce 2, 3 a 4 tohoto článku a tento odstavec se nevztahují na baterie zabudované do vozidel, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2023/1542.

6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění příloha IV za účelem jejího přizpůsobení vědeckému a technickému pokroku:

Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění příloha IV, zejména vyřazením některých výjimek pro stejnorodé materiály a konstrukční části ze seznamu v případech, kdy se danou výjimkou zabývají jiné právní předpisy Unie.

Při přijímání aktu v přenesené pravomoci podle tohoto odstavce zohlední Komise socioekonomický dopad zavedení, změny nebo zrušení výjimky z omezení používání olova, rtuti, kadmia nebo šestimocného chromu v typech vozidel, včetně dostupnosti alternativ a dopadů na životní prostředí a lidské zdraví v celém životním cyklu vozidel.

7. Na žádost Komise vypracuje agentura, mimo jiné v konzultaci se zúčastněnými stranami, do dvanácti měsíců zprávu o technické a ekonomické proveditelnosti alternativ týkajících se stávajících výjimek uvedených v příloze IV a na základě tohoto posouzení řádně odůvodněný návrh na konkrétní změnu jakékoli takové výjimky.

8. Jakmile agentura obdrží žádost Komise, zveřejní na svých internetových stránkách oznámení, že bude vypracována zpráva o možné změně výjimky uvedené v příloze IV, a vyzve členské státy a všechny zúčastněné strany, aby do dvanácti týdnů ode dne zveřejnění tohoto oznámení předložily připomínky. Agentura zveřejní všechny připomínky obdržené od členských států a zúčastněných stran na svých internetových stránkách.

9. Nejpozději dvanáct měsíců po předložení zprávy uvedené v odstavci 7 Komisi přijme Výbor pro socioekonomickou analýzu agentury zřízený podle čl. 76 odst. 1 písm. d) nařízení (ES) č. 1907/2006 stanovisko ke zprávě a ke konkrétním navrhovaným změnám. Agentura toto stanovisko neprodleně předloží Komisi.

1. Plasty obsažené v každém novém typu vozidla, který je schválen od 1. září 2032 podle nařízení (EU) 2018/858, musí obsahovat nejméně 15 % hmotnostních recyklovaných plastů z plastového odpadu od konečného spotřebitele.

Plasty obsažené v každém novém typu vozidla, který je schválen ke dni 1. září 2036 podle nařízení (EU) 2018/858, musí obsahovat nejméně 25 % hmotnostních recyklovaných plastů z plastového odpadu od konečného spotřebitele.

2. Alespoň 20 % cíle stanoveného v odstavci 1 je dosaženo tím, že jsou v dotčeném typu vozidla použity plasty recyklované z vozidel s ukončenou životností nebo z dílů a konstrukčních částí vyjmutých z vozidel během fáze používání.

3. Z hmotnosti plastů obsažených v každém novém dotčeném typu vozidla a z hmotnosti recyklovaných plastů podle odstavců 1 a 2 jsou vyňaty elastomery z pneumatik a termosety s výjimkou polyuretanových pěn používaných jako výplně.

4. Pro účely plnění povinností stanovených v odstavcích 1, 2 a 3 se recyklovaný obsah získává z odpadu od konečného spotřebitele, který byl recyklován buď:

Do 30. září 2028 Komise komplexněji posoudí očekávaný dopad na celosvětový obchod, jakož i na odvětví recyklace a automobilový průmysl v Unii a podá o svém posouzení zprávu Evropskému parlamentu a Radě.

5. Do 31. srpna 2028 přijme Komise prováděcí akt v souladu s čl. 52 odst. 2, kterým pro účely odstavců 1 až 4 tohoto článku stanoví metodiku pro výpočet a ověřování podílu plastů recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele a z vozidel s ukončenou životností, přítomných v typech vozidel a do nich zabudovaných.

Metodika započítávání hmotnostní bilance se použije na recyklované plasty získané jinými metodami recyklace než mechanickou recyklací v souladu s metodikami započítávání hmotnostní bilance při recyklaci plastů v souladu s definicí recyklace uvedenou ve směrnici 2008/98/ES.

Metodika ověřování zahrnuje povinnost výrobců zajistit, aby každé zařízení, jež se nachází ve třetí zemi a vyrábí materiál s recyklovaným obsahem, který daný výrobce používá, splňovalo požadavky stanovené v příloze XIII a aby každé takové zařízení nacházející se ve třetí zemi bylo nejméně jednou za pět let podrobeno auditu provedenému nezávislým subjektem třetí strany podle přílohy XIV. Tyto audity ověří splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku.

Požadavek na audit stanovený ve třetím pododstavci tohoto odstavce a požadavky a kritéria pro materiál recyklovaný ve třetích zemích stanovená v příloze XIII se použijí od 14. srpna 2030.

6. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 za účelem doplnění odstavců 1 a 2 tohoto článku stanovením dočasných odchylek od cílů pro obsah recyklovaných plastů nebo lhůt, pokud nedostupnost nebo příliš vysoké ceny konkrétních recyklovaných plastů dodržování minimálních procentních podílů recyklovaného obsahu nadměrně ztěžují.

7. Do 30. září 2027 Komise posoudí proveditelnost stanovení požadavku na minimální podíl recyklované oceli, přičemž zohlední zejména:

Do 30. září 2028 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením minimálního podílu oceli recyklované z ocelového odpadu od konečného spotřebitele a případně ze železného šrotu, která má být přítomna v typech vozidel, jež mají být schváleny v souladu s tímto nařízením a nařízením (EU) 2018/858, a do nich zabudována. V tomto aktu v přenesené pravomoci se rovněž stanoví datum použitelnosti povinnosti minimálního podílu recyklovaného obsahu, a to nejpozději 14. srpna 2033. Do oblasti působnosti tohoto aktu v přenesené pravomoci nespadá ocel používaná jako výztužný materiál v pneumatikách.

Do 30. září 2028 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterým stanoví metodiku pro výpočet a ověřování podílu oceli recyklované z ocelového odpadu od konečného spotřebitele a případně ze železného šrotu, jež je přítomna v typech vozidel a do nich zabudována.

8. Do 30. září 2027 Komise posoudí proveditelnost stanovení požadavku na minimální podíl hliníku a jeho slitin recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele a případně z odpadu z výroby, jež jsou přítomny v typech vozidel a do nich zabudovány, přičemž zohlední zejména:

Do 30. září 2028 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením minimálního podílu recyklovaného hliníku a jeho slitin, který má být přítomen v typech vozidel, jež mají být schváleny v souladu s tímto nařízením a nařízením (EU) 2018/858, a do nich zabudován. V tomto aktu v přenesené pravomoci se rovněž stanoví datum použitelnosti povinnosti minimálního podílu recyklovaného obsahu, a to nejpozději 14. srpna 2033.

Do 30. září 2028 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterým stanoví metodiku pro výpočet a ověřování podílu hliníku a jeho slitin recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele a případně z odpadu z výroby, jež jsou přítomny v typech vozidel a do nich zabudovány.

9. Do 31. srpna 2029 Komise posoudí proveditelnost stanovení požadavku na minimální podíl:

Ve studii proveditelnosti se zohlední:

• a) současná a předpokládaná dostupnost materiálů uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) recyklovaných z odpadu z výroby a od konečného spotřebitele;
• b) stávající podíly recyklovaného obsahu z odpadu od konečného spotřebitele v materiálech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) ve vozidlech uváděných na trh;

Po dokončení posouzení uvedeného v prvním pododstavci je Komisi svěřena pravomoc přijmou akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 za účelem doplnění tohoto nařízení stanovením minimálního podílu:

• a) hořčíku a jeho slitin recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele a případně z odpadu z výroby, jež jsou přítomny v typech vozidel a do nich zabudovány; a
• b) neodymu, dysprosia, praseodymu, terbia, samaria, niklu, kobaltu nebo boru recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele a případně z odpadu z výroby, jež jsou přítomny v permanentních magnetech vozidel a do nich zabudovány.

V aktu v přenesené pravomoci uvedeném ve třetím pododstavci se rovněž stanoví datum použitelnosti povinnosti minimálního podílu recyklovaného obsahu.

Do 30. září 2029 přijme Komise akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterým stanoví metodiku pro výpočet a ověřování podílu recyklovaných materiálů uvedených ve třetím pododstavci, jež jsou přítomny v typech vozidel a do nich zabudovány.

1. Každé vozidlo patřící k novému typu vozidla, který je schválen od 1. září 2032 podle nařízení (EU) 2018/858 a nařízení (EU) č. 168/2013, je projektováno způsobem, který nebrání autorizovaným zpracovatelským zařízením ve vyjmutí dílů a konstrukčních částí uvedených v příloze VIII části C z dotčeného vozidla během fáze odpadu vozidla s cílem vyměnit je, opětovně je použít, recyklovat, repasovat nebo renovovat, je-li to technicky proveditelné.

2. Každé vozidlo patřící k novému typu vozidla, který je schválen od 1. září 2032 podle nařízení (EU) 2018/858, je projektováno tak, aby bylo možné snadné a nedestrukční vyjmutí baterií elektrických vozidel a jejich napájecích sad a motorů na elektrický pohon z vozidla a jejich výměna autorizovanými zpracovatelskými zařízeními nebo provozovateli zařízení oprav a údržby během fáze používání a fáze odpadu vozidla.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění odstavec 2 zahrnutím dalších dílů a konstrukčních částí uvedených v příloze VIII části C s přihlédnutím k technickému a vědeckému pokroku.

4. Komise může přijmout prováděcí akty, kterými stanoví podmínky pro projektování způsobem umožňujícím vyjmutí a výměnu dílů a konstrukčních částí podle odstavce 2, je-li to nezbytné k zajištění harmonizovaného provádění povinnosti stanovené v uvedeném odstavci. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

5. Výrobci nesmí bránit vyjmutí a výměně dílů a konstrukčních částí vozidla prostřednictvím aktualizací softwaru, pokud právo Unie nestanoví jinak.

1. Výrobci prokážou, že nové typy vozidel, které vyrobili a které jsou uváděny na trh, jsou schváleného typu v souladu s požadavky nařízení (EU) 2018/858, nařízení (EU) č. 168/2013 a tohoto nařízení.

2. Pro účely schválení typu u typů vozidel, na která se vztahují požadavky uvedené v článcích 4, 5, 6 nebo 7, výrobce předloží dokumenty prokazující splnění těchto požadavků a:

3. Pro účely schválení typu vozidel, na něž se vztahují požadavky stanovené v článku 10 tohoto nařízení, vypracuje výrobce informace uvedené v čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení a předloží je v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858 orgánu udělujícímu schválení typu spolu s žádostí o schválení typu podle článku 23 uvedeného nařízení.

4. Pro účely schválení typu vozidel, na něž se vztahují požadavky stanovené v článku 11 tohoto nařízení, předloží výrobce orgánu udělujícímu schválení typu prohlášení potvrzující splnění požadavku podle čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení v souladu s čl. 24 odst. 1 písm. a) nařízení (EU) 2018/858, nebo případně v souladu s čl. 27 odst. 1 nařízení (EU) č. 168/2013, spolu s žádostí o schválení typu.

1. Od 1. září 2029 vypracuje každý výrobce strategii oběhovosti na úrovni výrobce.

2. Strategie oběhovosti popisuje, jaká opatření výrobce přijmou v návaznosti na své povinnosti, aby zajistil splnění požadavků na oběhovost podle kapitoly II.

3. Strategie oběhovosti obsahuje prvky uvedené v příloze V části A.

4. Každý výrobce poskytne orgánům udělujícím schválení typu v členských státech a Komisi kopii strategie oběhovosti do 30 dnů po jejím vypracování.

5. Každý výrobce sleduje opatření obsažená ve strategii oběhovosti a navazuje na ně a jednou za pět let strategii aktualizuje v souladu s přílohou V částí B, přičemž uvede relevantní nové změny strategie oběhovosti. Výrobce předloží aktualizovanou strategii oběhovosti Komisi.

6. S výjimkou důvěrných informací Komise strategie oběhovosti a veškeré jejich aktualizace zveřejní.

7. Do 31. srpna 2033 a poté nejméně jednou za šest let Komise vypracuje a zveřejní zprávu o oběhovosti automobilového průmyslu. Tato zpráva vychází zejména ze strategií oběhovosti a jejich aktualizací.

1. Pro každý nový typ vozidla, který je schválen podle nařízení (EU) 2018/858 od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí 12 měsíců od přijetí příslušných metodik pro výpočet a ověřování podílu materiálů recyklovaných z odpadu od konečného spotřebitele v typech vozidel podle článku 6 tohoto nařízení, uvedou výrobci příslušný podíl recyklovaného obsahu:

Prohlášení se týká recyklovaného obsahu těchto materiálů přítomných v typu vozidla a podle podílu materiálu a v případě plastových konstrukčních částí těžších než 100 gramů uvádí, zda je materiál recyklován z odpadu z výroby nebo z odpadu od konečného spotřebitele.

2. Orgány udělující schválení typu ověří, zda výrobci předložili požadovanou dokumentaci a zda tato dokumentace obsahuje informace uvedené v odstavci 1.

3. Odchylně od odstavce 1 se požadavek uvést podíl recyklovaného obsahu určitého materiálu neuplatní, pokud byl pro tento materiál uplatněn cíl podle článku 6.

1. Od 1. září 2029 výrobci poskytnou pro nové typy vozidel, které byly schváleny, provozovatelům zařízení pro nakládání s odpady, vydavatelům technických informací a provozovatelům zařízení oprav a údržby neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím uvedeným v příloze VI, čímž umožní přístup k následujícím položkám a jejich bezpečné vyjmutí a výměnu, vyjma případů, kdy jsou tyto informace dostupné podle jiných právních předpisů Unie:

Ustanovení prvního pododstavce písm. e) se nepoužije na informace, které mají být poskytnuty vydavatelům technických informací.

2. Výrobci poskytnou tísňovým službám pokyny pro provedení záchranných a nouzových opatření.

3. Výrobci zajistí spolupráci s autorizovanými zpracovatelskými zařízeními, vydavateli technických informací, subjekty zabývajícími se dodatečnou úpravou vozidel a provozovateli zařízení oprav a údržby tím, že vytvoří nezbytné komunikační platformy pro poskytování a aktualizaci informací uvedených v odstavci 1 a informací upřesněných v příloze VI.

Výrobci poskytují informace uvedené v prvním pododstavci bezplatně. Výrobci mohou vybírat důvodné a přiměřené poplatky od provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady, vydavatelů technických informací a provozovatelů zařízení oprav a údržby v rozsahu nezbytném k pokrytí skutečných administrativních nákladů, které vzniknou zpřístupněním požadovaných informací prostřednictvím komunikačních platforem.

4. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění příloha VI revizí seznamu dílů, konstrukčních částí a materiálů vozidel a rozsahu informací, které mají výrobci poskytovat. Komise zohlední technický vývoj a vývoj právní úpravy, stávající informační technologie a předvídatelný technický vývoj v oblasti výroby vozidel.

1. Výrobci a jejich dodavatelé používají pro označování a identifikaci dílů, konstrukčních částí a materiálů vozidel nomenklaturu norem pro kódování konstrukčních částí a materiálů uvedených v příloze VII bodech 1, 2 a 3.

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění příloha VII za účelem jejího přizpůsobení technickému a vědeckému pokroku.

1. Od 1. září 2032 má každé vozidlo uvedené na trh digitální pas oběhovosti vozidla, který je v souladu a interoperabilní s jinými ekologickými pasy vozidel zavedenými podle práva Unie a pokud možno je do nich začleněn, zejména s pasy uvedenými v článku 77 nařízení (EU) 2023/1542, v čl. 3 bodě 68 nařízení (EU) 2024/1257 a s dalšími příslušnými pasy zavedenými podle nařízení (EU) 2024/1781.

2. Digitální pas oběhovosti vozidla v případě vozidla, které je uváděno na trh, je přístupný zdarma a obsahuje v digitálním formátu tyto údaje:

3. Pokud jsou informace požadované podle tohoto článku již dostupné prostřednictvím jiného pasu uvedeného v odstavci 1, než je digitální pas oběhovosti vozidla, neopakují se informace požadované podle odstavce 2 v digitálním pasu oběhovosti vozidla za předpokladu, že je zajištěna interoperabilita.

4. Výrobce, který uvádí vozidlo na trh, zajistí, aby informace uvedené v odstavci 2 byly přesné, úplné a aktuální.

5. Všechny informace uvedené v digitálním pasu oběhovosti vozidla jsou v souladu s pravidly zavedenými Komisí podle odstavce 6 a:

6. Do 14. srpna 2030 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví pravidla týkající se:

Při stanovování pravidel podle prvního pododstavce zohlední Komise potřebu zajistit vysokou úroveň bezpečnosti a soukromí.

Prováděcí akty uvedené v prvním pododstavci se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

1. Členské státy určí jeden nebo více příslušných orgánů odpovědných za povinnosti podle této kapitoly, zejména za sledování a ověřování toho, že hospodářské subjekty, výrobci a organizace odpovědnosti výrobců dodržují své povinnosti stanovené v článcích 15 až 37 a v příloze I.

2. Každý členský stát může určit jeden z příslušných orgánů uvedených v odstavci 1, který bude fungovat jako kontaktní místo pro účely komunikace s Komisí.

3. Členské státy stanoví podrobnosti o organizaci a činnosti příslušných orgánů, včetně správních a procesních pravidel pro:

4. Do 30. června 2027 oznámí členské státy Komisi názvy a adresy příslušných orgánů určených podle odstavce 1. Členské státy sdělí Komisi bez zbytečného prodlení všechny změny názvů nebo adres těchto příslušných orgánů.

1. Aniž je dotčena směrnice 2010/75/EU, získá každé zařízení nebo podnik, které hodlají provádět zpracování vozidel s ukončenou životností, povolení příslušného orgánu v souladu s článkem 23 směrnice 2008/98/ES a splní podmínky stanovené v tomto povolení.

2. Za účelem vydání povolení podle odstavce 1 tohoto článku příslušný orgán ověří, zda má zařízení nebo podnik kapacitu, která je nezbytná pro splnění povinností stanovených v článku 26.

3. V povoleních podle odstavce 1 tohoto článku se uvádí, že zpracovatelská zařízení jsou způsobilá vydávat osvědčení o likvidaci podle článku 25.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce mohou členské státy ve svých vnitrostátních právních rámcích stanovit, že autorizovaná zpracovatelská zařízení jsou oprávněna vydávat osvědčení o likvidaci vozidla podle článku 25.

4. Výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, pokud byly jmenovány podle čl. 17 odst. 1, mohou uzavírat smlouvy s autorizovanými zpracovatelskými zařízeními za účelem plnění svých povinností týkajících se odpovědnosti výrobce. Tyto smlouvy jsou spravedlivé a transparentní a neobsahují diskriminační podmínky.

Členské státy mohou stanovit vzorovou smlouvu, aby usnadnily dodržování tohoto článku.

5. Členské státy zajistí, aby podmínky povolení a postupy pro udělení povolení byly plně koordinovány, pokud je do těchto povolovacích řízení zapojen více než jeden příslušný orgán nebo více než jedno zařízení či podnik hodlající provádět zpracování vozidel s ukončenou životností, aby byl zaručen efektivní integrovaný přístup všech příslušných orgánů.

6. Komisi je svěřena pravomoc přijmout prováděcí akt, kterým stanoví podrobné požadavky vztahující se na smlouvy uvedené v odstavci 4 tohoto článku, aby zajistila spravedlivé, transparentní a nediskriminační podmínky. Tento prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

1. Od 1. září 2029 mají výrobci rozšířenou odpovědnost výrobce za vozidla, která dodají poprvé na trh na území členského státu, a to i v případě, že vozidlo bylo již dříve dodáno na trh v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území je vozidlo dodáváno na trh. Systém rozšířené odpovědnosti výrobce je v souladu s články 8 a 8a směrnice 2008/98/ES a splňuje požadavky této kapitoly.

2. Rozšířená odpovědnost výrobce zahrnuje povinnost výrobců zajistit, aby:

3. V nejvzdálenějších regionech uvedených v článku 349 Smlouvy o fungování EU mohou členské státy s ohledem na povahu těchto regionů upravit povinnosti výrobců uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku tak, aby byly pokryty náklady na nakládání s vozidly s ukončenou životností.

4. Kromě informací uvedených v čl. 8a odst. 3 písm. e) směrnice 2008/98/ES v případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce výrobci, nebo v případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce jmenované organizace odpovědnosti výrobců zveřejňují na svých internetových stránkách jednou ročně, s výhradou obchodního a průmyslového tajemství, informace o sběru vozidel s ukončenou životností a o dosažení cílů v oblasti opětovného použití a recyklace, opětovného použití a využití a recyklace plastů jimi samotnými, v případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce, nebo výrobci, kteří danou organizaci odpovědnosti výrobců jmenovali, v případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.

1. Výrobci se mohou rozhodnout, že budou plnit své povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce individuálně, nebo mohou jmenovat organizaci odpovědnosti výrobců oprávněnou v souladu s článkem 18, aby plnila povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce jejich jménem.

Členské státy mohou přijmout opatření požadující, aby výrobci jmenovali organizaci odpovědnosti výrobců pověřenou plněním povinností rozšířené odpovědnosti jejich jménem.

2. Organizace odpovědnosti výrobců zajistí důvěrnost údajů, které mají k dispozici, pokud jde o chráněné obchodní informace nebo informace, které lze přímo přiřadit k jednotlivým výrobcům nebo jejich zplnomocněným zástupcům pro rozšířenou odpovědnost výrobce.

3. Kromě informací uvedených v čl. 16 odst. 4 zveřejní organizace odpovědnosti výrobců informace o postupu výběru použitém podle odstavce 5 tohoto článku.

4. Organizace odpovědnosti výrobců zajistí pravidelný dialog mezi zúčastněnými stranami podle čl. 8a odst. 6 směrnice 2008/98/ES. Provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady, kteří působí v oblasti sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností, jmenují pozorovatele do výkonných orgánů organizací odpovědnosti výrobců.

5. Na provozovatele zařízení pro nakládání s odpady se uplatňuje nediskriminační postup výběru založený na transparentních kritériích pro zadání, který je prováděn výrobci nebo organizacemi odpovědnosti výrobců a nepředstavuje nepřiměřenou zátěž pro malé a střední podniky.

1. V případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce požádá výrobce nebo v případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce jmenovaná organizace odpovědnosti výrobců příslušný orgán o oprávnění.

2. Oprávnění se udělí pouze tehdy, pokud je prokázáno, že jsou splněny požadavky stanovené v čl. 8a odst. 3 písm. a) až d) směrnice 2008/98/ES a že opatření zavedená výrobcem nebo organizací odpovědnosti výrobců jsou dostatečná ke splnění povinností stanovených v této kapitole, pokud jde o počet vozidel, která výrobce nebo výrobci, jejichž jménem organizace odpovědnosti výrobců jedná, poprvé dodají na trh na území členského státu.

Výrobci v případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce a organizace odpovědnosti výrobců v případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce mohou být registrováni, pouze pokud drží oprávnění od příslušného orgánu v souladu s tímto článkem. Tím není dotčena možnost kombinovat postup registrace podle článku 19 a postup udělení oprávnění podle tohoto článku do jediného postupu.

3. Členské státy ve svých opatřeních, kterými stanoví správní a procesní pravidla uvedená v čl. 14 odst. 3 písm. b), uvedou podrobnosti postupu udělení oprávnění, které se mohou lišit podle toho, zda se týkají individuálního, nebo kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce, a způsoby ověřování plnění povinností výrobců a organizací odpovědnosti výrobců, včetně informací, které mají výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců za tímto účelem poskytovat.

4. Výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců oznámí bez zbytečného prodlení příslušnému orgánu veškeré změny informací obsažených v oprávnění, veškeré změny, které se týkají podmínek, za nichž bylo oprávnění uděleno, nebo trvalé ukončení činnosti.

5. Mechanismus vnitřní kontroly stanovený v čl. 8a odst. 3 písm. d) směrnice 2008/98/ES se provádí pravidelně, nejméně jednou za tři roky, a na žádost příslušného orgánu, aby se ověřilo, zda jsou ustanovení uvedeného písmene dodržována a zda jsou nadále plněny podmínky oprávnění uvedené v odstavci 2 tohoto článku. Výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců předloží příslušnému orgánu na jeho žádost zprávu o vnitřní kontrole a v případě potřeby návrh plánu nápravných opatření. Aniž jsou dotčeny pravomoci podle odstavce 6 tohoto článku, může příslušný orgán ke zprávě o vnitřní kontrole a k návrhu plánu nápravných opatření vznést připomínky a veškeré tyto připomínky sdělí výrobci nebo organizaci odpovědnosti výrobců. Na základě těchto připomínek výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců vypracují a provedou plán nápravných opatření.

6. Příslušný orgán může rozhodnout o zrušení oprávnění, pokud již výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců nesplňují požadavky týkající se organizace sběru a zpracování vozidel s ukončenou životností nebo neplní povinnosti v souvislosti s podáváním informací příslušnému orgánu, neoznámí příslušnému orgánu jakékoli změny, které se týkají podmínek, za nichž bylo oprávnění uděleno, nebo pokud ukončili činnost.

1. Do 31. srpna 2029 zřídí každý členský stát registr výrobců nebo použije stávající registr výrobců, který slouží ke sledování toho, že výrobci dodržují požadavky této kapitoly.

S cílem usnadnit registraci výrobců nebo zplnomocněných zástupců pro rozšířenou odpovědnost výrobce ve všech členských státech odkazuje registr na internetové stránky dalších vnitrostátních registrů výrobců a dále na vnitrostátní internetové stránky obsahující informace o postupu registrace, pokud jsou k dispozici.

Do 31. srpna 2029 zřídí Komise internetovou stránku, která bude obsahovat odkazy na všechny vnitrostátní registry výrobců, aby se usnadnila registrace ve všech členských státech.

Členské státy informují Komisi o odkazech na své vnitrostátní registry výrobců do 30 dnů od spuštění těchto registrů.

2. Výrobci se zaregistrují ve vnitrostátním registru uvedeném v odstavci 1. Za tímto účelem předloží žádost o registraci v každém členském státě, ve kterém poprvé dodají vozidlo na trh.

Výrobci podají žádost o registraci prostřednictvím systému elektronického zpracování dat podle odst. 8 písm. a).

Výrobci dodávají vozidla na trh členského státu, pouze pokud jsou oni nebo v případě oprávnění jejich zplnomocnění zástupci pro rozšířenou odpovědnost výrobce v tomto členském státě zaregistrováni.

3. Žádost o registraci obsahuje informace uvedené v příloze IX. Členské státy si mohou podle potřeby vyžádat další informace nebo dokumenty, aby mohly registr výrobců efektivně využívat.

4. Odchylně od odstavce 3 tohoto článku se informace podle přílohy IX bodu 1 písm. d) uvádějí buď v žádosti o registraci podle odstavce 3 tohoto článku, nebo v žádosti o oprávnění podle článku 18.

5. Jmenoval-li výrobce organizaci odpovědnosti výrobců v souladu s čl. 17 odst. 1, plní povinnosti podle tohoto článku obdobně tato organizace, pokud členský stát, v němž bylo vozidlo poprvé dodáno na trh, nestanoví jinak.

6. Povinnosti podle tohoto článku mohou být jménem výrobce plněny zplnomocněným zástupcem pro rozšířenou odpovědnost výrobce.

Zastupuje-li v daném členském státě jeden zplnomocněný zástupce více než jednoho výrobce, uvede tento zplnomocněný zástupce název a kontaktní údaje každého ze zastoupených výrobců zvlášť.

7. Členské státy mohou rozhodnout, že registrační postup podle tohoto článku a postup udělení oprávnění podle článku 18 tvoří jediný postup, pokud žádost o oprávnění splňuje požadavky stanovené v odstavcích 3 až 6 tohoto článku.

8. Příslušný orgán:

9. Příslušný orgán může:

10. Příslušný orgán může registraci výrobce zamítnout nebo zrušit, pokud informace uvedené v odstavci 3 tohoto článku a související doklady nejsou poskytnuty nebo nejsou dostatečné, nebo pokud výrobce již nesplňuje požadavky stanovené v příloze IX bodu 1 písm. d).

Příslušný orgán zruší registraci výrobce, pokud výrobce přestal existovat.

11. Výrobce nebo v příslušných případech jeho zplnomocněný zástupce pro rozšířenou odpovědnost výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců jmenovaná jménem výrobců, jež zastupuje, oznámí bez zbytečného odkladu příslušnému orgánu veškeré změny informací obsažených v registraci a jakékoli trvalé zastavení dodávek vozidel uvedených v registraci na trh na území členského státu.

12. Výrobce nebo v příslušných případech jeho zplnomocněný zástupce pro rozšířenou odpovědnost výrobce nebo organizace odpovědnosti výrobců podává příslušnému orgánu odpovědnému za registr zprávy o plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce.

V případech, kdy informace v registru výrobců nejsou veřejně přístupné, zajistí členské státy, aby poskytovatelé online platforem, které spotřebitelům umožňují uzavírat s výrobci smlouvy na dálku, měli k těmto informacím bezplatný přístup.

1. Finanční příspěvky hrazené výrobcem pokrývají tyto náklady spojené s vozidly, která výrobce dodává poprvé na trh na území členského státu:

U vozidel spadajících do oblasti působnosti směrnice 2000/53/ES, která byla dodána na trh před 13. srpnem 2026, a odchylně od prvního pododstavce písm. a) a odstavce 2 tohoto článku v členských státech, v nichž v souladu s čl. 5 odst. 4 druhým pododstavcem směrnice 2000/53/ES nemuseli výrobci nést všechny náklady, ale pouze jejich významnou část, odpovídají finanční příspěvky, které je výrobce těchto vozidel povinen poskytnout, výši představující významnou část nákladů uvedených ve zmíněném tomto článku.

2. Finanční příspěvky hrazené výrobci, kteří dodávají vozidlo poprvé na trh na území členského státu, pokrývají rovněž náklady uvedené v odst. 1 písm. a) související s vozidly, u nichž výrobce nemůže být určen nebo přestal existovat v členském státě, v němž se vozidlo stalo vozidlem s ukončenou životností, a to v poměru k jejich podílu na trhu.

3. Finanční příspěvky hrazené výrobci, kteří dodávají na trh vozidla zvláštního určení, pokrývají pouze náklady uvedené v odst. 1 písm. a), které se týkají sběru těchto vozidel a odstranění znečišťujících látek z nich.

4. V případě individuálního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce poskytnou výrobci záruku na vozidla, která poprvé dodávají na trh na území členského státu. Tato záruka zajistí financování činností uvedených v odstavci 1, které se týkají těchto vozidel, a to i v případě trvalého ukončení jejich provozu nebo platební neschopnosti.

Výši záruky určí členské státy, v nichž bylo vozidlo poprvé dodáno na trh, s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v článku 21.

Záruka může mít formu účasti výrobce na vhodných programech financování nakládání s vozidly s ukončenou životností, finanční záruky nebo rovnocenného pojištění.

5. Pokud bylo v rámci vícestupňového schválení typu schváleno nové vozidlo, považuje se výrobce základního vozidla za výrobce dokončeného vozidla a může vybírat poměrné příspěvky od vlastních výrobců jiných dílů, než je základní vozidlo, které byly schváleny v rámci vícestupňového schválení typu. Tyto poměrné příspěvky pokrývají pouze náklady související s odstraněním znečišťujících látek v souladu s článkem 28 a s vyjmutím dílů a konstrukčních částí v souladu s článkem 29.

Mikropodniky ve smyslu čl. 2 odst. 3 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES(Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36, ELI: http://data.europa.eu/eli/reco/2003/361/oj).) jsou od těchto příspěvků osvobozeny.

6. Příslušný orgán v úzké spolupráci s výrobci, organizacemi odpovědnosti výrobců a provozovateli zařízení pro nakládání s odpady sleduje:

1. V případě kolektivního plnění povinností rozšířené odpovědnosti výrobce zajistí organizace odpovědnosti výrobců, aby finanční příspěvky, které jim výrobci hradí, byly upraveny s přihlédnutím přinejmenším k těmto skutečnostem:

2. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se doplní toto nařízení stanovením podrobných pravidel pro způsob uplatňování kritérií podle odstavce 1 tohoto článku.

1. Bez ohledu na článek 16 a čl. 20 odst. 2, pokud se vozidlo kategorie M₁ nebo N₁ stane vozidlem s ukončenou životností v jiném členském státě, než je členský stát, na jehož území bylo uvedeno na trh, a na území členského státu, v němž se stane vozidlem s ukončenou životností, nelze určit žádného výrobce, zajistí vlastní výrobce tohoto vozidla pokrytí nákladů na činnosti v oblasti nakládání s odpady podle čl. 20 odst. 1 písm. a) a d), které vznikly provozovatelům zařízení pro nakládání s odpady.

2. Za účelem splnění svých povinností podle odstavce 1 vlastní výrobce:

Zplnomocněný zástupce vlastního výrobce podle prvního pododstavce písm. a) tohoto odstavce vykonává úkoly stanovené v pověření, které obdržel od vlastního výrobce. Vlastní výrobce může určit organizaci odpovědnosti výrobců, aby jednala jako jeho zplnomocněný zástupce.

Pokud je vlastní výrobce usazen mimo Unii, může jeho povinnosti podle prvního pododstavce písm. a) a b) tohoto odstavce plnit zástupce vlastního výrobce v Unii jmenovaný podle čl. 13 odst. 4 nařízení (EU) 2018/858.

3. Vlastní výrobci prokážou svým výrobcům dodržení požadavků stanovených v odstavci 2.

4. Výrobci dodají na trh členského státu pouze ta vozidla od vlastních výrobců, kteří prokázali dodržení požadavků stanovených v odstavci 2.

5. Členský stát, v němž se vozidlo stalo vozidlem s ukončenou životností, sleduje, zda vlastní výrobci a jejich zplnomocnění zástupci dodržují ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku. Sledování vychází z informací o provádění odstavců 1 a 2 tohoto článku, ověřených vlastními výrobci a jejich zplnomocněnými zástupci a oznámených příslušným orgánům, a to zejména z informací o výpočtu a rozdělení nákladů na nakládání s vozidly s ukončenou životností podle odstavce 1 tohoto článku, při řádném zachování obchodních tajemství a zohlednění aspektů konkurenceschopnosti.

6. Je-li to nezbytné k zajištění souladu s tímto článkem a s přihlédnutím k informacím poskytnutým členskými státy v rámci spolupráce a sledování podle odstavců 2 a 5 tohoto článku, je Komisi svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 tohoto nařízení. Tyto akty mají za cíl zejména předejít narušení jednotného trhu a zajistit rovné podmínky pro hospodářské subjekty usazené v Unii i mimo ni. Tyto akty v přenesené pravomoci mohou stanovit podrobná pravidla pro povinnosti vlastních výrobců, zejména těch, kteří jsou usazeni mimo Unii, zplnomocněných zástupců vlastních výrobců, výrobců, členských států a provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady a vlastností mechanismů podle tohoto článku.

1. Výrobci zajistí, aby jakmile se vozidla, která poprvé dodali na trh na území členského státu, stanou vozidly s ukončenou životností, byl proveden jejich sběr.

2. Pro účely odstavce 1 výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, byly-li jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, zřídí systémy sběru, včetně sběrných míst, nebo se podílejí na jejich zřízení.

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, byly-li jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, zřídí systémy sběru pro všechna vozidla s ukončenou životností.

3. Výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, byly-li jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, zajistí, aby systémy sběru podle odstavce 2 tohoto článku:

4. Výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, byly-li jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, na svých internetových stránkách zveřejní a pravidelně aktualizují seznam sběrných míst a autorizovaných zpracovatelských zařízení a provádějí vzdělávací kampaně na podporu systémů sběru vozidel s ukončenou životností a informují o důsledcích nevhodného sběru vozidel s ukončenou životností a nakládání s nimi pro životní prostředí. Členské státy mohou požadovat, aby byly vzdělávací kampaně koordinovány v rámci členského státu ve spolupráci s výrobci nebo organizacemi odpovědnosti výrobců, pokud byly jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, a příslušnými orgány.

5. Členské státy mohou sběr vozidel s ukončenou životností povolit jiným sběrným místům, než jsou autorizovaná zpracovatelská zařízení.

Sběrná místa musí získat povolení od příslušného orgánu v souladu s článkem 23 směrnice 2008/98/ES a musí splňovat podmínky stanovené v tomto povolení. Za účelem vydání povolení příslušný orgán ověří, zda má toto zařízení nebo podnik kapacitu nezbytnou k plnění těchto povinností:

6. Sběrná místa vystaví vlastníkovi vozidla doklad v elektronické podobě, kterým potvrdí převzetí vozidla s ukončenou životností, a prostřednictvím elektronického oznamovacího postupu zavedeného v souladu s čl. 25 odst. 2 jej předloží příslušným orgánům členského státu, včetně příslušných orgánů určených podle článku 14.

1. Vlastník vozidla a každý hospodářský subjekt jednající jménem vlastníka vozidla, které se stane vozidlem s ukončenou životností, je bez zbytečného odkladu odevzdá do autorizovaného zpracovatelského zařízení nebo sběrného místa. Tato povinnost se nevztahuje na obytné automobily uvedené v příloze I části A bodě 5.1 nařízení (EU) 2018/858, které se staly vozidly s ukončenou životností, pokud jsou tato vozidla používána pro účely bydlení.

Všechna vozidla s ukončenou životností, jejichž vlastníka nelze určit, se odevzdávají ke zpracování do autorizovaných zpracovatelských zařízení.

2. Odevzdání vozidla s ukončenou životností do autorizovaného zpracovatelského zařízení nebo sběrného místa je pro posledního vlastníka vozidla bezplatné, ledaže ve vozidle s ukončenou životností chybí některý ze základních dílů nebo konstrukčních částí vozidla nebo vozidlo s ukončenou životností obsahuje odpad, který byl do něj přidán.

3. Základními díly pro účely tohoto článku jsou především:

4. V případě, že ve vozidle s ukončenou životností chybí baterie elektrického vozidla, je odevzdání vozidla s ukončenou životností stále bezplatné, pokud poslední vlastník vozidla poskytne dokumentaci, která prokazuje, že baterii elektrického vozidla převzal profesionální provozovatel v souladu s nařízením (EU) 2023/1542.

5. V případě vozidel, která byla prohlášena pojišťovnou za technickou totální škodu, je odevzdání těchto vozidel s ukončenou životností bezplatné bez ohledu na to, že chybí základní díly stanovené v odstavci 2.

1. Autorizovaná zpracovatelská zařízení vydají poslednímu vlastníkovi vozidla po odevzdání vozidla s ukončenou životností do autorizovaného zpracovatelského zařízení osvědčení o likvidaci. Osvědčení o likvidaci se vydává v souladu se vzorem stanoveným v příloze X.

2. Osvědčení o likvidaci se vydává v elektronické podobě a předává se prostřednictvím elektronického oznamovacího postupu příslušným orgánům členského státu, včetně příslušných orgánů určených podle článku 14. Autorizované zpracovatelské zařízení poskytne poslednímu vlastníkovi vozidla a každému hospodářskému subjektu jednajícímu jeho jménem kopii elektronického oznámení.

3. Je-li vozidlo s ukončenou životností, pro které bylo v členském státě vydáno osvědčení o likvidaci, registrováno v jiném členském státě, příslušné orgány určené členským státem, v němž bylo vydáno osvědčení o likvidaci, informují příslušné orgány určené členským státem, v němž je vozidlo registrováno, že pro dané vozidlo bylo vydáno osvědčení o likvidaci.

4. Příslušné orgány registrace vozidel zruší registraci vozidla s ukončenou životností až po obdržení osvědčení o likvidaci tohoto vozidla.

5. Osvědčení o likvidaci vydaná v jednom členském státě se uznávají ve všech ostatních členských státech.

1. Autorizovaná zpracovatelská zařízení zajistí, aby všechna vozidla s ukončenou životností a jejich díly, konstrukční části a materiály, jakož i odpadní díly z oprav vozidel byly přijímány a zpracovávány v souladu s podmínkami stanovenými v jejich povoleních, jakož i v souladu s tímto nařízením. Zpracování vozidel s ukončenou životností může provádět jednotlivě jedno autorizované zpracovatelské zařízení nebo, s výjimkou odstraňování znečišťujících látek, ve spolupráci s jinými autorizovanými zpracovatelskými zařízeními.

2. Autorizovaná zpracovatelská zařízení:

Kromě požadavků podle článku 35 směrnice 2008/98/ES autorizovaná zpracovatelská zařízení elektronicky uchovávají po dobu tří let záznamy o veškerých provedených činnostech zpracování vozidel s ukončenou životností uvedených v prvním pododstavci písmenech a) až e) tohoto odstavce a jsou schopna tyto informace na žádost příslušných vnitrostátních orgánů předložit.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se mění příloha VIII přizpůsobením minimálních požadavků na zpracování vozidel s ukončenou životností vědeckému a technickému pokroku, pokud jde o technologie zpracování, včetně:

4. Členské státy vybízejí autorizovaná zpracovatelská zařízení, aby zavedla certifikované systémy environmentálního řízení a provedla audity v souladu s nařízením (ES) č. 1221/2009.

1. Od 1. září 2029 autorizovaná zpracovatelská zařízení a jiní provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady provádějící drcení požadují, aby vozidla s ukončenou životností, která jim byla odevzdána k drcení, nebo velké konstrukční díly a konstrukční části z podvozku nebo karoserie z vozidel s ukončenou životností kategorií N₂, N₃, M₂, M₃ a O, která jim byla dodána k drcení nebo řezání, byla:

2. Autorizovaná zpracovatelská zařízení a provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady provádějící drcení, kterým jsou odevzdána vozidla s ukončenou životností nesplňující požadavky stanovené v odstavci 1:

3. Autorizovaná zpracovatelská zařízení a provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady, kteří provádějí drcení vozidel s ukončenou životností, smí mísit vozidla s ukončenou životností, jejich díly, konstrukční části a materiály s jiným odpadem, včetně obalových odpadů, odpadních elektrických a elektronických zařízení, pouze pokud dodrží kritéria a mezní hodnoty uvedené v příloze VIII části G bodech 1 a 2.

1. Do 30 dnů po odevzdání vozidla s ukončenou životností do autorizovaného zpracovatelského zařízení odstraní toto zařízení z tohoto vozidla před dalším zpracováním znečišťující látky v souladu s minimálními požadavky stanovenými v příloze VIII části B.

2. Tekutiny a kapaliny uvedené v příloze VIII části B se shromažďují a skladují odděleně v souladu s požadavky stanovenými v příloze VIII části A. Odpadní oleje se shromažďují a skladují odděleně od ostatních tekutin a kapalin a zpracovávají se v souladu s článkem 21 směrnice 2008/98/ES.

3. Díly, konstrukční části a materiály obsahující látky uvedené v čl. 5 odst. 4 tohoto nařízení se z vozidel s ukončenou životností vyjmou a je s nimi nakládáno v souladu s článkem 17 směrnice 2008/98/ES.

4. Baterie z vozidel s ukončenou životností se vyjímají odděleně a skladují se na určeném místě k dalšímu zpracování v souladu s čl. 70 odst. 3 nařízení (EU) 2023/1542.

5. S díly, konstrukčními částmi a materiály, které byly zbaveny znečišťujících látek, je nakládáno a jsou označeny v souladu s články 18 a 19 směrnice 2008/98/ES.

6. Autorizované zpracovatelské zařízení zdokumentuje odstranění znečišťujících látek z vozidel s ukončenou životností zaznamenáním informací uvedených v příloze VIII části B bodu 4 a tyto informace za každý kalendářní rok předá příslušnému orgánu členského státu.

1. Od 1. září 2029 autorizovaná zpracovatelská zařízení zajistí, aby byly z vozidla s ukončenou životností před jeho drcením nebo lisováním vyjmuty díly a konstrukční části uvedené v příloze VIII části C, a to po odstranění znečišťujících látek podle článku 28.

Autorizovaná zpracovatelská zařízení vyjmou díly a konstrukční části uvedené v příloze VIII části C s potenciálem opětovného použití, repasování nebo renovace nedestruktivním způsobem.

Druhý pododstavec tohoto odstavce se nepoužije, pokud autorizované zpracovatelské zařízení prokáže, že ruční, poloautomatizovaná či automatizovaná demontáž dílů a konstrukčních částí uvedených v příloze VIII části C nedestruktivním způsobem s sebou nese nepřiměřené ekonomické náklady, které nelze kompenzovat očekávanými příjmy z opětovného použití, repasování nebo renovace těchto dílů a konstrukčních částí.

2. Autorizované zpracovatelské zařízení není povinno vyjmout díly a konstrukční části uvedené v příloze VIII části C, s výjimkou těch, které mají být vyjmuty nedestruktivním způsobem v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, pokud prokáže, že technologie po drcení oddělují materiály od dílů a konstrukčních částí uvedených v příloze VIII části C druhém sloupci stejně účinně jako ruční, poloautomatizované či automatizované demontážní procesy a že jsou splněna kritéria a mezní hodnoty uvedené v příloze VIII části G bodech 1 a 2.

Pro účely prvního pododstavce poskytne autorizované zpracovatelské zařízení informace uvedené v příloze VIII části G bodu 3.

3. Kromě povinností stanovených v článku 35 směrnice 2008/98/ES vedou autorizovaná zpracovatelská zařízení záznamy o vozidlech s ukončenou životností, která jsou zpracovávána bez předchozího vyjmutí dílů, konstrukčních částí a materiálů v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, včetně názvu a adresy zpracovatelských zařízení a identifikačních čísel (VIN) dotčených vozidel s ukončenou životností.

Autorizovaná zpracovatelská zařízení poskytnou informace v záznamech podle prvního pododstavce tohoto odstavce příslušnému orgánu v souladu s čl. 50 odst. 6.

1. Všechny díly a konstrukční části, které byly vyjmuty z vozidla s ukončenou životností podle čl. 29 odst. 1, se posoudí s cílem určit, zda jsou vhodné:

Posouzení se provádí zejména s ohledem na technickou proveditelnost postupů uvedených v prvním pododstavci a požadavky na bezpečnost vozidel.

2. Vyjmuté díly a konstrukční části vhodné k opětovnému použití, repasování nebo renovaci jsou:

3. Díly a konstrukční části uvedené na seznamu v příloze VIII části E se opětovně nepoužívají, ledaže posouzení podle odstavce 1 potvrdí, že použití těchto dílů a konstrukčních částí je v souladu s příslušnými požadavky na vozidla stanovenými v nařízeních (EU) 2018/858 a (EU) č. 168/2013. Tyto díly a konstrukční části mohou být převedeny na jiný hospodářský subjekt za účelem opětovného použití pouze tehdy, mají-li být instalovány kvalifikovaným provozovatelem zařízení oprav a údržby.

4. Díly a konstrukční části z vozidel s ukončenou životností nebo operací oprav a údržby, které jsou vhodné k opětovnému použití, repasování nebo renovaci, se nepovažují za odpad. Autorizovaná zpracovatelská zařízení na požádání zpřístupní příslušným vnitrostátním orgánům:

5. Tento článek se nevztahuje na baterie, na něž se vztahuje nařízení (EU) 2023/1542.

6. Autorizovaná zpracovatelská zařízení zajistí, aby vyjmuté díly a konstrukční části, které nejsou vhodné k opětovnému použití, repasování nebo renovaci, byly odeslány ke zpracování v souladu s odst. 1 prvním pododstavcem písm. c) a d).

1. Od 1. září 2029 každý hospodářský subjekt prodávající použité, repasované nebo renovované náhradní díly a konstrukční části zajistí, aby díly a konstrukční části obsahovaly označení umístěné autorizovanými zpracovatelskými zařízeními v souladu s čl. 30 odst. 2 písm. a).

2. V případě prodeje použitých, repasovaných nebo renovovaných dílů a konstrukčních částí spotřebitelům musí hospodářské subjekty zajistit, aby si tyto díly a konstrukční části při běžném používání zachovaly požadované funkce a výkonnost a splňovaly další požadavky vztahující se na zboží prodávané v souladu se směrnicí (EU) 2019/771.

3. Požadavky na hospodářské subjekty uvedené v odstavcích 1 a 2 se použijí bez ohledu na použitý způsob obchodování, včetně prodeje online.

1. Od 1. září 2029 členské státy pobízejí k opětovnému použití, repasování, dodatečným úpravám a renovaci dílů a konstrukčních částí, bez ohledu na to, zda byly vyjmuty během fáze používání, nebo během fáze po ukončení životnosti vozidla.

Pobídky uvedené v prvním pododstavci mohou zahrnovat:

2. Členské státy zahrnou do programů předcházení vzniku odpadů požadovaných podle článku 29 směrnice 2008/98/ES pobídky uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

3. Komise usnadňuje výměnu informací a sdílení osvědčených postupů mezi členskými státy, pokud jde o pobídky uvedené v odstavci 1.

Komise sleduje účinnost pobídek poskytovaných členskými státy.

1. Od 1. ledna 2030 členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, pokud byly jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, zajistili, aby provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady splnili tyto cíle:

2. Od 1. ledna 2032 členské státy přijmou nezbytná opatření pro zajištění toho, aby výrobci nebo organizace odpovědnosti výrobců, pokud byly jmenovány v souladu s čl. 17 odst. 1, zajistili, aby provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady dosáhli ročního cíle recyklace plastů ve výši alespoň 30 % celkové průměrné hmotnosti plastů ve vozidlech s ukončenou životností.

Z hmotnosti recyklovaného plastu a celkové hmotnosti plastů uvedené v prvním pododstavci jsou vyňaty elastomery, termosety jiné než polyuretanové pěny používané k výplni a plasty, které obsahují některou látku uvedenou v článku 7 nařízení (EU) 2019/1021 nebo jsou touto látkou kontaminovány, jsou-li překročeny prahové hodnoty stanovené v příloze IV uvedeného nařízení.

1. Zpracování vozidel s ukončenou životností lze provádět mimo dotčený členský stát nebo mimo Unii za předpokladu, že přeprava vozidel s ukončenou životností nebo odpadu vzniklého během jejich zpracování je v souladu s nařízením (EU) 2024/1157.

2. Přeprava vozidel s ukončenou životností z Unie do třetí země podle odstavce 1 tohoto článku se započítává do plnění povinností a cílů stanovených v článku 33 pouze tehdy, pokud vývozce vozidel s ukončenou životností předloží listinné důkazy schválené příslušným orgánem místa určení, které prokazují, že zpracování proběhlo za podmínek, které jsou považovány za rovnocenné požadavkům stanoveným v tomto nařízení a požadavkům na ochranu životního prostředí a lidského zdraví stanoveným v jiných právních předpisech Unie.

1. Pro účely převodu vlastnictví ojetého vozidla v rámci Unie předloží hospodářský subjekt jakékoli fyzické nebo právnické osobě, která má zájem o nabytí vlastnictví daného vozidla, dokumentaci prokazující, že se nejedná o vozidlo s ukončenou životnosti, a to bez ohledu na použitý způsob obchodování, včetně specializovaných aukcí pro hospodářské subjekty, smluv uzavřených na dálku nebo online platforem. Tato dokumentace musí prokázat, že se jedná o vozidlo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, nebo musí sestávat z posouzení v souladu s přílohou I prokazujícího, že se nejedná o vozidlo s ukončenou životností.

2. Pro účely převodu vlastnictví ojetého vozidla v rámci Unie jsou fyzické osoby, které nejsou hospodářskými subjekty, povinny předložit dokumentaci uvedenou v odstavci 1, pouze pokud:

1. Při posuzování škody na vozidle zúčastněném na dopravní nehodě pojišťovna nebo znalec v oblasti automobilového průmyslu, který provádí posouzení jejím jménem, rovněž posoudí, zda se jedná o vozidlo s ukončenou životností podle přílohy I.

2. V případě pochybností o tom, zda je ojeté vozidlo vozidlem s ukončenou životností, mohou příslušné orgány požadovat, aby vlastník vozidla předložil dokumentaci prokazující, že dané vozidlo není vozidlem s ukončenou životností. Touto dokumentací je posouzení podle přílohy I nebo platné osvědčení o technické způsobilosti vozidla.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51 tohoto nařízení za účelem změny tohoto nařízení odstraněním kritérií uvedených v příloze I s cílem určit, zda je ojeté vozidlo vozidlem s ukončenou životností, za předpokladu, že technologický pokrok v oblasti sledovatelnosti, opravitelnosti a bezpečnosti odůvodňuje omezení případů, kdy se vozidlo považuje za vozidlo s ukončenou životností.

1. Členské státy určí jeden nebo více příslušných orgánů odpovědných za povinnosti stanovené v této kapitole.

2. Do 30. září 2027 členské státy oznámí Komisi názvy a adresy příslušných orgánů určených podle odstavce 1. Členské státy sdělí Komisi bez zbytečného prodlení všechny změny názvů nebo adres těchto příslušných orgánů.

1. Od 1. září 2031 se na ojetá vozidla určená k vývozu vztahují kontroly a požadavky stanovené v této kapitole.

2. Touto kapitolou nejsou dotčena jiná ustanovení tohoto nařízení ani jiné právní akty Unie upravující propuštění zboží k vývozu, zejména nařízení (EU) č. 952/2013 a jeho články 46, 47, 267 a 269.

3. Ojetá vozidla lze vyvážet pouze v případě, že:

4. Pro každé ojeté vozidlo určené k vývozu se celním orgánům předkládají nebo zpřístupňují tyto informace:

5. Za účelem ověření souladu s touto kapitolou při povolování propuštění ojetého vozidla k vývozu:

6. Ojeté vozidlo určené k vývozu není:

1. Před propuštěním ojetého vozidla k vývozu celní orgány elektronicky a automaticky prostřednictvím elektronických systémů podle čl. 46 odst. 4 ověří, zda je vozidlo na základě VIN a informací o členském státě poslední registrace způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Tato povinnost se nevztahuje na vozidla, která byla uznána za vozidla zvláštního kulturního zájmu v souladu s čl. 2 odst. 2 písm. f) a přílohou II.

2. Pokud informace poskytnuté nebo zpřístupněné celním orgánům neodpovídají informacím ve vnitrostátních registrech vozidel a vnitrostátních elektronických systémech pro evidenci technické způsobilosti vozidel podle odstavce 1, celní orgány nepropustí toto vozidlo k vývozu a informují o tom prostřednictvím těchto systémů dotčenou fyzickou nebo právnickou osobu.

1. Pro účely vymáhání ustanovení článku 39 provádějí celní orgány kontroly ojetých vozidel určených k vývozu v souladu s ustanoveními o řízení rizik a celních kontrolách v nařízení (EU) č. 952/2013. Aniž je dotčen článek 40 tohoto nařízení, jsou tyto kontroly založeny především na analýze rizik ve smyslu ustanovení nařízení (EU) č. 952/2013.

2. Kromě řízení rizik podle odstavce 1 tohoto článku, jakmile bude zprovozněno propojení uvedené v článku 46, elektronické systémy uvedené v čl. 46 odst. 1 budou obsahovat informace a celní orgány budou automaticky a elektronicky ověřovat prostřednictvím propojení podle čl. 46 odst. 4, zda ojeté vozidlo určené k vývozu splňuje zvláštní podmínky související s ochranou životního prostředí nebo bezpečností silničního provozu v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

3. Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 51, kterými se doplní toto nařízení stanovením podmínek souladu uvedených v odstavci 2 tohoto článku, pokud jde o zvláštní podmínky uplatňované na dovoz ojetých vozidel třetí zemí dovozu, které souvisejí s ochranou životního prostředí a bezpečností silničního provozu, oznámila-li tato třetí země tyto podmínky Komisi. Tyto podmínky jsou ověřitelné na základě informací dostupných v elektronických systémech podle čl. 46 odst. 1.

4. Komise zveřejní na specializovaném internetovém portálu a pravidelně aktualizuje konkrétní podmínky, které jí byly oznámeny a které se týkají ochrany životního prostředí nebo bezpečnosti silničního provozu a které ukládají třetí země uvedené v odstavci 3.

1. Pokud existují oprávněné důvody se domnívat, že ojeté vozidlo určené k vývozu nemusí splňovat požadavky této kapitoly, pozastaví celní orgány okamžitě propuštění tohoto ojetého vozidla k vývozu, neprodleně oznámí pozastavení příslušným orgánům určeným podle článku 38 a předají veškeré relevantní informace potřebné k tomu, aby příslušné orgány mohly určit, zda ojeté vozidlo splňuje požadavky tohoto nařízení a může být propuštěno k vývozu.

2. Pro účely určení, zda ojeté vozidlo, na které se vztahuje pozastavení podle odstavce 1, splňuje požadavky tohoto nařízení, mohou příslušné orgány požádat jakoukoli osobu, která se podílí na vývozu tohoto ojetého vozidla, o doplňující informace, včetně informací o prodeji nebo převodu vlastnictví vozidla, jako je kopie faktury nebo smlouvy, a listinných důkazů prokazujících, že toto ojeté vozidlo je určeno k dalšímu použití.

1. Pokud bylo propuštění ojetého vozidla k vývozu v souladu s článkem 42 pozastaveno, toto ojeté vozidlo se propustí k vývozu, jsou-li splněny všechny ostatní požadavky a formality týkající se takového propuštění a je-li splněna některá z těchto podmínek:

2. Propuštění k vývozu se nepovažuje za důkaz souladu s právem Unie, a zejména s tímto nařízením nebo nařízením (EU) č. 952/2013.

3. Celní orgány automaticky oznámí výstup vozidla z Unie prostřednictvím propojení uvedeného v čl. 46 odst. 4 orgánu pro registraci vozidel členského státu poslední registrace. Orgán příslušný pro registraci vozidel zaznamená do svého vnitrostátního registru vozidel, že vozidlo bylo vyvezeno do třetí země.

1. Pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že ojeté vozidlo, pro které bylo oznámeno pozastavení podle článku 42, není v souladu s touto kapitolou, neprodleně požádá celní orgány, aby jej nepropustily k vývozu, a oznámí jim tuto skutečnost.

2. Na základě oznámení příslušného orgánu podle odstavce 1 celní orgány nepropustí ojeté vozidlo k vývozu.

1. Příslušné orgány členských států si vzájemně pomáhají při provádění této kapitoly výměnou informací na dvoustranné úrovni, zejména za účelem ověření statusu vozidla, včetně ověření jeho registračního statusu v členském státě, v němž bylo dříve registrováno.

2. Příslušné orgány členských států v příslušných případech spolupracují také se správními orgány třetích zemí. Tato spolupráce může zahrnovat sdílení příslušných informací, provádění společných inspekcí a další formy vzájemné pomoci, které jsou považovány za nezbytné k zajištění souladu s platnými právními předpisy upravujícími vývoz ojetých vozidel.

3. Celní orgány a příslušné orgány členských států spolupracují v souladu s čl. 47 odst. 2 nařízení (EU) č. 952/2013 a vyměňují si informace nezbytné pro plnění jejich funkcí podle tohoto nařízení, a to i prostřednictvím elektronických prostředků. Celní orgány mohou v souladu s čl. 12 odst. 1 a čl. 16 odst. 1 nařízení (EU) č. 952/2013 sdělit příslušnému orgánu členského státu, v němž jsou hospodářský subjekt nebo obchodník usazeni, důvěrné informace, které získaly při plnění svých povinností nebo které jim byly poskytnuty jako důvěrné.

4. Pokud příslušné orgány obdržely informace v souladu s odstavci 1 až 3, mohou je sdělit příslušným orgánům jiných členských států.

5. Informace týkající se rizik se vyměňují takto:

1. Elektronický systém MOVE-HUB vyvinutý Komisí se používá k výměně VIN a informací o registraci a stavu technické způsobilosti vozidla mezi vnitrostátními registry vozidel a elektronickými systémy členských států pro evidenci technické způsobilosti vozidel, jakož i k propojení s jednotným portálem EU pro oblast celnictví, je-li to nezbytné pro účely kontrol a požadavků stanovených v této kapitole.

2. Elektronický systém MOVE-HUB uvedený v odstavci 1 poskytuje alespoň tyto funkce:

3. Členské státy propojí své vnitrostátní registry vozidel a vnitrostátní elektronické systémy pro evidenci technické způsobilosti vozidel s elektronickým systémem MOVE-HUB podle odstavce 1. Toto propojení se uvede do provozu do dvou let od přijetí prováděcího aktu uvedeného v odstavci 5.

4. Komise propojí systém MOVE-HUB uvedený v odstavci 1 tohoto článku s jednotným celním portálem Evropské unie pro výměnu certifikátů zřízeným podle článku 4 nařízení (EU) 2022/2399, aby bylo možné provádět automatizované kontroly uvedené v článku 40 a čl. 41 odst. 2 a oznámení uvedená v článcích 42, 43 a 44. Toto propojení se uvede do provozu do dvou let od přijetí prováděcího aktu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku.

5. Do 30. září 2028 přijme Komise prováděcí akty, kterými stanoví nezbytná opatření k zavedení funkcí systému MOVE-HUB uvedených v odstavci 2, včetně technických opatření nezbytných k propojení vnitrostátních elektronických systémů se systémem MOVE-HUB, podmínek připojení k systému MOVE-HUB, údajů, které mají být předávány vnitrostátními systémy, a formátu pro předávání těchto údajů prostřednictvím propojených vnitrostátních systémů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2.

1. Členské státy za účelem vymáhání tohoto nařízení stanoví kontrolní strategie zaměřené na odhalování nezákonných činností v oblasti sběru, zpracování a vývozu vozidel s ukončenou životností a jejich dílů a konstrukčních částí. Tyto strategie stanoví kontroly uvedené v odstavcích 2, 3 a 4.

2. Členské státy za účelem vymáhání tohoto nařízení kontrolují:

3. Celkový počet hospodářských subjektů uvedených v odstavci 2, které podléhají kontrole v každém kalendářním roce, se vypočítá jako nejméně 10 % subjektů uvedených v odst. 2 písm. a) a b).

4. Členské státy rovněž provádějí pravidelné a na riziku založené kontroly týkající se vývozu ojetých vozidel za účelem ověření souladu s článkem 39.

5. Za účelem rozlišení mezi ojetými vozidly a vozidly s ukončenou životností mohou příslušné orgány členských států kontrolovat přepravu ojetých vozidel, u nichž existuje podezření, že se jedná o vozidla s ukončenou životností, z hlediska souladu s požadavky stanovenými v článku 36 a v příloze I a tuto přepravu odpovídajícím způsobem sledovat.

6. Pokud příslušné orgány členského státu zjistí, že zamýšlená přeprava ojetého vozidla zahrnuje jedno nebo více vozidel s ukončenou životností, mohou být náklady na vhodné analýzy, kontroly a skladování vozidel, u nichž existuje podezření, že se jedná o vozidla s ukončenou životností, účtovány osobám, které přepravu uvedených vozidel zařizují.

1. Členské státy zavedou, pokud jde o všechny příslušné orgány zapojené do vymáhání tohoto nařízení, účinné mechanismy, které těmto orgánům umožní vnitrostátní spolupráci a koordinaci při tvorbě a provádění politik a činností v oblasti vymáhání předpisů, které se týkají sledování registrace vozidel, vyřazení z registru, pozastavení a zrušení registrace, osvědčení o likvidaci, vývozu ojetých vozidel, jakož i předcházení nezákonnému zpracování a vývozu vozidel s ukončenou životností.

2. Členské státy navzájem dvoustranně a mnohostranně spolupracují, aby usnadnily předcházení nezákonnému zpracování a vývozu vozidel s ukončenou životností a jejich odhalování a řešily problém pohřešovaných vozidel. Prostřednictvím elektronického systému pro výměnu informací uvedeného v článku 46 si vyměňují příslušné informace o registraci vozidel, jejich vyřazení z registru a pozastavení a zrušení jejich registrace. Rovněž si vyměňují příslušné informace o autorizovaných zpracovatelských zařízeních a provozovatelích zařízení oprav a údržby, kteří nejsou povoleni jako autorizovaná zpracovatelská zařízení, a o dalších zařízeních a hospodářských subjektech, které mohou vykonávat činnosti týkající se zpracování vozidel s ukončenou životností. Pravidelně si vyměňují informace, zkušenosti a znalosti o protiprávních činnostech souvisejících s vozidly s ukončenou životností, donucovacích opatřeních a společných akcích v rámci zavedených struktur, jako jsou sítě pro vymáhání, agentury a výbor zřízený podle článku 52 tohoto nařízení.

Výměna údajů o registraci vozidel zahrnuje přístup k údajům o výkonnosti a o povaze a výsledcích provedených kontrol a jejich výměnu s příslušnými orgány jiných členských států s cílem usnadnit vymáhání tohoto nařízení.

3. Členské státy oznámí Komisi své stálé zaměstnance, kteří jsou odpovědní za spolupráci uvedenou v odstavci 2 tohoto článku a v článku 45.

1. Od 1. září 2029 zveřejní členské státy v souhrnné podobě za každý kalendářní rok a ve formátu stanoveném Komisí podle odstavce 5 následující údaje, které vycházejí z informací a údajů obdržených od výrobců, organizací odpovědnosti výrobců a provozovatelů zařízení pro nakládání s odpady:

Členské státy zveřejní údaje uvedené v prvním pododstavci do osmnácti měsíců od konce vykazovaného období, za které byly shromážděny. Tyto údaje jsou ve formátu umožňujícím strojové čtení, třídění a vyhledávání a dodržují otevřené standardy pro užití třetí stranou. Jakmile jsou údaje uvedené v prvním pododstavci zpřístupněny, členské státy to oznámí Komisi.

Prvním vykazovaným obdobím je první kalendářní rok po přijetí prováděcího aktu uvedeného v odstavci 5.

2. K údajům, jež členské státy zpřístupní v souladu s odstavcem 1, se připojí zpráva o kontrole kvality. Tyto informace jsou předkládány ve formátu, který stanoví Komise v souladu s odstavcem 5.

3. Každých pět let vypracují členské státy zprávu shrnující:

Členské státy předloží Komisi uvedenou zprávu do šesti měsíců od konce pětiletého období, kterého se týká. První zpráva se Komisi předloží do 1. září 2032.

Komise přezkoumá zprávy předložené členskými státy a vypracuje a zveřejní zprávy o obdržených informacích, aby podpořila hodnocení provádění tohoto nařízení v členských státech a usnadnila výměnu informací o osvědčených postupech uplatňovaných v členských státech.

4. Pro účely sledování provádění tohoto nařízení Komise shromažďuje a přezkoumává informace zpřístupněné v souladu s tímto článkem.

5. Komise přijme prováděcí akty, kterými se stanoví:

Tyto prováděcí akty se přijmou do 31. března 2029 přezkumným postupem podle čl. 52 odst. 2

6. Výrobci, organizace odpovědnosti výrobců, provozovatelé zařízení pro nakládání s odpady a další příslušné hospodářské subjekty poskytují příslušným orgánům přesné a spolehlivé údaje, které členským státům umožňují plnit jejich povinnost podávat zprávy podle tohoto článku.

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto článku.

2. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedená v čl. 5 odst. 3 a 6, čl. 6 odst. 6 až 9, čl. 7 odst. 3, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 2, čl. 21 odst. 2, čl. 22 odst. 6, čl. 26 odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 41 odst. 3 je svěřena Komisi na dobu pěti let od 13. srpna 2026. Komise vypracuje zprávu o přenesení pravomoci nejpozději devět měsíců před koncem tohoto pětiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud Evropský parlament ani Rada nevysloví proti tomuto prodloužení námitku nejpozději tři měsíce před koncem každého z těchto období.

3. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 5 odst. 3 a 6, čl. 6 odst. 6 až 9, čl. 7 odst. 3, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 2, čl. 21 odst. 2, čl. 22 odst. 6, čl. 26 odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 41 odst. 3 kdykoli zrušit. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určené. Rozhodnutí nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie, nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci.

4. Před přijetím aktu v přenesené pravomoci Komise vede konzultace s odborníky jmenovanými jednotlivými členskými státy v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů.

5. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

6. Akt v přenesené pravomoci přijatý podle čl. 5 odst. 3 a 6, čl. 6 odst. 6 až 9, čl. 7 odst. 3, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 2, čl. 21 odst. 2, čl. 22 odst. 6, čl. 26 odst. 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 41 odst. 3 vstoupí v platnost pouze tehdy, pokud proti němu Evropský parlament ani Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

1. Komisi je nápomocen výbor zřízený článkem 39 směrnice 2008/98/ES. Tento výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011.

1. Do 31. prosince 2035 provede Komise přezkum a vypracuje zprávu o uplatňování tohoto nařízení a jeho dopadu na životní prostředí, lidské zdraví a fungování jednotného trhu a předloží ji Evropskému parlamentu a Radě. Ke zprávě případně připojí legislativní návrh na změnu příslušných ustanovení tohoto nařízení.

2. S ohledem na technický pokrok a praktické zkušenosti získané v členských státech, jakož i jakoukoli revizi nařízení (ES) č. 1907/2006 Komise ve své zprávě uvede hodnocení týkající se:

3. Do 31. prosince 2033 Komise přezkoumá stav technologického vývoje, environmentální a hospodářskou výkonnost a dostupnost obsahu plastů z biologického materiálu a elastomerů získaných recyklací pneumatik v nových vozidlech, přičemž zohlední kritéria udržitelnosti stanovená v článku 29 směrnice (EU) 2018/2001 a veškerá kritéria udržitelnosti, která mají být stanovena pro pneumatiky podle nařízení (EU) 2024/1781.

4. Ve vhodných případech a na základě přezkumu uvedeného v odstavci 3 Komise může předložit legislativní návrh s cílem:

5. Je-li to vhodné k zajištění účinné a jednotné sledovatelnosti vozidel s ukončenou životností a na základě přezkumu uvedeného v odst. 2 písm. n), může Komise předložit legislativní návrh týkající se pravidel pro vyřazení vozidel z registru v celé Unii.

6. Do 14. srpna 2031 provede Komise posouzení s cílem vyhodnotit na základě prohlášení učiněných podle článku 10, zda je pravděpodobné, že výrobci splní cíle v oblasti recyklovaných plastů stanovené v čl. 6 odst. 1. V tomto posouzení se vyhodnotí zejména:

Na základě tohoto posouzení může Komise případně předložit Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh na změnu cílů stanovených v čl. 6 odst. 1 s cílem stanovit odchylky, pokud jde působnost ustanovení, časové milníky a výši minimálních procentních podílů v něm stanovených.

1. Směrnice 2000/53/ES se zrušuje s účinkem od 1. září 2028.

Nadále se však použijí tato ustanovení směrnice 2000/53/ES:

2. Směrnice 2005/64/ES se zrušuje s účinkem od 31. srpna 2032.

Čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice se však zrušuje s účinkem od 31. srpna 2029.

3. Odkazy na zrušené směrnice se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávacími tabulkami obsaženými v příloze XV.

4. Odchylně od čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení se v případě odkazu v uvedeném článku na článek 4 tohoto nařízení považuje do 14. srpna 2032 takový odkaz za odkaz na článek 5 směrnice 2005/64/ES.

Odchylně od čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení se v případě odkazu v uvedeném článku na článek 5 tohoto nařízení považuje do 14. srpna 2032 takový odkaz za odkaz na čl. 6 odst. 2 směrnice 2005/64/ES.

1. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se použije článek 14 pouze s ohledem na článek 30, článek 31 a čl. 35 odst. 1.

2. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužijí články 15 až 29, články 32, 33 a 34 a čl. 35 odst. 2.

3. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužije čl. 47 odst. 2 písm. a) a odst. 3.

4. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužije čl. 48 odst. 1 a 2, pokud jde o zabránění nezákonnému zpracování vozidel s ukončenou životností.

5. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužije čl. 48 odst. 2, pokud jde o výměnu relevantních informací o autorizovaných zpracovatelských zařízeních.

6. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužije článek 49, pokud jde o čl. 15 odst. 1, článek 16, čl. 19 odst. 1, čl. 22 odst. 1 a 2, články 23 a 24, čl. 25 odst. 1 a 2, články 27 až 29, 33 a 34.

7. Na Spojené království a ve Spojeném království s ohledem na Severní Irsko se nepoužije čl. 50 odst. 1 písm. c), d) a h), písm. i) body iii), iv) a v) a písm. j), k), l), m), n) a o) a odst. 3. písm. a).

1. Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

2. Použije se od 1. září 2028.

Avšak čl. 4 odst. 3, čl. 5 odst. 2 až 9, čl. 6 odst. 4 až 9 a 11, čl. 7 odst. 3 a 4, čl. 9 odst. 7, čl. 11 odst. 4, čl. 12 odst. 2, čl. 13 odst. 6, čl. 14 odst. 4, čl. 15 odst. 6, čl. 21 odst. 2, čl. 22 odst. 6, čl. 26 odst. 3, čl. 37 odst. 3, čl. 41 odst. 3, čl. 46 odst. 5 a čl. 50 odst. 5 se použijí od 14. září 2026, článek 53 se použije od 13. srpna 2026 a článek 55 se použije od 1. září 2032.