Důvodová zpráva k Vládní návrh zákona o soudech - EU

K § 1 až 7 :

Hlavní zásady činnosti soudů, tak jak jsou vymezeny ve stávajícím zákoně o soudech a soudcích, jsou koncipovány v souladu s ústavním pořádkem České republiky a odpovídajícím způsobem zajišťují ochranu práv účastníků řízení i nezbytné základní principy, z nichž musí fungující nezávislé soudnictví vycházet. Navrhuje se je převzít v zásadě beze změn do nové právní úpravy. Stejně jako platná úprava se omezí jen na obecné zásady, které pak podrobně budou konkretizovat, rozvíjet a upřesňovat procesní předpisy upravující soudní řízení.

Navrhuje se výslovně zákonem stanovit pravidla pro rozdělení prací u soudu. Rozvrhem práce, sestavovaným na období kalendářního roku, se bude řídit přidělování věcí jednotlivým soudcům, senátům i vyšším soudním úředníkům včetně zastupování pro případ dlouhodobé nepřítomnosti soudce či vyššího soudního úředníka či pro případ jejich vyloučení z projednávání a rozhodování.

K § 8 a § 29:

Navrhuje se nahradit stávající soudní soustavu, kterou tvoří okresní, krajské, vrchní soudy a Nejvyšší soud, soustavou tříčlánkovou.

Okresní soudy budou zásadně ve věcech občanského soudního řízení a trestního řízení povolány k řízení v prvním stupni; procesní předpisy v rámci jejich rekodifikací vymezí, která prvostupňová agenda, dnes svěřená do působnosti krajských soudů v prvním stupni, bude vyžadovat zachování úzké specializace a jejím vyřizováním pak bude pověřen v rámci obvodu odvolacího soudu vždy jeden okresní soud v sídle odvolacího soudu; tento zákon pak v §29 vymezuje konkrétní okresní soud v těch případech, kdy v sídle příslušného odvolacího soudu se nachází sídlo více okresních soudů.

Odvolací agenda bude komplexně soustředěna u jediného stupně soudní soustavy - odvolacího soudu. Tímto soustředěním odvolací agendy ztratí opodstatnění své další existence vrchní soudy, které jsou podle platné právní úpravy odvolacím soudem v těch případech, kdy k řízení jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Odvolací soudy rovněž převezmou další působnost vrchních soudů, uloženou jim zvláštními zákony. Vzhledem k tomu, že přechod na tříčlánkovou soudní soustavu je podmíněn rekodifikacemi procesních předpisů, jsou v rámci přechodných ustanovení navrženy jako dočasná součást soudní soustavy i vrchní soudy.

Agenda mimořádných opravných prostředků (dovolání a stížnost pro porušení zákona, bude-li procesními předpisy zachována) zůstane, stejně jako doposud, soustředěna u Nejvyššího soudu.

K § 9 až 11 a příloze návrhu zákona :

Územní vymezení působnosti a umístění sídel stávajících soudů se v praxi plně osvědčuje a není důvodu proto stávající stav měnit; soudní soustava se tak svým územním členěním oddělí od budoucího územního členění státu. Zůstanou beze změn zachována sídla a obvody okresních soudů. Obvody a sídla odvolacích soudů budou stanovena shodně s obvody a sídly dnešních krajských soudů a jsou vymezena v příloze k návrhu zákona výčtem konkrétních okresních (obvodních) soudů, které tvoří obvod příslušných odvolacích soudů a konkrétním vymezením jejich sídel. Rovněž sídlo Nejvyššího soudu nebude měněno.

Bude zachováno i oprávnění zřídit vyhláškou pobočky soudů v těch případech, kdy bude efektivní, aby soudní pracoviště bylo zřízeno i v jiném místě než v sídle příslušného soudu.

K § 13 až 26 :

Navrhuje se vymezit u jednotlivých článků soudní soustavy organizaci práce soudu a vymezit okruh subjektů povolaných k rozhodovací činnosti.

Okresní soudy budou zásadně ve věcech občanského soudního řízení a trestního řízení povolány k řízení v prvním stupni; procesní předpisy v rámci jejich rekodifikací vymezí, která agenda, dnes svěřená do působnosti krajských soudů v prvním stupni, bude vyžadovat zachování úzké specializace a jejím vyřizováním pak bude pověřen v rámci obvodu odvolacího soudu vždy jeden okresní soud v sídle odvolacího soudu.

Rozhodovací činnost u okresních soudů budou vykonávat soudci, přísedící a vyšší soudní úředníci. Předseda soudu a místopředseda (místopředsedové) budou vykonávat vedle rozhodovací činnosti též správu soudnictví v rozsahu určeném tímto zákonem. Předseda soudu na základě pravomocných rozhodnutí soudu bude dále oprávněn podávat podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu a dále bude oprávněn podávat Ministerstvu spravedlnosti podněty ke stížnostem pro porušení zákona, pokud zákony o řízení před soudy připouštějí možnost podání tohoto mimořádného opravného prostředku ministrem spravedlnosti .

Okresní soudy budou rozhodovat v senátech nebo samosoudcem. V rozsahu stanoveném zvláštním zákonem ( zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů) budou vydávat rozhodnutí i vyšší soudní úředníci. V jednoduchých věcech, jejichž rozsah je na základě zmocnění zákonů o řízení před soudy vymezen právním předpisem, mohou vydat rozhodnutí též justiční čekatelé.

Odvolací agenda bude komplexně soustředěna u jediného stupně soudní soustavy - odvolacího soudu. Odvolací soudy tak budou rozhodovat o řádném opravném prostředku proti rozhodnutím okresních soudů v prvním stupni. Výjimečně pak budou rozhodovat jako soudy jediného stupně v  případech stanovených zákony o řízení před soudem nebo zvláštními zákony.

Rozhodovací činnost u odvolacích soudů budou vykonávat soudci. V rozsahu stanoveném zákonem o vyšších soudních úřednících se na rozhodovací činnosti odvolacích soudů budou podílet i vyšší soudní úředníci. Jednoduchá rozhodnutí budou moci vydávat i justiční čekatelé, obdobně jako je tomu u okresních soudů. Předseda a místopředsedové soudu budou vedle rozhodovací činnosti vykonávat též správu soudnictví v rozsahu určeném tímto zákonem. Předseda soudu na základě pravomocných rozhodnutí příslušného soudu a okresních soudů v jeho obvodu bude oprávněn podávat podněty ke sjednocování rozhodování Nejvyššímu soudu a bude též oprávněn podávat Ministerstvu spravedlnosti podněty ke stížnostem pro porušení zákona.

Odvolací soud bude rozhodovat v senátech, nebo , stanoví-li tak zákon o řízení před soudy, samosoudcem. Senáty odvolacího soudu se skládají z předsedy a dvou soudců.

Vrcholným soudním orgánem i nadále bude Nejvyšší soud. Bude povolán rozhodovat o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákonem o řízení před soudy, rozhodovat i v jiných případech, kdy tak stanoví zvláštní zákon, rozhodovat o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva, a bude zaujímat stanoviska ke sjednocení rozhodovací činnosti soudů.

Rozhodovací činnost budou vykonávat soudci. Předseda soudu a místopředsedové budou, vedle rozhodovací činnosti, vykonávat též správu soudnictví v rozsahu určeném zákonem a v rozsahu stanoveném zákonem též státní správu tohoto soudu a státní správu zajišťující činnost Nejvyšší rady soudnictví a senátů rozhodujících v prvním stupni ve věcech soudců.

Nejvyšší soud se člení na kolegia podle hlavních úseků činnosti. V čele kolegia stojí jeho předseda, který organizuje a řídí činnost kolegia. Kolegia zaujímají stanoviska v oboru své působnosti.

Bude-li se stanovisko dotýkat působnosti více kolegií nebo zaujímají-li kolegia rozporná stanoviska, bude v takovém případě zaujímat stanovisko plénum Nejvyššího soudu, které tvoří všichni soudci Nejvyššího soudu. Plénum též bude projednávat zprávy o účinnosti zákonů a jiných právních předpisů a dávat podněty k nové právní úpravě a bude se také usnášet na jednacím řádu Nejvyššího soudu. Plénum bude svolávat předseda Nejvyššího soudu, který současně bude určovat i program jednání a jednání pléna řídit.

Nejvyšší soud bude zásadně rozhodovat v senátech. Pro složení senátu bude mít rozhodující význam to, zda právní názor senátu bude souladný s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu či nikoliv.

Nově se navrhuje u Nejvyššího soudu zřídit funkci asistenta soudce, který by měl vykonávat pro soudce pomocné a přípravné práce a tím ulehčit práci soudce Nejvyššího soudu a poskytnout mu tak větší prostor k tomu soustředit se na vlastní rozhodovací činnost. Zákon zároveň vytvoří předpoklady pro to, aby procesní předpisy umožnily pověřit asistenty provádět některé úkony soudu.

Asistenty soudců bude jmenovat a odvolávat předseda Nejvyššího soudu na návrh soudce, jehož má být asistentem. Zákon vymezí předpoklady pro výkon této funkce, které budou obdobné jako je tomu u funkce asistenta soudce Ústavního soudu ( právnické vzdělání, bezúhonnost). Na právní vztahy vyplývající z výkonu této funkce se budou vztahovat ustanovení zákoníku práce s dílčími výjimkami, které budou založeny tímto zákonem.

Zákonem bude stanovena povinnost Nejvyššího soudu vydávat Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které budou zveřejňována stanoviska přijatá Nejvyšším soudem k výkladu zákonů a jiných právních předpisů a dále rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů, která mohou přispět ke sjednocování rozhodování soudů.

K § 27 a 28:

Ze stávající právní úpravy se přebírá úprava působnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, u něhož se soustřeďuje vyřizování stanoveného okruhu trestních věcí z obvodu všech obvodních soudů v Praze. Zachování soustředění této agendy u tohoto soudu je v zájmu kvality rozhodovací činnosti , kterou tak mohou vyřizovat specializovaní soudci.

Obdobně je tomu i v případě Obvodního soudu pro Prahu 6, u něhož se navrhuje zachovat soustředění vyřizování stanoveného okruhu trestních věcí z obvodu všech okresních (obvodních) soudů České republiky.

K § 30 a 31 :

Zákon vymezuje úkoly správy soudů, jimiž je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví zejména po stránce personální , organizační, hospodářské, finanční a výchovné a dohlížet způsobem a v mezích vymezených zákonem na řádné plnění úkolů soudům svěřených.

Na rozdíl od stávající úpravy, kdy státní správa soudů je komplexně svěřena do působnosti orgánů státní správy soudů, jimiž jsou Ministerstvo spravedlnosti a předsedové (místopředsedové ) soudů, se navrhuje přenést část působnosti především v oblasti personální a dohledové na Nejvyšší radu soudnictví.

Zcela jiný charakter by měla mít funkce předsedů soudů; její těžiště, v odpovědnostním vztahu k Nejvyšší radě soudnictví , by mělo spočívat v organizování činnosti soudu, v dohledové činnosti a ve vlastní rozhodovací činnosti. V podobě poradního a konzultačního orgánu by se na správě soudnictví měly podílet i soudcovské rady jednotlivých soudů.

Státní správu soudů by mělo vykonávat Ministerstvo spravedlnosti jako její ústřední orgán a v hierarchické podřízenosti útvary státní správy soudů zřízené na jednotlivých soudech.

K § 32 až 46 :

Zákon vymezuje instituce, jejichž úkolem bude vytvářet pro soudy podmínky k řádnému výkonu soudnictví.

Oproti stávajícímu stavu se navrhuje rozlišovat správu soudnictví, kterou budou zajišťovat kolektivní orgány s účastí zástupců soudců, předsedové a místopředsedové soudů, a dále státní správu soudů, kterou budou zajišťovat Ministerstvo spravedlnosti a správní útvary zřízené u jednotlivých soudů. Okresní a odvolací soudy ( dočasně též vrchní soudy) budou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva spravedlnosti.

Odlišný způsob státní správy je navržen pro Nejvyšší soud, kde její výkon bude provádět správní útvar soudu v podřízeném vztahu k předsedovi Nejvyššího soudu a bude mít i vlastní rozpočtovou kapitolu, která bude zahrnovat i finanční prostředky související s působností Nejvyšší rady soudnictví a senátů, rozhodujících v prvním stupni ve věcech soudců.

Nejvyšší rada soudnictví bude jako specifický orgán státní moci zakotvena v Ústavě, která rovněž vymezí její základní působnost, stanoví její složení, předpoklady pro členství a způsob ustavování jejích členů. Na tuto ústavní úpravu zákon navazuje a podrobně ji konkretizuje a to včetně stanovení vzájemných vazeb mezi správou soudnictví vykonávanou v ústřední úrovni Nejvyšší radou soudnictví a státní správou vykonávanou v ústřední úrovni Ministerstvem spravedlnosti.

Navrhuje se působnost Nejvyšší rady soudnictví směřovat do těch oblastí správy soudů, kde kolektivní rozhodování a zejména účast zástupců soudců samotných může přispět k posílení záruk nezávislého výkonu soudnictví na straně jedné a zároveň být i významným přínosem pro posilování kvality soudcovského sboru a tím i kvality rozhodovací činnosti na straně druhé.

Nejvyšší radě soudnictví se tak především svěřují významné pravomoci v oblasti personální, a to počínaje samotným výběrem vhodných osob, které se budou odborně připravovat na výkon soudcovské funkce, přes organizování a řízení této přípravné služby a odborné justiční zkoušky a navrhování vhodných kandidátů na jmenování soudcem prezidentovi republiky, až po rozhodování o přidělení soudce k výkonu funkce k určitému soudu, o jeho přeložení k jinému soudu nebo o jeho jiném dočasném přidělení. Součástí těchto pravomocí bude i výběr a jmenování nejvhodnějších kandidátů do funkcí předsedů soudů.

Rozhodování o kariéře soudců však nebude ve všech oblastech ponecháno pouze na úvaze Nejvyšší rady soudnictví, jakým způsobem bude při výběru vhodných osob postupovat. Zákon o soudcích a řízení ve věcech soudců ukládá Nejvyšší radě soudnictví povinnost organizovat výběrové řízení pro výběr kandidátů na justiční čekatele, pro výběr kandidátů, které navrhne prezidentu republiky ke jmenování soudci a pro obsazování volných soudcovských míst u odvolacích soudů a u Nejvyššího soudu.

Významnou působností Nejvyšší rady soudnictví bude poskytování ochrany nestrannosti a nezávislosti výkonu soudcovské funkce a soudního řízení, kdy bude oprávněna přijímat či navrhovat opatření k nápravě. Opatření mohou být různorodá v závislosti na tom, jakým způsobem bude nezávislost či nestrannost ohrožena nebo narušena. Bude-li spočívat v nevhodných zásazích správy soudnictví, zjedná nápravu v rámci své vlastní působnosti; pokud bude ohrožení či narušení vyplývat z nevhodné činnosti státní správy soudů, navrhne přijetí příslušných opatření Ministerstvu spravedlnosti, popřípadě bude oprávněna navrhnout přijetí potřebných opatření i jiným kompetentním státním orgánům.

Významné pravomoci se rovněž navrhuje svěřit Nejvyšší radě soudnictví v oblasti dohledu na činnost soudů. Je jí svěřeno oprávnění dohlížet jak na dodržování zásad důstojnosti jednání, soudcovské etiky a plynulosti řízení, tak i na samotnou kvalitu výkonu soudcovské činnosti. Propojením soudního dohledu a působnosti v oblasti personální tak bude zajištěno, že k vyšším soudům nebo do funkcí předsedů či místopředsedů soudů budou vybráni odborně nejzdatnější a zkušenostmi a morálními kvalitami nejvyspělejší soudci. Propojením dohledové pravomoci a pravomoci podat návrh na zahájení řízení ve věcech soudců pak bude zajištěno, že pokud soudci nebudou řádně plnit své povinnosti, bude z takového jednání vyvozen adekvátní postih , popřípadě bude podán návrh na zahájení řízení , bude-li mít Nejvyšší rada soudnictví poznatky nasvědčující tomu, že soudce není způsobilý vykonávat svou soudcovskou funkci.

Soudcovské rady jsou navrhovány především jako poradní orgán předsedy soudu, u něhož jsou zřízeny, při zachování odpovědnosti předsedy soudu za výkon svěřené působnosti. Jejich působnost by měla spočívat ve výkonu soudního dohledu, kde by součinnost měla spočívat v konzultaci výsledků dohledové činnosti a opatření přijímaných k nápravě nedostatků, ve spolupůsobení při přípravě rozvrhu práce, ve spolupůsobení při provádění hodnocení soudců. Součinnost by měla spočívat i v dalších oblastech působnosti předsedů soudů, zejména v oprávnění předsedy soudu konzultovat se soudcovskou radou vhodnost podání návrhu na zahájení řízení ve věcech soudců podle zákona o soudcích a řízení ve věcech soudců, konzultace stanovisek a vyjádření k personálním otázkám soudců , vyžádá-li si je Nejvyšší rada soudnictví pro účely svých pravomocí v oblasti personální, popř. senát jednající v řízení ve věcech soudců zahájeném z podnětu jiného navrhovatele , popř. vyjádření a stanoviska k hodnocení přípravné služby čekatelů, součinnosti k podání návrhů a doporučení příslušnému správnímu útvaru soudu apod.

Zákon rovněž svěří soudcovské radě oprávnění podat návrh na zahájení řízení ve věcech soudců podle zákona o soudcích a řízení ve věcech soudců vůči soudci, který vykonává svou funkci u příslušného soudu, kde bude soudcovská rada zřízena. Toto oprávnění bude na místě v těch případech, kdy soudcovská rada z vlastní iniciativy, popřípadě z podnětu některého ze soudců získá poznatky nasvědčující tomu, že soudce není způsobilý k výkonu soudcovské funkce nebo že se dopustil disciplinárního provinění a předseda soudu nevyužije svého oprávnění podat návrh na zahájení tohoto řízení .

Na rozdíl od stávající úpravy bude funkce předsedy okresního a odvolacího soudu ( dočasně též funkce předsedy vrchního soudu) oproštěna od působnosti orgánu státní správy soudu a tím i od podřízenosti výkonu této funkce ústřednímu orgánu státní správy soudů - Ministerstvu spravedlnosti. Výjimku bude představovat funkce předsedy Nejvyššího soudu, kde se bude koncentrovat i působnost v oblasti státní správy, což souvisí s navrhovanou rozpočtovou samostatností Nejvyššího soudu.

Správní působnost předsedů soudů je navrhována tak, aby odpovídala novému charakteru této funkce; předseda soudu má být především “příkladným” soudcem vykonávajícím svoji soudcovskou funkci a jeho správní činnost bude vázána co nejúžeji k rozhodovací činnosti soudu. Těžiště správní činnosti tak bude spočívat v organizování práce u soudu a v dohledu na řádný a kvalitní výkon soudnictví. Za výkon funkce bude předseda soudu odpovědný Nejvyšší radě soudnictví, která je oprávněna soudce do funkce předsedy soudu jmenovat a rovněž tak ho i z funkce odvolat.

Dohledové činnosti předsedy soudu a činnosti z jeho pověření prováděné místopředsedy a soudci příslušného soudu bude podléhat vždy soudní činnost příslušného soudu, jehož je předsedou. K tomu, aby předseda soudu mohl svými opatřeními důsledně ovlivňovat řádný a kvalitní výkon soudní činnosti v oblasti své působnosti, bude oprávněn podat návrh na zahájení řízení ve věcech soudců podle zákona o soudcích a řízení ve věcech soudců .

K § 47 až 53 :

Státní správa soudů bude oproti stávající právní úpravě zúžena o ty činnosti, které se navrhuje svěřit správě soudnictví vykonávané Nejvyšší radou soudnictví, soudcovskými radami a předsedy soudů.

Státní správu soudů se navrhuje orientovat především do oblasti finančního a materiálního zabezpečení chodu soudů a takových oblastí, které řádný výkon soudnictví podmiňují, nesouvisejí však bezprostředně s rozhodovací činností soudů.

Výkon státní správy ve svěřených oblastech bude vycházet z obdobných pravidel, jimiž se řídí doposud, působnost předsedů soudů však převezmou správní útvary soudů.

K § 54 až 63 :

Stávající právní úprava se v praxi osvědčila a je převzata s dílčí změnou do nového zákona.

Obsahem stížnosti na postup soudu i nadále mohou být pouze stížnost na průtahy v řízení, nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem; stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu nezávislé rozhodovací činnosti.

Stížnosti bude vyřizovat předseda soudu, směřuje-li stížnost vůči místopředsedovi , soudcům a dalším zaměstnancům soudu, jehož je předsedou. Směřuje-li stížnost vůči předsedovi okresního soudu, vůči předsedovi odvolacího soudu a Nejvyššího soudu ( dočasně též vůči předsedovi vrchního soudu), bude ji vyřizovat Nejvyšší rada soudnictví . Ta bude rovněž vyřizovat podání, kdy stěžovatel nebude souhlasit se způsobem vyřízení stížnosti předsedou Nejvyššího soudu nebo předsedou odvolacího soudu anebo předsedou okresního soudu( dočasně též předsedou vrchního soudu).

I nadále bude stanovena lhůta 2 měsíců, v níž je třeba stížnost vyřídit; výjimku budou tvořit případy, kdy v průběhu této lhůty nebude možné zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. Pokud bude stížnost shledána alespoň částečně důvodnou, bude povinností toho, kdo stížnost vyřizuje, přijmout opatření k nápravě ( včetně eventuelního podání návrhu na zahájení řízení ve věcech soudců) a informovat o nich stěžovatele.

K ustanovení § 64 až 69 :

Právo volit své zástupce v Nejvyšší radě soudnictví bude náležet všem soudcům vykonávajícím funkci soudce, každý soudce bude též oprávněn volit své zástupce v soudcovské radě příslušného soudu, k němuž je přidělen k výkonu své funkce soudce. Všichni soudci budou mít právo navrhovat kandidáty na členství, zvolení pak bude vázáno na souhlas voleného soudce.

Volby budou prováděny přímou volbou dvoukolovým systémem, a to písemnou formou.

V prvním kole voleb bude každý soudce oprávněn navrhnout kandidáta na člena Nejvyšší rady soudnictví a soudcovské rady soudu, k němuž je přidělen k výkonu funkce. Za kandidáta na členství v Nejvyšší radě soudnictví může navrhnout soudce kteréhokoliv soudu , za kandidáta na členství v soudcovské radě příslušného soudu kteréhokoliv soudce přiděleného k tomuto soudu, kteří splňují zákonem stanovené podmínky volitelnosti.

Do druhého kola v případě voleb členů Nejvyšší rady soudnictví postoupí nejvýše 21 kandidátů, kteří v prvním kole získali nejvíce hlasů, splňují podmínky volitelnosti a s volbou souhlasí. Každý soudce bude oprávněn z tohoto okruhu osob volit 7 kandidátů . Členy bude zvoleno 7 kandidátů, kteří získali nejvyšší počet hlasů. Čtyři další kandidáti s následným nejvyšším počtem hlasů budou zvoleni náhradníky v pořadí podle počtu získaných hlasů.

Do druhého kola voleb soudcovské rady příslušného soudu postoupí nejvýše 16 kandidátů ( v případě tříčlenné soudcovské rady 10 kandidátů), kteří získali nejvíce hlasů, splňují podmínky volitelnosti a s volbou souhlasí. Každý soudce bude oprávněn navrhnout 5 kandidátů popř. 3 kandidáty, půjde-li o volby tříčlenné soudcovské rady. Ti kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů, budou zvoleni členy soudcovské rady, 3 kandidáti s následným nejvyšším počtem hlasů (v případě voleb do tříčlenné soudcovské rady 2 kandidáti) budou zvoleni náhradníky v pořadí podle počtu získaných hlasů.

Volby bude organizovat příslušná soudcovská rada, jejíž členů se volba týká.

K § 70 a 71 :

Podle § 266 trestního řádu je ministr spravedlnosti oprávněn podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Na toto jeho oprávnění je potřebné v zákoně o soudech reagovat , neboť v důsledku nového vymezení rozsahu státní správy nebude Ministerstvo spravedlnosti oprávněno vykonávat dohled nad činností soudů . Je proto potřebné zákonem výslovně upravit pro výkon této pravomoci ministra spravedlnosti, která je procesním oprávněním a nesouvisí se státní správou vykonávanou orgány státní správy soudů, právo vyžádat si potřebné soudní spisy, seznamovat se s nimi a vyžadovat i další potřebné informace od soudů a soudních osob.

Obdobné oprávnění pro Ministerstvo spravedlnosti je potřebné i pro případy, kdy na základě zvláštních zákonů je Ministerstvo spravedlnosti stanoveno orgánem, který jedná za stát ve věcech týkajících se činnosti soudů. Toto postavení dává Ministerstvu spravedlnosti např. zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), kdy jedná jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené soudním rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem soudů. Přístup k soudním spisům a informace soudních osob jsou nezbytné i pro tu činnost Ministerstva spravedlnosti, kdy na základě § 11 odst. 4 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, toto ministerstvo zastupuje Českou republiku při vyřizování stížností na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v případech, kdy stížnost se týká činnosti soudů.

K § 72:

Z platné právní úpravy se přebírá způsob spolupráce a součinnosti orgánů správy soudů a profesní zájmové organizace soudců.

K § 73 až 81 :

Navrhuje se nahradit stávající soudní soustavu, kterou tvoří okresní, krajské, vrchní soudy a Nejvyšší soud, soustavou tříčlánkovou. Okresní soudy budou zásadně povolány k řízení v první stupni, a odvolací agenda bude soustředěna u jediného článku soudní soustavy - u odvolacích soudů. Tímto soustředěním odvolací agendy ztratí své opodstatnění vrchní soudy, které podle stávající úpravy jsou odvolacím soudem v těch případech, kdy k řízení jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Odvolací soudy rovněž převezmou další působnost vrchních soudů, uloženou jim zvláštními právními předpisy.

Vzhledem k tomu, že přechod na tříčlánkovou soudní soustavu je podmíněn rekodifikacemi procesních předpisů, jsou v rámci přechodných ustanovení navrženy jako dočasná součást soudní soustavy i vrchní soudy se stanovením konkrétního data, k němuž ukončí svou činnost. Přechodnými ustanoveními jsou proto vymezována sídla a obvody vrchních soudů, jejich organizace a působnost, a to v souladu se stávajícím stavem, je upraveno zřízení soudcovských rad vrchních soudů a jejich správa na obdobných principech, jak tomu je u ostatních článků soudní soustavy.

K § 82 až 84 :

V návaznosti na dočasnou existenci vrchních soudů je potřebné v rámci přechodných ustanovení upravit dočasným způsobem i pravidla vztahující se k odvolacím soudům. Dočasně, do doby rekodifikací zákonů o řízení před soudy , je potřebné respektovat stávající procesní předpisy, podle nichž budou odvolací soudy příslušné projednávat vymezený okruh věcí jako soudy prvního stupně a tomu je potřebné přizpůsobit dočasně i složení senátů odvolacích soudů a reagovat i na to, že dočasně budou u odvolacích soudů působit i přísedící.

K § 85 :

Navrhovaným přechodným ustanovením je umožňováno, aby i absolventi vysokoškolského právnického vzdělání, získaného před účinností zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů ( zákon o vysokých školách), splňovali podmínky pro jmenování asistentem soudce Nejvyššího soudu.

K § 86 :

Navrhovaným zákonem dozná zásadní změnu dosavadní způsob ustanovování do funkcí předsedů a místopředsedů soudů všech stupňů a v případě předsedů a místopředsedů odvolacích a okresních soudů zákon nově zavádí období, na které lze soudce do funkce předsedy soudu jmenovat.

Navrhuje se proto v rámci přechodných ustanovení vytvořit prostor pro to, aby předsedové a místopředsedové soudů jmenovaní do funkcí podle dosavadních předpisů mohli vykonávat tuto funkci do doby jmenování soudních funkcionářů podle pravidel, která pro jmenování do funkce tento zákon nově zavádí.

K § 87 :

Nová pravidla zákon stanoví i pro jmenování předsedů kolegií a předsedů senátů. Je proto potřebné v zájmu zajištění řádného chodu soudnictví i výkonu působností kolegií Nejvyššího soudu bezprostředně po nabytí účinnosti nové právní úpravy legalizovat postavení předsedů kolegií a předsedů senátů , kteří byli do těchto funkcí ustanoveni podle dosavadních předpisů.

K § 88:

Přechodným ustanovením je pamatováno na úpravu postupu ve vyřizování stížností, které byly podány před účinností tohoto zákona a nebudou k tomuto datu vyřízeny. Tyto stížnosti se projednají podle nového zákona a jejich projednávání dokončí orgány správy soudnictví, jimž bude podle nové právní úpravy jejich vyřizování příslušet.

K § 89 a 90 :

Tímto ustanovením se upravuje způsob, jakým budou provedeny první volby členů Nejvyšší rady soudnictví z řad soudců a soudcovských rad, které se nově zřizují tímto zákonem.

Aby Nejvyšší rada soudnictví se mohla nabytím účinnosti tohoto zákona ujmout své působnosti, je potřebné upravit i postup Poslanecké sněmovny a Senátu pro volbu členů prvně ustavované Nejvyšší rady soudnictví.

K § 91 , části druhé a části třetí :

Navrhovanými ustanoveními se zrušuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, a další zákony či jejich části, jimiž byl tento zákon novelizován.

K § 92:

K tomu, aby zákon mohl nabýt účinnosti k 1. dubnu 2001, je nezbytné, aby odděleně a s předstihem nabyla účinnosti ta ustanovení zákona, která umožní vytvořit předpoklady pro ustavení orgánů správy soudnictví, které budou vykonávat v zákonem stanoveném rozsahu správu soudů. Navrhuje se proto , aby ustanovení, která umožní zvolit členy Nejvyšší rady soudnictví a soudcovských rad nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Současně je nezbytné, aby tento zákon nabyl účinnosti k témuž datu jako zákon o soudcích a řízení ve věcech soudců, neboť oba tyto zákony se navzájem podmiňují.

V Praze dne 9. února 2000

předseda vlády

ministr spravedlnosti

Úplné znění vybrané části zákona č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Dosavadní znění:

Čl.X

Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se mění takto:

1. V § 13 odst. 1 se vypouštějí slova "nebo státní notářství".

2. § 28 odst. 2 písm. b) zní:

"b) rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy jedné republiky a orgány státní správy druhé republiky a spory o pravomoc mezi soudy a federálními orgány státní správy, rozhoduje spory o příslušnost mezi soudy a určuje jejich příslušnost v případech stanovených zákony o řízení před soudy,".)

Úplné znění vybrané části zákona č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Dosavadní znění:

Čl. II

Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb. a zákona České národní rady č. 17/1993 Sb., se mění takto:

§ 12 odst. 3 písm. a) zní:

„a) ze soudce a dvou přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech,“.)

Návrh

Nařízení vlády

ze dne..................................,

kterým se stanoví výše odměny členů Nejvyšší rady soudnictví, zvolených do funkce Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem

Vláda nařizuje podle § 33 odst. 10 zákona č......../2000 Sb., o soudech:

§ 1

1. Členu Nejvyšší rady soudnictví, zvolenému do funkce Poslaneckou sněmovnou nebo Senátem ( dále jen „ člen Nejvyšší rady soudnictví“) náleží za výkon této funkce roční odměna ve výši 60 000 Kč.

2. Pokud člen Nejvyšší rady soudnictví v období, za něž mu odměna náleží , v plném rozsahu nevykonával činnosti spojené s výkonem své funkce , Nejvyšší rada soudnictví výši odměny stanovené podle odstavce 1 přiměřeně sníží.

§ 2

Odměna je splatná do 1 měsíce po uplynutí kalendářního roku, v němž se člen Nejvyšší rady soudnictví ujal své funkce.

§ 3

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2001.