1. Zhodnocení platné právní úpravy
Platnou právní úpravu v oblasti audiovize představuje především zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 121/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.
Dále je třeba připomenout zákon č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, (dále jen ”Fond”), který upravuje podmínky podpory české kinematografie, postavení Fondu, působnost jeho řídících orgánů, způsob jejich rozhodování. Dále upravuje zdroje Fondu a způsob jejich rozdělování, proceduru rozhodování a způsob zacházení s finančními prostředky, které do Fondu plynou.
V souvislosti s právní úpravou oblasti audiovize je třeba ještě zmínit dekret prezidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu, ve znění zákona č. 273/1993 Sb. Dekret prezidenta republiky z roku 1945 svým obsahem již není aktuální. Byla z něj vypuštěna ustanovení o státním monopolu v oblasti kinematografie a v platnosti zůstávají pouze ustanovení týkající se majetku filmových podniků.
Vedle výše zmíněných právních předpisů se na oblast audiovize vztahují další obecně závazné právní předpisy (živnostenský zákon, zákon o státní statistické službě, zákon
o regulaci reklamy, autorský zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání a další).
Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, je charakterizován svým názvem. Vymezuje základní používané pojmy jako je audiovizuální dílo, české audiovizuální dílo a charakterizuje osoby vykonávající některé činnosti v audiovizuální oblasti. Této části platného zákona se dotýká novela provedená zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském , o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Jeho část sedmá (§ 113) mění v ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 273/1993 Sb. definici výrobce audiovizuálního díla. Nový autorský zákon dále v § 62 samostatně definuje audiovizuální dílo. Dotýká se tak § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 273/1993 Sb., který nepřímo novelizuje.
Zákon stanoví podmínky evidence subjektů činných v oblasti audiovize, označování audiovizuálních děl a omezení přístupnosti těchto děl pro nezletilé. Řeší některé aspekty reklamy při audiovizuální produkci, upravuje postavení a úkoly Národního filmového archivu (dále jen ”Archiv”) a jeho funkce, nabídkovou povinnost výrobců děl vůči Archivu. Dohled nad dodržováním zákona byl původně svěřen Ministerstvu kultury (dále jen ”ministerstvo”), které rovněž rozhodovalo o uložení sankce za porušení povinností uložených zákonem. V souvislosti s novelou zákona č. 273/1993 Sb., která byla provedena zákonem č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, byla s účinností od 1.1. 2001 přenesena kontrolní a sankční působnost Ministerstva kultury na orgány krajů a obcí.
Zákon dále upravuje režim obchodního využívání filmových děl, která byla vyrobena v letech 1965-1990.
Zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, vznikl v době, kdy bylo nutné urychleně reagovat na změnu společensko-politických poměrů, zejména zrušit státní monopol v oblasti výroby, dovozu a distribuce audiovizuálních děl, a vytvořit alespoň základní nástroje pro vznik konkurenčního prostředí v dané oblasti. Zákon svou úlohu v zásadě splnil a lze říci, že z hlediska koncepce se osvědčil. Dostatečný časový odstup od přijetí tohoto zákona, spolu se zkušenostmi z jeho uplatňování v praxi, však prokázal, že v platné úpravě je nezbytné provést nejen určitá zpřesnění, nýbrž i řadu podstatnějších změn, spočívajících v přesnějším vymezení práv a povinností subjektů působících v oblasti audiovize, zakotvení některých dalších nezbytných institutů.
Za nejzávažnější lze označit následující nedostatky platné právní úpravy:
Nepřesná nebo nevyhovují formulace vymezení subjektů činných v audiovizuální sféře. Pro účely statistiky a evidence i pro účely efektivnějšího využívání podpory z prostředků Fondu je nutno přesněji definovat jednotlivé typy činností a charakterizovat osoby, které je vykonávají.
V praxi se jako dostatečně funkční nejeví ustanovení o evidenci, registraci a sběru statistických dat. Tato ustanovení je třeba zpřesnit a doplnit. Jednotlivé subjekty působící v audiovizi nemají jasně stanovenou povinnost dodávat státním orgánům údaje o své činnosti. Neexistuje úplný přehled o všech audiovizuálních dílech vyrobených v České republice (zvláště o dílech krátkometrážních), ani úplný přehled o dovezených filmech či o dovozu videokazet. Tato skutečnost pak znemožňuje plnění požadavků evropských orgánů a organizací v oblasti sběru statistických dat (Evropská audiovizuální observatoř, Media sales, Eurostat) a je rovněž určitou překážkou při jednání o podpoře české audiovizuální tvorby z evropských zdrojů (fond EURIMAGES).
Je třeba připomenout, že v současnosti není v České republice, jako jedné z mála evropských zemí, zajištěn servis pro zahraniční společnosti vstupující na český audiovizuální trh. Zahraniční partneři postrádají zejména informace o tuzemské právní úpravě a o možnostech kontaktu s českými subjekty působícími v oblasti audiovize, což ve svých důsledcích brzdí možné zahraniční investice v této oblasti. Po zrušení Ústředního ředitelství československého filmu v r. 1990 sice přešla část jeho pravomocí na ministerstvo, odborná veřejnost však pociťuje absenci specializované instituce, která by působila v oblasti audiovize a mohla vykonávat i ty činnosti, které státnímu orgánu nepřísluší. Absence takové instituce je pak překážkou pro širší zapojení České republiky do programu MEDIA, působícího v rámci Evropské unie.
2. Odůvodnění hlavních principů navrhované úpravy a vysvětlení její nezbytnosti jako celku
Navrhovaná právní úprava představuje novelu zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 121/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.
Návrh nově vymezuje řadu pojmů, které v dosavadní právní úpravě buď definovány nejsou, nebo jsou definovány nedostatečně a jejich zavedení či zpřesnění se ukázalo potřebným. Definice audiovizuálního díla se vypouští, neboť je obsažena v zákoně č. 121/2000 Sb. Významná je dále změna definice českého audiovizuálního díla, která je koncipována tak, aby byla v souladu s definičním aparátem Evropské úmluvy o filmové koprodukci uveřejněné pod č. 26/2000 Sb.m.s. Nově se zavádí definice dovozce audiovizuálního díla. Definice výrobce se v návaznosti na novelu zákona č. 273/1993 Sb. provedenou novým autorským zákonem upřesňuje.
Do navrhované úpravy evidence subjektů působících v oblasti audiovize a evidence audiovizuálních děl byly promítnuty dosavadní zkušenosti. Evidence bude vedena Českým audiovizuálním centrem (dále jen "Centrem") a budou se evidovat nejen osoby podnikající v oblasti audiovize, ale také audiovizuální díla, a to na základě evidenčních listů.
Novelizovaný zákon by měl vytvořit takovou strukturu evidence a statistiky, která by zabezpečila přehled o všech subjektech účastnících se na tvorbě audiovizuálních děl, jejich distribuci a dovozu. Navržené zavedení evidence má význam rovněž pro účinnější postih neoprávněného nakládání s díly a dalšími předměty ochrany podle autorského zákona.
Vzhledem k tomu, že zákon o audiovizi je třeba z důvodů shora uvedených upravit tak, aby odrážel současné požadavky a potřeby, jeví se jako účelné zpracování novely tohoto zákona. Jejím cílem je vyřešit situaci v audiovizuální oblasti tak, aby podporovala českou filmovou i televizní tvorbu. Zároveň je třeba systémově řešit vztah státu ke kinematografii, jakož i otázku odpovědnosti a kompetence příslušných audiovizuálních institucí. Novelizovaný zákon by měl vytvořit takovou institucionální strukturu, která by zabezpečila součinnost všech subjektů, účastnících se na tvorbě filmů, jejich distribuci, propagaci v tuzemsku i v zahraničí, účast v mezinárodních organizacích a efektivní využívání zdrojů pro výrobu filmů. Tyto úkoly a řadu dalších by mělo plnit Centrum, které se v návrhu novely zákona zřizuje. Některé z činností, které by mělo Centrum vykonávat, mají zčásti komerční charakter, takže je nemůže vykonávat státní orgán. Proto se navrhuje zřídit Centrum jako příspěvkovou organizaci; funkci zřizovatele bude ve vztahu k ní vykonávat ministerstvo, které má oblast audiovize ve své působnosti.
Zřízení Centra zákonem vytvoří nezbytný předpoklad pro spolupráci s Evropskou unií a jednotlivými členskými státy, jakož i s ostatními evropskými státy v oblasti audiovize. Jeho zřízením proběhne věcná harmonizace s ostatními evropskými zeměmi v oblasti působení audiovizuálních institucí.
Důležitým úkolem Centra bude zprostředkování účasti České republiky v programu MEDIA. Program MEDIA je dlouhodobou součástí audiovizuální politiky Evropské unie. Cílem tohoto programu je především připravit a vyškolit profesionály v audiovizuálním sektoru. Program se zaměřuje na různé formy vzdělávání audiovizuálních profesionálů, přípravu a rozvoj evropské filmové produkce a mezinárodní filmovou a televizní distribuci. Má pomoci odborníkům zvládnout nové technologie, aby mohli vytvářet pořady, které jsou na výši z hlediska uměleckého i komerčního. Dalším cílem programu MEDIA je podpora spolupráce a výměny zkušeností v oblasti audiovize, budování kontaktů mezi jednotlivými členskými státy a další rozvoj oblasti. Zodpovědnost za realizaci a řízení programu MEDIA nese Generální ředitelství X Evropské komise, které má v pravomoci oblast informací, komunikace, kultury a audiovize. V současnosti probíhá již druhá etapa programu (MEDIA II). Na zabezpečení programu do roku 2 000 vyčlenila Evropská unie přes 300 milionů EURO. Tento rozpočet byl podstatně zvýšen na Birminghamské konferenci EU, která se konala v roce 1998 pod názvem Problémy a příležitosti digitálního věku. Program bude pokračovat i po roce 2 001. Možnost vstupu České republiky do programu MEDIA se jeví strategicky i politicky jako velmi důležitá. Členství v programu MEDIA je pro českou národní kinematografii a její rozvoj jako specifického a perspektivního průmyslového odvětví výhodné i z hlediska finančního. České republice by byl takto umožněn přístup ke znalostem a dovednostem v oblasti špičkových technologií, k evropským a světovým trhům audiovizuálního průmyslu a byly by zde vytvořeny možnosti pro nové pracovní příležitosti. Po přijetí nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání i novelizací zákona o audiovizi odpadne podle stanoviska deklarovaného Evropskou komisí důležitá překážka vstupu do programu MEDIA, která spočívala v nekompatibilitě právních předpisů ČR s právem Evropských společenství. Součástí programu MEDIA je soustava tzv. informačních kanceláří, které jsou založeny v jednotlivých členských státech, zprostředkovávají informace o programu a poskytují audiovizuálním profesionálům v dané zemi informace o možnosti podpory z prostředků programu MEDIA. Pomáhají těmto profesionálům při vypracování žádostí a při technické realizaci podpory. Dále podporují informovanost v dané zemi o audiovizuální politice Evropské unie. Kanceláře vedou rovněž informační databáze. V členských státech EU, které ve své většině jsou účastníky programu MEDIA mají tyto informační kanceláře název Media desk, v kandidátských zemích MEDIA Antena. Předpokládá se, že MEDIA Antena by v počátcích účasti v programu MEDIA vznikla v rámci Centra. Důležitou podmínkou účasti v programu je okolnost, že příslušná kancelář se zřizuje jako instituce stojící mimo státní správu. V České republice dosud jako v jedné z mála evropských zemí taková instituce neexistuje a zahraniční subjekty a organizace nemají odpovídajícího partnera pro jednání. Náklady na program MEDIA lze hradit až do výše 50% z programu PHARE, a to včetně nákladů na provoz informační kanceláře. Zakotvení Centra přímo v zákoně, nikoliv pouze ve zřizovací listině ministerstva také zajistí možnost jeho kontinuity a stability, určitou nezávislost na státní správě a minimální státem zajištěné hmotné předpoklady pro jeho existenci. Obdobné instituce existují prakticky ve všech evropských zemích. Vedle tradičních institucí velkých evropských zemí (Britský filmový institut, francouzské Národní kinematografické centrum) lze příkladmo uvést Nadaci Maďarské kinematografie založenou v dubnu 1991 dohodou 32 filmových institucí a tamního ministerstva kultury. Byť je zcela financována státem, ve svých rozhodnutích je na státu nezávislá. Ministerstvo kultury má pro ni vyčleněný rozpočet schválený Parlamentem. Podporu projektů realizují komise složené z profesionálů a z představitelů kultury. Celkový počet zaměstnanců (bez členů komisí) je 30.
Také Rakouský filmový institut je zcela financován státem. Zabezpečuje především systém finanční pomoci na zajištění výroby audiovizuálních děl. Podporu distribuce audiovizuálních děl a sítě kin zabezpečují jednotlivé spolkové země. Rakouský filmový institut má 13 zaměstnanců. Celková částka na podporu kinematografie přesahuje 100 mil šilinků ročně.
Úkoly zahraničních Center, Institutů či Fondů nespočívají jen v přímé podpoře národních filmových aktivit.V některých zemích (např. v Maďarsku) se programově zabývají centrálně koordinovaným servisem pro zahraniční produkce, včetně propagace míst vhodných pro natáčení. To všechno jsou aktivity, které v České republice dnes nikdo soustavně neprovádí ani nenabízí.
Ministerstvo kultury jako orgán státní správy nemůže tyto ve své podstatě komerční aktivity provozovat, z povahy věci nepřísluší ani Národnímu filmovému archivu. Proto je nezbytné zřídit zvláštní organizaci, která nebude součástí státní správy a která bude uvedené činnosti provádět. Návrh novely akcentuje požadavek přiblížit se evropské legislativě tak, aby vznikla struktura kompatibilní s právem Evropských společenství, s úmluvami Rady Evropy a s ostatními mezinárodními smlouvami. Při přípravě novely zákona bylo přihlíženo
i k úpravám této oblasti v členských státech Evropské unie, jejímž členem se Česká republika hodlá stát.
3. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s ústavním pořádkem České republiky
Navrhovaná novela zákona je v souladu s požadavkem na svobodu projevu a svobodné vyhledávání, přijímání a rozšiřování idejí a informací bez ohledu na hranice státu, jakož i
s požadavkem nepřípustnosti cenzury podle Čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen ”Listina”). V zájmu ochrany zdravého fyzického i psychického vývoje dětí a mládeže je uložena povinnost stanovit omezenou přístupnost audiovizuálních děl, která by mohla negativně působit na děti a mladistvé.
Dále je v souladu se svobodou vědeckého bádání a umělecké tvorby podle Čl. 15 Listiny, právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle Čl. 25 Listiny a s právem přístupu ke kulturnímu bohatství zaručenému za podmínek stanovených zákonem v Čl. 34 Listiny.
4. Zhodnocení souladu navrhované úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a s právem Evropských společenství
Oblast audiovize upravovaly v rámci Evropské unie čtyři směrnice, a to:
směrnice 63/607/EHS z 15. října 1963, která ve vztahu ke kinematografii realizuje ustanovení Všeobecného programu odstraňování omezení svobody poskytování služeb,
směrnice 65/264/EHS z 13. května 1965, která ve vztahu ke kinematografii realizuje ustanovení Všeobecného programu odstraňování omezení svobody poskytování služeb,
směrnice 68/369/EHS z 16. října 1968, o svobodě usazování a svobodě poskytování služeb, týkající se samostatně výdělečně činných osob působících v oblasti distribuce filmů,
směrnice 70/451/EHS z 29. září 1970 o svobodě usazování a svobodě poskytování služeb týkající se samostatně výdělečně činných osob působících v oblasti výroby filmů.
Tyto směrnice patřily mezi tzv. dočasné směrnice, neboť byly vypracovány pro přechodné období. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES formálně potvrdila s účinností od 31. 7. 1999 ukončení platnosti těchto směrnic. Základním pilířem při zpracování nového zákona o audiovizi z hlediska harmonizace národního práva s právem Evropské unie jsou proto články 43 (52) a 49 (59) Smlouvy o založení Evropského společenství, které byly aktualizovány Maastrichtskou smlouvou (1992) a Amsterodamskou smlouvou (1997). Tyto články zaručují občanům členských zemí rovné podmínky při podnikání a při poskytování služeb na území kteréhokoli členského státu. Jde o situace, kdy podnikatel má své sídlo, resp. bydliště nebo trvalý pobyt, na území druhého smluvního státu, v němž také podniká či poskytuje služby, a o případy, kdy podnikatel má své sídlo, bydliště nebo trvalý pobyt na území jiného smluvního státu, než ve kterém podniká a poskytuje služby. V obou případech je jejich právo na rovné podmínky zaručeno.
Evropská dohoda o přidružení České republiky k Evropské unii a k jejím členským státům obsahuje zmínku o audiovizi ve svém čl. 97 nazvaném Kulturní spolupráce. Zde se stanoví, že strany budou spolupracovat při podpoře audiovizuálního průmyslu v Evropě a že se audiovizuální sektor v České republice bude podílet na programu MEDIA I pro roky 1991-95.
Návrh novely je v souladu s výše uvedenými předpisy Evropských společenství.
Navrhovaná úprava je v souladu s Evropskou úmluvou o filmové koprodukci uveřejněné pod č. 26/2000 Sb.m.s.. Tato Úmluva upravuje vztahy mezi smluvními stranami v oblasti mnohostranných koprodukcí vznikajících na území členských států. Úmluva obsahuje některé definice, m.j. evropského filmového díla.
Česká republika podepsala rovněž Úmluvu o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl (publikována ve Sbírce zákonů pod č. 74/1992), která sjednocuje podmínky mezinárodního zápisu audiovizuálních děl do Mezinárodního filmového rejstříku, sazebník poplatků, rejstřík vzorů formulářů k mezinárodnímu zápisu. Platná i navrhovaná právní úprava je v souladu s touto Úmluvou.
Česká republika je dále mezinárodněprávně vázána Mezinárodní úmluvou ze dne 4. května 1910 o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací. Publikována byla v zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené č. 116/1912. Tato úmluva podle vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 184/1922 Sb., nabyla mezinárodní působnosti pro Československou republiku 8.12.1921. Mezinárodní úmluva z roku 1927, o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřováním (částka 45 Sbírky zákonů z roku 1927), jejímž je Česká republika členským státem, se vztahuje rovněž na kinematografické filmy a zavazuje smluvní strany k tom, aby přijaly opatření proti šíření pornografie. Navrhovaná právní úprava je s těmito dokumenty v souladu.
Navrhovaná novela zákona je v souladu s Čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv, který stanoví právo na svobodu přesvědčení a projevu, jež zahrnuje i právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky jakýmikoliv prostředky a bez ohledu na hranice. Limity tohoto práva jsou uvedeny v Čl. 20 Deklarace.
Rovněž Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z roku 1950, jíž je Česká republika vázána, zřetelně vyjadřuje právo na svobodu projevu a informací, zahrnující svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Připouští však, aby státy vázaly činnost rozhlasových, televizních nebo filmových společností na udělení zvláštního oprávnění. Možnost udělovat oprávnění k činnosti filmovým společnostem je poznamenána dobou vzniku Úmluvy. V dnešní době se toto povolení v západoevropských státech nevyžaduje a nevyžaduje je ani předkládaný návrh novely zákona.
Problematice audiovize se věnuje řada směrnic, rozhodnutí, doporučení a rezolucí Evropského Parlamentu a Rady, např. Rozhodnutí Rady č. 95/563/ES ze dne 10. července 1995 o realizaci programu na podporu rozvoje a distribuce evropských audiovizuálních děl (Media II – rozvoj a distribuce) – 1996-2000, Rozhodnutí Rady č. 95/564/ES z 22. prosince 1995 o realizaci tréninkového programu pro profesionály v evropském audiovizuálním průmyslu (Media II – trénink), Doporučení Rady z 24. září 1998 k rozvoji soutěživosti evropského audiovizuálního průmyslu a průmyslu informačních služeb formou propagace národních systémů zaměřených k dosažení srovnatelné a efektivní úrovně při ochraně dětí a lidské důstojnosti.
Stanovisko orgánů Rady Evropy a Evropského soudního dvora v některých případech z oblasti audiovize ilustrují následující příklady:
Evropský soudní dvůr v Lucemburku rozhodl rozsudkem ze dne 4. května 1993 v případu C-17/92 žalobce Federace filmových distributorů proti Španělskému království a Unii filmových a televizních producentů, že ustanovení smlouvy o založení ES týkající se svobody poskytování služeb mají přednost před národními předpisy, které vyhrazují oprávnění k dabování filmů z třetích zemí do národního jazyka jen pro distributory, kteří distribuují národní filmy.
Evropská komise pro lidská práva (bývalý orgán Rady Evropy ve Štrasburku) se zabývala stížností švýcarských občanů W. a K. na postih ze strany Švýcarského státu za prodej a pronájem videokazet obscénního charakteru. Stížnost se odvolávala na Čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních lidských svobod. Tato stížnost byla Rozhodnutím Rady Evropy č. 16564/90 zamítnuta.
5. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy
A. Předpokládané zvýšení výdajů státního rozpočtu:
I. Náklady spojené se zřízením Českého audiovizuálního centra (§ 1a návrhu novely)
a) Mzdové náklady:
V souvislosti se zřízením Centra dojde ke zvýšení výdajů státního rozpočtu. Tyto výdaje budou určeny na zřízení Centra a k úhradě mzdových nákladů zaměstnanců Centra. Předpokládá se, že Centrum začne vyvíjet svoji činnost až v roce 2002, a proto se se zvýšením nákladů na rok 2001 neuvažuje. Náklady budou pokryty v rámci rozpočtu kapitoly.
Následující rozbor finančního dosahu novely zákona v oblasti mzdových nákladů vychází ze zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, z nařízení vlády č. 251/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců rozpočtových a některých dalších organizací, ve znění pozdějších předpisů, a z předpokladu, že Centrum zahájí činnost k 1. 1. 2002.
Navrhovaný počet zaměstnanců Centra je sedm. Východiskem pro stanovení nákladů na mzdy zaměstnanců Centra je činnost, kterou bude Centrum vykonávat a rozdělení výkonu této činnosti mezi pracovníky Centra. Toto rozdělení je pouze orientační s cílem stanovit přibližné mzdové náklady pro potřeby Ministerstva financí. Náklady na mzdy zaměstnanců Centra při průměrném platu 14.570,- Kč měsíčně představují částku 1.820.000,- (včetně dalšího platu a plateb sociálního a zdravotního pojištění) na rok 2002.
Orientační rozdělení činností mezi jednotlivé pracovníky:
Ředitel centra: řídí, organizuje a koordinuje činnost Centra, zpracovává koncepce činnosti Centra včetně spolupráce se zahraničními institucemi v oblasti audiovize, jedná se zahraničními filmovými partnery, koordinuje činnosti Centra s ministerstvem (zejména pokud jde o mezinárodní vládní organizace působící v oblasti audiovize), s Fondem, Archivem a s příslušnými profesními organizacemi.
Pracovník sekretariátu: zabezpečuje denní pracovní program ředitele Centra, jeho agendu, návštěvy a služební cesty, vyřizuje korespondenci ředitele odboru, přebírá a eviduje denní poštu, vede evidenci a kontrolu plnění termínovaných úkolů Centra a personální evidenci.
Právník: vyřizuje právní agendu Centra včetně smluv, sleduje vývoj právních předpisů v oblasti audiovize, dává podněty k legislativním úpravám v oblasti audiovize, poskytuje informace o právních podmínkách v oblasti audiovize v České republice, spolupracuje s ministerstvem a s organizacemi hromadné správy autorských práv,
Odborný referent: vede statistiku a evidenci (přehled o všech audiovizuálních subjektech v České republice, přehled o vzniklých dílech, přehled o titulech distribuovaných na území České republiky, přehled o počtech a vybavení kin, o návštěvnosti kin), zpracovává statistické ukazatele, připravuje podklady pro vydávání informačních materiálů o české audiovizuální tvorbě a profesních seznamů osob a organizací působících v oblasti audiovize.
Odborný referent: zajišťuje koncepční, metodické a obdobné odborné činnosti v oblasti audiovize, plánuje a realizuje spolupráci se zahraničními partnery, koordinuje výběr filmů pro významné mezinárodní filmové festivaly, zajišťuje propagační materiály a všechny další náležitosti k účasti českých audiovizuálních děl v zahraničí na nekomerčním základě.
Odborný referent: zajišťuje propagaci české audiovize v zahraničí, koordinuje účast na mezinárodních festivalech, organizačně podporuje propagaci české audiovize, organizuje přehlídky a retrospektivy ve spolupráci s Archivem, navazuje a udržuje kontakty s podobnými institucemi v zahraničí, zajišťuje nabídkovou a koordinační činnost při zahraničních koprodukcích v případě zakázek na území České republiky, spolupracuje se subjekty působícími v oblasti české audiovize (profesní organizace a asociace).
Ekonom: komplexně zajišťuje ekonomickou agendu Centra, poskytuje informace o finančních, daňových a pojišťovacích podmínkách v České republice, realizuje materiální podporu propagace české audiovize a v souvislosti s tím poskytuje součinnost Fondu.
Investiční výdaje na rok 2001:
cca 250.000,- Kč - vybavení nábytkem
cca 350.000,- Kč - vybavení kancelářskou technikou
cca 500.000,- Kč - služební automobil
Celkem: cca 1.100.000,- Kč
Roční neinvestiční výdaje:
cca 700.000,- Kč - náklady na pronájem kancelářských prostor
cca 700.000 Kč – služby, dopravné, spediční služby
cca 500.000 Kč - telefonní poplatky, kancelářské potřeby
cca 600.000 Kč - výdaje na služební cesty
cca 800.000 Kč – výdaje na propagaci
Celkem: cca 3.300.000,- Kč
Celkem náklady na zřízení a činnost Centra v prvním roce jeho existence: 6.220.000,- Kč
II. Náklady na úhrady členského příspěvku České republiky v programu MEDIA
V souvislosti se vstupem České republiky do programu MEDIA je nutno počítat s členským příspěvkem. Za předpokladu, že zůstane zachována praxe částečného financování z fondu PHARE (do výše 50%), náklady na členství v této organizaci by se pohybovaly v hodnotě do 20 mil. Kč. Lze však očekávat, že stejně jako v případě jiných podpůrných programů Evropské unie dotace poskytnuté z programu MEDIA postupně převýší vložené náklady s členstvím spojené. Náklady související se vstupem České republiky do programu MEDIA budou pokryty v rámci rozpočtu kapitoly.
B. Předpokládané zvýšení příjmů státního rozpočtu
Předpokládané zvýšení příjmů státního rozpočtu v oblasti pokut ukládaných za porušení povinnosti podle § 5 živnostenskými úřady nelze přesněji odhadnout. Předpokládá se, že tyto příjmy by měly kompenzovat náklady spojené s výkonem dohledu a sankční pravomoci, jejich výši však nelze přesněji odhadovat, neboť tyto příjmy jsou kromě jiného vázány na četnost výskytu správních deliktů.
Centrum bude některé své aktivity provozovat zčásti na komerčním základě, takže bude mít i určité vlastní příjmy. Jejich výši však nelze v tuto chvíli stanovit, zřejmě nebude zvláště v začátcích činnosti Centra velká.
B)
K bodu 1
Návrh nového znění § 1 vychází ze stávajících formulací definic jednotlivých pojmů užitých v zákoně a tuto již existující úpravu upřesňuje a doplňuje. Vymezení jednotlivých pojmů se od obdobných pojmů používaných v autorském zákoně odchyluje v míře, v jaké to vyžaduje specifika právní reglementace oblasti audiovize.
Definice audiovizuálního díla byla v novém znění § 1 vypuštěna, neboť je obsažena v novém autorském zákoně, na který odkazuje poznámka pod čarou.
Vymezení pojmu výrobce audiovizuálního díla upřesněním definice nově formulované v souvislosti s novým autorským zákonem.
Pojem české audiovizuální dílo, definovaný pro účely stanovení zvláštních povinností a oprávnění při jeho využívání již ve stávajícím znění zákona, se doplňuje o další charakteristiku. Výrobcem, popřípadě za určitých podmínek koproducentem, českého audiovizuálního díla musí být fyzická nebo právnická osoba vázaná k území České republiky bydlištěm nebo sídlem. České audiovizuální dílo může být částečně financováno i zahraničními osobami. Stanoví se proto minimální podíl na výrobních nákladech ze strany českých osob za podmínky současné tvůrčí nebo technické participace na výrobě díla v určeném minimálním rozsahu.
Pojem audiovizuální představení se formulačně upravuje ve vazbě na terminologii nového autorského zákona.
Nově se zavádí definice pojmu dovozce audiovizuálního díla. Za dovozce díla se považuje pouze osoba, která audiovizuální dílo do České republiky doveze za účelem jeho veřejného šíření a nikoliv jen pro soukromé užití
V definicích pojmů pořadatel audiovizuálního představení a distributor audiovizuálního díla dochází pouze k drobným formulačním upřesněním.
K bodu 2
Po roce 1990 byla odstátněna kinematografie a zrušeno Ústřední ředitelství Československého Filmu. Namísto starého direktivního systému však dosud nevzniklo nové funkční uspořádání oboru, srovnatelné se situací ve vyspělých evropských státech. Řada významných subjektů působících v oblasti audiovize si naléhavě uvědomuje danou situaci a podporuje vytvoření Centra s předmětem činnosti garantovaným zákonem.
Založení Centra je nezbytné pro domácí i zahraniční koordinaci tuzemských aktivit v oblasti audiovize. Jde zejména o kontakty s evropskými audiovizuálními institucemi a s audiovizuálními institucemi jednotlivých zemí, o reprezentativní styk a o komerčně účinnou účast na mezinárodních filmových festivalech. Cílem je propagace české audiovizuální tvorby a zajištění požadavku zahraničních i domácích profesionálů na existenci jednoho oprávněného partnera pro spolupráci a koordinaci v této oblasti. Prakticky ve všech evropských zemích existují obdobné instituce, které zajišťují a koordinují státní politiku v oblasti audiovize. Většinou se jedná o instituce plně financované státem, jejichž základním úkolem je kompenzovat nedostatky tržního mechanizmu v kulturní sféře a udržovat kontinuitu filmové tvorby. Častý název takových institucí v zahraničí je právě filmové nebo audiovizuální centrum (někde též filmový ústav). Centrum nemá nahrazovat vlastní aktivity soukromých profesních subjektů, nýbrž má s nimi spolupracovat a jejich aktivity vhodně doplňovat. Neméně významná by měla být rovněž spolupráce Centra s Archivem, zejména při zajišťování filmových kopií pro účely prezentace na festivalech a přehlídkách filmů a při zpracovávání profesních seznamů a informačních materiálů, jakož i s Fondem při koordinaci poskytování podpory subjektům podnikajícím v audiovizuální oblasti. Vzhledem k tomu, že Centrum bude některé činnosti provozovat na komerčním základě a mělo by mít tudíž své příjmy, je koncipováno jako příspěvková organizace.
K bodu 3 a 4
Ustanovení o evidenci v § 2 zákona se doplňují o nové § 2a, § 2b a § 2c, které povinnosti subjektů působících v oblasti audiovize týkající se evidence podrobněji rozvádějí.
Dosavadní evidence výrobců audiovizuálních děl a dalších osob podnikajících v oblasti audiovize se ponechává na centrální úrovni, mění se pouze způsob získávání podkladů do evidence. Povinnost hlásit nezbytné údaje v zákonem stanoveném rozsahu se ukládá přímo evidovaným osobám. Tato evidence je nezbytná zejména pro účely vnitrostátní i mezinárodní informovanosti. Evidenční povinnosti podléhají pouze osoby, které v audiovizuální oblasti podnikají. Příležitostné aktivity v oblasti audiovize evidenci nepodléhají, pokud nejsou z komerčního hlediska relevantní.
Evidence se bude týkat českých audiovizuálních děl a děl dovezených do České republiky za účelem jejich veřejného šíření. Pro audiovizuální díla se zavádějí evidenční listy, které budou obsahovat všechny potřebné údaje týkající se audiovizuálního díla. Stanoví se postup vůči výrobci nebo dovozci, který dodá neúplný nebo jinak vadný evidenční list, popřípadě, nedodá-li evidenční list vůbec.
Evidenci osob a audiovizuálních děl povede Centrum, které bude spolupracovat s krajskými úřady při dohledu a ukládání sankcí za porušování povinností souvisejících s evidencí.
K bodu 5 až 12
Upřesnění a doplnění formulace§ 3 se ukázalo potřebným na základě zkušeností z praxe s prováděním platného zákona.Účelem tohoto ustanovení je identifikace jednotlivých titulů děl a odpovědných osob, umožňující nejen kontrolu dodržování povinností stanovených tímto zákonem, ale např. také autorským zákonem a jinými právními předpisy. Uvedená identifikace je potřebná i pro řešení případů porušování práv a právem chráněných zájmů třetích osob. Evidované údaje budou rovněž využity při zpracování statistických informací na vnitrostátní i mezinárodní úrovni.
U vyznačovaného omezení přístupnosti audiovizuálních děl pro děti a mladistvé bude třeba povinně uvádět, z jakého důvodu se přístupnost omezuje (násilné, erotické scény, nevhodné výrazy apod). Jde o součást ochrany spotřebitele a ochrany dětí a mladistvých. Výrobce bude povinen zajistit připojení požadovaných údajů k originálu díla (tzv.titulky), distributor bude povinen zajistit, aby tyto údaje byly uvedeny na obalech distribuovaných videokazet, popřípadě v průvodním listu kinematografických filmů. Ve znění § 3 byly dále provedeny formulační změny související s novým zněním § 1 a se zněním návrhu nového autorského zákona.
K bodu 13
Kromě formulačních změn promítajících změny dalších ustanovení zákona, dochází k posunu v úpravě určování hranice věkové přístupnosti u audiovizuálních děl dovezených do České republiky, kterou bude namísto distributora určovat dovozce. Tuto povinnost nebude mít pouze dovozce českého audiovizuálního díla vytvořeného v zahraničí, u něhož hranici přístupnosti již stanovil jeho výrobce, popřípadě výrobce, který se na jeho vytvoření podílel.
Česká republika je dosud mezinárodněprávně vázána Mezinárodní úmluvou ze dne 4. května 1910 o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací. Publikována byla v zákoníku říšském pro království a země v radě říšské zastoupené č. 116/1912. Tato úmluva podle vyhlášky ministerstva zahraničních věcí č. 184/1922 Sb., nabyla mezinárodní působnosti pro Československou republiku 8.12.1921. Mezinárodní úmluva z roku 1927, o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřováním (částka 45 Sbírky zákonů z roku 1927), jejímž je Česká republika členským státem, se vztahuje rovněž na kinematografické filmy a zavazuje smluvní strany k tom, aby přijaly opatření proti šíření pornografie.
Ustanovení § 4 navrhované úpravy týkající se ochrany dětí a mladistvých je proto nově a přesněji formulováno. Povinnost respektovat omezenou přístupnost audiovizuálních děl se logicky vztahuje také na prodej a půjčování videokazet. Při tomto prodeji, resp. půjčovaní, musí být dodržena pravidla pro omezení přístupnosti i vlastního přístupu nezletilých osob k těmto výrobkům.
K bodu 14 až 17
Provádí se upřesnění formulací zejména s ohledem na terminologii zaváděnou novým autorským zákonem a na změny dalších ustanovení zákona.
K bodu 18
Vzhledem k tomu, že porušování povinností uložených zákonem má být postihováno, stanoví se povinnost Archivu informovat sankční orgány o porušení povinností, které se týkají nabídkové povinnosti a poskytovat jim potřebnou součinnost.
K bodu 19
Dochází k upřesnění znění § 8 v důsledku nové formulace definic v § 1.
K bodu 20 až 23 a 25 až 34
Jde o sjednocení a upřesnění pojmenování subjektů oprávněných v oblasti dohledu nad dodržováním povinností a ukládání pokut.
K bodu 24
V ustanoveních o ukládání pokut dochází k úpravě odkazů na nové povinnosti ukládané návrhem novely zákona.
Zvyšuje se pokuta za porušení ustanovení o ochraně dětí a mladistvých, kdy dosavadní výše neodpovídala nebezpečnosti takových jednání pro společnost. Výše sankcí v ostatních případech zůstává beze změny.
K bodu 35
Vkládá se nový § 14a, podle kterého jsou z působnosti zákona vyňata audiovizuální díla vyrobená či dovezená za účelem šíření televizním vysíláním a audiovizuální díla šířená prostřednictvím telekomunikační sítě. Na tato díla se vztahuje jiný režim upravený příslušnými zákony.
K Čl. II
Je třeba v přiměřené lhůtě doplnit dosavadní evidenci osob působících v oblasti audiovize o nové údaje vyžadované novelou. V zájmu právní jistoty se řeší případ, kdy byla podle platného zákona započata řízení o sankcích, která nebyla do účinnosti novely nebyla ukončena pravomocným rozhodnutím. Tato řízení se dokončí podle dosavadní úpravy.
K Čl. III
Účinnost zákona je stanovena tak, aby bylo možno zajistit předpoklady fungování Českého audiovizuálního centra.
V Praze dne 25.dubna 2001
Předseda vlády
v z. PhDr. Vladimír Špidla v.r.
Ministr kultury
Pavel Dostál v.r.
Text
zákona č. 273/1993 Sb.,
o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, v platném znění,
s vyznačením navrhovaných změn a doplnění
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST I
Podmínky výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl
( 1
Vymezení některých pojmů
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) audiovizuálním dílem dílo, které sestává z řady zaznamenaných spolu souvisejících obrazů, ať již doprovázených zvukem či nikoli, vnímatelných zrakem, a jsou-li doprovázeny zvukem, vnímatelných i sluchem,1) pokud je určeno k veřejnému šíření2)
pomocí technického zařízení,
b) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo, jehož výrobce podle odstavce 2 písm. a) má nebo měl v době jeho prvního veřejného předvedení trvalý pobyt nebo sídlo na území České republiky; za české audiovizuální dílo se považuje i takové audiovizuální dílo, na jehož vytvoření se tento výrobce podílí,
c) audiovizuální produkcí veřejné předvedení audiovizuálního díla pomocí technického zařízení s výjimkou televizního vysílání;3) audiovizuální dílo je předvedeno veřejně, jestliže je předvedeno před individuálně neurčenými osobami.
(2) Dále se pro účely tohoto zákona rozumí
a) výrobcem audiovizuálního díla osoba, z jejíhož podnětu a na jejíž odpovědnost byl záznam audiovizuálního díla poprvé pořízen,
b) distributorem audiovizuálního díla osoba, která smluvně zpravidla za úplatu zajišťuje šíření audiovizuálního díla, s výjimkou jeho šíření televizním vysíláním,3) subjektům uvedených pod písmeny c) až e),
c) pořadatelem audiovizuální produkce osoba, která veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení, s výjimkou televizního vysílání,3)
d) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti,
e) provozovatelem půjčovny audiovizuálních děl osoba, která za úplatu půjčuje veřejnosti rozmnoženiny audiovizuálních děl.
------------------------------------------------------------------
1) Čl.2 Úmluvy o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl, uveřejněné ve Sbírce zákonů pod č. 365/1992 Sb.
§ 6 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
2) § 22 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
3) Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb.)
§ 1
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) výrobcem audiovizuálního díla1) (dále jen ”výrobce”) právnická nebo fyzická osoba, z jejíhož podnětu a na jejíž odpovědnost byl poprvé pořízen záznam audiovizuálního díla a která k audiovizuálnímu dílu vykonává práva podle zvláštního právního předpisu1a),
b) českým audiovizuálním dílem audiovizuální dílo, jehož výrobce má nebo měl v době jeho zveřejnění2) sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky; za české audiovizuální dílo se považuje též audiovizuální dílo, na jehož výrobě se výrobce, který má nebo měl v době jeho zveřejnění sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, podílel alespoň 20% z celkových výrobních nákladů a toto dílo bylo současně vytvořeno s českou tvůrčí nebo technickou účastí, která svým rozsahem odpovídala alespoň 20% podílu z celkových výrobních nákladů (dále jen "koproducent"),
c) audiovizuálním představením předvedení audiovizuálního díla veřejnostipomocí technického zařízení,
d) distributorem audiovizuálního díla (dále jen ”distributor”) právnická nebo fyzická osoba, která oprávněně za sjednanou cenu3) zajišťuje šíření audiovizuálního díla subjektům uvedeným pod písmeny f) až h), a to v rozsahu od výrobce smluvně získaných práv na užití audiovizuálního díla podle zvláštního právního předpisu2),
e) dovozcem audiovizuálního díla (dále jen ”dovozce”) právnická nebo fyzická osoba, která do České republiky dovezla originál nebo rozmnoženiny audiovizuálních děl pro účely jejich zpřístupnění veřejnosti,
f) pořadatelem audiovizuálního představení (dále jen „pořadatel“) právnická nebo fyzická osoba, která za sjednanou cenu3) veřejně předvádí audiovizuální dílo pomocí technického zařízení,
g) provozovatelem prodejny audiovizuálních děl (dále jen „provozovatel prodejny“) právnická nebo fyzická osoba, která prodává rozmnoženiny audiovizuálních děl veřejnosti,
h) provozovatelem půjčovny audiovizuálních děl (dále jen „provozovatel půjčovny“) právnická nebo fyzická osoba, která za sjednanou cenu3) pronajímá veřejnosti rozmnoženiny audiovizuálních děl.
§ 1a
České audiovizuální centrum
(1) Zřizuje se České audiovizuální centrum (dále jen "Centrum"), jako příspěvková organizace, 3a) která
vede evidenci osob uvedených v § 1 písm. a) a d) až h), které v oblasti audiovize
podnikají na základě živnostenského oprávnění nebo na základě zvláštního právního předpisu3b) (dále jen "podnikatel v oblasti audiovize"), českých audiovizuálních děl a audiovizuálních děl dovezených do České republiky za účelem jejich zveřejnění (dále jen "dovezené audiovizuální dílo"),
spolupracuje se zahraničními národními a mezinárodními nevládními organizacemi působícími v oblasti audiovize,
zajišťuje a zprostředkovává informace o možnostech využití českých technických služeb pro výrobu audiovizuálních děl a o lokalitách vhodných pro výrobu audiovizuálních děl v České republice,
soustřeďuje a poskytuje informace o právních, finančních, daňových a pojišťovacích podmínkách audiovizuální tvorby a podnikání v oblasti audiovize v České republice,
zajišťuje propagaci českých audiovizuálních děl na mezinárodních festivalech a na akcích obdobného charakteru v České republice nebo v zahraničí a organizačně zabezpečuje českou účast na těchto akcích, včetně zajišťování výroby propagačních materiálů a dalších souvisejících činností technického charakteru.
(2) Statutárním orgánem Centra je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr kultury.
(3) Funkci zřizovatele ve vztahu k Centru vykonává Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo").
(4) Sídlem Centra je Praha.
(5) Podrobnosti o sídle, organizačním uspořádání a činnosti Centra stanoví statut, který schvaluje ministr kultury.
(6) Centrum se zřizuje ke dni účinnosti zákona.
(§ 2
Evidence
(1) Ministerstvo kultury (dále jen "ministerstvo") vede evidenci osob uvedených v § 1 odst. 2 písm. a) a b), které živnostensky podnikají. Evidence těchto osob je informačním systémem podle zvláštního zákona.4)
(2) Účelem evidence podle odstavce 1 je zajištění ústředních přehledů k provádění autorského zákona5) a tohoto zákona.
(3) Příslušný živnostenský úřad zašle ministerstvu za účelem evidence podle odstavce 1 opis živnostenského listu.
------------------------------------------------------------------
4) Zákon č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech.
5) Zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů.)
Evidence
§ 2
(1) Evidenci podnikatelů v oblasti audiovize, českých audiovizuálních děl a dovezených audiovizuálních děl vede Centrum.
(2) Každý má právo nahlížet do evidence vedené Centrem a pořizovat si z ní výpisy nebo opisy.
§ 2a
(1) Podnikatelé v oblasti audiovize jsou povinni zaslat Centru nejpozději do 30 dnů ode dne zahájení podnikání v oblasti audiovize písemné oznámení, které musí obsahovat
obchodní firmu, popřípadě jméno a příjmení, identifikační číslo, sídlo, popřípadě bydliště a místo podnikání a právní formu právnické osoby, jde-li o osoby zapsané do obchodního rejstříku,
jméno a příjmení, bydliště, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, místo podnikání, předmět podnikání a identifikační číslo, jde-li o osoby nezapsané v obchodním rejstříku.
K oznámení musí být přiložena ověřená kopie živnostenského oprávnění. Podnikatel v oblasti audiovize, který je zapsán v obchodním rejstříku, je povinen k oznámení přiložit též výpis z obchodního rejstříku, jenž nesmí být starší 60 dnů.
(2) Centrum zapíše podnikatele v oblasti audiovize do evidence do 15 dnů ode dne doručení úplného oznámení údajů stanovených v odstavci 1.
(3) Není-li oznámení údajů stanovených v odstavci 1 úplné, vyzve Centrum podnikatele v oblasti audiovize, který je učinil, aby oznámení doplnil do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud podnikatel v oblasti audiovize ve stanovené lhůtě oznámení nedoplní, platí, že povinnost podle odstavce 1 nesplnil.
(4) Podnikatel v oblasti audiovize je povinen zaslat Centru písemné oznámení každé změny údajů evidovaných podle odstavce 1 nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy ke změně došlo. Ustanovení odstavců 2a 3 platí obdobně.
§ 2b
(1) Výrobce českého audiovizuálního díla, popřípadě koproducent, je povinen nejpozději 10 dnů přede dnem zveřejnění tohoto díla v České republice zaslat Centru evidenční list českého audiovizuálního díla.
(2) Dovozce je povinen nejpozději 10 dnů přede dnem zveřejnění dovezeného audiovizuálního díla v České republice zaslat Centru evidenční list dovezeného audiovizuálního díla.
(3) Evidenční list českého audiovizuálního díla a evidenční list dovezeného audiovizuálního díla musí obsahovat
název audiovizuálního díla,
b) jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora audiovizuálního díla a autorů děl audiovizuálně užitých,5a) pokud jsou známa a pokud autoři neprojevili vůli zveřejnit dílo bez udání jména,5b)
c) jména a příjmení, anebo pseudonym, výkonných umělců,5c)
d) obchodní firmu, popřípadě jméno a příjmení, sídlo, popřípadě bydliště a místo podnikání výrobce, je-li zapsán do obchodního rejstříku, nebo jeho jméno a příjmení, bydliště a místo podnikání, není -li zapsán do obchodního rejstříku,
e) rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla,
f) jména a příjmení nebo obchodní firmu osob podílejících se na výrobě audiovizuálního díla, pokud je jejich uvádění obvyklé,
g) obsahovou charakteristiku audiovizuálního díla,
h) věkovou hranici přístupnosti audiovizuálního díla (dále jen "hranice přístupnosti") stanovenou výrobcem nebo dovozcem včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti,
i) údaj o jazykové verzi audiovizuálního díla,
j) dobu trvání audiovizuálního díla v minutách,
k) technické (např. zvukové, optické) parametry audiovizuálního díla.
(4) Evidenční list českého audiovizuálního díla musí dále obsahovat v procentech vyjádřený podíl jednotlivých výrobců na celkových výrobních nákladech a podíl na tvůrčí nebo technické účasti.
(5) Centrum zapíše české audiovizuální dílo do evidence českých audiovizuálních děl a audiovizuální dílo dovezené do České republiky do evidence dovezených audiovizuálních děl do 15 dnů ode dne doručení evidenčního listu českého audiovizuálního díla nebo evidenčního listu dovezeného audiovizuálního díla.
(6) Neobsahuje-li evidenční list českého audiovizuálního díla úplné údaje podle odstavce 3 a 4, vyzve Centrum výrobce, aby evidenční list českého audiovizuálního díla doplnil do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud výrobce ve stanovené lhůtě evidenční list českého audiovizuálního díla nedoplní, platí, že nesplnil povinnost podle odstavce 1.
(7) Neobsahuje-li evidenční list dovezeného audiovizuálního díla úplné údaje podle odstavce 3, vyzve Centrum dovozce, aby evidenční list dovezeného audiovizuálního díla doplnil do 15 dnů ode dne doručení výzvy. Pokud dovozce ve stanovené lhůtě evidenční list dovezeného audiovizuálního díla nedoplní, platí, že dovozce nesplnil povinnost podle odstavce 2.
§ 2c
(1) Centrum neprodleně oznamuje příslušnému orgánu kraje osoby, o nichž se domnívá, že porušily povinnosti podle § 2a odst. 1 a 4 a § 2b odst. 1 a 2. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila povinnost.
(2) Na výzvu orgánu kraje mu Centrum podává orgánu kraje potřebná vysvětlení nebo odborná vyjádření a předává písemnosti, které se oznámených případů porušení povinnosti týkají.
§ 3
Označování audiovizuálních děl
(1) (Výrobce audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na originálním nosiči audiovizuálního díla byly uvedeny) Výrobce je povinen zajistit, aby k originálu audiovizuálního díla byly připojeny
a) název audiovizuálního díla,
b) (jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora (autorů), pokud je znám a pokud uvedení svého jména výslovně nezakázal,) jméno a příjmení, popřípadě pseudonym, autora audiovizuálního díla a autorů děl audiovizuálně užitých,5a) pokud jsou známa a autoři neprojevili vůli zveřejnit dílo bez udání jména,5b)
c) jména a příjmení,popřípadě pseudonym, výkonných umělců, 5c)
(d) jméno a příjmení nositele autorských práv, není-li jím autor (autoři) nebo výkonný umělec (výkonní umělci),)
(e) d) (jméno a příjmení výrobce, je-li fyzickou osobou, nebo jeho obchodní jméno, je-li právnickou osobou,)obchodní firmu, popřípadě jméno a příjmení, sídlo, popřípadě bydliště a místo podnikání výrobce, je-li zapsán do obchodního rejstříku, nebo jeho jméno a příjmení, bydliště a místo podnikání, není -li zapsán do obchodního rejstříku,
(f) e) ( místo a rok výroby díla a )rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla,
(g) f) jména příjmení (pracovníků u profesí podílejících se na výrobě díla) nebo obchodní firmu osob podílejících se na výrobě audiovizuálního díla, pokud je jejich uvádění obvyklé.
((2) Distributor audiovizuálního díla je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách audiovizuálního díla byly uvedeny údaje výrobce podle odstavce 1, a dále vyznačeno, že je distributorem s uvedením svého jména a příjmení, je-li fyzickou osobou, nebo obchodního jména, je-li právnickou osobou.)
(2) Distributor je povinen zajistit, aby na rozmnoženinách audiovizuálního díla byly uvedeny údaje podle odstavce 1 a na obalech rozmnoženin audiovizuálního díla,
anebo v případě filmů na průvodním listě audiovizuálního díla, byly uvedeny
název audiovizuálního díla,
obsahová charakteristika audiovizuálního díla,
hranice přístupnosti audiovizuálního díla stanovená výrobcem nebo dovozcem včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti,
obchodní firma, popřípadě jméno a příjmení, sídlo, popřípadě bydliště a místo podnikání výrobce, je-li zapsán do obchodního rejstříku, nebo jeho jméno a příjmení, bydliště a místo podnikání, není -li zapsán do obchodního rejstříku,
obchodní firma, popřípadě jméno a příjmení, sídlo, popřípadě bydliště a místo podnikání distributora, je -li zapsán do obchodního rejstříku, nebo jeho jméno a příjmení, bydliště a místo podnikání, není -li zapsán do obchodního rejstříku,
jméno a příjmení, popřípadě pseudonym autora audiovizuálního díla,
rok pořízení prvotního záznamu audiovizuálního díla,
údaj o jazykové verze audiovizuálního díla,
i) doba trvání audiovizuálního díla v minutách,
k) technické (např. zvukové, optické) parametry audiovizuálního díla.
(§ 4
Přístupnost audiovizuálních děl veřejnosti
(1) U audiovizuálního díla, jehož obsah by mohl ohrozit mravní vývoj nezletilých,7) se stanoví hranice jeho přístupnosti dosažením věku 15 nebo 18 let.
(2) Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen stanovit hranici přístupnosti podle odstavce 1 u každého jím vyrobeného audiovizuálního díla a ve smlouvě s distributorem ji uvést.
(3) Distributor audiovizuálního díla je povinen stanovit a ve smlouvě s osobami uvedenými v § 1 odst. 2 písm. c) až e) vymezit hranici přístupnosti audiovizuálního díla. Pokud byla hranice přístupnosti stanovena podle odstavce 2, je distributor povinen ji dodržet.
(4) Výrobce, popřípadě distributor audiovizuálního díla odpovídá také za vyznačení hranice přístupnosti na obalu nosiče, na kterém je audiovizuální dílo zaznamenáno.
(5) Pořadatel audiovizuální produkce je povinen zajistit zveřejnění hranice přístupnosti stanovené výrobcem nebo distributorem a kontrolovat její dodržení účastníky produkce.
(6) Provozovatel prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl nesmí prodat nebo půjčit rozmnoženinu audiovizuálního díla osobám mladším, než připouští hranice přístupnosti stanovená výrobcem nebo distributorem.
------------------------------------------------------------------
7) Úmluva o právech dítěte uveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 104/1991 Sb.)
§ 4
Věková hranice přístupnosti audiovizuálního díla
(1) Audiovizuální dílo, jehož obsah může ohrozit tělesný, duševní nebo mravní vývoj dětí), musí být před jeho zveřejněním označeno hranicí přístupnosti dosažením věku 15 nebo 18 let.
(2) Hranici přístupnosti českého audiovizuálního díla včetně odůvodnění omezení přístupnosti je povinen stanovit jeho výrobce. Výrobce je povinen sdělit hranici přístupnosti českého audiovizuálního díla včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti distributorovi.
(3) Hranici přístupnosti dovezeného audiovizuálního díla včetně odůvodnění omezení přístupnosti je povinen stanovit jeho dovozce. Dovozce je povinen sdělit hranici přístupnosti dovezeného audiovizuálního díla včetně stručného vyjádření důvodů omezení přístupnosti distributorovi.
(4) Pořadatel je povinen zajistit zveřejnění výrobcem nebo dovozcem stanovené hranice přístupnosti audiovizuálního díla v souvislosti s oznámením o konání audiovizuálního představení a při konání audiovizuálního představení zajistit vyloučení účasti osob, na které se vztahuje případné omezení přístupnosti audiovizuálního díla stanovené podle odstavců 2 nebo 3.
(5) Provozovatel prodejny nebo provozovatel půjčovny nesmí prodat nebo pronajmout rozmnoženinu audiovizuálního díla s omezenou přístupností osobám mladším, než připouští omezení přístupnosti audiovizuálního díla stanovené podle odstavců 2 nebo 3.
(6) Provozovatel prodejny nebo provozovatel půjčovny je povinen zajistit, aby rozmnoženiny audiovizuálního díla s omezenou přístupností byly v prodejně nebo v půjčovně uloženy odděleně od ostatních rozmnoženin audiovizuálních děl tak, aby k nim neměly volný přístup osoby, na které se omezení přístupnosti vztahuje .
(7) Povinnost podle odstavce 3 nemá dovozce, který dováží české audiovizuální dílo vyrobené v zahraničí, u něhož hranici přístupnosti včetně důvodů omezení přístupnosti stanovil jeho výrobce, popřípadě výrobce, který se na výrobě českého audiovizuálního díla podílel podle § 1 písm. b).
§ 5
Reklama při audiovizuální produkci
Pořadatel audiovizuální produkce, jejíž součástí je reklama, je povinen zajistit, aby uveřejňovaná reklama byla jako reklama označena a oddělena od ostatního obsahu audiovizuální produkce.
§ 6
Národní filmový archiv
(1) Národní filmový archiv se sídlem v Praze zřízený ministerstvem (dále jen "Archiv") je archivem zvláštního významu9) pro audiovizuální archiválie. Jeho posláním je shromažďování, ochrana, vědecké zpracování a využívání audiovizuálních archiválií, zejména těch, které tvoří součást národního kulturního dědictví a dokumentují vznik a vývoj filmu.
(2) Archiv vytváří na základě smluv s (oprávněnými nositeli práv) osobami, které k audiovizuálnímu dílu vykonávají práva podle zvláštního právního předpisu1a) zvláštní fond vybraných uměleckých audiovizuálních děl, která nevýdělečně poskytuje k dočasnému užití občanským sdružením,10) jejichž hlavním posláním podle jejich stanov je zpřístupňování uměleckých audiovizuálních děl svým členům.
(3) Orgánem rozhodujícím o tom, která umělecká audiovizuální díla se mohou stát součástí zvláštního fondu podle odstavce 2, je Rada (Fondu) Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie (dále jen "Fond").11)
§ 7
Nabídková povinnost
(1) (Výrobce českého audiovizuálního díla je povinen písemně nabídnut Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené kopie českého audiovizuálního díla, a to do 60 dnů od jeho prvního uvedení na veřejnosti. Cena se sjednává podle cenových předpisů.12) Výrobce českého audiovizuálního díla, popřípadě koproducent, je povinen písemně nabídnut Archivu ke koupi dvě nové nepoškozené rozmnoženiny českého audiovizuálního díla, a to do 60 dnů od jeho zveřejnění.2)
(2) Lhůta pro přijetí návrhu na uzavření kupní smlouvy podle odstavce 1 činí šest měsíců ode dne doručení nabídky. Nepřijme-li Archiv návrh na uzavření kupní smlouvy v této lhůtě, návrh zaniká a nabídková povinnost podle odstavce 1 se tím považuje za splněnou. O této skutečnosti je Archiv povinen vydat nejpozději do sedmi dnů osobě, která nabídku učinila, písemné potvrzení. Obsah potvrzení musí vylučovat možnost záměny předmětu nabídkové povinnosti.
(3) Výrobce českého audiovizuálního díla vytvořeného s využitím příspěvku z Fondu13) je povinen bezplatně odevzdat Archivu vzorovou nepoškozenou kopii českého audiovizuálního díla k archivování, a to do 60 dnů od jejího prvního uvedení na veřejnosti.
(4) Převodem vlastnictví kopií českého audiovizuálního díla podle odstavců 1 a 3 nenabývá Archiv právo tyto kopie jakkoli veřejně využívat. Tím není dotčeno ustanovení § 6 odst. 2.
((5) Povinnost podle odstavců 1 a 3 se nevztahuje na audiovizuální díla vyrobená Českou televizí14) pouze pro účely šíření televizním vysíláním.3) )
§ 7a
Oznamovací povinnost Archivu
(1) Archiv je povinen neprodleně oznamovat příslušnému orgánu kraje osoby, o nichž se domnívá, že porušily povinnost podle § 7 odst. 1 a 3. V oznámení musí být uvedeno, která osoba, kdy a jakým způsobem porušila povinnost.
(2) Na výzvu je Archiv povinen podat orgánu kraje potřebná vysvětlení nebo odborná vyjádření a předat písemnosti, které se oznámených případů porušení povinností týkají.
§ 8
Výrobce (audiovizuálního díla) může nabídnout k uložení v Archivu negativ a rozmnožovací materiály za podmínek dohodnutých ve smlouvě mezi ním a Archivem.
§ 9
Dohled
(1) Dohled na dodržování povinností podle tohoto zákona, s výjimkou povinností podle (§ 4 odst. 5 a 6 a § 5) § 4 odst. 4 až 6, vykonává (orgán kraje) kraj v přenesené působnosti. Za účelem dohledu jsou pověření zaměstnanci kraje oprávněni vstupovat do objektů, zařízení a provozů osob uvedených v (§ 1 odst. 2) § 1 písm. a) a d) až h) a požadovat od nich předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon dohledu umožnit.
(2) Pověření zaměstnanci kraje jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti podle odstavce 1, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření.
§9a
Dohled nad dodržováním povinností podle (§ 4 odst. 5 a 6 a § 5) § 4 odst. 4 až 6 tohoto zákona vykonává (orgán obce) obec v přenesené působnosti. Za účelem dohledu jsou pověření zaměstnanci obce oprávněni vstoupit do objektů, zařízení a provozů osob uvedených v (§ 1 odst. 2) § 1 písm. f) až h)a požadovat od nich předložení dokladů a dalších písemností, jakož i potřebná vysvětlení, pokud souvisejí s předmětem dohledu. Dotčené osoby jsou povinny výkon dohledu umožnit.
Pověření zaměstnanci obce jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti podle odstavce 1, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření.
§ 10
( (1) Orgán kraje v přenesené působnosti uloží
a) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 3 odst. 1 a 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,
b) výrobci a distributorovi audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 4 odst. 2 až 4 pokutu až do výše 10 000 Kč,
c)výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinností podle § 7 odst. 1 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.)
(1) Kraj v přenesené působnosti uloží
a) podnikateli v oblasti audiovize za porušení povinnosti podle § 2a odst. 1 a 4 pokutu až do výše 50 000 Kč,
b) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 2b odst. 1 pokutu až do výše 100 000 Kč,
c) dovozci za porušení povinnosti podle § 2b odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,
d) výrobci za porušení povinnosti podle § 3 odst. 1 pokutu až do výše 100 000 Kč,
e) distributorovi za porušení povinnosti podle § 3 odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,
f) výrobci za porušení povinnosti podle § 4 odst. 2 pokutu až do výše 100 000 Kč,
g) dovozci za porušení povinnosti podle § 4 odst. 3 pokutu až do výše 100 000 Kč,
h) výrobci českého audiovizuálního díla za porušení povinnosti podle § 7 odst. 1 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.
(2) Při stanovení výše pokuty (orgán kraje) kraj v přenesené působnosti přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku; u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění. Podle odstavce 1 se nepostupuje, jestliže zvláštní právní předpis stanoví za nesplnění nebo porušení těchto povinností vyšší sankci.
(3) Řízení o správním deliktu lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se (orgán kraje) kraj v přenesené působnosti dověděl o jednání uvedeném v odstavci 1, nejpozději však do 2 let ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Správní delikt nelze projednávat, uplynuly-li od jeho spáchání 3 roky. Do běhu lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního zákona.
(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.15)
(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem rozpočtu kraje.
(6)Pokuty ukládá, vybírá a vymáhá (orgán kraje) kraj v přenesené působnosti, příslušný podle sídla výrobce nebo distributora audiovizuálního díla, je-li tento právnickou osobou, nebo podle jeho bydliště, popřípadě místa podnikání, je-li fyzickou osobou.
(7) Při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu.16)
------------------------------------------------------------------
15) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
16) Zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
§ 10a
(Orgán obce) Obec v přenesené působnosti uloží
pořadateli (audiovizuální produkce) za porušení povinností podle (§ 4 odst. 5) § 4 odst. 4 pokutu až do výše 10 000 Kč,
(b) pořadateli audiovizuální produkce za porušení povinností podle § 5 pokutu až do výše 10 000 Kč),
b) provozovateli prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl za porušení povinností podle (§ 4 odst. 6) § 4 odst. 5 a 6 pokutu až do výše 10 000 Kč.
(2) Při stanovení výše pokuty (orgán obce) obec v přenesené působnosti přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku; u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění. Podle odstavce 1 se nepostupuje, jestliže zvláštní právní předpis stanoví za nesplnění nebo porušení těchto povinností vyšší sankci.
(3) Řízení o správním deliktu lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy se (orgán obce) obec v přenesené působnosti dověděla o jednání uvedeném v odstavci 1, nejpozději však do 2 let ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Správní delikt nelze projednávat, uplynuly-li od jeho spáchání 3 roky. Do běhu lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního zákona.
(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.15)
(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem rozpočtu obce.
(6)Pokuty ukládá, vybírá a vymáhá (orgán obce) obec v přenesené působnosti, příslušná podle sídla pořadatele audiovizuální produkce nebo provozovatele prodejny nebo půjčovny audiovizuálních děl, je-li tento právnickou osobou, nebo podle jeho bydliště, popřípadě místa podnikání, je-li fyzickou osobou.
(7) Při vybírání a vymáhání pokut se postupuje podle zvláštního právního předpisu.16)
ČÁST II
Změna zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání
(živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů
§ 11
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 231/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb., se mění takto:
1. V poznámce č. 1) k § 3 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova " § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu".
2. V § 3 odst. 1 písm. c) bodu 9 se vypouštějí slova "filmových a jiných audiovizuálních".
ČÁST III
Změna zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky
pro podporu a rozvoj české kinematografie
§ 12
Zákon ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie, se mění a doplňuje takto:
1. V § 7 se za písmeno l) vkládá nové písmeno m) které včetně poznámky pod čarou č. 3a) zní:
"m) příjmy za užití kinematografických děl, u nichž Fond vykonává práva výrobce3) , která na něj přešla na základě zvláštního zákona,3a)
_________
3a) § 13 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů.".
Dosavadní písmeno m) se označuje jako n).
2. V § 8 odst. 2 druhá věta zní:" Vyúčtování provede pořadatel na tiskopise vydaném správcem Fondu.".
3. V § 8 se za odstavec 2 vkládají nové odstavce 3, 4 a 5, které včetně poznámky pod čarou č. 3b) znějí:
"(3) Pořadatel veřejné produkce kinematografického díla se vstupným je povinen vést zvláštní evidenci o datu uskutečnění jednotlivých produkcí, včetně částky vybraných příplatků, o celkových částkách vybraných příplatků za příslušné čtvrtletí a o termínu jejich odvedení Fondu.
(4) Příplatek podle odstavce 1 neodvedený ve lhůtě podle odstavce 2 vymáhá správce Fondu podle předpisů o správě daní a poplatků.3b)
(5) Pověření pracovníci správce Fondu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu své činnosti podle odstavce 4, popřípadě v souvislosti s ní. Tato povinnost trvá i po skončení jejich pověření.
------------------------------------------------------------------
3b) Část šestá zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.".
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 6.
4. Za § 8 se vkládá nový § 8a, který včetně poznámky pod čarou č. 3c) zní:
"§ 8a
(1) Správce Fondu může uložit pořadateli veřejné produkce kinematografického díla se vstupným za porušení povinností podle § 8 odst. 2 a 3 pokutu až do výše 50 000 Kč.
(2) Při stanovení výše pokuty správce Fondu přihlíží k závažnosti porušení povinnosti a způsobenému následku; u fyzických osob přihlíží též k míře zavinění.
(3) Pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku poté, kdy správce Fondu zjistí porušení povinnosti, nejdéle však do tří let od porušení povinnosti.
(4) Na řízení o uložení pokuty se vztahují obecné předpisy o správním řízení.3c)
(5) Pokuty podle odstavce 1 jsou příjmem Fondu. Pokuty vymáhá správce Fondu podle předpisů o správě daní a poplatků.3b)
------------------------------------------------------------------
3c) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).".
ČÁST IV
Přechodná a závěrečná ustanovení
§ 13
(1) Obchodní využití českých kinematografických děl vyrobených v době od 28. srpna 1945 do 31. prosince 1990,17) u nichž ke dni účinnosti tohoto zákona uplynula nebo po dni účinnosti uplyne doba ochrany jejich majetkových autorských práv,18) je možné jen na podkladě jejich originálních nosičů, k nimž právo hospodaření přísluší Archivu nebo s jeho písemným souhlasem. Práva autorů jednotlivých složek audiovizuálních děl tím nejsou dotčena.
(2) Zisky z provozování těchto děl bude Archiv, po pokrytí svých nákladů vyplývajících z povinností uložených tímto zákonem, odvádět Fondu.
§ 14
Státní organizace Filmové studio Barrandov - Copyright a Filmového studio Zlín - Copyright, které vykonávají autorská práva výrobce kinematografických děl,19) se slučují dnem účinnosti tohoto zákona a Fondem; na Fond jako na právního nástupce přecházejí jejich práva a závazky z majetkových a jiných vztahů, včetně práv a závazků na úseku duševního vlastnictví. Tím není dotčeno právo hospodaření příslušející Archivu k veškerým originálním nosičům, z nichž tato práva a závazky vyplývají.
§ 14a
Tento zákon se nevztahuje na šíření audiovizuálního díla televizním vysíláním19a) nebo prostřednictvím telekomunikační sítě Internet.
§ 15
Zrušují se § 1, § 3 odst. 2 a § 4 dekretu presidenta republiky č. 50/1945 Sb., o opatřeních v oblasti filmu.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
1) § 62 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
1a ) Autorský zákon.
2) § 4 autorského zákona.
3 ) § 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách.
3a ) § 53 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla).
3b ) Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb. , zákona č. 301/1995 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb.
5a ) § 64 autorského zákona.
5b ) § 7 autorského zákona.
5c ) § 67 autorského zákona.
9) § 24 odst. 1 zákona ČNR č. 97/1974 Sb., o archivnictví.
10) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.
11) § 2 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb., o Státním fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.
13) § 9 odst. 1 zákona ČNR č. 241/1992 Sb.
1(14) Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb.)
17) Nařízení vlády ČSFR č. 429/1990 Sb., kterým se ruší vládní nařízení č. 13/1962 Sb., o nové organizaci čs. filmu.
18) § 6 a § 33 odst. 4 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
19) § 6 zákona č. 35/1965 Sb., ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
19a)Zákon č. 468/ 1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 597/1992 Sb., zákona č. 36/1993 Sb., zákona č. 253/1994 Sb., zákona č. 40/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 135/1997 Sb., zákona č. 46/2000 Sb. a zákona č. 121/2000 Sb.