Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

11 Tdo 543/2026

Téma · generováno AIDovolání proti odsouzení za organizovanou drogovou trestnou činnost

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 16. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.543.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy

Shrnutí · generováno AI

Obviněný napadl odsouzení za dovoz a distribuci kokainu v organizované skupině působící ve více státech a zpochybnil také zákonnost odposlechů. Nejvyšší soud uzavřel, že jeho výhrady převážně směřovaly proti skutkovým závěrům a hodnocení důkazů, nikoli k zákonným dovolacím důvodům. Dovolání proto odmítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Námitka formálně opřená o § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není relevantní, jestliže dovolatel pod zdánlivou výhradou nesprávné právní kvalifikace ve skutečnosti napadá hodnocení důkazů a prosazuje vlastní skutkovou verzi. Zjevný rozpor podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán pouhou odlišností závěrů soudů od názoru obviněného. Odposlechy byly zákonné, splnily-li náležitosti § 88 tr. ř. včetně konkrétního odůvodnění.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
    Zobrazit v textu
  • Nejvyšší soud ohledně obviněným rozporovaného naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění shora specifikovaných příkazů vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že předmětné příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu byly vydány po přezkoumání náležitě odůvodněných návrhů státního zástupce a spisového materiálu v mezích zákona, neboť splňují všechny náležitosti vymezené v § 88 tr. ř. včetně řádného a konkrétního odůvodnění.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Plný text

11 Tdo 543/2026-3546

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 9. 2026 o dovolání obviněného L. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2026, č. j. 5 To 98/2025-3498, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 5/2025, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. T. odmítá.

Odůvodnění:

I.Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 8. 2025, č. j. 54 T 5/2025-3341, byl obviněný L. T. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) [skutek pod bodem 1) výroku o vině] a dále zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) [skutek pod bodem 2) výroku o vině]. Za uvedené zločiny soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 48 200 Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu, který v rozsudku blíže konkretizoval.

2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2026, č. j. 5 To 98/2025-3498, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že uznal obviněného vinným shodným jednáním, jehož popis stran (toliko) skutku pod bodem 1) dílčím způsobem upravil tak, že z něj (oproti znění z rozsudku soudu prvního stupně) vypustil úvodní pasáž týkající se původně spoluobviněných R. J. mladšího, P. H. a A. R. (ohledně nichž soud prvního stupně ve svém rozsudku konstatoval, že jsou trestně stíháni samostatně a jejich vina dosud nebyla zákonným způsobem prokázána), a toto jednání, s poukazem na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 270/2025 Sb., s účinností od 1. 1. 2026, nově právně kvalifikoval jednak jako zločin neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku [skutek pod bodem 1) výroku o vině] a dále jako pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283a odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku [skutek pod bodem 2) výroku o vině]. Za to obviněnému uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční částky ve výši 48 200 Kč, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku další trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu, který v rozsudku specifikoval.

3. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, dopustil (stručně řečeno) tím, že se v březnu roku 2024 s původně spoluobviněnými R. J. ml., P. H., A. R. a R. J. starším spojil za účelem soustavného opatřování kokainu ze zahraničí a jeho následného prodeje na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, přičemž k tomuto účelu a s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili jmenovaní původně spoluobvinění dobře organizovanou a koordinovanou skupinu, v níž se každý na dané činnosti podílel svou dílčí úlohou; R. J. ml. měl postavení organizátora předmětné trestné činnosti, zajišťoval financování nákupu kokainu, domluvy nákupu a odběru kokainu a jeho dovoz ze zahraničí a určoval ceny, za které bude v České republice prodáván; A. R. byl tzv. „výkonným článkem“ – podle pokynů R. J. mladšího dovážel kokain ze Spolkové republiky Německo, Rakouské republiky a Polské republiky na území České republiky a též jej vydával, rozvážel a distribuoval, dále vedl sklad s kokainem a účetní evidenci vydaného a prodaného kokainu; obviněný se pak podílel především na distribuci kokainu koncovým odběratelům, a s tím, jak se postupně více zapojoval do činnosti dané skupiny, získával nejen více informací o skupině, ale také vykonával další činnosti, kdy v červenci roku 2024 se podílel (společně s A. R.) na dovozu 400 gramů kokainu z německého města Worms do Ostravy, a dále nabídl R. J. mladšímu nového dodavatele kvalitního kokainu přímo v Ostravě; takto se obviněný podílel na dovozu a prodeji nejméně 448 gramů kokainu.

II.Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. přičemž jednak namítá existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními a jednak vytýká procesní nepoužitelnost některých důkazů, konkrétně odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, a též neprovedení výslechů osob, jež byly označeny za odběratele kokainu, resp. nezjištěné odběratele užívající určité účastnické číslo, a dále zpochybňuje správnost právní kvalifikace skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu s tím, že nenaplňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.

5. V podrobnostech dovolatel uvádí, že odvolací soud rozhodl o jeho vině na základě důkazů, které neprokazují, že skutek byl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, přičemž tato skutečnost nevyplývá ani z telefonních záznamů a další důkazy opatřeny nebyly. Uvádí v tomto směru, že předmětnou drogu neobstarával opakovaně ani ji následně nerozprodával v úzké součinnosti s dalšími dvěma pachateli, a má za to, že ze skutkových zjištění nevyplývá, že by s dřívějšími spoluobviněnými R. J. mladším, P. H. ani A. R. spolupracovali na trvalejší bázi ve smyslu rozsáhlých, dlouhodobých a pravidelných dodávek kokainu, které by vedly k pravidelným a vyšším finančním ziskům. Zdůrazňuje, že jejich vzájemné kontakty byly příležitostné a situační, neexistovala mezi nimi plánovitost ani dělba úkolů, a fakticky se tedy jednalo o prostý vztah mezi přepravcem kokainu a ním, který taxikařil, bez jakéhokoli stavu nadřazenosti, organizační struktury a efektivního plánování. Vytýká rovněž soudům obou stupňů, že zcela nesmyslně zahrnuly do skutku spáchaného organizovanou skupinou jako celkem též soustavné opatřování kokainu a nabídku z března 2024 dřívějšímu spoluobviněnému R. J. ml., že pro něj bude kokain prodávat, když v tomto případě se nejednalo o povědomí o nabízení opatřované drogy jak na území České republiky, tak na území Spolkové republiky Německo, Rakouské republiky a Polské republiky, což je nutná podmínka spáchání daného zločinu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Pokud jde o cestu do Spolkové republiky Německo, tvrdí, že vyhověl žádosti dřívějšího spoluobviněného R. J. ml., kterého velmi dobře zná, neboť spolu jezdili jako řidiči taxi služby (tento jej přitom poprosil, zda by tam odvezl jeho kamaráda, který tam měl jet pro něj pro hodinky, které sbírá, a současně mu tam měl někdo dlužit nějaké peníze), jel tam tzv. na otočku a teprve z usnesení o zahájení trestního stíhání zjistil, že se měl touto cestou podílet na dovozu kokainu; neparticipoval tudíž na fungování organizované skupiny, natožpak se všemi jejími atributy objektivně i subjektivně. Jestliže tedy až do okamžiku svého zadržení (kdy to vyčetl z písemnosti od policie) nevěděl nic o tom, že s dřívějším spoluobviněným A. R. vezli ze Spolkové republiky Německo kokain, a byl-li předtím vydírán řečmi dřívějšího spoluobviněného R. J. staršího, že zanechá-li dřívějšího spoluobviněného A. R. samotného na cestě a vrátí-li se do České republiky sám, nevyplatí mu nad částku 4 000 Kč již další dohodnutou odměnu za taxikářskou jízdu, lze podle jeho názoru stěží tvrdit, že je důvodná právní kvalifikace skutku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť k naplnění znaku „spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ nedošlo právě v důsledku „nekoordinace“ jejich činnosti. Má za to, že tento znak dané kvalifikované skutkové podstaty tak není naplněn s ohledem na chybějící zákonem vyžadované zavinění, neboť si nebyl vědom své participace na činu vedoucím k získání dispozice se 400 gramů kokainu ve Spolkové republice Německo v podobě spáchání skutku členy organizované skupiny a tímto způsobem se také předmětné omamné látky nechtěl zmocnit (byť k tomu v části 3 gramů objektivně došlo). Nemusel přitom počítat s tím, že v jeho taxíku se u dřívějšího spoluobviněného A. R. nachází 400 gramů kokainu, tedy nemusel být srozuměn (ani ve formě smíření) s tím, že jako člen organizované skupiny zaváží jmenovaného dřívějšího spoluobviněného pro omamnou látku. Dodává, že v praxi je obvyklé, že každodenní taxikaření není spojeno s otázkami na zákazníka stran jím přepravovaných věcí; proto ani v případě cesty do Wormsu anebo z něj nemusel předpokládat, že s uvedeným dřívějším spoluobviněným veze i kokain u něj uložený. Vyslovuje názor, že z tohoto důvodu není dána existence ani eventuálního úmyslu. S ohledem na to, že ke spáchání činu členem organizované skupiny je třeba úmyslu a obžaloba musí prokázat přímé úmyslné jednání pachatelů jako členů organizované skupiny, avšak v posuzované trestní věci k tomu nedošlo, domáhá se toho, aby Nejvyšší soud vyslovil nesprávné právní posouzení skutku.

6. V další části dovolací argumentace obviněný vyjadřuje přesvědčení, že v daném případě došlo k porušení podmínek pro nařízení a pořízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Namítá přitom, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nesplňují předepsané zákonné náležitosti (uvedené v § 88 a násl. tr. ř.), jsou velmi obecné, nejsou individualizovány ve vztahu ke konkrétním osobám a je zde jen velmi vágně uvedeno, kvůli jaké trestné činnosti byly vydávány, a jsou tudíž nezákonné, neústavní a nebylo možno je jako důkazu vůči němu použít. V návaznosti na uvedené pak dále vytýká, že v rámci hlavních líčení konaných před soudem prvního stupně vůbec nedošlo k provedení toho důkazu, který by skutečný obsah odposlechů objasnil, a to k výslechům těch osob, které jsou v bodu 1) rozsudku odvolacího soudu označeny jako odběratelé, resp. nezjištění odběratelé užívající jisté účastnické číslo, a které by nepochybně vysvětlily, že obsah hovorů a zpráv neměl s kokainem nic společného. Je přesvědčen, že obsah hovorů a zpráv nenasvědčoval tomu, že mělo dojít či došlo ke spáchání drogové trestné činnosti, přičemž poukazuje i na své vyjádření k předmětným odposlechům, kdy uvedl, že v těchto hovoří o dodávkách cigaret, které vozíval z Polska či Ukrajiny, dále na výpověď dřívějšího spoluobviněného A. R., z níž se podává, že dřívější spoluobviněný R. J. mladší jezdíval za obviněným z toho důvodu, že mu dlužil peníze za cigarety a kokain, dále na protokol o zadržení, z něhož plyne, že u něj byla zajištěna dvě balení cigaret, též na skutečnost, že L. B. se jej v hovorech dotazuje na cenu cigaret a on jí odpovídá, a konečně i na to, že trestním příkazem Okresního soudu v Humenném ze dne 10. 1. 2023, který nabyl právní moci dne téhož dne, byl odsouzen pro přečin porušení předpisů o státních technických opatřeních na značení zboží podle § 279 odst. 1, odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona, přičemž skutkově tato trestní věc spočívala v tom, že dne 6. 1. 2023 provezl přes hraniční přechod v XY z Ukrajiny na území Slovenské republiky 978 krabiček (po 20 kusech, tj. celkem 19 560 kusů) cigaret, které měl uschovány ve svém osobním motorovém vozidle.

7. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

8. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. J. C., Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že ačkoli obviněný formálně uplatnil dva dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., v obsahu jeho dovolání nejsou jednotlivé námitky striktně rozlišeny z hlediska jejich povahy a jeho argumentace vykazuje určitou míru prolínání výhrad skutkových a námitek hmotněprávního charakteru, a to i v těch částech dovolání, které mají směřovat k posouzení kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a k otázce jeho subjektivní stránky. Zároveň je zřejmé, že dovolací argumentace obviněného je vedena primárně snahou o redukci rozsahu jeho trestní odpovědnosti, a to především v rovině vyloučení zvlášť přitěžující okolnosti spočívající ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Státní zástupce přitom zdůrazňuje, že ačkoli Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve věci novým rozsudkem, podstata skutkových zjištění, z nichž vychází právní posouzení jednání obviněného, zpochybněna nebyla. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) došlo pouze k dílčí úpravě skutkového popisu, spočívající ve vypuštění pasáží vztahujících se k původně spoluobviněným R. J. mladšímu, P. H. a A. R.; v rovině právní kvalifikace se do rozhodnutí odvolacího soudu promítla novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 270/2025 Sb., v jejímž důsledku byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v mírnější výměře, konkrétně o dva roky nižší.

9. Státní zástupce dále uvádí, že obviněný v dovolání neidentifikoval flagrantní vady důkazního řízení, pro které by mohl nastupovat zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti stabilizovaných skutkových zjištění, jak to má na zřeteli první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukazuje na to, že pokud se obviněný snaží o redukci rozsahu své trestní odpovědnosti, a to zejména ve vztahu k vyloučení zvlášť přitěžující okolnosti spočívající ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, činí tak prostřednictvím polemiky se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, konkrétně s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení. Tato argumentace ve skutečnosti nepřináší nové relevantní námitky, nýbrž představuje pokračování obhajoby, s níž se soudy nižších stupňů již přesvědčivě vypořádaly a kterou opřely o adekvátní okruh usvědčujících důkazů; ty spočívají především ve výpovědích původně spoluobviněných R. J. mladšího, A. R. a P. H., dále v odposleších a záznamech telekomunikačního provozu a ve výsledcích domovní prohlídky v obydlí obviněného. Státní zástupce zdůrazňuje, že původně spoluobvinění R. J. mladší a A. R. se ke své trestné činnosti přiznali a podali ucelené a logické vysvětlení mechanismu distribuce kokainu, včetně konkretizace role obviněného L. T.; o věrohodnosti jejich výpovědí přitom nevznikají důvodné pochybnosti, když vypovídali také o vlastní trestné činnosti, aniž by byl patrný účelový motiv poškodit obviněného, a jejich tvrzení jsou v podstatných rysech potvrzována dalšími důkazy, zejména výsledky odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, což jim dodává potřebnou míru spolehlivosti. Pokud jde o zdůrazněný aspekt určení kokainu k další distribuci, tato skutečnost z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, a to mimo jiné i z charakteru a způsobu balení zajištěné omamné látky, který odpovídá jejímu dalšímu šíření. Státní zástupce je přesvědčen, že za této důkazní situace nelze obhajobu obviněného pokládat za věrohodnou, a to již s ohledem na její vnitřní rozpornost; obviněný totiž v průběhu řízení opakovaně uváděl protichůdná tvrzení, když na jedné straně deklaroval, že kokain neužívá a nikdy neužíval, zatímco na druhé straně zase připustil, že je jeho uživatelem. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k osobě obviněného pak státní zástupce odkazuje na jejich velice podrobné a systematické rozvedení v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a přehlednou rekapitulaci v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.

10. Ve vztahu k obviněným deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce konstatuje, že přestože s určitou mírou benevolence lze pod tento podřadit některé jeho námitky směřující k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, nelze těmto přisvědčit. V tomto směru nejprve připomíná, že organizovanou skupinou se podle ustálené judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v jehož rámci je realizována určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se vyznačuje plánovitostí a vzájemnou koordinací; tyto znaky současně zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestné činnosti, a tím i její celkovou škodlivost a závažnost. Dále zdůrazňuje, že zákonná dikce „ve spojení s organizovanou skupinou“ obsažená v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dopadá i na takové formy participace, které nedosahují intenzity plného členství v organizované skupině. V posuzovaném případě podle názoru státního zástupce skutková zjištění jednoznačně svědčí o tom, že nešlo o marginální či nahodilý vztah k činnosti blíže neurčeného uskupení, nýbrž o plnohodnotné zapojení obviněného do strukturované a funkčně vymezené organizované skupiny. O existenci takového uskupení svědčí již samotný počet osob podílejících se na trestné činnosti, když vedle obviněného L. T. vystupovali v klíčových rolích zejména R. J. mladší a A. R.; R. J. mladší přitom vystupoval v pozici organizátora, zajišťoval financování, nákup a odběr kokainu, A. R. plnil úkoly logistického charakteru, spočívající zejména ve vedení skladu omamné látky, jejím dovozu ze zahraničí a evidenci její distribuce, a obviněný se na této činnosti podílel především v oblasti opakované distribuce kokainu koncovým odběratelům. Státní zástupce poukazuje na to, že z provedeného dokazování současně plyne, že role obviněného nebyla statická, nýbrž postupně nabývala na významu; to se projevilo i jeho přímou účastí na logistické aktivitě v podobě závozu motorovým vozidlem do Německa a zpět, jakož i nabídkou vlastní iniciativy směřující k zajištění nových zdrojů omamné látky, resp. nabídky na obstarávání kvalitnějšího kokainu. Obviněný tak byl začleněn do organizované skupiny s jasně vymezenou strukturou, dělbou úkolů a koordinovanou činností, přičemž jeho zapojení nebylo nahodilé ani okrajové, ale mělo stálý a funkční charakter. Pochybnosti nevznikají pak ani o tom, že předmětná organizovaná skupina působila ve více státech, přičemž k naplnění tohoto znaku postačuje působení alespoň ve dvou státech; v posuzovaném případě se přitom jednalo dokonce o čtyři státy – vedle České republiky, která představovala domovské zázemí obviněného i dalších původně spoluobviněných, se její činnost vztahovala k území Spolkové republiky Německo, Rakouské republiky a Polské republiky. V této souvislosti státní zástupce připomíná, že pro závěr o účasti na organizované skupině není nezbytné, aby obviněný znal všechny osoby podílející se na její činnosti či detailně rozuměl jejich konkrétním úkolům (např. navazujícím článkům v zahraničí); rozhodující je, že se svým jednáním do takto koordinované činnosti vědomě začlenil a byl obeznámen s jejím účelem. Ze skutkových zjištění přitom jednoznačně vyplývá, že organizovaná skupina, jejíž součástí byl i obviněný, zajišťovala dovoz kokainu ze zahraničí na území České republiky, kde byl distribuován, a obviněný měl o tomto mechanismu dostatečné povědomí – nejenže si byl vědom obstarávání omamné látky v zahraničí, ale sám se navíc osobně, spolu s A. R., účastnil nejméně jedné cesty do Spolkové republiky Německo (v červenci 2024), jakož i zajišťoval distribuci jako takovou. Zároveň vedl aktivní komunikaci s R. J. ml, který v rámci skupiny vystupoval v roli organizátora, a to ohledně kvality a možností další distribuce kokainu, včetně úvah o zajištění kvalitnější drogy i z alternativních zdrojů; z povahy jeho činnosti, spočívající v opakované distribuci kokainu koncovým odběratelům, je zřejmé, že jednal se znalostí podstaty a účelu trestné činnosti skupiny, tedy se záměrem podílet se na nelegálním nakládání s omamnou a psychotropní látkou, a tento subjektivní vztah k trestné činnosti je dále potvrzován jeho postupně se prohlubujícím zapojením. Státní zástupce proto uzavírá, že jednání obviněného nebylo pouhou pasivní reakcí na pokyny dalších osob, nýbrž neslo znaky aktivního, vědomého a iniciativního přispění k činnosti organizované skupiny a obviněný takto jednal v úmyslné formě zavinění.

11. Co se týče námitek obviněného směřujících proti zákonnosti nařízení a provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, státní zástupce konstatuje, že tyto zjevně vybočují z rámce jím deklarovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a ani při jejich případném posouzení prizmatem práva na spravedlivý proces nelze dovodit existenci relevantního ústavněprávního deficitu. Poukazuje současně na to, že argumentace obviněného je v tomto směru převážně obecná a setrvává v rovině schematických tvrzení o nenaplnění zákonných podmínek pro použití daného institutu podle § 88 a násl. tr. ř., aniž by byla konkretizována prostřednictvím specifických výhrad k jednotlivým vadám, jimiž měly být napadené úkony stiženy. Za této situace neobstojí požadavek na věcný přezkum takto formulovaných námitek; není totiž úlohou Nejvyššího soudu, aby v řízení o mimořádném opravném prostředku za obviněného domýšlel či konstruoval konkrétní obhajovací argumentaci, která v dovolání absentuje. Státní zástupce dodává, že námitkami podobného druhu se navíc zabývaly v předcházejících fázích řízení soudy nižších stupňů, aniž by shledaly zásadní nedostatky; odkazuje přitom na bod 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde se taktéž podává, jaké z nich soud zjistil skutečnosti, a na bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, kde se tento soud věnuje výhradám obhajoby ohledně nedodržení subsidiarity a nedostačeného odůvodnění doby trvání.

12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to jako dovolání zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III.Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného splňuje všechny shora uvedené zákonné podmínky a náležitosti.

IV.Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž pouze z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. K naplnění konkrétního dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální odkaz na příslušné ustanovení trestního řádu, aniž by dovolatel řádně vymezil vady vytýkané napadenému rozhodnutí. Uplatněný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními námitkami, které mu svým obsahem odpovídají.

16. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

17. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

20. Druhým dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání rovněž opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. 21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, dospěl k závěru, že námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným ani jiným dovolacím důvodům uvedeným v § 265b tr. ř.

22. Stěžejní námitkou obviněného, kterou uplatňuje s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zpochybnění právního posouzení jím spáchaného skutku uvedeného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu jako zvlášť závažného zločinu neoprávněné výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 1. 2026), a to pro nenaplnění znaku spočívajícího ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech i chybějící zavinění ve vztahu k dané zvlášť přitěžující okolnosti, a to nejen ve formě přímého úmyslu, ale i nepřímého (eventuálního) úmyslu. Jak již bylo shora uvedeno, Nejvyšší soud shledal, že tato námitka stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu. Je tomu tak proto, že obviněný sice brojí proti právnímu posouzení předmětného skutku, ovšem prostřednictvím své argumentace, jíž uvedenou námitku blíže rozvádí, stran naplnění citovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku primárně rozporuje způsob hodnocení provedených důkazů (zejména odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu) soudem prvního stupně a jím učiněná skutková zjištění na tomto podkladě (s nimiž se plně ztotožnil i odvolací soud), nabízí odlišné hodnocení provedených důkazů a prosazuje svou verzi skutkového děje, a teprve na tomto podkladě, tedy až sekundárně vytýká, že soudy předmětný skutek nesprávně právně kvalifikovaly.

23. Dovolatel, pokud jde o znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, totiž setrvale tvrdí, že kokain neobstarával opakovaně ani jej následně nerozprodával v úzké součinnosti s původně spoluobviněnými R. J. mladším a A. R., nespolupracoval s nimi na trvalejší bázi, jejich vzájemné kontakty byly příležitostné a situační, neexistovala mezi nimi plánovitost ani dělba úkolů, a jde-li o cestu do Spolkové republiky Německo, fakticky se jednalo o prostý vztah mezi přepravcem kokainu (A. R.) a ním, jenž toliko taxikařil, přičemž o účelu této cesty nevěděl (měl za to, že jmenovaného spoluobviněného tam veze pro hodinky a peníze) a až z usnesení o zahájení trestního stíhání zjistil, že se měl podílet na dovozu kokainu, a tudíž úmyslně neparticipoval na fungování dané organizované skupiny. Jak je zřejmé již z popisu předmětného skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, tento soud (a předtím již i soud prvního stupně) však učinil skutkové zjištění odlišné od tvrzení obviněného, a to že obviněný „poté, co se v březnu roku 2024 spojil s R. J. mladším, P. H. a A. R. a R. J. starším (stíhanými samostatně) za účelem soustavného opatřování kokainu s tím, že takto opatřovanou drogu následně hodlali se ziskem nabízet a prodávat uživatelům této návykové látky … přičemž popsanou činnost páchali jak na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, tak na území Spolkové republiky Německo, … na území Rakouské republiky, … a na území Polské republiky, … s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, se spojili do dobře organizované skupiny osob, v níž se každý svou dílčí úlohou podílel ve výsledku společně na dovozu a prodeji kokainu v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech, přičemž po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle obviněný podílel tak, že v březnu 2024 nabídnul R. J. mladšímu, že pro něj bude kokain prodávat, … od měsíce března do července roku 2024 … nejméně 35 gramů následně prodával v Ostravě a okolí nezjištěným odběratelům, v květnu 2024 další kokain rozvážel na pokyn R. J. ml. jednotlivým odběratelům, … a takto prodal nejméně dalších 8 gramů kokainu, na počátku léta opakovaně nejméně ve třech případech přebral kokain od A. R., … celkem nejméně 5 gramů kokainu a tento se ziskem prodával jeho koncovým spotřebitelům, podle pokynu R. J. ml. … zavezl vozidlem Škoda Superb … dne 5. 7. 2024 A. R. z Ostravy do Spolkové republiky Německo, do města Worms za zprostředkovatelem prodeje P. H., ačkoli věděl, že A. R. jede do Německa za účelem nákupu 400 gramů kokainu, dne 6. 7. 2024 společně s kurýrem A. R. dovezl 400 gramů kokainu ze Spolkové republiky Německo do České republiky, do města Ostravy, a z tohoto kokainu převzal 3 gramy za účelem jeho prodeje nezjištěným odběratelům, další nezjištěné množství kokainu za účelem jeho prodeje převzal od R. J. st. a tento kokain následně prodal, sdělil A. R., že je schopen dojednat obchody s kokainem o koncentraci 80–90 % kokainu báze, nabídnul R. J. mladšímu, že vyhledá nového dodavatele kokainu, který mu bude kokain prodávat přímo ve městě Ostrava, kokain za účelem jeho další distribuce nezjištěným odběratelům přechovával ve svém bytě, a takto se … podílel ve výše uvedené době společně s jmenovanými na dovozu a prodeji nejméně 448 gramů kokainu“.

24. Oba soudy nižších instancí se pak předmětnou otázkou podrobně zabývaly rovněž v odůvodněních svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil jednak v bodech 42 až 52 odůvodnění svého rozsudku (kde podrobně rozvedl skutková zjištění vztahující se k zapojení obviněného do činnosti skupiny, jeho roli v ní a jeho povědomí o tom, že kokain, který opakovaně odebíral od původně spoluobviněných R. J. ml. a A. R. a v jednom případě i od původně spoluobviněného R. J. st., je dovážen do České republiky ze zahraničí, konkrétně ze Spolkové republiky Německo, a rovněž k jeho účasti na cestě do Spolkové republiky Německo ve dnech 5. 7. až 6. 7. 2024, z níž společně s původně spoluobviněným A. R. přivezli 400 gramů kokainu, a k jeho vědomosti o účelu této cesty, přičemž též konkretizoval, na podkladě jakých důkazů k takovým skutkovým zjištěním dospěl) a dále v bodech 57 a 58 odůvodnění svého rozsudku (v nichž se zaměřil jak na daný znak kvalifikované skutkové podstaty, tak subjektivní stránku jednání obviněného a vyložil, jaké závěry a z jakých důvodů v tomto směru učinil), a odvolací soud zejména v bodech 19 až 24 odůvodnění svého rozsudku. Ze zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že pojmové znaky organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. PÚRY, F. Komentář k § 42. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 858, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325), byly v dané věci naplněny, a není pochyb ani o tom, že předmětná organizovaná skupina působila ve více státech (k naplnění tohoto znaku postačuje, jestliže je činná alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika, srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2117, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 794/2004, publikované pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.), když v posuzované trestní věci byla činná ve čtyřech státech (kromě České republiky též ve Spolkové republice Německo, Rakouské republice a Polské republice). Bylo totiž zjištěno, že obviněný s původně spoluobviněnými R. J. ml., A. R., P. H. a R. J. starším ve vzájemné součinnosti realizovali kontinuální, plánovitou a koordinovanou trestnou činnost spočívající v opatřování kokainu ve zmíněných státech a jeho dovozu a distribuci (prodeji) na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, s tím, že dělba úkolů mezi ně byla rozdělena tak, že organizátorem byl R. J. ml., tzv. „výkonným článkem“ byl A. R. (k jejich činnosti podrobněji viz již výše bod 3 tohoto usnesení) a obviněný byl především distributorem kokainu koncovým odběratelům, jenž se postupně podílel i na dalších činnostech v této organizované skupině, a stal se tak jejím plnohodnotným členem. O soustavném, funkčním a stále významnějším zapojení obviněného do této skupiny a rovněž jeho povědomí o dovozu kokainu ze zahraničí a jeho distribuci v České republice pak svědčí skutečnost, že se účastnil nejméně jednoho dovozu kokainu ze Spolkové republiky Německo, a dále i to, že nabídl původně spoluobviněnému R. J. ml., s nímž pravidelně komunikoval ohledně distribuce kokainu, že vyhledá nového dodavatele kvalitního kokainu přímo v Ostravě. Uvedené okolnosti pak potvrzují též jeho subjektivní vztah k dané trestné činnosti, neboť na této se nepodílel jen jako pouhý distributor plnící pokyny ostatních (natož toliko taxikář), nýbrž jednal aktivně a iniciativně, a tedy zcela vědomě, a daného trestného činu jak v jeho základní, tak kvalifikované skutkové podstatě se dopustil, jak správně uzavřely soudy obou stupňů, zaviněně, ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

25. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitka obviněného, jejímž prostřednictvím zpochybňuje naplnění zvlášť přitěžující okolnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech a ve vztahu k ní i subjektivní stránku ve formě úmyslného zavinění, tak vychází z jeho vlastních skutkových tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitky skutkové, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze považovat za relevantně uplatněné.

26. Dále Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný namítá nesprávnost skutkových zjištění (ve snaze o vyloučení zvlášť přitěžující okolnosti spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech) učiněných soudem prvního stupně a aprobovaných odvolacím soudem, resp. extrémní nesoulad mezi nimi a obsahem provedených důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, takové jeho námitky (jež byly shora blíže rozvedeny) neodpovídají ani tomuto a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž jejich prostřednictvím nenamítá zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž ve skutečnosti vyjadřuje pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy (zejména s hodnocením odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu), přičemž se domáhá změny skutkových zjištění v souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí. Teprve na tomto základě má obviněný soudy učiněná skutková zjištění za extrémně nesouladná s provedenými důkazy a je přesvědčen, že na podkladě těchto nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, dopustil. Nad rámec výše uvedeného konstatování, že takové námitky neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první variantě) a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými, přičemž též dostatečně vysvětlily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného (viz výše uvedené body odůvodnění jejich rozsudků, jak na ně bylo odkázáno v bodu 24 tohoto usnesení). Nejvyšší soud (již z důvodu procesní ekonomie) tak konstatuje, že nemá v tomto směru soudům nižších instancí co vytknout, a považuje za vhodné k otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu jen dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

27. Z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [a to v jeho druhé variantě] a rovněž dalších zákonných dovolacích důvodů jsou irelevantní i ty námitky obviněného, jimiž brojí proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů učiněným na podkladě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které jsou podle jeho tvrzení nezákonné, a tedy jako důkazy procesně nepoužitelné. Argumentace obviněného, v jejímž rámci vytýká, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nesplňují předepsané zákonné náležitosti podle § 88 a násl. tr. ř., jsou velmi obecné a je v nich jen velmi vágně uvedeno, kvůli jaké trestné činnosti byly vydávány, je především značně obecná, kdy nejen, že obviněný nekonkretizuje, které příkazy mají být podle jeho názoru vadné, ale vytýkané vady ani blíže nespecifikuje. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud shledal, že dané námitky nejsou důvodné. V tomto směru lze předně poukázat na body 34, 47 a 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž se podává provádění odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu v hlavním líčení a v nichž jsou rekapitulovány z nich zjištěné skutečnosti, a dále na bod 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se tento soud zabýval výhradami obviněného k daným příkazům. Nejvyšší soud nadto posuzoval okolnosti, za nichž došlo k vydání příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž se zaměřil (když v tomto ohledu chyběla ze strany obviněného jakákoli konkretizace) jak na příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu akce Hatako 10 týkající se mobilního telefonu, resp. účastnického čísla XY původně spoluobviněného R. J. mladšího, tak akce Hatako 15 stran mobilního telefonu, resp. účastnického čísla XY obviněného.

28. Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je za podmínek vymezených v § 88 tr. ř. dovoleným zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, tj. do základního práva upraveného v čl. 13 Listiny a do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř. lze pouze tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro některý ze zde vyjmenovaných trestných činů nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, a to obligatorně v písemné podobě. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušném návrhu státního zástupce k jeho vydání, přitom musí být uvedena uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa (uvedením jména a příjmení, adresy, popřípadě i zaměstnání a dalších potřebných identifikačních údajů), trestný čin naznačený v odstavci 1 citovaného zákonného ustanovení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn a která nesmí být delší než čtyři měsíce, a dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a též musí být vysvětleny i důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Ve smyslu § 88 odst. 4 tr. ř. lze na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit dobu trvání tohoto odposlechu a záznamu stanovenou v příkazu, a to i opakovaně, vždy však maximálně o další čtyři měsíce, přičemž o tomto prodloužení rozhoduje v řízení před soudem soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení soudce krajského soudu na návrh státního zástupce. Podle § 88 odst. 6 tr. ř. má-li být záznam telekomunikačního provozu použit v trestním řízení jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1196, 1207, 1210 až 1211).

29. V dané věci je z obsahu spisu zřejmé, že příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu jak mobilního telefonního čísla původně spoluobviněného R. J. mladšího, tak mobilního telefonního čísla obviněného vydala soudkyně Okresního soudu v Ostravě na základě návrhů státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (a předtím učiněných žádostí Policie České republiky) a předloženého spisového materiálu pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) jmenovaným původně spoluobviněným a obviněným s tím, že lze důvodně předpokládat, že jsou dlouhodobě a soustavně zapojeni do obchodu s kokainem. Dospěla přitom k závěru, že jednotlivé návrhy na vydání těchto příkazů jsou důvodné, neboť odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu mobilních telefonních čísel uvedených ve výrokové části příkazů mohou být zjištěny informace vedoucí k objasnění této závažné trestné činnosti, ztotožnění pachatelů a zahájení jejich trestního stíhání a potrestání. Ve vztahu k obviněnému se dále z odůvodnění příslušného příkazu podává, že bylo zjištěno, že tento používá mobilní telefon s účastnickým číslem XY, a to ke komunikaci s dalšími osobami, jež se podílejí na páchání prověřované trestné činnosti, kdy odposlechem telefonu R. J. ml. bylo zjištěno, že obviněný pro něj pracuje jako dealer kokainu a R. J. mladší jej posílá s kokainem k odběratelům v případě, že kokain nemůže doručit sám. Je poukazováno zejména na zadokumentovanou cestu do Spolkové republiky Německo, kterou dne 5. 7. 2024 podniknul A. R. společně s obviněným, když během cesty oba jmenovaní komunikovali s R. J. ml., jenž jim diktoval adresu dodavatele kokainu, a vrátili se do České republiky dne 6. 7. 2024 okolo 21:35 hodin. Dále se uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že tato trestná činnost drogové povahy je páchána vysoce konspirativním způsobem, účelem odposlechu by mělo být zjištění okolností týkajících se trestné činnosti a současně i zajištění důkazů, které by prokázaly (potvrdily) doposud zjištěné skutečnosti týkající se prověřované trestné činnosti. Z odůvodnění předmětných příkazů se rovněž podává, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu jsou považovány za neodkladné a neopakovatelné úkony, neboť vzhledem k nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů nesnesou z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, a současně je nebude možno provést až v řízení před soudem. V odůvodnění těchto příkazů je též konstatováno, že je vedeno prověřování pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu, k jehož stíhání Českou republiku zavazují (zde specifikované) mezinárodní smlouvy. Dobu trvání navrhovaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (v maximální délce čtyř měsíců) pak soudkyně povolila s tím, že je nezbytná k odhalení a zadokumentování trestné činnosti všech pachatelů, když tyto je nutno sledovat dostatečně dlouhou dobu, přičemž jde o činnost mimořádně závažnou, páchanou na území více států a v naprosto mimořádném rozsahu, když předmětem obchodu jsou drogy o objemu řádově kilogramů či desítek kilogramů, a pachatelé tak zjevně disponují jednak nemalým kapitálem k jejich nákupu a jednak rozsáhlou a funkční sítí odběratelů; k tomu, aby toto prověřování bylo efektivní, je třeba ztotožnit i další zapojené osoby a rozkrýt a dokumentovat vztahy v celé skupině. V případě původně spoluobviněného R. J. mladšího tak byl příslušný příkaz vydán na dobu od 21. 3. 2024 do 20. 7. 2024, v případě obviněného na dobu od 18. 7. 2024 do 17. 11. 2024.

30. Předmětné návrhy státního zástupce a příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu daných mobilních telefonních čísel jsou ve spise založeny na č. l. 1845 až 1850 a na č. l. 1851 až 1856 (ve vztahu k původně spoluobviněnému R. J. mladšímu) a dále na č. l. 1935 až 1941 a na č. l. 1942 až 1947 (pokud jde o obviněného). V případě původně spoluobviněného R. J. ml. byl odposlech jednou prodloužen, a to na dobu od 21. 7. 2024 do 20. 11. 2024, v případě obviněného prodloužen nebyl. Rovněž odůvodnění příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu týkajícího se jmenovaného původně spoluobviněného nelze z hlediska zákonných náležitostí ničeho vytknout. Na č. l. 1967 a 1970 spisu jsou pak založeny příslušné protokoly o záznamu telekomunikačního provozu a tyto rovněž obsahují náležitosti ve smyslu § 88 odst. 6 tr. ř., tj. je v nich uvedeno, že záznamy byly pořizovány na specializovaném pracovišti Policie České republiky, Útvaru zvláštních činností, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury E6, od 21. 3. 2024 do 20. 11. 2024 (pokud jde o akci Hatako 10 – původně spoluobviněný R. J. ml.) a od 18. 7. 2024 do 17. 11. 2024 (pokud jde o akci Hatako 15 – obviněný) automatickým záznamovým zařízením, bez přímé účasti konkrétní osoby, a jsou v nich specifikovány i uživatelské adresy, jimiž jsou mobilní telefonní čísla původně spoluobviněného R. J. mladšího a obviněného. Protokoly obsahují rovněž údaj o tom, že jejich přílohy tvoří uzavřené nepřepisovatelné nosiče DVD-R (s uvedením evidenčních čísel), jejichž obsahem jsou vybrané záznamy telekomunikačního provozu pořízené v uvedených akcích v původním rozsahu, které mají být užity jako důkaz, s uvedením názvu akce a času pořízení záznamu.

31. Nejvyšší soud ohledně obviněným rozporovaného naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění shora specifikovaných příkazů vzhledem k výše rozvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že předmětné příkazy k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu byly vydány po přezkoumání náležitě odůvodněných návrhů státního zástupce a spisového materiálu v mezích zákona, neboť splňují všechny náležitosti vymezené v § 88 tr. ř. včetně řádného a konkrétního odůvodnění. V příkazech je ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. uveden zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let a k jehož stíhání nadto zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a ve smyslu § 88 odst. 2 tr. ř. v nich jsou též stanoveny uživatelské adresy (mobilní telefonní čísla), osoby uživatelů a doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepřekračující čtyři měsíce. Současně jsou v odůvodnění příkazů uvedeny konkrétní okolnosti, které jak vydání příkazů, tak maximální dobu trvání odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k původně spoluobviněnému R. J. mladšímu a obviněnému zcela dostatečně odůvodňují (v případě prvně jmenovaného i okolnosti, které odůvodňují potřebu prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu).

32. Nejvyšší soud konečně shledal, že ani námitka obviněného, že soudy neprovedly jím navržený důkaz, konkrétně nevyhověly jeho požadavku na provedení výslechu těch osob, které jsou v bodu 1) výroku o vině rozsudku odvolacího soudu označeny jako odběratelé, resp. nezjištění odběratelé užívající jisté účastnické číslo, a které by nepochybně vysvětlily, že obsah hovorů a zpráv neměl s kokainem nic společného, neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž se nejedná o námitku tzv. opomenutých důkazů. Je tomu tak proto, že obviněný danou argumentací vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soud prvního stupně jím učiněný (výše zmíněný) návrh na doplnění dokazování zamítl.

33. Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny, je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Jak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného se závěrem soudů o úplnosti provedeného dokazování.

34. Nejvyšší soud poukazuje na bod 39 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož je zřejmé, že tento soud se (mimo jiné) tímto návrhem obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval a dostatečně odůvodnil, proč jej zamítl, když shledal, že je nadbytečný s tím, že není důležité, jaká konkrétní osoba v ten který den disponovala konkrétním uživatelským číslem mobilního zařízení, nýbrž skutečnost, že těmto osobám byl podle obsahu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a obsahu mobilního zařízení obviněného ve dnech 11. 5. a 12. 5. 2024 kokain skutečně dodán; je tedy zjevné, že neměl žádnou pochybnost o obsahu předmětných hovorů či zpráv s tím, že tento se týkal distribuce kokainu. Dále Nejvyšší soud odkazuje na bod 19 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se tento soud zabýval otázkou, zda v daném trestním řízení nenastala situace tzv. opomenutých důkazů, přičemž stran zamítnutých důkazních návrhů obviněného plně přisvědčil postupu a přiléhavému odůvodnění soudu prvního stupně. Rovněž Nejvyšší soud se s příslušným postupem a odůvodněním obou soudů nižších instancí plně ztotožňuje, v jejich postupu neshledává žádné pochybení a považuje jej za správný, a především pak zákonný.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného L. T. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 9. 2026

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací