Plný text
11 Tdo 775/2026-688
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání, které podala obviněná P. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2026, č. j. 12 To 119/2026-650, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 132/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné P. M. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 3. 2026, č. j. 2 T 132/2025-617, byla obviněná P. M. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou ad 1) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, ad. 2) zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, ad. 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 psím. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Rovněž jí byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se obviněná daných zločinů a přečinu dopustila zkráceně řečeno tím, že
1) v přesně nezjištěné době v srpnu roku 2024 v obci XY, okres XY, v rodinném domě na adrese XY, neoprávněně přechovávala látku metamfetamin – pervitin, kterou si obstarala dosud nezjištěným způsobem a kterou po předchozí domluvě poskytla v 1 případě v celkovém množství 2 g za částku 2.000 Kč M. P., a uvedeného jednání se dopustila poté, co byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 52 T 4/2017, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 11 To 20/2019, odsouzena pro spáchání zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9,5 let se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byla rozhodnutím Okresního soudu Havlíčkův Brod dne 16. 11. 2022 pod č. j. 12 PP 150/2022 podmíněně propuštěna se stanovením zkušební doby do 16. 11. 2029 za současného uložení dohledu, uložení povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy a uložení povinnosti ve smyslu § 48 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením,
2) nejméně dne 18. 7. 2025 kolem 16:10 hod v obci XY, okres XY, u domu č. p. XY, kde byla kontrolována hlídkou Policie ČR jako řidička osobního motorového vozidla zn. VW Passat, XY, v tomto vozidle ve schránce u spolujezdce přechovávala igelitový sáček s obsahem bílé sypké látky o celkové hmotnosti 500,1952 g, obsahující 77,19 hmotnostních procent, tedy v přepočtu 386,10 g účinné látky pseudoefedrin, tedy prekursoru k výrobě látky metamfetamin, z něhož by bylo možné vyrobit 348,66 g metamfetaminu,
3) nejméně dne 18. 7. 2025 kolem 16:10 hod. v obci XY, okres XY, v blízkosti domu č. p. XY, řídila osobní motorové vozidlo zn. VW Passat, RZ XY, a to přesto, že jí byl rozhodnutím Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 14. 6. 2024, č. j. MMMB/70698/2024/ÚDP/JaVi, které nabylo právní moci dne 10. 7. 2024, uložen pro spáchání mimo jiné přestupků, spočívajících v odmítnutí lékařského vyšetření při pozitivním testu na přítomnost látky AMP/MET, mimo jiné správní trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 36 měsíců, tedy do 5. 2. 2027, se kterým byla prokazatelně seznámena nejméně dne 15. 8. 2024 v rámci podání vysvětlení k jinému svému přestupku.
3. Proti tomu rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 6. 2026, č. j. 12 To 119/2026-650, zamítl podle § 256 tr. ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první a třetí alternativě.
5. Ve vztahu ke skutku uvedenému pod bodem 1) uvedla, že korunní svědek M. P. oproti výpovědi z přípravného řízení v rámci hlavního líčení zcela transparentně uvedl, že dlouhodobě užívá návykové látky, v inkriminované době byl pod vlivem alkoholu, neviděl, že by mu obviněná nějakou drogu prodávala, nebo poskytla, a pervitin pravděpodobně od někoho koupil jeho tehdejší kamarád J. Z. Tento svědek dále uvedl, že policie nepostupovala zcela standardně, byl vyslýchán v době, kdy sám byl projednáván pro svoji drogovou trestnou činnost a bylo mu ze strany policistů naznačováno, že je zde velký zájem obviněnou usvědčit. Nesrozumitelně pak působí vyjádření soudu prvního stupně, že je obviněná usvědčována výpovědí jejího přítele M. N., který před soudem uvedl, že k žádnému předání drog tehdy nedošlo. Obdobně pak vypovídal svědek J. Z., jehož výpověď soud označil za nevěrohodnou.
6. Ke skutkům pod body 2) a 3) obviněná namítala, že soudy nezohlednily podstatné rozpory ve výpovědích policistů ohledně důvodů zadržení vozidla, které měla sama řídit. Pokud si v tomto směru policisté zásadně odporují, nelze jako zcela správné vyhodnotit jejich výpovědi, že vozidlo řídila obviněná. U soudu prvního stupně byl předložen tzv. omluvný dopis, který podepsala P. V., a kterou obhajoba navrhovala v procesním postavení svědka slyšet. Teprve po jejím výslechu by byly určité pochybnosti rozptýleny a bylo by dáno najisto, zda jednak obviněná řídila, a rovněž zda to byla ona, která blíže nezjištěným způsobem získala do své držby balíček obsahující pseudoefedrin. Pokud soudy skutek pod bodem 2) opírají i o výpovědi svědků J. M. a T. N., dochází k výrazné deformaci obsahu jejich výpovědí. Svědci nezávisle na sobě potvrdili, že byli v přípravném řízení ovlivňováni policií a své výpovědi před soudem výrazným způsobem korigovali. Soudy nižších stupňů porušily článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo obviněné na spravedlivý proces.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2026, č. j. 12 To 119/2026-650.
8. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Vyzdvihl, že dovolání obviněné je v celém svém rozsahu vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají víceméně celým trestním řízením a s nimiž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly.
9. Svědectví zasahujících policistů [viz skutky pod body 2) a 3)] spolu nekolidují, neboť jejich vzájemnou (a dovolatelkou tvrzenou) rozpornost nelze dovozovat kupříkladu jen z toho, že zatímco Z. vypověděla, že vozidlo obviněné zastavili z důvodu podezření, že tato nebyla připoutána, J. si na důvod zastavení nemohl vzpomenout. Státnímu zástupci pak uniká obviněnou tvrzená spojitost mezi touto částí jejich výpovědí a údajnou nepravdivostí tvrzení, že obviněná byla tím, kdo vozidlo řídil. Ohledně této skutečnosti totiž oba svědci vypovídali naprosto shodně, přesvědčivě a jednoznačně.
10. Pokud jde o svědka M. P., ve vztahu k jeho výpovědi obviněná upozorňuje na to, že osobně předání drogy mezi ní a svědkem Z. neviděl. Zcela však pomíjí právě tu část jeho výpovědi, v níž P. mj. výslovně uvádí "…viděl jsem, že tam řeší něco s váhou, ale co přesně mu tam dala, nevím.". Z celé svědkovy výpovědi je pak zřejmé, že k obviněné jeli spolu se svědkem J. Z. právě za účelem obstarání pervitinu a s tímto od ní také odjeli. Ve spojení s výpověďmi svědků J. M. a T. N. a s přihlédnutím k obsahu komunikace z telefonu užívaného obviněnou je pak evidentní, že to musela být jedině ona, kdo pervitin přechovával a kdo jej přinejmenším pro svědka M. P. prostřednictvím svědka J. Z. obstaral. Pokud jde dále o dovolatelkou zmiňovaného svědka M. N., jeho výpověď nebyla usvědčujícím důkazem v pravém slova smyslu. Tím byl až obsah komunikace získaný ze zajištěného mobilního telefonu.
11. Zbytek dovolacích námitek je pak zaměřen na zpochybnění věrohodnosti svědků M. P., J. M. a T. N., aniž by však bylo z její strany specifikováno, s jakými důkazy tedy mají být skutková zjištění získaná z těchto výpovědí v rozporu. Lze tudíž shrnout, že podané dovolání je v této části v podstatě jen polemikou s úvahami soudů stran hodnocení výpovědí vyslechnutých svědků, přičemž jeho meritem je prostý nesouhlas obviněné s tím, k jaké verzi skutkového děje se soudy přiklonily.
12. K naznačené problematice úplnosti dokazování státní zástupce uvedl, že této povinnosti oba soudy v projednávané věci zjevně dostály, neboť stručnou, současně však dostačující formou, zdůvodnily, proč nově navržené důkazy neprovedly. Provádění dalších navrhovaných důkazu by bylo zcela bezpředmětné a obecné soudy nepochybily, pokud návrh s tímto odůvodněním zamítly.
13. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněné dílem pod jí označený dovolací důvod podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
14. Dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
15. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady obviněné jsou opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Oba soudy na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněné poskytly náležité vysvětlení, proč jí nedaly za pravdu. Na jejich argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. Obviněná založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnou označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
17. Současné zákonné znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
18. Pod prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nespadají námitky obviněné k nedůvěryhodnosti svědka M. P., dále k nesrozumitelnosti argumentace soudu prvního stupně, že je usvědčována výpovědí jejího přítele M. N., ani k údajným rozporům ve výpovědích policistů ohledně důvodů zadržení vozidla a k deformaci obsahu výpovědí svědků J. M. a T. N.
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě další instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021).
20. Námitky dovolatelky neoznačují žádný (natož zjevný) rozpor konkrétního skutkového zjištění s konkrétním důkazem. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další).
21. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku výlučně obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudy nižších stupňů a deklaratorně odmítá svou vinu, aniž by označila rozpor (natož zjevný) mezi konkrétním skutkovým zjištěním a určitým důkazem. Její výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy opatřené důkazy vyhodnotily jinak, než by si ona představovala či přála. Nutno předeslat, že jak odvolací soud, tak zejména soud prvního stupně, vyčerpávajícím způsobem hodnotily všechny provedené důkazy, kdy posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat jinou výkladovou variantu. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá dovolatelka, která se upínáním na teoreticky možnou eventualitu určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem zásadních nesrovnalostí v celku. Obviněná tak neoznačuje rozpor (natož zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, ale pouze se domáhá jiného, pro ni příznivějšího, hodnocení důkazů.
22. Přítel dovolatelky M. N. skutečně neuvedl, že by viděl předávku drog, ovšem potvrdil, že zná J. Z., který byl u nich doma na návštěvě a seděli venku na terase. Potvrdil rovněž, že zná i M. P., který byl u nich na návštěvě právě s J. Z. (viz jeho svědecká výpověď u hlavního líčení na č. l. 581f a násl. spisu). N. výpověď tedy sice nereferuje přímo o jevu, který je znakem skutkové podstaty (transfer drogy neviděl), jeho výpověď však významně doplňuje informace plynoucí z důkazů dalších a je s nimi v souladu. Díky této kompletaci tak není žádnou nesrozumitelností či nejasností, pokud soudy nižších stupňů označily i výpověď svědka N. za usvědčující.
23. Sám svědek M. P. u hlavního líčení uvedl, že s obviněnou se viděl na zahradě v XY u nějakého baráčku, kam jel s kamarádem J. Z. Svědek Z. s dovolatelkou řešil nákup pervitinu, který si s M. P. rozdělili cestou domů. Ačkoliv svědek P. potvrdil, že byl pod vlivem drog a alkoholu, dokázal popsat okolí nemovitosti, v níž dovolatelka bydlela se svým přítelem, stejně jako průběh samotného nákupu. Na dotaz soudu, zda mu policie naznačovala, co má říkat, odpověděl, že si to moc nevybavuje. Svědecká výpověď M. P., jak je zachycena v protokolu o hlavním líčení konaném dne 17. 3. 2026 (č. l. 608 a násl spisu), není nijak vnitřně rozporná, naopak je v souladu s popisem nemovitosti v XY, jak ji líčil rovněž svědek N. u hlavního líčení a nesvědčí o tom, že by byl svědek ke své výpovědi jakkoliv chorobně motivován či že by na něj byl činěn nátlak ze strany policie. Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů nemá za to, že by se v případě M. P. jednalo o nedůvěryhodného svědka. Nadto Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně upozornil, že povahu zjevného rozporu nemůže naplnit rozdílný náhled obviněných na věrohodnost slyšených svědků.
24. Nejvyšší soud neshledal ani podstatné rozpory ve výpovědích slyšených policistů, a to N. Z. (výpověď u hlavního líčení na č. l. 581i verte a násl.) a P. J. (výpověď u hlavního líčení na č. l. 599 a násl. spisu). Zatímco jmenovaná policistka uvedla, že obviněnou zastavili, protože neměla bezpečnostní pás, policista P. J. uvedl, že si již na důvod zastavení vozidla nepamatuje. Z těchto skutečností nelze dovodit žádné, natož podstatné rozpory. Naopak oba policisté shodně popsali průběh následné kontroly obviněné a prohlídku vozidla. Stejně tak jednoznačně potvrdili, že obviněnou viděli řídit automobil a že se s ní ve voze žádná další osoba nenacházela, přičemž rovněž vyloučili, že by si s ohledem na terén a okamžitý dojezd za obviněnou, která uhnula z hlavní silnice, nevšimli další osoby, která by se vzdalovala od zastaveného vozidla. Policistka N. Z. dokonce výslovně uvedla, že se jim obviněná k řízení vozidla přiznala.
25. Svědek J. M. (č. l. 581l a násl. spisu) u hlavního líčení potvrdil, že od dovolatelky vyzvedával láhev nějaké kyseliny potřebné k výrobě pervitinu. Svědek rovněž potvrdil, že výrobě pervitinu byla přítomna i dovolatelka. Svědek T. N. (č. l. 581m a násl. spisu) popřel, že by dovolatelka vyráběla pervitin, nicméně její přítomnost u samotné výroby taktéž potvrdil. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí pouze uvedl, že obviněná měla na tyto výrobce drog kontakty (viz bod 7 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Z takového vyjádření nelze dospět k obviněnou namítané výrazné deformaci obsahu jejich výpovědí.
26. Vina dovolatelky byla prokázána rovněž řadou dalších provedených důkazů, a to zejména záznamem o vyhodnocení komunikace z jejího zajištěného mobilního telefonu zn. XIAOMI Redmi Note 11 Pro 5G (č. l. 125–134), videozáznamy na CD (č. l. 103), odposlechy (č. l. 49) označenými SKLIZEŇ_00 až SKLIZEŇ_03 a jejich vyhodnocením. S ohledem na námitky obviněné nelze pominout ani úřední záznam o vyhodnocení telekomunikačního provozu (č. l. 216), z něhož je patrné, že se týká trestního řízení podezřelých J. M. a M. L., kteří měli komunikovat s obviněnou. Z popsané komunikace je patrné, že se měli domlouvat na schůzkách, a to jednak v hospodě a dále v jejím domě v XY.
27. Ve světle všech shromážděných, provedených a vyhodnocených důkazů je zřejmé, že obviněná ustrnula jen u bezobsažného prohlášení, jímž paušálně odmítá náhled soudů na hodnocení důkazů, aniž by snesla nějaké (natož pádné) argumenty, o které toto své odmítání opírá.
28. Třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná shledává v tom, že u soudu prvního stupně byl předložen tzv. omluvný dopis, který podepsala P. V., a kterou obhajoba navrhovala v procesním postavení svědka slyšet. Teprve po jejím výslechu by byly určité pochybnosti rozptýleny, a bylo by dáno najisto, zda jednak obviněná vozidlo řídila, a rovněž zda to byla ona, která blíže nezjištěným způsobem získala do své držby balíček obsahující pseudoefedrin.
29. Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že soudy vždy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu. Ta vylučuje, aby se v případě tohoto dovolacího důvodu jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.
30. Nadto je podle zjištění Nejvyššího soudu s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování v nyní posuzované věci zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná a jednat ani nemůže, neboť za opomenuté nelze označit takové důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud pro nadbytečnost zamítl návrh obviněné na doplnění dokazování výslechem P. V. O tom, že to byla právě obviněná, kdo řídil vozidlo, totiž fakticky nemohly vzniknout pochybnosti (v podrobnostech srov. bod 5 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu) a výslechem navrhované svědkyně proto nebylo co rozptylovat. Absence těchto pochybností a nadbytečnost poptávaného důkazu pak je jen posílena zmatečností dovolatelčiny obhajoby (neznámá řidička nesoucí snad to či ono jméno, které měl dovolatelčin partner N. z mlhavých důvodů půjčit vozidlo, na něž měla obviněná v průběhu zápůjčky dozírat, ale přesto ji ona žena měla na dvě hodiny vysadit a pak znovu naložit, aby po společné jízdě kolem policejní hlídky řidička nesmyslně zastavila na k tomu nevhodném místě, odešla neznámo kam a už se nevrátila, čímž zcela zmařila možnost vrátit vypůjčené auto, které nechala na pospas kdesi odstavené).
31. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soudy nižších stupňů posuzovaly provedené důkazy důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudů nižších stupňů neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnou nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a potvrzených soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.
V. Způsob rozhodnutí
32. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněné plyne, že tato vznesla námitky, které se s jí uplatněným dovolacím důvodem rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů
soudce