Plný text
11 Tdo 828/2026-398
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 10. 2026 o dovolání obviněného Z. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2026, č. j. 67 To 80/2026-344, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 137/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. D. odmítá.
Odůvodnění: I.Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 2. 2026, č. j. 33 T 137/2025-317, uznal obviněného Z. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným pod bodem 1) pokusem zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1, § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, pod body 1) a 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, za což jej odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 25 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Přisouzených trestných činů se obviněný dopustil zkráceně řečeno tím, že
přestože byl řádně poučen o povinnostech odsouzených osob stanovených zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, tak v prostoru Vazební věznice a ÚpVZD Praha Pankrác, v rámci výkonu trestu odnětí svobody, porušil pravidla výkonu trestu odnětí svobody a nerespektoval základní povinnosti odsouzených, když
1) se dne 6. 7. 2023 v 11:40 hodin na oddílu ECP snažil při výdeji stravy předat odsouzenému M. K. přes výdejní okénko cely č. 253 balíček ukrývající 2 přeložené papírky obsahující fragmenty bílé tablety a práškovité látky o hmotnosti 0,125 g s obsahem účinné látky buprenorfin a jen včasným zásahem příslušníka Vězeňské služby České republiky k předání balíčku nedošlo,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 8 T 77/2019, k trestu nepodmíněného odnětí svobody v trvání 4 let, který vykonal dne 6. 6. 2023, a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7, ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 T 63/2021, k trestu nepodmíněného odnětí svobody ve výměře 26 měsíců, který v době jednání vykonával,
2) nejpozději dne 4. 9. 2023 před 8:10 hodin užil přípravek obsahující látky metamfetamin a amfetamin, ačkoliv mu byl od 18. 5. 2023 v rámci substituční léčby každodenně podáván lék Suboxone.
3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 4. 2026, č. j. 67 To 80/2026-344, rozhodl o odvolání obviněného tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně, a to ve výroku o vině, ve výroku o trestu i ve všech navazujících výrocích, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl neprovedení podstatných důkazů k výdeji snídaně. Předmětný balíček neobdržel za účelem distribuce, nýbrž patrně omylem a při následném výdeji oběda se jej snažil vrátit osobě, od níž jej měl obdržet. Tato verze nebyla zjevně vyvrácena přímým důkazem. Naopak měla být prověřena právě kamerovými záznamy a personálním obsazením při výdeji snídaně. Nebylo tedy provedeno dokazování směřující k ověření, zda se M. K. mohl podílet na předchozím předání balíčku obviněnému.
6. Následně se dovolatel zabýval zjevným rozporem v závěru o distribučním úmyslu. Samotné fyzické předání věci ještě bez dalšího neprokazuje, že pachatel jednal s úmyslem neoprávněně jinému opatřit omamnou či psychotropní látku. Pokud obviněný tvrdí, že věc vracel, je právně rozhodné, zda jeho úmysl směřoval k distribuci, tedy k opatření látky jiné osobě, nebo naopak k ukončení nevyžádaného držení a k navrácení předmětu původci. Tato otázka nebyla řádně zodpovězena. Závěr o úmyslu je navíc problematický i ve světle dalších okolností, neboť se jednalo o velmi malé množství látky, obviněný byl v substituční léčbě, svědci K. ani S. neuvedli, že by obviněný ve věznici distribuoval OPL, nebyly zjištěny indicie organizovanosti, opakované distribuce, protiplnění ani návaznosti na další odběratele.
7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel rozvedl, že skutková věta dostatečně nepopisuje takové konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možné bezpečně dovodit úmysl obviněného opatřit psychotropní látku jiné osobě, a nikoli pouze vrátit předmět osobě, od níž jej měl předtím nevyžádaně obdržet. Vědomí, že předmět může být problematický, není totéž, co úmysl psychotropní látku jiné osobě neoprávněně opatřit.
8. Obviněný namítal, že se ocitl v situaci, kterou subjektivně vyhodnotil jako bezprostřední ohrožení vlastního zdraví, a to vzhledem k poměrům ve výkonu trestu a riziku fyzického či psychického napadení při oznámení obdržení balíčku příslušníkům vězeňské služby. Tuto situaci proto právně podřazoval pod krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, případně pod skutkový nebo právní omyl. Soudy se s těmito námitkami nevypořádaly v podobě hmotněprávního trestu.
9. Dovolatel uplatnil rovněž námitku subsidiarity trestní represe. Posuzovaná věc se nachází na samé spodní hranici trestnosti. Šlo o jednorázové jednání, o velmi malé množství látky, bez dokonání předání, bez zjištěného prospěchu, bez zjištěné distribuční sítě, bez prokázané opakovanosti a bez konkrétního následku pro jinou osobu. Věc se navíc odehrála ve výkonu trestu, kde stát disponuje bezprostředními kázeňskými a režimovými nástroji k reakci na porušení vnitřních pravidel. Odvolací soud se s touto námitkou vypořádal jen obecně.
10. Obviněný byl uznán vinným také přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve znění účinném do 31.12.2025. Právní závěr o vině tímto přečinem je však závislý na právním posouzení skutku 1) a na samostatném posouzení intenzity skutku uvedeném pod 2) výroku o vině. Pokud dovolací soud přisvědčí tomu, že skutek 1) nebyl trestným činem (nebyl prokázán úmysl a nebylo řádně posouzeno vyloučení protiprávnosti či zavinění), nemůže obstát ani závěr, že týmž jednáním obviněný mařil výkon nebo účel trestu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Ve vztahu ke skutku 2) rozsudek neobsahuje dostatečný popis toho, v čem mělo samotné užití metamfetaminu a amfetaminu představovat „závažné jednání“ směřující ke zmaření výkonu nebo účelu trestu.
11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledal obviněný naplněný tím, že odvolací soud zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. ř., ačkoli v řízení předcházejícím jeho rozhodnutí byly dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
12. Dovolatel současně učinil návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil, případně přerušil výkon napadeného rozhodnutí, tedy výkon uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, a to do rozhodnutí o tomto dovolání.
13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2026, č. j. 67 To 80/2026-344, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 2. 2026, č. j. 33 T 137/2025-317, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Případně aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť skutek není trestným činem. Pro případ, že by Nejvyšší soud neshledal důvod ke zproštění ani ke zrušení výroku o vině, obviněný subsidiárně navrhl zrušení výroku o trestu a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí alespoň v otázce trestu, zejména z hlediska § 58 tr. zákoníku.
14. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Vyzdvihl, že stran námitky k neopatření kamerových záznamů z doby snídaně, dovolatel učinil tento důkazní návrh prostřednictvím svého obhájce v závěru hlavního líčení konaného dne 2. 12. 2025. U hlavního líčení konaného dne 3. 2. 2026 však před skončením dokazování tento důkazní návrh dovolatel ani jeho obhájce nezopakovali, z čehož je možno usoudit, že na něm již netrvali. Lze se domýšlet, že na tento důkazní návrh obhajoba rezignovala, neboť předmětné záznamy již nebyly k dispozici. Tomu alespoň nasvědčuje zmínka dovolatele v bodu 13 dovolání, že v době hlavního líčení nebylo možno kamerové záznamy opatřit. Opomenutým důkazem ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. může být jen důkaz některou stranou trestního řízení navržený, nikoliv důkaz nikým nepožadovaný. Uvedená varianta tohoto dovolacího důvodu spočívá v bezdůvodném odmítnutí důkazního návrhu. Nikoliv v tom, že takový požadovaný důkaz již není k dispozici.
15. Námitky týkající se právního posouzení skutku uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají. Dovolatel označuje široké možnosti své možné obhajoby s tím, že soudy jím uplatněné varianty "nezkoumaly", aniž by sám jasně označil konkrétní hmotněprávní vady. Jeho dovolání následkem toho neobsahuje žádnou hmotněprávní argumentaci odpovídající uvedenému dovolacímu důvodu. S požadavkem dovolatele na mimořádné snížení trestu odnětí svobody se odvolací soud vypořádal, přičemž taková námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá, neboť spočívá pouze v nesouhlasu dovolatele s přiměřeností uloženého trestu.
16. Námitka týkající se subsidiarity trestní represe odpovídá druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. I s touto námitkou se již přiměřeně vypořádal soud prvního stupně. S jeho argumentací se státní zástupce ztotožnil.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III.Přípustnost dovolání
18. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
19. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady obviněného jsou opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Soudy nižších stupňů na ně dostatečně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na jejich argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či usnesení ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné.
20. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
- rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], - rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], - bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV. 1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
22. Pod první variantu tohoto dovolacího důvodu nespadají námitky obviněného, jimiž brojí proti tomu, že soudy neuvěřily, že pouze vracel balíček doručený mu při snídani a neměl úmysl drogu distribuovat jiné osobě. Obviněný zde neoznačuje rozpor (natož zjevný), ale toliko polemizuje s hodnotícími úvahami soudů a snaží se prosazovat svou verzi náhledu na jednotlivé provedené důkazy.
23. Nejvyšší soud pro úplnost obecně připomíná, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně, a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující zjevný (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ zjevného (extrémního) nesouladu přitom nelze považovat takovou situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
24. Obviněný (sice pochopitelně) preferuje svou skutkovou verzi, tu však buduje metodou prosazování své hodnotící optiky upřednostňující důkazy, které mu vyhovují, a upozaďující důkazy, s nimiž nesouhlasí. Věcně tedy nebrojí proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění soudů neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, anebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, ale dožaduje se toho, aby soudy přijaly jeho logiku a na důkazy nahlížely právě tak, jak preferuje on. Takovéto námitky vyjadřující nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod.
25. Obviněný totiž zcela pominul, že soudy hodnotily provedené důkazy vyčerpávajícím způsobem, když širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na takto získané informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, nýbrž komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především, takový komplexní náhled, jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se zejména upíná na své tvrzení, že se balíček do jeho držení dostal jakýmsi omylem již při roznášení snídaně spoluvězněm a on se jej pouze snažil vrátit. Přehlíží však prvky patřičně zohledněné soudy nižších stupňů, totiž že i) balíček co do formy (fragmenty tablet a práškovitá hmota) i obsažené chemikálie byl tvořen materiálem, který měl v rámci své léčby k dispozici primárně právě obviněný (léčba od 18. 5. 2023 Suboxonem obsahujícím účinnou látku buprenorfin), ii) že v minulosti byl za jednání s obdobným modem operandi (distribuce drogy obsažené v předepsaném léčivu) odsouzen ve věci Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 24 T 63/2021, z níž vykonával trest odnětí svobody dokonce právě v době nynějšího stíhaného jednání, a iii) že reakce svědka K. v momentě záchytu jím přijatého balíčku vězeňskou službou byla silně úleková a tedy zřetelně nasvědčující tomu, že vězeň K. věděl, co v balíčku je. Skutková verze obviněného je více než pochybná i z toho důvodu, že pokud ji chtěl pokrýt institutem krajní nouze, pak sám sobě vnitřně odporuje. Na jedné straně totiž tvrdí, že měl být paralyzován strachem z nevrácení balíčku údajnému majiteli či původci, ale na druhé straně uvádí, že obsah balíčku ochutnal. U takové degustace lze sotva čekat, že by ji údajný vlastník balíčku kvitoval s povděkem. Jsou-li tedy nevěrohodná vysvětlení obviněného stran údajné krajní nouze, vrhá to logicky negativní světlo i na další jeho tvrzení, včetně jím nabízené varianty údajného vracení nevyžádaného plnění.
26. Pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají výhrady k neprovedení důkazů kamerovými záznamy a personálním obsazením výdeje snídaně. Jde totiž dílem o důkazy nedostupné (tudíž jejich neprovedení má více než dobrý důvod a stojí mimo hypotézu tohoto dovolacího důvodu) a dílem o důkazy návrhově revokované a z hlediska dovolání identifikačně nejasné, proč mají oplývat jak kvalitou jejich vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, tak svou podstatností.
27. V zamítnutí návrhu na doplnění dokazování policejního orgánu ze dne 27. 8. 2025 je uvedeno, že kamerové záznamy z času výdeje snídaně dne 6. 7. 2023 není možné zajistit, jelikož je to již více než dva roky, tedy byla mnohonásobně překročena maximální doba zálohování. Nadto by takovými kamerovými záznamy nebylo možné jakékoliv jednání prokázat ani vyvrátit, a to s ohledem na vzdálenost cely obviněného od kamery a kvality záznamu, jelikož by nebylo rozeznatelné, zda k nějakému předání došlo (viz č. l. 176 a násl. spisu). Dovolatel učinil důkazní návrh na zajištění kamerových záznamů prostřednictvím svého obhájce v závěru hlavního líčení konaného dne 2. 12. 2025 (viz č. l. 239 verte spisu). Jeho obhájce tehdy uvedl, že vedle svých důkazních návrhů v bodu 14 vyjádření k obžalobě navrhuje rovněž opatření kamerových záznamů z výdeje snídaně. Ve spise je dále na č. l. 246 spisu zažurnalizováno vyjádření Vězeňské služby ČR Obvodnímu soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2025, v němž je uvedeno, že oddělení prevence a stížností disponuje jedním kamerovým záznamem ze dne 6. 7. 2023 v časovém rozmezí 11:00–12:00 hod, který byl k předmětnému případu v rámci prověřování zajištěn. Na uvedeném oddílu ECP se v dané době nacházela pouze jedna kamera. U hlavního líčení konaného dne 3. 2. 2026 bylo postupem podle § 231 odst. 1 tr. ř. předloženo k nahlédnutí shora konstatované sdělení vězeňské služby (viz č. l. 315 spisu).
28. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně se pokusil vyhovět důkaznímu návrhu obviněného, ovšem vězeňská služba potvrdila jeho neexistenci. Návrh na doplnění dokazování neexistujícím důkazem lze jen těžko posoudit jako důkaz opomenutý. Jestliže totiž určitý důkaz nelze vůbec obstarat, pak jeho informační přínos je nulový, neboť se nemůže vztahovat k žádným, a tím méně k rozhodným, skutkovým zjištěním. Současně je logické, že nenese-li žádnou informaci, nemůže být ani důkazem podstatným. Tato část argumentace obviněného se proto se třetí variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela minula.
29. Co se týká záznamů o personálním obsazení výdeje stravy (snídaně) dne 6. 7. 2023, dovolatel učinil tento důkazní návrh prostřednictvím svého obhájce ve vyjádření k obžalobě (č. l. 216 a násl. spisu) pod bodem IV./14. c), následně na uvedené odkázal v závěru hlavního líčení konaného dne 2. 12. 2025 (č. l. 239 verte spisu). Poslechem CD č. 576/2026 (konkrétně stopáž 37:40 audiozáznamu) z hlavního líčení konaného dne 3. 2. 2026 bylo Nejvyšším soudem ověřeno, že před skončením dokazování tento důkazní návrh dovolatel ani jeho obhájce nezopakovali. Obhájce výslovně požadoval pouze zprávy o kázeňských proviněních P. M. (které soud neopatřoval, neboť s M. vyjádřeními nakonec při svém rozhodování vůbec nepracoval) s tím, že žádné další důkazy nenavrhuje. Z uvedeného je možno usoudit, že obviněný na předmětných důkazech již netrval.
30. Bez řádně uplatněného návrhu na doplnění dokazování lze jen těžko dojít k závěru, že uvedený (nenavržený) důkaz byl soudy opomenut. Tato část argumentace obviněného se proto se třetí variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také rozešla.
IV. 2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
31. Obviněný ve svém podání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení trestního řádu obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
32. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný namítal, že nebylo možné bezpečně dovodit jeho úmysl opatřit psychotropní látku jiné osobě, a nikoli pouze vrátit předmět osobě, od níž jej měl předtím nevyžádaně obdržet. Vědomí, že předmět může být problematický, není totéž, co úmysl psychotropní látku jiné osobě neoprávněně opatřit. Tato námitka sice míří do oblasti právního posouzení, má však především skutkový základ odvíjející se primárně od verze, kterou dovolatel prosazuje, a z tohoto hlediska se s dovolacím důvodem podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjí.
33. Připomeňme výše rozvedenou pasáž dovolacího rozhodnutí ke skutkovým námitkám (viz bod 25 tohoto usnesení) o hodnotících úvahách soudu prvního stupně, který upozornil na skutečnost, že dovolatel měl přesně k těm tabletám, jejichž úlomky byly předány vězni K., přístup v rámci své substituční léčby. L. H., zdravotní sestra ve Věznici Praha Pankrác, ve své výpovědi potvrdila, že někteří odsouzení propašovávají nedocucané zbytky tablet, navzdory snahám zdravotnického personálu tomuto jevu zamezit. Soud prvního stupně poukázal i na to, že právě za distribuci buprenorfinu byl již rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 odsouzen. Na kamerových záznamech je zcela zřetelně vidět úlek, s jakým svědek K. reagoval na výzvu svědka S., aby ukázal, co od obviněného dostal, jakož i to, jak to urychleně upustil (v podrobnostech srov. body 21–22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
34. Jestliže soudy nižších stupňů (srov. bod 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu) dospěly k závěru, že obviněný byl zdrojem drogy, nikoli jejím přechodným držitelem vracejícím ji jako nevyžádaný předmět, pak logicky dovodily i to, že transfer drogy od obviněného ke K. nebyl nějakým bezděčným či reflexivním počínáním, ale šlo o záměrné jednání, jak drogu opatřit jinému. Při logickém a přesvědčivém skutkovém závěru, že obviněný neměl v úmyslu vrátit zlomky či nadrcené prášky, které dostával v rámci své substituční léčby, naopak se je snažil předat další osobě – ačkoliv byl prokazatelně seznámen se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, a vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, a tudíž věděl, že takovéto aktivity jsou mu zcela zapovězeny – tedy musel být jeho úmysl provést stíhaný přesun drogy úmyslem distribučním. Dovolatel rovněž věděl, za jakou finanční částku je možné takovéto psychotropní látky ve výkonu trestu odnětí svobody prodat. Současně si musel být vědom závažnosti svého jednání s ohledem na předcházející potrestání i odsouzení.
35. Skutkový podklad mají i námitky k nedostatečnému vyjádření úmyslného zavinění v popisu skutku. I zde obviněný setrvale prosazuje svou alternativní verzi vracení drogy. Tu však soudy nižších stupňů nepřijaly a z popisu skutku je pak patrný dovolatelův záměr opatřit drogu jinému. Ale i kdyby hypoteticky šlo připustit, že ve skutkové větě mělo být nějak dále rozváděn záměr obviněného, pak je třeba rozlišovat mezi skutkem na straně jedné a jeho popisem na straně druhé. Onen eventuální nedostatek by se pak týkal pouze popisu skutku nikoli skutkových zjištění, která v podrobnostech plynou i z odůvodnění soudních rozhodnutí.
36. Mimo dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou i výhrady obviněného stran jeho jednání v krajní nouzi podle § 28 tr. zákoníku, případně ve skutkovém či právním omylu. Dovolatel argumentoval tím, že se ocitl v situaci, kterou subjektivně vyhodnotil vzhledem k poměrům ve výkonu trestu a riziku fyzického či psychického napadení jako bezprostřední ohrožení vlastního zdraví, pokud by oznámil obdržení balíčku příslušníkům Vězeňské služby. I tyto námitky jsou prezentovány výlučně z platformy odlišných skutkových zjištění, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů. Právní argumentaci k obviněným nabízeným institutům tak netřeba rozvádět, neboť by ji Nejvyšší soud mohl vést toliko v obecné akademické rovině bez souvztažnosti k nyní řešenému skutku.
37. Totéž platí i o dovolatelově konstrukci o závislosti právního posouzení jednání pod 2) prvostupňového rozsudku na tom, jak bude posouzeno jednání pod jeho bodem 1). Jelikož Nejvyšší soud potvrdil právní posouzení skutku pod bodem 1) výroku o vině, nelze akceptovat námitky obviněného stran přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Skutek pod bodem 1) výroku o vině je trestným činem (byl prokázán úmysl a byla řádně posouzena protiprávnost činu), může tedy obstát závěr, že i tímto jednáním obviněný mařil výkon nebo účel trestu ve smyslu § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Obviněnému dále nelze přisvědčit v námitce spočívající v tom, že rozsudek neobsahuje dostatečný popis toho, v čem mělo samotné užití metamfetaminu a amfetaminu v bodě 2) prvostupňového rozsudku představovat „závažné jednání“ směřující ke zmaření výkonu nebo účelu trestu. Soud prvního stupně to dostatečně objasňuje v bodě 26 odůvodnění svého rozsudku. Nejvyšší soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a plně na ně rovněž odkazuje. Námitky obviněného týkající se druhého skutku, kterým byl uznán vinným, jsou liché.
38. Naproti tomu pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podřazovat námitku týkající se subsidiarity trestní represe. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
39. Ačkoli dovolací argumentace – že se jednalo o jednorázové jednání, o velmi malé množství látky, bez dokonání předání, bez zjištěného prospěchu, bez zjištěné distribuční sítě, bez konkrétního následku pro jinou osobu a odehrálo ve výkonu trestu, kde stát disponuje bezprostředními kázeňskými a režimovými nástroji k reakci na porušení vnitřních pravidel – jistou logiku na první pohled nepostrádá, nelze opomíjet, že jen těžko si představit okázalejší způsob pohrdání pravidly než speciálně recidivní drogovou distribuci v prostředí, které představuje přísně regulovaný a kontrolovaný vězeňský režim, jehož cílem je mimo jiné právě eliminace užívání drogy destruující v běžném životě sociální začlenění jednotlivce a společenský řád. Ba co víc, nyní šlo o opatřování drogy pro třetí osobu, což je jistě škodlivější, než pokud předtím obviněný poptával drogu pro sebe a „pouze“ naváděl své blízké, aby mu ji opatřili. Je patrné, že závadovost dovolatelova jednání se v čase stupňuje a bylo by více než kontraproduktivní a logicky rozporné, aby na takovou gradaci veřejná moc reagovala mírněji. Všemi aspekty vyzdvihovanými obviněným se vyčerpávajícím způsobem zaobíral již prvostupňový soud a přesvědčivě se s nimi vypořádal v bodech 25 a 26 svého odůvodnění. Nejvyšší soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a v podrobnostech na ně odkazuje. I když se odvolací soud sám uplatnění zásady subsidiarity trestní represe v odůvodnění svého rozhodnutí explicitně nevěnuje, je zřejmé, že se závěry soudu prvního stupně rovněž souzní. Výslovně totiž jako na správný odkazuje na výrok o vině (viz bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), tj. včetně jeho závěrů o míře škodlivosti stíhaného jednání.
IV. 3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
40. Dovolatel uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Ta je dána tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
IV. 4. Další dovolací námitky
41. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami, jimiž obviněný (navíc bez odkazu na konkrétní dovolací důvod) shledal rovněž vadným výrok o trestu, které však nepodložil jakoukoliv bližší argumentací. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky vymezit, a takové námitky tedy pro svou neurčitost vyvolávají jejich nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014).
42. Naznačoval-li dovolatel možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 tr. zákoníku, odvolací soud se s touto námitkou vypořádal v bodech 14–16 odůvodnění svého usnesení a Nejvyšší soud nemá k jeho závěrům žádné připomínky. Nadto je potřeba vyzdvihnout, že takováto námitka by žádnému z dovolacích důvodů neodpovídala, neboť spočívá pouze v nesouhlasu dovolatele s přiměřeností uloženého trestu.
V. Způsob rozhodnutí
43. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento ve svém mimořádném opravném prostředku vznesl jednak námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody míjejí, a jednak výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání.
44. Obviněný do svého dovolání vtělil i podnět k odložení, resp. přerušení výkonu uloženého trestu odnětí svobody postupem podle § 265o odst. 1 tr. ř. Dovolatelův podnět tak Nejvyšší soud vzal v potaz, nerozhodl však o odkladu výkonu uloženého trestu, neboť k takovému postupu neshledal zákonné důvody. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.).
V Brně dne 7. 10. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů
soudce