Plný text
20 Cdo 1371/2018-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s. se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné K. T., B., pro 45 376,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 22 EXE 2303/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2017, č. j. 26 Co 196/2016-135, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 2. 2016, č. j. 22 EXE 2303/2012-105, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Již z dikce citovaného ustanovení plyne, že výluka – „ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2“ – se váže toliko s nalézacím řízením (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2061), neboť jen jeho předmětem mohou být právě takové vztahy. Řízení exekuční je vůči němu řízením nejen samostatným, nýbrž i zvláštním; z obsahového hlediska představuje souhrn specifických procesně právních vztahů mezi soudem výkonu na straně jedné a účastníky řízení (zejména oprávněným a povinným) na straně druhé, v jejichž rámci rozhodnutími a faktickými opatřeními soudu dochází k nucené realizaci kvalifikovaně uložených povinností (srov. V. Kurka a L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 9; případně viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 2452/2013). Jinak řečeno, byť exekuční titul vychází ze vztahů spotřebitelských či pracovněprávních, výluka z peněžního cenzu přípustnosti dovolání (50 000 Kč) se v řízení, v němž dochází k jeho nucenému výkonu, neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 975/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4938/2015).
S ohledem na shora uvedené není dovolání povinné přípustné, Nejvyšší soud je tedy v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2018 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu