Plný text
20 Cdo 1543/2026
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 1380699, zastoupené Mgr. Petrem Schopfem, advokátem se sídlem v [adresa] proti povinnému L. V., zastoupenému JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti věřitelů 1) JUDr. L. J., soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, se sídlem v [adresa] 2) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 3) Českého inkasního kapitálu, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupeného JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v [adresa] 4) Mgr. Patrika Steinera, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, se sídlem v [adresa] 5) JUSTRINON MANAGEMENT a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] 6) JUDr. P. K., soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov, se sídlem v [adresa] 7) České podnikatelské pojišťovny a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Marcelem Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída č. 1013, pro 150 538 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 16663/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2026, č. j. 95 Co 251/2025-345, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. ledna 2026, č. j. 95 Co 251/2025-345, a usnesení soudního exekutora JUDr. L. J., Exekutorský úřad Přerov, ze dne 15. května 2025, č. j. 203 Ex 16663/10-317, ve znění opravného usnesení ze dne 4. července 2025, č. j. 203 Ex 16663/10-337, se zrušují a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 21. května 2010, č. j. 49 EXE 886/2010-19, které nabylo právní moci dne 26. října 2010, nařídil exekuci na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 150 538 Kč s příslušenstvím podle směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2010, č. j. 53 Cm 470/2009-12, a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov (dále též jen „soudní exekutor“).
Soudní exekutor vydal dne 27. dubna 2023, č. j. 203 Ex 16663/10-62, exekuční příkaz k provedení exekuce postihující družstevní podíl povinného. Usnesením ze dne 12. února 2025, č. j. 203 Ex 16663/10-279, které nabylo právní moci dne 5. března 2025, udělil příklep na vydražený družstevní podíl vydražiteli za nejvyšší podání ve výši 1 500 000 Kč. Následně usnesením ze dne 15. května 2025, č. j. 203 Ex 16663/10-317, ve znění opravného usnesení ze dne 4. července 2025, č. j. 203 Ex 16663/10-337, rozhodl o rozdělení podstaty ve výši 1 500 000 Kč tak, že v první skupině uspokojil svou pohledávku, do druhé skupiny nebyla přihlášena žádná pohledávka a ve třetí skupině uspokojil přihlášené pohledávky podle pořadí a poměrně. Námitky, jimiž oprávněná popřela pohledávky přihlášených věřitelů, přitom soudní exekutor neshledal důvodnými. Konkrétně uvedl, že dokumenty (platební výměry) předložené v rámci jedné konverze jsou řádnými exekučními tituly, přičemž není třeba k nim a k výkazu nedoplatků předkládat rovněž vyúčtování pojistného. Dále podotkl, že elektronické podpisy na příslušných přílohách přihlášek byly ke dni jejich podání platné. K vytýkané absenci doložky právní moci exekučních příkazů poznamenal, že mu nebylo doručeno rozhodnutí o jejich zrušení ani zpětvzetí přihlášky věřitele, případně vyčíslení, ve kterém by bylo jejich zrušení uvedeno. Za relevantní námitku nepovažoval skutečnost, že někteří z věřitelů nepředložili (podle oprávněné) listiny v kvalifikované podobě, neboť tyto přílohy posoudil jako řádné a prokazující vymahatelnost přihlášených pohledávek.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání oprávněné usnesením ze dne 28. ledna 2026, č. j. 95 Co 251/2025-345, usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně jako soudní exekutor neshledal žádný z popěrných argumentů oprávněné důvodným a doplnil, že soudní exekutor při posuzování přihlášek věřitelů zohledňuje nejen úplnost obsahových náležitostí přihlášek (v případě neúplné či nejasné přihlášky se k ní vůbec nepřihlíží, aniž by soudní exekutor či soud musel vyzývat k odstranění vad), ale následně pak za přiměřeného použití zásad uvedených v § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), byť nejde přímo o dokazování, hodnotí, zda věřitel řádně splnil svoji povinnost připojit k přihlášce zákonu odpovídající listinu o skutečnostech, jež hrají při rozvrhu výtěžku vydražené nemovitosti roli. Nesplní-li věřitel svou procesní povinnost připojit listinu prokazující vymahatelnost pohledávky, nepříznivé důsledky mohou být zhojeny v případě, že skutečnosti uvedené v přihlášce vyplývají přímo ze spisu, tedy je-li před zahájením dražebního jednání exekuční titul, z něhož se podává, že pohledávka je vykonatelná, přílohou exekučního spisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikované pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soudní exekutor současně může v rámci dokazování, popř. prokazování sporných skutečností, opřít své hodnocení o úvahu tvořící ve svém souhrnu logickou, ničím nerušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které v celku shodně a spolehlivě dokazují právně relevantní skutečnosti. Odvolací soud proto uzavřel, že soudní exekutor správně přihlédl k věřiteli přiloženým listinám s tím, že co do jejich pravosti a vykonatelnosti byly již prověřeny v příslušných exekučních řízeních, ve kterých tito věřitelé vymáhají uspokojení svých pohledávek, a odkázal na vyvratitelnou domněnku pravdivosti obsahu veřejných listin (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 1998, sp. zn. 20 Cdo 791/98, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 33 Cdo 3368/2012). V tomto konkrétním případě tak nebylo na překážku, že někteří z věřitelů nedoložili přílohy k přihláškám v kvalifikované podobě. Opačný závěr by vedl k přepjatému formalismu. Soudní exekutor si navíc vykonatelnost přihlášených pohledávek mohl případně ověřit v Centrální evidenci exekucí, do níž má přístup. Odvolací soud dále uvedl, že platební výměry, případně výkazy nedoplatků, jsou exekučními tituly samy o sobě. K námitce absence vyznačené doložky právní moci a vykonatelnosti exekučních příkazů poznamenal, že pro zachování skupiny a pořadí není rozhodující právní moc exekučního příkazu, ale den, kdy soudnímu exekutorovi došel návrh na nařízení exekuce. K platnosti elektronického podpisu poté vyslovil právní názor, že podstatná je jeho platnost k okamžiku podpisu digitálního dokumentu, nikoliv k době podání přihlášky.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, popř. při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka formulovala následující otázky:
1) „Zda je věřitel povinen vždy prokázat vymahatelnost přihlašované pohledávky pomocí listin v kvalifikované formě (připojit k přihlášce exekuční titul v kvalifikované formě), a to i v případě elektronického podání a připojených listin v elektronické podobě?“
2) „Zda i v případě přihlášky vymahatelné pohledávky vymáhané již v jiné exekuci u jiného soudního exekutora musí věřitel připojit k přihlášce exekuční titul v kvalifikované formě?“
3) „Zda lze požadavek na doložení kvalifikované formy exekučního titulu považovat za přepjatý formalismus?“
4) „Zda lze splnění důkazní povinnosti (připojení listin) nahradit odkazem na jiné exekuční řízení vedené jiným soudním exekutorem?“
5) „Zda může soud, příp. soudní exekutor, při posuzování přihlášky vycházet z podkladů mimo exekuční spis?“
6) „Zda je pro možnost zachování skupiny a pořadí pohledávky z přerušené exekuce (dle § 14 a § 15 zákona č. 119/2001 Sb.) rozhodná právní moc (její existence) exekučního příkazu postihujícího tytéž nemovitosti povinného v přerušené exekuci?“
7) „Zda je přípustná konverze více listin do jednoho elektronického výstupu?“
V dovolání poté vysvětlila, že právní závěr odvolacího soudu založený na tom, že nedostatek kvalifikované formy u věřiteli předložených exekučních titulů nepředstavuje překážku pro uspokojení jejich přihlášených pohledávek a že by trvání na jejich předložení v takové formě představovalo přepjatý formalismus, pokud tyto exekuční tituly musely být zkoumány v jiných exekučních řízeních, je v přímém rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikované pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 785/2002), v níž dovolací soud dovodil, že věřitel je povinen k přihlášce pohledávky připojit exekuční titul v kvalifikované formě (prostá kopie nepostačuje). Výjimka, že věřitel nemusí listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku, předložit sám, jestliže tato skutečnost vyplývá z obsahu spisu, se zde neuplatní, neboť předmětné exekuční tituly nejsou obsahem tohoto exekučního spisu. Podle oprávněné je třeba trvat na předložení listin v kvalifikované podobě i za situace, kdy jsou přihlášené pohledávky vymáhány již v jiné exekuci, a to zejména v případě, že skutečnost o vymáhání pohledávky v jiné exekuci není doložena listinami v kvalifikované podobě. Soudní exekutor, resp. exekuční soud, neměl při posuzování přihlášek příslušné exekuční spisy k dispozici, a nemohl tak ověřit obsah exekučních titulů ani jejich vykonatelnost, tedy zejména zda byly v jiných (souběžně vedených) exekučních řízeních předloženy totožné, nezměněné exekuční tituly. Soudní exekutor nemá přístup ke spisům jiných exekutorů a nemůže z nich čerpat ani ověřovat informace, a to ani prostřednictvím Centrální evidence exekucí, neboť zde není přístup k samotným exekučním titulům, a nelze tak ověřit obsahovou shodu a jejich vykonatelnost. Nadto soudní exekutor není oprávněn si sám vyhledávat informace v jiných zdrojích než v exekučním spisu, který vede. Takový postup by byl rovněž v rozporu se skutečností, že důkazní břemeno ohledně doložení exekučního titulu v náležité formě tíží věřitele. K tomu oprávněná doplnila, že povinnost věřitelů doložit vymahatelnost přihlašované pohledávky v kvalifikované formě by se měla vztahovat rovněž na elektronická podání, jelikož jinak nelze zaručit jejich autenticitu ani integritu obsahu.
Dále pak uvedla, že odvolací soud zcela opomenul její námitku, že jeden z věřitelů předložil více exekučních titulů v rámci jediného výstupu autorizované konverze z listinné podoby do elektronické. Taková příloha vůbec neměla být akceptována a v důsledku toho neměla být pohledávka zařazena do rozvrhu. Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, hovoří o konverzi dokumentu v jednotném čísle, navíc konverze opačně z elektronické podoby do jednoho listinného výstupu provést nelze (software to neumožňuje).
Oprávněná taktéž vyjádřila nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu, že rozhodná je platnost elektronického podpisu k okamžiku podpisu digitálního dokumentu, nikoliv v době podání přihlášky. Tento závěr považovala za rozporný se stanoviskem pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, jakož i nesprávný, protože v okamžiku podpisu musel být dokument logicky platný (jinak by pomocí něj nešlo dokument podepsat), a časové omezení podpisu by pak zcela postrádalo smysl. Podle oprávněné je povinností věřitele předložit soudnímu exekutorovi společně s přihláškou exekuční titul v kvalifikované podobě, tedy s platným elektronickým podpisem.
Oprávněná v neposlední řadě vytknula odvolacímu soudu, že nereflektoval její námitku, že exekuční titul věřitele JUSTINON MANAGEMENT a. s. nebyl opatřen doložkou vykonatelnosti, přičemž v souladu s § 336f odst. 3 o. s. ř. a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 785/2002, musí být exekuční titul předložen s doložkou vykonatelnosti, kterou na něm vyznačí soud, jenž o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Oprávněná rovněž nepovažovala odkaz odvolacího soudu na presumpci správnosti veřejné listiny za přiléhavý, jelikož ta je aplikovatelná až v okamžiku, kdy předložené exekuční tituly budou splňovat veškeré náležitosti veřejné listiny včetně patřičné formy (prostá kopie, dokument s neplatným elektronickým podpisem či dokument bez doložky právní moci a vykonatelnosti nemůže být veřejnou listinou). K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, v němž bylo dovozeno, že nemá-li listina veškeré předepsané formální znaky veřejné listiny, nemůže soud presumpci správnosti vůbec využít.
Podle oprávněné se odvolací soud rovněž nesprávně vypořádal s jejím tvrzením, resp. vůbec se s ním nevypořádal, že pro možnost zachování skupiny a pořadí pohledávky z přerušené exekuce podle § 14 a § 15 zákona č. 119/2001 Sb. je rozhodné nabytí právní moci exekučního příkazu postihujícího stejné nemovitosti povinného v přerušené exekuci, protože jen pravomocný exekuční příkaz je důvodem pro přerušení takové pozdější exekuce. Pokud věřitelé doložili při podání přihlášek exekučního příkazy bez prokázání nabytí právní moci, nelze najisto dovodit, zda vůbec došlo k přerušení exekucí, a tudíž i k zachování skupiny a pořadí přihlašovaných pohledávek.
Oprávněná nesouhlasila ani s vyřešením otázky úplnosti exekučních titulů (platebních výměrů a výkazů nedoplatků) odvolacím soudem, který uzavřel, že exekučními tituly jsou pouze platební výměry, nikoliv jejich přílohy, aniž by se zabýval jejich materiální vykonatelností, určitostí a přezkoumatelností. V této věci předložené platební výměry a výkazy nedoplatků výslovně odkazují na další listiny, z nichž vyplývá způsob stanovení vymáhané částky.
Dovolatelka ze všech výše uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Věřitelka JUSTRINON MANAGEMENT a. s. s podaným dovoláním nesouhlasila. Uvedla, že předně je nepřípustné, neboť spočívá na posouzení skutkových otázek a oprávněná jím brojí proti hodnocení důkazů (srov. § 237 o. s. ř.). Postup soudního exekutora i odvolacího soudu považovala za správný a předložené důkazy za řádně posouzené. Věřitelčina pohledávka byla předmětem exekučního řízení, v rámci, něhož soud již přezkoumával vykonatelnost a formální správnost exekučního titulu. Je tedy třeba vycházet z presumpce správnosti a závaznosti rozhodnutí o nařízení exekuce. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Věřitelka Český inkasní kapitál, a. s,. se zcela ztotožnila se závěrem učiněným odvolacím soudem, že postačují připojené přílohy k přihlášce ve formě kopií, pokud se jedná o pohledávku, která je aktuálně vymáhaná v exekuci. Opačný výklad by byl skutečně přepjatým formalismem. V zákoně navíc není stanovena povinnost dokládat listiny k přihlášce ve formě originálu. S odvolacím soudem rovněž souhlasila v závěru, že platnost podpisu je nutno zkoumat k okamžiku připojení k dokumentu. Elektronický podpis na dokumentu má neomezenou platnost a konec platnosti časového razítka neznamená, že exekuční titul již není opatřen elektronickým podpisem (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. června 2016, č. j. 45 Af 66/2014-51). Pokud by byla rozhodným momentem doba, kdy je podání doručeno soudu, znamenalo by to, že orgán, který dokument vydal, by jej musel opakovaně podepisovat pokaždé, kdy bude takový dokument použit (podání exekučního návrhu, přihláška do dražby, pozůstalostní řízení, insolvenční řízení aj.). Navrhla, aby dovolací soud dovolání oprávněné zamítl.
Povinný ve svém vyjádření sdělil, že oprávněná svým obšírným dovoláním uplatňuje v podstatě jedinou otázku, zda je možné, aby věřitel přihlásil svou pohledávku do dražby v exekučním řízení o prodeji nemovitých věcí, aniž by doložil originál exekučního titulu, resp. aniž by jej doložil v konvertované podobě, příp. podepsaný platným elektronickým podpisem či se soudem vyznačenou doložkou vykonatelnosti. V prvé řadě povinný zpochybnil aktivní věcnou legitimaci oprávněné, která byla v rámci rozvrhu zcela uspokojena (přehlíží však, že oprávněná přihlásila další svoji pohledávku, která v řízení o rozvrhu uspokojena nebyla). Dovolání pak nehledě na tom považoval za nepřípustné, neboť v projednávané věci přihlášení věřitelé nejsou osobami ve smyslu § 336f odst. 1 o. s. ř., ale osobami se specifickým postavením podle zákona č. 119/2001 Sb. Pokud vykonatelnost přihlášené pohledávky byla již přezkoumávána v přerušené exekuci, oprávněný z této exekuce nemusí znovu („otrocky“) dokládat exekuční titul v řádné elektronické podobě z hlediska konverze a elektronického podpisu. Navrhl, aby dovolání oprávněné bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. (neboť otázka, zda je třeba prokázat vymahatelnost pohledávky věřitele ve smyslu § 336f odst. 3 o. s. ř. předložením listin v kvalifikované formě, pokud je pro tuto pohledávku věřitele již vedena exekuce jiným soudním exekutorem, dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolací soud předně považuje za podstatné poznamenat, že je nezbytné odlišovat právní otázku, jakým způsobem lze prokázat vymahatelnost přihlašované pohledávky, která je přípustná k řešení dovolacím soudem, od samotného hodnocení předložených listin soudním exekutorem či exekučním soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 20 Cdo 2267/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2015, sp. zn. 30 Cdo 4712/2014).
Podle § 336f odst. 1 věty první o. s. ř. věřitel, který má pohledávku zajištěnou zástavním právem k nemovité věci anebo který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 (vymahatelnou pohledávku), může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. V souladu s odst. 2 téhož ustanovení přihláška musí obsahovat a) výši pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, b) vyčíslení pohledávky ke dni konání dražby, c) údaj o tom, do jaké skupiny pohledávka patří, d) skutečnosti významné pro pořadí pohledávky.
Podle § 336f odst. 3 o. s. ř. k přihlášce podle odstavce 2 musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku, o pohledávku související se správou domu a pozemku, která byla uplatněna u soudu žalobou podle části třetí, nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu.
Soud opožděné nebo neúplné přihlášky usnesením podle odst. 4 citovaného ustanovení odmítne, přičemž proti takovému usnesení není odvolání přípustné.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikovaném pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že přihláškou se rozumí procesní úkon (podání) oprávněného, dalšího oprávněného nebo jiného věřitele povinného adresovaný soudu, který musí obsahovat – vedle obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř. – označení pohledávky a její výši s příslušenstvím. Pohledávka musí být prokázána (doložena) kvalifikovanou listinou (např. stejnopisem písemného vyhotovení rozhodnutí opatřeného doložkou vykonatelnosti, výpisem z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem na postižené nemovitosti), kterou přihlašovatel připojí k podání, případně ji doloží dodatečně, vždy však – stejně jako samotnou přihlášku – nejpozději do zahájení dražebního jednání.
Je tomu tak zejména proto, že k věřitelům, kteří přihlašují své vymahatelné pohledávky do exekuce podle § 336f o. s. ř., je třeba přistupovat v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení zásadně shodně jako k oprávněnému, pro jehož pohledávku se exekuce vede. Proto i jejich pohledávky musejí být v řízení prokázány dostatečným způsobem jako pohledávka oprávněného (srov. § 261 odst. 2 o. s. ř.). Tímto požadavkem je sledována nejen ochrana povinného, ale i ostatních účastníků řízení.
Nejvyšší soud dále dovodil, že v případech, kdy je třeba k návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí připojit exekuční titul, musí oprávněný předložit stejnopis podkladového rozhodnutí s potvrzením (tzv. doložkou) vykonatelnosti, kterou na něm vyznačil soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně (srov. § 24 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Tvrzení, že má proti povinnému vykonatelný exekuční titul, může oprávněný prokázat také předložením jeho opisu (kopie), na němž je vyznačena tzv. ověřovací doložka s náležitostmi zakotvenými v ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nebo v ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady (resp. v § 8 zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů – zákon o ověřování, ve znění pozdějších předpisů). Teprve „úřední“ ověření shody opisu (kopie) s listinou, tj. stejnopisem písemného vyhotovení podkladového rozhodnutí (tzv. vidimace), činí opis (kopii) způsobilým založit splnění povinnosti stanovené v § 261 odst. 2 věty první o. s. ř., připojí-li ho oprávněný místo stejnopisu titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. 20 Cdo 785/2002, publikované pod číslem 33/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 20 Cdo 708/2013).
Neobsahuje-li přihláška všechny zákonem požadované náležitosti nebo k ní nebudou připojeny rozhodné listiny, vyzve soud podle § 43 o. s. ř. věřitele k jejímu doplnění ve stanovené lhůtě s poučením o případném odmítnutí přihlášky ve smyslu § 336f odst. 4 o. s. ř. Cituje-li odvolací soud závěry dovozené Nejvyšším soudem, že soudní exekutor, resp. exekuční soud nemusí věřitele vyzývat k doplnění přihlášky či dodatečnému předložení listiny prokazující vymahatelnost pohledávky, nýbrž k neúplným, nesrozumitelným či nejasným přihláškám se bez dalšího nepřihlíží, opomíjí, že od 1. ledna 2013 došlo k novelizaci aplikovaného ustanovení (zákonem č. 396/2012 Sb.), pro niž již nejsou tyto závěry nadále využitelné (srov. MÁDR, J. [komentář k § 336f odst. 4] In: JIRSA, J. a kol. Občanský soudní řád, 4. část. Soudcovský komentář. Wolters Kluwer. Dostupné z: www.aspi.cz).
Soudní exekutor, resp. exekuční soud při přezkumu přihlášek vychází z obsahu toho daného exekučního spisu. Nebyly-li předloženy potřebné listiny, sám od sebe není povinen činit jakákoliv šetření (srov. již výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikované pod číslem 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo KASÍKOVÁ, M. [komentář k § 336f] In: SVOBODA, K. a kol. Občanský soudní řád, Komentář. 4. vydání, Beck-online. Dostupné z: www.beck-online.cz). Zjištění (ať již například sdělením věřitele, soudního exekutora či nahlížením do Centrální evidence exekucí), že pro přihlašovanou pohledávku je vedena u jiného soudního exekutora exekuce, vymahatelnost takové pohledávky neprokazuje, pokud nejsou zároveň rozhodné listiny v kvalifikované podobě založeny (před zahájením dražebního jednání) v exekučním spise soudního exekutora, který exekuci prodejem nemovité věci provádí. Jinými slovy tedy samotná skutečnost, že pro pohledávku věřitele, který ji do řízení přihlašuje podle § 336f o. s. ř., se již v době podání přihlášky vede exekuce, není způsobilá nahradit splnění povinnosti stanovené v § 336f odst. 3 o. s. ř.
S ohledem na shora uvedené proto není správný názor odvolacího soudu, že věřitelé, kteří přihlašují své pohledávky do řízení podle § 336f o. s. ř., nemusí k přihláškám přikládat rozhodné listiny v kvalifikované podobě, pokud pro tyto pohledávky jsou vedeny exekuce, ve kterých jejich pravost a vykonatelnost musela či měla být jistě prověřena. Tyto skutečnosti si naopak vyhodnocuje sám soudní exekutor, resp. exekuční soud v rámci exekuce prodejem nemovité věci na základě obsahu (svého) exekuční spisu.
V dalším řízení je tak třeba posoudit, zda přihlášení věřitelé prokázali vymahatelnost svých pohledávek listinami v kvalifikované podobě, případně je v souladu s § 43 o. s. ř. vyzvat ve stanovené lhůtě k dodatečnému předložení kvalifikovaných listin s poučením o případném odmítnutí přihlášky podle § 336f odst. 4 o. s. ř. Teprve poté, až bude najisto postaveno, které z přihlášených pohledávek jsou způsobilé k uspokojení, je možné rozhodnout o rozvrhu rozdělované podstaty.
Z výše popsaného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení, aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na usnesení soudního exekutora, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudnímu exekutorovi.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 9. 2026
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu