Plný text
20 Cdo 3786/2022-1038
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného D. K., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Panoškou, advokátem se sídlem [adresa] proti povinnému M. Š., narozenému XY, bytem [adresa] zastoupenému JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v [adresa] sp. zn. 48 EXE 1284/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 21 Co 363/2020-862, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 21 Co 363/2020-862, kterým byl potvrzen výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2019, č. j. 48 EXE 1284/2011, jímž bylo zastaveno řízení o námitkách povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 11. 2015, č. j. 165 EX 03166/11-122 (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., srov. shora výši částky, pro niž byla exekuce nařízena; viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14, ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018, či ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3995/2019], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.