Plný text
20 Cdo 3811/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. J., Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v [adresa] proti povinné BGR s. r. o., se sídlem v [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], pro 12 172,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 894/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015 – 249, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-291, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Podáním ze dne 18. 3. 2016 oprávněná s odkazem na smlouvu o postoupení pohledávek, kterou dne 26. 5. 2014 uzavřela se společností PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., reg. č. 008477, se sídlem [adresa] Oliaji Trade Centre, F. R. Street, Victoria, Mahé, Seychelles, navrhla, aby podle § 107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) na její místo do řízení vstoupila výše zmíněná společnost. Tento návrh učinila během odvolacího řízení před Městským soudem v Praze, sp. zn. 72 Co 491/2015, když předmětem odvolacího řízení bylo odvolání oprávněné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 9. 2015, č. j. 68 EXE 489/2010-149, jímž byla zcela zastavena exekuce, nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2010, č. j. 68 EXE 894/2010-14, (výrok I) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), když oprávněné byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov, náklady exekuce 7 865,- Kč (výrok III).
Usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-249, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 5. 2016, č. j. 72 Cdo 491/2015-291, odvolací soud řízení o návrhu oprávněné, aby na její místo vstoupila do řízení společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. za použití ustanovení § 104 odst. 1, § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex. řádu“), zastavil s odůvodněním, že o tomtéž návrhu oprávněné, datovaném dnem 16. 10. 2014 bylo již jednou pravomocně rozhodnuto, a to usnesením soudního exekutora JUDr. T. V. ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 Ex 07399/10-20, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2015, č. j. 72 Co 88/2015-64, když návrh na změnu účastníků na straně oprávněné podle § 107a odst. 1 o. s. ř. byl zamítnut s odkazem na ustanovení § 2 o. s. ř. pro účelové zneužití institutu procesního nástupnictví, neboť jeho cílem bylo, aby se strana oprávněná vyhnula povinnosti k náhradě případně uložených nákladů exekuce.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-249, napadla oprávněná včasným dovoláním, v němž uvedla, že opětovný návrh ze dne 18. 3. 2016 na vstup společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. do řízení na straně oprávněné podle § 107a o. s. ř. se opírá o „nové skutečnosti“, které zčásti nastaly po rozhodnutí o dřívějším návrhu oprávněné na postup podle § 107a odst. o. s. ř. Proto návrh ze dne 18. 3. 2016 nemůže být posouzen jako zneužití práva, když společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. nyní již má v České republice movitý i nemovitý majetek, z něhož by mohla případné náklady exekuce uhradit. Řízení o opětovném návrhu oprávněné na vstup společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. tak nemělo být zastaveno, neboť se s ohledem na nové v něm uvedené skutečnosti nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Poté, co Městský soud v Praze zastavil řízení o opětovném návrhu oprávněné podle § 107a odst. 1 o. s. ř. na vstup společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. do řízení, usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-265, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 9. 2015, č. j. 68 EXE 894/2010-149, kterým byla exekuce zcela zastavena, s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a s tím, že oprávněná je povinna zaplatit exekutorovi na náhradu nákladů exekuce 7.865,- Kč (výrok I). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 9. 2016 (viz doručenky založené na čl. 317 a 318 spisu).
Ještě předtím, než se věcně zabývá dovoláním, dovolací soud přihlíží kdykoliv za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (§ 243b o. s. ř. ve spojení s § 103 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 - srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o. s. ř.“). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, řízení je třeba zastavit (§ 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř.).
V posuzovaném případě Nejvyšší soud nepřehlédl, že exekuce byla pravomocně (dne 3. 9. 2016) skončena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 9. 2015, č. j. 68 EXE 894/2010-265, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-265, když v řízení na straně oprávněné vystupovala v době jeho ukončení společnost Bohemia Faktoring s. r. o., neboť Městský soud v Praze vycházel z dovoláním napadeného (a pravomocného) usnesení ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-249, jehož se následně dotklo opravné usnesení téhož soudu ze dne 23. 5. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-291. Byla-li exekuce zcela a pravomocně zastavena, nelze připustit, aby dovolací soud rozhodoval o dovolání oprávněné do dřívějšího usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-249, ve spojení s opravným usnesením téhož soudu ze dne 23. 5. 2016, č. j. 72 Co 491/2015-291, jímž bylo řízení o návrhu oprávněné na změnu účastníka na straně oprávněné podle § 107a odst. 1 o. s. ř. zastaveno. Výsledek předmětného dovolacího řízení totiž ve svém výsledku nemůže přivodit změnu účastníků již pravomocně skončené exekuce.
S ohledem na právě uvedené je na místě řízení o dovolání zastavit a nikoliv dovolání odmítnout, když překážkou věcného projednání dovolání podle § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. je existence pravomocného usnesení o zastavení exekuce, do něhož se dovolací soud nemůže vlamovat a v němž na straně oprávněné vystupovala společnost Bohemia Faktoring, s. r. o., a nikoliv skutečnosti, pro které je na místě dovolání odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (srov. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je třeba učinit proto, že exekuční řízení bylo již pravomocně skončeno, takže nelze o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnout ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. ex. řádu. O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolatelka s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, zatímco povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. prosince 2016
JUDr. M. J., Ph. D. předsedkyně senátu