Plný text
20 Cdo 3872/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Vegacom a. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti povinnému P. Š., pro 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 5490/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 23 Co 138/2016-81, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. 12. 2015, č. j. 12 Nc 5490/2002-46, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 5. 2002, č. j. 12 Nc 5490/2002-3 (výrok I.), uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále uložil povinnému zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši 41 563,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokátky Mgr. Daniely Houdkové.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž uvedl, že „směřuje do určení nákladů exekuce a nákladů řízení“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, protože dovoláním napadenými výroky usnesení odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). K příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013 či ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 776/2016, ev. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 2406/16, nebo ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14).
Nejvyšší soud tedy, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.