Plný text
20 Cdo 3944/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti povinnému P. P., pro 21 417 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 Nc 7085/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2017, č. j. 12 Co 871/2016-70, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení ze dne 20. 5. 2016, č. j. 8 Nc 7085/2005-45, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, aby vyjasnil rozsah plnění povinného na vymáhanou pohledávku a znovu posoudil jeho návrh na zastavení exekuce.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím k odvolání povinného a na základě jeho námitek vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení právě za účelem prověření rozsahu plnění již poskytnutého v rámci probíhající exekuce přikázáním z účtu povinného u peněžního ústavu. Takovým rozhodnutím objektivně vzato nebyla povinnému způsobena žádná újma na jeho právech, která by byla odstranitelná tím, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Proto povinný není oprávněn k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998). Jelikož dovolání podal někdo, kdo k tomu nebyl (subjektivně) oprávněn, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243f odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání navíc není ani přípustné, protože usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč (§ 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.). K příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1577/2013 či ze dne 9. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 776/2016, ev. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 2406/16, nebo ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14).
Nejvyšší soud tedy, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (přičemž povinný byl poučen o možnosti požádat soud o ustanovení advokáta), dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. září 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu